{"id":11953,"date":"2010-04-06T16:00:00","date_gmt":"2010-04-06T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11924"},"modified":"2010-04-06T16:00:00","modified_gmt":"2010-04-06T15:00:00","slug":"najdu-tve-srdce-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/04\/06\/najdu-tve-srdce-8\/","title":{"rendered":"Najdu tv\u00e9 srdce 8."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Tich\u00e9 kroky \u010dernovlas\u00e9ho chlapce se zastavily p\u0159ed velkou \u0161koln\u00ed br\u00e1nou a jejich majitel se rozhl\u00e9dnul po pr\u00e1zdn\u00e9 a tich\u00e9 \u0161koln\u00ed zahrad\u011b. Pomalu si sundal z o\u010d\u00ed mu\u0161\u00ed slune\u010dn\u00ed br\u00fdle a vzhl\u00e9dnul ke \u0161koln\u00ed budov\u011b, ty\u010d\u00edc\u00ed se p\u0159ed n\u00edm.<\/div>\n
<\/div>\n
St\u00e1le je\u0161t\u011b v n\u00ed  panoval klid, st\u00e1le je\u0161t\u011b se z n\u00ed neozval cinkaj\u00edc\u00ed  zvuk v podob\u011b zvon\u011bn\u00ed, kter\u00fd v\u0161em mal\u00fdm i velk\u00fdm  \u0161kol\u00e1k\u016fm oznamoval konec \u0161koly a za\u010d\u00e1tek her a dobrodru\u017estv\u00ed  s kamar\u00e1dy… a na kter\u00fd tu te\u010f Bill \u010dekal. Rukou zalovil v kapse sv\u00e9 kr\u00e1tk\u00e9, ko\u017een\u00e9 bundi\u010dky a jedin\u00fdm pohledem zkontroloval \u010das na displeji mobilu. Ukazoval mu p\u0159esn\u011b \u010dtvrt na jednu odpoledne, dobu, kdy zb\u00fdvalo do zvon\u011bn\u00ed sotva patn\u00e1ct minut.<\/div>\n
<\/div>\n
Billova dla\u0148 zastr\u010dila mobil zp\u011bt na jeho m\u00edsto a Bill popo\u0161el o kousek d\u00e1l do \u0161koln\u00ed zahrady. Krom\u011b n\u011bj tu bylo je\u0161t\u011b p\u00e1r maminek, kter\u00e9 si p\u0159i\u0161ly sv\u00e9 mal\u00e9 ratolesti vyzvednout, stejn\u011b jako on. Nemohl se do\u010dkat, a\u017e Hailii kone\u010dn\u011b uvid\u00ed. Naposled se s n\u00ed tady lou\u010dil r\u00e1no, sta\u010dilo v\u0161ak jen n\u011bkolik m\u00e1lo hodin a jemu se st\u00fdskalo po vesel\u00e9m, zvoniv\u00e9m sm\u00edchu, d\u011btsk\u00e9m hl\u00e1sku a modr\u00fdch stud\u00e1nk\u00e1ch s panenkovsk\u00fdmi, mrkac\u00edmi \u0159asami. Pousm\u00e1l se p\u0159i p\u0159edstav\u011b mal\u00e9ho d\u011bv\u010d\u00e1tka a posadil se na jednu z mnoha lavi\u010dek, pohodln\u011b se op\u00edraj\u00edc. P\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka, zhluboka se nadechl tepl\u00e9ho letn\u00edho vzduchu a dovolil lehk\u00e9mu v\u011bt\u0159\u00edku, aby si pohr\u00e1val s jeho \u010dern\u00fdmi vlasy. Nastavil tv\u00e1\u0159 tepl\u00fdm, slune\u010dn\u00edm paprsk\u016fm a jejich h\u0159ejiv\u00e9mu pohlazen\u00ed… a jeho my\u0161lenky se op\u011bt sto\u010dily k jednomu jedin\u00e9mu c\u00edli…  <\/div>\n
<\/div>\n
Bylo to dnes u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9, pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9, kdy v\u0161echny jeho my\u0161lenky ustoupily… a z\u016fstala jen ta jedna jedin\u00e1. Jedin\u00e1, pro Billa v\u0161ak ta nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed na cel\u00e9m sv\u011bt\u011b. Jeho srdce se rozbu\u0161ilo jako o z\u00e1vod, cel\u00fdm jeho nitrem se rozlil h\u0159ejiv\u00fd pocit a on poc\u00edtil to zn\u00e1m\u00e9, jemn\u00e9 chv\u011bn\u00ed