{"id":1196,"date":"2017-06-21T15:00:00","date_gmt":"2017-06-21T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1189"},"modified":"2017-06-21T15:00:00","modified_gmt":"2017-06-21T14:00:00","slug":"lykara-18-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/06\/21\/lykara-18-2-2\/","title":{"rendered":"Lykara 18. (2\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Bitter<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Bill nedok\u00e1zal uv\u011b\u0159it tomu, jak jednoduch\u00e9 to bylo. Na co arm\u00e1du? Zvl\u00e1dl to s\u00e1m. Ohromen\u011b se rozhl\u00ed\u017eel po tr\u016fnn\u00edm s\u00e1le, na jeho\u017e konci byly dva tr\u016fny z k\u0159i\u0161\u0165\u00e1lu vylo\u017een\u00e9 m\u011bkk\u00fdmi ko\u017ee\u0161inami a pol\u0161t\u00e1\u0159ky. Pod\u00e9l uli\u010dky byly sklen\u011bn\u00e9 stromy r\u016fzn\u00fdch barev. Byla to n\u00e1dhera. Na okam\u017eik se t\u00edm nechal uchv\u00e1tit a s rozz\u00e1\u0159en\u00fdma o\u010dima sledoval tu n\u00e1dheru. Mezi tr\u016fny byl vykl\u00e1dan\u00fd stolek, uprost\u0159ed kter\u00e9ho spo\u010d\u00edval jeho den\u00edk, a nalevo od Tomova tr\u016fnu byl port\u00e1l dom\u016f.<\/em><\/div>\n
Rychle zamrkal, aby zahnal slzy, a rozb\u011bhl se k den\u00edku. Temn\u00fd ho ukradl i s jeho propiskou a ta st\u00e1le vy\u010duhovala z jeho str\u00e1nek v m\u00edst\u011b, kde ji nechal, kdy\u017e usnul. Rozechv\u011ble ho otev\u0159el a modlil se, aby nebyla n\u00e1pl\u0148 vyschl\u00e1. M\u011bl pero i inkoust, ale p\u0159i\u0161lo mu lep\u0161\u00ed, jestli bude moct ps\u00e1t svoj\u00ed propiskou.<\/em><\/div>\n
\u010cm\u00e1rnul se do dlan\u011b a m\u00e1lem v\u00fdskl radost\u00ed. Jen\u017ee kdy\u017e den\u00edk otev\u0159el na posledn\u00ed stran\u011b, kam psal, strana tam nebyla. Zmaten\u011b j\u00edm zalistoval, ale str\u00e1nku o Dorienovi n\u011bkdo vytrhl.<\/em><\/div>\n
„Nevad\u00ed…“ Zamumlal a p\u0159ibl\u00ed\u017eil hrot k pap\u00edru. Nevad\u00ed, \u017ee nebude moct upravit p\u0159\u00edmo Doriena. Sta\u010d\u00ed, kdy\u017e on a Tom budou stejn\u011b siln\u00ed, jak m\u011bli b\u00fdt, a Lykara se stane svobodnou.<\/em><\/div>\n
Sotva ud\u011blal prvn\u00ed \u010d\u00e1rku, prohnal se kolem n\u011bj prudk\u00fd v\u00edtr a den\u00edk se zaklapl. Rychle po n\u011bm hm\u00e1tl a oto\u010dil se.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Dorien st\u00e1l p\u0159\u00edmo naproti n\u011bmu s Lalitou po boku. Princezna se mu non\u0161alantn\u011b op\u00edrala o rameno a Temn\u00fd kr\u00e1l zlehka m\u00e1vl rukou a proryv v\u011btru odhodil Billa k tr\u016fnu. Pra\u0161til se do hlavy o stup\u00ednek, a\u017e mu zuby cvakly a prokousl si ret. Den\u00edk se mu ale poda\u0159ilo udr\u017eet.<\/em><\/div>\n

