{"id":12024,"date":"2010-03-28T16:00:00","date_gmt":"2010-03-28T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11995"},"modified":"2010-03-28T16:00:00","modified_gmt":"2010-03-28T15:00:00","slug":"najdu-tve-srdce-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/03\/28\/najdu-tve-srdce-5\/","title":{"rendered":"Najdu tv\u00e9 srdce 5."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel <\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Tomovy ruce pomalu sjely po kuchy\u0148sk\u00e9 lince a jejich majitel se pohledem sv\u00fdch o\u010d\u00ed zam\u011b\u0159il na my\u010dku p\u0159ed sebou. Po pam\u011bti oto\u010dil knofl\u00edkem, spustil program a spokojen\u011b zaznamenal \u010dinnost toho velk\u00e9ho pomocn\u00edka. Spokojen\u011b se odt\u00e1hl a o\u010dima vyhledal hodiny na st\u011bn\u011b. Ukazovaly mu n\u011bco m\u00e1lo p\u0159ed des\u00e1tou hodinou ve\u010dern\u00ed, dobou, kdy m\u011bl Tom obvykle v\u0161echny povinnosti z krku, a kone\u010dn\u011b si po dlouh\u00e9m, n\u00e1ro\u010dn\u00e9m dni ud\u011blal \u010das s\u00e1m na sebe. A i dnes jej hodlal vyu\u017e\u00edt.  <\/div>\n
<\/div>\n
Jeho kroky zam\u00ed\u0159ily k mal\u00e9, kuchy\u0148sk\u00e9 sk\u0159\u00ed\u0148ce a zastavily se p\u0159ed n\u00ed, zat\u00edmco jejich majitel otev\u0159el d\u0159ev\u011bn\u00e1 dv\u00ed\u0159ka. N\u011bkolik dlouh\u00fdch rozhoduj\u00edc\u00edch minut jen zkoumal obsah sk\u0159\u00ed\u0148ky p\u0159ed sv\u00fdma o\u010dima, po chvilce v\u00e1h\u00e1n\u00ed v\u0161ak rozhodn\u011b s\u00e1hnul po sv\u00e9 obl\u00edben\u00e9 zna\u010dce v\u00edna. Do rukou si vzal je\u0161t\u011b dv\u011b sklenice a pomalu zam\u00ed\u0159il do ob\u00fdv\u00e1ku.<\/div>\n
Jeho rty opustil \u00falevn\u00fd  v\u00fddech, kdy\u017e se po cel\u00e9m dni kone\u010dn\u011b usadil na pohodln\u00e9m gau\u010di a zaklonil hlavu dozadu, p\u0159iv\u00edraj\u00edc sv\u00e1 v\u00ed\u010dka. Dnes u\u017e m\u011bl pr\u00e1ce opravdu dost… a rad\u011bji ani necht\u011bl pomyslet na to, co jej \u010dek\u00e1 z\u00edtra. R\u00e1zn\u011b zavrt\u011bl hlavou, aby z n\u00ed vyhnal ty protivn\u00e9 my\u0161lenky, otev\u0159el si l\u00e1hev v\u00edna a za n\u011bkolik okam\u017eik\u016f u\u017e smo\u010dil sv\u00e9 rty v lahodn\u00e9m, nazl\u00e1tl\u00e9m v\u00edn\u011b.<\/div>\n
Jeho o\u010di pozvedly sv\u016fj pohled a on se znova, dnes ve\u010der u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 rozhl\u00e9dnul kolem sebe. Netu\u0161il pro\u010d, nemohl se v\u0161ak na to, co jej obklopovalo, vynad\u00edvat. Tak dob\u0159e a p\u0159\u00edjemn\u011b se tu nec\u00edtil u\u017e dlouho. Samoz\u0159ejm\u011b, m\u011bl to tu r\u00e1d, jeho d\u016fm se mu l\u00edbil… tak pro\u010d na n\u011bj dnes p\u016fsobil tak jinak, tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b hezky? P\u0159itom se na n\u011bm nezm\u011bnilo vlastn\u011b v\u016fbec nic… a\u017e na…  <\/div>\n