a\u017e v kone\u010dc\u00edch sv\u00fdch prst\u016f. Nebylo mu zase a\u017e tak nezn\u00e1m\u00e9. V\u017edy\u0165 jej c\u00edtil, vn\u00edmal u\u017e od dne\u0161n\u00edho r\u00e1na, kdy poprv\u00e9 otev\u0159el o\u010di a probudil se do nov\u00e9ho, kr\u00e1sn\u00e9ho dne. Ba co v\u00edc, u\u017e v\u010dera ve\u010der, kdy us\u00ednal ve sv\u00e9m pokoji, c\u00edtil ten n\u00e1dhern\u00fd h\u0159ejiv\u00fd pocit t\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161ude, v ka\u017ed\u00e9, ka\u017edi\u010dk\u00e9 bu\u0148ce sv\u00e9ho t\u011bla, v cel\u00e9m nitru… a tak\u00e9 ve sv\u00e9m srdci.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
P\u0159es jeho rty p\u0159el\u00e9tnul jemn\u00fd \u00fasm\u011bv a on se s\u00e1m pro sebe pousm\u00e1l. Sta\u010dilo jen na okam\u017eik zav\u0159\u00edt o\u010di… a v jeho mysli se okam\u017eit\u011b vyno\u0159ila vzpom\u00ednka na v\u010derej\u0161\u00ed ve\u010der. Sta\u010dilo jen na okam\u017eik semknout v\u00ed\u010dka… a on si op\u011bt vybavil pohled n\u00e1dhern\u00fdch o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed, v jejich\u017e hloubce se topil, a kter\u00fdmi se v\u010dera dobrovoln\u011b nechal un\u00e1\u0161et, by\u0165 jen na n\u011bkolik pouh\u00fdch vte\u0159in. Ty v\u0161ak sta\u010dily k tomu, aby si je zapamatoval. Jeho fantazie pracovala na pln\u00e9 obr\u00e1tky, kdy\u017e se v\u010dera dlouho do noci p\u0159evaloval ve sv\u00e9 posteli a o\u010dek\u00e1val sp\u00e1nek, kter\u00fd se v\u0161ak k n\u011bmu dostavil a\u017e po velmi dlouh\u00e9 dob\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
Slunce pohladilo jeho tv\u00e1\u0159 zlat\u00fdmi, h\u0159ejiv\u00fdmi dlan\u011bmi, kdy\u017e r\u00e1no procitl z \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f  a otev\u0159el sv\u00e9 o\u010di do nov\u00e9ho, kr\u00e1sn\u00e9ho dne. Krom\u011b h\u0159ejiv\u00e9ho pocitu, kter\u00fd se p\u0159\u00edjemn\u011b rozl\u00e9val jeho t\u011blem, v\u0161ak poc\u00edtil i strach a \u00fazkost, kter\u00e1 sev\u0159ela cel\u00e9 jeho nitro. B\u00e1l se, moc se b\u00e1l. St\u00e1le je\u0161t\u011b opravdu nev\u011bd\u011bl, jestli to cel\u00e9 byl jen sen nebo skute\u010dnost, sta\u010dilo v\u0161ak jen n\u011bkolik minut… a odpov\u011bdi se mu dostalo v podob\u011b toho nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edho \u00fasm\u011bvu, kter\u00fdm byl obda\u0159en hned v prvn\u00edm okam\u017eiku, kdy vstoupil do dve\u0159\u00ed kuchyn\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
A nez\u016fstalo jen u \u00fasm\u011bvu. Byly to i dlouh\u00e9 pohledy o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 k n\u011bmu Tom vys\u00edlal. A Bill je moc dob\u0159e zaznamenal. Ne\u0161lo si nev\u0161imnout dvou \u010dokol\u00e1d, kter\u00e9 sledovaly ka\u017ed\u00fd jeho pohyb, ka\u017ed\u00e9 gesto a nen\u00e1padn\u011b po n\u011bm pokukovaly. Jen jednou, jedinkr\u00e1t se k nim odv\u00e1\u017eil vzhl\u00e9dnout… a nato pla\u0161e sklopil sv\u016fj pohled se slab\u00fdm rum\u011bncem ve tv\u00e1\u0159\u00edch. Copak do nich doopravdy mohl, by\u0165 jen na okam\u017eik, pohl\u00e9dnout? Ani v nejmen\u0161\u00edm nebyl hoden t\u00e9 n\u00e1dhery, toho kouzla, kter\u00e9 se v nich odr\u00e1\u017eelo, kter\u00fdm on se nechal un\u00e1\u0161et a kter\u00e9 jej tolik om\u00e1milo…  <\/div>\n
