{"id":12006,"date":"2010-03-30T17:00:00","date_gmt":"2010-03-30T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11977"},"modified":"2010-03-30T17:00:00","modified_gmt":"2010-03-30T16:00:00","slug":"skocili-bychom-spolu","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/03\/30\/skocili-bychom-spolu\/","title":{"rendered":"Sko\u010dili bychom spolu…"},"content":{"rendered":"
autor: Elusivaeangel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Tak\u2026  tohle je moje prvn\u00ed pov\u00eddka. Moje depresivn\u00ed  n\u00e1lada nem\u00e1 konce a tak jsem se pot\u0159ebovala vypsat. Pov\u00eddka vznikala za pomoci videa „Together\u2026forever!“. Teda hlavn\u011b  p\u00edsni\u010dkou Kiss the rain\u2026 Douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m bude l\u00edbit a rovnou m\u011b nezavrhnete\u2026=)<\/em><\/p>\n<\/div>\n
P\u00e1  Elusiveangel<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Flashback<\/p>\n<\/div>\n
V\u00edtr si pohr\u00e1val s jeho vlasy. Roztomile je rozcuch\u00e1val na v\u0161echny strany a \u010dernovl\u00e1sek si je chv\u00edli co chv\u00edli upravoval a d\u00e1val je stranou ze sv\u00fdch o\u010d\u00ed, n\u00e1padn\u011b podobaj\u00edc\u00edch se rozeh\u0159\u00e1t\u00e9 \u010dokol\u00e1d\u011b.<\/div>\n
Slunce p\u0159\u00edjemn\u011b z\u00e1\u0159ilo na obloze pln\u00e9 nebesk\u00e9 mod\u0159i. Ob\u010das ten n\u00e1dhern\u00fd pohled p\u0159eru\u0161il prol\u00e9taj\u00edc\u00ed pt\u00e1\u010dek. Cht\u011bl bych b\u00fdt jako on. Jen tak si vzl\u00e9tnout a nechat se voln\u011b un\u00e1\u0161et tam, kam m\u011b v\u00edtr zanese.  <\/div>\n
Bylo kr\u00e1sn\u011b. Dr\u017eel jsem ho jemn\u011b za ruku, ale tak pevn\u011b, aby mi snad neutekl. Ne, to by neud\u011blal\u2026 miluje m\u011b. Posledn\u00ed zbytek paprsk\u016f bab\u00edho l\u00e9ta dopadal na na\u0161e usm\u011bvav\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Ochotn\u011b jsem je nastavoval, aby mi neunikla ani jedna z t\u011bch posledn\u00edch chvilek tepla. \u0160li jsme p\u0159\u00edjemn\u011b proh\u0159\u00e1tou krajinou, p\u016fsob\u00edc klidn\u011b. V\u0161echen stres z venkovn\u00edho m\u011bstsk\u00e9ho ruchu se tu ztr\u00e1cel v n\u011bmou ozv\u011bnu. Stromy na n\u00e1s vrhaly st\u00edny r\u016fzn\u00fdch tvar\u016f a velikost\u00ed. Bill se usm\u00edval. \u017d\u00e1dn\u00e9 slunce, a\u010d bylo sebekr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, nemohlo zast\u00ednit tu milou os\u016fbku vedle m\u011b, on je moje jedin\u00e9 slun\u00ed\u010dko.<\/div>\n
