{"id":11998,"date":"2010-03-31T17:00:00","date_gmt":"2010-03-31T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11969"},"modified":"2010-03-31T17:00:00","modified_gmt":"2010-03-31T16:00:00","slug":"najdu-tve-srdce-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/03\/31\/najdu-tve-srdce-6\/","title":{"rendered":"Najdu tv\u00e9 srdce 6."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel <\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
„Tak dob\u0159e, z\u00edtra kolem \u010dtvrt\u00e9 odpoledne t\u011b budeme o\u010dek\u00e1vat. Ok, m\u011bj se,“ Tomovy ruce odlo\u017eily luxusn\u00ed, mobiln\u00ed telefon na sedadlo vedle sebe a jejich majitel se znova pozorn\u011b zad\u00edval na p\u0159epln\u011bnou berl\u00ednskou silnici p\u0159ed sebou. Jeho noha okam\u017eit\u011b zareagovala na \u010dervenou na semaforu a \u0161l\u00e1pla na brzdu, aby mohla auto na n\u011bkolik n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch okam\u017eik\u016f pozastavit ve sv\u00e9 \u010dinnosti, Tomovi to v\u0161ak v\u016fbec nevadilo. Pohodln\u011b si poposedl, loktem se op\u0159el o st\u00e1hnut\u00e9 ok\u00e9nko a zad\u00edval se na z\u00e1\u0159iv\u011b \u010dervenou barvu, ti\u0161e se zam\u00fd\u0161lej\u00edc…  <\/div>\n
<\/div>\n
U\u017e od brzk\u00e9ho r\u00e1na, kdy poprv\u00e9 rozlepil sv\u00e1 ospal\u00e1 v\u00ed\u010dka od sebe a vstal z postele, mu \u00fasm\u011bv ze rt\u016f nezmizel ani na okam\u017eik. Dokonce i v pr\u00e1ci, kde byl v\u011bt\u0161inou nemluvn\u00fd nebo \u010dasto i nabrou\u0161en\u00fd, se dnes na v\u0161echny usm\u00edval a ka\u017ed\u00e9mu vych\u00e1zel vst\u0159\u00edc. Energie a radost z n\u011bj p\u0159\u00edmo \u010di\u0161ela… a Tom si toho s\u00e1m na sob\u011b v\u0161iml.<\/div>\n
M\u00edrn\u011b vyklonil hlavu z ok\u00e9nka, kdy\u017e mu v\u0161ak odpov\u011bd\u00ed byla st\u00e1le stejn\u00e1, nemiz\u00edc\u00ed barva, st\u00e1hl se zp\u011bt do auta a pohodln\u011b zaklonil hlavu dozadu, p\u0159iv\u00edraj\u00edc v\u00ed\u010dka. S\u00e1m sebe nepozn\u00e1val. Jindy by u\u017e v t\u00e9hle situaci m\u011bl plnou pusu nad\u00e1vek, sakroval by a vztekle p\u011bst\u00ed bouchal do volantu. Te\u010f se v\u0161ak jen usm\u00e1l a zad\u00edval se na sv\u016fj odraz v zrc\u00e1tku, ti\u0161e a klidn\u011b vy\u010dk\u00e1vaj\u00edc na zelenou. U\u017e od r\u00e1na se usm\u00edval, u\u017e od r\u00e1na m\u011bl b\u00e1je\u010dnou n\u00e1ladu… a tu mu nedovedl zkazit nikdo a nic… ani takov\u00e1 hloupost jako \u010derven\u00e1 na k\u0159i\u017eovatce. Znova vyhl\u00e9dl… a kdy\u017e kone\u010dn\u011b zaznamenal zelenou, pohotov\u011b \u0161l\u00e1pl na plyn. Dne\u0161n\u00ed den byl pro n\u011bj \u00fa\u017easn\u00fd i navzdory st\u00e1le rostouc\u00ed a obt\u00ed\u017en\u011bj\u0161\u00ed pr\u00e1ci, a on u\u017e se nemohl do\u010dkat, a\u017e zaparkuje p\u0159ed sv\u00fdm domem. L\u00e1kala ho p\u0159edstava tepl\u00e9, chutn\u00e9 ve\u010de\u0159e, tou\u017eil po hork\u00e9 van\u011b, pln\u00e9 p\u011bny a po sv\u00e9 m\u011bkk\u00e9, pohodln\u00e9 posteli a jemn\u00fdch pe\u0159in\u00e1ch… a nemohl se do\u010dkat sv\u00e9 mal\u00e9 dcerky. T\u011b\u0161il se na Hailii… a nejen na ni…  <\/div>\n
