{"id":11930,"date":"2010-04-09T15:30:00","date_gmt":"2010-04-09T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11901"},"modified":"2010-04-09T15:30:00","modified_gmt":"2010-04-09T14:30:00","slug":"najdu-tve-srdce-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/04\/09\/najdu-tve-srdce-9\/","title":{"rendered":"Najdu tv\u00e9 srdce 9."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel <\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Mal\u00e9, d\u011btsk\u00e9 prst\u00edky odlo\u017eily vidli\u010dku s no\u017eem na pr\u00e1zdn\u00fd, do\u010dista vyl\u00edzan\u00fd  tal\u00ed\u0159 a jejich majitelka se spokojen\u011b op\u0159ela o kuchy\u0148skou \u017eidli.<\/div>\n
„Mmm, to bylo dobr\u00e9. D\u011bkuji, Billi,“ z\u00e1\u0159iv\u011b se usm\u00e1la na \u010dernovlas\u00e9ho chlapce a napila se ze sv\u00e9 obl\u00edben\u00e9 sklenice vychlazen\u00e9 limon\u00e1dy.  <\/div>\n
<\/div>\n
Slunce se ji\u017e pomalu schylovalo k obzoru a jeho paprsky z posledn\u00edch sil oza\u0159ovaly svou z\u00e1\u0159\u00ed a jasem ve\u010de\u0159\u00ed provon\u011bnou kuchyni. Billovy rty se zvlnily do \u00fasm\u011bvu a Bill se spokojen\u011b zad\u00edval nejd\u0159\u00edve na Hailiin pr\u00e1zdn\u00fd tal\u00ed\u0159 a pot\u00e9 na jej\u00ed napapan\u00e9 b\u0159\u00ed\u0161ko. \u017d\u00e1dn\u00e1 jeho ve\u010de\u0159e j\u00ed je\u0161t\u011b nechutnala tolik, jako pr\u00e1v\u011b tato.<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 za co, slun\u00ed\u010dko,“ odv\u011btil a dlan\u00ed pohladil jemn\u00e9, sv\u011btl\u00e9 prst\u00fdnky… jeho \u010dinnost v\u0161ak p\u0159eru\u0161il p\u0159\u00edjemn\u00fd, medov\u00fd hlas, p\u0159\u00edmo naproti n\u011bmu.<\/div>\n
„Hailie m\u00e1 pravdu. Je to v\u00fdborn\u00e9,“ p\u0159es Tomovy rty p\u0159el\u00e9tnul mil\u00fd \u00fasm\u011bv a Tom se zad\u00edval do t\u011bch dvou n\u00e1dhern\u00fdch \u010dokol\u00e1d, kter\u00e9  k n\u011bmu p\u0159ekvapen\u011b vzhl\u00e9dly. Jen na okam\u017eik mu bylo dovoleno nechat se jimi un\u00e1\u0161et… dokud jejich majitel pla\u0161e nesklopil pohled a rozt\u0159esen\u011b se nadechl.  <\/div>\n
„P\u016fjdu uklidit to n\u00e1dob\u00ed,“ \u0161eptl ti\u0161e a vstal, aby mohl ze stolu posb\u00edrat \u0161pinav\u00e9 tal\u00ed\u0159e. Hailiiny dlan\u011b odlo\u017eily pr\u00e1zdnou sklenici a Hailie sesko\u010dila ze \u017eidle, pe\u010dliv\u011b ji zasunuj\u00edc ke stolu.<\/div>\n
„Billi, p\u016fjdu u\u017e  se koupat, ano?“ zamrkala na \u010dernovl\u00e1ska a kdy\u017e se k n\u00ed oto\u010dil, z\u00e1\u0159iv\u011b se usm\u00e1la. Souhlasn\u011b pok\u00fdval hlavou.<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak… ut\u00edkej nahoru, vyber si \u010dist\u00e9 py\u017eamko a j\u00e1 za tebou dojdu hned, jak to tu budu m\u00edt hotov\u00e9, ano?“ odv\u011btil a vid\u011bl, jak mal\u00e1  nad\u0161en\u011b p\u0159itakala.<\/div>\n