M\u00edrn\u011b zavrt\u011bl hlavou a prudce otev\u0159el o\u010di doko\u0159\u00e1n, sna\u017e\u00edc se tak zahnat tu n\u00e1dhernou my\u0161lenku n\u011bkam do temn\u00e9ho z\u00e1kout\u00ed sv\u00e9 mysli. Kolikr\u00e1t u\u017e si ji dnes odp\u00edral? Kolikr\u00e1t u\u017e se pokou\u0161el vyhnat ji z hlavy? Kolikr\u00e1t u\u017e dnes p\u0159em\u00e1hal s\u00e1m sebe? Kolikr\u00e1t se rozhodl, \u017ee na n\u011bj nebude myslet?<\/div>\n
<\/div>\n
Znova zavrt\u011bl hlavou a r\u00e1zn\u011b  si na lavi\u010dce poposedl. Tyhle my\u0161lenky musely pry\u010d, ven z jeho hlavy a to co nejd\u0159\u00edv. Nemohl p\u0159eci takhle uva\u017eovat. Nemohl p\u0159em\u00fd\u0161let nad hloubkou jeho o\u010d\u00ed, nemohl sn\u00edt o jeho u\u017e na pohled m\u011bkk\u00fdch, sametov\u011b hebk\u00fdch rtech a nesm\u011ble po n\u011bm pokukovat, kdy\u017e… kdy\u017e to byl vlastn\u011b jeho nad\u0159\u00edzen\u00fd! Co by si o n\u011bm pomyslel, kdyby zjistil, nad \u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed? A co by si o n\u011bm pomyslela mal\u00e1 Hailie, kdyby v\u011bd\u011bla, \u017ee jej\u00ed tat\u00ednek se Billimu…  <\/div>\n
<\/div>\n
Hlasit\u00e9 zazvon\u011bn\u00ed  \u0161koln\u00edho zvonku p\u0159eru\u0161ilo tok jeho my\u0161lenek a Bill se z nich kone\u010dn\u011b  probral zp\u00e1tky do reality. V hlav\u011b mu z\u016fstala jen jedin\u00e1 – vyhnat jej pry\u010d ze sv\u00e9ho podv\u011bdom\u00ed a nev\u0161\u00edmat si jej. To bylo to jedin\u00e9 rozumn\u00e9, co Billovi je\u0161t\u011b zb\u00fdvalo. Pomalu vstal a pevn\u011b rozhodnut se s touto my\u0161lenkou zad\u00edval na velk\u00e9, \u0161koln\u00ed dve\u0159e, ze kter\u00fdch se za\u010daly valit prvn\u00ed skupinky mal\u00fdch \u0161kol\u00e1k\u016f.<\/div>\n
<\/div>\n
Ani jedno z t\u011bch d\u011bt\u00ed  se nijak n\u00e1padn\u011b nepodobalo tomu druh\u00e9mu, ani \u017e\u00e1dn\u00e9mu ze sv\u00fdch kamar\u00e1d\u016f. A to bylo pr\u00e1v\u011b to, co Bill na d\u011btech tolik miloval. Klidn\u011b by tu dok\u00e1zal st\u00e1t i cel\u00e9 hodiny, pozorovat rozesm\u00e1t\u00e9 d\u011btsk\u00e9 obli\u010deje a naslouchat tomu \u0161t\u011bbet\u00e1n\u00ed kolem sebe. Bylo \u00fa\u017easn\u00e9 vid\u011bt, jak d\u011bti tvo\u0159\u00ed se sv\u00fdmi kamar\u00e1dy hlou\u010dky a zaujat\u011b l\u00ed\u010d\u00ed sv\u00fdm mamink\u00e1m dal\u0161\u00ed \u0161koln\u00ed den se v\u0161emi podrobnostmi.  <\/div>\n
<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed skupinka se vyvalila ze \u0161koln\u00edch dve\u0159\u00ed a Bill zbyst\u0159il. Chvilku jen o\u010dima prol\u00e9t\u00e1val d\u011btsk\u00e9 tv\u00e1\u0159e… a kdy\u017e se jeho o\u010d\u00edm kone\u010dn\u011b naskytl zn\u00e1m\u00fd a tolik milovan\u00fd kuku\u010d, pr\u00e1v\u011b se rozhl\u00ed\u017eej\u00edc\u00ed kolem sebe, pousm\u00e1l se a stoupl si v\u00edce na \u0161pi\u010dky.<\/div>\n
