{"id":12033,"date":"2010-03-27T16:00:00","date_gmt":"2010-03-27T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12004"},"modified":"2010-03-27T16:00:00","modified_gmt":"2010-03-27T15:00:00","slug":"lutte-pour-l-amour-19","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/03\/27\/lutte-pour-l-amour-19\/","title":{"rendered":"Lutte pour l’amour 19."},"content":{"rendered":"
autor: Lady Kay<\/strong><\/div>\n
\"355\"<\/div>\n
<\/div>\n
Jeden t\u00e1hl\u00fd t\u00f3n st\u0159\u00edd\u00e1 druh\u00fd, dokud se na druh\u00e9 stran\u011b neozve bratrovo „ano“. Srdce se mi v tu r\u00e1nu rozbu\u0161\u00ed a nev\u00edm, co \u0159\u00edct. Moje \u00fasta jako by r\u00e1zem on\u011bm\u011bla. Mo\u017en\u00e1 je to zp\u016fsobeno i t\u00edm, \u017ee jsem ani moc nedoufal, \u017ee hovor p\u0159ijme, ale on jej p\u0159ijal, a dost m\u011b zasko\u010dil. Tom taky nemluv\u00ed, z\u0159ejm\u011b vy\u010dk\u00e1v\u00e1, a\u017e n\u011bco \u0159eknu j\u00e1, a\u017e mu sd\u011bl\u00edm, pro\u010d mu vol\u00e1m. Sly\u0161\u00edm, jak na druh\u00e9 stran\u011b pravideln\u011b d\u00fdch\u00e1 a v moj\u00ed mysli si jej p\u0159edstavuji do toho nejmen\u0161\u00edho detailu. Jak s mobilem p\u0159ilo\u017een\u00fdm k uchu p\u0159ech\u00e1z\u00ed po m\u00edstnosti sem a tam, jak si p\u0159idr\u017euje nohavice \u0161irok\u00fdch kalhot, kter\u00e9 mu pohyb malinko znesnad\u0148uj\u00ed, jak dosed\u00e1 na \u017eidli a uhlazuje si tri\u010dko, jak se rukou op\u00edr\u00e1 o st\u016fl. M\u00e1m jej p\u0159ed o\u010dima… Soust\u0159ed\u011bn\u00e9ho na hovor, a z\u00e1rove\u0148 sleduj\u00edc\u00edho sv\u011bt kolem n\u011bj. O\u010dima t\u011bk\u00e1 po m\u00edstnosti, \u010das od \u010dasu si ol\u00edzne spodn\u00ed ret a prsty jedn\u00e9 ruky si mne u\u0161n\u00ed lal\u016f\u010dek. Ob\u010das jeho dla\u0148 zam\u00ed\u0159\u00ed do vlas\u016f, kter\u00e9 si prohr\u00e1bne a konec si nato\u010d\u00ed na prst, aby jej vz\u00e1p\u011bt\u00ed uvolnil. I to nejnepatrn\u011bj\u0161\u00ed gesto m\u00e9ho bratra si pamatuji.<\/div>\n
„Ahoj, Tomi,“ vysouk\u00e1m ze sebe t\u0159esouc\u00edm hlasem a p\u0159es slzy, kter\u00e9 se mi hromad\u00ed v o\u010d\u00edch, skoro nevid\u00edm. Cel\u00fd pokoj mi pomalu spl\u00fdv\u00e1 v jednu velkou \u010dmouhu.<\/div>\n
„Nazdar, bra\u0161ule,“ oslov\u00ed m\u011b. Typick\u00e9 osloven\u00ed a tak netypick\u00fd t\u00f3n. Z\u0159ejm\u011b nebudu jedin\u00fd, kdo nen\u00ed dob\u0159e nalo\u017een. „Copak?“<\/div>\n
\n
„Co?“ ku\u0148knu do telefonu a sna\u017e\u00edm se, aby nepoznal, \u017ee bre\u010d\u00edm. Doufal jsem, \u017ee nebude p\u0159es telefon tak odta\u017eit\u00fd… V tom dopise, co mi tu nechal, bylo tolik l\u00e1sky. Zadoufal jsem, \u017ee to v\u010dera bylo jen sen a \u017ee dneska bude Tom jin\u00fd, \u017ee to bude m\u016fj Tomi.<\/div>\n