„A Billi… m\u016f\u017eu si d\u00e1t potom do vody tu vo\u0148avou p\u011bnu?“ Hailiiny o\u010di se rozsv\u00edtily jako hv\u011bzdi\u010dky a Hailie sv\u00fdm prosebn\u00fdm, nevinn\u00fdm pohledem vzhl\u00e9dla k Billovi. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bla, co na n\u011bj zab\u00edr\u00e1. Ani tentokr\u00e1t j\u00ed nedok\u00e1zal odolat.<\/div>\n
„To v\u00ed\u0161, \u017ee ano,“ oplatil j\u00ed \u00fasm\u011bv, kter\u00fd se je\u0161t\u011b roz\u0161\u00ed\u0159il, kdy\u017e zaslechl ze schod\u016f pot\u011b\u0161en\u00fd sm\u00edch a pi\u0161t\u011bn\u00ed. S\u00e1m pro sebe se pousm\u00e1l a i se \u0161pinav\u00fdm n\u00e1dob\u00edm zam\u00ed\u0159il ke kuchy\u0148sk\u00e9 lince a k dal\u0161\u00ed hromad\u011b n\u00e1dob\u00ed. Zabran\u00fd do pr\u00e1ce si ani neuv\u011bdomil, \u017ee jej pozoruje p\u00e1r mandlov\u00fdch o\u010d\u00ed od kuchy\u0148sk\u00e9ho stolu.  <\/div>\n
Tomovy o\u010di nejprve spo\u010dinuly na horn\u00edm patru, odkud se k n\u011bmu linul tich\u00fd sm\u00edch… a\u017e  pohledem utkv\u011bly na chlapci p\u0159ed sebou, oto\u010den\u00e9m k n\u011bmu z\u00e1dy. Tom se s\u00e1m pro sebe pousm\u00e1l. Snad je\u0161t\u011b nikdy nevid\u011bl svou malou dcerku tak spokojenou a \u0161\u0165astnou. Snad je\u0161t\u011b nikoho si nikdy neobl\u00edbila a nepustila bl\u00ed\u017e k sob\u011b za tak kr\u00e1tkou dobu v podob\u011b sotva p\u00e1r dn\u00ed. A najednou… ten n\u011bkdo, n\u011bkdo to dok\u00e1zal, byl tu… a st\u00e1l p\u0159\u00edmo p\u0159ed n\u00edm…  <\/div>\n
\n
<\/div>\n
Pohledem neust\u00e1le vyhled\u00e1val jeho osobu, pozoroval jej sv\u00fdma o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdma o\u010dima u\u017e od chv\u00edle, co se s Haili\u00ed vr\u00e1til z baz\u00e9nu a sedl si ke stolu, st\u00e1le se v\u0161ak na n\u011bj nemohl vynad\u00edvat. Pohledu jeho o\u010d\u00ed neuniklo nic, pozoroval ka\u017ed\u00fd jeho, by\u0165 sebemen\u0161\u00ed pohyb, ka\u017ed\u00e9 gesto a c\u00edtil, jak se mu ka\u017edi\u010dk\u00fd kous\u00ednek v jeho t\u011ble za\u010d\u00edn\u00e1 rozeh\u0159\u00edvat. C\u00edtil ten n\u00e1dhern\u00fd, h\u0159ejiv\u00fd pocit, kter\u00fd se jen d\u00edky bl\u00edzkosti, jeho<\/em> bl\u00edzkosti, p\u0159\u00edjemn\u011b rozlil cel\u00fdm Tomov\u00fdm nitrem a Tom c\u00edtil, \u017ee u\u017e mu nem\u016f\u017ee b\u00fdt kr\u00e1sn\u011bji. Sta\u010dil jedin\u00fd pohled p\u0159ed sebe a jeho srdce se rozbu\u0161ilo o pozn\u00e1n\u00ed rychleji.  <\/div>\n
<\/div>\n