„Hailie! Zlat\u00ed\u010dko, tady jsem!“ zavolal p\u0159es v\u0161echen ten ruch kolem sebe a s \u00fasm\u011bvem zaznamenal, jak se po jeho hlase Hailie okam\u017eit\u011b oto\u010dila. P\u00e1r okam\u017eik\u016f se jen zv\u011bdav\u011b rozhl\u00ed\u017eela kolem, netrvalo v\u0161ak dlouho a ona se i se svou \u0161koln\u00ed bra\u0161nou na z\u00e1dech rozb\u011bhla k \u010dernovlas\u00e9mu chlapci.<\/div>\n
„Ahoj, Billi!“ zavolala vesele a \u0161\u0165astn\u011b se p\u0159itulila do Billovy otev\u0159en\u00e9 n\u00e1ru\u010de.<\/div>\n
„Ahoj, slun\u00ed\u010dko. Tak co, jak\u00fd jsi m\u011bla den?“ Billovy rty se zvlnily do \u00fasm\u011bvu a Bill automaticky sundal z Hailiin\u00fdch zad \u0161koln\u00ed ta\u0161ku, p\u0159ehazuj\u00edc ji p\u0159es sv\u00e9 rameno. Nebyla t\u011b\u017ek\u00e1, pro malou, drobnou Hailii to v\u0161ak nebylo nic lehk\u00e9ho. Vid\u011bl, jak se jej\u00ed d\u011btsk\u00e1 tv\u00e1\u0159 rozz\u00e1\u0159ila a Hailie stiskla ve sv\u00e9 drobn\u00e9 ru\u010dce n\u011bkolik v\u00fdkres\u016f.<\/div>\n
„Namalovala jsem obr\u00e1zky a pan\u00ed u\u010ditelka m\u011b pochv\u00e1lila. A taky jsem dostala jedni\u010dku ze \u010dten\u00ed,“ nezapomn\u011bla se pochlubit a v o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed vzhl\u00e9dla k \u010dernovlas\u00e9mu chlapci, jeho\u017e v\u00fdraz tv\u00e1\u0159e se te\u010f zm\u011bnil na obdivn\u00fd.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b? Ty jsi ale \u0161ikulka! A v\u00ed\u0161 co? A\u017e dojdeme dom\u016f, d\u00e1m ti n\u011bjakou sladkou odm\u011bnu a spolu najdeme pro ty obr\u00e1zky m\u00edste\u010dko, ano? Ur\u010dit\u011b  jsou kr\u00e1sn\u00e9,“ dodal, a kdy\u017e d\u011bv\u010d\u00e1tko s nad\u0161en\u00fdm \u00fasm\u011bvem p\u0159itakalo, nab\u00eddnul mu svou dla\u0148 a oba spole\u010dn\u011b ruku v ruce zam\u00ed\u0159ili k v\u00fdchodu ze \u0161koln\u00ed br\u00e1ny. Ani jeden z nich netu\u0161il, co na n\u011b doma \u010dek\u00e1.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Tak a jsme doma,“ Bill vyt\u00e1hl kl\u00ed\u010de ze z\u00e1mku domovn\u00edch dve\u0159\u00ed a odlo\u017eil je na botn\u00edk, zav\u00edraj\u00edc za sebou. S\u00e1m se zul a sleduj\u00edc, jak si i Hailie vyzouv\u00e1 tenisky, otev\u0159el j\u00ed dve\u0159e na chodbu.<\/div>\n
„Tak, co chce\u0161 d\u011blat prvn\u00ed, princezno? Naj\u00edst se a ud\u011blat si \u00fakoly? Nebo nejd\u0159\u00edv \u00fakoly, j\u00eddlo a potom hra\u010dky?“ nab\u00eddnul s \u00fasm\u011bvem a odlo\u017eil Hailiinu \u0161koln\u00ed ta\u0161ku ke schod\u016fm. Neuniklo mu, jak cestou ze \u0161koly Hailie tro\u0161ku posmutn\u011bla. A pr\u00e1v\u011b proto ji cht\u011bl rozveselit.<\/div>\n
„Nejd\u0159\u00edv t\u0159eba \u00fakoly, to je jedno,“ v\u00fdraz Hailiiny tv\u00e1\u0159e se zm\u011bnil na smutn\u00fd, a\u017e  zak\u0159iknut\u00fd a mal\u00e1 p\u00e1r tich\u00fdmi kr\u016f\u010dky popo\u0161la k ob\u00fdv\u00e1ku. M\u011bla to tu r\u00e1da, m\u011bla r\u00e1da i Billa… to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed j\u00ed tu v\u0161ak p\u0159eci jen chyb\u011blo.<\/div>\n
„Pro\u010d tu nem\u016f\u017ee b\u00fdt tat\u00ednek? V\u017edycky se vrac\u00ed a\u017e ve\u010der, a to u\u017e si se mnou v\u016fbec nechce hr\u00e1t. Tak dlouho si se mnou u\u017e nehr\u00e1l,“ povzdechla si ti\u0161e, odpov\u011b\u010f v\u0161ak neo\u010dek\u00e1vala ani v nejmen\u0161\u00edm. Ani ona… a ani Bill, jeho\u017e ruce te\u010f ustaly ve sv\u00e9 \u010dinnosti a cel\u00e9 jeho t\u011blo ztuhlo jako soln\u00fd sloup.  <\/div>\n
