{"id":12000,"date":"2010-03-31T16:00:00","date_gmt":"2010-03-31T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11971"},"modified":"2010-03-31T16:00:00","modified_gmt":"2010-03-31T15:00:00","slug":"lutte-pour-l-amour-20","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/03\/31\/lutte-pour-l-amour-20\/","title":{"rendered":"Lutte pour l’amour 20."},"content":{"rendered":"
autor: Lady Kay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"355\"<\/div>\n
<\/div>\n
Znovu a znovu si pro\u010d\u00edt\u00e1m slova na displeji a p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm na co se vymluvit. Mo\u017en\u00e1 zatm\u011bn\u00ed  mysli… Nebo do\u010dasn\u00e9 pomaten\u00ed smysl\u016f… Jo, to by \u0161lo. Jednou jsem se d\u00edval na n\u011bjakej po\u0159ad v telce a tam \u0159\u00edkali, \u017ee se m\u016f\u017ee st\u00e1t, \u017ee se n\u011bkdo do\u010dasn\u011b pom\u00e1tne, a pak zase norm\u00e1ln\u011b funguje. Pro\u010d by se to nemohlo st\u00e1t mn\u011b, \u017ee? A\u0165 tak \u010di tak, rozhodn\u011b j\u00ed nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct: ‚V\u00ed\u0161, Wee, to ti poslal Bill. To nic, toho si nev\u0161\u00edmej, m\u016fj br\u00e1cha m\u011b jen \u0161\u00edlen\u011b miluje, chce se mnou sp\u00e1t, ale jinak jsme norm\u00e1ln\u00ed.‘<\/em> Billa z toho mus\u00edm vynechat, tak\u017ee v\u0161echen jej\u00ed p\u0159\u00edpadn\u00fd hn\u011bv padne na mou hlavu. Kdy\u017e jsem u n\u011bj, vysko\u010dila mi v mysli jedna ot\u00e1zka. No, ale to te\u010f \u0159e\u0161it nebudu, to m\u00e1 \u010das. M\u016f\u017eu se pak mrknout na net, nebudu se pt\u00e1t svoj\u00ed kamar\u00e1dky, sice m\u00e1m dojem, \u017ee m\u00e1 p\u0159ehled naprosto o v\u0161em, ale nechci p\u0159ed n\u00ed vypadat jako \u00fachyl. Ne, \u017ee bych to cht\u011bl zkou\u0161et, to v\u016fbec, ale je fakt, \u017ee by m\u011b zaj\u00edmalo, jak by Bill mohl a nebo mo\u017en\u00e1 m\u016f\u017ee… Dost, Tome!<\/div>\n
<\/div>\n
Rad\u0161i bych m\u011bl koukat n\u011bco vymyslet, proto\u017ee p\u00e1r zelen\u00fdch o\u010d\u00ed na m\u011b hled\u00ed a jejich majitelka z\u0159ejm\u011b o\u010dek\u00e1v\u00e1 a chce sly\u0161et n\u011bjak\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed. M\u016fj milovan\u00fd brat\u0159\u00ed\u010dek j\u00ed toti\u017e dost drsn\u00fdm zp\u016fsobem poslal a\u017e… a\u017e tam, nadal j\u00ed do v\u0161eho mo\u017en\u00e9ho i nemo\u017en\u00e9ho, a je\u0161t\u011b mi zava\u0159il t\u00edm, \u017ee napsal, \u017ee n\u011bkoho m\u00e1m, a \u017ee doty\u010dnou osobu miluju. Tak\u017ee te\u010f nev\u00edm, co Violett chce sly\u0161et sp\u00ed\u0161, jestli omluvu za to, jak jsem byl sprost\u00fd, nebo ji zaj\u00edm\u00e1 ta osoba, se kterou m\u00e1m \u00fadajn\u011b pro\u017e\u00edvat neskute\u010dnou lovestory. Z toho se p\u0159ece nikdy nem\u016f\u017eu vymotat! V SMSce tu osobu op\u011bvuju tak, \u017ee to vypad\u00e1 na l\u00e1sku jako tr\u00e1m, a te\u010f ji m\u00e1m \u0159\u00edct, \u017ee je to kec? U\u017e m\u011b napadlo i \u0159\u00edct, \u017ee to byl vtip. No, Violett m\u00e1 sice velk\u00fd smysl pro humor, ale tohle by asi ani j\u00ed sm\u011b\u0161n\u00fd nep\u0159ipadalo, tak\u017ee taky ne. Bu\u010f to pomaten\u00ed smysl\u016f a nebo sebou prost\u011b seknu, ona se o m\u011b bude muset postarat a na n\u011bjakou zpr\u00e1vu zapomene. M\u00edt Billa po ruce, tak mu zakrout\u00edm t\u00edm jeho kr\u010dkem.