Tomovy o\u010di vzhl\u00e9dly a Tom se jejich pohledem up\u0159el k horn\u00edmu, u\u017e n\u011bkolik minut ztichl\u00e9mu patru. Zd\u00e1lo se mu to… nebo byl ten zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u010dernovlas\u00fd  chlapec opravdu d\u016fvodem a odpov\u011bd\u00ed na v\u0161echny jeho ot\u00e1zky, kter\u00e9 si Tom pokl\u00e1dal u\u017e od chv\u00edle, co ve\u0161el do domu? Znova se rozhl\u00e9dnul po m\u00edstnosti a neubr\u00e1nil se mal\u00e9mu \u00fasm\u011bvu. V\u0161echno tu najednou vypadalo a p\u016fsobilo tak pe\u010dliv\u011b, tak \u010dist\u011b a kr\u00e1sn\u011b, a\u017e Tomovi p\u0159ech\u00e1zel zrak. Ani v nejmen\u0161\u00edm si tu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, p\u0159esto v\u0161ak kr\u00e1snou zm\u011bnu, nedovedl vysv\u011btlit. Jako by byl n\u011bkde \u00fapln\u011b jinde, p\u0159esto v\u0161ak byl st\u00e1le tady doma. P\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka a naposled sv\u00fdm pohledem spo\u010dinul na \u010dist\u00e9m, pe\u010dliv\u011b uklizen\u00e9m sklen\u011bn\u00e9m stolku. Tak p\u0159\u00edjemn\u011b a kr\u00e1sn\u011b se tady dlouho nec\u00edtil. Vlastn\u011b od doby, kdy…  <\/div>\n
<\/div>\n
\n
Tok jeho my\u0161lenek p\u0159eru\u0161ily n\u011b\u010d\u00ed tich\u00e9 kr\u016f\u010dky, tich\u00e9 odka\u0161l\u00e1n\u00ed a ot\u00e1zka, kter\u00e1 se dolinula k Tomov\u00fdm u\u0161\u00edm. Pomalu opustil sv\u00e9  my\u0161lenky, vzhl\u00e9dl… a setkal se s pohledem hlubok\u00fdch, \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 na n\u011bj \u010dernovl\u00e1sek up\u0159el.<\/div>\n
„Ehm… pane Kaulitzi… ehm… \u0161\u00e9fe Kaulitzi…,“ vykoktal nesouvisle a nesm\u011ble p\u0159e\u0161l\u00e1pnul na sv\u00e9m m\u00edst\u011b. Netu\u0161il, jak by m\u011bl sv\u00e9ho nad\u0159\u00edzen\u00e9ho oslovit, proto jen stydliv\u011b sklopil pohled sv\u00fdch o\u010d\u00ed… tak\u017ee nemohl vid\u011bt \u00fasm\u011bv, kter\u00fd se rozlil na Tomov\u00fdch rtech.<\/div>\n
„Tome,“ odv\u011btil prost\u011b, a kdy\u017e zaznamenal t\u00e1zav\u00fd pohled dvou mandlov\u00fdch o\u010d\u00ed, uvoln\u011bn\u011b se usm\u00e1l. Nikdy se mu nel\u00edbilo, a ani v pr\u00e1ci si nedovedl zvyknout, na tolik form\u00e1ln\u00ed osloven\u00ed, kter\u00e9 se pou\u017e\u00edvalo spolu s jeho p\u0159\u00edjmen\u00edm. A ani te\u010f si nep\u0159\u00e1l a ani nevy\u017eadoval, aby jej Bill takhle oslovoval. V\u017edy se mu l\u00edbila sp\u00ed\u0161e uvoln\u011bn\u011bj\u0161\u00ed a p\u0159\u00e1tel\u0161t\u011bj\u0161\u00ed atmosf\u00e9ra… mnohem v\u00edc, ne\u017e ta tich\u00e1 a\u017e snobsk\u00e1. A to poznal i Bill.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Tome,“ \u0161pitl na druh\u00fd pokus a vzhl\u00e9dl k o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdm o\u010d\u00edm. „Cht\u011bl jsem… cht\u011bl jsem se zeptat, jestli… jestli je\u0161t\u011b ode m\u011b budete dnes n\u011bco pot\u0159ebovat,“ zeptal se, vz\u00e1p\u011bt\u00ed mu v\u0161ak bylo odpov\u011bd\u00ed Tomovo zavrt\u011bn\u00ed hlavou.<\/div>\n
„Ne ne, to je v po\u0159\u00e1dku. D\u011bkuji,“ odv\u011btil a s \u00fasm\u011bvem se zad\u00edval na \u010dernovlas\u00e9ho chlapce p\u0159ed sebou, v duchu p\u0159em\u00fd\u0161lej\u00edc. U\u017e u\u017e se ot\u00e1\u010del… p\u0159eci jen v\u0161ak jeho \u010dinnost p\u0159eru\u0161ilo n\u011bco, co ani v nejmen\u0161\u00edm neo\u010dek\u00e1val.<\/div>\n