„Ale nic… Kde je mamka?“ opt\u00e1 se na na\u0161i rodi\u010dku, ale pochybuji, \u017ee to chce doopravdy v\u011bd\u011bt. Sp\u00ed\u0161 se zeptal, aby \u0159e\u010d nest\u00e1la. Copak je tak t\u011b\u017ek\u00e9 se mnou norm\u00e1ln\u011b mluvit?<\/div>\n
„Nev\u00edm… Asi dole. U\u017e doma, co?“ zept\u00e1m se ho na prvn\u00ed hloupost, co m\u011b napadne. Kde jinde by asi byl? I kdy\u017e… Mohl se stavit za n\u011bjak\u00fdm zn\u00e1m\u00fdm… To sp\u00ed\u0161 j\u00e1 si p\u0159eji, aby sed\u011bl doma na zadku a vyh\u00fdbal se v\u0161emu s chromozomem XX.<\/div>\n
„Jo, jo… Doma,“ potvrd\u00ed mi moji domn\u011bnku, \u017ee je u sebe v byt\u011b. Ulev\u00ed se mi, ale nejrad\u011bji bych ho opravil, \u017ee jeho domov je tady… se mnou a s mamkou… nebo kdekoli jinde, ale se mnou. Alespo\u0148 j\u00e1 to tak c\u00edt\u00edm. Svoje v\u00fdhrady si ale rad\u011bji nech\u00e1m pro sebe.<\/div>\n
„Co… co m\u00e1\u0161 na dne\u0161ek v pl\u00e1nu?“ pokra\u010duju d\u00e1l v rozhovoru a v duchu jej vyb\u00edz\u00edm, aby \u0159ekl to, co chci sly\u0161et, a to, \u017ee si jen vybal\u00ed a vr\u00e1t\u00ed se za mnou a n\u011bco spolu podnikneme, jak mi i sl\u00edbil.<\/div>\n
„Zat\u00edm nic ur\u010dit\u00fdho,“ vr\u00e1t\u00ed m\u011b hned zp\u011bt do reality, „jen… No, na n\u011bkoho \u010dek\u00e1m, a pak se uvid\u00ed.“<\/div>\n
„Na n\u011bkoho…“ zopakuji a stisknu volnou ruku v p\u011bst. V moj\u00ed mysli se za\u010dnou utv\u00e1\u0159et r\u016fzn\u00e9 podobizny toho „n\u011bkoho“, barva vlas\u016f, o\u010d\u00ed i vzhled se li\u0161\u00ed, jedno z\u016fst\u00e1v\u00e1 ale stejn\u00e9, poka\u017ed\u00e9 je „n\u011bkdo“ \u017eena. Bo\u017ee, ta moje \u017e\u00e1rlivost… Bu\u010f z n\u00ed ze\u0161\u00edl\u00edm, nebo m\u011b rovnou p\u0159ivede do hrobu.<\/div>\n
„Ano, m\u011bla by tu b\u00fdt ka\u017edou chv\u00edl\u00ed.“<\/div>\n
Moje o\u010di se s tou v\u011btou z\u00fa\u017e\u00ed do dvou \u0161t\u011brbin, s pevn\u011b semknut\u00fdmi rty a rukou, kter\u00e1 u\u017e mi b\u011bl\u00e1 od toho, jak ji siln\u011b stisk\u00e1v\u00e1m, se sna\u017e\u00edm pravideln\u011b d\u00fdchat. M\u00edt tak n\u011bco po ruce… n\u011bco, co bych mohl rozb\u00edt na milion kous\u00ed\u010dk\u016f a ventilovat tak hn\u011bv sm\u00ed\u0161en\u00fd se zoufalstv\u00edm a \u017e\u00e1rlivost\u00ed… Nepomohlo by to, ale ur\u010dit\u011b by se mi ulevilo! M\u00e1m vztek na ni, proto\u017ee bude s m\u00fdm<\/em> Tomem… M\u00e1m vztek na Toma, proto\u017ee vypadl, nerozlou\u010dil se se mnou a s ledov\u00fdm klidem mi je\u0161t\u011b ozn\u00e1m\u00ed, \u017ee m\u00edsto se sv\u00fdm bratrem bude s n\u011bjakou babou… M\u00e1m vztek dokonce i s\u00e1m na sebe, proto\u017ee jsem naivn\u00ed idiot… Zkr\u00e1tka m\u00e1m vztek na cel\u00fd tenhle sv\u011bt! K\u00e9\u017e bych ho mohl za\u010d\u00edt nen\u00e1vid\u011bt, ne nen\u00e1vist je cit… tak\u017ee l\u00edp… K\u00e9\u017e by mi byl zcela lhostejn\u00fd! Jen\u017ee moje l\u00e1ska, ta zpropaden\u00e1 zak\u00e1zan\u00e1 l\u00e1ska mi to nedovoluje!<\/div>\n