\n
<\/div>\n
Jeho dlan\u011b povolily sv\u016fj pevn\u00fd stisk na volantu a Tom se s \u00fasm\u011bvem, pohr\u00e1vaj\u00edc\u00edm na jeho rtech, zad\u00edval na dal\u0161\u00ed ru\u0161nou ulici p\u0159ed sebou, no\u0159\u00edc\u00ed se do \u0161era a tmy noci. Obraz \u010dernovlas\u00e9ho chlapce u\u017e asi post\u00e9 ovl\u00e1dl jeho mysl, a Tom se znova zamyslel nad v\u010derej\u0161\u00edm ve\u010derem, kter\u00fd str\u00e1vil vypr\u00e1v\u011bn\u00edm o sv\u00e9 minulosti. St\u00e1le m\u011bl p\u0159ed sebou jeho pohled, pln\u00fd slz, st\u00e1le mu zn\u011bl v u\u0161\u00edch jeho zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, p\u0159esto v\u0161ak tak jemn\u00fd, a\u017e zast\u0159en\u00fd hlas. Netu\u0161il pro\u010d, ani v nejmen\u0161\u00edm v\u0161ak v\u010derej\u0161\u00edho ve\u010dera, a toho, co se v n\u011bm odehr\u00e1lo, nelitoval. P\u0159ipadal si najednou tak lehk\u00fd, c\u00edtil se tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b, a p\u0159esto o mnoho l\u00e9pe ne\u017e p\u0159edt\u00edm. Jakoby se mu vypr\u00e1v\u011bn\u00edm cel\u00e9ho toho p\u0159\u00edb\u011bhu p\u0159eci jen o n\u011bco ulevilo. Je\u0161t\u011b nikdy o sv\u00e9m \u017eivot\u011b p\u0159ed nik\u00fdm nemluvil, zvl\u00e1\u0161t\u011b ne p\u0159ed nik\u00fdm ciz\u00edm. Bill mu v\u0161ak v\u016fbec nep\u0159ipadal jako ciz\u00ed. Zd\u00e1lo se mu, jako by jej znal cel\u00e1 l\u00e9ta, cel\u00e9 dlouh\u00e9 roky… i p\u0159esto, \u017ee se skute\u010dnost podobala jen n\u011bkolika m\u00e1lo dn\u016fm. Neznal jej, nev\u011bd\u011bl o n\u011bm prakticky v\u016fbec nic… a p\u0159esto mu d\u016fv\u011b\u0159oval. Ani v nejmen\u0161\u00edm netu\u0161il, jak si \u010dernovl\u00e1sek dok\u00e1zal z\u00edskat jeho p\u0159\u00edze\u0148 a d\u016fv\u011bru stejn\u011b, jako u mal\u00e9 Hailie… jedno v\u0161ak Tom v\u011bd\u011bl jist\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
Dnes ve\u010der se dom\u016f opravdu, skute\u010dn\u011b t\u011b\u0161il. Ano, t\u011b\u0161il se v\u017edycky, p\u0159eci jen to v\u0161ak dnes bylo o n\u011bco jin\u00e9 ne\u017e d\u0159\u00edv. Dnes u\u017e se net\u011b\u0161il jen na svou malou princeznu. T\u011b\u0161il se na sv\u016fj \u010dist\u00fd, uklizen\u00fd d\u016fm, t\u011b\u0161il se na ob\u00fdv\u00e1k a ve\u010dern\u00ed ticho a klid v n\u011bm. T\u011b\u0161il se na tu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, h\u0159ejivou atmosf\u00e9ru, kterou neznal, a kter\u00e1 v n\u011bm u\u017e od v\u010derej\u0161\u00edho ve\u010dera p\u0159eb\u00fdvala, h\u0159\u00e1la jej u srdce sv\u00fdm teplem a dod\u00e1vala mu energii do dal\u0161\u00edho dlouh\u00e9ho n\u00e1ro\u010dn\u00e9ho dne. T\u011b\u0161il se na novou, p\u0159\u00edjemnou v\u016fni sv\u00e9ho domova, t\u011b\u0161il se na teplou, v\u00fdbornou ve\u010de\u0159i na kuchy\u0148sk\u00e9m stole, t\u011b\u0161il se na dal\u0161\u00ed p\u0159ekvapen\u00ed od sv\u00e9 mal\u00e9 dcerky, t\u011b\u0161il se na jej\u00ed \u0161\u0165astn\u00fd sm\u00edch a d\u011btskou radost, t\u011b\u0161il se na svou Hailii… a mo\u017en\u00e1, \u017ee se t\u011b\u0161il i na n\u011bj…<\/div>\n