„Po\u010dkej… Poj\u010f  sem a posa\u010f se,“ Tomovy o\u010di se st\u0159etly s t\u011bmi Billov\u00fdmi a Tom odlo\u017eil svou sklenici v\u00edna na st\u016fl, k\u00fdvaj\u00edc tak \u010dernovlas\u00e9mu chlapci p\u0159ed sebou. Vid\u011bl p\u0159ekvapen\u00ed, zra\u010d\u00edc\u00ed se v jeho o\u010d\u00edch, kdy\u017e o p\u00e1r krok\u016f popo\u0161el a\u017e ke gau\u010di a na jeho k\u00fdvnut\u00ed se usadil naproti n\u011bmu.<\/div>\n
Tomovy ruce se nat\u00e1hly pro dal\u0161\u00ed sklenici a Tom uchopil l\u00e1hev do rukou.<\/div>\n
„D\u00e1\u0161 si v\u00edno?“ zeptal se, automaticky si v\u0161ak pr\u00e1zdnou sklenici p\u0159isunul k hrdlu l\u00e1hve. \u010cernovl\u00e1sek kr\u00e1tce zamrkal a skousnul si spodn\u00ed ret. Nikdy na alkohol p\u0159\u00edli\u0161 nebyl, netu\u0161il, jestli se sm\u00ed nap\u00edt nebo ne, p\u0159i\u0161lo mu v\u0161ak hloup\u00e9 a nevhodn\u00e9 odm\u00edtnout.<\/div>\n
„Neboj se, m\u00e1m r\u00e1d jen opravdu pestr\u00e9 a kvalitn\u00ed odr\u016fdy,“ Tomovy rty se zvlnily do \u00fasm\u011bvu a Tom kr\u00e1tce zamrkal sm\u011brem k osob\u011b naproti. V\u0161iml si \u010dernovl\u00e1skovy nejistoty a ostychu… a pr\u00e1v\u011b ten cht\u011bl vyhnat pry\u010d. P\u0159\u00e1l si vytvo\u0159it pohodov\u011bj\u0161\u00ed atmosf\u00e9ru, a o to se cht\u011bl tak\u00e9 v n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch chvilk\u00e1ch pokusit.  <\/div>\n
<\/div>\n
Pomalu p\u0159isunul sklenici k sed\u00edc\u00edmu Billovi a sledoval, jak si vychutn\u00e1v\u00e1 prvn\u00ed dou\u0161ek a nech\u00e1v\u00e1 tu dokonalou, nezam\u011bnitelnou chu\u0165, aby si z\u00edskala v\u0161echny jeho chu\u0165ov\u00e9 poh\u00e1rky. Napodobil jej… a po chvilce odlo\u017eil svou sklenici na \u010dist\u00fd stolek. Pohled na n\u011bj mu p\u0159ipomn\u011bl to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, a z\u00e1rove\u0148 i to, co m\u011bl u\u017e od chv\u00edle, kdy se vr\u00e1til dom\u016f, na jazyku. Pomalu vzhl\u00e9dnul k Billov\u00fdm o\u010d\u00edm a ot\u0159el sv\u00e9 dlan\u011b o sebe.<\/div>\n
„Bille, j\u00e1… Cht\u011bl jsem ti pod\u011bkovat, moc pod\u011bkovat. Nev\u00edm, jak jsi to dok\u00e1zal, jestli jsi to ud\u011blal, ale… Od chv\u00edle, co jsem se vr\u00e1til dom\u016f, m\u00e1m pocit, \u017ee tohle je \u00fapln\u011b jin\u00fd d\u016fm, ne\u017e ten, ze kter\u00e9ho jsem r\u00e1no odch\u00e1zel. Zm\u011bnilo se tu tolik v\u011bc\u00ed, je to tu mnohem hez\u010d\u00ed ne\u017e p\u0159edt\u00edm. Takhle p\u0159\u00edjemn\u011b u\u017e m\u011b dlouho nikdo nep\u0159ekvapil. A u\u017e dlouho nikdo nedok\u00e1zal Hailii opravdu rozesm\u00e1t a ud\u011blat ji tak \u0161\u0165astnou, jako byla pr\u00e1v\u011b dnes. V\u00edm, \u017ee za to vd\u011b\u010d\u00edm tob\u011b, Bille. D\u011bkuji,“ posledn\u00ed slovo t\u00e9m\u011b\u0159 za\u0161eptal a vd\u011b\u010dn\u011b se zad\u00edval do Billov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 se na n\u011bj usm\u00e1ly. Tak p\u0159ece. P\u0159eci jen si toho v\u0161iml a pochv\u00e1lil jej… a pr\u00e1v\u011b to bylo to, co te\u010f vykouzlilo Billovi na rtech \u00fasm\u011bv. P\u0159eci jen cel\u00e9 to p\u0159ekvapen\u00ed nebyl tak \u0161patn\u00fd n\u00e1pad.  <\/div>\n
