{"id":11967,"date":"2010-04-04T17:00:00","date_gmt":"2010-04-04T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11938"},"modified":"2010-04-04T17:00:00","modified_gmt":"2010-04-04T16:00:00","slug":"lutte-pour-l-amour-21","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/04\/04\/lutte-pour-l-amour-21\/","title":{"rendered":"Lutte pour l’amour 21."},"content":{"rendered":"
autor: Lady Kay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"355\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Tomi, sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b? Tak Tomi…“ Violettin hlas ke mn\u011b dol\u00e9h\u00e1 z neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 d\u00e1lky. Tma kolem m\u011b pomalu miz\u00ed, a kdy\u017e otev\u0159u o\u010di doko\u0159\u00e1n, uhod\u00ed m\u011b do nich nejprve ostr\u00e9 sv\u011btlo, a pak uvid\u00edm, jak se nade mnou moje kamar\u00e1dka skl\u00e1n\u00ed a vyd\u011b\u0161en\u011b zkoum\u00e1 moji tv\u00e1\u0159. „Tys mi dal!“<\/div>\n
„Co d\u011bl\u00e1m na…“<\/div>\n
„No, mluvili jsme spolu a ty jsi zni\u010dehonic omdlel… Tomajs, tohle u\u017e mi v\u00edckr\u00e1t ned\u011blej, jasn\u00fd? Vyd\u011bsil si m\u011b k smrti.“ Wee zn\u00ed opravdu vystra\u0161en\u011b, opatrn\u011b mi pom\u016f\u017ee posadit se. Musel jsem se hodn\u011b bouchnout do hlavy, proto\u017ee m\u011b bol\u00ed, jako bych ji m\u011bl rozra\u017eenou vejp\u016fl. Okam\u017eik mi trv\u00e1, ne\u017e mi dojde, co se p\u0159ed chvilkou odehr\u00e1lo. Va\u0159il jsem kafe, pak jsme mluvili… Pak jsem \u0161el pro ten cukr a ona mi \u0159ekla, \u017ee…<\/div>\n
„Bill!“ vyk\u0159iknu a sna\u017e\u00edm se vst\u00e1t, jen\u017ee Violett m\u011b p\u0159inut\u00ed sed\u011bt.<\/div>\n
„Jsi pako? Chce\u0161, aby to s tebou seklo znovu?“<\/div>\n
„A\u0165 si sekne! Mus\u00edm telefonovat, hned!“ <\/div>\n
„Kam proboha?“ vykul\u00ed na m\u011b o\u010di. Pro odpov\u011b\u010f nemus\u00ed chodit daleko. „Po\u010dkat, ty chce\u0161 volat Billovi?“<\/div>\n
„Jasn\u011b \u017ee jo. Co kdy\u017e si n\u011bco ud\u011bl\u00e1?“<\/div>\n
„Tomane, se\u010f na zadku a ani se nehni. Tob\u011b p\u0159esko\u010dilo! Chce\u0161 ho zni\u010dit nebo co? P\u0159ed chvilkou jsi mu volal a \u0159ekl mu, \u017ee si d\u00e1te pauzu. Te\u010f mu chce\u0161 ozn\u00e1mit, \u017ee sis to rozmyslel? Jak by to asi pokra\u010dovalo, hm? P\u00e1r dn\u00ed bys za n\u00edm chodil a pak bys p\u0159i\u0161el na to, \u017ee si p\u0159ece jen od sebe mus\u00edte odpo\u010dinout…“<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Ale ty jsi \u0159\u00edkala, \u017ee…“ zaprotestuji. Sama mi \u0159ekne, \u017ee je mo\u017en\u00fd, \u017ee by se Bill mohl pokusit zab\u00edt se, vyd\u011bs\u00ed m\u011b k smrti, a te\u010f mi zak\u00e1\u017ee, abych cokoli ud\u011blal.<\/div>\n