Byl kr\u00e1sn\u00fd, snad je\u0161t\u011b  kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e kdy jindy. Na sob\u011b m\u011bl voln\u00e9,  \u010dern\u00e9 tepl\u00e1ky a kr\u00e1tk\u00e9, dom\u00e1c\u00ed \u0161ed\u00e9 vytahan\u00e9  tri\u010dko. Vlasy u\u017e d\u00e1vno nem\u011bl pe\u010dliv\u011b u\u010desan\u00e9  v mohawku, te\u010f je m\u011bl rozcuchan\u00e9 a roz\u010dep\u00fd\u0159en\u00e9  snad na v\u0161echny sv\u011btov\u00e9 strany, ani to mu v\u0161ak na jeho kr\u00e1se a p\u016fvabu neubralo. V Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch by byl kr\u00e1sn\u00fd a dokonal\u00fd t\u0159eba i v pytli od brambor, t\u00edm si byl Tom jist. Se zatajen\u00fdm dechem pozoroval jeho pohyby a gesta a t\u00e9m\u011b\u0159 ned\u00fdchal \u00fa\u017easem. V\u0161echno, co d\u011blal, d\u011blal s pe\u010dlivost\u00ed, pod jeho rukama v\u0161echno vzkv\u00e9talo a pohyboval se a na\u0161lapoval s takovou vzne\u0161enost\u00ed, jakou Tom je\u0161t\u011b nikdy u nikoho nevid\u011bl. Jakoby ani nechodil, ale vzn\u00e1\u0161el se. Na sv\u011bt\u011b neexistoval nikdo a nic, co by se mu sv\u00fdm p\u016fvabem a dokonalost\u00ed mohlo jen tro\u0161ku vyrovnat, o tom Tom nepochyboval. Nebyla to v\u0161ak jen vn\u011bj\u0161\u00ed kr\u00e1sa, co jej na Billovi tolik upoutalo…  <\/div>\n
Bylo to tak\u00e9 kouzlo, Billovo kouzlo, kter\u00e9 vych\u00e1zelo z jeho nitra, a kter\u00e9 se te\u010f rozprost\u00edralo v\u0161ude kolem Toma. Zav\u0159el o\u010di a zhluboka se jej nadechl, vn\u00edmaj\u00edc tu n\u00e1dhernou, h\u0159ejivou atmosf\u00e9ru v\u0161ude kolem sebe. V\u0161ude kolem n\u011bj se rozprost\u00edralo p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo… a tak\u00e9 v\u016fn\u011b. Jeho<\/em> v\u016fn\u011b. V\u016fn\u011b, kter\u00e1 napl\u0148ovala celou kuchy\u0148, ob\u00fdv\u00e1k, cel\u00fd d\u016fm… a kterou si tolik zamiloval. Nedovedl si p\u0159edstavit, \u017ee by tu Bill te\u010f nebyl. Zvykla si na n\u011bj jak Hailie, tak i on… a nejen to.<\/div>\n
Je\u0161t\u011b p\u0159ed necel\u00fdm t\u00fddnem \u017eil \u00fapln\u011b jin\u00fd \u017eivot ne\u017e te\u010f. Neexistovalo pro n\u011bj nic jin\u00e9ho, ne\u017e pr\u00e1ce, ze kter\u00e9 se vracel a\u017e  ve\u010der, a to do ztichl\u00e9ho, modern\u00edho, p\u0159esto v\u0161ak ni\u010d\u00edm nezaj\u00edmav\u00e9ho a pr\u00e1zdn\u00e9ho domu, za svou utr\u00e1penou a tichou, a\u017e zak\u0159iknutou Haili\u00ed. A tak tomu bylo t\u00e9m\u011b\u0159 cel\u00e9 dva roky. \u017dil v temn\u00e9m \u010dern\u00e9m st\u00ednu bez kouska nad\u011bje, v zoufalstv\u00ed a smutku, kter\u00fd napl\u0148oval celou jeho zran\u011bnou, utr\u00e1penou du\u0161i. Nev\u011b\u0159il tomu, \u017ee se tohle n\u011bkdy zm\u011bn\u00ed. Nev\u011b\u0159il v z\u00e1zraky a nad\u011bji. Nev\u011b\u0159il, \u017ee by n\u011bkdo mohl vyl\u00e9\u010dit jeho zran\u011bnou, bolavou du\u0161i…<\/div>\n