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Wee, j\u00e1…“<\/div>\n
„Ano?“ Tohle p\u0159esn\u011b nesn\u00e1\u0161\u00edm a d\u011blaj\u00ed to jen dv\u011b osoby – Violett a matka. V\u017edycky kdy\u017e za\u010dnu o n\u011b\u010dem mluvit a zaseknu se, pod\u00edvaj\u00ed se na m\u011b, a \u0159eknou to „ano“, kter\u00fdm m\u011b jen vykolej\u00ed, tak\u017ee skoro nejsem schopn\u00fd pokra\u010dovat v tom, co jsem cht\u011bl \u0159\u00edct. Obzvl\u00e1\u0161\u0165 moje rodi\u010dka m\u00e1 tenhle zvyk. V\u017edycky kdy\u017e jsem p\u0159ed n\u00ed pln\u00fd odhodl\u00e1n\u00ed nastoupil a cht\u011bl jsem se j\u00ed \u017e\u00e1dat o svolen\u00ed k n\u011b\u010demu, vyhrkla na m\u011b to svoje „ano“, up\u0159ela na m\u011b o\u010di a moje odvaha byla tatam.  <\/div>\n
„No, ta SMSka…“ Zaj\u00edmav\u00fd, jak se tak v\u00fd\u0159e\u010dnej \u010dlov\u011bk, jako jsem j\u00e1, dok\u00e1\u017ee prom\u011bnit v ukoktan\u00fdho kluka, co nen\u00ed s to \u0159\u00edct jednu souvislou v\u011btu. „Ona vlastn\u011b ani nepat\u0159ila tob\u011b…“ Snad jsem kone\u010dn\u011b p\u0159i\u0161el na n\u011bco, co by mohla pova\u017eovat za uspokojivou odpov\u011b\u010f. Vymlouvat se, \u017ee jsem byl n\u011bjak nep\u0159\u00ed\u010detnej, je blbost. Nejjednodu\u0161\u0161\u00ed, a z\u00e1rove\u0148 pro m\u011b a Billa nejhor\u0161\u00ed \u0159e\u0161en\u00ed, by bylo \u0159\u00edct pravdu.<\/div>\n
„Ale… Nepov\u00eddej, a komu?“ Wee se op\u0159e a jej\u00ed o\u010di si m\u011b zkoumav\u011b prohl\u00ed\u017eej\u00ed. Netv\u00e1\u0159\u00ed se, \u017ee by mi moc v\u011b\u0159ila. Sice se mi ani za m\u00e1k nechce lh\u00e1t, ale nen\u00ed zbyt\u00ed. Jen\u017ee na koho se vymluvit? \u010c\u00ed jm\u00e9no \u0159\u00edct? Tentokr\u00e1t mi vzpom\u00ednka na Billa pom\u016f\u017ee…<\/div>\n
„Pamatuje\u0161 si na tu bloncku? No, tu… Jak jen se jmenovala?“ sna\u017e\u00edm se p\u0159edst\u00edrat, \u017ee si nem\u016f\u017eu vzpomenout na jm\u00e9no. P\u0159itom m\u00e1m jej\u00ed afektovan\u00fd \u00fasm\u011bv p\u0159ed o\u010dima a zrovna tak se mi v hlav\u011b oz\u00fdv\u00e1 jej\u00ed hlas. „Anett… Vzpom\u00edn\u00e1\u0161 si na n\u00ed?“ Hod\u00edm to na tu blbku, Violett ji ani osobn\u011b nezn\u00e1, nebav\u00ed se s n\u00ed, tak co.<\/div>\n
<\/div>\n
„Hm,“ zamysl\u00ed se moje kamar\u00e1dka a usilovn\u011b p\u00e1tr\u00e1 v pam\u011bti. „Ta, co ses s n\u00ed na jedn\u00e9 akci vyspal a ona t\u011b pak otravovala ve dne, v noci?“<\/div>\n
„Trefa! Tak to bylo pro ni.“ <\/div>\n