„V\u00edm, co jsem \u0159ekla. Nepanika\u0159! \u0158ekla jsem, \u010dasem by se mohly objevit my\u0161lenky na sebevra\u017edu, to neznamen\u00e1, \u017ee se o to pr\u00e1v\u011b te\u010f pokou\u0161\u00ed. Nav\u00edc je doma s mamkou, ne?“ Spokoj\u00ed se s m\u00fdm k\u00fdvnut\u00edm hlavy, odpov\u011bd\u011bt nejsem schopn\u00fd. „Vid\u00ed\u0161, nen\u00ed tam s\u00e1m, nic se mu nestane. Kdybys mu hned te\u010f znovu zavolal, byl by to neuv\u011b\u0159iteln\u00fd n\u00e1por na jeho psychiku. Jestli chce\u0161 opravdu n\u011bkomu volat, tak jedin\u011b mamce…“<\/div>\n
Bohu\u017eel mus\u00edm uznat, \u017ee m\u00e1 pravdu. M\u00e1m o Billa \u0161\u00edlen\u00fd strach, jej\u00ed pozn\u00e1mka m\u011b vyd\u011bsila, a jen pomy\u0161len\u00ed, \u017ee by si n\u011bco opravdu ud\u011blal, pro m\u011b p\u0159edstavuje neuv\u011b\u0159iteln\u00e1 muka. Nikdy bych se nedok\u00e1zal vyrovnat s pocitem, \u017ee si ubl\u00ed\u017eil kv\u016fli mn\u011b, to bych se mohl j\u00edt rovnou ob\u011bsit nebo sko\u010dit pod n\u011bjak\u00fd auto. Ale kdybych mu hned te\u010f volal znovu, \u017ee jsem si to rozmyslel, asi bych mu je\u0161t\u011b v\u00edc u\u0161kodil, ubl\u00ed\u017eil. Br\u00e1\u0161ka by byl jist\u011b \u0161\u0165astn\u00fd, ov\u0161em \u010dasem by se to znovu vyhrotilo a dal\u0161\u00ed r\u00e1nu by u\u017e neunesl. Taky je tu mo\u017enost, \u017ee by mi telefon nevzal, a d\u011blal by mrtv\u00e9ho brouka.  <\/div>\n
<\/div>\n
„M\u011bl by sis odpo\u010dinout,“ pronese Wee, zat\u00edmco mi pom\u00e1h\u00e1 dostat se na nohy. Ty \u017eeny a jejich starostlivost. Neust\u00e1le maj\u00ed pot\u0159ebu o n\u011bkoho pe\u010dovat. „Chvilku si lehne\u0161 a pak n\u011bco vymysl\u00edme, hm?“<\/div>\n
Ani nem\u00e1m s\u00edlu odporovat, sice se mi sp\u00e1t nechce, ale to\u010d\u00ed se mi hlava a pot\u0159eboval bych si lehnout. Nech\u00e1m se j\u00ed odv\u00e9st do postele a ani se nebr\u00e1n\u00edm, kdy\u017e m\u011b do n\u00ed ulo\u017e\u00ed a p\u0159ikryje.<\/div>\n
„P\u0159ijdu se na tebe pod\u00edvat pozd\u011bji,“ v\u011bnuje mi \u00fasm\u011bv, pohlad\u00ed m\u011b po vlasech a zav\u0159e za sebou dve\u0159e. Ta holka je prost\u011b poklad, Mathias m\u00e1 \u0161t\u011bst\u00ed. Docela mu ji z\u00e1vid\u00edm! Takovou holku si nikdy nenajdu.<\/p>\n<\/div>\n
..::Bill::..<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
„Ty jsi zase nic nejedl,“ pronese vy\u010d\u00edtav\u011b mamka s tal\u00ed\u0159em v ruce.<\/div>\n
T\u0159i dny od toho ve\u010dera… 72 hodin… 4320 minut… 259 200 vte\u0159in… P\u0159esn\u011b tolik uplynulo od doby, kdy jsem naposledy vid\u011bl Toma, kdy mi bylo dovoleno b\u00fdt v jeho bl\u00edzkosti. M\u016fj vztek a odhodl\u00e1n\u00ed nen\u00e1vid\u011bt bratra mi vydr\u017eely asi hodinu po tom, co jsem zni\u010dil skoro v\u0161echno, co mi ho p\u0159ipom\u00ednalo. Te\u010f sed\u00edm na posteli, v ruce \u017emoul\u00e1m jeho k\u0161iltovku a vedle m\u011b se povaluje jeho fotka. Jedin\u00e9, co mi z\u016fstalo. Sed\u00edm, civ\u00edm do pr\u00e1zdna a po\u010d\u00edt\u00e1m vte\u0159iny. Kolik jich je\u0161t\u011b mus\u00ed ub\u011bhnout? Kolik vte\u0159in mus\u00edm je\u0161t\u011b vytrp\u011bt? Jak dlouho mus\u00edm je\u0161t\u011b \u010dekat, ne\u017e p\u0159ijde vykoupen\u00ed? Jak dlouho mus\u00edm sn\u00e1\u0161et tahle muka? Na tyhle ot\u00e1zky odpov\u011bd\u011bt neum\u00edm, nikdo na n\u011b nezn\u00e1 odpov\u011b\u010f. Nikdo.<\/div>\n
