{"id":11965,"date":"2010-04-04T18:00:00","date_gmt":"2010-04-04T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11936"},"modified":"2010-04-04T18:00:00","modified_gmt":"2010-04-04T17:00:00","slug":"se-mnou-se-bat-nemusis-14","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/04\/04\/se-mnou-se-bat-nemusis-14\/","title":{"rendered":"Se mnou se b\u00e1t nemus\u00ed\u0161 14."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"379\"<\/div>\n
<\/div>\n
St\u00e1rnouc\u00ed mu\u017e  se vyklonil trochu ze sv\u00e9 \u017eidle, aby vid\u011bl z kuchyn\u011b na chodbu, kde proch\u00e1zel Bill do sv\u00e9ho pokoje. Pr\u00e1v\u011b dorazil z pr\u00e1ce. Poskakoval si, cosi polohlasem prozp\u011bvoval a u toho se usm\u00edval od ucha k uchu. Brenig na n\u011bm tohle divn\u00e9 chov\u00e1n\u00ed pozoroval u\u017e del\u0161\u00ed dobu. Co si tak vybavoval, tak prvn\u00ed zm\u011bny nastaly, kdy\u017e Bill za\u010dal chodit hl\u00eddat ty d\u011bti. Drbal se na b\u0159ichu a usilovn\u011b nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel, hled\u00edc d\u00e1l do m\u00edst, kudy kluk odhopkal. Vrtalo mu to hlavou. Nevzpom\u00ednal si, \u017ee by ho kdy d\u0159\u00edv vid\u011bl se usm\u00edvat v tak \u010dast\u00e9 frekvenci. Vlastn\u011b on se nikdy neusm\u00e1l od doby, kdy byl s n\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Tohle bylo p\u011bkn\u011b podez\u0159el\u00e9  a Brenigovi se to nel\u00edbilo, ani co by se za nehet ve\u0161lo. Zmoc\u0148oval se ho pocit, \u017ee se mu tu p\u0159\u00edmo pod nosem d\u011bje n\u011bco, s \u010d\u00edm by ani v nejmen\u0161\u00edm nesouhlasil, jen se mu to zat\u00edm je\u0161t\u011b nepoda\u0159ilo prokouknout. On si ale na pt\u00e1\u010dka posv\u00edt\u00ed. Pokud n\u011bkde n\u011bjak moc roztahuje k\u0159id\u00fdlka, tak on mu je velice brzy zase p\u011bkn\u011b p\u0159ist\u0159ihne. Brenig dosrkal zbytek ku\u0159ec\u00ed pol\u00e9vky, kter\u00e1 tu z\u016fstala z p\u0159edchoz\u00edho dne, a te\u010f se hodila jako mal\u00e1 odpoledn\u00ed sva\u010dinka, vstal a p\u0159esunul se tam, kde pob\u00fdval nejv\u00edce \u010dasu. Do ob\u00fdv\u00e1ku na pohovku.<\/p>\n<\/div>\n
Bill se\u0161el dol\u016f zhruba o dv\u011b hodiny pozd\u011bji.<\/div>\n
<\/div>\n
„Dobr\u00fd den.“ Zahlaholil nahlas, aby to bylo sly\u0161et z kuchyn\u011b a\u017e k p\u011bstounovi, a zarachotil s n\u011bjak\u00fdmi hrnci. Pravd\u011bpodobn\u011b se pou\u0161t\u011bl do va\u0159en\u00ed. Brenig se vydr\u00e1pal na nohy a spolu s dne\u0161n\u00edm v\u00fdtiskem novin se za n\u00edm p\u0159esunul do kuchyn\u011b. Chlapec p\u0159edchoz\u00ed \u00fasm\u011bv na tv\u00e1\u0159i ji\u017e nem\u011bl, ale jisk\u0159i\u010dky \u0161t\u011bst\u00ed v jeho o\u010d\u00edch byly nep\u0159ehl\u00e9dnuteln\u00e9.<\/div>\n
