{"id":1199,"date":"2017-06-19T16:00:00","date_gmt":"2017-06-19T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1192"},"modified":"2017-06-19T16:00:00","modified_gmt":"2017-06-19T15:00:00","slug":"berlin-anonymous-4-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/06\/19\/berlin-anonymous-4-2-2\/","title":{"rendered":"Berlin, Anonymous 4. (2\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Estricnina<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom vypnul okno s konverzac\u00ed a polo\u017eil se na matraci. Opatrn\u011b, aby neskopnul sv\u016fj letit\u00fd laptop, se p\u0159eto\u010dil a zhluboka vydechl.<\/div>\n
M\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed sv\u011btlo pronikalo dovnit\u0159 skrz mezery mezi tenk\u00fdmi z\u00e1v\u011bsy, kter\u00e9 nebyly zcela zat\u00e1hnut\u00e9 a osv\u011btlovaly m\u00edstnost jen tak, aby zv\u00fdraznily obrysy neexistuj\u00edc\u00edho n\u00e1bytku. Tmav\u00e1 m\u00edstnost byla prostorn\u00e1, i kdyby jen proto, \u017ee tam nebylo nic v\u00edc ne\u017e jen rohov\u00fd st\u016fl, matrace a oble\u010den\u00ed le\u017e\u00edc\u00ed na podlaze. Tom le\u017eel nehybn\u011b a vn\u00edmal ka\u017ed\u00fd zvuk, kter\u00fd n\u00e1jemn\u00edci nad n\u00edm vyd\u00e1vali p\u0159i sv\u00fdch ka\u017edodenn\u00edch \u010dinnostech. Nadm\u011brn\u00e9 kap\u00e1n\u00ed z koupelnov\u00e9ho umyvadla v m\u00edstnosti vedle n\u011bj se oz\u00fdvalo ka\u017edou druhou minutu, a st\u011bny si ob\u010das st\u011b\u017eovaly tich\u00fdm prask\u00e1n\u00edm sou\u010dasn\u011b s kv\u00edlen\u00edm venkovn\u00edho p\u016flno\u010dn\u00edho listopadov\u00e9ho v\u011btru.<\/div>\n
\u017divot je jako p\u00edse\u0148?<\/em> Musel p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, \u017ee tohle by mohlo b\u00fdt to, o \u010dem jeho tajn\u00fd on-line kamar\u00e1d mluvil. \u017divot kolem n\u011bj se pohyboval v lahodn\u00e9 spolupr\u00e1ci a v jak\u00fdkoliv jin\u00fd ve\u010der by jej ty jemn\u00e9 zvuky p\u0159iv\u00e1d\u011bly k \u0161\u00edlenstv\u00ed; ale dnes se mu prezentovaly jako detailn\u00ed hudebn\u00ed partitura, jako p\u00edse\u0148, kter\u00e1 mu p\u0159ivodila p\u0159\u00edjemn\u00fd a klidn\u00fd stav mysli.<\/div>\n
\n

Tom byl p\u0159ipraven\u00fd pr\u00e1v\u011b te\u010f a tady usnout, ale nemohl si pomoct a v mysli si p\u0159ehr\u00e1val ten posledn\u00ed mail, kter\u00fd obdr\u017eel od Reda. B\u011bhem t\u011bch t\u0159\u00ed hodin bezduch\u00e9ho chatov\u00e1n\u00ed toho p\u0159\u00edli\u0161 neprodiskutovali. Nikdy to nem\u011blo \u017e\u00e1dnou pointu, nikdy nebyl \u017e\u00e1dn\u00fd v\u00fdznam v rozhovorech, kter\u00e9 spolu sd\u00edleli, a t\u00e9m\u011b\u0159 v\u017edy to na povrchu postr\u00e1dalo jakoukoliv logiku. Tom si u\u017e\u00edval, \u017ee m\u00e1 n\u011bjakou du\u0161i, se kterou m\u016f\u017ee mluvit, n\u011bkoho, kdo mu byl dost bl\u00edzko, aby mu rozum\u011bl, a p\u0159esto ta sam\u00e1 osoba byla tak vzd\u00e1len\u00e1, zahalen\u00e1 anonymitou. Nikdy to nemuselo d\u00e1vat smysl pro\u010d; jen to prost\u011b muselo b\u00fdt pln\u00e9 pochopen\u00ed a bez odsouzen\u00ed. Bylo to uklid\u0148uj\u00edc\u00ed, i kdy\u017e jen na mal\u00e9 \u010dasov\u00e9 obdob\u00ed, skr\u00fdt se na jedn\u00e9 stran\u011b za p\u0159ezd\u00edvku a sou\u010dasn\u011b na druh\u00e9 stran\u011b odhalit sv\u00e9 nejnitern\u011bj\u0161\u00ed my\u0161lenky. Bylo to, jako by si na okam\u017eik mohl vymazat detaily sv\u00e9ho obli\u010deje a oto\u010dit ruk\u00e1vy naruby, jen aby uk\u00e1zal sv\u00e9 srdce.<\/p><\/div>\n

Tom se posadil a p\u0159it\u00e1hl si k sob\u011b na zk\u0159\u00ed\u017een\u00e9 nohy zp\u00e1tky sv\u016fj laptop. Chv\u00edli p\u0159ep\u00ednal jednotliv\u00e1 okna, ne\u017e kliknul na messenger, kter\u00fd pou\u017e\u00edval v\u00fdhradn\u011b pro mluven\u00ed s t\u00edmto tajemn\u00fdm d\u016fv\u011brn\u00edkem. Dvojklikem otev\u0159el offline okno a za\u010dal ps\u00e1t.<\/div>\n
<\/div>\n
\n

Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (02:49)<\/em><\/strong><\/div>\n
Ptal ses, jak moc toho v\u00edm o magii. Nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct, \u017ee jsem odborn\u00edk. Jen v\u00edm, \u017ee jsem r\u00e1d, \u017ee ve skute\u010dnosti opravdu neexistuje. Kdybychom si mohli vykouzlit v\u0161e, co bychom cht\u011bli, na co bychom pak pot\u0159ebovali \u0161t\u011bst\u00ed? Bylo by je\u0161t\u011b v\u00edc mimo n\u00e1\u0161 dosah, proto\u017ee u\u017e bychom byli schopn\u00ed pot\u011b\u0161it na\u0161e touhy. P\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee bys mohl \u0159\u00edct \u00b4No, je tady l\u00e1ska a ta stoj\u00ed za to, aby byla naz\u00fdv\u00e1na magickou\u00b4, jako by to mo\u017en\u00e1 \u0159ekla i tv\u00e1 babi\u010dka. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee my\u0161lenka l\u00e1sky, opravdov\u00e9 l\u00e1sky, je jen hloup\u00fd trik, a j\u00e1 v\u00edm, \u017ee ty to v\u00ed\u0161 taky. Tak\u017ee mo\u017en\u00e1 to nen\u00ed ono.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (02:56)<\/em><\/strong><\/div>\n

