{"id":1201,"date":"2017-06-18T16:00:00","date_gmt":"2017-06-18T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1194"},"modified":"2017-06-18T16:00:00","modified_gmt":"2017-06-18T15:00:00","slug":"fuck-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/06\/18\/fuck-6\/","title":{"rendered":"Fuck 6."},"content":{"rendered":"
autor: Becs<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Promnul jsem si bolav\u00e9 \u010delo a p\u0159evalil se v posteli na z\u00e1da. Hlava mi t\u0159e\u0161tila, jako bych vypil p\u016flku baru, a\u010dkoliv jsem se alkoholu ani nedotkl. Byl jsem v prdeli, a to dost solidn\u011b. Rozhovor s barmankami m\u011b naprosto rozebral. U\u017e tak jsem se c\u00edtil jako nejv\u011bt\u0161\u00ed d\u011bvka v okol\u00ed, a te\u010f k tomu je\u0161t\u011b p\u0159ibyl fakt, \u017ee m\u011b Tom hled\u00e1. \u017de na m\u011b \u010dek\u00e1. Nev\u00edm, jestli jsem byl v\u00edc znechucen\u00fd ze sebe, anebo z n\u011bj. Cht\u011bl jsem na celou tu ud\u00e1lost zapomenout, ale to mi nebylo dovoleno. I kdyby se mi nep\u0159ipomn\u011bla v podob\u011b dvou uje\u010den\u00fdch holek, bylo to tady se mnou po\u0159\u00e1d. Sed\u011blo mi to za krkem a kdykoliv jsem si dovolil na moment vydechnout a uvolnit se, znovu se mi to prom\u00edtlo p\u0159ed o\u010dima. Vid\u011bl jsem Tomovy rty, to, s jakou vervou mi obtiskoval prsty do k\u016f\u017ee, nebo jak do m\u011b poprv\u00e9 vstoupil.<\/div>\n
\n

Pralo se ve mn\u011b tolik pocit\u016f, \u017ee ani nejlep\u0161\u00ed psycholog by je nedok\u00e1zal roz\u0161ifrovat. Pocit znechucen\u00ed nad mou osobou ob\u010das p\u0159ebil pocit vzru\u0161en\u00ed. Okam\u017eit\u011b jsem se za sebe za\u010dal styd\u011bt a m\u011bl jsem chu\u0165 se zahrabat n\u011bkam pod zem. Nev\u00edm jist\u011b, pro\u010d jsem si to v\u0161echno tolik vy\u010d\u00edtal. Pro\u010d jsem z toho byl tak \u0161patn\u00fd? Ostatn\u00ed kluci hobluj\u00ed ka\u017ed\u00fd ve\u010der jinou a nikdy se nedostav\u00ed v\u00fd\u010ditky sv\u011bdom\u00ed. Pro\u010d se j\u00e1 po jednom jedin\u00e9m \u0161uku c\u00edt\u00edm tak moc zle?<\/p><\/div>\n