„Lykarsk\u00fd Kr\u00e1l mlad\u0161\u00ed osobn\u011b… Dlouho jsem v\u00e1s nevid\u011bl, V\u00fdsosti… Vyrostl jste…“ U\u0161kl\u00edbl se a uklonil se. „Va\u0161e v\u00fdprava je v\u00e1\u017en\u011b neo\u010dek\u00e1van\u00e1 a zastihla m\u011b nep\u0159ipraven\u00e9ho. Mus\u00edte m\u011b omluvit.“ Usm\u00e1l se a dal\u0161\u00edm m\u00e1vnut\u00edm vzty\u010dil kolem Billa ohnivou hradbu. Bill couvl a\u017e k tr\u016fnu a bojoval se z\u00e1vrat\u00ed, kter\u00e1 mu hu\u010dela v u\u0161\u00edch po r\u00e1n\u011b do hlavy. Zt\u011b\u017eka dosedl a sna\u017eil se mrk\u00e1n\u00edm odehnat m\u017eitky p\u0159ed o\u010dima. P\u0159eto\u010dil se na bok a otev\u0159el den\u00edk. Propiska mu ale vypadla a byla za plameny. Rychle vyndal kalam\u00e1\u0159 a pero. Chv\u011bly se mu ruce, pero sv\u00edral tak, \u017ee ho m\u00e1lem rozdrtil. Musel jednat rychle.<\/em><\/div>\n
Dorien jako by jeho sna\u017een\u00ed ani nev\u011bnoval pozornost.<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\n

„P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem, jestli v\u00e1s nechat doprovodit u\u017e z p\u0159\u00edstavu, ale vypadal jste, \u017ee nestoj\u00edte o doprovod.“ Mluvil d\u00e1l Dorien nevzru\u0161en\u011b a Bill sev\u0159el pero je\u0161t\u011b pevn\u011bji.<\/em><\/div>\n
Byla to past. Proto se sem dostal tak lehce. V\u011bd\u011bl o n\u011bm. Proboha, jak mohl b\u00fdt tak hloup\u00fd…?<\/em><\/div>\n
Sotva dokon\u010dil prvn\u00ed slovo, kter\u00e9 se sp\u011b\u0161n\u011b pokou\u0161el napsat, dotkly se plameny jeho dlan\u00ed. Vyk\u0159ikl a cukl. Dorien nechal plameny pohltit i pero v jeho ruk\u00e1ch a to se \u017e\u00e1rem rozt\u0159\u00ed\u0161tilo a \u00falomky ho po\u0161kr\u00e1baly na krku a tv\u00e1\u0159\u00edch.<\/em><\/div>\n
„Ne… ne…“ Sklouzl z tr\u016fnu a nat\u00e1hl i p\u0159es bolest ruku skrz bari\u00e9ru z ohn\u011b pro propisku a Dorien ji za doprovodu Lalitina sm\u00edchu odfoukl. Bill se st\u00e1hl a s bezhlesn\u00fdm st\u00e9n\u00e1n\u00edm si pop\u00e1lenou ruku p\u0159it\u00e1hl k hrudi.<\/em><\/div>\n
Neud\u011bl\u00e1 mu takovou radost, aby ho prosil, nebo aby bre\u010del a k\u0159i\u010del nahlas. Zvedl den\u00edk a sna\u017eil se ho narvat do kapsy uvnit\u0159 dlouh\u00e9ho kab\u00e1tu. Jeho prsty byly ale tak pop\u00e1len\u00e9, \u017ee mohl jen sledovat, jak mu vyklouz\u00e1v\u00e1. Kdy\u017e se pro n\u011bj nat\u00e1hl, Dorien ho odkopl a Billa srazil dal\u0161\u00edm poryvem v\u011btru na prot\u011bj\u0161\u00ed st\u011bnu.<\/em><\/div>\n
„Tohle m\u011b nebav\u00ed…“ Zhodnotil situaci Temn\u00fd kr\u00e1l a rozhodn\u00fdm krokem si to zam\u00ed\u0159il p\u0159\u00edmo p\u0159ed Billa. „Chce\u0161 ps\u00e1t, kr\u00e1li? Bude\u0161, ale to, co ti j\u00e1 s\u00e1m \u0159eknu.“<\/em><\/div>\n
„Nikdy.“ Procedil Bill skrz zuby a postavil se mu \u010delem.<\/em><\/div>\n
„Ale ano…“ Usm\u00e1l se Dorien, luskl a Billa uv\u011bznil ve vodn\u00edm sloupu.<\/em><\/div>\n
„Budete ps\u00e1t, co \u0159eknu, a r\u00e1d. Va\u0161e nesmrtelnost mi d\u00e1v\u00e1 nep\u0159ebern\u00e9 mo\u017enosti, jak v\u00e1s k tomu p\u0159im\u011bt…“<\/em><\/div>\n
\n