Jeho rty se zvlnily do \u0161\u0165astn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu, kdy\u017e jedin\u00fdm mrknut\u00edm p\u0159ed sebe zaznamenal, \u017ee je u c\u00edle sv\u00e9 cesty. Pomalu zaparkoval p\u0159ed gar\u00e1\u017eov\u00fdmi vraty, odepnul sv\u016fj p\u00e1s a se v\u0161emi sv\u00fdmi nezbytnostmi vystoupil ze sv\u00e9 nabl\u00fdskan\u00e9 Audi, sm\u011b\u0159uj\u00edc po \u00fazk\u00e9m chodn\u00ed\u010dku k domovn\u00edm dve\u0159\u00edm.  <\/div>\n
<\/div>\n
Kl\u00ed\u010de se zasunuly do z\u00e1mku, p\u00e1rkr\u00e1t v n\u011bm zarachotily… a\u017e kone\u010dn\u011b dovolily jejich majiteli vej\u00edt dovnit\u0159. Ti\u0161e vstoupil do p\u0159eds\u00edn\u011b, zav\u0159el za sebou a odkl\u00e1daj\u00edc kl\u00ed\u010de k zrcadlu, automaticky se zul. Svl\u00e9knul svou \u0161edou XXL mikinu a jen v tri\u010dku zam\u00ed\u0159il pootev\u0159en\u00fdmi dve\u0159mi do chodby.<\/div>\n
D\u016fm byl pono\u0159en do ve\u010dern\u00edho \u0161era a ticha, kdy\u017e Tom vstoupil a rozhl\u00e9dnul se kolem, zvykaj\u00edc si na rychle houstnouc\u00ed tmu. Popo\u0161el o p\u00e1r kr\u016f\u010dk\u016f a automaticky nahl\u00e9dnul do ob\u00fdv\u00e1ku. Byl ztichl\u00fd a klidn\u00fd stejn\u011b, jako chodba. Dokonce ani z kuchyn\u011b se neoz\u00fdvaly \u017e\u00e1dn\u00e9 hlasy… a to bylo to, co Toma nejv\u00edce p\u0159ekvapilo. Nech\u00e1pav\u011b zavrt\u011bl hlavou, u\u017e asi post\u00e9 nahl\u00ed\u017eej\u00edc dovnit\u0159… ve\u0161ker\u00e9 jeho pochybnosti se v\u0161ak rozplynuly ve chv\u00edli, kdy se k jeho u\u0161\u00edm dolinul tich\u00fd, av\u0161ak dob\u0159e sly\u0161iteln\u00fd sm\u00edch.<\/div>\n
<\/div>\n
Tomovy kroky ustaly, zastavily se uprost\u0159ed kuchyn\u011b… a Tom se ti\u0161e, ani nedutaj\u00edc zaposlouchal do sm\u00edchu, kter\u00fd se k n\u011bmu cel\u00fdm domem nesl. Ten jeden znal u\u017e dlouho, den co den se linul k jeho u\u0161\u00edm a on jej s \u00fasm\u011bvem poslouchal. Miloval to \u0161t\u011bst\u00ed, tu radost a d\u011btskou roztomilost, kter\u00e1 se v n\u011bm odr\u00e1\u017eela. Tentokr\u00e1t v\u0161ak nebyl s\u00e1m. M\u00edsil se s je\u0161t\u011b jedn\u00edm… a to bylo pr\u00e1v\u011b to, co Toma zaujalo. S t\u00edm Hailiin\u00fdm zn\u011bl jeho u\u0161\u00edm tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b, tak neobvykle… ale p\u0159esto tak kr\u00e1sn\u011b. Jeden jeho zvoniv\u00fd t\u00f3n st\u0159\u00eddal druh\u00fd v t\u00e9 kr\u00e1sn\u00e9, av\u0161ak tolik up\u0159\u00edmn\u00e9 a \u0161\u0165astn\u00e9 melodii, kter\u00e1 zaplnila celou Tomovu mysl. Jako by se najednou rozcinkalo tis\u00edc rolni\u010dek. Jako by se najednou v\u0161echno proz\u00e1\u0159ilo – ve\u010dern\u00ed krajina za oknem, ztmavl\u00fd d\u016fm… i jeho tv\u00e1\u0159, p\u0159es kterou te\u010f p\u0159el\u00e9tl mal\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