Ani jsem necht\u011bl pomyslet na to, co by mi na takov\u00e9 chov\u00e1n\u00ed \u0159ekla mamka. Vychovala m\u011b prakticky sama. Otce si pamatuju jen matn\u011b, ale v\u00edm, \u017ee ji podv\u00e1d\u011bl. \u010casto a velmi okat\u011b. Byla z toho ne\u0161\u0165astn\u00e1 a trvalo hodn\u011b dlouho, ne\u017e ho dok\u00e1zala vyhodit. Kdy\u017e jsem se dostal do puberty, po\u0159\u00e1d mi opakovala, \u017ee sex je n\u011bco, co se odehr\u00e1v\u00e1 mezi dv\u011bma lidmi a je to velmi intimn\u00ed z\u00e1le\u017eitost.<\/div>\n
„Slib mi, \u017ee nebude\u0161 jako on. Nikdy to ned\u011blej s n\u011bk\u00fdm, ke komu nic nec\u00edt\u00ed\u0161. L\u00e1ska je d\u016fle\u017eitou sou\u010d\u00e1sti vztahu. Z cht\u00ed\u010de nic dobr\u00e9ho nevzejde,“ \u0159\u00edkala s ho\u0159kost\u00ed v hlase.<\/div>\n
Kdyby se dozv\u011bd\u011bla, co jsem provedl, u\u017e by se mnou nikdy nepromluvila. Vid\u011bla by ve mn\u011b toho hajzla, kter\u00fd m\u011b zplodil. Byl jsem jako on? Probouzely se ve mn\u011b stejn\u011b odporn\u00e9 choutky? S Tomem to za\u010dalo, ale kam by to mohlo zaj\u00edt, kdybych se p\u0159estal \u00fapln\u011b ovl\u00e1dat? Budu st\u0159\u00eddat jednoho za druh\u00fdm, dokud se mi moje city \u00fapln\u011b neotup\u00ed?<\/div>\n
„Kurva, moc p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed\u0161,“ obvinil jsem se nahlas a p\u0159itla\u010dil si na obli\u010dej pol\u0161t\u00e1\u0159. N\u011bkdy bych si p\u0159\u00e1l to v\u00ed\u0159en\u00ed m\u00fdch my\u0161lenek prost\u011b vypnout. Zastavit ten nekone\u010dn\u00fd koloto\u010d sebetr\u00fdzniv\u00fdch vzpom\u00ednek. Tohle bylo \u010dir\u00e9 peklo. Jako by se mi ka\u017ed\u00e1 chyba, kterou jsem kdy ud\u011blal, po\u0159\u00e1d vracela a mu\u010dila m\u011b. Po\u0159\u00e1d dokola. A\u017e k \u00fapln\u00e9mu zbl\u00e1zn\u011bn\u00ed.<\/div>\n
\n
Bouch\u00e1n\u00ed na dve\u0159e m\u011b dokonale probralo. Otr\u00e1ven\u011b jsem pohl\u00e9dl na bud\u00edk na no\u010dn\u00edm stolku a zjistil, \u017ee u\u017e je pomalu \u010das ob\u011bda. Tolik k m\u00e9 b\u00eddn\u00e9 existenci. Vy\u0161trachal jsem se zpod p\u0159ikr\u00fdvky a do\u0161el do chodby. Za dve\u0159mi na m\u011b \u010dekala Gustavova zamra\u010den\u00e1 tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Tak\u017ee \u017eije\u0161. Super,“ \u0161t\u011bkl m\u00edsto pozdravu, a ani\u017e bych ho pozval, vkro\u010dil do bytu. Rozvalil se na gau\u010di a hodil si nohy v bot\u00e1ch na konferen\u010dn\u00ed stolek. Byl jsem tak unaven\u00fd, \u017ee mi to ani nevadilo. „Jak ti je?“ zeptal se trochu m\u00edrn\u011bj\u0161\u00edm t\u00f3nem.<\/div>\n
Pokr\u010dil jsem rameny, co\u017e mohlo znamenat prakticky cokoliv. V kout\u011b jsem na\u0161el pohozen\u00e9 tepl\u00e1ky, a tak jsem se do nich nasoukal. Ani jsem se nad t\u00edm nepozastavil.<\/div>\n
„Vypad\u00e1\u0161 jako zombie,“ zhodnotil m\u016fj vzhled kamar\u00e1d a v jeho tv\u00e1\u0159i nebyla ani stopa po humoru.<\/div>\n
„D\u00edk,“ odpov\u011bd\u011bl jsem a promnul si slepen\u00e9 oko. Je\u0161t\u011b jsem se nedostal ke sv\u00e9 rann\u00ed hygien\u011b. Nevzpom\u00edn\u00e1m si, jestli jsem to zvl\u00e1dnul v\u010dera, ale sp\u00ed\u0161 asi ne.<\/div>\n
„Bille, tohle u\u017e nen\u00ed norm\u00e1ln\u00ed. Co se ti hon\u00ed v t\u00e9 tv\u00e9 \u0161e\u0161ulce? Jsi tak v prdeli z Toma? P\u0159izn\u00e1m se, \u017ee jsem si tak trochu myslel, \u017ee jsi do n\u011bj zamilovan\u00fd, ale po tom v\u00edkendov\u00e9m \u00faprku si nejsem jist\u00fd.“<\/div>\n
„Nejsem do n\u011bj zamilovan\u00fd,“ br\u00e1nil jsem se pobou\u0159en\u011b a nad absurditou toho prohl\u00e1\u0161en\u00ed jsem musel kroutit hlavou. „Jak bych do n\u011bj mohl b\u00fdt zamilovan\u00fd? Prohodili jsme spolu asi t\u0159i v\u011bty.“<\/div>\n
„A to ur\u010dit\u011b byly n\u011bjak\u00e9 pras\u00e1rni\u010dky, co?“ za\u0161klebil se Gustav.<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148,“ ok\u0159ikl jsem ho a \u00fasm\u011bv na rtech mu zamrzl.<\/div>\n
„Tak o co jde? Co t\u011b nut\u00ed se tady za\u0161\u00edvat a babrat se v tom?“<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm, Gustave. Pravd\u011bpodobn\u011b jsem ten nejujet\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk na sv\u011bt\u011b. Nev\u00edm, co se mnou je. Nev\u00edm, pro\u010d se chov\u00e1m jako tot\u00e1ln\u00ed kret\u00e9n a d\u011bl\u00e1m v\u011bdu z toho, \u017ee jsem se jednou neudr\u017eel a rozdal si to s n\u011bk\u00fdm na z\u00e1chodech. Mo\u017en\u00e1 jsem naru\u0161en\u00fd,“ vybuchl jsem. Potla\u010dovan\u00e9 emoce ve mn\u011b vybuchly jako roz\u017ehaven\u00e1 sopka. Gustav p\u0159ekvapen\u011b zamrkal a chvilku mu trvalo, ne\u017e se vzmohl na slovo.<\/div>\n
„K\u00e1mo, sere m\u011b takhle t\u011b vid\u011bt. Cht\u011bl bych ti n\u011bjak pomoct, ale nev\u00edm jak. Co kdyby sis za\u0161el za n\u011bjak\u00fdm odborn\u00edkem?“<\/div>\n
„Pos\u00edl\u00e1\u0161 m\u011b ke cvoka\u0159i?“ vyk\u0159ikl jsem hystericky a hlas mi vylet\u011bl do sm\u011b\u0161n\u00e9 fistulky.<\/div>\n
„Bille, tahle reakce nen\u00ed norm\u00e1ln\u00ed. Myslel jsem, \u017ee \u010dasem se s t\u00edm n\u011bjak srovn\u00e1\u0161, ale m\u00e1m dojem, \u017ee to je jen hor\u0161\u00ed a hor\u0161\u00ed.“<\/div>\n
\n