A najednou se tu objevil Bill, vnesl do domu p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo, kter\u00e9 v n\u011bm tak dlouho chyb\u011blo, vr\u00e1til mal\u00e9 Hailii na tv\u00e1\u0159 jej\u00ed kr\u00e1sn\u00fd  \u00fasm\u011bv… a jej\u00edmu tat\u00ednkovi p\u011bkn\u011b popletl hlavu…  <\/div>\n
<\/div>\n
„Hailie, ne, u\u017e  jsem \u0159ekl. V\u00ed\u0161, jak to dopadlo minule?“ Tomovy kroky p\u0159ech\u00e1zely st\u00e1le dokola kolem kuchy\u0148sk\u00e9ho stolu a Tom se zastavil, up\u00edraj\u00edc pohled ke sv\u00e9 mal\u00e9 dcerce, kter\u00e1 st\u00e1la u druh\u00e9ho konce stolu a poulila na n\u011bj sv\u00e1 nevinn\u00e1, modr\u00e1 kukadla.<\/div>\n
„Ale te\u010f u\u017e  by to nebylo tak jako tenkr\u00e1t,“ za\u0161kemrala nal\u00e9hav\u011b a v prst\u00edc\u00edch \u017emoulala lem sv\u00e9ho kab\u00e1tku, p\u0159e\u0161lapuj\u00edc na sv\u00fdch bos\u00fdch no\u017ek\u00e1ch. Tom v\u0161ak r\u00e1zn\u011b zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Ne, Hailie, prost\u011b  ne. Nem\u016f\u017eu t\u011b tam jen tak pustit, kdy\u017e v\u00edm, co vy dv\u011b se Sue um\u00edte. Nejsem zv\u011bdav\u00fd na to, aby mi o p\u016flnoci volala pan\u00ed Schmidtov\u00e1 a velice p\u0159\u00edjemn\u00fdm hlasem mi vysv\u011btlovala, jak jste vypustily akv\u00e1rium se v\u0161emi t\u0159iceti rybi\u010dkami,“ odv\u011btil rozhorlen\u011b a na Hailiin provinil\u00fd pohled si prsty znova promas\u00edroval sp\u00e1nky, p\u0159iv\u00edraj\u00edc v\u00ed\u010dka. U\u017e te\u010f jej hlava dost bolela kv\u016fli n\u011bkolika hodin\u00e1m na p\u0159\u00edm\u00e9m slunci a Hailiiny nekone\u010dn\u00e9 prosby a \u0161kemr\u00e1n\u00ed mu to nijak neuleh\u010dovaly.  <\/div>\n
Znova p\u0159e\u0161el po kuchyni a nerv\u00f3zn\u011b za\u010dal podup\u00e1vat nohou. O tom, \u017ee si Hailie domluvila na p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed t\u00fdden n\u00e1v\u0161t\u011bvu u kamar\u00e1dky i s p\u0159esp\u00e1n\u00edm do p\u0159\u00ed\u0161t\u00edho dne, a\u017e dote\u010f nic nev\u011bd\u011bl, a kdy\u017e mu tuto novinu jeho dcerka p\u0159ed chvilkou ozn\u00e1mila se z\u00e1\u0159iv\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech jen proto, \u017ee se pro\u0159ekla, r\u00e1zn\u011b ji zam\u00edtl. Z\u00e1\u017eitek z minul\u00e9ho roku, kdy Hailie i s kamar\u00e1dkou Sue obr\u00e1tily cel\u00fd Schmidt\u016fv d\u016fm vzh\u016fru nohama, mu bohat\u011b sta\u010dil, a on opravdu nest\u00e1l o dal\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Ale tati, Sue m\u00e1  narozeniny a bude tam spousta d\u011bt\u00ed. Taky mi dala d\u00e1rek, kdy\u017e  jsem m\u011bla narozeniny, mus\u00edm j\u00ed to oplatit,“ nevzd\u00e1vala se Hailie a poslu\u0161n\u011b p\u0159icupitala a\u017e k Tomovi. Jej\u00ed  hlas zn\u011bl nal\u00e9hav\u011bji, ne\u017e jindy.<\/div>\n
