{"id":12011,"date":"2010-03-29T18:30:00","date_gmt":"2010-03-29T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11982"},"modified":"2010-03-29T18:30:00","modified_gmt":"2010-03-29T17:30:00","slug":"se-mnou-se-bat-nemusis-12","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/03\/29\/se-mnou-se-bat-nemusis-12\/","title":{"rendered":"Se mnou se b\u00e1t nemus\u00ed\u0161 12."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"379\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b le\u017eel na Tomovi a poslouchal jeho pravideln\u00e9 oddechov\u00e1n\u00ed. Prst\u00edky putoval po jeho hrudn\u00edku a sem tam ho po\u0161imral. Byl natolik \u0161\u0165astn\u00fd,  \u017ee si ani neuv\u011bdomoval plynouc\u00ed \u010das. V Tomov\u011b n\u00e1ru\u010d\u00ed mu nic nechyb\u011blo, tak\u017ee nebyl d\u016fvod zaj\u00edmat se o to, jak moc je pozd\u011b.<\/div>\n
„P\u0159\u00e1l bych si, abys z\u016fstal do r\u00e1na.“ Povzdychl si Tom jen tak mimochodem. Zavrt\u011bl se a nato\u010dil se v\u00edc na bok, aby mohl na Billa vid\u011bt. N\u011b\u017en\u011b ho pohladil po tv\u00e1\u0159i v m\u00edst\u011b, kde se chlapec \u00fadajn\u011b uhodil o kuchy\u0148sk\u00fd n\u00e1bytek. Nateklost se t\u00e9m\u011b\u0159 ztratila. U\u017e to m\u011bl jen malinko zarudl\u00e9.  <\/div>\n
A Tom tak pln\u011b nev\u011b\u0159il. Ani nev\u011bd\u011bl, pro\u010d m\u00e1 ty pochybnosti, ka\u017edop\u00e1dn\u011b byly tady, a i kdy\u017e na Billa netla\u010dil, aby mu \u0159ekl, jak to doopravdy bylo, podv\u011bdom\u011b tu\u0161il, \u017ee z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu k n\u011bmu nen\u00ed chlapec tak \u00fapln\u011b up\u0159\u00edmn\u00fd. Necht\u011bl ho za to \u0161mahem odsoudit a pod tlakem z n\u011bj vym\u00e1mit p\u0159izn\u00e1n\u00ed, u\u017e jen proto, \u017ee tu byla i mo\u017enost, \u017ee se jen prachoby\u010dejn\u011b plete. Sl\u00edbil si ale, \u017ee u\u017e je konec s jeho pasivn\u00edm nic ned\u011bl\u00e1n\u00edm. Informace o Billov\u011b \u017eivot\u011b si k n\u011bmu jen tak nep\u0159ipochoduj\u00ed a nezaklepou na jeho dve\u0159e. Je na \u010dase, aby se za\u010dal malinko v\u00edce zaj\u00edmat na vlastn\u00ed p\u011bst.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
„To j\u00e1 taky.“ Zkrou\u0161en\u011b p\u0159ipustil Bill. „Ale je brzo. Mo\u017en\u00e1 za \u010das.“ On si byl toti\u017e jist\u00fd, \u017ee a\u017e si Brenig zvykne na jeho odchody, zkus\u00ed na n\u011bj, \u017ee pan\u00ed M\u00fcllerov\u00e1, kter\u00e9 \u00fadajn\u011b hl\u00eddal nezbedn\u00e9 ratolesti, bude cht\u00edt sv\u016fj ve\u010dern\u00ed program prot\u00e1hnout a\u017e do brzk\u00fdch rann\u00edch hodin a rozum\u00ed se samo sebou, aby Bill z\u016fstal a\u017e do doby, kdy se vr\u00e1t\u00ed, a pak u\u017e by nem\u011blo v\u00fdznam hn\u00e1t se n\u011bkde v noci dom\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