Cht\u011bl jsem k\u0159i\u010det a vyhodit Gustava z bytu. Nad\u00e1vat do idiot\u016f a \u0159\u00edct mu, \u017ee u\u017e ho nikdy nechci vid\u011bt, ale nemohl jsem. Zarazil m\u011b v\u00fdraz v jeho obli\u010deji. Ned\u011blal si ze m\u011b srandu. Nebyl to jeho pokus o vtipkov\u00e1n\u00ed. M\u011bl o m\u011b strach. V\u00e1\u017en\u011b se o m\u011b b\u00e1l. Ve\u0161ker\u00e1 bojovnost ze m\u011b vyprchala a j\u00e1 jen sv\u011bsil ramena. Chvilku jsme ml\u010dky sed\u011bli a j\u00e1 si prsty roztahoval d\u00edru na koleni. St\u00e1val se ze m\u011b po\u0159\u00e1dn\u00fd ubo\u017e\u00e1k.<\/p><\/div>\n

„Mysl\u00edm, \u017ee pojedu na n\u011bjakou dobu dom\u016f,“ vysoukal jsem nakonec ze sebe. „Mamka m\u011b r\u00e1da uvid\u00ed a t\u0159eba tam p\u0159ijdu na jin\u00e9 my\u0161lenky.“<\/div>\n
„To by mohlo b\u00fdt fajn,“ p\u0159ik\u00fdvl. „Chce\u0161 tam odv\u00e9zt? Jsem tu autem,“ nab\u00eddl mi.<\/div>\n
„To nemus\u00ed\u0161. Pojedu autobusem,“ odm\u00edtl jsem.<\/div>\n
„Ale no tak. Nen\u00ed to tak daleko a j\u00e1 te\u010f nem\u00e1m nic na pr\u00e1ci. Aspo\u0148 tohle pro tebe m\u016f\u017eu ud\u011blat.“<\/div>\n
Pok\u00fdval jsem automaticky hlavou, a pak u\u017e jsem se zvednul a odplou\u017eil do lo\u017enice, abych si do ta\u0161ky nah\u00e1zel p\u00e1r v\u011bc\u00ed. Zvl\u00e1dl jsem se i p\u0159evl\u00edknout do n\u011b\u010deho vhodn\u011bj\u0161\u00edho, ale t\u00edm ve\u0161ker\u00e9 moje p\u0159\u00edpravy skon\u010dily. To bylo poprv\u00e9, co jsem se stihl p\u0159ichystat za p\u011bt minut. Tak asi nejsem takov\u00e1 holka, za jakou m\u011b kamar\u00e1di maj\u00ed.<\/div>\n
\n