„Nem\u00e1te mi za\u010d  d\u011bkovat, to je v po\u0159\u00e1dku. Nem\u011bl jsem dopoledne co d\u011blat… a kdy\u017e  jsme se s Hailie vr\u00e1tili ze \u0161koly, rozhodla se mi pomoci s ve\u010de\u0159\u00ed,“ p\u0159es Billovu tv\u00e1\u0159 p\u0159el\u00e9tnul \u00fasm\u011bv a on si okam\u017eit\u011b vybavil z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed, rozesm\u00e1t\u00fd kuku\u010d mal\u00e9 princezny.<\/div>\n
„Je velice \u0161ikovn\u00e1  a m\u00e1 i talent. Ur\u010dit\u011b spolu budeme dob\u0159e vych\u00e1zet. Hailie je neuv\u011b\u0159iteln\u011b mil\u00e1, hodn\u00e1 a poslu\u0161n\u00e1 hol\u010di\u010dka, jen…,“ Billovy o\u010di sklopily sv\u016fj pohled a Bill se na okam\u017eik zamyslel. P\u0159eci jen tu jedno ale<\/em> bylo. A Tom si jej v\u0161iml.<\/div>\n
„Jen co?“ dodal t\u00e1zav\u011b  a o\u010dek\u00e1vaj\u00edc dokon\u010den\u00ed jeho my\u0161lenky, zad\u00edval se na Billa p\u0159ed sebou, jeho\u017e pohled te\u010f sm\u011b\u0159oval n\u011bkam do nezn\u00e1ma.<\/div>\n
<\/div>\n
Od t\u00e9 chv\u00edle uplynulo u\u017e n\u011bkolik des\u00edtek minut… p\u0159eci jen ji v\u0161ak st\u00e1le m\u011bl p\u0159ed o\u010dima jako \u017eiv\u00fd obraz. Z nepochopiteln\u00e9ho d\u016fvodu ji nemohl pustit z hlavy. Zhluboka se nadechl a stisknul dlan\u011b k sob\u011b. Netu\u0161il, jestli by bylo spr\u00e1vn\u00e9 \u0159\u00edci o tom Tomovi… pohled do jeho o\u010d\u00ed v\u0161ak Billovi jasn\u011b zra\u010dil, \u017ee chce sly\u0161et jen jedin\u00e9. Odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Chvilku p\u0159ed ve\u010de\u0159\u00ed… jsme spolu byli v Hailiin\u011b pokoji a… zat\u00edmco se Hailie upravovala v zrcadle, j\u00e1 jsem si za\u010dal prohl\u00ed\u017eet fotografie v r\u00e1me\u010dc\u00edch na jej\u00ed poli\u010dce,“ Billova posledn\u00ed slova zanikla v tichu a Bill se odml\u010del, vybavuj\u00edc si v mysli ten okam\u017eik. Sta\u010dilo v\u0161ak jen p\u00e1r jeho slov… a Tom za\u010d\u00ednal tu\u0161it ten d\u016fvod Billova ale. Moc dob\u0159e tu\u0161il jeho n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed slova… kter\u00e1 se k n\u011bmu b\u011bhem n\u011bkolika vte\u0159in dolinula.<\/div>\n
„Do oka mi padla jedna, na kter\u00e9 je Hailie je\u0161t\u011b s jednou d\u00edvkou, kter\u00e1 se j\u00ed hodn\u011b podob\u00e1 a… Nemohly mi uniknout slzy, kter\u00e9 se objevily v jej\u00edch o\u010d\u00edch, kdy\u017e jsem se zeptal, kdo…“<\/div>\n