Zat\u00edmco si tak pov\u00eddali o tom, jak b\u00e1je\u010dn\u00e9 by bylo, kdyby mohli b\u00fdt spolu celou noc, a r\u00e1no se vedle sebe probudit, Bill zavadil pohledem o sv\u00e9 n\u00e1ramkov\u00e9 hodinky.<\/div>\n
„Do prdele!“ V \u00fad\u011bsu zaklel a vymr\u0161til se do sedu, odhazuj\u00edc z nich pletenou deku od Tomovy babi\u010dky, kterou je mlad\u00fd mu\u017e oba p\u0159ikryl. Rychle se za\u010dal sh\u00e1n\u011bt po kusech sv\u00e9ho oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 bylo rozh\u00e1zen\u00e9 v\u0161ude kolem nich.<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“ Nap\u0159\u00edmil se Tom tak\u00e9.<\/div>\n
„J\u00e1 m\u00e1m b\u00fdt ani na za dvacet minut doma. To nest\u00edh\u00e1m.“ Za\u00fap\u011bl zoufale Bill, a jak se sna\u017eil rychle nasoukat do boxerek, zamotaly se mu nohy, ztratil rovnov\u00e1hu a \u017euchnul sebou zp\u011bt mezi pol\u0161t\u00e1\u0159e.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Klid.“ Sna\u017eil se Tom zm\u00edrnit Billovu paniku a rychle se obl\u00e9kal tak\u00e9. „J\u00e1 t\u011b tam hod\u00edm. Autem to stihnem. Zdr\u017eelo by t\u011b p\u0159edev\u0161\u00edm \u010dek\u00e1n\u00ed na vlak.“<\/div>\n
„Neee!“ Chytl se Bill za hlavu. To nebyl dobr\u00fd n\u00e1pad. Tom se zarazil v p\u016flce pohybu.<\/div>\n
„Pro\u010d, pros\u00edm t\u011b, ne? J\u00e1 myslel, \u017ee pot\u0159ebuje\u0161 b\u00fdt zp\u00e1tky na \u010das.“<\/div>\n
„To jo.“ P\u0159ipustil Bill a s\u00e1m ustal v obl\u00e9k\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Tak v \u010dem je probl\u00e9m?“ Rozhodil pr\u00e1vn\u00edk rukama. Bill zap\u00edchl o\u010di do koberce.<\/div>\n
„On nerad vid\u00ed ciz\u00ed lidi.“ Zamumlal. Tom se musel p\u00e1rkr\u00e1t zhluboka nadechnout, aby nevybuchnul. Ten chlap prost\u011b smrd\u011bl, to u\u017e mu nikdo nevymluv\u00ed. Bu\u010f tu z\u00e1pornou roli v chlapcov\u011b \u017eivot\u011b zast\u00e1v\u00e1 on, a nebo je n\u011bco \u0161patn\u011b s Billem. A\u0165 tak \u010di tak, on tomu p\u0159ijde na kloub, proto\u017ee tyhle Billovy podivnosti u\u017e \u0161ly p\u0159ehl\u00ed\u017eet jen velice st\u011b\u017e\u00ed.  <\/div>\n