„Aha… To je sice hezk\u00fd, co mi tu pov\u00edd\u00e1\u0161, ale vysv\u011btli mi, pro\u010d to do\u0161lo mn\u011b, a obzvl\u00e1\u0161\u0165 p\u00e1r minut po tom, co jsem ti napsala?“ A sakra, z\u0159ejm\u011b mi n\u011bco uniklo. Nejen\u017ee Bill napsal moj\u00ed kamar\u00e1dce dost hnusnou SMSku, ale je\u0161t\u011b mi smazal tu od n\u00ed. Tak\u017ee m\u011b nut\u00ed ze sebe ud\u011blat nejen lh\u00e1\u0159e, ale i sklerotika nebo l\u00e9pe \u0159e\u010deno blbce.<\/div>\n
„Ty jsi mi psala, fakt? Mn\u011b nic nep\u0159i\u0161lo…“ vyval\u00edm na ni o\u010di.<\/div>\n
„Jo, psala, proto se t\u011b na to taky pt\u00e1m. Kdybys mi to poslal jen tak zni\u010dehonic, moc bych to ne\u0159e\u0161ila… Ale p\u0159i\u0161lo mi to jako reakce na mou zpr\u00e1vu.“<\/div>\n
„Wee, ty v\u00ed\u0161, \u017ee bych ti n\u011bco takov\u00e9ho nikdy nenapsal! Ne z\u00e1m\u011brn\u011b,“ ud\u011bl\u00e1m na ni ps\u00ed o\u010di. Sice je to moje kamar\u00e1dka, ale po\u0159\u00e1d je to „jenom“ \u017eensk\u00e1. Mus\u00ed na ni platit co na v\u0161echny a tenhle pohled m\u00e1m u\u017e za ta l\u00e9ta osv\u011bd\u010den\u00fd. Zabral poka\u017ed\u00e9, tak snad i te\u010f. „Jsi moje kamar\u00e1dka a n\u011b\u010deho tak hnusn\u00e9ho bych nebyl schopen.“  <\/div>\n
<\/div>\n
„Tomajs, ne\u0159e\u0161me to, prost\u011b to sma\u017eeme a hotovo.“ Bo\u017ee, d\u011bkuji ti! U\u017e jsem se b\u00e1l, \u017ee v t\u00e9 komedii budu muset pokra\u010dovat. Kdov\u00ed, jak by to nakonec dopadlo…<\/div>\n
„Rad\u0161i pov\u00eddej…“ zm\u011bn\u00ed okam\u017eit\u011b t\u00e9ma, a najednou se tv\u00e1\u0159\u00ed, jako by o \u017e\u00e1dn\u00e9 textovce nebyla ani \u0159e\u010d.<\/div>\n
„O \u010dem?“ <\/div>\n
„O \u010dem asi? Kde jsi byl celou dobu, hm? O Billovi p\u0159ece…“ <\/div>\n
No tak, zrovna o tomhle t\u00e9matu si mi po dne\u0161ku mluvit nechce. Pomalu vstanu od stolu a sunu se k lince. „D\u00e1\u0161 si n\u011bco? T\u0159eba kafe?“ nab\u00eddnu ji. Sna\u017e\u00edm se rozhovor na t\u00e9ma vztah dvoj\u010dat Kaulitzov\u00fdch co nejv\u00edce odd\u00e1lit, i kdy\u017e je to asi zbyte\u010dn\u00e9.<\/div>\n
„R\u00e1da,“ p\u0159ijme moji nab\u00eddku. „Vy\u0159e\u0161ilo se to n\u011bjak?“<\/div>\n
„Ani moc ne,“ odpov\u00edm j\u00ed, kdy\u017e vytahuji dva hrnky z linky. Podle m\u011b se to sp\u00ed\u0161 je\u0161t\u011b v\u00edc zkomplikovalo, dost zkomplikovalo.<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d je tak uzav\u0159en\u00fd? Po\u0159\u00e1d t\u011b od sebe odh\u00e1n\u00ed?“<\/div>\n
„To ani ne, ale…“ Tak moc bych pot\u0159eboval to ze sebe dostat, promluvit si s n\u011bk\u00fdm, jen\u017ee bych to akor\u00e1t zhor\u0161il, a copak m\u016f\u017eu do sv\u011bta vytrubovat, \u017ee je moje dvoj\u010de do m\u011b zabouchnut\u00e9? Violett je sice kamar\u00e1dka, ale m\u016f\u017eu v\u011bd\u011bt, jestli by zrovna tohle pochopila?! Kdybych to \u0159ekl komukoli jin\u00e9mu, m\u011bl by m\u011b za bl\u00e1zna a Billa by odsoudil. To nechci, sice je to… Jak to \u0159\u00edct? Nechutn\u00fd? Absurdn\u00ed? To je jedno… Prost\u011b a\u0165 je to, jak chce, ten bl\u00e1zen, co se do m\u011b zabouchl, byl, je a bude napo\u0159\u00e1d m\u016fj mal\u00fd br\u00e1\u0161ka.<\/div>\n