Ty jsi jedin\u00fd, komu bych tohle \u0159ekl, ale\u2026 co kdyby tady byla? Nikdy jsem nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, \u017ee bych m\u011bl sp\u0159\u00edzn\u011bnou du\u0161i, ani si nemysl\u00edm, \u017ee ji m\u00e1m. Ale na t\u00e9 p\u0159edstav\u011b je n\u011bco, co m\u011b p\u0159inutilo p\u0159em\u00fd\u0161let, \u017ee nah\u00e1n\u011bn\u00ed, v\u0161ak v\u00ed\u0161, v\u0161eho toho, co chci, st\u00e1le nen\u00ed dost. Je to docela atraktivn\u00ed koncept. Jako m\u00edt n\u011bkoho, kdo by t\u011b mohl napl\u0148ovat takov\u00fdm zp\u016fsobem, jak\u00fdm by to nedok\u00e1zala ani ta nejdra\u017e\u0161\u00ed j\u00eddla. \u0158\u00eddit t\u011b zp\u016fsobem, jako by nikdy nemohlo ani to nejlep\u0161\u00ed Bugatti. Zah\u0159\u00e1t t\u011b v noci zp\u016fsobem, jak\u00fdm by to b\u011bhem jedin\u00e9 noci nedok\u00e1zala ani ta nej\u017ehav\u011bj\u0161\u00ed holka.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (03:02)<\/em><\/strong><\/div>\n

Mimochodem, nemysli si, \u017ee jsem p\u0159e\u0161el na temnou stranu. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee to neexistuje. Ani se nechyst\u00e1m j\u00edt to hledat. Mysl\u00edm, \u017ee to je d\u016fvod, pro\u010d je to fale\u0161n\u00e9 – p\u0159em\u00fd\u0161lej nad t\u00edm, jak dobr\u00e9 to v\u0161echno mus\u00ed b\u00fdt. Nem\u016f\u017ee to b\u00fdt skute\u010dn\u00e9, c\u00edt\u00edm se \u0161patn\u011b za tyhle lidi, kte\u0159\u00ed ztr\u00e1cej\u00ed \u010das s jednou osobou, proto\u017ee si mysl\u00ed, \u017ee to je to nejlep\u0161\u00ed, co m\u016f\u017eou dostat. To jsou jen moje my\u0161lenky. Magie neexistuje, proto\u017ee bychom mohli m\u00edt cokoliv hmatateln\u00e9ho, co bychom cht\u011bli, a to by odneslo \u0161t\u011bst\u00ed – l\u00e1sku – mimo dosah, a skon\u010dili bychom s ni\u010d\u00edm. Mus\u00edme j\u00edt hledat zp\u016fsoby, jak\u00fdmi si tu plasmovou televizi po\u0159\u00edd\u00edme sami, tak\u017ee tady je d\u016fvod b\u00fdt na konci zamilovan\u00fd a \u0161\u0165astn\u00fd.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (03:09)<\/em><\/strong><\/div>\n

Ka\u017edop\u00e1dn\u011b, d\u00edky za to, \u017ees m\u011bl o m\u011b starost. Je skv\u011bl\u00e9, \u017ee m\u016f\u017ee\u0161, dokonce i bez toho, abys v\u011bd\u011bl, pro\u010d jsem to, \u010d\u00edm jsem. Znamen\u00e1 to pro m\u011b hodn\u011b. M\u011bj z\u00edtra dobr\u00fd den. Jdu do postele, promi\u0148 za ty nesouvisl\u00e9 kecy, mo\u017en\u00e1 jsem jen necht\u011bl vyslovit tenhle druh v\u011bc\u00ed nahlas. Zzzz. M\u00edr.<\/em><\/div>\n
\n

Bill po jejich chatov\u00e1n\u00ed sed\u011bl, z\u00edral na obrazovku a rukama sv\u00edral okraj stolu s podivnou silou. Odhl\u00e1sil se tak, aby to vypadalo, \u017ee je offline, ale nedok\u00e1zal sv\u016fj laptop zav\u0159\u00edt – je\u0161t\u011b ne. Sed\u011bl tam a z\u00edral na obrazovku a dlouhou chv\u00edli m\u011bl otev\u0159en\u00e9 okno messengeru zcela pr\u00e1zdn\u00e9. V\u016fbec ho nenapadlo, \u017ee upadl do mikrosp\u00e1nku, dokud se na hlavn\u00edm panelu nezobrazila nov\u00e1 offline zpr\u00e1va. Tup\u011b z\u00edral na obrazovku a sledoval, jak se slova objevuj\u00ed po \u010d\u00e1stech, v\u017edy po n\u011bkolika minut\u00e1ch dal\u0161\u00ed kousek.<\/p><\/div>\n

Poslal sv\u00e9 rozlou\u010den\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159ed hodinou, a p\u0159esto byl st\u00e1le je\u0161t\u011b p\u0159ed po\u010d\u00edta\u010dem a nyn\u00ed v\u011bd\u011bl, \u017ee jeho bezejmenn\u00fd kamar\u00e1d musel d\u011blat n\u011bco podobn\u00e9ho. Zlehka si p\u0159ilo\u017eil zuby na rty a znovu a znovu si pro\u010d\u00edtal nov\u00e9 zpr\u00e1vy.<\/div>\n
\u00b4Znamen\u00e1 to pro m\u011b hodn\u011b<\/em>.\u00b4<\/div>\n
Lehce se rozesm\u00e1l a zkroutil prsty na konci kl\u00e1vesnice. Pokud l\u00e1ska byla plazmov\u00e1 televize, pak mo\u017en\u00e1 euforie byla s\u00eddlo o rozloze 900 metr\u016f \u010dtvere\u010dn\u00edch.<\/div>\n
S ud\u00e1lostmi p\u0159ede\u0161l\u00e9ho dne velmi daleko od jeho mysli se Bill naklonil, aby zhasnul stoln\u00ed lampu a opatrn\u011b zav\u0159el laptop, ne\u017e vstoupil do sv\u00e9ho pokoje a upadl do m\u011blk\u00e9ho, snov\u00e9ho sp\u00e1nku.<\/div>\n
Pro m\u011b to taky opravdu hodn\u011b znamen\u00e1, a je divn\u00e9, \u017ee se div\u00edm pro\u010d.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

„Gustav\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9~!“ Zp\u00edval Bill, kdy\u017e se p\u0159icoural do u\u010debny v komunitn\u00edm centru. „Jak se m\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u0161~?“<\/p><\/div>\n