„Nem\u00e1m hlad, mami,“ za\u0161ept\u00e1m s n\u00e1mahou a up\u0159u na ni sv\u016fj pr\u00e1zdn\u00fd pohled.<\/div>\n
„Ale takhle to p\u0159ece nejde. Zavol\u00e1m mu.“<\/div>\n
„Ne!“ vyk\u0159iknu. Je mi jasn\u00e9, koho myslela ti sl\u016fvkem „mu“. Toma, koho jin\u00e9ho. Na jednu stranu bych si moc p\u0159\u00e1l, aby mu zavolala a p\u0159im\u011bla ho p\u0159ij\u00edt, na druhou stranu ho vid\u011bt nechci, proto\u017ee bych akor\u00e1t trp\u011bl. „Stejn\u011b by nep\u0159i\u0161el.“<\/div>\n
„Kdy\u017e mu vysv\u011b…“<\/div>\n
„Mami, ned\u011blej to,“ popros\u00edm ji. M\u016fj hlas zn\u00ed unaven\u011b, jsem unaven\u00fd. Fyzicky moc ne, ale du\u0161evn\u011b jsem na pokraji sil. Nev\u00edm, kudy kam. Po\u0159\u00e1d se moje my\u0161lenky st\u00e1\u010d\u00ed k Tomovi.<\/div>\n
<\/div>\n
Neust\u00e1le mi je Tom krade, ani na chvilku mi ned\u00e1 pokoj. Jeho pronikav\u00fd pohled, p\u0159idrzl\u00fd \u00fasm\u011bv, vesel\u00fd sm\u00edch… Pron\u00e1sleduj\u00ed m\u011b v\u0161ude. Ale j\u00e1 to nechci! U\u017e ne! Nechci znovu podlehnout naivn\u00ed p\u0159edstav\u011b, \u017ee se tu Tom objev\u00ed, \u017ee m\u011b zachr\u00e1n\u00ed svou l\u00e1skou. Nem\u016f\u017eu na n\u011bj \u010dekat v\u011b\u010dn\u011b! Nikdy mi nebude pat\u0159it, ani na sekundu ho nebudu m\u00edt tak, jak bych si p\u0159\u00e1l. Takov\u00e9 z\u00e1zraky se prost\u011b ned\u011bj\u00ed! I kdybych si to tis\u00edckr\u00e1t p\u0159\u00e1l, i kdybych se vzdal v\u0161eho, co m\u00e1m, nikdy mi mou l\u00e1sku neop\u011btuje…  <\/div>\n
„Necht\u011bl bys t\u0159eba n\u011bkam se mnou?“ nab\u00eddne mi. „V galerii je pr\u00e1v\u011b nov\u00e1 v\u00fdstava. Kubismus. V\u00ed\u0161, \u017ee j\u00e1 tomu nerozum\u00edm, ale tob\u011b se to v\u017edycky tolik l\u00edbilo.“ Jej\u00ed n\u00e1vrh jedn\u00edm razantn\u00edm zavrt\u011bn\u00edm hlavou smetu ze stolu. L\u00edbilo se mi to, v tom m\u00e1 pravdu. Vlastn\u011b po\u0159\u00e1d to m\u00e1 pro m\u011b kouzlo, d\u0159\u00edv jsem tam vydr\u017eel hodiny, dlouh\u00e9 minuty jsem tr\u00e1vil p\u0159ed jednotliv\u00fdmi obrazy a obdivoval jsem se jim. Ale pr\u00e1v\u011b te\u010f nem\u00e1m na ty p\u00e1ny um\u011blce a jejich d\u00edla sebemen\u0161\u00ed pomy\u0161len\u00ed.<\/div>\n
„Nebo si \u0159ekni, kam bys cht\u011bl.“<\/div>\n
„Mami, chci b\u00fdt rad\u011bji doma. Doma s tebou.“<\/div>\n
„A nechce\u0161 mi alespo\u0148 n\u011bco namalovat, zlat\u00ed\u010dko?“ <\/div>\n
<\/div>\n
Otev\u0159u pusu, abych ji n\u011bjak odbyl, ale jej\u00ed smutn\u00e9 o\u010di mi v tom zabr\u00e1n\u00ed. C\u00edt\u00edm jej\u00ed smutek, zoufalstv\u00ed, bezmoc. Pro matku mus\u00ed b\u00fdt \u0161\u00edlen\u00e9, kdy\u017e vid\u00ed sv\u00e9 d\u00edt\u011b v tomhle stavu, a nev\u00ed, jak mu pomoci. Ud\u011blala by cokoli na sv\u011bt\u011b, jen aby m\u011b p\u0159ivedla na jin\u00e9, veselej\u0161\u00ed my\u0161lenky.  <\/div>\n