 „Proto jsi tak divnej…“  odhadne spr\u00e1vn\u011b p\u0159\u00ed\u010dinu m\u00e9ho dne\u0161n\u00edho rozpolo\u017een\u00ed,  „Po\u010dkej, n\u011bco jsi cht\u011bl \u0159\u00edct.“<\/div>\n
„J\u00e1?“<\/div>\n
„Jo, ne\u017e jsem t\u011b p\u0159eru\u0161ila, \u0159ekl jsi „ale“… Ale co, Tomi?“<\/div>\n
<\/div>\n
Postav\u00edm hrnky s k\u00e1vou na st\u016fl, Violett mi k\u00fdvnut\u00edm hlavy a \u00fasm\u011bvem pod\u011bkuje a vy\u010dk\u00e1v\u00e1, zda se j\u00ed sv\u011b\u0159\u00edm, co se za tu dobu odehr\u00e1valo. Nakonec se rozhodnu j\u00ed alespo\u0148 \u010d\u00e1st \u0159\u00edct, a to tu pro ni p\u0159ijatelnou \u010d\u00e1st. „Ne\u017e jsi p\u0159i\u0161la, mluvil jsem s n\u00edm.“ P\u0159izn\u00e1m, a hned na to pokra\u010duju: „Rozhodl jsem se, \u017ee si od sebe d\u00e1me pauzu.“<\/div>\n
„Pauzu?“ Jist\u011b\u017ee m\u011b nech\u00e1pe. Celou dobu jsem j\u00ed tvrdil, \u017ee chci s Billem tr\u00e1vit maximum sv\u00e9ho \u010dasu, a te\u010f vyrukuji s t\u00edm, \u017ee si od sebe mus\u00edme n\u011bjak\u00fd \u010das odpo\u010dinout.<\/div>\n
„Abys tomu dob\u0159e rozum\u011bla. Myslel jsem si, \u017ee m\u011b nen\u00e1vid\u00ed, ale je to naopak. Bill je na m\u011b stra\u0161n\u011b fixovan\u00fd, upnul se na mou osobu. Cel\u00fd jeho sv\u011bt se to\u010d\u00ed kolem m\u011b a lid\u00e9 kolem jsou mu ukraden\u00ed.“<\/div>\n
„Tomi, to je logick\u00e9, jsi jeho dvoj\u010de, a kdy\u017e uv\u00e1\u017e\u00ed\u0161, v jak\u00e9 je situaci… Ta nehoda obr\u00e1tila cel\u00fd jeho \u017eivot vzh\u016fru nohama. Pot\u0159ebuje pocit bezpe\u010d\u00ed, jistoty a hled\u00e1 ho u tebe. Pot\u0159ebuje t\u011b, pot\u0159ebuje c\u00edtit, \u017ee jsi tady pro n\u011bj, \u017ee se na tebe m\u016f\u017ee spolehnout.“<\/p>\n<\/div>\n
V\u0161echno, v\u0161echno, co mi \u0159\u00edk\u00e1, si moc dob\u0159e uv\u011bdomuji. To sam\u00e9 jsem si myslel i j\u00e1 s\u00e1m, dokud jsem nep\u0159i\u0161el na to! Je mi jasn\u00e9, \u017ee Bill\u016fv \u017eivot je cel\u00fd vzh\u016fru nohama, a \u017ee pot\u0159ebuje n\u011bkoho, na koho se m\u016f\u017ee v\u017edycky spolehnout, \u017ee pot\u0159ebuje c\u00edtit l\u00e1sku, jen\u017ee ode m\u011b vy\u017eaduje jin\u00fd cit ne\u017e jen ten bratrsk\u00fd. Celou cestu dom\u016f jsem nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel. Jist\u011b, te\u010f mu moje projevy sourozeneck\u00e9 l\u00e1sky sta\u010d\u00ed, ale co kdyby \u010dasem vy\u017eadoval v\u00edc a v\u00edc? Do\u010dasn\u00e9 odlou\u010den\u00ed je jedin\u00fdm spr\u00e1vn\u00fdm \u0159e\u0161en\u00edm. B\u011bhem t\u00e9 pauzy si snad uv\u011bdom\u00ed, \u017ee na sv\u011bt\u011b jsou i jin\u00ed lid\u00e9 ne\u017e jeho star\u0161\u00ed bratr.<\/div>\n
<\/div>\n