„Hailie, ty v\u00ed\u0161, \u017ee se mi to ani trochu nel\u00edb\u00ed…,“ za\u010dal, mal\u00e1 jej v\u0161ak p\u0159eru\u0161ila d\u0159\u00edv, ne\u017e v\u016fbec stihl v\u011btu dopov\u011bd\u011bt.<\/div>\n
„Tat\u00ednku, pros\u00edm…,“<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b nev\u00edm, uvid\u00edm. Pop\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm o tom… a mo\u017en\u00e1 budu souhlasit. Dnes u\u017e ale opravdu ne,“ odv\u011btil nekompromisn\u011b a prsty si znova promnul sp\u00e1nky.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 to pot\u0159ebuji v\u011bd\u011bt te\u010f, abych to Sue mohla z\u00edtra ve \u0161kole \u0159\u00edct,“ nal\u00e9hala Hailie d\u00e1le a cupitala za neust\u00e1le p\u0159ech\u00e1zej\u00edc\u00edm, vy\u010derpan\u00fdm Tomem.<\/div>\n
„Hailie, pros\u00edm… Te\u010f  jsem snad n\u011bco \u0159ekl, ne?!“<\/div>\n
„Ale tati, j\u00e1…“<\/div>\n
B\u00c1C! Hailiina ruka jen nev\u011bdomky zavadila o sklenici na kraji stolu, kter\u00e1 se te\u010f s obrovsk\u00fdm \u0159in\u010den\u00edm rozt\u0159\u00edskla o nale\u0161t\u011bnou, \u010distou podlahu. Hailiina dla\u0148 vyst\u0159elila k jej\u00ed doko\u0159\u00e1n otev\u0159en\u00e9 puse a Hailie pohotov\u011b zavrt\u011bla hlavou.<\/div>\n
„J\u00e1 necht\u011bla!“ vyp\u00edskla pohotov\u011b, se slzami t\u00e9m\u011b\u0159 na kraj\u00ed\u010dku, tohle v\u0161ak bylo i na Toma dost. Bolest hlavy je\u0161t\u011b zes\u00edlila a jemu p\u0159ipadalo, jako by se rozbila ne jedna, ale rovnou tis\u00edc skleni\u010dek.<\/div>\n
„Hailie, b\u011b\u017e do sv\u00e9ho pokoje, ano?“ odv\u011btil klidn\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„Ale tati…“<\/div>\n
„Hailie, pros\u00edm,“ p\u0159eru\u0161il z posledn\u00edch sil jej\u00ed slova, a kdy\u017e kone\u010dn\u011b vyb\u011bhla z kuchyn\u011b ke schod\u016fm, z posledn\u00edch sil se sesunul k hrom\u00e1dce st\u0159ep\u016f na podlaze. Fyzicky h\u016f\u0159 u\u017e mu b\u00fdt snad ani nemohlo.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Uka\u017ete, pom\u016f\u017eu v\u00e1m,“ jemn\u00fd, zast\u0159en\u00fd hlas se dolinul k Tomov\u00fdm u\u0161\u00edm… a Tom pomalu vzhl\u00e9dnul k \u010dernovl\u00e1skovi nad sebou. Pousm\u00e1l se, sleduj\u00edc, jak si i s malou lopatkou v dlani p\u0159iklekl, p\u0159i pohledu na to nad\u011blen\u00ed mu v\u0161ak \u00fasm\u011bv ze rt\u016f zmizel.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se za ni, to…,“ nedo\u0159ekl, p\u0159eru\u0161ilo jej Billovo nesouhlasn\u00e9 zavrt\u011bn\u00ed  hlavou.<\/div>\n