„Nazdar.“ Odpov\u011bd\u011bl mu a chvilku si ho p\u0159em\u011b\u0159oval. „Jak jde hl\u00edd\u00e1n\u00ed? Je\u0161t\u011b jsi mi nevypr\u00e1v\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 z\u00e1\u017eitky.“ R\u00e1doby p\u0159\u00e1telsk\u00fdm t\u00f3nem hlasu se ptal, p\u0159edst\u00edraje, \u017ee snad je podobn\u00e1 konverzace u nich doma na denn\u00edm po\u0159\u00e1dku. Bill odlo\u017eil pytl\u00edk s moukou, kterou pr\u00e1v\u011b vytahoval ze \u0161pajzu, na linku a oto\u010dil se \u010delem k mu\u017ei. Nebyl si tak \u00fapln\u011b jist\u00fd, zda dob\u0159e sly\u0161el. Hlavn\u011b byl podobn\u00fd z\u00e1jem docela p\u0159ekvapuj\u00edc\u00ed.  <\/div>\n
„No\u2026“ Prot\u00e1hl neur\u010dit\u011b v zamy\u0161len\u00ed. „Je to fajn. Ty d\u011bti jsou moc mil\u00e9.“<\/div>\n
„Skute\u010dn\u011b? To je skoro k nev\u00ed\u0159e s tou dne\u0161n\u00ed v\u00fdchovou. Jednou se m\u00e1me na co t\u011b\u0161it.“ Utrousil si pozn\u00e1mku na t\u00e9ma, kam ty budouc\u00ed generace sp\u011bj\u00ed. „A jak jsou vlastn\u011b sta\u0159\u00ed? A jak se jmenuj\u00ed?“ Pokra\u010doval d\u00e1l ve vypt\u00e1v\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Eee,“ zadrhnul se Bill, p\u0159e\u0161l\u00e1pl z nohy na nohu a kousl se do rtu. Nikdy neuva\u017eoval nad t\u00edm, \u017ee by jim m\u011bl vymyslet i jm\u00e9na. „Tom, tomu jsou \u010dty\u0159i roky a Birgit, ta m\u00e1 \u0161est.“ Vyp\u00e1lil prvn\u00ed, kter\u00e1 ho napadla.<\/div>\n
„Hmm.“ Pokyvoval. „A tenhle t\u00fdden zase paninka vyr\u00e1\u017e\u00ed ven?“ <\/div>\n
„No, do sboru jde. Ten je pravideln\u011b.“ Neur\u010dit\u011b \u0159ekl Bill, proto\u017ee si nebyl tak \u00fapln\u011b jist\u00fd, co p\u0159esn\u011b cht\u011bl Brenig sly\u0161et.<\/div>\n
„Na to jsem se neptal. Cht\u011bl jsem v\u011bd\u011bt, jestli jde pry\u010d pak pozd\u011bji.“<\/div>\n
„Ano, jde, ale tentokr\u00e1t ne v sobotu, ale a\u017e v ned\u011bli. Je s t\u00edm snad n\u011bjak\u00fd probl\u00e9m?“ Zalekl se malinko Bill. Chlapci se toti\u017e domluvili, \u017ee ty sch\u016fzky rozlo\u017e\u00ed do cel\u00e9ho v\u00edkendu. Pro\u010d si v\u0161echen \u010das vypl\u00fdtvat v sobotu, kdy\u017e se potom celou ned\u011bli nevid\u011bli.<\/div>\n
„Ne v\u016fbec ne.“ Ujistil ho a shl\u00e9dl zp\u011bt do novin. Billovi nikdy nebylo tak \u00fapln\u011b jasn\u00e9, co tam m\u016f\u017ee dennodenn\u011b tak zaj\u00edmav\u00e9ho lu\u0161tit. Nehodlal se t\u00edm ale zab\u00fdvat, alespo\u0148 ho to n\u011bjak zam\u011bstn\u00e1valo. Moment\u00e1ln\u011b byl jen r\u00e1d, \u017ee v\u00fdslechu je snad konec. V\u016fbec nech\u00e1pal, co to do n\u011bj vjelo, ale ka\u017edop\u00e1dn\u011b z toho snad vybruslil docela dob\u0159e.