Gustav vzhl\u00e9dl od sv\u00e9ho telefonu s v\u00fdrazem, kter\u00fd se t\u00e9m\u011b\u0159 podobal obav\u00e1m. „Bille, p\u0159ed vyu\u010dov\u00e1n\u00edm nem\u016f\u017ee\u0161 p\u00edt.“<\/div>\n
„Nebu\u010f hloup\u00fd! Ty jsi tak zaho\u0159kl\u00fd. Nen\u00ed divu, \u017ee nem\u00e1\u0161 holku.“ Bill se zazubil, hodil svou ta\u0161ku na \u017eidli a sundal si dlouh\u00fd kab\u00e1t.<\/div>\n
„Au.“ Gustav vr\u00e1til pohled zp\u00e1tky k telefonu a rychle pohyboval prsty po kl\u00e1vesnici p\u0159i tvo\u0159en\u00ed textov\u00e9 zpr\u00e1vy. „Nem\u011bl jsi mi s t\u00edm pomoct? A v\u016fbec, pro\u010d jsi dneska v tak dobr\u00e9 n\u00e1lad\u011b?“ Obez\u0159etn\u011b zvedl obo\u010d\u00ed, ani\u017e by odvr\u00e1til sv\u016fj pohled od telefonu.<\/div>\n
Bill si odfrknul. „Nejsem snad v\u017edycky v dobr\u00e9 n\u00e1lad\u011b?“<\/div>\n
„Je tohle jedna z t\u011bch chvil, kdy bych m\u011bl db\u00e1t na to, abych lhal, proto\u017ee kdy\u017e \u0159eknu pravdu, tak mi bude ubl\u00ed\u017eeno?“<\/div>\n
„Ano.“<\/div>\n
„Je v\u017edycky p\u0159\u00edjemn\u00e9 b\u00fdt ve tv\u00e9 p\u0159\u00edtomnosti, Bille. Rozsv\u00edt\u00ed\u0161 ka\u017edou m\u00edstnost sv\u00fdm impulzivn\u00edm leskem.“<\/div>\n
„Ty jsi takov\u00fd kret\u00e9n.“<\/div>\n
„Jak laskav\u00e9 od tebe.“<\/p>\n

Bill zam\u00ed\u0159il ke sk\u0159\u00edni nach\u00e1zej\u00edc\u00ed se u st\u011bny vedle dve\u0159\u00ed. Prohrab\u00e1val se v n\u00ed a hledal v nekone\u010dn\u00e9m mno\u017estv\u00ed v\u0161elijak\u00e9ho bordelu texty, kter\u00e9 pot\u0159eboval na vyu\u010dov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n

„Jauvajs!“ Bill narazil \u010delem p\u0159\u00edmo do dve\u0159\u00ed sk\u0159\u00edn\u011b, kdy\u017e vzduch pro\u0165al siln\u00fd, ale tlumen\u00fd v\u00fdk\u0159ik. Jemn\u011b si prot\u0159el \u010delo a oto\u010dil se ke Gustavovi, zat\u00edmco p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli si to jen nep\u0159edstavoval. Blon\u010f\u00e1k mu op\u011btoval t\u00e1zav\u00fd pohled s obo\u010d\u00edm vysoko na \u010dele. „Taky jsi to sly\u0161el?“<\/div>\n
„Jo.“<\/div>\n
Bill chv\u00edli ml\u010del a poslouchal u dve\u0159\u00ed. Po chv\u00edli zaslechl tlumen\u00fd rozruch, kter\u00fd zn\u011bl jako hlasy a sm\u00edch. „Mohly by to b\u00fdt d\u011bti. Tak brzo?“<\/div>\n
Zapomn\u011bl na ustupuj\u00edc\u00ed bolest na \u010dele, potichu otev\u0159el dve\u0159e a rozhl\u00e9dl se, nejist\u00fd, pro\u010d c\u00edt\u00ed pot\u0159ebu b\u00fdt nen\u00e1padn\u00fd. N\u00e1sledoval vzd\u00e1len\u00e9 zvuky a obe\u0161el n\u011bkolik roh\u016f, dokud nedok\u00e1zal rozeznat skute\u010dn\u00fd rozhovor. Hlasy, zjevn\u011b pat\u0159\u00edc\u00ed n\u011bkolika d\u011btem, byly ostr\u00e9 a podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00e9. Rozhl\u00e9dl se po chodb\u011b a kone\u010dn\u011b spat\u0159il hrstku d\u011bt\u00ed, kter\u00e9 k n\u011bmu byly oto\u010den\u00e9 z\u00e1dy.<\/div>\n
\n

„Ty mal\u00e1 hloup\u00e1 mrcho. Takov\u00fd u\u010ditelsk\u00fd mazl\u00ed\u010dek!“ Vyk\u0159ikl jeden hlas, znateln\u011b chlapeck\u00fd.<\/p><\/div>\n

„Postav se a poslouchej n\u00e1s, kdy\u017e s tebou mluv\u00edme!“ P\u0159idal dal\u0161\u00ed hlas, tentokr\u00e1t hol\u010di\u010d\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1-j\u00e1 poslouch\u00e1m. Necht\u011bla jsem tu roli vz\u00edt\u2026“ Bill p\u0159itiskl hlavu ke zdi, aby zachytil t\u0159et\u00ed hlas mezi po\u0161klebky od ostatn\u00edch d\u011bt\u00ed. Ten hlas byl tich\u00fd a zlomen\u00fd a jeho bolelo srdce, ani\u017e by p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, co se tam odehr\u00e1v\u00e1.<\/div>\n
„Cos ud\u011blala? P\u0159inutila jsi tat\u00ednka, aby panu Sch\u00e4ferovi a panu Tr\u00fcmperovi zaplatil, aby ti to dali? Bohat\u00e1 mrcha!“<\/div>\n
„Ne, opravdu, j\u00e1-„<\/div>\n
„To m\u011bla b\u00fdt role moj\u00ed holky! Ona je daleko lep\u0161\u00ed zp\u011bva\u010dka ne\u017e ty!“ Bill proto\u010dil o\u010di, asi na p\u016fl vte\u0159iny byl pobaven\u00fd.<\/div>\n
„Moje m\u00e1ma a t\u00e1ta a bratr a m\u016fj kluk v\u0161ichni \u0159\u00edkali, \u017ee budu hv\u011bzda festivalu. Ty nem\u00e1\u0161 nikoho, na koho bys mohla d\u011blat dojem, tak\u017ee mi to s\u00f3lo rad\u0161i dej!“<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148 m\u011b kopat! Aaah!“<\/div>\n
Bill zavrt\u011bl hlavou a vyrazil za roh.<\/div>\n
\n

„Hej! Co se to tady d\u011bje?“ O\u010di mu padly na p\u011bt \u017e\u00e1k\u016f, \u010dty\u0159i z nich st\u00e1li v kruhu kolem mal\u00e9 hol\u010di\u010dky na podlaze. Sed\u011bla u st\u011bny a lehce \u010derven\u00e9 a pohmo\u017ed\u011bn\u00e9 nohy si tiskla k hrudi. Jej\u00ed hn\u011bd\u00e9 lokny byly nap\u016fl rozcuchan\u00e9 a nap\u016fl tr\u010dely do v\u0161ech stran. Byla to Elsa.<\/p><\/div>\n