Jeho \u00fasm\u011bv pro m\u011b byl v\u017edy tou nejslad\u0161\u00ed odm\u011bnou. Sta\u010dil snad jen nepatrn\u00fd n\u00e1znak, jemn\u00e9 zacuk\u00e1n\u00ed koutk\u016f, a m\u00e9 srdce se rozhoupalo radost\u00ed. Sk\u00e1kalo nahoru a dol\u016f, jako by bylo na horsk\u00e9 dr\u00e1ze\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Tak n\u00e1dhernou atmosf\u00e9ru jsem u\u017e dlouho neza\u017eil, i kdy\u017e s Billem je n\u00e1dhern\u00e9 v\u0161e. Ka\u017edi\u010dk\u00fd okam\u017eik v jeho bl\u00edzkosti byl jako pohlazen\u00ed nejjemn\u011bj\u0161\u00ed l\u00e1tky na sv\u011bt\u011b. V\u0161e bylo kr\u00e1sn\u00e9, jedin\u011b s n\u00edm. Kr\u00e1sn\u00e9 zapadaj\u00edc\u00ed slunce, tepl\u00fd v\u011bt\u0159\u00edk a dokonal\u00e1 p\u0159\u00edroda v\u0161ude kolem n\u00e1s. On je ale to nejdokonalej\u0161\u00ed stvo\u0159en\u00ed. Tak d\u011btinsky roztomil\u00fd, tak vysp\u011ble n\u00e1dhern\u00fd, tak bezbrann\u00fd, a\u017e sv\u00e1d\u00ed k nekontrolovateln\u00e9mu ochranitelsk\u00e9mu pudu\u2026 takov\u00fd je Bill.<\/div>\n
Vy\u0161li jsme z les\u00edka a kochali se krajinou s tv\u00e1\u0159emi rozta\u017een\u00fdmi do \u0161irok\u00fdch \u00fasm\u011bv\u016f. V\u0161ude, kam a\u017e oko dohl\u00e9dlo, se skv\u011bla louka, pota\u017een\u00e1 z\u00e1\u0159ivou zelen\u00ed, a dopadaj\u00edc\u00ed slunce j\u00ed dod\u00e1valo v d\u00e1li kr\u00e1sn\u00e9ho t\u0159pytu. Jedin\u011b cesta prosek\u00e1vala tu n\u00e1dheru. Cesta, na kter\u00e9 jsme st\u00e1li j\u00e1 a Bill, cesta, vinouc\u00ed se st\u00e1le vp\u0159ed za kopce pln\u00e9 travnat\u00e9 pokr\u00fdvky. <\/div>\n
\n
Pustil m\u011b a sv\u00fdmi drobn\u00fdmi ru\u010dkami si nato\u010dil m\u016fj obli\u010dej naproti sv\u00e9 dokonal\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Lehce se pousm\u00e1l a v\u011bt\u0159\u00edk mu zase na\u010dechral jeho uhlov\u011b \u010dern\u00e9 vl\u00e1sky, spleten\u00e9 do \u00fazk\u00fdch dred\u016f.<\/div>\n
„Tomi…“ za\u010dal. „Chce\u0161 n\u011bco \u0159\u00edct?“ zeptal se a zaculil se jako d\u00edt\u011b. S drobn\u00fdm \u00fasm\u011bvem jsem pok\u00fdvl, aby pokra\u010doval. Na chvilku sklopil pohled n\u011bkam k na\u0161im noh\u00e1m a pak se mi t\u011bmi sv\u00fdmi \u010dokol\u00e1dkami zad\u00edval do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161\u2026 \u017ee t\u011b moc miluju?“ do\u0159ekl a s roztomilou \u010derven\u00ed ve tv\u00e1\u0159\u00edch a nepatrn\u00fdm \u00fasm\u011bvem sklopil znovu pohled kamsi do zelenkav\u00fdch st\u00e9bel tr\u00e1vy pod na\u0161ima nohama. Jedn\u00edm prstem jsem si ho navr\u00e1til zp\u011bt do m\u00fdch o\u010d\u00ed tolik podobn\u00fdch t\u011bm jeho.<\/div>\n
„To v\u00ed\u0161, \u017ee to v\u00edm\u2026“ pousm\u00e1l jsem se a pohladil ho po tv\u00e1\u0159i. „J\u00e1 tebe taky.“<\/div>\n
Polo\u017eil si hlavu n\u011bkam na m\u00e9 rameno a ruce mi obto\u010dil kolem krku. Tiskl se ke mn\u011b tak, jako by m\u011b snad obj\u00edmal naposledy.<\/div>\n