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill se uklidnil, ale to netu\u0161il, \u017ee star\u00e9ho mu\u017ee tak \u00fapln\u011b nep\u0159esv\u011bd\u010dil. Chlapec nikdy neb\u00fdval dobr\u00fdm lh\u00e1\u0159em. Rozhodn\u011b ne, pokud nebyl p\u0159ipraven\u00fd. Zasko\u010den\u00fd  sice nez\u016fstal nijak okat\u011b, p\u0159esto \u010dlov\u011bku, kter\u00fd s n\u00edm byl v podstat\u011b ka\u017ed\u00fd den a znal ho, to nemohlo uniknout. Stejn\u011b jako jeho zm\u011bny n\u00e1lad. Bill toti\u017e rozhodn\u011b nebyl herec, a pokud byl \u0161\u0165astn\u00fd, tak to bylo jednodu\u0161e vid\u011bt. A pr\u00e1v\u011b ono \u0161t\u011bst\u00ed bylo pro Breniga trnem v oku. Bylo to n\u011bco nov\u00e9ho, a d\u011bdek c\u00edtil mo\u017en\u00e9 ohro\u017een\u00ed sv\u00e9ho postaven\u00ed v Billov\u011b \u017eivot\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Brenig se sna\u017eil cel\u00fd  zbytek t\u00fddne narazit na n\u011bco, co by ho p\u0159ivedlo na stopu, vysv\u011btluj\u00edc\u00ed tu Billovu dobrou n\u00e1ladu, bohu\u017eel ale na nic nep\u0159i\u0161el, a pokud se snad znovu vypt\u00e1val, byl u\u017e na n\u011bj dlouhovl\u00e1sek nejsp\u00ed\u0161 nachystan\u00fd, proto\u017ee z jeho jedn\u00e1n\u00ed nebylo ani v n\u00e1znaku poznat, \u017ee by informace, kter\u00e9 mu pod\u00e1val, nebyly pravdiv\u00e9. Rozhodl se tedy, \u017ee z\u00edtra, hned jak za\u010dne pracovn\u00ed t\u00fdden, zvedne telefon, zavol\u00e1 k n\u011bmu do pr\u00e1ce a tu \u00fadajnou M\u00fcllerovou si vy\u017e\u00e1d\u00e1 ke sluch\u00e1tku. To byla posledn\u00ed mo\u017enost, kter\u00e1 ho napadala. Tahle n\u00e1maha mu ale d\u00edky Billov\u011b nepozornosti byla u\u0161et\u0159ena\u2026<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
„Nashledanou.“ Nakoukl k n\u011bmu Bill v ned\u011bli ve\u010der do ob\u00fdv\u00e1ku, kdy\u017e odch\u00e1zel na babysitting.<\/div>\n
„Joo\u2026“ Zavr\u010del neochotn\u011b nazp\u011bt, narval si do pusy plnou hrst ara\u0161\u00edd\u016f a netrp\u011bliv\u011b \u010dekal, a\u017e vylosuj\u00ed \u010d\u00edslo, kter\u00e9 by se mu hodilo. Bill jen za jeho z\u00e1dy proto\u010dil o\u010di v sloup, zakroutil nad n\u00edm hlavou a s chut\u00ed vypadl z domu.<\/p>\n<\/div>\n
„Sakra!“ Zaklel nasupen\u011b, roztrhal hrac\u00ed los na mal\u00e9 kousky a ty rozh\u00e1zel v\u0161ude po konferen\u010dn\u00edm stolku. V\u0161ak on to Bill uklid\u00ed. Byl naprosto otr\u00e1ven\u00fd. Hra v televizi b\u011b\u017eela ji\u017e t\u0159et\u00ed nebo mo\u017en\u00e1 \u010dtvrt\u00fd t\u00fdden, on si na ka\u017ed\u00e9 vys\u00edl\u00e1n\u00ed poctiv\u011b koupil Bingoticket a nepo\u0161t\u011bstilo se mu vyhr\u00e1t je\u0161t\u011b ani jedin\u00e9 Euro.<\/p>\n<\/div>\n