„To je p\u0159eci v po\u0159\u00e1dku, nem\u00e1te se za co omlouvat. Hailie je je\u0161t\u011b mal\u00e1,“ odv\u011btil a s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem vzal opatrn\u011b do prst\u016f prvn\u00ed  velk\u00fd st\u0159ep. Tom jej napodobil, ti\u0161e vzdychaj\u00edc.<\/div>\n
„To je, ale n\u011bkdy s n\u00ed  opravdu \u0161ije sto \u010dert\u016f. To s n\u00ed potom nen\u00ed k vydr\u017een\u00ed, je rozpustil\u00e1 a… Au!“ Tom\u016fv v\u00fdk\u0159ik se rozlehl po cel\u00e9 kuchyni a Tom pustil st\u0159ep, kter\u00fd a\u017e dosud dr\u017eel z rukou. V jedn\u00e9 vte\u0159in\u011b vysko\u010dil na nohy a bedliv\u011b si prohl\u00ed\u017eel sv\u016fj ukazov\u00e1\u010dek, odkud uc\u00edtil tu ostrou bolest.<\/div>\n
Billovy o\u010di vzhl\u00e9dly k t\u011bm Tomov\u00fdm a Bill t\u00e1zav\u011b zamrkal. Ani\u017e by si uv\u011bdomil, co d\u011bl\u00e1, pustil lopatku se st\u0159epy a vysko\u010dil k Tomovi.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b se po\u0159ez\u00e1te. Uka\u017ete,“ vyb\u00eddnul jej a za okam\u017eik u\u017e o\u010dima pe\u010dliv\u011b  zkoumal poran\u011bn\u00fd ukazov\u00e1\u010dek. Mal\u00fd, pr\u016fhledn\u00fd st\u0159\u00edpek se v jeho b\u0159\u00ed\u0161ku opravdu t\u0159pytil, na\u0161t\u011bst\u00ed v\u0161ak nebyl hluboko.<\/div>\n
„Tro\u0161ku to zabol\u00ed,“ odv\u011btil a nato\u010dil si Tomovu ruku bl\u00ed\u017e ke sv\u011btlu. Sly\u0161el, jak Tom bolest\u00ed usykl, kdy\u017e mu b\u0159\u00ed\u0161ko prstu zm\u00e1\u010dknul, state\u010dn\u011b  v\u0161ak dr\u017eel d\u00e1l.<\/div>\n
„Tak a je to,“ Billovu tv\u00e1\u0159 rozz\u00e1\u0159il \u00fasm\u011bv a Bill se spokojen\u011b zad\u00edval na \u010dist\u00fd ukazov\u00e1\u010dek… Tom\u016fv pohled v\u0161ak sm\u011b\u0159oval \u00fapln\u011b jinam.<\/div>\n
Pomalu se sv\u00fdmi prsty p\u0159ibl\u00ed\u017eil k t\u011bm Billov\u00fdm a zlehka se jich dotkl.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 tak jemn\u00e9  ruce,“ za\u0161eptal s mal\u00fdm, t\u00e9m\u011b\u0159 neznateln\u00fdm \u00fasm\u011bvem a pomalu vzal Billovu, t\u00e9m\u011b\u0159 d\u00edv\u010d\u00ed ru\u010dku do t\u00e9 sv\u00e9.<\/div>\n
„Kr\u00e1sn\u011b tvarovan\u00e9,“ dodal s neskr\u00fdvan\u00fdm \u00fa\u017easem, a ani\u017e by si to uv\u011bdomil, pomalu vzhl\u00e9dnul a…  <\/div>\n
<\/div>\n