\u010cty\u0159i star\u0161\u00ed, stoj\u00edc\u00ed d\u011bti rychle zvedly hlavu a na m\u00edst\u011b ztuhly, kdy\u017e si v\u0161imli, kdo se tam n\u00e1hle objevil. Bill se o p\u00e1r krok\u016f p\u0159ibl\u00ed\u017eil a d\u011bti instinktivn\u011b ustoupily stranou, kdy\u017e pom\u00e1hal Else na nohy. „Ptal jsem se, co se to tady d\u011bje a o\u010dek\u00e1val jsem odpov\u011b\u010f.“ P\u0159imhou\u0159il o\u010di, kdy\u017e ve dvou chlapc\u00edch rozpoznal dvojici dvan\u00e1ctilet\u00fdch nejlep\u0161\u00edch kamar\u00e1d\u016f, kte\u0159\u00ed sed\u011bli vzadu v jeho t\u0159\u00edd\u011b. „Danieli, m\u016f\u017ee\u0161 mi vysv\u011btlit, co tady d\u011bl\u00e1te?“<\/div>\n
Daniel t\u011b\u017ece polkl. „Pane, o nic nejde. Jen jsme m\u011bli nam\u00ed\u0159eno do t\u0159\u00eddy, to je v\u0161echno.“<\/div>\n
„Jo. Jen jsme \u0159\u00edkali Else, jak je dob\u0159e, \u017ee bude na festivalu zp\u00edvat s\u00f3lo.“<\/div>\n
„Te\u010f p\u016fjdeme do t\u0159\u00eddy.“<\/div>\n
V tu chv\u00edli Bill d\u011blal, co mohl, aby se udr\u017eel a nepl\u00e1cl je v\u0161echny po hlav\u011b. V duchu zu\u0159il nad t\u011bmi lacin\u00fdmi kecy, kter\u00fdmi ho krmili; nebyli a\u017e tak mal\u00ed a v\u011bd\u011bli, \u017ee m\u016f\u017eou lh\u00e1t a pravd\u011bpodobn\u011b se z toho vykroutit. Bill s cel\u00e9ho srdce nen\u00e1vid\u011bl, \u017ee nemohl m\u00edt tu moc je p\u0159inejmen\u0161\u00edm nechat alespo\u0148 po \u0161kole.<\/div>\n
Pak mu to do\u0161lo.<\/div>\n
\n

„Hej, vy \u010dty\u0159i, vra\u0165te se zp\u00e1tky,“ zavolal s jednou rukou na Elsin\u011b t\u0159esouc\u00edm se rameni, a druhou rukou p\u0159ivol\u00e1val gestem ostatn\u00ed zp\u00e1tky k sob\u011b.<\/p><\/div>\n

„Daniel, Henrich, May, Ida – dne\u0161n\u00ed lekce se nez\u00fa\u010dastn\u00edte. Dva z v\u00e1s budou \u010distit v\u0161echny n\u00e1hradn\u00ed n\u00e1stroje a druz\u00ed dva zorganizuj\u00ed reg\u00e1ly a sk\u0159\u00edn\u011b ve skladu.“<\/div>\n
„Ale-„<\/div>\n
„Jd\u011bte. Pokud neza\u010dnete, ne\u017e se vr\u00e1t\u00edm, zavol\u00e1m va\u0161im rodi\u010d\u016fm.“<\/div>\n
D\u011bti se oto\u010dily k rychl\u00e9mu odchodu a od\u0161ouraly se chodbou bez jedin\u00e9ho slova, ne\u017e zahnuly za roh.<\/div>\n
Bill se oto\u010dil, aby pokleknul a pohl\u00e9dl Else do tv\u00e1\u0159e. Kdy\u017e se setkala s jeho pohledem, za\u010dala siln\u011b popotahovat. „Hej, hej, hej,“ ti\u0161il ji. „Neplakej. Ubl\u00ed\u017eili ti? Co ud\u011blali?“ A\u010dkoliv odpov\u011b\u010f byla celkem z\u0159ejm\u00e1, rozhodl se, \u017ee se stejn\u011b pokus\u00ed zeptat, aby p\u0159estala plakat, a pov\u011bd\u011bla mu cokoliv, co mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b nev\u011bd\u011bl.<\/div>\n
Neodpov\u011bd\u011bla a po tv\u00e1\u0159i j\u00ed za\u010daly st\u00e9kat velk\u00e9 slzy. P\u0159em\u00fd\u0161lel, jak dlouho tahle \u0161ikana u\u017e trv\u00e1, ale Elsino tich\u00e9 vystupov\u00e1n\u00ed a neust\u00e1l\u00fd boj\u00e1cn\u00fd stav vypov\u00eddaly hodn\u011b. N\u011b\u017en\u011b si ji k sob\u011b p\u0159ivinul, a a\u010dkoliv v jeho sev\u0159en\u00ed ztuhla, akceptovala ho.<\/div>\n
\n

Bill vstal, kdy\u017e se jej\u00ed slzy a popotahov\u00e1n\u00ed za\u010daly zpomalovat, vzal ji za ruku a zam\u00ed\u0159il do u\u010debny. „Elso, chci, abys mi sl\u00edbila, \u017ee mi \u0159ekne\u0161, kdy\u017e tohle ud\u011blaj\u00ed znovu, okay? Nen\u00ed to spr\u00e1vn\u011b, aby si na tebe takhle zasedli, pravd\u011bpodobn\u011b na tebe jen velmi \u017e\u00e1rl\u00ed. Pros\u00edm, sl\u00edb\u00ed\u0161 mi to?“ Oto\u010dil hlavu dol\u016f, zat\u00edmco kr\u00e1\u010deli chodbou, a spokojen\u00fd byl a\u017e ve chv\u00edli, kdy p\u0159ik\u00fdvla.<\/p><\/div>\n

\n

„Pan Kaulitz! Tady jste, pr\u00e1v\u011b v\u010das, jak vid\u00edm! Ne – vlastn\u011b brzy, haha!“ Tom zmizel za roh, kdy\u017e k n\u011bmu m\u00ed\u0159il \u0159editel centra a volal na n\u011bj ze z\u00e1padn\u00ed chodby.<\/p><\/div>\n