Vysko\u010dil na nohy jako \u010dert\u00edk z krabi\u010dky a za neutuchaj\u00edc\u00edho nad\u00e1v\u00e1n\u00ed se odebral do kuchyn\u011b. Pot\u0159eboval pivo, nebo je\u0161t\u011b rad\u011bji pan\u00e1ka. Otev\u0159el lednici, sh\u00e1n\u011bje se po n\u011bjak\u00e9m alkoholu. Bohu\u017eel na tvrd\u00fd nenarazil, tak\u017ee vyt\u00e1hl l\u00e1hev se zlatavou tekutinou. Zasy\u010dela, kdy\u017e otv\u00edr\u00e1kem odstranil z\u00e1tku. Neobt\u011b\u017eoval se se sklenic\u00ed a napil se rovnou z fla\u0161ky. T\u00e9m\u011b\u0159 celou ji vypr\u00e1zdnil, a pak upoutalo jeho pozornost cosi, co le\u017eelo na kuchy\u0148sk\u00e9 lince vedle chlebn\u00edku.<\/p>\n<\/div>\n
Odlo\u017eil zbytek piva a pozorn\u011bji se zad\u00edval na tu vcelku malou v\u011bc. Rozpoznal Bill\u016fv mobil. Musel ho tu dnes po ve\u010de\u0159i zapomenout. Hm\u00e1tl po n\u011bm.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\u2026<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Bill se kradl po schodech k vchodov\u00fdm dve\u0159\u00edm potichu jako my\u0161ka. Z ulice toti\u017e zaznamenal, \u017ee v\u0161echna okna v jejich dom\u011b jsou potemn\u011bl\u00e1, co\u017e znamenalo, \u017ee Brenig \u0161el ji\u017e nejsp\u00ed\u0161 sp\u00e1t, a probudit ho, bylo to posledn\u00ed, co zam\u00fd\u0161lel. Opatrn\u011b oto\u010dil kl\u00ed\u010dem v z\u00e1mku a vzal za kliku. Stejn\u011b nehlu\u010dn\u011b za sebou i zav\u0159el. Obr\u00e1til se \u010delem do p\u0159eds\u00edn\u011b a v ten moment ho oslepilo sv\u011btlo z n\u00e1hle rozsv\u00edcen\u00e9 \u017e\u00e1rovky, a ne\u017e si sta\u010dil na tu z\u00e1\u0159i navyknout, srazila ho nev\u00eddan\u011b siln\u00e1 facka, kter\u00e1 dopadla zleva na jeho hlavu a odmr\u0161tila na ze\u010f, o kterou se uhodil je\u0161t\u011b z druh\u00e9 strany. Svezl se po n\u00ed dol\u016f na podlahu a teprve tam zana\u0159\u00edkal.  <\/div>\n
„Ty jeden parchante!“ Ozvalo se nad n\u00edm. „J\u00e1 ti uk\u00e1\u017eu, zasranej hajzle!“ Bill se sna\u017eil kr\u00fdt si rukama obli\u010dej, proto\u017ee na n\u011bj dopadaly dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed \u00fadery. V\u016fbec nech\u00e1pal, za co to v\u0161echno. On p\u0159eci nic neprovedl. Nav\u00edc ho to zasko\u010dilo. Takhle brut\u00e1ln\u00ed a surov\u00fd v\u00fdpad nebyl v\u016fbec ani tu\u0161en.<\/div>\n
„Co-co jsem u-ud\u011blal?“ Dostal ze sebe st\u011b\u017e\u00ed.<\/div>\n
„Tak ty se je\u0161t\u011b pt\u00e1\u0161?“ \u0160t\u011bknul po n\u011bm Brenig. Byl sinal\u00fd vzteky. M\u011bl chu\u0165 ho na m\u00edst\u011b snad zab\u00edt. Ten bastard se mu kurvil n\u011bkde s n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm, a on to nepoznal. To bylo p\u0159ekro\u010den\u00ed \u00fapln\u011b v\u0161eho. To si nehodlal nechat l\u00edbit a Billovi to m\u011bl v pl\u00e1nu d\u00e1t tvrd\u011b poc\u00edtit. „Koukej! Tohle je to tvoje hl\u00edd\u00e1n\u00ed d\u011bt\u00ed?!“ Str\u010dil mu p\u0159ed nos jeho telefon, kde byla otev\u0159en\u00e1 slo\u017eka s fotkami, a p\u0159es cel\u00fd displej byl obr\u00e1zek z akv\u00e1ria, jak ho Tom zezadu obj\u00edm\u00e1.  <\/div>\n