Nakonec na jej\u00ed n\u00e1pad k\u00fdvnu, snad se p\u0159i malov\u00e1n\u00ed na chvilku odpout\u00e1m od t\u00e9hle hnusn\u00e9 reality a od Toma. B\u011bhem chvilky u\u017e m\u00e1m p\u0159ed sebou \u010dtvrtku a poklep\u00e1v\u00e1m si na ni tu\u017ekou.<\/div>\n
„Co m\u00e1m kreslit?“ pod\u00edv\u00e1m se na ni, zda m\u00e1 n\u011bjak\u00e9 speci\u00e1ln\u00ed p\u0159\u00e1n\u00ed, a nebo je j\u00ed jedno, co vytvo\u0159\u00edm. N\u011bco m\u011b toti\u017e napadlo a ten v\u00fdjev vid\u00edm jasn\u011b p\u0159ed o\u010dima.<\/div>\n
„Co chce\u0161,“ nech\u00e1 mi volnou ruku. „M\u00e1m?“ K\u00fdvnut\u00edm hlavou sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm se z\u0159ejm\u011b sna\u017e\u00ed zjistit, zda m\u00e1 odej\u00edt, a nebo m\u016f\u017ee setrvat a pozorovat m\u011b.<\/div>\n
„Z\u016fsta\u0148.“ Sice jsem nikdy nekreslil v n\u011b\u010d\u00ed p\u0159\u00edtomnosti, proto\u017ee m\u011b znerv\u00f3z\u0148ovaly pohledy ostatn\u00edch, ale kdy\u017e z\u016fstane, nebudu tu s\u00e1m a donut\u00ed m\u011b to malovat. Kdyby ode\u0161la, mohlo by se st\u00e1t, \u017ee bych po chvilce odlo\u017eil pap\u00edr a za\u010dal bych zase myslet na… Dost! Ud\u011bl\u00e1m prvn\u00ed tah a sna\u017e\u00edm se soust\u0159edit mysl jen na obraz v moj\u00ed mysli. Tenhle obr\u00e1zek bude dokonal\u00fd, svoji p\u0159edstavu naprosto p\u0159esn\u011b p\u0159enesu na v\u00fdkres p\u0159ede mnou…  <\/p>\n

<\/div>\n

..::Tom::..<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Naprosto jsem ztratil pojem o \u010dase. Od doby, kdy Wee ode\u0161la, jsem se nehnul z postele. Tr\u00e1v\u00edm v n\u00ed ve\u0161ker\u00fd \u010das, s\u00e1m jen se sv\u00fdmi my\u0161lenkami a vzpom\u00ednkami. Ani nev\u00edm, kdy a jak jsem usnul. Kdy\u017e otev\u0159u o\u010di, v m\u00e9m pokoji je \u0161ero, t\u011b\u017eko \u0159\u00edct, zda je ve\u010der nebo r\u00e1no. V\u0161ude kolem m\u011b je ticho, dol\u00e9h\u00e1 ke mn\u011b jen ruch zven\u010d\u00ed, a pokoj sem tam zalije sv\u011btlo od proj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00edho auta. Hlava m\u011b u\u017e nebol\u00ed, boule taky zmizela. Ov\u0161em to, co c\u00edt\u00edm uvnit\u0159 sebe, nezmizelo, z\u016fstalo to, ka\u017edou vte\u0159inou to s\u00edl\u00ed, a brzy m\u011b to zabije. Nejistota, obavy z budoucnosti, \u017eal, bezmoc. Jen jednou v \u017eivot\u011b jsem se c\u00edtil opravdu bezmocn\u00fd, a to po Billov\u011b autonehod\u011b, kdy jsem \u010dekal, jak dopadne jeho boj o \u017eivot. Nemohl jsem nic d\u011blat, nemohl jsem tu bestii s kosou nijak zahnat, mohl jsem jen \u010dekat.  <\/div>\n
<\/div>\n