<\/div>\n
„A pr\u00e1v\u011b proto je te\u010f tady,“ p\u0159\u00edjemn\u00fd, medov\u00fd hlas se dolinul k u\u0161\u00edm mal\u00e9ho d\u011bv\u010d\u00e1tka a jeho majitel se s\u00e1m pro sebe pousm\u00e1l. Na okam\u017eik se setkal s velk\u00fdmi, pomn\u011bnkov\u011b modr\u00fdmi stud\u00e1nkami… a za okam\u017eik u\u017e uc\u00edtil ve sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di mal\u00e9 d\u011btsk\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko.<\/div>\n
„Tat\u00ed\u00ed\u00ed!“ Hailiin sm\u00edch se roznesl cel\u00fdm domem a Hailie se \u0161\u0165astn\u011b rozesm\u00e1la. P\u0159ipadalo j\u00ed, jako by n\u011bjak\u00e1 poh\u00e1dkov\u00e1 kouzeln\u00e1 v\u00edla zaslechla jej\u00ed ti\u0161e vy\u0159\u010den\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed a splnila j\u00ed jej. P\u0159itulila se v\u00edce do h\u0159ejiv\u00e9 n\u00e1ru\u010de a pevn\u011b sv\u00e9ho tat\u00ednka objala, jako by jej u\u017e nikdy necht\u011bla pustit.<\/div>\n
„Ale jak to? Kde ses tu vzal?“ \u0161pitala sv\u00fdm d\u011btsk\u00fdm hl\u00e1skem do ucha Tomovi, kter\u00fd se s\u00e1m pro sebe pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem t\u011b  p\u0159ekvapit a b\u00fdt s tebou, kdy\u017e je dneska tak kr\u00e1sn\u011b. Proto jsem si vzal na dne\u0161n\u00ed odpoledne dovolenou… a\u017e do ve\u010dera,“ vysv\u011btlil a ze\u0161iroka se usm\u00e1l nad sv\u00fdm n\u00e1padem… zat\u00edmco se jeho o\u010di st\u0159etly s t\u011bmi Billov\u00fdmi.<\/div>\n
„Ahoj, Bille,“ obda\u0159il jej sv\u00fdm \u00fasm\u011bvem a pozdravil jej, na\u010de\u017e mu \u010dernovl\u00e1sek pozdrav oplatil.  <\/div>\n
Tohle p\u0159ekvapen\u00ed tedy ne\u010dekal ani v nejmen\u0161\u00edm. Stejn\u011b, jako Hailie, kter\u00e1 si te\u010f ti\u0161e pohr\u00e1vala s Tomov\u00fdmi \u010dern\u00fdmi cop\u00e1nky, ani nedutaj\u00edc. A Tom si toho v\u0161iml.<\/div>\n
„Brou\u010dku, copak je? Ty nem\u00e1\u0161 radost, \u017ee je tat\u00ednek doma?“ zeptal se tro\u0161ku posmutn\u011ble, sta\u010dila v\u0161ak jedna d\u011btsk\u00e1 pusinka na tv\u00e1\u0159 a jeho z\u00e1\u0159iv\u00fd  \u00fasm\u011bv byl zp\u00e1tky.<\/div>\n
„To v\u00ed\u0161, \u017ee m\u00e1m, a velkou,“ p\u0159iznala Hailie up\u0159\u00edmn\u011b a zamrkala na Toma, kter\u00fd j\u00ed \u00fasm\u011bv oplatil a tleskl dlan\u011bmi.<\/div>\n
„Tak honem ut\u00edkej nahoru p\u0159evl\u00e9ci se, baz\u00e9n u\u017e na n\u00e1s \u010dek\u00e1,“ odv\u011btil a postavil na zem Hailii, kter\u00e1 se s v\u00edce, ne\u017e hlasit\u00fdm pi\u0161t\u011bn\u00edm rozb\u011bhla do schod\u016f, vedouc\u00edch do horn\u00edho patra, pobrukuj\u00edc si n\u011bco o nov\u00fdch, r\u016f\u017eov\u00fdch plavk\u00e1ch.<\/div>\n
Tomovu tv\u00e1\u0159 rozjasnil \u00fasm\u011bv a Tom se pooto\u010dil k \u010dernovl\u00e1skovi, stoj\u00edc\u00edmu kousek opod\u00e1l.<\/div>\n
„Bille, donese\u0161  n\u00e1m pros\u00edm ven vychlazenou limon\u00e1du? Je tam opravdu horko,“ dodal a na Billovo tich\u00e9 k\u00fdvnut\u00ed si m\u00edrn\u011b skousl rty. Te\u010f sb\u00edral odvahu k tomu, co se mu v hlav\u011b honilo u\u017e n\u011bkolik dlouh\u00fdch minut.<\/div>\n