Billovi se v tu chv\u00edli zatm\u011blo p\u0159ed o\u010dima nep\u0159edstaviteln\u00fdm \u00falekem a d\u011bsem. Tohle se nemohlo d\u00edt. On na to p\u0159i\u0161el. Bylo to jako ocitnout se na vlastn\u00ed k\u016f\u017ei v t\u00e9 nejhor\u0161\u00ed no\u010dn\u00ed m\u016f\u0159e. M\u011bl pocit, \u017ee omdl\u00ed. A byl by za to mo\u017en\u00e1 i r\u00e1d, proto\u017ee tolik bolestiv\u00fdch ran a kopanc\u016f, kolik se na n\u011bj vz\u00e1p\u011bt\u00ed sesypalo, snad neschytal za cel\u00fd sv\u016fj p\u0159ede\u0161l\u00fd \u017eivot.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\u2026<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Tom v pond\u011bl\u00ed, nic netu\u0161\u00edc\u00ed, p\u0159i\u0161el do pr\u00e1ce, vyzvedl si u Birgit na recepci po\u0161tu a zvesela si pohvizduj\u00edc, se hrnul k archivu. P\u0159etrv\u00e1vala v n\u011bm je\u0161t\u011b euforick\u00e1 n\u00e1lada ze v\u010derej\u0161\u00edho ve\u010dera str\u00e1ven\u00e9ho s Billem. Rozlou\u010dili se v podstat\u011b p\u0159ed p\u00e1r chv\u00edlemi, ale on u\u017e se op\u011bt jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b nemohl do\u010dkat, a\u017e ho znovu uvid\u00ed. Zalomcoval klikou od Billova pracovi\u0161t\u011b, ale bylo zam\u010deno. Zamra\u010dil se a \u00fasm\u011bv mu povadl. Tohle bylo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Dnes r\u00e1no si Tom dokonce i malinko p\u0159ispal, tak\u017ee dorazil o dobrou p\u016flhodinu pozd\u011bji, ne\u017e m\u00edval ve zvyku. A i tak Bill za\u010d\u00ednal d\u0159\u00edv ne\u017e on.<\/p>\n<\/div>\n
Prvn\u00ed, co ho napadlo, bylo s\u00e1hnout po sv\u00e9m telefonu a vyto\u010dit jeho \u010d\u00edslo. Nic. Volan\u00fd \u00fa\u010dastn\u00edk byl nedostupn\u00fd. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Mo\u017en\u00e1 ale jen zaspal. Zaklapl bud\u00edk, a pokud mobil p\u0159es noc vyp\u00ednal, co\u017e Tom netu\u0161il, je\u0161t\u011b ho nem\u011bl zapnut\u00fd. On se sv\u011bt nezbo\u0159\u00ed, kdy\u017e archiv\u00e1\u0159 doraz\u00ed do pr\u00e1ce pozd\u011bji.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Odemkl si svou kancel\u00e1\u0159, svl\u00e9kl kab\u00e1t, a jak bylo jeho ka\u017edodenn\u00edm ritu\u00e1lem, vybalil obsah kuf\u0159\u00edku, pozdravil se s Kr\u00e1skou, nasypal j\u00ed trochu \u017er\u00e1dla a pustil si z\u00e1znamn\u00edk. Hned te\u010f na dopoledne m\u011bl dv\u011b sch\u016fzky s klienty. Odpoledne potom bylo voln\u011bj\u0161\u00ed, tak\u017ee to bude m\u00edt mo\u017enost proj\u00edt si n\u011bjak\u00e9 pap\u00edry.  <\/div>\n