Ta zpr\u00e1va m\u011b zastihla, kdy\u017e jsem se chystal vyrazit do kina. Ale je\u0161t\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e mi zavolala, jsem c\u00edtil, \u017ee se n\u011bco stalo. St\u00e1l jsem p\u0159ed zrcadlem, upravoval si k\u0161iltovku, a najednou se moje nitro sev\u0159elo, p\u00edchlo m\u011b u srdce, zmocnil se m\u011b takov\u00fd zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit, kter\u00fd neum\u00edm nikomu popsat, nedovedu ho vysv\u011btlit. Moje nitro mi \u0159\u00edkalo, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku, \u017ee se n\u011bco stalo… N\u011bco s Billem. Naslouchal jsem mam\u010dinu pl\u00e1\u010di a na\u0159\u00edk\u00e1n\u00ed, po m\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch se kut\u00e1lely krokod\u00fdl\u00ed slzy a nebyl jsem schopen jedin\u00e9ho slova nebo pohybu. Nakonec jsem se n\u011bjak dostal do nemocnice. Byl jsem na pokraji zhroucen\u00ed, ale sna\u017eil jsem se z\u016fstat siln\u00fd. U\u017e kv\u016fli mamce, musel jsem j\u00ed b\u00fdt oporou.<\/div>\n
<\/div>\n
Bezmoc, kterou pro\u017e\u00edv\u00e1m te\u010f, sice nen\u00ed srovnateln\u00e1 s tou, ji\u017e jsem pro\u017e\u00edval t\u00e9 hr\u016fzn\u00e9 noci a dn\u00ed n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch po n\u00ed, ale i tak je mi d\u011bsn\u011b. Na jednu stranu chci b\u00fdt s\u00e1m, ale na druhou stranu bych s chut\u00ed vypadnul mezi lidi. Ne na n\u011bjakou pa\u0159bu, to bych ostatn\u00edm kolem sebe akor\u00e1t kazil n\u00e1ladu, ale t\u0159eba bych za\u0161el n\u011bkam sednout s Andym nebo s Wee.  <\/div>\n
Mamka mi taky mobil nebere, tak\u017ee nem\u00e1m pon\u011bt\u00ed, co se tam d\u011bje, jak to doma s Billem zvl\u00e1daj\u00ed. Uklid\u0148uji se t\u00edm, \u017ee kdyby n\u011bco, u\u017e bych to d\u00e1vno v\u011bd\u011bl, ur\u010dit\u011b by mi zavolala. A tak\u00e9 spol\u00e9h\u00e1m na to na\u0161e dvoj\u010dec\u00ed pouto, upozornilo m\u011b tenkr\u00e1t, jist\u011b bych op\u011bt poznal, kdyby se mu n\u011bco stalo.  <\/p>\n

<\/div>\n

Zvonek m\u011b dokonale probere. \u017de by n\u011bkdo zatou\u017eil po moj\u00ed spole\u010dnosti? Spust\u00edm nohy z postele, hod\u00edm na sebe \u017eupan, p\u0159ece n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b neotev\u0159u skoro nah\u00fd, a dobelh\u00e1m se otev\u0159\u00edt.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee jsem si myslel, \u017ee to bude\u0161 ty,“ pronesu m\u00edsto pozdravu. Jeden ze dvou m\u00fdch p\u0159\u00e1tel, jejich\u017e bl\u00edzkost by mi dneska nevadila, naopak jsem za ni \u0161\u0165astn\u00fd, se na m\u011b z\u00e1\u0159iv\u011b usm\u00edv\u00e1.<\/div>\n
„Ty vypad\u00e1\u0161! Pt\u00e1t se, jak ti je, je zbyte\u010dn\u00fd, to p\u0159esko\u010d\u00edm.“<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161 sama… Ty nejsi s Mathym?“ vyzv\u00edd\u00e1m, kdy\u017e dosed\u00e1m do k\u0159esla. „Aby pak na m\u011b nenab\u011bhnul, \u017ee mu kradu p\u0159\u00edtelkyni.“ S n\u00ed moje n\u00e1lada stoup\u00e1 od pomysln\u00e9ho dna. Sice mi nen\u00ed do zp\u011bvu, ale jen, co jsem ji spat\u0159il mezi dve\u0159mi, je mi l\u00edp.<\/div>\n