„Netu\u0161\u00ed\u0161 jak moc, Tome..“ vzlyknul a je\u0161t\u011b t\u011bsn\u011bji se na m\u011b natisknul.<\/div>\n
„Ale v\u00edm\u2026“<\/div>\n
Pozvedl jsem mu tv\u00e1\u0159 a jemn\u011b  se ot\u0159el o ty jeho dva r\u016f\u017eov\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159ky, kter\u00e9 ve mn\u011b vyvol\u00e1valy neskonal\u00fd pocit touhy, touhy po n\u011bm. Dotknul se lehce, snad abych se pod t\u00edm dotekem nerozplynul, k \u010demu\u017e jsem nem\u011bl daleko, na d\u016fkaz, \u017ee jeho slova nel\u017eou, \u017ee jsou pravdiv\u00e1. Pono\u0159il jsem se naplno do toho kouzeln\u00e9ho okam\u017eiku na\u0161eho romantick\u00e9ho spojen\u00ed. Spojen\u00ed l\u00e1sky, i kdy\u017e zak\u00e1zan\u00e9. Miluji ho. Tak moc, jak jen dok\u00e1\u017ee \u010dlov\u011bk milovat.<\/div>\n
„U\u017e se stm\u00edv\u00e1…“ \u0159ekl nakonec, kdy\u017e se odpojil od m\u00fdch rt\u016f. T\u00edm mn\u011b vytrhl z m\u00e9ho rozj\u00edm\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Jo, m\u00e1\u0161 pravdu, p\u016fjdeme.“ Odpov\u00edm, kdy\u017e se snesu z m\u00e9ho r\u016f\u017eov\u00e9ho obl\u00e1\u010dku a za\u010dnu se pln\u011b soust\u0159edit na realitu.<\/div>\n
Ruku v ruce jsme kr\u00e1\u010deli cestou, d\u00e1l okouzluj\u00edc\u00edm okol\u00edm. Miluji t\u011b, Bille, stra\u0161n\u011b moc\u2026<\/div>\n
Konec flashbacku<\/div>\n
\u2026<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
„No tak, Bille! Mus\u00ed\u0161 vydr\u017eet! L\u00e1sko!“ K\u0159i\u010d\u00edm. Je mi jedno, kolik je kolem lid\u00ed, kolik zv\u011bdavc\u016f se p\u0159i\u0161lo pod\u00edvat na na\u0161e utrpen\u00ed. Nevn\u00edm\u00e1m, kolik lid\u00ed pomaten\u011b vol\u00e1 pomoc a d\u011bl\u00e1, jako by je to snad zaj\u00edmalo. Je mi v\u0161echno jedno… Vn\u00edm\u00e1m jen mal\u00e9 bezbrann\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko v m\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed na ohromn\u00e9 krvav\u00e9 lou\u017ei.<\/div>\n
„Bille, pros\u00edm!“ vytryskne mi dal\u0161\u00ed p\u0159\u00edval slz.<\/div>\n
„Z\u00e1chranka u\u017e jede!“ sly\u0161\u00edm, jak vyk\u0159ikne n\u011bjak\u00fd hlas. Nev\u00edm, kdo to byl. Jestli \u017eena, mu\u017e d\u00edt\u011b\u2026 mlad\u00fd nebo star\u00fd \u010dlov\u011bk. Nevn\u00edm\u00e1m hmotn\u00fd sv\u011bt kolem sebe. Hl\u00edd\u00e1m jen t\u011bl\u00ed\u010dko zhroucen\u00e9 na zemi v m\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed. Nevn\u00edm\u00e1m ani, jestli auto, kter\u00e9 mou l\u00e1sku srazilo, z m\u00edsta ujelo, nebo jestli je \u0159idi\u010d nebo \u0159idi\u010dka mezi ostatn\u00edmi p\u0159ihl\u00ed\u017eej\u00edc\u00edmi a kouk\u00e1 se, se slzami v o\u010d\u00edch na to, co pr\u00e1v\u011b provedl.<\/div>\n