„Douf\u00e1m, \u017ee nepohrdne\u0161  nebo se neuraz\u00ed\u0161, kdy\u017e ti nab\u00eddnu, aby ses tak\u00e9 p\u0159i\u0161el vykoupat. Voda je dnes p\u0159\u00edjemn\u011b tepl\u00e1,“ za\u0161eptal ti\u0161e a v duchu se modlil, aby \u010dernovl\u00e1sek souhlasil. P\u0159es jeho rty p\u0159el\u00e9tnul \u00fasm\u011bv a Bill m\u00edrn\u011b sklopil pohled.<\/div>\n
„D\u011bkuji,“ \u0161eptl ti\u0161e a se souhlasn\u00fdm k\u00fdvnut\u00edm zam\u00ed\u0159il do kuchyn\u011b. <\/p>\n<\/div>\n
Dlouh\u00e9, \u0161t\u00edhl\u00e9  prsty pe\u010dliv\u011b dozdobily druhou sklenici ovocem a Bill se s\u00e1m pro sebe pousm\u00e1l nad svou prac\u00ed, v duchu si tleskaj\u00edc. Limon\u00e1da v chutn\u011b vypadaj\u00edc\u00edch sklenic\u00edch vypadala opravdu kr\u00e1sn\u011b a on se na ni naposled zad\u00edval. Zb\u00fdvalo u\u017e jen sklenice postavit na t\u00e1cek a odn\u00e9st je.<\/div>\n
Pousm\u00e1l se a m\u00edrn\u011b  se pooto\u010dil ke dve\u0159\u00edm na terasu, zji\u0161\u0165uj\u00edc, jsou-li otev\u0159eny… v tom v\u0161ak jako by do n\u011bj ude\u0159il blesk. Jeho t\u011blo strnulo v jedin\u00e9m pohybu a Bill jen p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, hled\u00edc na ten skvost p\u0159ed sebou. Dve\u0159e na terasu byly otev\u0159en\u00e9… a za nimi se r\u00fdsoval ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, nejdokonalej\u0161\u00ed pohled, jak\u00fd Bill kdy vid\u011bl. Ti\u0161e vydechl a t\u00e9m\u011b\u0159 bez dechu up\u0159el o\u010di na objekt p\u0159ed sebou.<\/div>\n
<\/div>\n
Tomovo t\u011blo le\u017eelo na leh\u00e1tku kousek od baz\u00e9nu a dovolovalo tak slunci h\u0159\u00e1t jej, vystavuj\u00edc se jeho h\u0159ejiv\u00fdm paprsk\u016fm v cel\u00e9 sv\u00e9 kr\u00e1se. Jeho majitel si jen letmo poupravil p\u00e1r sv\u00fdch cop\u00e1nk\u016f a nato voln\u011b polo\u017eil pa\u017ei pod\u00e9l sv\u00e9ho klidn\u00e9ho t\u011bla, ti\u0161e vydechuj\u00edc hork\u00fd letn\u00ed vzduch. Nezahalovalo jej nic, jen t\u0159\u00ed\u010dtvrte\u010dn\u00ed plavky v podob\u011b kra\u0165as\u016f, jejich\u017e lem za\u010d\u00ednal a\u017e n\u011bkde pod jeho podb\u0159i\u0161kem. Zbytek sv\u00e9ho t\u011bla vystavoval Tom slunci a s p\u0159iv\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky, skryt\u00fdmi za velk\u00fdmi, mu\u0161\u00edmi br\u00fdlemi, si u\u017e\u00edval letn\u00edho horka, s\u00e1laj\u00edc\u00edho v\u0161ude kolem n\u011bj.  <\/div>\n
<\/div>\n
Billovo srdce se rozbu\u0161ilo jako o z\u00e1vod, jeho hlas se vytratil n\u011bkam do nezn\u00e1ma a Bill se zhluboka nadechl. Ve\u0161ker\u00e1 jeho p\u0159edsevzet\u00ed, kter\u00e1 si je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed d\u00e1val, byla tatam. Najednou byla pry\u010d, nez\u016fstalo po nich ani stopy… a Bill si to moc dob\u0159e uv\u011bdomoval. Zmizela v jedin\u00e9m okam\u017eiku, jedin\u00fd pohled p\u0159ed sebe je dok\u00e1zal zahnat do nejtemn\u011bj\u0161\u00edho z\u00e1kout\u00ed jeho podv\u011bdom\u00ed.<\/div>\n
