{"id":11961,"date":"2010-04-05T16:00:00","date_gmt":"2010-04-05T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11932"},"modified":"2010-04-05T16:00:00","modified_gmt":"2010-04-05T15:00:00","slug":"za-stesti-zaplatis-32","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/04\/05\/za-stesti-zaplatis-32\/","title":{"rendered":"Za \u0161t\u011bst\u00ed zaplat\u00ed\u0161! 32."},"content":{"rendered":"
autor: Bitter & \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"322\"<\/div>\n
Tom netu\u0161il, kolik \u010dasu uteklo, ne\u017e se do pol\u0161t\u00e1\u0159e vs\u00e1kly jeho posledn\u00ed slzy. A\u017e  po vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00edm pl\u00e1\u010di si kone\u010dn\u011b za\u010d\u00ednal uv\u011bdomovat, co Billa tak vyd\u011bsilo, a doktorova diagn\u00f3za se jevila pravd\u011bpodobn\u011bji, ne\u017e kdy\u017e ji p\u0159ed t\u00fddnem man\u00edk v b\u00edl\u00e9m pl\u00e1\u0161ti vyslovil. Bylo mu jasn\u00e9, \u017ee Billovi sklouznut\u00ed jeho rukou a\u017e na boky vyvolalo vzpom\u00ednky na to, jak o\u0161kliv\u011b s n\u00edm Hans a Simon zach\u00e1zeli.  <\/div>\n
A\u017e po n\u011bjak\u00e9 chv\u00edli se kone\u010dn\u011b donutil se zvednout, i kdy\u017e p\u0159em\u00fd\u0161lel, zda by rad\u0161i nem\u011bl nocovat na gau\u010di. Necht\u011bl Billa zbyte\u010dn\u011b traumatizovat svou p\u0159\u00edtomnost\u00ed, a rad\u0161i si bude ni\u010dit z\u00e1da na gau\u010di, ne\u017e aby jeho mal\u00fd br\u00e1\u0161ka psychicky trp\u011bl t\u00edm, \u017ee spolu budou sd\u00edlet jejich prostorn\u00e9 leti\u0161t\u011b. Ale m\u011bl v lo\u017enici mobil a necht\u011bl, aby Billa v noci vzbudilo, kdyby mu n\u011bkdo n\u011bco napsal nebo zavolal. Musel pro n\u011bj doj\u00edt, nem\u011bl na vybranou.<\/p>\n<\/div>\n
Ve dve\u0159\u00edch se zarazil, kdy\u017e  vid\u011bl, \u017ee jsou ob\u011b p\u016flky postele rozestlan\u00e9. Na t\u00e9 jeho byl naklepan\u00fd pol\u0161t\u00e1\u0159 a odkryt\u00e1 pe\u0159ina, a Bill na sv\u00e9  vlastn\u00ed u\u017e le\u017eel, pe\u010dliv\u011b zakutan\u00fd a\u017e po bradu. I tak bylo poznat, \u017ee le\u017e\u00ed v klub\u00ed\u010dku. Po bled\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch mu n\u011bm\u011b kanuly slzy a zamy\u0161len\u011b hladil prost\u011bradlo vedle sebe, p\u0159esn\u011b na m\u00edst\u011b, kde Tom b\u011b\u017en\u011b leh\u00e1val. I kdy\u017e ne\u0159ekl ani slovo, bylo poznat, co se mu hon\u00ed hlavou.  <\/div>\n
<\/div>\n