O t\u0159i \u010dtvrt\u011b hodiny pozd\u011bji Gustav zabrzdil p\u0159ed mal\u00fdm domkem se \u017elutou om\u00edtkou. Na p\u0159edzahr\u00e1dce kvetly tucty r\u016fzn\u00fdch kv\u011btin. Mam\u010dina chlouba a p\u00fdcha.<\/p><\/div>\n

„Bille, kdyby n\u011bco, tak zavolej, jo? Na\u010derpej energii, ale pros\u00edm t\u011b neza\u0161\u00edvej se tady moc dlouho. Klidn\u011b pro tebe pak zase p\u0159ijedu,“ lou\u010dil se kamar\u00e1d.<\/div>\n
„Jsi hodn\u00fd,“ usm\u00e1l jsem se na n\u011bj. Moment\u00e1ln\u011b jsem si nedok\u00e1zal p\u0159edstavit, \u017ee bych se do m\u011bsta vr\u00e1til.<\/div>\n
\n

„Bille, zlato, co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“ vyhrkla mamka p\u0159ekvapen\u011b, kdy\u017e jsem pro\u0161el vstupn\u00edmi dve\u0159mi a narazil na ni na chodb\u011b. Jen z pouh\u00e9 v\u016fn\u011b domova jsem se c\u00edtil l\u00edp. Tady jsem byl v bezpe\u010d\u00ed, tady mi nikdo nemohl ubl\u00ed\u017eit. Mamka si m\u011b p\u0159it\u00e1hla do n\u00e1ru\u010de a j\u00e1 m\u011bl co d\u011blat, abych se nerozbre\u010del jako mal\u00e9 d\u011bcko. Cel\u00e9 t\u011blo se mi za\u010dalo t\u0159\u00e1st.<\/p><\/div>\n

„Co se stalo?“ odt\u00e1hla si m\u011b na d\u00e9lku pa\u017e\u00ed, aby se mi mohla pod\u00edvat do ztr\u00e1pen\u00e9ho obli\u010deje. Nebyl jsem schopn\u00fd ze sebe vydat ani hl\u00e1sku. Tolik potla\u010dovan\u00e9 slzy mi kone\u010dn\u011b vyhrkly a j\u00e1 se naprosto p\u0159estal ovl\u00e1dat.<\/div>\n
„Maminko,“ zaf\u0148ukal jsem a znovu se j\u00ed p\u0159itiskl do ut\u011b\u0161uj\u00edc\u00edho objet\u00ed. Bylo mi jedno, \u017ee u\u017e jsem na tohle star\u00fd. A bylo mi tot\u00e1ln\u011b ukraden\u00e9, \u017ee se chov\u00e1m jako mimino. Pot\u0159eboval jsem svoji maminku.<\/div>\n
Nev\u00edm jist\u011b, jak dlouho jsme tam takhle st\u00e1li. Mamka u\u017e se na nic neptala. Nechala m\u011b, a\u0165 se vypl\u00e1\u010du, a p\u0159i tom m\u011b hladila po hlav\u011b. Byla men\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1, tak\u017ee jsem musel b\u00fdt p\u0159ikr\u010den\u00fd, ale to mi te\u010f sotva vadilo. Sna\u017eil jsem se j\u00ed moc nesmrkat do na\u017eehlen\u00e9 bl\u016fzy.<\/div>\n
\n