„Wee, tohle v\u0161echno v\u00edm, jen\u017ee ch\u00e1pej… On na m\u011b neuv\u011b\u0159iteln\u011b vis\u00ed, a kdyby bylo po jeho, uv\u00e1zal by si m\u011b k sob\u011b. Ztr\u00e1c\u00ed pojem o sv\u011bt\u011b venku, v jeho sv\u011bt\u011b jsem jen j\u00e1 a on. Cht\u011bl jsem mu pomoci p\u0159ekonat to, a za\u010d\u00edt znovu \u017e\u00edt, jen\u017ee on nem\u00e1 z\u00e1jem. Moje bl\u00edzkost mu sp\u00ed\u0161…“<\/div>\n
„Ubli\u017euje?“ vytu\u0161\u00ed spr\u00e1vn\u011b, co se j\u00ed pokou\u0161\u00edm sd\u011blit. „Bill se pot\u0159ebuje znovu za\u010dlenit do lidsk\u00e9 spole\u010dnosti, ta nehoda poznamenala jeho psychiku, a kontakt s lidmi pro n\u011bj nen\u00ed dvakr\u00e1t jednoduch\u00fd a p\u0159\u00edjemn\u00fd…“<\/div>\n
Naslouch\u00e1m jej\u00edm slov\u016fm a vzpom\u00edn\u00e1m si na to, co mi p\u0159ed p\u00e1r dny sv\u011b\u0159il s\u00e1m Bill. Vypr\u00e1v\u011bl o soucitn\u00fdch pohledech, projevech l\u00edtosti, o n\u011b\u017e nestoj\u00ed, o setk\u00e1n\u00ed s mam\u010dinou zn\u00e1mou. V\u0161echno si pamatuji slovo od slova.<\/div>\n
„Tome, nechci se t\u011b n\u011bjak dotknout,“ Wee se na m\u011b pod\u00edv\u00e1 a na okam\u017eik se odml\u010d\u00ed, „ale nep\u0159em\u00fd\u0161leli jste, ty a va\u0161e m\u00e1ma, \u017ee byste vyhledali pomoc odborn\u00edka, \u017ee byste jej vzali k n\u011bjak\u00e9mu terapeutovi? Ti lidi na to maj\u00ed \u0161koly, setk\u00e1vaj\u00ed se s t\u00edm dnes a denn\u011b, pomohli by mu…“<\/div>\n
<\/div>\n
To je g\u00f3l, sp\u00ed\u0161 j\u00e1  bych pot\u0159eboval na psychinu a urychlen\u011b. Sice m\u011b to napadlo… U\u017e d\u0159\u00edv… Billovi by to jist\u011b pomohlo, ale jak bych ho tam dostal, nem\u00e1m tu\u0161en\u00ed. U\u017e ho sly\u0161\u00edm, jak po mn\u011b je\u010d\u00ed, \u017ee nen\u00ed \u017e\u00e1dnej bl\u00e1zen, a \u017ee k \u017e\u00e1dn\u00fdmu cvoka\u0159i ho nedostanu. Na jej\u00ed n\u00e1vrh neodpov\u00edm, okam\u017eik j\u00ed hled\u00edm do o\u010d\u00ed, pak si povzdechnu a vstanu od stolu. Zapomn\u011bl jsem j\u00ed podat cukr. S\u00edla zvyku… S\u00e1m si kafe neslad\u00edm, ov\u0161em moje kamar\u00e1dka ano. Jak sama v \u017eertu \u0159\u00edk\u00e1, n\u011bjak si ten ho\u0159k\u00fd \u017eivot osladit mus\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Neber to tak, \u017ee je Bill bl\u00e1zen. Pot\u0159ebuje se s t\u00edm vyrovnat, za\u010dlenit se, a ty bys byl asi nejlep\u0161\u00ed mo\u017enou volbou \u010dlov\u011bka, kter\u00fd by mu s t\u00edm m\u011bl pomoci…“<\/div>\n
„On se nechce za\u010dlenit,“ sko\u010d\u00edm j\u00ed do \u0159e\u010di, „chce \u017e\u00edt ve vlastn\u00edm smy\u0161len\u00e9m sv\u011bt\u011b se mnou! Ch\u00e1pe\u0161 to? Jen a jen se mnou! Vymyslel si vlastn\u00ed realitu, ve kter\u00e9 spolu my dva…“ rad\u011bji sklapnu nebo to na ni nakonec vybal\u00edm.<\/div>\n
„Klid… Nemus\u00ed\u0161 na m\u011b p\u0159ece k\u0159i\u010det.“ <\/div>\n
„Promi\u0148,“ sklop\u00edm pohled. M\u00e1 pravdu, v\u017edy\u0165 za nic nem\u016f\u017ee, sna\u017e\u00ed se mi jen n\u011bjak pomoci. Jen\u017ee na m\u011b je toho moc!<\/div>\n