Tom m\u011bl co d\u011blat, aby se nad t\u00edm pohledem taky nerozbre\u010del, bylo mu br\u00e1\u0161ky neuv\u011b\u0159iteln\u011b  l\u00edto. Kdyby jenom tak tu\u0161il, jak mu m\u016f\u017ee pomoct! Ale to on nev\u011bd\u011bl, respektive beztak nebylo ani jak, dokud Bill nepromluv\u00ed. A ve dve\u0159\u00edch taky nemohl st\u00e1t v\u011b\u010dn\u011b… Opatrn\u011b p\u0159e\u0161el k Billovi, p\u0159ipraven\u00fd kdykoliv couvnout.  <\/div>\n
Ale kdy\u017e ho zas\u00e1hnul bratr\u016fv pohled, my\u0161lenky na odchod se z jeho hlavy vypa\u0159ily jako p\u00e1ra nad hrncem. V Billov\u011b obli\u010deji byla vryt\u00e1 hlubok\u00e1 l\u00edtost, pocit provinilosti, a p\u0159esto\u017ee v n\u011bm byl po\u0159\u00e1d poznat strach ze vzpom\u00ednek a pro\u017eit\u00fdch ud\u00e1lost\u00ed, jeho o\u010di zrcadlily n\u011bco jin\u00e9ho. Byla v nich n\u011bm\u00e1 prosba, aby Tom nikam nechodil. Aby z\u016fstal.<\/p>\n<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Bill\u00ed… odpus\u0165 mi tamto… j\u00e1 jsem necht\u011bl,“ \u0161eptnul Tom a nejist\u011b se na kraj postele posadil. „Nechci, aby ses \u010dehokoliv b\u00e1l… J\u00e1… m\u016f\u017eu j\u00edt klidn\u011b sp\u00e1t vedle.“<\/p>\n<\/div>\n
Billovy o\u010di se okam\u017eit\u011b  roz\u0161\u00ed\u0159ily strachem. Necht\u011bl v t\u00e9hle m\u00edstnosti z\u016fstat s\u00e1m! A hlavn\u011b necht\u011bl, aby Tom m\u011bl jak\u00e9koliv v\u00fd\u010ditky z toho, co se stalo. Jenom\u017ee jemu ty doteky prost\u011b p\u0159ipomn\u011bly Hansovo chl\u00edpn\u00e9 chov\u00e1n\u00ed a reakci se nedalo u\u017e jakkoliv zabr\u00e1nit.<\/div>\n
Tak r\u00e1d by Tomovi \u0159ekl, jak se c\u00edt\u00ed, rvalo mu srdce, kdy\u017e vid\u011bl, jak se jeho dvoj\u010de tr\u00e1p\u00ed. Jen\u017ee on mu nic \u0159\u00edct nemohl. Tolik moc by cht\u011bl, tak moc! Jen\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee kdyby jakkoliv promluvil, poru\u0161il by sv\u016fj slib ml\u010den\u00ed, kter\u00fd dal u soudu Simonovi. A bylo mu jasn\u00e9, \u017ee a\u0165 u\u017e ti dva budou odsouzeni na p\u00e1r t\u00fddn\u016f nebo na p\u00e1r let, d\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji budou propu\u0161t\u011bni… a oni nezapomenou. Budou si to v\u0161echno pamatovat, a pak mu to vr\u00e1t\u00ed i s \u00farokama. M\u011bl nitern\u00e9 tu\u0161en\u00ed, \u017ee kdyby by\u0165 jenom hlesnul, tak Simon svou v\u00fdhru\u017eku spln\u00ed.  <\/div>\n
<\/div>\n
Co\u017e o to, kdyby to mu\u010den\u00ed  hrozilo jen jemu, je\u0161t\u011b by se s t\u00edm n\u011bjak vyrovnal, bolest by vn\u00edmal jen on s\u00e1m. Ale odm\u00edtal dopustit, aby tu bezcitnou bolest musel za\u017e\u00edt i Tom. Tom, kter\u00fd pro n\u011bj v\u017edycky ud\u011blal prvn\u00ed posledn\u00ed. Tom, kter\u00fd ho v\u017edycky chr\u00e1nil. Tom, kter\u00fd se s n\u00edm sm\u00e1l, kter\u00fd s n\u00edm plakal, kter\u00fd p\u0159i