„Tak to t\u011b nebudu obt\u011b\u017eovat…“ pronesu u\u0161t\u011bpa\u010dn\u011b.<\/div>\n
„Po\u010dkej!“ vyk\u0159ikne Tom. „Neobt\u011b\u017euje\u0161 m\u011b! A u\u017e to v\u00edckr\u00e1t nechci sly\u0161et, jasn\u00fd? Nav\u00edc tu Violett je\u0161t\u011b nen\u00ed.“<\/div>\n
Panebo\u017ee, zase ona! Na\u0161e „Vivian“… Sice je pot\u011b\u0161uj\u00edc\u00ed, \u017ee se jedn\u00e1 jen o kamar\u00e1dku, budu-li Tomovi v\u011b\u0159it, ale jej\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bva z\u0159ejm\u011b p\u0159inese komplikace moj\u00ed osob\u011b. No, tak to jsem jasnej! Bude se do\u017eadovat vysv\u011btlen\u00ed, pro\u010d na ni byl tak sprost\u00fd, bratr bude nejprve \u0161okovan\u00fd, ale proto\u017ee je dost inteligentn\u00ed, d\u00e1 si dv\u011b a dv\u011b dohromady a dop\u00e1tr\u00e1 se p\u016fvodce toho v\u0161eho. B\u016fh s tebou, Bille…<\/div>\n
„Pro\u010d vlastn\u011b vol\u00e1\u0161, Billi?“ zept\u00e1 se m\u011b ne\u010dekan\u011b.<\/div>\n
„No, jen tak…“ odpov\u00edm mu popravd\u011b. Vol\u00e1m mu jen, abych zjistil, jak se m\u00e1, a \u017ee je u n\u011bj v\u0161e v po\u0159\u00e1dku. Ale p\u0159edev\u0161\u00edm, abych sly\u0161el jeho hlas, jedin\u00e9, co m\u011b dok\u00e1\u017ee uklidnit a zlep\u0161it moji n\u00e1ladu. A kdybych mohl je\u0161t\u011b vid\u011bt jeho \u00fasm\u011bv, c\u00edtil bych se podstatn\u011b l\u00e9pe.<\/div>\n
„Aha…“<\/div>\n
Nic moc ne\u0159ekl, ale p\u0159esto m\u011b to „aha“ vyto\u010dilo.<\/div>\n
„To mus\u00edm m\u00edt n\u011bjak\u00fd konkr\u00e9tn\u00ed d\u016fvod?“<\/div>\n
..::Tom::..<\/em><\/strong><\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ne.“<\/div>\n
Sakra, \u017ee jsem nedr\u017eel hubu. U\u017e kdy\u017e jsem to zvednul, zn\u011bl Bill\u016fv hlas divn\u011b, dokonce bych si troufnul tvrdit, \u017ee bre\u010del. Po\u010d\u00edtal jsem s t\u00edm, \u017ee bude bre\u010det, \u017ee se bude vztekat, bude na m\u011b na\u0161tvan\u00fd, a hlavn\u011b s t\u00edm, \u017ee se n\u011bjakou dobu neozve. T\u00edm bych z\u00edskal \u010das, abych si v\u0161echno n\u011bjak srovnal v hlav\u011b, vyrovnal se s faktem, \u017ee je do m\u011b zamilovan\u00fd, a na\u0161el n\u011bjak\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed. Bill m\u011b ale p\u0159evezl. Kdy\u017e jsem se pod\u00edval na displej a spat\u0159il jeho jm\u00e9no, v\u00e1hal jsem, zda hovor p\u0159ijmout nebo ne. Zva\u017eoval jsem variantu, \u017ee bych to prost\u011b nevzal a pak mu t\u0159eba napsal, \u017ee jsem si toho nev\u0161iml, ale nakonec jsem stiskl tla\u010d\u00edtko pro p\u0159ijet\u00ed, a\u010d jsem v\u016fbec nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, co bude d\u00e1l… Mo\u017en\u00e1 jsem to m\u011bl ud\u011blat, ignorovat to.<\/div>\n