„Ann. Jej\u00ed matka… a moje man\u017eelka,“ Tomova slova ti\u0161e doplnila ta Billova a Tom se up\u0159en\u011b zad\u00edval do pr\u00e1zdn\u00e9ho m\u00edsta p\u0159ed sebou. V\u011bd\u011bl, \u017ee k tomuto d\u0159\u00edve \u010di pozd\u011bji dojde. Ona nedok\u00e1zala zapomenout… stejn\u011b, jako nedok\u00e1zal zapomenout ani on. Ti\u0161e slo\u017eil hlavu do sv\u00fdch dlan\u00ed a p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka… jeho my\u0161lenky v\u0161ak p\u0159eru\u0161il tich\u00fd hlas.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, v\u00edm, \u017ee mi do toho nic nen\u00ed,“ Bill\u016fv pohled se sklopil t\u00e9m\u011b\u0159 v tom sam\u00e9m okam\u017eiku, kdy k n\u011bmu vyst\u0159elil ten Tom\u016fv. Jeho majitel ti\u0161e vydechl, nato v\u0161ak zavrt\u011bl hlavou. Nem\u011blo cenu si odp\u00edrat a tajit skute\u010dnost a realitu… kdy\u017e se s n\u00ed denn\u011b setk\u00e1val a \u017eil.<\/div>\n
„Ne, t-to… to je v po\u0159\u00e1dku, nem\u00e1\u0161 se za co omlouvat,“ odv\u011btil a vzhl\u00e9dnul k Billov\u00fdm o\u010d\u00edm, kter\u00e9 se na n\u011bj up\u0159ely.<\/div>\n
„Cel\u00fd ten p\u0159\u00edb\u011bh je hodn\u011b zapleten\u00fd a dlouh\u00fd, je mo\u017en\u00e9, \u017ee nepochop\u00ed\u0161 v\u0161echny skute\u010dnosti,“ dodal je\u0161t\u011b, vybavuj\u00edc si tak v\u0161echny ty dlouh\u00e9 dny jeho \u017eivota, ty dlouh\u00e9 roky, odpov\u011bd\u00ed mu v\u0161ak byl rozhodn\u00fd pohled dvou o\u010d\u00ed, ve kter\u00e9m se m\u00edsila zv\u011bdavost s o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm.<\/div>\n
„Pov\u00eddejte,“ odpov\u011bd\u011bl Bill a pohodln\u011b se usadil na m\u011bkk\u00e9m gau\u010di, p\u0159ipraven naslouchat chlapci naproti sob\u011b, kter\u00fd te\u010f odlo\u017eil svou sklenici s v\u00ednem na st\u016fl. Pohled jeho o\u010d\u00ed se up\u0159el n\u011bkam do nezn\u00e1ma a on si pomalu za\u010d\u00ednal vybavovat v\u0161echny vzpom\u00ednky, skute\u010dnosti… i den, kter\u00fdm cel\u00fd jeho p\u0159\u00edb\u011bh za\u010dal…  <\/div>\n
<\/div>\n
„Vlastn\u011b si ani nepamatuju, jak jsem se na tu cestu dostal a kdy… faktem ale je, \u017ee jsem dosp\u011bl z d\u00edt\u011bte a zm\u011bnil se hodn\u011b brzy, d\u0159\u00edve, ne\u017e  m\u00ed vrstevn\u00edci, nach\u00e1zel jsem se jinde, ne\u017e oni. Bylo mi tehdy skoro \u0161estn\u00e1ct, byl jsem mlad\u00fd a nerozumn\u00fd a s\u00e1m o sob\u011b jsem si myslel, \u017ee jsem ve sv\u011bt\u011b dosp\u011bl\u00fdch. M\u011bl jsem velkou partu, chodil do \u0161koly, kter\u00e1 pro m\u011b znamenala zab\u00edje\u010d \u010dasu, chodil jsem na v\u0161echny mo\u017en\u00e9 akce a p\u00e1rty, kter\u00e9 byly kolem. A pr\u00e1v\u011b na jedn\u00e9 takov\u00e9 jsem se sezn\u00e1mil s Ann,“ Tom se ti\u0161e odml\u010del, vybavuj\u00edc si v\u0161ak do detail\u016f prvn\u00ed sezn\u00e1men\u00ed se svou d\u00edvkou, pokra\u010doval.<\/div>\n
„Dodnes nev\u00edm, pro\u010d  jsem si vybral pr\u00e1v\u011b ji. O holky jsem nikdy nem\u011bl nouzi a i kdy\u017e pro m\u011b neznamenaly v\u00edc, ne\u017e uspokojen\u00ed,  \u017e\u00e1dn\u00e1 nebyla nehezk\u00e1. A ani Ann nebyla v\u00fdjimkou. Zaujala m\u011b hned po p\u00e1r minut\u00e1ch, za n\u011bjak\u00fd \u010das se v\u0161ak pro m\u011b a v m\u00fdch o\u010d\u00edch stala oby\u010dejnou, tuctovou holkou, kter\u00fdch byly v\u0161ude tis\u00edce. Ano, m\u011bl