P\u0159ipravil si poklady k p\u0159\u00edpadu a netrvalo dlouho a Birgit mu u\u017e z recepce hl\u00e1sila, \u017ee dorazil prvn\u00ed klient. Dopoledne zapln\u011bn\u00e9 prac\u00ed uteklo vcelku rychle. Nav\u00edc ani neuva\u017eoval nad nep\u0159\u00edtomnost\u00ed Billa, proto\u017ee se domn\u00edval, \u017ee zat\u00edmco on se v\u011bnuje klient\u016fm, \u010dernovl\u00e1sek mezit\u00edm dorazil, a podle Tomovy cedulky na dve\u0159\u00edch, kter\u00e1 hl\u00e1sala, \u017ee m\u00e1 sch\u016fzku, ho tady nevyru\u0161oval.  <\/div>\n
To, \u017ee se m\u00fdlil, zjistil a\u017e po poledni, kdy se mu povedlo dostat se z kancel\u00e1\u0159e. Dve\u0159e archivu byly sice otev\u0159en\u00e9, ale m\u00edsto Billa tam na\u0161el jednu ze sekret\u00e1\u0159ek.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den. Co tu d\u011bl\u00e1te?“ Zeptal se odu\u0161evn\u011ble.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den.“ Odpov\u011bd\u011bla mu su\u0161e \u017eena a zad\u00edvala se na n\u011bj zpod sv\u00fdch br\u00fdl\u00ed, kter\u00e9 m\u011bla op\u0159en\u00e9 a\u017e dole o \u0161pi\u010dku nosu.<\/div>\n
„Promi\u0148te. Chci \u0159\u00edct. Jak to, \u017ee tu nen\u00ed Bill?“<\/div>\n
„Netu\u0161\u00edm, kde je pan Tr\u00fcmper. Jen v\u00edm, \u017ee do pr\u00e1ce nedorazil, a posadili m\u011b sem m\u00edsto n\u011bj.“ Zatv\u00e1\u0159ila se rozmrzele.<\/div>\n
„Aha, d\u011bkuji.“<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Tohle se mu p\u0159est\u00e1valo l\u00edbit. A\u0165 u\u017e se d\u011blo cokoli, nech\u00e1pal, pro\u010d se mu Bill neozval. Ode\u0161el z archivu a chv\u00edli jen tak bezprizorn\u011b post\u00e1val na chodb\u011b, v hlav\u011b pr\u00e1zdno. Nakonec ale z\u00e1vity scvaknuly a jeho napadlo, \u017ee by o n\u011bm mohla v\u011bd\u011bt Birgit, a jestli ani ta ne, tak snad Konrad. Pokud toti\u017e \u010dlov\u011bk nedoraz\u00ed do zam\u011bstn\u00e1n\u00ed, m\u011bl by d\u00e1t v\u011bd\u011bt alespo\u0148 d\u016fvod. Rozpohyboval se tedy sm\u011br recepce.<\/div>\n
<\/div>\n
„Birgit,“ oslovil d\u00edvku, kter\u00e1 si nejsp\u00ed\u0161 pr\u00e1v\u011b d\u011blala poledn\u00ed pauzu. Listovala v n\u011bjak\u00e9m m\u00f3dn\u00edm \u010dasopise a ukusovala m\u00fcsli ty\u010dinku. „Nev\u00ed\u0161 n\u00e1hodou, co je s Billem?“ Ptal se, kdy\u017e mu za\u010dala v\u011bnovat pozornost.<\/div>\n
„Bill r\u00e1no volal a omlouval se, \u017ee je nemocn\u00fd. Pr\u00fd nep\u0159ijde minim\u00e1ln\u011b tenhle t\u00fdden.“ Informovala ho.<\/div>\n
„Ahaa.“ Prot\u00e1hl to citoslovce pochopen\u00ed a podrbal se na hlav\u011b.<\/div>\n