Up\u0159\u00edmn\u011b? N\u00e1\u0161 hovor byl divn\u00fd u\u017e od za\u010d\u00e1tku, mleli jsme o ni\u010dem. Ve chv\u00edli, kdy jsem se zm\u00ednil, \u017ee \u010dek\u00e1m d\u00e1mskou n\u00e1v\u0161t\u011bvu, jsem si v\u0161imnul zm\u011bny v Billov\u011b hlase. Nebyl mou zpr\u00e1vou nad\u0161en\u00fd a nen\u00ed jedin\u00fd. M\u00e1m Violett r\u00e1d, ale dneska bych byl rad\u011bji s\u00e1m, ale nedala mi jinou mo\u017enost. P\u0159es telefon mi ozn\u00e1mila, \u017ee se stav\u00ed, a ne\u017e jsem se stihl na n\u011bco vymluvit, zav\u011bsila. U n\u011bj ale sp\u00ed\u0161 byla na vin\u011b \u017e\u00e1rlivost… Bill \u017e\u00e1rlil i d\u0159\u00edv, jen\u017ee to jsem nev\u011bd\u011bl, pro\u010d na ty holky skute\u010dn\u011b \u017e\u00e1rl\u00ed. Od\u016fvod\u0148oval jsem to t\u00edm, \u017ee se c\u00edt\u00ed dot\u010den\u00fd, proto\u017ee s n\u00edm netr\u00e1v\u00edm tolik \u010dasu, kolik by si p\u0159edstavoval. Dnes u\u017e v\u00edm, \u017ee m\u011b cht\u011bl m\u00edt pro sebe… jen a jen pro sebe. Ale ne jako bratra… Ne, cht\u011bl ve mn\u011b m\u00edt n\u011bco v\u00edc… mnohem v\u00edc… n\u011bco, co mu nejsem schopen d\u00e1t. Nikdy nebudu moci jeho l\u00e1sku op\u011btovat tak, jak by si p\u0159\u00e1l. Za\u010d\u00edn\u00e1m m\u00edt dojem, \u017ee „Ten naho\u0159e“ m\u011b a Billa mus\u00ed opravdu milovat, kdy\u017e n\u00e1m h\u00e1z\u00ed klacky pod nohy. Jestli to m\u00e1 b\u00fdt zkou\u0161ka na\u0161eho dvoj\u010dec\u00edho pouta, tak je to p\u011bkn\u011b blb\u00e1 a podl\u00e1 zkou\u0161ka!!<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161 m\u00edt d\u016fvod,“ vr\u00e1t\u00edm se zp\u011bt k na\u0161emu rozhovoru a pokou\u0161\u00edm se ho n\u011bjak uklidnit. Z\u0159ejm\u011b ho moje ot\u00e1zka roz\u010d\u00edlila, ale ml\u010del. Nenapadlo m\u011b nic moud\u0159ej\u0161\u00edho, \u010d\u00edm bych ho p\u0159im\u011bl mluvit. „Jen jsem…“ Je\u017ei\u0161, Tome, koukej n\u011bco vymyslet! „V\u00ed\u0161, zn\u011bl jsi divn\u011b, tak m\u011b napadlo…“<\/div>\n
„A jak bys zn\u011bl ty na m\u00e9m m\u00edst\u011b?“ uzemn\u00ed m\u011b okam\u017eit\u011b, o\u010dividn\u011b je na\u0161tvan\u00fd, jak jsem p\u0159edpokl\u00e1dal. V\u016fbec jsem si nepomohl, sp\u00ed\u0161 jsem si nab\u011bhnul. M\u00e1 vztek a z\u00e1rove\u0148 je zklaman\u00fd. A vinu na tom m\u00e1m j\u00e1. Jo, kdybys nestrkal nos, kam nem\u00e1\u0161, nic bys nev\u011bd\u011bl, nic by se nezkomplikovalo a Bill by na tom nebyl takhle. Ale pro m\u011b to taky, sakra, nen\u00ed jednoduch\u00fd!!! I j\u00e1 si p\u0159ipad\u00e1m, jako bych proch\u00e1zel o\u010distcem. Tohle by nevyd\u00fdchal nikdo! Jedin\u00e9, co n\u00e1s spojuje, je, \u017ee ani jeden z n\u00e1s o tom nem\u016f\u017ee s nik\u00fdm mluvit, v\u0161echno mus\u00edme dusit v sob\u011b a \u0159e\u0161it uvnit\u0159 svoj\u00ed hlavy.<\/div>\n