„Poj\u010f si sednout do kuchyn\u011b,“ vedla m\u011b tam opatrn\u011b, jako bych byl chrom\u00fd nebo nemocn\u00fd. Kdy\u017e jsem se zhroutil na \u017eidli, spustil jsem sv\u00e9 vypr\u00e1v\u011bn\u00ed a bylo to, jako kdy\u017e se protrhne hr\u00e1z. \u0158ekl jsem j\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161echno. Proz\u0159eteln\u011b jsem vynechal detaily toho, co se d\u011blo za dve\u0159mi z\u00e1chodov\u00e9 kabinky. Nezapomn\u011bl jsem dodat, jak m\u011b to moc mrz\u00ed a omlouval se j\u00ed za to, \u017ee jsem \u0161patn\u00fd \u010dlov\u011bk.<\/p><\/div>\n

„Billy, co to pl\u00e1c\u00e1\u0161?“ zastavila m\u016fj trochu nesrozumiteln\u00fd monolog. „Pro\u010d si mysl\u00ed\u0161, \u017ee by ses mi m\u011bl za n\u011bco omlouvat?“<\/div>\n
„Zklamal jsem t\u011b,“ f\u0148uknul jsem a ut\u0159el si nos do ruk\u00e1vu mikiny. „Choval jsem se jako prase.“<\/div>\n
„N\u011bjak jsi tomu klukovi ubl\u00ed\u017eil?“ zeptala se a j\u00e1 jen zakroutil hlavou. Doplnil jsem i informace o tom, \u017ee m\u011b Tom hled\u00e1 a chce se se mnou setkat.<\/div>\n
„A ty s n\u011bk\u00fdm moment\u00e1ln\u011b chod\u00ed\u0161?“ zji\u0161\u0165ovala.<\/div>\n
„Nee,“ zavrt\u011bl jsem z\u00e1porn\u011b hlavou.<\/div>\n
„Tak o co jde?“ naklonila nech\u00e1pav\u011b hlavu na stranu.<\/div>\n
„V\u017edycky jsi \u0159\u00edkala, \u017ee je \u0161patn\u00e9 m\u00edt sex bez l\u00e1sky,“ vykoktal jsem a ovl\u00e1dl m\u011b dal\u0161\u00ed z\u00e1chvat pln\u00fd vzlyku.<\/div>\n
\n

„Ty m\u016fj mal\u00fd chlape\u010dku,“ povzdechla si. „Rodi\u010de doufaj\u00ed, \u017ee na sv\u00fdch d\u011btech nap\u00e1chaj\u00ed co nejm\u00e9n\u011b \u0161kod, ale i tak se tomu nelze \u00fapln\u011b vyhnout.“ Absolutn\u011b jsem nech\u00e1pal, o \u010dem mluv\u00ed, tak\u017ee jsem na ni jen z\u00edral. Hlava m\u011b bolela a v puse jsem m\u011bl \u00fapln\u011b sucho. „Ty v\u00ed\u0161, \u017ee m\u011b tv\u016fj otec podv\u00e1d\u011bl a j\u00e1 jsem se z t\u00e9 zrady dost\u00e1vala dost dlouhou dobu. Pravd\u011bpodobn\u011b jsem ti n\u011bjak vsugerovala do hlavy, \u017ee sp\u00e1t s n\u011bk\u00fdm, s k\u00fdm nechod\u00ed\u0161, je \u0161patn\u00e9, ale tak jsem to rozhodn\u011b nemyslela. Podv\u00e1d\u011bt je \u0161patn\u00e9. Sl\u00edbit n\u011bkomu v\u011brnost, a pak zradit jeho d\u016fv\u011bru, to je \u0161patn\u00e9. Nemysl\u00edm si, \u017ee jsi provedl n\u011bco \u0161patn\u00e9ho, kdy\u017e jsi m\u011bl n\u011bco s t\u00edm Tomem. A mrz\u00ed m\u011b, \u017ee jsi kv\u016fli mn\u011b m\u011bl takov\u00e9 v\u00fd\u010ditky sv\u011bdom\u00ed.“<\/p><\/div>\n