Jejich o\u010di se st\u0159etly v jednom jedin\u00e9m pohledu a oba chlapci se do nich zad\u00edvali, ut\u00e1p\u011bj\u00edc se v jejich hloubce. Jejich dech se zkr\u00e1til na minimum, hlasy obou se vytratily n\u011bkam do nezn\u00e1ma a oni jen ti\u0161e vzhl\u00ed\u017eeli k tomu druh\u00e9mu, ani nedutaj\u00edc. Jako by se sv\u011bt kolem nich rozplynul, ani jeden z nich nevn\u00edmal nic kolem, ba pr\u00e1v\u011b naopak. Nechali se un\u00e1\u0161et hloubkou o\u010d\u00ed toho druh\u00e9ho a jejich kouzlem tak, \u017ee si ani nepov\u0161imli, \u017ee se jejich tv\u00e1\u0159e k sob\u011b za\u010d\u00ednaj\u00ed p\u0159ibli\u017eovat…<\/div>\n
Srdce obou tloukla jako o z\u00e1vod, jako by jim m\u011bla ka\u017edou vte\u0159inu vyl\u00e9tnout z krku. Jejich t\u011bly prostupovalo p\u0159\u00edjemn\u00e9, h\u0159ejiv\u00e9 teplo, pocit, kter\u00fd oba c\u00edtili po cel\u00fd dne\u0161n\u00ed den, a kter\u00fd s ka\u017edou dal\u0161\u00ed vte\u0159inou, s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm pohledem do o\u010d\u00ed toho druh\u00e9ho, jen s\u00edlil a rostl. Napl\u0148oval jejich nitra spolu se st\u00e1le rostouc\u00edm chv\u011bn\u00edm st\u00e1le v\u00edc a v\u00edc… a oni poprv\u00e9 zatou\u017eili ventilovat jej spolu se sv\u00fdmi city, kter\u00e9 se st\u00e1valy d\u00edky s\u00edle t\u011bchto okam\u017eik\u016f st\u00e1le siln\u011bj\u0161\u00edmi a siln\u011bj\u0161\u00edmi. Jejich tv\u00e1\u0159e se k sob\u011b pomalou\u010dku, po milimetrech p\u0159ibli\u017eovaly, jejich srdce tloukla jako spla\u0161en\u00e1… a oni jen s tich\u00fdmi v\u00fddechy p\u0159iv\u0159eli sv\u00e1 v\u00ed\u010dka, kdy\u017e hork\u00fd dech toho druh\u00e9ho ovanul jejich tv\u00e1\u0159. Zb\u00fdvalo u\u017e jen tak m\u00e1lo…  <\/div>\n
<\/div>\n
„Tati, tati, j\u00e1  se boj\u00edm!“ hlasit\u00fd, vystra\u0161en\u00fd d\u011btsk\u00fd hlas protrhl ticho mezi nimi… a p\u0159inutil tak Toma probrat se ze sladk\u00e9ho opojen\u00ed. Pevn\u011b semknul v\u00ed\u010dka k sob\u011b… a usly\u0161el tich\u00fd v\u00fddech stvo\u0159en\u00ed naproti sob\u011b. <\/div>\n
„Tati!“<\/div>\n
„U\u017e jdu, zlato!“ Tomova tv\u00e1\u0159 se odt\u00e1hla od t\u00e9 Billovy a Tom popo\u0161el o kr\u016f\u010dek dozadu. Nedok\u00e1zal potla\u010dit zklam\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 vyst\u0159\u00eddalo ten n\u00e1dhern\u00fd pocit v jeho nitru. Naposled se zad\u00edval do n\u00e1dhern\u00e9ho mo\u0159e \u010dokol\u00e1dy… a odb\u011bhl ke schod\u016fm do horn\u00edho patra.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Copak, brou\u010dku?“ za\u0161eptal mezi dve\u0159mi a vid\u011bl, jak k n\u011bmu Hailie prosebn\u011b vzt\u00e1hla ruce.<\/div>\n