jsem ji r\u00e1d a znamenala pro m\u011b v\u00edc, ne\u017e ty p\u0159ed n\u00ed. Nikdy jsem j\u00ed ale nedok\u00e1zal do o\u010d\u00ed \u0159\u00edct, \u017ee ji miluji. Nikdy jsem j\u00ed to ne\u0159ekl, proto\u017ee jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee by to nebyla pravda. N\u00e1\u0161 vztah postupem \u010dasu ochaboval, udr\u017eovalo jej jen to jedin\u00e9. Bylo to uspokojen\u00ed a dlouh\u00e9 noci, kter\u00e9 jsme spolu tr\u00e1vili,“ dopov\u011bd\u011bl a znova se nadechl. Vzpom\u00ednky z t\u00e9 doby si vybavoval a\u017e moc dob\u0159e, p\u0159esn\u011b a \u017eiv\u011b… bylo to, jakoby to v\u0161echno pro\u017eil teprve v\u010dera… a ne p\u0159ed sedmi lety.<\/div>\n
„Po jedn\u00e9 z na\u0161ich noc\u00ed se mi Ann ale neozvala. Volal jsem j\u00ed, psal, ptal se jej\u00edch kamar\u00e1dek, nikdo o n\u00ed ale nic nev\u011bd\u011bl. J\u00edt k n\u00ed dom\u016f – to bylo to posledn\u00ed mo\u017en\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed, kter\u00e9 m\u011b napadlo. Pamatuji si, kdy\u017e mi jej\u00ed matka otev\u0159ela a j\u00e1 Ann kone\u010dn\u011b uvid\u011bl. Po chvilce nal\u00e9h\u00e1n\u00ed mi prozradila d\u016fvod, pro\u010d se ani neozvala. Pr\u00e1v\u011b byla ve t\u0159et\u00edm m\u011bs\u00edc\u00ed a \u010dekala d\u00edt\u011b… se mnou,“ Tomovy ruce se ot\u0159ely o sebe a Tom se znova nadechl.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Necht\u011bl jsem b\u00fdt zbab\u011blec a sobeck\u00fd idiot, proto\u017ee takov\u00fd nejsem. Proto jsem se v \u0161estn\u00e1cti letech poprv\u00e9 zachoval jako dosp\u011bl\u00fd. P\u0159eru\u0161il jsem \u0161kolu, na\u0161el si pr\u00e1ci, o\u017eenil se s Ann a po n\u011bkolika m\u011bs\u00edc\u00edch postavil d\u016fm. A potom p\u0159i\u0161la Hailie…<\/div>\n
V\u0161echno, cel\u00fd m\u016fj  \u017eivot, se zm\u011bnil od z\u00e1kladu z minuty na minutu. Zat\u00edmco m\u00ed kamar\u00e1di m\u011bli akce i holky v jednom, j\u00e1 m\u011bl \u00fapln\u011b jin\u00e9 z\u00e1jmy a povinnosti. Nicned\u011bl\u00e1n\u00ed a u\u017e\u00edv\u00e1n\u00ed si vyst\u0159\u00eddala pr\u00e1ce, starosti a denn\u00ed stres. Kone\u010dn\u011b jsem poznal ten prav\u00fd sv\u011bt dosp\u011bl\u00fdch, byl jsem jedn\u00edm z nich… a trvalo dlouho, velmi dlouho, ne\u017e jsem se vypracoval a\u017e sem. Za tu d\u0159inu to ale st\u00e1lo. M\u011bl jsem svou rodinu a pr\u00e1ci jsem si na\u0161el novou, sice \u010dasov\u011b n\u00e1ro\u010dnou, ale finan\u010dn\u011b dob\u0159e ohodnocenou. A pr\u00e1v\u011b tehdy, kdy jsem si myslel, \u017ee v\u0161echno zl\u00e9 je za mnou, p\u0159i\u0161lo to nejhor\u0161\u00ed. Ann…,“ ti\u0161e, t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b za\u0161eptal posledn\u00ed slovo, Bill jej v\u0161ak dob\u0159e sly\u0161el.<\/div>\n
„Ode\u0161la od v\u00e1s?“ zkusil opatrn\u011b, odpov\u011b\u010f v\u0161ak neo\u010dek\u00e1val ani v nejmen\u0161\u00edm.<\/div>\n
„Um\u0159ela mi,“ Tom\u016fv pohled uhnul p\u0159ed t\u00edm Billov\u00fdm a Tom ti\u0161e vydechl, sna\u017e\u00edc se pokra\u010dovat d\u00e1l.  <\/div>\n