„Tome…“ \u0159ekne a pod\u00edv\u00e1 se mi smutn\u00fdma p\u0159ikl\u00ed\u017een\u00fdma o\u010dima do t\u011bch m\u00fdch. Pokou\u0161\u00ed se o \u00fasm\u011bv, ale je pok\u0159iven bolest\u00ed.<\/div>\n
„Nem\u011bl bys mluvit, l\u00e1sko, a\u0165 se neunav\u00ed\u0161. Pomoc u\u017e jede, to zvl\u00e1dnem!“ do\u0159eknu a d\u00e1v\u00e1m si dal\u0161\u00ed planou nad\u011bji.<\/div>\n
„Ne, Tome, j\u00e1 to\u2026 n-nezvl\u00e1dnu.“ Tlukot jeho srd\u00ed\u010dka se nemilosrdn\u011b zpomaluje.<\/div>\n
„Ne! Tohle ne\u0159\u00edkej! Pom\u016f\u017eou ti!“ moje slzy mu dopadaj\u00ed do vlas\u016f, na tv\u00e1\u0159e. Sl\u00e9vaj\u00ed se spole\u010dn\u011b s jeho pot\u016f\u010dky bolestn\u00fdch slz.<\/div>\n
„Tome, chci, abys jen v\u011bd\u011bl, \u017ee jsem t\u011b v\u017edy m-miloval…“ \u0159ekne a jeho \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di se poddaly prosb\u00e1m o v\u011b\u010dn\u00fd sp\u00e1nek\u2026<\/div>\n
„Ne!“ vyk\u0159iknu zbyte\u010dn\u011b a sna\u017e\u00edm se ho navr\u00e1tit k \u017eivotu. Probrat ho z nekone\u010dn\u00e9ho odpo\u010dinku. Stisknu ho ochranitelsky v n\u00e1ru\u010d\u00ed\u2026 selhal jsem. Sl\u00edbil jsem, \u017ee t\u011b budu ochra\u0148ovat\u2026 nezvl\u00e1dl jsem to…<\/div>\n
„Bille, neopou\u0161t\u011bj m\u011b\u2026“ rozvzlyk\u00e1m se do jeho drobn\u00e9ho t\u011bla.<\/div>\n
Jsou tu pozd\u011b. Odtahuj\u00ed  m\u011b od n\u011bj, ale j\u00e1 se sna\u017e\u00edm vytrhnout. Sna\u017e\u00edm se dostat se zp\u011bt, ale mu\u017ei v uniform\u00e1ch m\u011b dr\u017e\u00ed moc pevn\u011b… S v\u0161emo\u017en\u00fdmi prosbami se pokou\u0161\u00edm dostat z jejich \u017eelezn\u00fdch pa\u017e\u00ed\u2026 marn\u011b.<\/div>\n
Sp\u00ed d\u00e1l\u2026 jako and\u011bl\u2026 <\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Flashback<\/p>\n<\/div>\n
Kouk\u00e1m do bratrova na\u0161pulen\u00e9ho obli\u010deje. Zase se urazil. Nevydr\u017e\u00ed mu to dlouho, pomysl\u00edm si.<\/div>\n
„D\u011bl\u00e1m si srandu, je to moc dobr\u00fd,“ usm\u011bju se v domn\u011bn\u00ed, \u017ee si Billa udob\u0159\u00edm.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 si uva\u0159it s\u00e1m, kdy\u017e ti tohle nevon\u00ed.“ Zamra\u010d\u00ed se a d\u00e1l stoj\u00ed p\u0159ede mnou nasupen\u00fd, na\u0161tvan\u011b podup\u00e1vaj\u00edc nohou. Mus\u00edm se nad t\u00edmhle pohledem usm\u00e1t. Kdy\u017e je na\u0161tvan\u00fd, vypad\u00e1 nehor\u00e1zn\u011b roztomile. Jemn\u00fdm pohybem si ho st\u00e1hnu na kl\u00edn a on se i p\u0159es protesty mus\u00ed posadit. Chv\u00edli se do m\u011b sna\u017e\u00ed ml\u00e1tit sv\u00fdmi mal\u00fdmi p\u011bsti\u010dkami s r\u016fzn\u00fdmi v\u00fdhru\u017ekami typu, \u017ee m\u011b zabije, ale stejn\u011b to nem\u00e1 cenu. P\u0159estane.<\/div>\n