n\u011bm st\u00e1l v ka\u017ed\u00e9 sekund\u011b jeho \u017eivota. To prost\u011b nemohl dopustit a taky to dopustit nehodlal. Rad\u0161i bude s n\u00edm, by\u0165 nav\u011bky ml\u010d\u00edc\u00ed jako hrob, ne\u017e aby mu n\u011bco \u0159ekl, a pak se t\u0159\u00e1sl hr\u016fzou, kdy si je ti dva najdou…<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Tom u\u017e m\u011bl tendenci se zvedat, c\u00edtil ty rozporupln\u00e9 pocity, kter\u00e9 jeho dvoj\u010detem zm\u00edtaly, ale kdy\u017e u\u017e se zvedal, uc\u00edtil, jak se ho lehoulince dotkla studen\u00e1 ru\u010dka, jej\u00ed\u017e dlouh\u00e9 prsty jemn\u011b nazna\u010dily stisk. Oto\u010dil se na Billa, nech\u00e1vaj\u00edc svou ruku v jeho n\u00e1znaku sev\u0159en\u00ed a sotva znateln\u011b se pousm\u00e1l.  <\/div>\n
„M\u00e1m z\u016fstat?“<\/p>\n<\/div>\n
Odpov\u011bdi v podob\u011b slov se nedo\u010dkal, ne snad, \u017ee by to n\u011bjak zvl\u00e1\u0161\u0165 o\u010dek\u00e1val, by\u0165 nerad, pomalu si na tohle bratrovo chov\u00e1n\u00ed za\u010d\u00ednal zvykat, ale p\u0159esto si s ka\u017edou vyslovenou ot\u00e1zkou zoufale p\u0159\u00e1l, aby se mu dostalo jak\u00e9koliv, by\u0165 jen sotva znateln\u00e9 odpov\u011bdi. T\u00e9 se mu te\u010f op\u011bt nedostalo, ale Billova hlava se pohnula v rytmu p\u0159ik\u00fdvnut\u00ed.  <\/div>\n
<\/div>\n
Smutn\u011b se pousm\u00e1l a ulehnul na svou \u010d\u00e1st postele. Tolik c\u00edtil nutk\u00e1n\u00ed Billa obejmout. Nic v\u00edc ani nepot\u0159eboval, ale cht\u011bl mu d\u00e1t ten pocit bezpe\u010d\u00ed, kter\u00fd jeho bratr ode dne soudu postr\u00e1dal. Obejmout ho, p\u0159itulit se, pohladit ho… nebo ho aspo\u0148 dr\u017eet za ruku! Cokoliv z toho!<\/div>\n
Jenom\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee Billa by to akor\u00e1t vyd\u011bsilo. Ne\u0161\u0165astn\u011b pozoroval sv\u00e9 dvoj\u010de, kter\u00e9 u\u017e se slzami na \u0159as\u00e1ch usnulo, a teprve pak se propadl do neklidn\u00e9ho sp\u00e1nku…<\/p>\n<\/div>\n
O p\u016fl roku pozd\u011bji<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Andy, ale j\u00e1 u\u017e fakt nem\u016f\u017eu!“ zavyl Tom zoufale do telefonu. „J\u00e1 u\u017e… j\u00e1 u\u017e na to prost\u011b nem\u00e1m! U\u017e p\u016fl roku ne\u0159ekl jedin\u00fd slovo a u\u017e pochybuju, \u017ee se to v\u016fbec zm\u011bn\u00ed!“<\/div>\n
„Ale Tome, v\u017edy\u0165 doktor \u0159\u00edkal, \u017ee u\u017e se lep\u0161\u00ed, \u017ee u\u017e se kone\u010dn\u011b pohybuje v tvoj\u00ed bl\u00edzkosti, ani\u017e by c\u00edtil strach,“ nam\u00edtl blon\u010f\u00e1k.<\/div>\n
„Jen\u017ee tohle je n\u011bco jin\u00fdho… j\u00e1 ho miluju, ud\u011bl\u00e1m pro n\u011bj cokoliv… jen\u017ee kdy\u017e pak vid\u00edm, jak se m\u011b furt boj\u00ed, i kdy\u017e za to nem\u016f\u017ee…“<\/p>\n<\/div>\n