„Pokud je to tak, jak \u0159\u00edk\u00e1\u0161, byla by pomoc odborn\u00edka na m\u00edst\u011b. Nev\u00edm, jak je na tom Bill… Nevid\u011bla jsem ho, nemluvila jsem s n\u00edm. Odhadovat jeho stav mus\u00edm z toho, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161…“<\/div>\n
„Hele, necht\u011bla jsi b\u00fdt n\u00e1hodou psycholog nebo tak?“ usm\u011bju se na ni, kdy\u017e se vrac\u00edm s cuk\u0159enkou v ruce.<\/div>\n
„Jo, uva\u017eovala jsem o tom, ale nakonec jsem to zavrhla. Asi bych na to nem\u011bla. Zp\u011bt k v\u011bci. Ti lid\u00e9 v jeho situaci se mnohdy ut\u00e1p\u00ed v t\u011b\u017ek\u00fdch depres\u00edch, neust\u00e1le si p\u0159ehr\u00e1vaj\u00ed onu ud\u00e1lost a m\u016f\u017ee se to stup\u0148ovat. Mohly by se u n\u011bj objevit sebevra\u017eedn\u00e9 my\u0161lenky, a dokonce by se mohl o sebevra\u017edu pokusit. Netvrd\u00edm, \u017ee je to zrovna Bill\u016fv p\u0159\u00edpad, ale…“<\/p>\n<\/div>\n
Jej\u00ed pozn\u00e1mka m\u011b  vyd\u011bs\u00ed. M\u016fj br\u00e1\u0161ka… M\u016fj mal\u00fd br\u00e1\u0161ka… Co kdy\u017e  jsem mu dal te\u010f z\u00e1minku pro to, aby… To by m\u011b zabilo! V\u0161echno mi p\u0159ipadalo tak samoz\u0159ejm\u00e9! Pauza a pak v\u0161e v po\u0159\u00e1dku. Neuv\u011bdomoval jsem si, \u017ee by moje rozhodnut\u00ed mohlo m\u00edt a\u017e tak hr\u016fzn\u00e9 n\u00e1sledky. Za\u010d\u00edn\u00e1 se mi d\u011blat \u0161patn\u011b, to\u010d\u00ed se mi hlava, nem\u016f\u017eu popadnout dech a v\u0161echno kolem m\u00e1m rozmazan\u00e9… Sly\u0161\u00edm Wee, jak vol\u00e1 moje jm\u00e9no, jej\u00ed hlas je tak stra\u0161n\u011b daleko, cel\u00fd sv\u011bt se se mnou zato\u010d\u00ed, a pak u\u017e jen tma…  <\/p>\n

<\/div>\n

..::Bill::..<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Ten sy\u010d\u00e1k! Podraz\u00e1k! Lh\u00e1\u0159! Sebest\u0159ednej parchant! Bezcitn\u00fd monstrum! Jak mi tohle mohl ud\u011blat? „Vezmu t\u011b kamkoli na tomhle sv\u011bt\u011b,“ pitvo\u0159\u00edm se, sna\u017e\u00edc se napodobit hlas dvoj\u010dete. „Str\u010d si to n\u011bkam, ty slibotechno!“ <\/div>\n
Na\u0161tvan\u011b roztrh\u00e1m dal\u0161\u00ed  Tomovu fotku na malinkat\u00e9 kousky, kter\u00e9 hod\u00edm do ko\u0161e. U\u017e nem\u00e1m ani co trhat, a t\u00edm ventilovat sv\u016fj vztek. V\u0161echny na\u0161e fotky, co jsem na\u0161el, to u\u017e odnesly. Popojedu tedy k posteli a zalov\u00edm pod matrac\u00ed. Vyt\u00e1hnu svoje desky, vyhod\u00edm z nich obr\u00e1zky krajin a nakva\u0161en\u011b rozs\u00e1pu prvn\u00ed spole\u010dnou kresbu n\u00e1s dvou. „Idiote!“ nad\u00e1v\u00e1m s\u00e1m sob\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
Po v\u00edc jak hodinov\u00e9m hysterick\u00e9m pl\u00e1\u010di se m\u011b zmocnil naprost\u00fd amok, kdy m\u00e1m chu\u0165  zni\u010dit v\u0161echno, co se mi dostane pod ruce. P\u0159ed mamkou jsem p\u0159irozen\u011b  ani nehnul brvou, teda pokusil jsem se o to. P\u0159esto\u017ee jsem kladl odpor, nacpala do m\u011b j\u00eddlo, pomohla mi na voz\u00edk a nechala m\u011b o samot\u011b, jak jsem ji poprosil. Vyt\u00e1hnu dal\u0161\u00ed kresbu… Prvn\u00ed