Zamrkal a vzhl\u00e9dnul k horn\u00edmu patru. Pousm\u00e1l se nad tou zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, zvonivou melodi\u00ed, a kdy\u017e jeho o\u010di zahl\u00e9dly slab\u00fd prou\u017eek sv\u011btla, pomalu zam\u00ed\u0159il k prvn\u00edmu schodu…  <\/div>\n
<\/div>\n
„Dob\u0159e, dob\u0159e, vyhr\u00e1la jsi. Ale u\u017e sta\u010d\u00ed,“ Bill\u016fv sm\u00edch znova naplnil celou koupelnu a Bill si u\u017e tak dost mokr\u00fdm ru\u010dn\u00edkem ot\u0159el svou tv\u00e1\u0159. Jeho o\u010di sto\u010dily sv\u016fj pohled a setkaly se s t\u011bmi pomn\u011bnkov\u011b modr\u00fdmi, kter\u00e9 se do nich up\u0159ely.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e, ale… D\u00e1\u0161 mi medv\u00eddka, hm?“ Hailiiny o\u010di prosebn\u011b zamrkaly a Hailie vykouzlila sv\u016fj nevinn\u00fd kuku\u010d mal\u00e9ho and\u00edlka, mrkaj\u00edc v\u00ed\u010dky s dlouh\u00fdmi \u0159asami. V\u011bd\u011bla, \u017ee tohle v\u017edycky zabere… a opravdu. Jej\u00ed tv\u00e1\u0159 rozz\u00e1\u0159il \u0161irok\u00fd, v\u00edt\u011bzn\u00fd \u00fasm\u011bv, kdy\u017e uvid\u011bla misku, plnou sladk\u00fdch gumov\u00fdch medv\u00eddk\u016f v Billov\u00fdch \u0161t\u00edhl\u00fdch prstech, sm\u011b\u0159uj\u00edc\u00ed pr\u00e1v\u011b k n\u00ed. Nat\u00e1hla svou d\u011btskou dla\u0148, a po chvilce \u0161\u0165astn\u011b sev\u0159ela v prstech zelen\u00e9ho medv\u00eddka.<\/div>\n
„D\u011bkuji,“ pod\u011bkovala s \u00fasm\u011bvem a vychutn\u00e1vaj\u00edc si svou obl\u00edbenou sladkost, zv\u011bdav\u011b o\u010dima vyhledala dve\u0159e koupelny.<\/div>\n
<\/div>\n
Jej\u00ed tv\u00e1\u0159 se rozz\u00e1\u0159ila \u00fasm\u011bvem a v jej\u00edch modr\u00fdch stud\u00e1nk\u00e1ch se t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b  objevily jisk\u0159i\u010dky radosti, kdy\u017e kone\u010dn\u011b uvid\u011bla vysokou, \u0161t\u00edhlou a tolik milovanou osobu.<\/div>\n
„Tat\u00ednku,“ vyp\u00edskla \u0161\u0165astn\u011b a rychle vyt\u00e1hla ruce z vody, pln\u00e9 p\u011bny, aby je mohla vzt\u00e1hnout k Tomovi, kter\u00fd pootev\u0159el dve\u0159e a vstoupil do koupelny. Jeho rty se zvlnily do \u00fasm\u011bvu p\u0159i pohledu na Hailii ve van\u011b, a\u017e po okraj pln\u00e9 vody a p\u011bny… a na usm\u00edvaj\u00edc\u00edho se Billa, sed\u00edc\u00edho na mokr\u00e9 podlaze. Nev\u00e1hal ani vte\u0159inu a rychle popo\u0161el a\u017e k van\u011b.<\/div>\n
„Ahoj, brou\u010dku, promi\u0148, \u017ee jsem se zdr\u017eel. Ahoj, Bille,“ pozdravil je oba s \u00fasm\u011bvem, a u\u017e te\u010f c\u00edtil, \u017ee m\u00e1 v pono\u017ek\u00e1ch jezero.<\/div>\n