„P\u0159ekvapuje m\u011b, \u017ee o tom nev\u00ed\u0161.“ Neodpustila si poznamenat a znovu se zakousla do sv\u00e9ho z\u0159ejm\u011b ob\u011bda.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Tom nepova\u017eoval za nutn\u00e9  na ni u\u017e v\u00edce reagovat. Co pot\u0159eboval v\u011bd\u011bt, se dov\u011bd\u011bl, tak\u017ee odch\u00e1zel. Ve sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159i sebou pl\u00e1cnul do \u017eidle a z\u016fstal civ\u011bt na prot\u011bj\u0161\u00ed st\u011bnu. Bill je nemocn\u00fd? Jeho hlava to v\u016fbec nepob\u00edrala. To se rozstonal za t\u011bch p\u00e1r hodinek p\u0159es noc, co se nevid\u011bli? To je p\u0159eci nesmysl. A teprve tahle my\u0161lenka ho nakopla. Samoz\u0159ejm\u011b. I kdyby to tak bylo, nepochyboval o tom, \u017ee by byl prvn\u00ed, kdo by to v\u011bd\u011bl. Tady n\u011bco siln\u011b nehr\u00e1lo.<\/p>\n<\/div>\n
Je\u0161t\u011b znovu vyto\u010dil Billovo \u010d\u00edslo, ale v\u00fdsledek byl stejn\u00fd jako r\u00e1no. Nedostupn\u00fd.  Tomova mysl ho najednou za\u010dala bombardovat p\u0159\u00edmo p\u0159\u00edvalem r\u016fzn\u00fdch variac\u00ed, obr\u00e1zk\u016f, cel\u00fdch sc\u00e9n\u00e1\u0159\u016f toho, co se mohlo st\u00e1t. V\u0161echny m\u011bly ale jeden stejn\u00fd jmenovatel. Brenig. Ten chlap mu ur\u010dit\u011b n\u011bjak ubl\u00ed\u017eil, proto nemohl Bill dnes p\u0159ij\u00edt, a je\u0161t\u011b ho od\u0159\u00edzl od telefonu. Tom jako by do n\u011bj uhodil blesk, vystartoval z kancel\u00e1\u0159e a n\u00e1sledn\u011b i z budovy pr\u00e1vn\u00ed firmy. Z\u016fstal po n\u011bm jen v\u00edtr, kter\u00fd zp\u0159eh\u00e1zel listy v Birgitin\u011b \u010dasopisu. Blond\u00fdna na jeho adresu utrousila n\u011bco o mlad\u00fdch bl\u00e1zniv\u00fdch pr\u00e1vn\u00edc\u00edch a nalistovala zp\u011bt str\u00e1nku, na kter\u00e9 skon\u010dila.  <\/div>\n
<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki St\u00e1rnouc\u00ed mu\u017e  se vyklonil trochu ze sv\u00e9 \u017eidle, aby vid\u011bl z kuchyn\u011b na chodbu, kde proch\u00e1zel Bill do sv\u00e9ho pokoje. Pr\u00e1v\u011b dorazil z pr\u00e1ce. Poskakoval si, cosi polohlasem prozp\u011bvoval a u toho se usm\u00edval od ucha k uchu. Brenig na n\u011bm tohle divn\u00e9 chov\u00e1n\u00ed pozoroval<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[309],"tags":[],"class_list":["post-11965","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-se-mnou-se-bat-nemusis"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11965","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11965"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11965\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11965"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11965"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11965"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}