z t\u011bch odv\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00edch, kde jsem naplno dal pr\u016fchod sv\u00fdm touh\u00e1m. Tom\u016fv obli\u010dej zk\u0159iven\u00fd vzru\u0161en\u00edm je pro m\u011b jako \u010derven\u00e1 barva pro b\u00fdka. Jak jsem byl s\u00e1m na sebe py\u0161n\u00fd, kdy\u017e se mi poda\u0159ilo zachytit ten v\u00fdjev takhle v\u011brn\u011b. Te\u010f ten v\u00fdkres nen\u00e1vid\u00edm a \u010dek\u00e1 ho stejn\u00fd osud jako ten p\u0159edchoz\u00ed a i ostatn\u00ed. V\u0161echno, co jsem roky tvo\u0159il, do \u010deho jsem vkl\u00e1dal svoje nejtajn\u011bj\u0161\u00ed sny, vezme za sv\u00e9. Pr\u00e1zdn\u00e9 desky, v nich\u017e z\u016fstala u\u017e jen podobizna jedn\u00e9 d\u00edvky, kter\u00e1 mi po na\u0161em setk\u00e1n\u00ed utkv\u011bla v pam\u011bti, hod\u00edm na zem.  <\/div>\n
<\/div>\n
Posledn\u00ed c\u00edl je na stole, Tomova fotka v r\u00e1me\u010dku. Je mu tam asi kolem patn\u00e1cti, takov\u00fd ucho, ale mn\u011b se tam neuv\u011b\u0159iteln\u011b l\u00edbil, vlastn\u011b l\u00edb\u00ed. To pro jeho \u00fasm\u011bv, kter\u00fd mi dod\u00e1val s\u00edlu. Ale u\u017e ho tu nechci! Rozm\u00e1chnu se a mr\u0161t\u00edm r\u00e1me\u010dkem proti dve\u0159\u00edm, od nich\u017e se odraz\u00ed, dopadne na zem a sklo se rozt\u0159\u00ed\u0161t\u00ed.<\/div>\n
„Bille,“ vtrhne mamka do dve\u0159\u00ed. Asi sly\u0161ela tu r\u00e1nu. No, nutno uznat, \u017ee je hodn\u011b rychl\u00e1. Byla tu b\u011bhem n\u011bkolika sekund. „Stalo se…“ Svou ot\u00e1zku ani nedopov\u00ed. S vyt\u0159e\u0161t\u011bn\u00fdma o\u010dima hled\u00ed na tu spou\u0161\u0165 kolem. Z\u0159ejm\u011b je \u0161okovan\u00e1, \u010deho jsem i p\u0159es sv\u016fj handicap schopn\u00fd. Jej\u00ed o\u010di okam\u017eit\u011b p\u0159it\u00e1hne r\u00e1me\u010dek, sh\u00fdbne se pro n\u011bj a pohledem t\u011bk\u00e1 z fotky Toma na m\u011b.<\/div>\n
„Zlato, ta fotka za nic nem\u016f\u017ee,“ p\u0159ejde ke mn\u011b a p\u0159id\u0159epne si. „A ty obr\u00e1zky taky ne.“ Jedin\u00e9  \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee jsem je rozcupoval na takov\u00e9 miniaturn\u00ed kousky, aspo\u0148 nic nepozn\u00e1. Je\u0161t\u011b aby se k tomu v\u0161emu dozv\u011bd\u011bla, \u017ee jsem do br\u00e1chy zamilovanej!<\/div>\n
„Do smrti ho nechci vid\u011bt, sketu jednu prolhanou!“ <\/div>\n
„Ale no tak… Poj\u010f ke mn\u011b.“ V moment\u011b, kdy si m\u011b k sob\u011b p\u0159ivine, se znovu rozbre\u010d\u00edm. Tisknu mezi prsty jej\u00ed halenku, u\u017e m\u00e1m jen ji. Je jedin\u00e1, kdo mi z\u016fstal. Nev\u011b\u0159\u00edm tomu, \u017ee se Tom vr\u00e1t\u00ed. Nev\u011b\u0159\u00edm mu a ani nechci, aby se vracel. Pro\u010d taky? Aby si to po \u010dase zase rozmyslel a znovu zdrhnul?  <\/div>\n
„M\u011bla jsi tu z\u016fstat, mami,“  \u0161eptaj\u00ed moje rty. „Nem\u011bla jsi m\u011b tu s n\u00edm nechat.“ To nem\u011bla. Kdyby neodjela, nestr\u00e1vil bych s n\u00edm tolik \u010dasu, dr\u017eel bych si ho i nad\u00e1le od t\u011bla. Sice bych se tr\u00e1pil, ale to, co jsem pro\u017e\u00edval p\u0159edt\u00edm, bylo nic proti tomu, jak mi bylo po na\u0161em telefon\u00e1tu.<\/div>\n