„Nem\u011bj strach. Nem\u00e1m v pl\u00e1nu l\u00edzt k v\u00e1m do bar\u00e1ku, a jestli t\u011b to uklidn\u00ed, tak zastav\u00edm kousek od n\u011bj, aby to v\u016fbec nevid\u011bl.“ Se sebezap\u0159en\u00edm navrhl tuhle variantu, i kdy\u017e by se mnohem rad\u011bji uch\u00fdlil k \u00fapln\u011b jin\u00e9. K mnohem radik\u00e1ln\u011bj\u0161\u00ed. Nem\u011bl ale p\u0159edstavu, co proti n\u011bmu stoj\u00ed za protivn\u00edka, tak\u017ee t\u00edm, \u017ee by se u nich uk\u00e1zal, utrhoval se na n\u011bj v domn\u011bn\u00ed, \u017ee ten chlap utla\u010duje Billova z\u00e1kladn\u00ed lidsk\u00e1 pr\u00e1va, by mohl \u010dernovl\u00e1skovi jen p\u0159it\u00ed\u017eit. Nebyl bl\u00e1hov\u00fd, aby si myslel, \u017ee by se mu doznal. To by se rozhodn\u011b nestalo, a pokud by n\u011bco podobn\u00e9ho ud\u011blal, mohl by se tak\u00e9 do\u010dkat toho, \u017ee Bill by v pond\u011bl\u00ed do pr\u00e1ce nep\u0159i\u0161el jen se zarudlou tv\u00e1\u0159\u00ed. Sice by m\u011bl jasn\u00fd d\u016fkaz proti n\u011bmu, ale na tuhle variantu by tedy rozhodn\u011b nep\u0159istoupil. Nehodlal z Billa d\u011blat n\u00e1vnadu. Pokud se uk\u00e1\u017ee, \u017ee ho doopravdy ml\u00e1t\u00ed, nebude mu zavd\u00e1vat p\u0159\u00ed\u010dinu, aby na n\u011bj vzt\u00e1hl ruku. Nem\u00ednil se d\u00edvat na zubo\u017een\u00e9ho a trp\u00edc\u00edho Billa. Na to ho a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 miloval, a proto se te\u010f sna\u017eil ze v\u0161ech sil, aby nep\u0159ijeli pozd\u011b. A co se t\u00fdkalo zji\u0161t\u011bn\u00ed pravdy, mus\u00ed to ud\u011blat n\u011bjak opatrn\u011b a nen\u00e1padn\u011b, aby pokud mo\u017eno nepojal podez\u0159en\u00ed ani samotn\u00fd Bill.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Billovi se tahle mo\u017enost zd\u00e1la vcelku p\u0159ijateln\u00e1, tak\u017ee na ni k\u00fdvnul.<\/div>\n
„Fajn. Posb\u00edrej si zbytek v\u011bc\u00ed. Doobl\u00edkne\u0161 se v aut\u011b.“ Zavelel Tom a u\u017e vyb\u00edhal z bytu, s\u00e1m se je\u0161t\u011b p\u0159i cest\u011b soukaj\u00edc do mikiny. Bill dosedl na sedadlo spolujezdce p\u0159esn\u011b ve chv\u00edli, kdy Tom u\u017e ot\u00e1\u010del kl\u00ed\u010dkem v zapalov\u00e1n\u00ed a kvedlal se \u0159adic\u00ed p\u00e1kou, ve snaze tam hodit zp\u00e1te\u010dku. Kdy\u017e se mu to povedlo, se\u0161l\u00e1pl plyn snad a\u017e k podlaze a vy\u0159\u00edtil se z parkovac\u00edho dvorku vily ven na cestu. N\u00e1sledovala spojka, jedni\u010dka a plyn, a u\u017e svi\u0161t\u011bli ulicemi Berl\u00edna sm\u011br m\u00edsto, kde pot\u0159eboval Bill ji\u017e b\u011bhem deseti minut b\u00fdt. Ten si b\u011bhem j\u00edzdy je\u0161t\u011b navl\u00e9kal rol\u00e1k, kab\u00e1t a zap\u00ednal si boty. Kabelku m\u011bl, tak\u017ee nic podstatn\u00e9ho u Toma v tom sp\u011bchu snad nezapomn\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
Na\u0161t\u011bst\u00ed provoz v tuhle dobu na silnic\u00edch ji\u017e zna\u010dn\u011b pro\u0159\u00eddl, tak\u017ee nebyl probl\u00e9m se zdr\u017eov\u00e1n\u00edm ostatn\u00edch \u0159idi\u010d\u016f. Dokonce m\u011bli i docela kliku, proto\u017ee na semaforech jim v\u017edy pohotov\u011b naskakovala zelen\u00e1.<\/div>\n