<\/div>\n
„V ten ve\u010der odjela autem na oslavu narozenin jedn\u00e9 jej\u00ed kamar\u00e1dky. Hl\u00eddal jsem Hailii, kdy\u017e u n\u00e1s zazvonila policie a \u0159ekla mi, \u017ee… \u017ee nehodu zavinil n\u00e1kla\u010f\u00e1k, jeho\u017e \u0159idi\u010d byl pod vlivem. V\u0161echno se t\u00edm dnem zm\u011bnilo. P\u0159esto\u017ee jsem Ann nemiloval, m\u011bl jsem ji velmi r\u00e1d, byla moj\u00ed man\u017eelkou a matkou m\u00e9ho d\u00edt\u011bte, st\u00e1la p\u0159i m\u011b v nejt\u011b\u017e\u0161\u00edch chv\u00edl\u00edch m\u00e9ho \u017eivota. Jako by s n\u00ed n\u011bco ode\u0161lo… a j\u00e1 to dlouho, dlouho nemohl nal\u00e9zt. Nesl jsem to t\u011b\u017ece, mnohem h\u016f\u0159e to v\u0161ak nesla Hailie.<\/div>\n
Bylo mi jasn\u00e9, \u017ee n\u011bco se te\u010f, po smrti Ann, mus\u00ed zm\u011bnit. A tak\u00e9, \u017ee zm\u011bnilo. A\u017e te\u010f, kdy\u017e tu Ann nebyla, jsem si uv\u011bdomil, jak moc jsem Hailii zanedb\u00e1val, jak jsem promarnil t\u011bch p\u011bt let, kdy rostla. Byla to moje dcera, j\u00e1 ji ale v\u016fbec neznal. V\u011bt\u0161inu \u010dasu, kdy jsem byl v pr\u00e1ci, tr\u00e1vila s Ann – a ta tu te\u010f nebyla. Hailie se uzav\u0159ela do sebe, byly dny, kdy jen plakala a odm\u00edtala se mnou a s ostatn\u00edmi komunikovat. V t\u00e9 chv\u00edli jsem se rozhodl pro \u0159e\u0161en\u00ed. Za\u010dali jsme znova, spole\u010dn\u011b a ruku v ruce. N\u00e1\u0161 vztah za\u010dal a posouval se po velmi mal\u00fdch kr\u016f\u010dc\u00edch, ani to v\u0161ak nedok\u00e1zalo nic naru\u0161it… a nepozm\u011bnilo skute\u010dnost, \u017ee jsem poznal tu nej\u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00ed dceru, jakou jsem si mohl p\u0159\u00e1t,“ Tomova slova se ztratila v tichu, rozprost\u00edraj\u00edc\u00edm se v\u0161ude kolem a Tom vzhl\u00e9dnul od sv\u00fdch dlan\u00ed k osob\u011b p\u0159ed sebou.<\/div>\n
„Ann je po smrti, to ano… v Hailii ale neum\u0159ela. Je tu pro ni v\u017edycky, kdy\u017e ji Hailie pot\u0159ebuje. Ann je mrtv\u00e1 a nikdy u\u017e se nevr\u00e1t\u00ed… nikdy j\u00ed ale nep\u0159estanu d\u011bkovat a b\u00fdt vd\u011b\u010dn\u00fd. Ode\u0161la… nechala mi tu v\u0161ak to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed a nejdra\u017e\u0161\u00ed, co mohla… moji Hailii. Nev\u00edm, co bych si bez n\u00ed po\u010dal, asi bych tu dnes ani nesed\u011bl. Ona m\u011b vede d\u00e1l, ona je m\u00fdm sv\u011bt\u00fdlkem ve tm\u011b. Ona je to jedin\u00e9, co mi z\u016fstalo. Ona je to jedin\u00e9, co m\u011b udr\u017euje p\u0159i \u017eivot\u011b. Ona je st\u0159edem m\u00e9ho vesm\u00edru. Bez n\u00ed bych nebyl tam, kde jsem te\u010f. Miluju ji… a nenech\u00e1m si ji nik\u00fdm a ni\u010d\u00edm vz\u00edt, nikdy. Je to nejdra\u017e\u0161\u00ed, co m\u00e1m,“ dopov\u011bd\u011bl ti\u0161e… a poprv\u00e9 vzhl\u00e9dnul k \u010dernovlas\u00e9mu chlapci p\u0159ed sebou.  <\/div>\n
<\/div>\n