„Brou\u010dku,“ hlad\u00ed m\u011b po vlasech, „nechce\u0161 mi u\u017e kone\u010dn\u011b \u0159\u00edct, co se stalo?“<\/div>\n
„Obelhal m\u011b. Sl\u00edbil mi, \u017ee za mnou bude po\u0159\u00e1d chodit, \u017ee budeme spolu,“ pod\u00edv\u00e1m se na ni uslzen\u00fdma o\u010dima. „A dneska… On mi… \u0158ekl mi, \u017ee to mus\u00edme odlo\u017eit… Vyka\u0161lal se na m\u011b, zase.“<\/div>\n
„Sl\u00edbil to a Tom sliby dr\u017e\u00ed. Pokud ti \u0159ekl, \u017ee p\u0159ijde, p\u0159ijde,“ mrkne na m\u011b povzbudiv\u011b.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 ho tu u\u017e nikdy, nikdy nechci!“ prsknu. Mamka za to nem\u016f\u017ee, k\u0159i\u010d\u00edm na ni bezd\u016fvodn\u011b. Bohu\u017eel ten, na kom bych si r\u00e1d zchladil \u017e\u00e1hu, tu nen\u00ed. Odsk\u00e1kala to ona, a to je dal\u0161\u00ed, co m\u011b \u0161tve… Sp\u00ed\u0161 mrz\u00ed. Je jedinou osobou, co pro m\u011b d\u011bl\u00e1 prvn\u00ed posledn\u00ed, star\u00e1 se o m\u011b. K jako mal\u00e9mu d\u011bcku ke mn\u011b vst\u00e1vala, kdy\u017e jsem se uprost\u0159ed noci probudil s pl\u00e1\u010dem, hodiny prosed\u011bla u moj\u00ed postele, kdy\u017e jsem byl nemocn\u00fd. V\u0161echno, co pro m\u011b, pro n\u00e1s, d\u011blala kdysi, d\u011bl\u00e1 dodnes.<\/div>\n
„Kdyby p\u0159i\u0161el, nepou\u0161t\u011bj ho ke mn\u011b.“ Uzav\u0159u debatu na t\u00e9ma Tom. Mamka je\u0161t\u011b okam\u017eik hled\u00ed do m\u00fdch o\u010d\u00ed a pak se s tich\u00fdm povzdechnut\u00edm zvedne. Podle m\u011b si je jist\u00e1, \u017ee m\u011b ten vztek p\u0159ejde, a \u017ee a\u017e se moje dvoj\u010de zjev\u00ed u dve\u0159\u00ed, p\u0159iv\u00edt\u00e1m ho s otev\u0159enou n\u00e1ru\u010d\u00ed. Up\u0159\u00edmn\u011b… Pokud jde o m\u011b, nezb\u00fdv\u00e1 mi nic v\u00edc, ne\u017e se modlit, aby tomu tak nebylo…  <\/div>\n
<\/div>\n
autor: Lady Kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lady Kay Znovu a znovu si pro\u010d\u00edt\u00e1m slova na displeji a p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm na co se vymluvit. Mo\u017en\u00e1 zatm\u011bn\u00ed  mysli… Nebo do\u010dasn\u00e9 pomaten\u00ed smysl\u016f… Jo, to by \u0161lo. Jednou jsem se d\u00edval na n\u011bjakej po\u0159ad v telce a tam \u0159\u00edkali, \u017ee se m\u016f\u017ee st\u00e1t, \u017ee se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[299],"tags":[],"class_list":["post-12000","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lutte-pour-l-amour"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12000","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12000"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12000\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12000"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12000"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12000"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}