„Tady vpravo.“ Navigoval Bill Toma, kdy\u017e u\u017e se bl\u00ed\u017eili. „Tady mi, pros\u00edm, zastav.“ Vy\u017e\u00e1dal si Bill a Tom ho tedy poslechl.<\/div>\n
„Kde je v\u00e1\u0161 d\u016fm?“ Cht\u011bl jen v\u011bd\u011bt.<\/div>\n
„Ten t\u0159et\u00ed tady odsud.“ Odpov\u011bd\u011bl Bill, ani\u017e by tu\u0161il, \u017ee Tom se nept\u00e1 pro nic za nic.<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak ut\u00edkej.“ Chlapec mu je\u0161t\u011b v rychlosti vl\u00edpnul pusu na rozlou\u010denou a otev\u00edral svoje dve\u0159e. „Z\u00edtra si ur\u010dit\u011b brnknem.“ K\u0159iknul za n\u00edm je\u0161t\u011b Tom, ale vid\u011bl u\u017e jen, jak Bill p\u00e1d\u00ed po chodn\u00edku, rozr\u00e1\u017e\u00ed branku a po chodn\u00ed\u010dku m\u00ed\u0159\u00ed k vchodov\u00fdm dve\u0159\u00edm. Pak u\u017e se mu z dohledu ztratil.  <\/div>\n
<\/div>\n
Tom je\u0161t\u011b chvilinku po\u010dkal, aby si Bill nev\u0161iml, \u017ee jeho auto projelo kolem, a pomalu se rozjel. Cht\u011bl jen omrknout \u010d\u00edslo popisn\u00e9. Nemusel ani nijak nap\u00ednat zrak. 53 st\u00e1lo p\u0159\u00edmo na po\u0161tovn\u00ed schr\u00e1nce vedle branky. Poodjel je\u0161t\u011b o kus d\u00e1l a zarazil na okraji chodn\u00edku. Zalovil v kapse sv\u00fdch kalhot, v seznamu na\u0161el \u010d\u00edslo, kter\u00e9 te\u010f pot\u0159eboval, a dal volat.<\/div>\n
„Nazdar, Kaulitz.“ Ozvalo se z druh\u00e9 strany zvesela. Jeho kamar\u00e1d z vysok\u00e9 \u0161koly byl no\u010dn\u00ed pt\u00e1k, tak\u017ee moment\u00e1ln\u011b ho nejsp\u00ed\u0161 zastihl uprost\u0159ed n\u011bjak\u00e9 z\u00e1bavy, co\u017e odhadoval ze spousty hlas\u016f a hudby, kter\u00e1 se nesla v pozad\u00ed.<\/div>\n
„Ahoj, Mathy. N\u011bco bych od tebe pot\u0159eboval.“ P\u0159e\u0161el Tom rovnou k v\u011bci. Tady hodlal za\u010d\u00edt. Mathyas Schr\u00e4der by mu start jeho p\u00e1tr\u00e1n\u00ed mohl dost usnadnit. Na \u0161kole s n\u00edm d\u011blal pr\u00e1va, ale pro \u010dlov\u011bka s jeho dobrodru\u017enou povahou a du\u0161\u00ed mal\u00e9ho kluka to pro n\u011bj byla p\u0159\u00edli\u0161 nudn\u00e1 pr\u00e1ce, tak\u017ee se hned jak dostudoval, vrhnul na dr\u00e1hu soukrom\u00e9ho o\u010dka.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak spus\u0165. S \u010d\u00edm si n\u00e1\u0161 velk\u00fd pan pr\u00e1vn\u00edk nev\u00ed rady.“ Dob\u00edral si ho. Nejsp\u00ed\u0161 byl malinko v n\u00e1ladi\u010dce.<\/div>\n
„Mathyasi, ne\u0161a\u0161kuj. Je to v\u00e1\u017en\u00fd. Pot\u0159eboval bych proklepnout jednoho chlapa.“ Um\u00edr\u0148oval ho Tom. Nebyl zv\u011bdav\u00fd na jeho srandi\u010dky.<\/div>\n
„OK, poslouch\u00e1m.“<\/div>\n