Na chvilku se odml\u010del a potom teprve pokra\u010doval, p\u0159i\u010dem\u017e se mu z o\u010d\u00ed samovoln\u011b rozkut\u00e1lely slzy.<\/p>\n<\/div>\n
„Ty nev\u00ed\u0161, jak\u00fd to je… Nesm\u011bt na n\u011bj s\u00e1hnout, nesm\u011bt ho obejmout, nesm\u011bt ho pol\u00edbit… ty svin\u011b s n\u00edm zach\u00e1zely jak s otrokem a na n\u011bj to te\u010f cel\u00fd spadlo, nenech\u00e1 na sebe s\u00e1hnout… jo, ob\u010das se ke mn\u011b p\u0159itul\u00ed, kdy\u017e je bou\u0159ka, ale to je tak v\u0161echno! Kdy\u017e nazna\u010d\u00edm pusu, je zle, kdy\u017e nazna\u010d\u00edm objet\u00ed, je zle… j\u00e1 u\u017e na to fakt nem\u00e1m!“ za\u00fap\u011bl a zni\u010den\u011b se svezl do k\u0159esla. „V\u00ed\u0161… j\u00e1 u\u017e m\u00e1m z toho kolikr\u00e1t takovej pocit, \u017ee i kdy\u017e se budu sna\u017eit sebev\u00edc, u\u017e nikdy ho nez\u00edsk\u00e1m… kdo v\u00ed, jestli m\u011b v\u016fbec je\u0161t\u011b aspo\u0148 tro\u0161ku miluje,“ hlesnul ho\u0159ce, zamrkal, set\u0159el si slzy a zvedl hlavu…<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
…aby se setkal s pohledem Billa, stoj\u00edc\u00edho mezi dve\u0159mi. Ten pohled byl pln\u00fd zoufalstv\u00ed, viny, bolesti a utrpen\u00ed. O\u010di byly zarudl\u00e9 od pl\u00e1\u010de a slzy l\u00edtosti kanuly z jeho tv\u00e1\u0159\u00ed na zem jedna za druhou.<\/div>\n
Tom zalapal po dechu, ani\u017e  by nechal Andyho domluvit konej\u0161iv\u00e1 sl\u016fvka \u00fat\u011bchy a podpory, tak mu to t\u00edpnul a zvednul se. Popo\u0161el o krok k Billovi, ten ale od n\u011bj zase o krok couvnul. Tomovi to trhalo srdce, za cel\u00fd ten p\u016flrok se Bill netv\u00e1\u0159il zb\u011bdovan\u011bji a ubl\u00ed\u017een\u011bji.<\/p>\n<\/div>\n
„Bill\u00ed, pros\u00edm… j\u00e1… j\u00e1 to tak nemyslel… nesly\u0161el jsi, o \u010dem jsme mluvili p\u0159edt\u00edm,“ vykoktal zmaten\u011b prvn\u00ed, co ho napadlo. „Mo\u017en\u00e1 ti to tak vyzn\u011blo, ale… ale…“<\/p>\n<\/div>\n
V\u00edc u\u017e toho \u0159\u00edct nestihnul. Bill se oto\u010dil na podpatku a skrz z\u00e1voj slz doklop\u00fdtal a\u017e do koupelny, kde se zamknul, odm\u00edtaj\u00edc Toma pustit dovnit\u0159. Bylo mu tak moc l\u00edto toho, co pr\u00e1v\u011b vyslechnul. Za celou tu dobu vid\u011bl v Tomovi oporu, \u00fat\u011bchu. Jen\u017ee co v n\u011bm mohl vid\u011bt po dne\u0161ku? Je mu akor\u00e1t na obt\u00ed\u017e…<\/p>\n<\/div>\n