„Ahoj,“ p\u0159es Billovy rty p\u0159el\u00e9tnul jemn\u00fd \u00fasm\u011bv a Bill ti\u0161e odpov\u011bd\u011bl na pozdrav, st\u00e1le hled\u00edc do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed. Vid\u011bl, jak se na n\u011bj usm\u00e1l… stejn\u011b jako na Hailii, ke kter\u00e9 se sklonil.<\/div>\n
„Jak\u00fd jsi m\u011bla den, zlat\u00ed\u010dko? Nezlobila jsi?“ zeptal se naoko p\u0159\u00edsn\u011b, sta\u010dil v\u0161ak jedin\u00fd \u00fasm\u011bv jeho dcerky a jej\u00ed zamrk\u00e1n\u00ed dlouh\u00fdch \u0159as… a on v\u011bd\u011bl, \u017ee ve\u0161ker\u00e9 jeho pochybnosti a obavy jsou \u00fapln\u011b zbyte\u010dn\u00e9.<\/div>\n
„Ne, Billi si se mnou cel\u00e9 odpoledne hr\u00e1l, pak mi pomohl s \u00fakoly, ve\u010de\u0159eli jsme a te\u010f sout\u011b\u017e\u00edme o medv\u00eddky. Vyhr\u00e1la jsem jich u\u017e patn\u00e1ct!“ nad\u0161en\u011b ukazovala na v\u0161ech prstech a ne\u017e se Tom nad\u00e1l, pono\u0159ila celou svou hlavu pod vodu s t\u00edm, \u017ee jde zkusit, jak dlouho to vydr\u017e\u00ed.  <\/div>\n
<\/div>\n
P\u0159es Tomovy rty p\u0159el\u00e9tnul \u00fasm\u011bv a Tom pohledem spo\u010dinul od vodn\u00ed hladiny na misce s gumov\u00fdmi medv\u00eddky.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu si jednoho vz\u00edt?“ optal se a vzhl\u00e9dnul k mandlov\u00fdm o\u010d\u00edm, kter\u00e9 se na n\u011bj usm\u00e1ly.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b,“ Billovy o\u010di zamrkaly a Bill se zad\u00edval na Tomovu dla\u0148, vztahuj\u00edc sv\u00e9  prsty podle jeho vzoru.<\/div>\n
„V\u017edycky… v\u017edycky mi nejv\u00edc chutnali ti \u010derven\u00ed,“ odv\u011btil, ani v nejmen\u0161\u00edm v\u0161ak neo\u010dek\u00e1val Tomovu odpov\u011b\u010f, kter\u00e1 se dostavila t\u00e9m\u011b\u0159 vz\u00e1p\u011bt\u00ed.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b? Mn\u011b taky,“ p\u0159itakal s \u00fasm\u011bvem a vzhl\u00e9dnul k \u010dernovl\u00e1skov\u011b tv\u00e1\u0159i p\u0159ed sebou.  <\/div>\n
<\/div>\n
Jejich o\u010di se st\u0159etly b\u011bhem jedin\u00e9ho zlomku vte\u0159iny, v jednom jedin\u00e9m pohledu, v okam\u017eiku, kdy by to ani jeden z nich neo\u010dek\u00e1val. Hled\u011bli do o\u010d\u00ed toho druh\u00e9ho, nechali se vtahovat hloubkou jeho o\u010d\u00ed… a sv\u011bt kolem nich jako by p\u0159estal existovat.<\/div>\n
Tomovy rty opustil slab\u00fd  v\u00fddech a Tom c\u00edtil, jak se cel\u00fdm jeho nitrem rozlil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, nezn\u00e1m\u00fd pocit. Hled\u011bl do t\u011bch dvou nekone\u010dn\u011b hlubok\u00fdch \u010dokol\u00e1d a nemohl ze sebe vydat ani hl\u00e1sku, ani tich\u00e9 \u0161eptnut\u00ed. Jako by mu pohled p\u0159ed sebou vzal v\u0161echno – jeho hlas, vzduch i jeho dech… a on nemohl nic.<\/div>\n