Tomovi vyhrkly slzy a uc\u00edtil, jak Bill rychle p\u0159eru\u0161il jejich pouto, aby Tom nemohl c\u00edtit nic z bolesti, kterou mu Dorien znovu a znovu zp\u016fsoboval. Nevn\u00edmal te\u010f Billov\u00fdma o\u010dima, ale sp\u00ed\u0161 jako n\u011bkdo t\u0159et\u00ed.<\/p><\/div>\n

Ohe\u0148, voda, kov… V\u0161echny mo\u017en\u00e9 zp\u016fsoby. Sly\u0161el Bill\u016fv k\u0159ik je\u0161t\u011b intenzivn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e v t\u00e9 no\u010dn\u00ed m\u016f\u0159e. Vid\u011bl daleko v\u00edc. Vid\u011bl, jak se za okny pal\u00e1ce vyst\u0159\u00eddalo n\u011bkolik dn\u00ed, a vid\u011bl, \u017ee je u\u017e na pokraji sil. \u017de dal\u0161\u00ed den u\u017e nezvl\u00e1dne a p\u0159ep\u00ed\u0161e cokoli, co bude Dorien cht\u00edt. Jen\u017ee kdy\u017e Dorien zase p\u0159i\u0161el, odm\u00edtl a znovu k\u0159i\u010del. K\u0159i\u010del jeho jm\u00e9no. Volal Toma. Celou tu dobu ho prosil, a\u0165 ho zachr\u00e1n\u00ed, a ve chv\u00edl\u00edch, kdy Dorien p\u0159estal, dokola \u0161pital, \u017ee mus\u00ed chr\u00e1nit Tommyho a Leslie.<\/div>\n
„Jak… jak dlouho?“ Vysoukal ze sebe Tom ot\u00e1zku a nechal slzy t\u00e9ct proudem.<\/div>\n
„Nev\u00edm… i to, co se stalo pak, m\u00e1m v mlze…“ Odpov\u011bd\u011bl Bill ti\u0161e st\u00e1le soust\u0159ed\u011bn\u00fd na Tomovy o\u010di a na tu spr\u00e1vnou \u010d\u00e1st jejich pouta, o kter\u00e9 nem\u011bl Tom dote\u010f pon\u011bt\u00ed.<\/div>\n
Tomovi unikl bolestn\u00fd sten, kdy\u017e znovu vid\u011bl Skayova bratra zem\u0159\u00edt v plamenech m\u00edsto jeho \u017eeny, dra\u010d\u00edho zr\u00e1dce. Ten pak p\u0159esm\u011broval pozornost na Billa, kter\u00fd sotva st\u00e1l na nohou, a Bill znovu obnovil pouto v cel\u00e9 m\u00ed\u0159e, aby mohl zase vid\u011bt v\u011bci jeho o\u010dima.<\/div>\n
<\/p>\n