„Nen\u00e1vid\u00edm t\u011b…“ \u0161eptne mi u ucha. V\u00edm, \u017ee to nemysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b. Znovu se pousm\u011bju.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 tebe miluju.“ Za\u0161ept\u00e1 t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b, on to v\u0161ak sly\u0161el nadm\u00edru dob\u0159e. Ot\u0159e se o m\u00e9 rty a o chv\u00edli pozd\u011bji skon\u010d\u00ed v m\u00e9 n\u00e1ru\u010di, zasyp\u00e1v\u00e1n drobn\u00fdmi polibky kamkoliv, kam je to mo\u017en\u00e9.<\/div>\n
„Odpust\u00ed\u0161 mi?“ zept\u00e1m se s drobn\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Ano.“ Odpov\u00ed a vy\u017e\u00e1d\u00e1 si dal\u0161\u00ed milostn\u00fd polibek\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Konec flashbacku<\/div>\n
<\/div>\n
\u2026<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
„Tome, zvedni to. V\u00edm, \u017ee tam jsi, tak to zvedni. To jsem j\u00e1, Georg. V\u00edm, jak je to pro tebe t\u011b\u017ek\u00e9, to je pro n\u00e1s v\u0161echny. Zvedni to. Nevy\u0161els u\u017e n\u011bkolik dn\u00ed ven. Takhle to nem\u016f\u017ee pokra\u010dovat! Ozvi se…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Tome, tady Gustav. Pros\u00edm\u2026 ozvi se, zavolej… cokoliv! V\u0161ichni si d\u011bl\u00e1me starosti, boj\u00edme se o tebe. Je mi to l\u00edto\u2026<\/em>  <\/div>\n
<\/div>\n
Nevn\u00edm\u00e1m sv\u011bt. Sv\u011bt u\u017e  mi nenab\u00edz\u00ed d\u016fvod \u017e\u00edt. Vid\u00edm kolem sebe jen tmu, \u010dernotu, nicotu a smutek. Barvy u\u017e d\u00e1vno zmizely, vypa\u0159ily se z minuty na minutu. Zmizely spole\u010dn\u011b s n\u00edm. To on byl moje jedin\u00e9 sv\u011btlo v jinak tmav\u00e9m pochmurn\u00e9m dni. To on byl ta barevn\u00e1 str\u00e1nka m\u00e9ho jinak \u010dernob\u00edl\u00e9ho \u017eivota.<\/div>\n
Vra\u0165 se\u2026 jak sm\u011b\u0161n\u00e9. I kdybych prosil na kolenou, k\u0159i\u010del, nechal slzy, a\u0165 mi do konce m\u00e9ho zpropaden\u00e9ho \u017eivota kanou po tv\u00e1\u0159\u00edch, nebo zab\u00edjel… nikdy se nevr\u00e1t\u00ed. U\u017e to nejde. Neexistuje zp\u00e1te\u010dn\u00ed adresa, nen\u00ed cesty zp\u011bt. Seshora cesta nevede\u2026 jen tam. Jen j\u00edzdenka nahoru plat\u00ed, jenom ta je k m\u00e1n\u00ed. J\u00edzdenka smrti\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Sed\u00edm v koupeln\u011b. Sto\u010den\u00fd v klub\u00ed\u010dku. M\u00e1m na zemi vedle sebe jeho fotku. Nem\u016f\u017eu \u017e\u00edt bez Billa\u2026<\/div>\n