O\u010dima putoval po t\u00e9  zvl\u00e1\u0161tn\u00ed tv\u00e1\u0159i p\u0159ed sebou… a dech se mu zatajil p\u0159i jedin\u00e9m pozorn\u00e9m pohledu do n\u00ed. U\u017e v okam\u017eiku, kdy ji jeho o\u010di spat\u0159ily poprv\u00e9, mu p\u0159ipadala jin\u00e1, zvl\u00e1\u0161tn\u011b d\u00edv\u010d\u00ed a u\u017e na pohled velmi hebk\u00e1, te\u010f kdy\u017e po n\u00ed st\u00e9kaly mal\u00e9 kapi\u010dky vody, v\u0161ak p\u016fsobila je\u0161t\u011b jemn\u011bji a citliv\u011bji ne\u017e kdy d\u0159\u00edv. A snad i kr\u00e1sn\u011bji… nebo se mu to jen zd\u00e1lo? Tak pro\u010d si te\u010f p\u0159\u00e1l b\u00fdt alespo\u0148 na okam\u017eik jednou z t\u011bch n\u011bkolika mal\u00fdch kapek? Pro\u010d? Aby sm\u011bl poznat hebkost t\u00e9 porcel\u00e1nov\u011b b\u00edl\u00e9 l\u00edce? Aby sm\u011bl poznat ka\u017ed\u00fd milimetr t\u00e9 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, a\u017e d\u00edv\u010d\u00ed tv\u00e1\u0159e? Aby se sm\u011bl opravdu p\u0159esv\u011bd\u010dit o jej\u00ed citlivosti a neskonal\u00e9 jemnosti, kter\u00e1 ji d\u011blala tak…<\/div>\n
Sledoval cesti\u010dku t\u00e9  jedn\u00e9, kter\u00e1 po n\u00ed za\u010dala st\u00e9kat. Vyhnula se tmav\u00e9mu obo\u010d\u00ed i z\u00e1voji hust\u00fdch \u0159as, svou cestu si razila d\u00e1l, dol\u016f  po b\u00edl\u00e9 l\u00edci… a\u017e k pln\u00fdm, nar\u016f\u017eov\u011bl\u00fdm…  <\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e9\u00e9\u00e9, dvacetjedna!“ hlasit\u00e9 \u017eblu\u0148knut\u00ed roz\u010de\u0159ilo poklidnou vodn\u00ed hladinu a nad\u0161en\u00e9 pi\u0161t\u011bn\u00ed naplnilo celou koupelnu… a dolinulo se a\u017e k u\u0161\u00edm Toma. Prudce sebou \u0161kubl a prob\u00edraj\u00edc se ze sv\u00fdch my\u0161lenek, c\u00edtil, jak mu na okam\u017eik zalehlo v u\u0161\u00edch.<\/div>\n
„Hailie! Kolikr\u00e1t ti m\u00e1m \u0159\u00edkat, \u017ee mi z tebe jednou prasknou bub\u00ednky,“ pronesl podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b sm\u011brem k rozz\u00e1\u0159en\u00e9 Hailie a s \u00falevou zaznamenal, jak se mu sluch vrac\u00ed do norm\u00e1lu.<\/div>\n
„A v\u016fbec – jestli mi bude\u0161 po\u0159\u00e1d takhle pi\u0161t\u011bt do ucha, tak… tak ti neprozrad\u00edm to p\u0159ekvapen\u00ed, kter\u00e9 pro tebe m\u00e1m,“ dodal naoko ledabyle a p\u0159esn\u011b o\u010dek\u00e1val Hailiinu reakci.<\/div>\n
„Ty m\u00e1\u0161 pro m\u011b  p\u0159ekvapen\u00ed? V\u00e1\u017en\u011b?“ vyhrkla zv\u011bdav\u011b a v\u016fbec poprv\u00e9  se za t\u011bch posledn\u00edch p\u00e1r hodin doopravdy uklidnila. Tom v\u0161ak jen nev\u011bdomky pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„No… to se je\u0161t\u011b uvid\u00ed. A\u017e bude\u0161 \u010dist\u00e1 a vykoupan\u00e1, p\u0159ij\u010f za mnou,“ dodal a s tajemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem zam\u00ed\u0159il ze dve\u0159\u00ed koupelny na chodbu.  <\/div>\n
<\/div>\n