P\u0159ipravil se na n\u00e1raz ohn\u011b, ale ten nep\u0159i\u0161el. Zmaten\u011b se pod\u00edval na svoje ruce obalen\u00e9 b\u00edl\u00fdmi a modr\u00fdmi plameny. Jeho moc, kterou m\u011bl d\u00edky poutu s kasis, se probrala k \u017eivotu. Cel\u00e9 dny, kdy ho Dorien mu\u010dil, spala, nedok\u00e1zalo ji vzbudit zoufalstv\u00ed, strach ani bolest. Probudila ho syrov\u00e1 touha zab\u00edt. Dorien m\u011bl pravdu, kdy\u017e mu b\u011bhem mu\u010den\u00ed \u0159ekl, \u017ee je stejn\u011b temn\u00fd a je\u0161t\u011b temn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e on s\u00e1m. \u017de on, Dorien, je jen odrazem mal\u00e9ho kousku temnoty, kter\u00e1 v n\u011bm byla. A on to p\u0159ijal. Poprv\u00e9 a naposled. Nikdy potom se mu s\u00edlu kasis nepovedlo vyvolat. Jen pro tenhle okam\u017eik, kdy byl temn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e tma v Lyka\u0159e v noci. V\u0161echnu tu moc nasm\u011broval na n\u011bj. Nevn\u00edmal, jak \u017eadon\u00ed a pros\u00ed. Neznal ani kapku slitov\u00e1n\u00ed, proto\u017ee on ji s Cloudem a Veenalee taky nem\u011bl. M\u00e1lem zabil i mlad\u00e9ho zimn\u00edho prince, kter\u00e9ho se te\u010f v rohu sna\u017eila Zimn\u00ed kr\u00e1lovna probrat z bezv\u011bdom\u00ed.<\/em><\/div>\n

Dra\u010d\u00ed kr\u00e1l um\u00edral a Bill se mu celou dobu d\u00edval do o\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
\n

„Billy ne… To… to nejsi… Billy…“ Tom nedok\u00e1zal slovy popsat, co c\u00edtil. Jestli v\u016fbec n\u011bco c\u00edtil. A co z toho bylo jeho a co Billovo? Co by v\u016fbec ud\u011blal on po n\u011bkolika dnech takov\u00e9ho mu\u010den\u00ed, kdyby byl sv\u011bdkem, jak n\u011bkdo, kdo ho m\u00e1 chr\u00e1nit a pom\u00e1hat jemu i ostatn\u00edm, zrad\u00ed a zabije prvn\u00edho nevinn\u00e9ho, kter\u00fd se mu p\u0159iplete do cesty?<\/p><\/div>\n

Neud\u011blal by nic, proto\u017ee on by to nevydr\u017eel. On by Dorienovi podlehl…<\/div>\n
<\/p>\n

Bill se s v\u00fdk\u0159ikem probudil a p\u0159itiskl si dla\u0148 na srdce. Sotva vid\u011bl okolo sebe, slunce teprve vych\u00e1zelo, ale ten hlas tady byl po\u0159\u00e1d. Dorien… Cloud\u016fv a Veenalein k\u0159ik.<\/em><\/div>\n