\n

P\u0159ekvapen\u011b jsem si ji prohl\u00ed\u017eel. Byla to je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d moje mamka? Nevym\u011bnili mi ji mimozem\u0161\u0165ani? Kdy\u017e jsem si ji te\u010f prohl\u00ed\u017eel, zjistil jsem, \u017ee dokonce vypad\u00e1 jinak. Rozhodn\u011b m\u011bla nov\u011b ud\u011blan\u00e9 vlasy a i oble\u010den\u00ed bylo mnohem mladistv\u011bj\u0161\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Tak\u017ee ty si nemysl\u00ed\u0161<\/a>, \u017ee jsem ud\u011blal n\u011bco \u0161patn\u011b?“ uji\u0161\u0165oval jsem se.<\/div>\n
„No, podle m\u011b bylo dost nezodpov\u011bdn\u00e9, \u017ee jste nepou\u017eili ochranu, ale jinak na tom nevid\u00edm nic hrozn\u00e9ho.“<\/div>\n
Nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct, \u017ee by se mi n\u011bjak ulevilo a \u017ee by mi zni\u010dehonic za\u010dalo b\u00fdt l\u00edp, ale u\u017e jsem aspo\u0148 dok\u00e1zal ovl\u00e1dnout pl\u00e1\u010d.<\/div>\n
„Naopak si mysl\u00edm, \u017ee by ses s t\u00edm Tomem m\u011bl je\u0161t\u011b sej\u00edt, jestli na tebe den co den \u010dek\u00e1 a vyhl\u00ed\u017e\u00ed t\u011b. To je docela romantick\u00e9, ne?“ usm\u00e1la se na m\u011b t\u00edm v\u0159el\u00fdm maminkovsk\u00fdm \u00fasm\u011bvem, kter\u00fd v\u0161em d\u011btem na sv\u011bt\u011b d\u00e1val pocit bezpe\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Romantick\u00e9? Nemysl\u00ed\u0161 si, \u017ee je tak trochu bl\u00e1zen?“ dok\u00e1zal jsem zavtipkovat.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1, ale je to bl\u00e1zen, kter\u00e9mu o\u010dividn\u011b nejsi lhostejn\u00fd. P\u0159esta\u0148 se pros\u00edm tr\u00e1pit. Je to tv\u016fj \u017eivot a j\u00e1 bych nikdy neodsoudila nic, co bys ud\u011blal. Mrz\u00ed m\u011b, \u017ee sis n\u011bco takov\u00e9ho v\u016fbec myslel,“ polo\u017eila mi dla\u0148 na h\u0159bet ruky a pak pohledem sklouzla k m\u00fdm noh\u00e1m, kde le\u017eela cestovn\u00ed ta\u0161ka.<\/div>\n
\n

„Zlato, ty tady chce\u0161 z\u016fstat?“ ov\u011b\u0159ovala si a j\u00e1 si nemohl pomoct, ale v jej\u00edm hlase jsem jasn\u011b c\u00edtil m\u00edrnou nelibost.<\/p><\/div>\n

„No jo. Jen na p\u00e1r dn\u00ed,“ potvrdil jsem a sledoval jej\u00ed rozpaky. „Ty n\u011bkoho m\u00e1\u0161,“ dodal jsem, kdy\u017e mi to za\u010dalo doch\u00e1zet. <\/div>\n
„Ne tak \u00fapln\u011b,“ zr\u016f\u017eov\u011bla jako pivo\u0148ka a pohled zap\u00edchla do d\u0159ev\u011bn\u00e9 desky stolu. „S n\u011bk\u00fdm se v\u00edd\u00e1m. Zat\u00edm to nen\u00ed nic v\u00e1\u017en\u00e9ho, ale o to mi nejde. Jednou t\u00fddn\u011b se se sousedkama sch\u00e1z\u00edme na kafe a ono je to zrovna dneska.“<\/div>\n
„Ale mn\u011b to nevad\u00ed. Klidn\u011b s nima b\u011b\u017e. Zahrabu se u sebe. Nepot\u0159ebuju t\u011b tady,“ m\u00e1vl jsem rukou sm\u011brem ke sv\u00e9mu pokoji v pat\u0159e.<\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b?“ uji\u0161\u0165ovala se. „Nechci, abys m\u011bl pocit, \u017ee t\u011b n\u011bjak zanedb\u00e1v\u00e1m, kdy\u017e p\u0159ijede\u0161 na n\u00e1v\u0161t\u011bvu.“<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt \u00fapln\u011b klidn\u00e1.“ Vstal jsem, naposledy ji objal a zvedl z podlahy svou ta\u0161ku. Nap\u016fl u\u017e jsem se t\u011b\u0161il, a\u017e si lehnu do sv\u00e9 milovan\u00e9 postele, a kone\u010dn\u011b se mi t\u0159eba poda\u0159\u00ed po\u0159\u00e1dn\u011b usnout. Jak\u00e1si t\u00edha, kter\u00e1 mi n\u011bkolik t\u00fddn\u016f le\u017eena na hrudi jako t\u011b\u017ek\u00fd balvan, se najednou zd\u00e1la mnohem leh\u010d\u00ed. Kone\u010dn\u011b jsem se zase dok\u00e1zal po\u0159\u00e1dn\u011b nadechnout.<\/div>\n
\n