Netu\u0161il, co by m\u011bl ud\u011blat. Sta\u010dil jedin\u00fd pohled na tu n\u00e1dheru p\u0159ed sebou a jemu se tajil dech a srdce tlouklo tak siln\u011b, jako by m\u011blo vylet\u011bt z hrudi. S obdivem o\u010dima putoval po n\u00e1dhern\u00e9m, vypracovan\u00e9m t\u011ble a p\u0159\u00e1l si, aby tahle chv\u00edle nikdy neskon\u010dila. Chv\u00e1lil a v duchu ti\u0161e obdivoval ka\u017ed\u00fd kous\u00ednek t\u00e9 dokonal\u00e9, sn\u011bd\u011b op\u00e1len\u00e9 k\u016f\u017ee, d\u00edky paprsk\u016fm slunce zbarven\u00e9 do hn\u011bda.<\/div>\n
<\/div>\n
Nesla stopy opalovac\u00edho kr\u00e9mu, d\u00edky slunci nesla n\u00e1dech zlatav\u00e9ho lesku, a je\u0161t\u011b v\u00edce zv\u00fdraz\u0148ovala pevn\u00e9, vypracovan\u00e9 a mu\u017en\u00e9 svaly na cel\u00e9m Tomov\u011b t\u011ble. Billovy rty opustil tich\u00fd v\u00fddech a Bill naposled spo\u010dinul o\u010dima na pevn\u00e9m a u\u017e na pohled kr\u00e1sn\u011b ploch\u00e9m b\u0159\u00ed\u0161ku… a\u017e na perfektn\u00edm, bezchybn\u00e9m obli\u010deji, skryt\u00e9m za mu\u0161\u00edmi br\u00fdlemi, kter\u00e9 snad je\u0161t\u011b v\u00edce podtrhovaly jeho kr\u00e1su. Te\u010f jej \u010dekalo to nejhor\u0161\u00ed. Don\u00e9st limon\u00e1du… a nedat na sob\u011b nic zn\u00e1t.  <\/div>\n
Jeho ruce se t\u0159\u00e1sly jako je\u0161t\u011b nikdy a cel\u00e9 jeho t\u011blo bylo jako v ohni, kdy\u017e  i s t\u00e1ckem zam\u00ed\u0159il ze dve\u0159\u00ed terasy k baz\u00e9nu. Bo\u017ee, tolik se chv\u011bl… u\u017e jen v prvn\u00edm okam\u017eiku, kdy na sob\u011b uc\u00edtil pohled o\u010d\u00ed. Jeho o\u010d\u00ed. Ti\u0161e polo\u017eil sklenice s limon\u00e1dou na mal\u00fd stolek a s pla\u0161e sklopen\u00fdm pohledem odb\u011bhl do domu.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Hailie, nech\u00e1\u0161 toho,“ Tomovy rty se zvlnily do \u00fasm\u011bvu a Tom p\u0159eto\u010dil hlavu na druhou stranu. U\u017e chvilku toti\u017e c\u00edtil kapi\u010dky st\u0159\u00edkaj\u00edc\u00ed z baz\u00e9nu p\u0159\u00edmo na jeho t\u011blo.<\/div>\n
„A \u010deho, tat\u00ednku?“ Hailiin sm\u00edch se dolinul k Tomov\u00fdm u\u0161\u00edm a Hailie se nesm\u011ble uculila, pevn\u011b se dr\u017e\u00edc okraje baz\u00e9nu. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bla, co Tom mysl\u00ed. <\/div>\n
„V\u0161ak ty v\u00ed\u0161, \u010deho. Po\u010dkej, a\u017e t\u011b ost\u0159\u00edknu j\u00e1,“ odv\u011btil a v duchu u\u017e si sp\u0159\u00e1dal pl\u00e1n na malou uli\u010dnici.<\/div>\n
„Neost\u0159\u00edkne\u0161, proto\u017ee nejsi v baz\u00e9nu,“ zachichotala se, to se v\u0161ak p\u0159epo\u010d\u00edtala.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ Tom zareagoval t\u00e9m\u011b\u0159 v jedn\u00e9 vte\u0159in\u011b. Sundal br\u00fdle, vysko\u010dil z leh\u00e1tka a s rychl\u00fdm rozb\u011bhem sko\u010dil p\u0159\u00edmo doprost\u0159ed baz\u00e9nu. Vid\u011bl, jak Hailie prot\u00e1hla obli\u010dej.<\/div>\n
„Tat\u00ed, to ale neplat\u00ed, jsi mnohem t\u011b\u017e\u0161\u00ed, ne\u017e j\u00e1,“ zapi\u0161t\u011bla na svou obhajobu a mal\u00fdmi p\u011bsti\u010dkami bu\u0161ila do sm\u011bj\u00edc\u00edho se Toma.<\/div>\n