„Tome…“ Za\u0161eptal prosbu do ticha kolem, aby Doriena ve sv\u00e9 hlav\u011b p\u0159eru\u0161il, a odhrnul si vlasy p\u0159ilepen\u00e9 potem k \u010delu. Zarazil se, kdy\u017e jeho prsty zajely do vlas\u016f daleko del\u0161\u00edch, ne\u017e m\u011bly b\u00fdt, a v\u0161iml si, \u017ee jsou \u010dern\u00e9 s b\u00edl\u00fdmi konci.<\/em><\/div>\n
Prudce vstal a pod\u00edval se do zrcadla na no\u010dn\u00edm stolku, od kter\u00e9ho vz\u00e1p\u011bt\u00ed polekan\u011b ustoupil.<\/em><\/div>\n
V\u00e1hav\u011b vzt\u00e1hl ruku k tv\u00e1\u0159i, kter\u00e1 byla dokonale hladk\u00e1. \u017d\u00e1dn\u00e9 nedokonalosti, strni\u0161t\u011b, jizvi\u010dky. Jeho l\u00edcn\u00ed kosti m\u011bly dokonal\u00fd nar\u016f\u017eov\u011bl\u00fd n\u00e1dech, jako by se lehce \u010dervenal. A jeho o\u010di. Zase byly or\u00e1movan\u00e9 st\u00edny a tu\u017ekou. Tentokr\u00e1t ale naprosto dokonale. A \u0159asy byly nemo\u017en\u011b dlouh\u00e9. P\u0159ejel si po v\u00ed\u010dku b\u0159\u00ed\u0161kem prstu, ale nic nerozmazal a ani na prstu nez\u016fstala \u017e\u00e1dn\u00e1 \u010dern\u00e1. Znovu p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e k zrcadlu a prohl\u00e9dl si svoje vlasy. Byly dlouh\u00e9 pod lopatky, naho\u0159e hust\u00e9 a \u010dern\u00e9 a od u\u0161\u00ed s vpleten\u00fdmi tenk\u00fdmi prameny b\u00edl\u00e9 a \u010dern\u00e9 s modr\u00fdmi odlesky. Kdy\u017e vylovil zpod pol\u0161t\u00e1\u0159e d\u00fdku a u\u0159\u00edzl je, byly hned zp\u00e1tky. Zmaten\u011b d\u00fdku upustil a couvl ke st\u011bn\u011b. I jeho k\u016f\u017ee byla jin\u00e1. Hladk\u00e1 a jemn\u00e1.<\/em><\/div>\n
Pak mu to do\u0161lo. To Tom. Tom je tady! Rozrazil dve\u0159e sv\u00e9 lo\u017enice a vyb\u011bhl co nejrychleji ven. M\u011bl jedin\u00fd c\u00edl. Hranice. Jestli vydr\u017e\u00ed b\u011b\u017eet a nebude moc odpo\u010d\u00edvat, stihne to do z\u00e1padu slunce. Je p\u0159ece nejrychlej\u0161\u00ed v Lyka\u0159e a Dorien mu uk\u00e1zal, co je bolest, n\u011bjak\u00e9 p\u00edch\u00e1n\u00ed v boku nebo k\u0159e\u010d v l\u00fdtku ho te\u010f rozhodn\u011b nezastav\u00ed. Tom. Tom je tady. Nakreslil ho v Lyka\u0159e, aby mu dal v\u011bd\u011bt, \u017ee se pro n\u011bj vrac\u00ed, \u017ee nezapomn\u011bl. Sly\u0161el ho, c\u00edtil to. V\u011bd\u011bl, co mu Dorien ud\u011blal, a p\u0159i\u0161el ho zachr\u00e1nit. Je jedno, \u017ee to trvalo, hlavn\u011b, \u017ee je tady. Je tady…<\/em><\/div>\n
Jen\u017ee se zm\u00fdlil. Na hranic\u00edch nikdo nebyl. Ani kdy\u017e dva dny \u010dekal a volal. Vr\u00e1til se do Calebova pal\u00e1ce t\u00e9m\u011b\u0159 po t\u00fddnu, co str\u00e1vil \u010dek\u00e1n\u00edm na Toma, kter\u00fd nep\u0159i\u0161el. Elyon i Caleba sv\u00fdm \u00fat\u011bkem i t\u00edm, jak te\u010f vypadal, vyd\u011bsil. Bylo mu to jedno. Tom nep\u0159i\u0161el, jedin\u00e9, co ud\u011blal, bylo, \u017ee ho zm\u011bnil k nepozn\u00e1n\u00ed. Jeho srdce definitivn\u011b zlomil…<\/em><\/div>\n
\n

„Billy… dost… j\u00e1… j\u00e1 u\u017e…“<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