Prvn\u00ed slza si na\u0161la cestu po jeho l\u00edci a Bill ji jen letmo set\u0159el b\u0159\u00ed\u0161kem sv\u00e9ho prstu. Netu\u0161il, co \u0159\u00edct. Tom\u016fv p\u0159\u00edb\u011bh jej dojal a rozplakal z\u00e1rove\u0148… a on se jen p\u0159er\u00fdvan\u011b nadechl, hled\u00edc do o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Jste velice state\u010dn\u00fd,“ \u0161eptl ti\u0161e a obdivn\u011b se zad\u00edval do Tomovy tv\u00e1\u0159e. Ani z poloviny by psychicky nezvl\u00e1dnul a neust\u00e1l to, co pr\u00e1v\u011b chlapec p\u0159ed n\u00edm.<\/div>\n
„Nem\u00e1m na vybranou,“ odpov\u011bd\u011bl po pravd\u011b… a a\u017e te\u010f se pozorn\u011b zad\u00edval na osobu p\u0159ed sebou.<\/div>\n
Jako by se najednou probral ze snu nebo snad z opojen\u00ed, ve kter\u00e9m se v n\u011bkolika posledn\u00edch minut\u00e1ch nach\u00e1zel. Vypla\u0161en\u011b vzhl\u00e9dnul… a kdy\u017e mu byla odpov\u011bd\u00ed tv\u00e1\u0159 \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, teprve te\u010f se zamyslel nad t\u00edm, co v\u0161echno tu vlastn\u011b \u0159ekl. Chlapci p\u0159ed sebou otev\u0159el cel\u00e9 sv\u00e9 nitro.<\/div>\n
„Bille, j-j\u00e1… j\u00e1  tohle je\u0161t\u011b nikdy nikomu ne\u0159ekl,“ p\u0159iznal, odpov\u011b\u010f se v\u0161ak dostavila t\u00e9m\u011b\u0159 vz\u00e1p\u011bt\u00ed.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 to ani nikomu ne\u0159eknu, slibuju,“ \u010dernovl\u00e1skovy o\u010di vzhl\u00e9dly k t\u011bm Tomov\u00fdm a Bill na d\u016fkaz sv\u00fdch slov pozvedl dva prsty k p\u0159\u00edsaze.  <\/div>\n
<\/div>\n
A Tom mu v\u011b\u0159il. Koutky jeho \u00fast se zacukaly… a on obda\u0159il chlapce p\u0159ed sebou \u00fasm\u011bvem. Vid\u011bl up\u0159\u00edmnost v jeho o\u010d\u00edch… a i jemn\u00fd \u00fasm\u011bv, kter\u00fd p\u0159el\u00e9tnul p\u0159es Billovu tv\u00e1\u0159, dokud ji jej\u00ed majitel nesm\u011ble nesklopil… a vyvolal t\u00edm na Tomov\u00fdch rtech dal\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv. Nev\u011bd\u011bl to jist\u011b… c\u00edtil v\u0161ak, \u017ee tomu zvl\u00e1\u0161tn\u00edmu \u010dernovlas\u00e9mu chlapci p\u0159ed sebou za\u010d\u00edn\u00e1 d\u016fv\u011b\u0159ovat…  <\/div>\n
<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel  Tomovy ruce pomalu sjely po kuchy\u0148sk\u00e9 lince a jejich majitel se pohledem sv\u00fdch o\u010d\u00ed zam\u011b\u0159il na my\u010dku p\u0159ed sebou. Po pam\u011bti oto\u010dil knofl\u00edkem, spustil program a spokojen\u011b zaznamenal \u010dinnost toho velk\u00e9ho pomocn\u00edka. Spokojen\u011b se odt\u00e1hl a o\u010dima vyhledal hodiny na st\u011bn\u011b. Ukazovaly<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[312],"tags":[],"class_list":["post-12024","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-najdu-tve-srdce"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12024","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12024"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12024\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12024"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12024"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12024"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}