Vzpom\u00edn\u00e1m na na\u0161e \u0161\u0165astn\u00e9  chvilky pln\u00e9 sm\u00edchu, radosti a slunce, kter\u00e9 n\u00e1m sv\u00edtilo na na\u0161i spole\u010dnou cestu. Jeho sm\u00edch, zn\u011bj\u00edc\u00ed jako nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed symfonie sv\u011bta. To on byl jej\u00edm skladatelem.<\/div>\n
Vzpom\u00edn\u00e1m i na na\u0161e  h\u00e1dky. \u017divot by byl bez h\u00e1dek jako kysl\u00edk bez kv\u011btin. Dod\u00e1vaj\u00ed v\u00e1m d\u016fkaz, \u017ee si m\u00e1te ve va\u0161em vztahu st\u00e1le co \u0159\u00edct. Na\u0161e h\u00e1dky v\u0161ak kon\u010dily v\u017edy stejn\u011b\u2026 polibkem.<\/div>\n
Vzpom\u00edn\u00e1m na na\u0161e polibky\u2026  slzy mi te\u010dou po tv\u00e1\u0159\u00edch jako velk\u00e1 voda. Sl\u00edt v\u0161echny skanut\u00e9  slzy do jednoho, naplnily by cel\u00fd oce\u00e1n.<\/div>\n
Vzpom\u00edn\u00e1m na na\u0161e milov\u00e1n\u00ed… pln\u00e9 n\u011b\u017enost\u00ed a dotek\u016f jemn\u00fdch jako mot\u00fdl\u00ed k\u0159\u00eddla, ot\u00edraj\u00edc\u00ed se o jemnou b\u011bloskvouc\u00ed poko\u017eku. Jako o b\u0159\u00ed\u0161ko nevi\u0148\u00e1tka.<\/div>\n
Miluji t\u011b\u2026<\/div>\n
Nep\u0159\u00edtomn\u011b jsem hr\u00e1bl na stolek vedle m\u011b. Ostrou v\u011bc jsem zkoumal uslzen\u00fdma o\u010dima.<\/div>\n
Jak lehk\u00e9 je skon\u010dit s pozemsk\u00fdm \u017eivotem?<\/div>\n
Jak lehk\u00e9 je zbavit sv\u00e9  t\u011blo o 21 gram\u016f?<\/div>\n
Kolik vlastn\u011b v\u00e1\u017e\u00ed  du\u0161e?<\/div>\n
Jak lehk\u00e9 je p\u0159ejet kouskem ost\u0159\u00ed po z\u00e1p\u011bst\u00ed?<\/div>\n
Jak lehk\u00e9 je vlastn\u011b  zem\u0159\u00edt…?<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ilo\u017e\u00edm \u017eiletku k ur\u010dit\u00e9mu m\u00edstu a zatla\u010d\u00edm. Bolest se line cel\u00fdm m\u00fdm t\u011blem jako elektrick\u00fd proud, ale neubli\u017euje mi. Naopak. Dod\u00e1v\u00e1 mi uvoln\u011bn\u00ed a odvahu. Zase ho uvid\u00edm. Jeho sm\u011bj\u00edc\u00ed se tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
P\u0159ejedu po z\u00e1p\u011bst\u00edch a odhod\u00edm v\u011bc s leskl\u00fdm ost\u0159\u00edm stranou. Tmavorud\u00e1 tekutina se mi s vervou line z ran, jakoby sout\u011b\u017eila, kdo bude rychleji dole na kachli\u010dk\u00e1ch. Kouk\u00e1m na tu spou\u0161\u0165 s o\u010dima pln\u00fdma slan\u00e9 tekutiny. \u010cerven\u00e1 a b\u00edl\u00e1. B\u00edl\u00e1 se hod\u00ed ke v\u0161emu. To i \u010dern\u00e1, kdysi v\u017edy dod\u00e1val Bill.<\/div>\n
Hm\u00e1tnu vedle sebe a vezmu do rukou fotku m\u00e9ho milovan\u00e9ho br\u00e1\u0161ky. Nechci j\u00ed umazat od krve, ale u sebe j\u00ed m\u00edt prost\u011b mus\u00edm.<\/div>\n