„Jmenuje se Tobias Brenig. Jeho adresa je Feuerbachstrasse 53, Steglitz, Berl\u00edn. M\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Vydr\u017e. Pr\u00e1v\u011b jsem vylovil tu\u017eku a pap\u00edr. M\u016f\u017ee\u0161 to zopakovat?“ Tom tedy v\u0161echny informace trp\u011bliv\u011b p\u0159ed\u0159\u00edkal znovu. „Je\u0161t\u011b mi pov\u011bz, po \u010dem p\u0159esn\u011b m\u00e1m j\u00edt, nebo chce\u0161 jen n\u011bco v\u0161eobecn\u00e9ho?“<\/div>\n
„S t\u00edm chlapem bydl\u00ed dvaadvacetiteletej kluk a j\u00e1 m\u00e1m podez\u0159en\u00ed, \u017ee ho ten d\u011bdek fyzicky t\u00fdr\u00e1. Bill ale nic nep\u0159izn\u00e1v\u00e1. Tak\u017ee se zkus poptat soused\u016f, jestli si n\u011b\u010deho nev\u0161imli, mrknout na jeho trestn\u00ed rejst\u0159\u00edk. Co j\u00e1 v\u00edm. Ty by sis m\u011bl v\u011bd\u011bt rady.“<\/div>\n
„V klidu. J\u00e1 si toho pt\u00e1\u010dka pod\u00e1m.“ Ujistil ho a pak si neodpustil pozn\u00e1mku. „Bill \u0159\u00edk\u00e1\u0161, jo? A je aspo\u0148 hezkej?“ Tom proto\u010dil o\u010di v sloup a ne\u017e sta\u010dil zareagovat, Mathyas si odpov\u011bd\u011bl s\u00e1m. „Ur\u010dit\u011b bude, kdy\u017e m\u00e1\u0161 takovou p\u00e9\u010di.“ Chechtal se na druh\u00e9 stran\u011b.<\/div>\n
„Do moj\u00ed p\u00e9\u010de ti nic nen\u00ed a ty si tu svou odpus\u0165.“ Zavr\u010del na n\u011bj Tom. Moment\u00e1ln\u011b nebyl ve stavu, kdy by byl schopn\u00fd kamar\u00e1dovy nar\u00e1\u017eky p\u0159ij\u00edmat s nadhledem.<\/div>\n
„Jasn\u011b. Ozvu se ti nejpozd\u011bji do t\u0159\u00ed dn\u016f a d\u00e1m v\u011bd\u011bt, jak jsem dopadnul.“<\/div>\n
„OK, moc d\u00edk.“ Tom zav\u011bsil a promnul si ko\u0159en nosu. Doufal, \u017ee Mathyas n\u011bco zjist\u00ed, proto\u017ee on ze sv\u00e9 pozice toho mnoho podnikat nemohl, co\u017e v n\u011bm vyvol\u00e1valo pocit bezmoci, kter\u00fd skute\u010dn\u011b v\u016fbec nem\u011bl r\u00e1d.<\/p>\n<\/div>\n
S my\u0161lenkou, \u017ee prozat\u00edm je to maximum, kter\u00e9 mohl ud\u011blat, se zvolna vracel dom\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\u2026<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Bill sotva popadal dech, kdy\u017e  vsouval kl\u00ed\u010de do z\u00e1mku. Neub\u011bhl sice n\u011bjakou velkou vzd\u00e1lenost, jen\u017ee na tom zkr\u00e1cen\u00e9m dechu se odrazila nejen jeho nesportovnost, ale tak\u00e9 ur\u010ditou z\u00e1sluhu na tom m\u011blo i to nervov\u00e9 vyp\u011bt\u00ed, kter\u00e9 ho pohltilo v okam\u017eiku, kdy zjistil, jak pozd\u011b je. Cestou sem ned\u011blal nic jin\u00e9ho, ne\u017e \u017ee kontroloval \u010das a sna\u017eil se snad silou v\u016fle tu ub\u00edhaj\u00edc\u00ed vte\u0159inovou ru\u010di\u010dku zarazit. Nebylo ale pot\u0159eba. Tom mu snad vylo\u017een\u011b zachr\u00e1nil \u017eivot t\u00edm, \u017ee to stihl. Bill otev\u00edral dve\u0159e ve chv\u00edli, kdy hodiny odkrajovaly posledn\u00ed p\u016flminutku p\u0159ed dvan\u00e1ctou.<\/p>\n<\/div>\n