„Tat\u00ednku, vi\u010f,  \u017ee tu se mnou z\u016fstane\u0161, dokud neusnu?“ zaprosila \u0161eptem a na Tom\u016fv souhlas znova polo\u017eila svou hlavinku na pol\u0161t\u00e1\u0159. Opravdu u n\u00ed z\u016fstal, a\u017e dokud jej\u00ed v\u00ed\u010dka nepodlehla \u010darovn\u00e9mu kouzlu sp\u00e1nku.<\/div>\n
„Dobrou noc, poklade m\u016fj,“ za\u0161eptal s \u00fasm\u011bvem a vtiskl mal\u00fd, l\u00e1skypln\u00fd polibek na jej\u00ed  \u010delo, ti\u0161e vych\u00e1zej\u00edc ze dve\u0159\u00ed d\u011btsk\u00e9ho pokoje na chodbu.  <\/div>\n
<\/div>\n
Jeho kroky se zastavily u prvn\u00edho schodu a jeho o\u010di pomalu shl\u00e9dly dol\u016f. Sta\u010dilo, aby se jejich pohledu naskytlo \u010dernovlas\u00e9 stvo\u0159en\u00ed… a Tom op\u011bt c\u00edtil tlukot sv\u00e9ho srdce a\u017e n\u011bkde v krku. Dlan\u011bmi se op\u0159el o z\u00e1bradl\u00ed a pevn\u011b semknul v\u00ed\u010dka. Kdyby jen v\u011bd\u011bl, co m\u00e1 te\u010f d\u011blat. Je\u0161t\u011b nikdy nem\u011bl takov\u00fd zmatek s\u00e1m v sob\u011b, jedno v\u0161ak v\u011bd\u011bl jist\u011b. Te\u010f u\u017e nepochyboval o tom, \u017ee se s n\u00edm n\u011bco d\u011bje.<\/div>\n
A pr\u00e1v\u011b proto te\u010f  dlan\u00ed zalovil v kapse sv\u00fdch kalhot a vyt\u00e1hnul mobil. Chvilku jen prol\u00e9t\u00e1val telefonn\u00ed seznam, kdy\u017e se v\u0161ak jeho o\u010d\u00edm naskytlo zn\u00e1m\u00e9 \u010d\u00edslo, jedin\u00fdm stiskem jej vyto\u010dil a p\u0159ilo\u017eil si telefon k uchu. Tohle byla jeho jedin\u00e1 a mo\u017en\u00e1 tak\u00e9 posledn\u00ed mo\u017enost.<\/div>\n
„Ahoj, m\u00e1\u0161 pros\u00edm z\u00edtra \u010das? Pot\u0159eboval bych si s tebou o n\u011b\u010dem promluvit.“  <\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janue<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel  Mal\u00e9, d\u011btsk\u00e9 prst\u00edky odlo\u017eily vidli\u010dku s no\u017eem na pr\u00e1zdn\u00fd, do\u010dista vyl\u00edzan\u00fd  tal\u00ed\u0159 a jejich majitelka se spokojen\u011b op\u0159ela o kuchy\u0148skou \u017eidli. „Mmm, to bylo dobr\u00e9. D\u011bkuji, Billi,“ z\u00e1\u0159iv\u011b se usm\u00e1la na \u010dernovlas\u00e9ho chlapce a napila se ze sv\u00e9 obl\u00edben\u00e9 sklenice vychlazen\u00e9 limon\u00e1dy.  <\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[312],"tags":[],"class_list":["post-11930","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-najdu-tve-srdce"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11930","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11930"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11930\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11930"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11930"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11930"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}