„D\u011bkuji, Billi, p\u016fjdu te\u010f dol\u016f za tat\u00ednkem,“ Hailiiny o\u010di zamrkaly a Hailie se naposled zhl\u00e9dla ve velk\u00e9m zrcadle. Oplatila Billovi \u00fasm\u011bv a pln\u00e1 zv\u011bdavosti z \u010dekaj\u00edc\u00edho p\u0159ekvapen\u00ed vyb\u011bhla v no\u010dn\u00ed ko\u0161ilce a \u017eupanu z koupelny ven. Pomalu se\u0161la schody a odcupitala do ob\u00fdv\u00e1ku. Jej\u00ed o\u010di se rozz\u00e1\u0159ily, jakmile spat\u0159ily osobu, sed\u00edc\u00ed na gau\u010di z\u00e1dy k n\u00ed.<\/div>\n
„Tat\u00ednku,“ \u0161eptla ti\u0161e a za okam\u017eik se setkala s p\u00e1rem o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 se na ni up\u0159ely.<\/div>\n
„Brou\u010dku,“ p\u0159es Tomovy rty p\u0159el\u00e9tnul mil\u00fd \u00fasm\u011bv a Tom se na svou dcerku zad\u00edval pozorn\u011bji. C\u00edtil jej\u00ed typickou, d\u011btskou v\u016fni a nemohl se na ni vynad\u00edvat.<\/div>\n
„Tob\u011b to ale slu\u0161\u00ed,“ dodal s obdivem a neunikla mu d\u011btsk\u00e1 l\u00ed\u010dka, kter\u00e1 b\u011bhem okam\u017eiku zr\u016f\u017eov\u011bla.<\/div>\n
Odtrhl o\u010di od sv\u00e9ho laptopu a sledoval, jak Hailie rychle p\u0159icupitala a\u017e k n\u011bmu. Pousm\u00e1l se nad mal\u00fdmi, roztomil\u00fdmi \u0165apkami, kter\u00e9 za sebou zanech\u00e1valy jej\u00ed bos\u00e9 no\u017eky a dlan\u00ed popl\u00e1cal na sv\u00e1 stehna, aby na nich v n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed chvilce mohl uc\u00edtit d\u011btsk\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko. C\u00edtil, jak se d\u011btsk\u00e9 pa\u017ee ovinuly kolem jeho krku a zatahaly jej za \u010dern\u00e9 cop\u00e1nky.  <\/div>\n
„Tati, a… co m\u00e1\u0161 pro m\u011b za p\u0159ekvapen\u00ed?“ Hailiino za\u0161ept\u00e1n\u00ed n\u011bkde u Tomova ucha mu vykouzlilo na rtech \u00fasm\u011bv a Tom se pousm\u00e1l. P\u0159esn\u011b tuhle ot\u00e1zku o\u010dek\u00e1val. Pomalu se od Hailie odt\u00e1hl a pohodln\u011b se op\u0159el o gau\u010d.<\/div>\n
„H\u00e1dej,“ vyb\u00eddl ji a dlan\u00ed pohladil jej\u00ed sv\u011btl\u00e9 prst\u00fdnky, sleduj\u00edc, jak na n\u011bj p\u0159em\u00fd\u0161liv\u011b kul\u00ed modr\u00e9 stud\u00e1nky a \u0161pul\u00ed d\u011btsk\u00e9 rt\u00edky.<\/div>\n
„Hmm… koupil jsi mi panenku?“ zkusila nejprve, kdy\u017e j\u00ed v\u0161ak bylo odpov\u011bd\u00ed kr\u00e1tk\u00e9 zavrt\u011bn\u00ed hlavou, znova se zamyslela. Tohle jen na pouhou panenku nevypadalo.<\/div>\n
„Pojedeme k babi\u010dce?“ vyhrkla stejn\u011b v\u00e1\u0161niv\u011b, jej\u00ed radost v\u0161ak zanikla s dal\u0161\u00edm Tomov\u00fdm nesouhlasem. Tom zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Ne ne, n\u011bco mnohem lep\u0161\u00edho,“ za\u0161eptal s tajemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem, pohled dvou nevinn\u00fdch modr\u00fdch kukadel byl v\u0161ak siln\u011bj\u0161\u00ed, mnohem siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e on.<\/div>\n
„Z\u00edtra k n\u00e1m n\u011bkdo p\u0159ijede na n\u00e1v\u0161t\u011bvu…,“ za\u010dal pomalu a velmi l\u00edn\u011b, p\u0159eru\u0161ila jej v\u0161ak dal\u0161\u00ed Hailiina ot\u00e1zka.  <\/div>\n