Bill se prudce zastavil a ohl\u00e9dl se p\u0159es rameno. Z\u00edral do chodby, ale kdy\u017e nic nevid\u011bl, zatahal za Elsinu ruku a pokra\u010doval sm\u011brem ke t\u0159\u00edd\u011b.<\/div>\n
Tom po kr\u00e1tk\u00e9 chv\u00edli vykoukl zpoza rohu, ale kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee \u010dernovlas\u00fd mu\u017e zabo\u010dil do t\u0159\u00eddy, obr\u00e1til sv\u016fj pohled k mu\u017ei, kter\u00fd se k n\u011bmu bl\u00ed\u017eil po jeho levici.<\/div>\n
„N\u011bco se d\u011bje, Thomasi?“ Tom pevn\u011b sev\u0159el kytarov\u00e9 pouzdro a polknul nutk\u00e1n\u00ed vy\u0161t\u011bknout korekci sv\u00e9ho jm\u00e9na, kdy\u017e sly\u0161el to, kter\u00e9 pou\u017eil Brauer.<\/div>\n
„Ne, v\u016fbec ne, pane. Myslel jsem, \u017ee vid\u00edm n\u011bkoho, koho zn\u00e1m, ale musel jsem se spl\u00e9st.“<\/div>\n
„Ach, aha.“ Mal\u00fd, obtloustl\u00fd mu\u017e si poupravil sv\u00e9 tenk\u00e9 br\u00fdle. „No, poj\u010fme se s t\u00edm nijak neloudat: ve skute\u010dnosti jsem v\u00e1s sem dnes zavolal d\u0159\u00edv p\u0159ed vyu\u010dov\u00e1n\u00edm, abych v\u00e1m to tady uk\u00e1zal. Taky v\u00e1s posad\u00edm do hodiny, kter\u00e1 je p\u0159ed tou va\u0161\u00ed.“ Star\u0161\u00ed mu\u017e se pohyboval zvl\u00e1\u0161tn\u00edm zp\u016fsobem a py\u0161n\u011b nafukoval hru\u010f. „Uvid\u00edte, jak\u00fd druh lekc\u00ed tady vedeme a o \u010dem cel\u00e9 centrum vlastn\u011b je.“<\/div>\n
„Jasn\u011b, to zn\u00ed skv\u011ble,“ \u0159ekl Tom skrz za\u0165at\u00e9 zuby a vytvo\u0159il rychl\u00fd, fale\u0161n\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
\n

„Tak poj\u010fme na to! N\u00e1sledujte m\u011b, synu.“ Brauer se na m\u00edst\u011b oto\u010dil a Tom jej n\u00e1sledoval, jen st\u011b\u017e\u00ed poslouchal, jak p\u0159ed n\u00edm postar\u0161\u00ed mu\u017e chvatn\u011b bl\u00e1bol\u00ed. Sem tam pochytil p\u00e1r fakt\u016f: n\u011bco o tom, \u017ee centrum funguje u\u017e v\u00edce ne\u017e 45 let, o d\u016fle\u017eitosti udr\u017eet hudbu a um\u011bn\u00ed v jedn\u00e9 komunit\u011b, dal\u0161\u00ed v\u011bc o m\u011bs\u00ed\u010dn\u00edch sch\u016fzk\u00e1ch zam\u011bstnanc\u016f atd. Z v\u011bt\u0161\u00ed \u010d\u00e1sti v\u0161ak byla Tomova mysl zam\u011b\u0159en\u00e1 na p\u011bkn\u00e9ho tmavovlas\u00e9ho u\u010ditele, ve kter\u00e9m rozpoznal Billa – uva\u017eoval, jak se mu, sakra, povedlo po dvou letech na n\u011bj nejen znovu narazit, ale tak\u00e9 z\u00edskat pr\u00e1ci na stejn\u00e9m m\u00edst\u011b, kde musel pracovat i on.<\/p><\/div>\n

\n

***<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
Zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e probudilo Billa z om\u00e1men\u00ed. D\u011bti byly rozpt\u00fdlen\u00e9 po m\u00edstnosti, n\u011bkter\u00e9 si fidlaly nebo ladily sv\u00e9 p\u0159\u00edslu\u0161n\u00e9 n\u00e1stroje, n\u011bkter\u00e9 v p\u00e1rech nebo ve skupink\u00e1ch prov\u00e1d\u011bly hlasov\u00e1 cvi\u010den\u00ed. Ne tak \u00fapln\u011b si v\u011bdom sv\u00fdch pohyb\u016f zam\u00ed\u0159il otev\u0159\u00edt dve\u0159e. Jeho my\u0161lenky byly zt\u011b\u017ekl\u00e9 obavami; ty posm\u011b\u0161ky d\u011bt\u00ed mu pulzovaly hlavou jako m\u00edrn\u00e1 bolest hlavy a v\u0161echno, co c\u00edtil, byla t\u00ed\u017eiv\u00e1 l\u00edtost, \u010d\u00edm d\u00e9le nad t\u00edm uva\u017eoval. Byla to n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem jeho vina, \u017ee nejmlad\u0161\u00ed \u017e\u00e1kyn\u011b v jeho t\u0159\u00edd\u011b byla \u0161ikanov\u00e1na?<\/div>\n
Hlasit\u011b vydechl, ne\u017e dve\u0159e otev\u0159el. Setkal se s postavou Ewalda Brauera a zadr\u017eel nutk\u00e1n\u00ed proto\u010dit o\u010di.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, pane Tr\u00fcmpere,“ pozdravil ho ple\u0161at\u011bj\u00edc\u00ed mu\u017e monot\u00f3nn\u011b.<\/div>\n
„Pane, m\u016f\u017eu v\u00e1m s n\u011b\u010d\u00edm pomoci?“ Zeptal se toho mu\u017ee a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 sladce. Bill odstoupil od dve\u0159\u00ed a nechal sv\u00e9ho \u0161\u00e9fa vej\u00edt do t\u0159\u00eddy. Neu\u0161lo mu, jak mu\u017e pozvedl nos, kdy\u017e o\u010dima skenoval t\u0159\u00eddu.<\/div>\n
„Ve skute\u010dnosti tady n\u011bco je, m\u016fj chlap\u010de. Dnes ve\u010der tady za\u010d\u00edn\u00e1 nov\u00fd vyu\u010duj\u00edc\u00ed asistent. Nastupuje za Jagera, jak v\u00edte, kter\u00fd pom\u00e1h\u00e1 provozovat kurzy kytary pro dosp\u011bl\u00e9 v \u00fater\u00fd a p\u00e1tek ve\u010der. M\u00e1m ho te\u010f tady a r\u00e1d bych ho posadil do va\u0161\u00ed hodiny s panem Sch\u00e4ferem, jeliko\u017e jeho hodina za\u010dne a\u017e mnohem pozd\u011bji.<\/div>\n
„Ach – no, nevid\u00edm v tom \u017e\u00e1dn\u00fd velk\u00fd probl\u00e9m.“<\/div>\n
Brauer ud\u011blal krok zp\u00e1tky ke dve\u0159\u00edm, naklonil hlavu na stranu a zavolal na kohokoliv, kdo st\u00e1l na chodb\u011b.<\/div>\n
Billovi poklesla \u010delist. Ty!<\/em><\/div>\n
\n

„Tohle je Thomas Kaulitz, pane Tr\u00fcmpere; pane Kaulitzi, tohle je Wilhelm Tr\u00fcmper, jeden z na\u0161ich odpoledn\u00edch u\u010ditel\u016f pro d\u011bti v hudebn\u00edm programu. Tam vzadu m\u016f\u017eete vid\u011bt Gustava Sch\u00e4fera, kter\u00fd tuto lekci tak\u00e9 vede. Ud\u011blejte si pohodl\u00ed, synu.“<\/p><\/div>\n