Bill t\u011b\u017ece lapal po dechu, ale sm\u00e1l se. Je tady… Tom je tady… Vy\u010derpan\u011b se zhroutil na b\u0159eh vedle Toma, kter\u00e9ho pr\u00e1v\u011b vylovil z vody. Byl p\u011bkn\u011b t\u011b\u017ek\u00fd. Taky byl daleko urostlej\u0161\u00ed ne\u017e Bill a Bill se nikdy nenau\u010dil po\u0159\u00e1dn\u011b plavat. Sko\u010dit za n\u00edm ale nezav\u00e1hal. Bill mu odhrnul vlasy z tv\u00e1\u0159e a radostn\u011b v\u00fdskl.<\/em><\/div>\n

„Tommy… Tommy… ty jsi tady…“ Drmolil. Tom sebou cukl, p\u0159eto\u010dil se na bok a za\u010dal d\u00e1vit vodu. Bill byl hned u n\u011bj a odhrnul mu vlasy.<\/em><\/div>\n
„Klid, to nic… jsem tady s tebou, Tommy… Pomalu…“ Broukal na n\u011bj ve snaze ho uklidnit, ale Tom se prudce oto\u010dil, vyt\u0159e\u0161til o\u010di a odstr\u010dil ho od sebe, a\u017e Bill upadl.<\/em><\/div>\n
„Ne… u\u017e zase… Vypadani, kurva, z m\u00fd hlavy!“ K\u0159ikl po n\u011bm a pokusil se vst\u00e1t.<\/em><\/div>\n
„Tommy…“<\/em><\/div>\n
„Um\u0159els! Nech m\u011b na pokoji! Vypadni! Nechci t\u011b vid\u011bt! U\u017e nikdy!“ Bill zalapal po dechu a jako na povel se mu spustily slzy. Pokusil se otev\u0159\u00edt jejich pouto a Tom zavr\u00e1voral. Klop\u00fdtl a skon\u010dil s rukama zap\u0159en\u00fdma kousek od Billova me\u010de, kter\u00fd Bill odhodil, ne\u017e do vody sko\u010dil.<\/em><\/div>\n
„Vypadni!“ Zak\u0159i\u010del znova Tom a s\u00e1hl po n\u011bm. Vr\u00e1vorav\u011b se postavil s me\u010dem v ruce a za\u010dal j\u00edm kolem sebe zb\u011bsile m\u00e1vat.<\/em><\/div>\n
„Tommy, to jsem j\u00e1…“ Odv\u00e1\u017eil se ud\u011blat krok Tomov\u00fdm sm\u011brem a nat\u00e1hl k n\u011bmu ruku. Ledov\u00e1 \u010depel se rozt\u0159\u00ed\u0161tila, sotva se dotkla Billovy k\u016f\u017ee, ani\u017e by zanechala jedin\u00fd \u0161kr\u00e1banec, a Tom s o\u010dima up\u0159en\u00fdma na j\u00edlec bez \u010depele omdlel.<\/em><\/div>\n
\n

Tom se Billa prudce pustil a couvl od n\u011bj. P\u00e1rkr\u00e1t otev\u0159el \u00fasta ve snaze n\u011bco \u0159\u00edct a pak se dostavila \u0161okem vyvolan\u00e1, milosrdn\u00e1 n\u00e1ru\u010d bezv\u011bdom\u00ed.<\/p>\n

autor: Bitter<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Bitter Bill nedok\u00e1zal uv\u011b\u0159it tomu, jak jednoduch\u00e9 to bylo. Na co arm\u00e1du? Zvl\u00e1dl to s\u00e1m. Ohromen\u011b se rozhl\u00ed\u017eel po tr\u016fnn\u00edm s\u00e1le, na jeho\u017e konci byly dva tr\u016fny z k\u0159i\u0161\u0165\u00e1lu vylo\u017een\u00e9 m\u011bkk\u00fdmi ko\u017ee\u0161inami a pol\u0161t\u00e1\u0159ky. Pod\u00e9l uli\u010dky byly sklen\u011bn\u00e9 stromy r\u016fzn\u00fdch barev.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[669],"tags":[],"class_list":["post-1196","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lykara"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1196","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1196"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1196\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1196"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1196"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1196"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}