„Uf.“ Odfoukl si Bill hlasit\u011b a pov\u011bsil kab\u00e1t, kter\u00fd si stejn\u011b ani nezap\u00ednal, na v\u011b\u0161\u00e1k v p\u0159eds\u00edni. Nadsko\u010dil \u00falekem, kdy\u017e si rozsv\u00edtil na schodi\u0161ti, \u017ee p\u016fjde rovnou do sv\u00e9ho pokoje, a o futra z ob\u00fdv\u00e1ku na chodbu se op\u00edral Brenig a pozoroval ho.<\/div>\n
„Copak, copak, \u010dern\u00fd sv\u011bdom\u00ed?“ Okomentoval to Billovo \u0161kubnut\u00ed s posm\u011b\u0161n\u00fdm \u00fa\u0161klebkem. I on posledn\u00ed p\u016flhodinu pokukoval po hodin\u00e1ch a v hloubi du\u0161e si mo\u017en\u00e1 p\u0159\u00e1l, aby to chlapec nestihl a on m\u011bl mo\u017enost ho potrestat n\u011bjakou lib\u016fstkou. Nest\u00e1valo se \u010dasto, aby byl v tomhle rozpolo\u017een\u00ed, ale dnes m\u011bl jednu z t\u011bch sv\u00fdch n\u00e1lad. Nav\u00edc to cel\u00e9 i umocnil pohled na n\u011bj. Netu\u0161il, co m\u011bl na sob\u011b, kdy\u017e ve\u010der odch\u00e1zel. Bill se mu neuk\u00e1zal. Za to te\u010f m\u011bl mo\u017enost si ho prohl\u00e9dnout a musel uznat, \u017ee vypadal skute\u010dn\u011b rajcovn\u011b. Jako mal\u00e1 kurva. Bylo a\u017e k nev\u00ed\u0159e, \u017ee se pod touhle fas\u00e1dou smyslnosti, a z\u00e1rove\u0148 nevinnosti, skr\u00fdval kluk. Byla to jeho mal\u00e1 cennost, hra\u010dka, kterou zd\u011bdil po star\u00e9 Tr\u00fcmperov\u00e9, a kdy\u017e se mu dostala do pa\u0159\u00e1t\u016f, nehodlal se j\u00ed nikdy vzd\u00e1t. Proto Billa dr\u017eel v\u017edy tak zkr\u00e1tka. Musel v chlapci neust\u00e1le udr\u017eovat p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed, \u017ee on je jeho p\u00e1n, bez kter\u00e9ho je pouh\u00e9 nic neschopn\u00e9 \u017eivota, nav\u00edc jako miluj\u00edc\u00ed syn\u00e1\u010dek musel p\u0159eci ct\u00edt posledn\u00ed p\u0159\u00e1n\u00ed sv\u00e9 milovan\u00e9 matinky, kter\u00e1 mu ho sv\u011b\u0159ila do p\u00e9\u010de. A tohle mu neust\u00e1le opakoval a p\u0159ipom\u00ednal, a Bill tomu ke sv\u00e9 vlastn\u00ed \u0161kod\u011b v\u011b\u0159il.<\/p>\n<\/div>\n
Billovi sta\u010dil jedin\u00fd  pohled, aby z jeho o\u010d\u00ed vy\u010detl, co za choutky mu b\u011b\u017e\u00ed hlavou. Automaticky couvl o krok dozadu.<\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 p\u0159i-p\u0159i\u0161el jsem v\u010das.“ Koktnul, hlas podbarven\u00fd obavami.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm.“ K\u00fdvnul Brenig a zalo\u017eil si ruce na prsou. Bavil se chlapcov\u00fdm zcela o\u010dividn\u00fdm strachem a \u010dekal na sebemen\u0161\u00ed chybu z jeho strany. Sta\u010dilo by jedin\u00e9 \u0161patn\u011b pronesen\u00e9 slovo a byl by jeho.<\/div>\n