„Moc si nefandi, Tomajs,“ u\u0161kl\u00edbne se. „Uzn\u00e1v\u00e1m, \u017ee nejsi k zahozen\u00ed, ale do m\u00e9ho ide\u00e1lu m\u00e1\u0161 hodn\u011b daleko.“<\/div>\n
„Zlomila jsi mi srdce,“ p\u0159ilo\u017e\u00edm si dla\u0148 na hru\u010f s obli\u010dejem sta\u017een\u00fdm hranou bolest\u00ed, kterou mi zp\u016fsobila jej\u00ed slova. Wee nasad\u00ed l\u00edtostiv\u00fd v\u00fdraz, ale dlouho n\u00e1m v\u00e1\u017enost nevydr\u017e\u00ed a po chvilce vyprskneme sm\u00edchy.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jsi pako!“ drcne do m\u011b. „Ale jsem r\u00e1da, \u017ee se zase sm\u011bje\u0161.“ Jej\u00ed bl\u00edzkost bych si m\u011bl naordinovat, je to l\u00e9k na deprese, ale Mathias by asi nesk\u00e1kal radost\u00ed. O takovou holku bych se taky s nik\u00fdm ned\u011blil, ani za nic. \u017de j\u00e1 ji nepotkal p\u0159ed n\u00edm! Sice mi te\u010f nazna\u010dila, \u017ee by si se mnou nikdy nic neza\u010dala, ale nikdy ne\u0159\u00edkej nikdy. I kdy\u017e b\u016fhv\u00ed, jak\u00fd by n\u00e1\u0161 vztah byl. T\u0159eba bychom si v\u016fbec nerozum\u011bli, ale t\u0159eba zase ano. T\u011b\u017eko to posuzovat…  <\/div>\n
„Nad \u010d\u00edm dum\u00e1\u0161?“ vytrhne m\u011b z \u00favah o tom, jak\u00e9 by to bylo, kdybychom my dva byli v\u00edc ne\u017e kamar\u00e1di. „Neboj, on t\u011b nezml\u00e1t\u00ed.“<\/div>\n
„To se mi ulevilo, u\u017e jsem m\u011bl strach, \u017ee ze m\u011b vyml\u00e1t\u00ed du\u0161i,“ u\u0161kl\u00edbnu se p\u0159i p\u0159edstav\u011b, jak do m\u011b m\u016fj dnes o hlavu men\u0161\u00ed kamar\u00e1d bu\u0161\u00ed. Docela vtipn\u00e1 p\u0159edstava. „Co ta akce?“ vzpomenu si najednou, \u017ee m\u011b p\u0159i posledn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b na n\u011bjakou zvala. Pokud to nebude nic moc velk\u00fdho, za\u0161el bych se tam alespo\u0148 kouknout. Z\u00e1le\u017e\u00ed taky na tom, kdo tam bude…<\/div>\n
„Ta je o v\u00edkendu… \u010casu dost,“ m\u00e1vne Wee rukou a jej\u00ed v\u00fdraz zni\u010dehonic zv\u00e1\u017en\u00ed. „Mohla bych se zeptat na…“<\/div>\n
„Na Billa, \u017ee jo?“ odtu\u0161\u00edm, co ji z\u0159ejm\u011b zaj\u00edm\u00e1. „Nic nov\u00fdho. Ani nev\u00edm, co se u nich d\u011bje. Nem\u016f\u017eu se dovolat mamce…“<\/div>\n
„V\u0161echno je ur\u010dit\u011b v po\u0159\u00e1dku, neboj.“ Stisknu jej\u00ed nata\u017eenou dla\u0148, j\u00ed\u017e mi d\u00e1v\u00e1 najevo, \u017ee nejsem s\u00e1m a \u017ee je tu pro m\u011b kdykoli, \u017ee je p\u0159ipraven\u00e1 mi pomoci. Ona a\u0165 u\u017e bolest, tr\u00e1pen\u00ed nebo starosti se stanou snesiteln\u011bj\u0161\u00ed, kdy\u017e se o n\u011b \u010dlov\u011bk pod\u011bl\u00ed. M\u011bl jsem docela dlouho \u010das na p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed, na to, abych zv\u00e1\u017eil v\u0161echna pro a proti. A dosp\u011bl jsem k jasn\u00e9mu z\u00e1v\u011bru…  <\/div>\n
<\/div>\n