Tom bezmocn\u011b zavyl vzteky, kdy\u017e Bill i p\u0159es jeho prosby a uji\u0161\u0165ov\u00e1n\u00ed, \u017ee se nezlob\u00ed, po\u0159\u00e1d neotv\u00edral, jenom p\u0159es dve\u0159e se oz\u00fdvaly tich\u00e9 p\u0159er\u00fdvan\u00e9 vzlyky. Naposledy do dve\u0159\u00ed zabu\u0161il, pon\u011bkud prud\u010deji, ne\u017e m\u011bl v \u00famyslu a rozeb\u011bhl se domem ven.  <\/div>\n
<\/div>\n
U\u017e na to opravdu nem\u011bl s\u00edlu. I kdy\u017e se sna\u017eil b\u00fdt Billovi n\u00e1pomocn\u00fd, jak jenom to \u0161lo, dne\u0161n\u00ed hovor s Andym ho ujistil v tom, co ho t\u00ed\u017eilo u\u017e n\u011bkolik t\u00fddn\u016f. A to byl pocit, \u017ee u\u017e ho br\u00e1\u0161ka nemiluje. Jasn\u011b\u017ee byl ochotn\u00fd s n\u00edm z\u016fstat a\u017e do konce \u017eivota. Ale Billovo ml\u010den\u00ed ho pomalu, ale systematicky ni\u010dilo. Kdyby m\u011bl n\u011bkdo tu mo\u017enost vid\u011bt ho p\u0159ed v\u00edce ne\u017e p\u016fl rokem a te\u010f, nepoznal by ho, tolik vr\u00e1sek a obav se mu vrylo do obli\u010deje a temn\u00e9 kruhy pod o\u010dima to jenom podtrhovaly.  <\/div>\n
Sna\u017eil se to p\u0159ed Billem tajit, jak jenom to \u0161lo. Necht\u011bl, aby si toho v\u0161imnul. Jenom\u017ee dne\u0161n\u00edm hovorem asi v\u0161echno definitivn\u011b pohnojil, Bill to sly\u0161el a z\u0159ejm\u011b ho to po\u0159\u00e1dn\u011b zas\u00e1hlo. A to v\u016fbec nebylo dobr\u00e9, vzhledem ke stavu, v jak\u00e9m se Bill nach\u00e1zel. Jestli dote\u010f to n\u011bjak zkou\u0161el p\u0159ekon\u00e1vat, pak se te\u010f Tomov\u00fdm slov\u016fm z\u0159ejm\u011b povedlo ho zlomit a dostat je\u0161t\u011b na hlub\u0161\u00ed dno, ne\u017e na kter\u00e9m se zp\u011bv\u00e1k nach\u00e1zel…<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille, jsem doma!“ k\u0159ikl Tom, kdy\u017e se nave\u010der vr\u00e1til dom\u016f a ne\u010dekaj\u00edc jakoukoliv odpov\u011b\u010f, pokra\u010doval d\u00e1l. Ani nevn\u00edmal tich\u00e9 kroky, kter\u00e9 se k n\u011bmu bl\u00ed\u017eily, a a\u017e kdy\u017e n\u011b\u010d\u00ed dla\u0148 stiskla jeho rameno, s cuknut\u00edm se oto\u010dil.<\/div>\n
V prvn\u00ed vte\u0159inu si snad myslel, \u017ee se zbl\u00e1znil, kdy\u017e p\u0159ed sebou vid\u011bl Billa, kter\u00fd se… usm\u00edval? Bylo to v\u016fbec mo\u017en\u00e9? Bylo v\u016fbec mo\u017en\u00e9, aby se Bill po tom v\u0161em usm\u00edval??<\/div>\n
„Bille, j\u00e1… j\u00e1…“<\/div>\n
Ukazov\u00e1\u010dek na rtech ho zadr\u017eel a on jen zamrkal. Bill mu podal jeho mobil a uk\u00e1zal na zpr\u00e1vy. Tom nejd\u0159\u00edv nech\u00e1pal, co t\u00edm to \u010dernovlas\u00e9 stvo\u0159en\u00ed mysl\u00ed, a teprv posl\u00e9ze mu do\u0161lo, \u017ee Bill si z\u0159ejm\u011b p\u0159e\u010detl v\u0161echny jeho zpr\u00e1vy.<\/div>\n
Pokud je tomu tak, tak to, co sly\u0161el odpoledne, byl slab\u00fd \u010daj… tak pro\u010d se ale usm\u00edval?<\/p>\n<\/div>\n