Tom si zastr\u010dil ruku do kapsy, p\u0159edst\u00edral o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed. Druhou nap\u0159\u00e1hl sm\u011brem k Billovi. „Ahoj, j\u00e1 jsem Tom. R\u00e1d t\u011b pozn\u00e1v\u00e1m.“<\/div>\n
Bill pozdrav neop\u011btoval, ani mu nepot\u0159\u00e1sl rukou. Dal se v\u0161ak dohromady a rychle si odka\u0161lal, upravil si konce sv\u00fdch tenk\u00fdch bavln\u011bn\u00fdch ruk\u00e1v\u016f.<\/div>\n
„Spr\u00e1vn\u011b, no, tak\u017ee j\u00e1 se vytrat\u00edm. P\u0159eji hezk\u00fd den, pane Tr\u00fcmpere, pane Kaulitzi.“ Brauer k ob\u011bma mlad\u00fdm mu\u017e\u016fm pokynul hlavou a po cest\u011b ven za sebou zav\u0159el dve\u0159e.<\/div>\n
„Vypad\u00e1\u0161 p\u0159ekvapen\u011b.“ Tom nacpal volnou ruku zp\u00e1tky do kapsy a u\u0161kl\u00edbl se, jakmile si byl jist\u00fd, \u017ee jsou dve\u0159e pevn\u011b zav\u0159en\u00e9.<\/div>\n
„Ty, ty- ty-!“ Bill zatnul zuby, st\u00e1le naprosto nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b. Tom zvedl obo\u010d\u00ed, o\u010dividn\u011b pobaven\u00fd. „Co tady, sakra, d\u011bl\u00e1\u0161?“ Vyprskl Bill drsn\u00fdm \u0161epotem, uklidn\u011bn\u00fd t\u00edm, \u017ee t\u0159\u00edda za n\u00edm byla pln\u00e1 aktivity a hluku.<\/div>\n
„Ten sam\u00fd d\u016fvod, jako m\u00e1\u0161 ty, pane Wilhelme<\/em> Tr\u00fcmpere: Pot\u0159ebuju si vyd\u011bl\u00e1vat na \u017eivobyt\u00ed.“ Tom se usm\u00e1l, t\u00e9m\u011b\u0159 h\u0159ejiv\u011b, a op\u0159el sv\u00e9 kytarov\u00e9 pouzdro o nejbli\u017e\u0161\u00ed ze\u010f. Siln\u011b Billa popl\u00e1cal po rameni dlan\u00ed, kterou Bill rychle set\u0159\u00e1sl, a pak kolem n\u011bj pro\u0161el, aby si na\u0161el m\u00edsto v zadn\u00ed \u010d\u00e1sti u\u010debny.<\/div>\n
Bill si p\u0159ejel rukou po obli\u010deji. „Tohle nem\u016f\u017ee b\u00fdt pravda\u2026“<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

„Tak\u017ee ty hl\u00edd\u00e1\u0161 d\u011bti, jo? Nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct, \u017ee bych to vid\u011bl jako n\u011bco, co bys mohl ud\u011blat se sv\u00fdm \u017eivotem, Tr\u00fcmpere.“ Tom se pohupoval na plastov\u00e9 \u017eidli, kter\u00e1 pod jeho vahou vrzala. Gustav ud\u011blal sv\u00e9 p\u0159edstavov\u00e1n\u00ed Tomovi kr\u00e1tk\u00e9 a sladk\u00e9: jakmile d\u011bti ode\u0161ly, nap\u011bt\u00ed v m\u00edstnosti za\u010dalo b\u00fdt tak nesnesiteln\u00e9, \u017ee se rozhodl s nejvy\u0161\u0161\u00ed nal\u00e9havost\u00ed zmizet. Zept\u00e1 se Billa a\u017e pozd\u011bji, jak\u00fd je jeho probl\u00e9m a co to m\u00e1 co spole\u010dn\u00e9ho s t\u00edm nov\u00fdm t\u00fdpkem. Bill si v duchu ud\u011blal pozn\u00e1mku, aby toho blon\u010fat\u00e9ho hudebn\u00edka po\u0159\u00e1dn\u011b zmu\u010dil, a\u017e ho v pond\u011bl\u00ed uvid\u00ed, za to, \u017ee p\u0159edvedl takov\u00fd podl\u00fd kousek.<\/p><\/div>\n

„J\u00e1 je nehl\u00edd\u00e1m, pom\u00e1h\u00e1m v\u00e9st hudebn\u00ed t\u0159\u00eddu, pane Kaulitzi,“ vy\u0161t\u011bkl Bill, st\u00e1le oto\u010den\u00fd k Tomovi z\u00e1dy, zat\u00edmco um\u00fdval tabuli. D\u011blal v\u0161echno pro to, aby se za cel\u00e9 odpoledne s druh\u00fdm mu\u017eem ani nest\u0159etl pohledem, a skute\u010dnost, \u017ee na sob\u011b mohl c\u00edtit Tomovy o\u010di po cel\u00fdch posledn\u00edch \u010dty\u0159icet p\u011bt minut vyu\u010dov\u00e1n\u00ed, jej p\u0159iv\u00e1d\u011bla do t\u00e9 nejnepohodln\u011bj\u0161\u00ed pozice, ve kter\u00e9 kdy byl od chv\u00edle, kdy se jeho rodi\u010de a teta dozv\u011bd\u011bli o polibku, kter\u00fd sd\u00edlel se sv\u00fdm bratrancem v dev\u00e1t\u00e9 t\u0159\u00edd\u011b.<\/div>\n
\n

„Ale mn\u011b to p\u0159ipad\u00e1 sp\u00ed\u0161 jako hl\u00edd\u00e1n\u00ed.“ Tom se zazubil, rozhl\u00ed\u017eel se po t\u0159\u00edd\u011b a nep\u0159\u00edtomn\u011b poklep\u00e1val chodidlem do \u017eidle p\u0159ed sebou. „V\u010dera jsi z toho butiku ode\u0161el p\u011bkn\u011b rychle. Ne, vlastn\u011b jsi sp\u00ed\u0161 b\u011b\u017eel. Co to s tebou je, Bille? Smrd\u00edm nebo tak n\u011bco?“ Tom se le\u017e\u00e9rn\u011b uchechtl.<\/p><\/div>\n