Sta\u010dily mi t\u0159i dny u mamky, abych se dal zase do kupy a dok\u00e1zal se vr\u00e1tit zp\u00e1tky do m\u011bsta. Gustav byl tak hodn\u00fd, \u017ee pro m\u011b zase p\u0159ijel.<\/p><\/div>\n

„Sko\u010d\u00edm si pro v\u011bci a m\u016f\u017eeme vyrazit,“ \u0159ekl jsem mu a vyrazil po schodech nahoru. Stihl jsem je\u0161t\u011b zachytit, jak \u0159\u00edk\u00e1 mamce, \u017ee u\u017e vypad\u00e1m l\u00edp. Ona se k n\u011bmu naklonila a n\u011bco si s n\u00edm spiklenecky \u0161eptala. Nev\u011bnoval jsem tomu pozornost, ale kdy\u017e jsme se usadili v aut\u011b a vydali se na cestu dom\u016f, nedalo mi, abych na to znovu nep\u0159ivedl \u0159e\u010d.<\/div>\n
„Ale to nic,“ odbyl m\u011b kamar\u00e1d. D\u0159\u00edv ne\u017e jsem mu stihl polo\u017eit dal\u0161\u00ed ot\u00e1zky a podrobit ho v\u00fdslechu, za\u010dal mu zvonit mobil, a tak ho zvedl.<\/div>\n
„\u010cau. Jo, chci to zkusit\u2026 J\u00e1 v\u00edm, ale na tom nez\u00e1le\u017e\u00ed, chci ti pomoct\u2026 \u010c\u00edm d\u0159\u00edv, t\u00edm l\u00edp\u2026 OK. Jsme domluveni\u2026 Nev\u00edm. V\u016fbec si to nedok\u00e1\u017eu p\u0159edstavit\u2026 Jo, taky douf\u00e1m. \u010cau.“<\/div>\n
„Kdo to byl?“ nedok\u00e1zal jsem potla\u010dit zv\u011bdavost.<\/div>\n
„Nikdo,“ zamra\u010dil se Gustav a pln\u011b se v\u011bnoval \u0159\u00edzen\u00ed. V jeho obli\u010deji se zra\u010dila neidentifikovateln\u00e1 emoce.<\/div>\n
„Nezajdeme na pivo?“ \u0159ekl po chv\u00edli.<\/div>\n
„Jo, klidn\u011b,“ pokr\u010dil jsem rameny. T\u0159eba z n\u011bj vyt\u00e1hnu, pro\u010d je tak stra\u0161n\u011b z\u00e1hadn\u00fd.<\/div>\n
„V t\u00e9 hospod\u011b u tv\u00e9ho bytu?“ dola\u010foval posledn\u00ed detaily.<\/div>\n
„Jasn\u011b. M\u016f\u017eeme si sednout venku. Je hezky,“ souhlasil jsem, ale nedalo mi to, abych Gustava neskenoval podez\u0159\u00edvav\u00fdm pohledem. Znovu vzal do ruky mobil a na\u0165ukal n\u011bjakou kr\u00e1tkou zpr\u00e1vu. Pak honem zes\u00edlil r\u00e1dio, abych se ho u\u017e na nic nevypt\u00e1val.<\/p>\n

autor: Becs<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Becs Promnul jsem si bolav\u00e9 \u010delo a p\u0159evalil se v posteli na z\u00e1da. Hlava mi t\u0159e\u0161tila, jako bych vypil p\u016flku baru, a\u010dkoliv jsem se alkoholu ani nedotkl. Byl jsem v prdeli, a to dost solidn\u011b. Rozhovor s barmankami m\u011b naprosto rozebral.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[674],"tags":[],"class_list":["post-1201","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-fuck"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1201","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1201"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1201\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1201"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1201"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1201"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}