„Wee,“ oslov\u00edm ji udr\u017euj\u00edc o\u010dn\u00ed kontakt mezi n\u00e1mi a nepou\u0161t\u00edm jej\u00ed dla\u0148. Tak n\u011bjak mi dod\u00e1v\u00e1 odvahu, s\u00edlu, kterou te\u010f pot\u0159ebuji jako s\u016fl. „P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem, dlouho jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel a asi bych ti p\u0159ece jen n\u011bco cht\u011bl \u0159\u00edct.“<\/div>\n
„Od toho jsem p\u0159ece tady. V\u017edy\u0165 to v\u00ed\u0161.“ Obda\u0159\u00ed m\u011b dal\u0161\u00edm sv\u00fdm \u00fasm\u011bvem, dal\u0161\u00edm prost\u0159edkem, kter\u00fd mi dod\u00e1v\u00e1 odvahu pokra\u010dovat. Stejn\u011b tak jej\u00ed velk\u00e9 zelen\u00e9 up\u0159\u00edmn\u00e9 o\u010di. Ty o\u010di nel\u017eou, neum\u00ed lh\u00e1t. Nezrad\u00ed m\u011b, ona ne! Nepo\u010d\u00edt\u00e1m s t\u00edm, \u017ee mi porad\u00ed. T\u011b\u017eko ud\u011blovat rady v takov\u00e9 prek\u00e9rn\u00ed situaci, ve kter\u00e9 jsem.<\/div>\n
„Chci ti \u0159\u00edct pravdu.“ <\/div>\n
„Pravdu?“ zopakuje takov\u00fdm t\u00f3nem, jako by nev\u011bd\u011bla, co to slovo p\u0159esn\u011b znamen\u00e1. „Jakou pravdu?“<\/div>\n
„Slib mi, \u017ee to, co \u0159eknu, z\u016fstane jen mezi n\u00e1mi.“ Ujist\u00edm se rad\u011bji, a\u010d nev\u011b\u0159\u00edm tomu, \u017ee by to hned \u0161la n\u011bkam rozhla\u0161ovat. Nen\u00ed z t\u011bch, co se bav\u00ed ne\u0161t\u011bst\u00edm nebo probl\u00e9my druh\u00fdch.<\/div>\n
„Za\u010d\u00edn\u00e1\u0161 m\u011b docela d\u011bsit…“<\/div>\n
„M\u011b d\u011bs\u00ed v\u00edc v\u011bc\u00ed,“ p\u0159izn\u00e1m se srdcem a\u017e v krku. Je\u0161t\u011b\u017ee sed\u00edm, t\u0159esou se mi kolena, na nohou bych se neudr\u017eel a stejn\u011b tak jsem r\u00e1d, \u017ee sed\u00ed ona, proto\u017ee to, co se j\u00ed chyst\u00e1m sd\u011blit, by s n\u00ed mohlo p\u011bkn\u011b zam\u00e1vat a mo\u017en\u00e1 i zam\u00e1v\u00e1.<\/div>\n
„Jakou pravdu, Tomi?“ zopakuje znovu svou ot\u00e1zku.<\/div>\n
„O n\u00e1s,“ za\u0161ept\u00e1m do ticha pokoje. „O mn\u011b a Billovi…“<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Lady Kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lady Kay „Tomi, sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b? Tak Tomi…“ Violettin hlas ke mn\u011b dol\u00e9h\u00e1 z neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 d\u00e1lky. Tma kolem m\u011b pomalu miz\u00ed, a kdy\u017e otev\u0159u o\u010di doko\u0159\u00e1n, uhod\u00ed m\u011b do nich nejprve ostr\u00e9 sv\u011btlo, a pak uvid\u00edm, jak se nade mnou moje kamar\u00e1dka skl\u00e1n\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[299],"tags":[],"class_list":["post-11967","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lutte-pour-l-amour"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11967","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11967"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11967\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11967"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11967"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11967"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}