„Tak\u2026 mohl bych j\u00edt sp\u00e1t? Jsem unaven\u00fd.“ Opanoval se natolik, \u017ee vyd\u011b\u0161enost se mu poda\u0159ilo t\u00e9m\u011b\u0159 zamaskovat. Brenig se zamra\u010dil. Bill byl dnes pozoruhodn\u011b state\u010dn\u00fd. Obvykle se sta\u010dilo k\u0159iv\u011b pod\u00edvat a ustra\u0161en\u00fd se choulil n\u011bkde v rohu m\u00edstnosti. N\u011bkdy mu p\u0159ipadal jako uboh\u00e9 pra\u0161iv\u00e9 \u0161t\u011bn\u011b, co\u017e ho popouzelo, ale z\u00e1rove\u0148 i rozpalovalo.<\/div>\n
„A co takhle se chvilku v\u011bnovat sv\u00e9mu p\u00e1novi?“ Zkusil to na n\u011bj a s jistotou o\u010dek\u00e1val, \u017ee tohle Billa polo\u017e\u00ed a za\u010dne \u0161kemrat, \u017ee nechce. Pochyboval, \u017ee by to ud\u011blal jen po t\u00e9hle v\u00fdzv\u011b dobrovoln\u011b, bez sebemen\u0161\u00edho protestu. M\u011bl ho sice nau\u010den\u00e9ho natolik, \u017ee si kluk na jeho pot\u0159eby zvyknul, ale v\u011bt\u0161inou tam n\u011bjak\u00fd ten pros\u00edk b\u00fdval i tak. Dnes ale st\u0159elil \u00fapln\u011b vedle.<\/p>\n<\/div>\n
Bil nasucho polknul a zhluboka se nedechnul.<\/div>\n
„Nezlobte se\u2026 Ale v\u00e1\u017en\u011b bych si cht\u011bl j\u00edt lehnout.“ Samotn\u00e9ho Billa p\u0159ekvapilo, co z n\u011bj vypadlo, i kdy\u017e v n\u011bm byla mal\u00e1 du\u0161i\u010dka. To Brenigovi sam\u00fdm p\u0159ekvapen\u00edm klesla brada. Tomu se nedalo nic vytknout. Svrb\u011bla ho ruka, \u017ee i p\u0159es Billovo vzorn\u00e9 chov\u00e1n\u00ed si vynut\u00ed to, co chce, ov\u0161em to by on s\u00e1m p\u0159ekro\u010dil svoje vlastn\u00ed pravidla. To si nemohl jen tak dovolit. Sk\u0159\u00edpal zuby, kdy\u017e nech\u00e1val kolem sebe Billa proj\u00edt do horn\u00edho patra, ale v tuhle chv\u00edli na n\u011bj nemohl. On si ale z\u00e1minku najde. D\u00e1 si pozor a neunikne mu jedin\u00e1 chlapcova chyba, a kdy\u017e to nep\u016fjde, podn\u00edt\u00ed ji s\u00e1m. V\u011bd\u011bl o jeho slab\u00fdch str\u00e1nk\u00e1ch.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Bill za sebou zabouchl dve\u0159e od sv\u00e9ho pokoje, oto\u010dil kl\u00ed\u010dem v z\u00e1mku a z\u00e1dy se po nich svezl dol\u016f na zem. Teprve nyn\u00ed ta maska opadla a jemu se rozt\u0159\u00e1sly ruce a z o\u010d\u00ed vyhrkly slzy. Naplno se projevil ten \u0161ok. Bylo pro n\u011bj k nev\u00ed\u0159e, \u017ee to dok\u00e1zal, unikl mu. Ani netu\u0161il, kde se to v n\u011bm tam dole vzalo, ale touha zabojovat byla siln\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e se tam p\u0159ed n\u00edm rozsypat jako uzl\u00ed\u010dek nerv\u016f. Vysv\u011btloval