„Tys to \u010det?“ \u0161eptl Tom.<\/div>\n
Ano.<\/em> Zn\u011bla Billova odpov\u011b\u010f napsan\u00e1 v mobilu.<\/div>\n
„Nev\u00edm, co ti na to m\u00e1m \u0159\u00edct.“<\/div>\n
Tak nic ne\u0159\u00edkej… to, co tam p\u00ed\u0161e\u0161, nen\u00ed pravda… nemus\u00ed\u0161 se p\u0159ede mnou skr\u00fdvat, kdy\u017e pl\u00e1\u010de\u0161, ty jsi moje opora, j\u00e1 m\u016f\u017eu b\u00fdt tvoje, pro tebe to zvl\u00e1dnu.<\/em><\/div>\n
„Ne, Bille, ty m\u00e1\u0161 moc starost\u00ed s\u00e1m se sebou, nechci ti p\u0159id\u011bl\u00e1vat dal\u0161\u00ed.“<\/div>\n
Ale jak jinak m\u00e1m zapomenout, kdy\u017e mi to po\u0159\u00e1d dokole\u010dka p\u0159edhazujete? Tomi, j\u00e1 chci zase \u017e\u00edt, jen s tebou, ale nejde to, kdy\u017e na to mus\u00edm po\u0159\u00e1d myslet. J\u00e1 chci m\u00edt zase norm\u00e1ln\u00ed starosti… co si vezmu na sebe, co bude k ve\u010de\u0159i a tak, ale kdy\u017e kolem m\u011b chod\u00edte po \u0161pi\u010dk\u00e1ch, jak se m\u00e1m o ty norm\u00e1ln\u00ed v\u011bci starat? Nedovol\u00edte mi to…<\/em><\/div>\n
„Ale pro\u010d a\u017e te\u010f? Bille, pro\u010d a\u017e te\u010f, pro\u010d jsi mi to nenapsal d\u0159\u00edv?“<\/div>\n
Proto\u017ee jsem dote\u010f  nev\u011bd\u011bl, co c\u00edt\u00ed\u0161 ty… nikdy jsi mi to ne\u0159ekl…. a\u017e te\u010f to v\u00edm<\/em>, napsal Bill a pot\u00e9, co Tom do\u010detl, mobil polo\u017eil.<\/p>\n<\/div>\n
Tom se na n\u011bj st\u00e1le provinile d\u00edval a na Billa se rad\u0161i ani d\u00edvat neodv\u00e1\u017eil. O to v\u00edc ho zasko\u010dilo, kdy\u017e se k n\u011bmu Bill o krok p\u0159ibl\u00ed\u017eil a nepatrn\u011b, jako kdy\u017e se mot\u00fdl dotkne k\u0159\u00eddlem, se ot\u0159el o Tomovy rty.<\/div>\n
Ten jen zalapal po dechu a z\u016fstal z\u00edrat v n\u011bm\u00e9m \u00fa\u017easu.<\/div>\n
Nen\u00ed  pravda, \u017ee t\u011b nemiluju<\/em>, objevilo se pod Billov\u00fdm veden\u00edm na displeji mobilu a Tomovi se nahrnuly do o\u010d\u00ed slzy.<\/div>\n
<\/div>\n
Teprve te\u010f mu to do\u0161lo. Ne terapie a neust\u00e1l\u00e9 babr\u00e1n\u00ed se v minulosti, ale p\u0159\u00edtomnost a nov\u00e9 starosti, jin\u00e9, tolik oby\u010dejn\u00e9, Billovi dok\u00e1zaly pomoct, a on byl tak hloup\u00fd, po\u0159\u00e1d kolem n\u011bj chodil po \u0161pi\u010dk\u00e1ch, nenechal ho nic ud\u011blat, a pak se divil, \u017ee je Bill po\u0159\u00e1d my\u0161lenkami n\u011bkde v klubu…<\/p>\n<\/div>\n
„Tak\u017ee… tak\u017ee ty chce\u0161 oby\u010dejn\u00e9 starosti?“ zasm\u00e1l se \u0161\u0165astn\u011b a Bill p\u0159itakal.<\/div>\n