„A\u0165 p\u0159ijde Billi a my ti uk\u00e1\u017eeme,“ pohrozila mu prstem a Tom se sm\u00edchem p\u0159itakal. Pohotov\u011b vysko\u010dil z baz\u00e9nu, a ani\u017e by si to uv\u011bdomil, cel\u00fd mokr\u00fd zam\u00ed\u0159il dovnit\u0159.  <\/div>\n
„Bille? Bille, tak kde jsi? Hailie vymyslela novou hru, poj\u010f za n\u00e1mi,“ Tom\u016fv hlas se dolinul k Billov\u00fdm u\u0161\u00edm a Bill se pomalu oto\u010dil od kuchy\u0148sk\u00e9  linky. Jeho srdce vynechalo jeden \u00fader a on jen s neskr\u00fdvan\u00fdm \u00fa\u017easem v o\u010d\u00edch hled\u011bl na postavu p\u0159ed sebou. Jeho n\u00e1dhern\u00e1 tv\u00e1\u0159 byla poseta miliony drobn\u00fdch kapi\u010dek, stejn\u011b jako jeho mu\u017en\u00e9 t\u011blo. Kapky vody st\u00e9kaly z jeho \u010dern\u00fdch cop\u00e1nk\u016f a ulp\u00edvaly na jeho kr\u00e1sn\u011b op\u00e1len\u00e9 poko\u017ece. Byl dokonal\u00fd.<\/div>\n
<\/div>\n
A mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b  proto te\u010f Bill zavrt\u011bl hlavou, uh\u00fdbaj\u00edc pohledem p\u0159ed t\u00edm jeho. Copak se mu te\u010f, po tom, co jej vid\u011bl, opravdu mohl uk\u00e1zat jen v plavk\u00e1ch? Jeho t\u011blo se ani z poloviny nemohlo vyrovnat kr\u00e1se toho Tomova. V\u017edy\u0165 na n\u011bm nebyl ani jeden jedin\u00fd sval, jak by asi vypadalo vedle toho Tomova?<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, ale… ven asi nep\u016fjdu. Rozbolela m\u011b hlava, tak… a-asi si p\u016fjdu lehnout, a pak p\u0159ichyst\u00e1m ve\u010de\u0159i,“ za\u0161eptal, pohled v\u0161ak k tomu Tomovu nepozvedl.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e. Jak chce\u0161, Bille,“ Tomovy rty opustil \u00fasm\u011bv a Tom ch\u00e1pav\u011b pok\u00fdval hlavou.  <\/div>\n
Oto\u010dil se ke dve\u0159\u00edm na terasu a ti\u0161e k nim zam\u00ed\u0159il. Nedok\u00e1zal pozvednout svou hlavu, pora\u017een\u011b  sv\u011b\u0161enou mezi rameny… stejn\u011b, jako nedok\u00e1zal potla\u010dit zklam\u00e1n\u00ed. Rozhodl se v\u0161ak nevzdat, ale bojovat d\u00e1l. U\u017e kv\u016fli tomu, \u017ee volno si dnes nevzal jen kv\u016fli mal\u00e9 Hailii… ale tak\u00e9 kv\u016fli n\u011bmu<\/em>…  <\/div>\n
<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Tich\u00e9 kroky \u010dernovlas\u00e9ho chlapce se zastavily p\u0159ed velkou \u0161koln\u00ed br\u00e1nou a jejich majitel se rozhl\u00e9dnul po pr\u00e1zdn\u00e9 a tich\u00e9 \u0161koln\u00ed zahrad\u011b. Pomalu si sundal z o\u010d\u00ed mu\u0161\u00ed slune\u010dn\u00ed br\u00fdle a vzhl\u00e9dnul ke \u0161koln\u00ed budov\u011b, ty\u010d\u00edc\u00ed se p\u0159ed n\u00edm. St\u00e1le je\u0161t\u011b v n\u00ed  panoval klid, st\u00e1le je\u0161t\u011b se z n\u00ed neozval cinkaj\u00edc\u00ed <\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[312],"tags":[],"class_list":["post-11953","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-najdu-tve-srdce"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11953","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11953"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11953\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11953"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11953"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11953"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}