Ano, z t\u00e9 odporn\u00e9 kol\u00ednsk\u00e9 se mi p\u0159evrac\u00ed \u017ealudek, a pravd\u011bpodobn\u011b i ka\u017ed\u00e9mu do vzd\u00e1lenosti \u010dty\u0159 metr\u016f<\/em>. Bill nad tou my\u0161lenkou nakr\u010dil nos. „Nem\u00e1m t\u011b r\u00e1d. To jsem se rozhodl u\u017e d\u00e1vno. Pro\u010d po\u0159\u00e1d trv\u00e1\u0161 na tom mi tak moc l\u00e9zt na nervy, Tome?“<\/div>\n
„J\u00e1 na ni\u010dem netrv\u00e1m; nena\u0161el jsem si tu pr\u00e1ci proto, \u017ee bych v\u011bd\u011bl, \u017ee tady pracuje\u0161, a ani jsem ne\u017e\u00e1dal, abych sed\u011bl ve tv\u00e9 t\u0159\u00edd\u011b,“ zd\u016fraznil Tom. „\u017divot t\u011b zkr\u00e1tka nen\u00e1vid\u00ed, h\u00e1d\u00e1m. Karma? Jsi zlobiv\u00fd kluk, Bille?“ Star\u0161\u00ed mlad\u00edk vyloudil tv\u00e1\u0159emi mlaskav\u00fd zvuk, nap\u016fl z nudy.<\/div>\n
Bill neodpov\u011bd\u011bl, jeho nehty se t\u00e9m\u011b\u0159 zaryly do tabule, kdy\u017e dokon\u010dil jej\u00ed um\u00fdv\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Kdy\u017e nedostal odpov\u011b\u010f, Tom si vzal na starost p\u0159esunout jeho jednostrann\u00fd rozhovor jin\u00fdm sm\u011brem.<\/div>\n
\n

„Tak\u017ee\u2026 dredy, jo. No, ne skute\u010dn\u00e9. Vypadaj\u00ed tak trochu fale\u0161n\u011b. Nejsou fale\u0161n\u00e9, nebo jo? Jak to, \u017ee sis je nechal ud\u011blat jen tak nap\u016fl? Inspiroval jsem t\u011b?“ Tom pobaven\u011b zah\u00fdbal obo\u010d\u00edm, a\u010dkoli ho Bill nemohl vid\u011bt, jeliko\u017e byl st\u00e1le oto\u010den\u00fd z\u00e1dy. Bill kone\u010dn\u011b ztratil nervy a obr\u00e1til se \u010delem k Tomovi.<\/p><\/div>\n

„Ne, nejsou fale\u0161n\u00e9, ty blb\u010de. Vid\u011bl jsem je v japonsk\u00e9m m\u00f3dn\u00edm \u010dasopise,“ lhal. „Ani n\u00e1hodou bych nep\u0159ej\u00edmal n\u011bjak\u00e9 n\u00e1pady od tebe. Inspiroval jsem t\u011b snad j\u00e1, abys \u0161el a obarvil si vlasy na \u010derno? Zd\u00e1 se, \u017ee ano?“<\/div>\n
„Ach, m\u00e1\u0161 bod.“ Tom se zazubil a p\u0159ejel si rukou p\u0159es sv\u00e9 cornrows \u010dern\u00e9 jako p\u016flnoc.<\/div>\n
Bill st\u00e1le je\u0161t\u011b musel dokon\u010dit report o pokroku t\u00e9m\u011b\u0159 poloviny t\u0159\u00eddy, a ne\u017e se uk\u00e1zal Tom, pl\u00e1noval to d\u011blat ve t\u0159\u00edd\u011b a\u017e do p\u011bti hodin, kdy za\u010d\u00ednala lekce kytary. Rychle se rozhodl dokon\u010dit je doma a nat\u00e1hl se pro sv\u016fj kab\u00e1t.<\/div>\n
„P\u0159iv\u00e1d\u00ed\u0161 m\u011b k \u0161\u00edlenstv\u00ed, nem\u016f\u017eu tady s tebou b\u00fdt. Bo\u017ee. Up\u0159\u00edmn\u011b. Odch\u00e1z\u00edm,“ zahu\u010del Bill a hodil si ta\u0161ku p\u0159es rameno. Tom rychle vstal a vykro\u010dil ke dve\u0159\u00edm, ne\u017e jimi mohl dredat\u00fd mlad\u00edk proj\u00edt.<\/div>\n
\n

„Co to d\u011bl\u00e1\u0161? Pros\u00edm, uhni,“ \u0159ekl Bill \u00fase\u010dn\u011b a slo\u017eil si ruce na hrudi.<\/p><\/div>\n

Tom si zvedl ruku k zadn\u00ed \u010d\u00e1sti krku a promas\u00edrov\u00e1val neexistuj\u00edc\u00ed nap\u011bt\u00ed. Na chv\u00edli se zarazil, p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, co \u0159\u00edct, ne\u017e kone\u010dn\u011b otev\u0159el pusu. „Poslouchej, Bille. Budu tady pracovat, alespo\u0148 n\u011bjakou dobu. Vykro\u010dili jsme \u0161patnou nohou-„<\/div>\n
„T\u0159ikr\u00e1t. To mi nep\u0159ipad\u00e1 jako omyl.“ Bill netrp\u011bliv\u011b pozvedl obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„To je jedno. M\u016f\u017eeme ud\u011blat n\u011bjak\u00e9 p\u0159\u00edm\u011b\u0159\u00ed? Nebo n\u011bco\u2026“ Tom si unaven\u011b povzdychl a nap\u0159\u00e1hl k Billovi ruku.<\/div>\n
Bill v\u0161ak odvr\u00e1til pohled; st\u011bna po Tomov\u011b prav\u00e9 stran\u011b byla n\u00e1hle tak zaj\u00edmav\u00e1. Po n\u011bkolika minut\u00e1ch nerv\u00f3zn\u00edho poklep\u00e1v\u00e1n\u00ed nohou ti\u0161e promluvil. „Pokud m\u011b nech\u00e1\u0161 odej\u00edt bez dal\u0161\u00edho slova, tak to zv\u00e1\u017e\u00edm.“<\/div>\n
Tom sv\u011bsil ruku a ustoupil stranou. Bill se nesetkal s jeho pohledem a ti\u0161e ode\u0161el, se stejnou eleganc\u00ed za sebou zav\u0159el dve\u0159e.<\/div>\n
\n

Tom se oto\u010dil zp\u00e1tky do t\u0159\u00eddy, tv\u00e1\u0159il se v\u00e1\u017en\u011b. Posadil se na jednu z mnoha \u017eidl\u00ed a op\u0159el se tak jako p\u0159edt\u00edm. Dobr\u00fd zp\u016fsob, Tome. Jsi prvot\u0159\u00eddn\u00ed blbec.<\/em><\/div>\n