„Dob\u0159e… dojedu pro n\u011bco k ve\u010de\u0159i a ty prost\u0159e\u0161 a vezme\u0161 si n\u011bco p\u011bkn\u00fdho, ano? Je to dost starost\u00ed?“ navrhl a Bill znova k\u00fdvl. Usm\u00edval se od ucha k uchu a nebylo divu, kone\u010dn\u011b ho Tom pochopil, kone\u010dn\u011b bude moct zase \u017e\u00edt a d\u011blat v\u0161echno to, co p\u0159edt\u00edm…<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e9, tak je\u010f, vole!“ nad\u00e1val Tom a nervn\u011b bubnoval do volantu. Na zadn\u00edm sedadle v plastov\u00fdch misk\u00e1ch von\u011bla jejich ve\u010de\u0159e, a on se nemohl do\u010dkat, a\u017e bude doma, jen\u017ee ten debil p\u0159ed n\u00edm jel jak \u0161nek.<\/div>\n
Znova zanad\u00e1val, pra\u0161til do volantu, prudce ho p\u0159edjel a…<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
„Luxusn\u00ed Audi vjelo p\u0159\u00edmo do k\u0159i\u017eovatky, do jeho kufru v pln\u00e9 rychlosti nabouralo \u010derven\u00e9 BMV a Audi se v hodin\u00e1ch prohnalo ke svodidl\u016fm, kter\u00e9 v t\u00e9 rychlosti, rozhodn\u011b nelad\u00edc\u00ed s p\u0159edpisy, prorazilo a z\u0159\u00edtilo se z ne hlubok\u00e9ho, ale dost prudk\u00e9ho sr\u00e1zu…“<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
D\u00e1l zpr\u00e1vy umlkly, kdy\u017e je ovlada\u010d vypnul a hlavn\u00ed \u010d\u00e1st \u010dernovlas\u00fd chlapec nesly\u0161el. K \u010demu taky, nezaj\u00edmalo ho ani to p\u0159edt\u00edm. Televizn\u00ed zpr\u00e1vy vyst\u0159\u00eddala tich\u00e1 hudba a Bill se postavil k oknu, aby mohl vyhl\u00ed\u017eet Toma v jeho kr\u00e1sn\u00e9, dechberouc\u00ed Audin\u011b…<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Bitte & \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Bitter & \u00c1\u010fa Tom netu\u0161il, kolik \u010dasu uteklo, ne\u017e se do pol\u0161t\u00e1\u0159e vs\u00e1kly jeho posledn\u00ed slzy. A\u017e  po vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00edm pl\u00e1\u010di si kone\u010dn\u011b za\u010d\u00ednal uv\u011bdomovat, co Billa tak vyd\u011bsilo, a doktorova diagn\u00f3za se jevila pravd\u011bpodobn\u011bji, ne\u017e kdy\u017e ji p\u0159ed t\u00fddnem man\u00edk v b\u00edl\u00e9m pl\u00e1\u0161ti vyslovil. Bylo<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[262],"tags":[],"class_list":["post-11961","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-za-stesti-zaplatis"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11961","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11961"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11961\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11961"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11961"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11961"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}