„A kdo?“ vyhrkla zv\u011bdav\u011b a pohledem p\u0159\u00edmo visela na tat\u00ednkov\u00fdch rtech, kter\u00e9  se za\u010daly pomalu, nesly\u0161n\u011b pohybovat.<\/div>\n
„G… e… o… r…,“ opakovala po n\u011bm, t\u00f3n jej\u00edho zv\u011bdav\u00e9ho hlasu v\u0161ak vyst\u0159\u00eddal p\u0159ekvapen\u00fd a \u0161\u0165astn\u00fd, kdy\u017e j\u00ed do\u0161el v\u00fdznam jedin\u00e9ho slova, v\u00fdznam p\u011bti p\u00edsmen, kter\u00e9 do sebe zapadaly jako puzzle.<\/div>\n
„J\u016f\u016f, strejda Georg,“ vyp\u00edskla nad\u0161en\u011b, nato v\u0161ak hned byla znovu sam\u00e1 ot\u00e1zka.<\/div>\n
„On opravdu p\u0159ijede? A kdy? V kolik hodin?“ nedo\u010dkav\u011b chrlila jednu ot\u00e1zku za druhou a nad\u0161en\u011b poskakovala na Tomov\u011b kl\u00edn\u011b.<\/div>\n
Tomovu tv\u00e1\u0159 rozz\u00e1\u0159il \u00fasm\u011bv a Tom si i s Hailie na sv\u00e9m kl\u00edn\u011b poposedl. Op\u011bt se mu povedlo to, co um\u011bl jen m\u00e1lokdo. V\u011bd\u011bl, \u017ee v\u011bt\u0161\u00ed p\u0159ekvapen\u00ed, ne\u017e  v podob\u011b n\u00e1v\u0161t\u011bvy sv\u00e9ho kamar\u00e1da, u\u017e pro Hailii p\u0159ipravit nemohl. Snad nikdo Georga nezbo\u017e\u0148oval v\u00edc, ne\u017e jeho mal\u00e1 princezna.<\/div>\n
„P\u0159ijede na n\u00e1v\u0161t\u011bvu z\u00edtra kolem \u010dtvrt\u00e9, a\u017e se vr\u00e1t\u00ed\u0161 ze \u0161koly… a u\u017e  se na tebe moc moc t\u011b\u0161\u00ed,“ odv\u011btil a s \u00fasm\u011bvem zaznamenal, jak se mal\u00e1 \u0161\u0165astn\u011b vrhla do jeho n\u00e1ru\u010de.  <\/div>\n
<\/div>\n
Nev\u00e1hal ani minutu. Opatrn\u011b  si p\u0159ivinul d\u011btsk\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko do sv\u00e9 n\u00e1ru\u010de, pousm\u00e1l se a l\u00e1skypln\u011b vtiskl polibek sv\u00fdch rt\u016f do jemn\u00fdch, vo\u0148av\u00fdch vlas\u016f sv\u00e9ho mal\u00e9ho a p\u0159esto nejv\u011bt\u0161\u00edho pokladu na cel\u00e9m sv\u011bt\u011b.  <\/div>\n
<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel  „Tak dob\u0159e, z\u00edtra kolem \u010dtvrt\u00e9 odpoledne t\u011b budeme o\u010dek\u00e1vat. Ok, m\u011bj se,“ Tomovy ruce odlo\u017eily luxusn\u00ed, mobiln\u00ed telefon na sedadlo vedle sebe a jejich majitel se znova pozorn\u011b zad\u00edval na p\u0159epln\u011bnou berl\u00ednskou silnici p\u0159ed sebou. Jeho noha okam\u017eit\u011b zareagovala na \u010dervenou na semaforu a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[312],"tags":[],"class_list":["post-11998","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-najdu-tve-srdce"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11998","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11998"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11998\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11998"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11998"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11998"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}