Po minut\u011b trucov\u00e1n\u00ed a hlubok\u00e9ho zamy\u0161len\u00ed zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
Ani n\u00e1hodou, tohle nen\u00ed moje vina. Ten kluk je osel. V\u00e1\u017en\u011b si p\u0159eju, abych ho najednou nemusel v\u0161ude vid\u011bt<\/em>. Proto\u010dil o\u010di a vstal, aby se pro\u0161el po m\u00edstnosti, \u0161\u0165ouchal do hromady pap\u00edr\u016f a zvedal n\u00e1stroje na prozkoum\u00e1n\u00ed. Cel\u00e1 takhle situace nep\u016fjde hladce, pokud spolu on a Bill nebudou vych\u00e1zet. Bylo to u\u017e dva a p\u016fl roku od chv\u00edle, kdy s t\u00edm hezk\u00fdm klukem mluvil, a o celou tu dobu pozd\u011bji ta kousav\u00e1 nesn\u00e1\u0161enlivost v Billov\u011b hlase ani trochu nepohasla. To bylo velmi znepokojuj\u00edc\u00ed.<\/div>\n
Kdy\u017e uplynulo dvacet minut a nejm\u00e9n\u011b dal\u0161\u00edch dvacet jej je\u0161t\u011b \u010dekalo, ne\u017e za\u010dne jeho nov\u00e1 hodina, usadil se na \u017eidli a zvedl telefon. Usoudil, \u017ee se zabav\u00ed prohl\u00ed\u017een\u00edm sv\u00fdch zpr\u00e1v. Nedostatek mobiln\u00edho telefonu nyn\u00ed poci\u0165oval skoro desetin\u00e1sobn\u011b, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee to byla na prvn\u00edm m\u00edst\u011b jeho chyba, \u017ee ho nem\u011bl.<\/div>\n
V\u00e1hav\u011b vy\u0165ukal \u010d\u00edslo sv\u00e9ho dom\u00e1c\u00edho telefonu, \u010d\u00edslo hlasov\u00e9 schr\u00e1nky a heslo.<\/div>\n
„P\u00e1ni, to jsou dv\u011b zpr\u00e1vy, kter\u00e9 jsem nemyslel, \u017ee budu m\u00edt.“ Zm\u00e1\u010dkl tla\u010d\u00edtko \u00b41\u00b4 pro p\u0159ehr\u00e1n\u00ed prvn\u00ed zpr\u00e1vy.<\/div>\n
<\/p>\n

\u00b4Hej, Tome, k\u00e1mo\u2026 To jsem j\u00e1. Poslouchej, chci s tebou mluvit. M\u016f\u017eeme se n\u011bkdy brzo sej\u00edt? Mo\u017en\u00e1 z\u00edtra? Bylo t\u011b\u017ek\u00e9 se k tob\u011b dostat, proto\u017ee kousky tv\u00e9ho mobilu le\u017e\u00ed tady na m\u00e9m kuchy\u0148sk\u00e9m stole. Ale jo\u2026 Opravdu chci hodit tuhle sra\u010dku za hlavu a mysl\u00edm, \u017ee si pot\u0159ebujeme promluvit. Tak\u017ee, chci \u0159\u00edct, z\u00edtra kolem t\u0159et\u00ed budu ve Starbucks, pokud u\u017e nejsi z toho v\u0161eho p\u0159\u00edli\u0161 podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd. To chce klid, Tome.\u00b4<\/em><\/div>\n

\n

Prudce vydechl. Tom nev\u011bd\u011bl, jestli byl dychtiv\u00fd to s Georgem u\u017e napravit; po\u0159\u00e1d byl relativn\u011b v mizern\u00e9 n\u00e1lad\u011b, l\u00edzal si r\u00e1ny z bitvy, kterou bojoval minul\u00fd t\u00fdden, a Georg se uk\u00e1zal b\u00fdt sp\u00ed\u0161 p\u0159ek\u00e1\u017ekou, ne\u017e pomoc\u00ed p\u0159i l\u00e9\u010den\u00ed. Ale jeho nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d mu bezpochyby chyb\u011bl a pod jeho uklid\u0148uj\u00edc\u00edm t\u00f3nem se p\u0159irozen\u011b uvolnil. Za\u010dala hr\u00e1t dal\u0161\u00ed zpr\u00e1va a vyt\u00e1hla jej z jeho my\u0161lenek.<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

\u00b4Heeeeej, zlato! To jsem j\u00e1! Dostala jsem z Gea \u010d\u00edslo do tv\u00e9ho nov\u00e9ho bytu! Co se stalo s tv\u00fdm mobilem, zlato? Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it, \u017ee se ti poda\u0159ilo si tam n\u011bco pronajmout. Kdy se teda vr\u00e1t\u00ed\u0161 dom\u016f?<\/em><\/div>\n

\n

Tom podlehl dal\u0161\u00ed velmi obvykl\u00e9 reakci a usm\u00e1l se, kdy\u017e usly\u0161el hlas sv\u00e9 p\u0159\u00edtelkyn\u011b, jako v\u017edy pln\u00e9 \u017eivota. Byl znepokojen slab\u00fdm podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00edm, kter\u00e9 se mu hromadilo kolem \u017ealudku, zat\u00edmco jej\u00ed kv\u00edlen\u00ed ot\u0159\u00e1salo cel\u00fdm telefonem, ale rychle to potla\u010dil jako vedlej\u0161\u00ed \u00fa\u010dinek ze stresu za posledn\u00edch n\u011bkolik dn\u00ed.<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

Ne – \u0161krtni to, j\u00e1 mus\u00edm p\u0159ijet a vid\u011bt t\u011b! Budu tam asi za p\u00e1r dn\u00ed. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee se chyst\u00e1\u0161 zav\u011bsit a b\u00fdt sm\u011b\u0161n\u00fd a zavolat mi, abys mi \u0159ekl, \u017ee nem\u00e1m jezdit. Tak ti \u0159eknu n\u011bco, o \u010dem jsem si jist\u00e1, \u017ee t\u011b p\u0159esv\u011bd\u010d\u00ed, abys m\u011b nechal za tebou p\u0159ijet\u2026 Jsem\u2026 Jsem t\u011bhotn\u00e1! Uvid\u00edme se za p\u00e1r dn\u00ed, mach\u0159e.\u00b4<\/em><\/div>\n

\n

Tom upustil telefon zp\u00e1tky na p\u0159ij\u00edma\u010d v okam\u017eiku, kdy se Karlin hlas zastavil a vyst\u0159\u00eddal ho plechov\u00fd hlas z\u00e1znamn\u00edku. To nemohla myslet v\u00e1\u017en\u011b\u2026 Co to jen ud\u011blal<\/em>?<\/p>\n

autor: Estricnina<\/span><\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/span><\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/span><\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

<\/span><\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Estricnina Tom vypnul okno s konverzac\u00ed a polo\u017eil se na matraci. Opatrn\u011b, aby neskopnul sv\u016fj letit\u00fd laptop, se p\u0159eto\u010dil a zhluboka vydechl. M\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed sv\u011btlo pronikalo dovnit\u0159 skrz mezery mezi tenk\u00fdmi z\u00e1v\u011bsy, kter\u00e9 nebyly zcela zat\u00e1hnut\u00e9 a osv\u011btlovaly m\u00edstnost jen tak, aby<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[675],"tags":[],"class_list":["post-1199","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-berlin-anonymous"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1199","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1199"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1199\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1199"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1199"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1199"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}