Za\u010d\u00edn\u00e1m m\u00edt temno p\u0159ed o\u010dima. \u010cern\u00e9 m\u017eitky se mihotaj\u00ed v\u0161ude p\u0159ede mnou. Lehnu si, a p\u0159itom si jeho fotku polo\u017e\u00edm na svou hru\u010f, tam, kde kdysi spo\u010d\u00edvala jeho dredat\u00e1 hlavinka.<\/div>\n
Ztr\u00e1c\u00edm v\u011bdom\u00ed. V z\u00e1v\u011bsu tmy n\u011bco vid\u00edm. Rozmazan\u00fd obrys n\u011b\u010deho. D\u00edv\u00e1 se na m\u011b jeho sm\u011bj\u00edc\u00ed se tv\u00e1\u0159\u2026 tak \u0161\u0165astn\u00e1 jako tehdy. Neot\u00e1l\u00edm a jdu za tebou, za jasn\u00fdm sv\u011btlem.<\/div>\n
Ruku v ruce kr\u00e1\u010d\u00edme d\u00e1l vst\u0159\u00edc oslepuj\u00edc\u00ed z\u00e1\u0159i\u2026<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
„Nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed narozeninov\u00fd d\u00e1rek jsem dostal deset minut po sv\u00e9m narozen\u00ed.“<\/em><\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu \u017e\u00edt bez Billa.“<\/em><\/div>\n
„D\u011bl\u00e1me v\u0161e spolu, \u0159\u00edk\u00e1me si v\u0161e, jsme neodd\u011bliteln\u00ed.“<\/em><\/div>\n
„Nevypad\u00e1me jako dvoj\u010data, ale jsme sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00e9 du\u0161e.“<\/em><\/div>\n
„Nikdo nesm\u00ed st\u00e1t mezi mnou a m\u00fdm br\u00e1\u0161kou.“<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 nem\u016f\u017eu – my nem\u016f\u017eeme bez sebe \u017e\u00edt. Jsme st\u00e1le spolu.“<\/em><\/div>\n
„St\u00e1le si p\u0159edstavuji tuhle situaci: Stoj\u00edme spolu na \u00fatesu a hlas \u0159ekne, aby jeden z n\u00e1s sko\u010dil. Sko\u010dili bychom spolu\u2026“<\/em><\/div>\n
Ty u\u017e jsi sko\u010dil, l\u00e1sko. Neboj se, br\u00e1\u0161ko, u\u017e sk\u00e1\u010du. Sk\u00e1\u010du za tebou\u2026<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Elusivaeangel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Elusivaeangel Tak\u2026  tohle je moje prvn\u00ed pov\u00eddka. Moje depresivn\u00ed  n\u00e1lada nem\u00e1 konce a tak jsem se pot\u0159ebovala vypsat. Pov\u00eddka vznikala za pomoci videa „Together\u2026forever!“. Teda hlavn\u011b  p\u00edsni\u010dkou Kiss the rain\u2026 Douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m bude l\u00edbit a rovnou m\u011b nezavrhnete\u2026=) P\u00e1  Elusiveangel Flashback V\u00edtr<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-12006","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12006","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12006"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12006\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12006"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12006"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12006"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}