si to t\u00edm, \u017ee nebylo zbyt\u00ed. Nesnesl by, kdyby se bezprost\u0159edn\u011b po tom, co se ho dot\u00fdkal a laskal Tom, m\u011bly dotknout nechutn\u00e9 pa\u0159\u00e1ty toho st\u00e1rnouc\u00edho d\u011bdka. Nejsp\u00ed\u0161 by se pozvracel odporem. Brenigovi by se tak poda\u0159ilo naprosto zneuct\u00edt a po\u0161lapat to kr\u00e1sn\u00e9, co si v srdci odn\u00e1\u0161el od Toma. To nemohl dopustit. Ty chv\u00edle s n\u00edm byly naprosto jedine\u010dn\u00e9. Bohu\u017eel ale zm\u011bnily Billovo vn\u00edm\u00e1n\u00ed toho, co se nau\u010dil vykon\u00e1vat ji\u017e absolutn\u011b rutinn\u011b, natolik, \u017ee si nedovedl p\u0159edstavit, co si po\u010dne, a\u017e k tomu dojde n\u011bkdy v budoucnu.  <\/div>\n
Nev\u011bd\u011bl, jak dlouho tam sed\u011bl, nohy si choul\u00edc k t\u011blu, a plakal. Vstal teprve, kdy\u017e se mu poda\u0159ilo uklidnit se, zbavil se strachu a tlukot vyd\u011b\u0161en\u00e9ho srdce se vr\u00e1til na b\u011b\u017enou tepovou frekvenci. Neodva\u017eoval se ani vyj\u00edt ven a j\u00edt se do koupelny um\u00fdt, nebo alespo\u0148 vy\u010distit zuby. Postavil se na rozt\u0159esen\u00e9 nohy a p\u00e1r nejist\u00fdmi kroky p\u0159e\u0161el k posteli. Musel se p\u0159idr\u017eovat psac\u00edho stolu, kter\u00fd st\u00e1l hned vedle, kdy\u017e ze sebe stahoval kalhoty. Triko a svetr ze sebe vysvl\u00e9kal u\u017e vsed\u011b v pe\u0159in\u00e1ch. Py\u017eamo nenos\u00edval, tak\u017ee jen v boxerk\u00e1ch se polo\u017eil na postel a je\u0161t\u011b notnou dobu jen apaticky z\u00edral na tmou z\u010dernal\u00fd strop, ne\u017e ho z jeho mal\u00e9ho tr\u00e1pen\u00ed vysvobodil sp\u00e1nek.  <\/div>\n
<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki Bill \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b le\u017eel na Tomovi a poslouchal jeho pravideln\u00e9 oddechov\u00e1n\u00ed. Prst\u00edky putoval po jeho hrudn\u00edku a sem tam ho po\u0161imral. Byl natolik \u0161\u0165astn\u00fd,  \u017ee si ani neuv\u011bdomoval plynouc\u00ed \u010das. V Tomov\u011b n\u00e1ru\u010d\u00ed mu nic nechyb\u011blo, tak\u017ee nebyl d\u016fvod zaj\u00edmat se o to, jak<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[309],"tags":[],"class_list":["post-12011","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-se-mnou-se-bat-nemusis"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12011","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12011"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12011\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12011"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12011"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12011"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}