„Bille, j\u00e1 v\u00edm… Ch\u00e1pu, jak se c\u00edt\u00ed\u0161. Ale sna\u017e se pochopit i m\u011b, m\u011bl jsem d\u016fvod, abych… Tohle nem\u00e1 cenu,“ vzdychnu si. Nem\u016f\u017eu mu popravd\u011b od\u016fvodnit moje chov\u00e1n\u00ed, to prost\u011b nejde. Na druh\u00e9 stran\u011b je chvilku ticho, ale pak se znovu ozve m\u00e9 dvoj\u010de, kter\u00e9 \u00fapln\u011b oto\u010d\u00ed. On je fakt asi n\u011bjak\u00e1 rozdvojen\u00e1 osobnost! Dok\u00e1\u017ee m\u011bnit n\u00e1ladu z vte\u0159iny na vte\u0159inu. P\u0159edt\u00edm po mn\u011b \u0161t\u011bkal a \u010dekal jsem, \u017ee v tom bude pokra\u010dovat, ale on ne…<\/div>\n
„Tome, \u0159ekni mi to, pros\u00edm,“ \u017eadon\u00ed Bill rozt\u0159esen\u00fdm hlasem na druh\u00e9 stran\u011b, „n\u011bco se ti stalo, j\u00e1 to c\u00edt\u00edm. Dokonce i c\u00edt\u00edm, \u017ee to m\u00e1 spojitost se mnou… Chci ti jen pomoct!“<\/div>\n
„Ty za to nem\u016f\u017ee\u0161,“ zopakuji mu asi po st\u00e9 tu stejnou v\u011btu. „Pot\u0159ebuji \u010das.“<\/div>\n
V moj\u00ed hlav\u011b se b\u011bhem na\u0161eho rozhovoru-nerozhovoru zrodila sp\u00e1sn\u00e1 my\u0161lenka, kterou hodl\u00e1m n\u00e1s dva zachr\u00e1nit. Te\u010f mu jen nesm\u00edm d\u00e1t p\u0159\u00edle\u017eitost promluvit. V\u00edm, \u017ee ho to asi bude bolet, hodn\u011b bolet. Ale my se jinak nikam nedostaneme a tohle je v m\u00fdch o\u010d\u00edch jedin\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed, sice bolestiv\u00e9, ale jedin\u00e9 rozumn\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed, d\u00edk kter\u00e9mu se pohneme. Bill by m\u011b nakonec jist\u011b p\u0159im\u011bl, abych za n\u00edm p\u0159i\u0161el, uprosil by m\u011b. Na to m\u00e1 talent. Jen\u017ee sv\u00fdm p\u0159\u00edchodem bych mu neskute\u010dn\u011b ubl\u00ed\u017eil, prob\u00edhal by ve stejn\u00e9m duchu jako v\u010derej\u0161\u00ed den, a mo\u017en\u00e1 by byl je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed. Pot\u0159ebuju prost\u011b \u010das, abych se z toho vzpamatoval, a pokud to neud\u011bl\u00e1m te\u010f, nedok\u00e1\u017eu to nikdy. Kdyby mi nezavolal, nemuselo by k tomu doj\u00edt, alespo\u0148 ne dnes.<\/div>\n
„Billi,“ oslov\u00edm jej n\u011b\u017en\u011b, „chci ti n\u011bco navrhnout…“<\/div>\n
„Co?“ Tome, nevn\u00edmej t\u00f3n jeho hlasu, nep\u0159edstavuj si ho, jak le\u017e\u00ed na posteli nebo sed\u00ed u okna. Prost\u011b jen mluv!<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 pravdu, n\u011bco se stalo,“ zkus\u00edm to takhle, ale mus\u00edm se n\u011bjak \u0161ikovn\u011b vyhnout \u010demukoli, co m\u00e1 spojitost s n\u00edm samotn\u00fdm. „Je to jen<\/em> ve mn\u011b. Chci t\u011b poprosit o jedin\u00e9. Dej mi \u010das, hm? Urovn\u00e1m si to v hlav\u011b a…“<\/div>\n
„Ne, ne, ne,“ mele jak kolovr\u00e1tek do telefonu a vid\u00edm ho p\u0159ed sebou, jak zb\u011bsile krout\u00ed hlavou. Z\u0159ejm\u011b pochopil, co mu chci \u0159\u00edct. V\u00edm, \u017ee to nepochop\u00ed, ne hned. Bill se na m\u011b upnul, nebezpe\u010dn\u011b se na m\u011b upnul, a jen my\u0161lenka, \u017ee se od n\u011bj chci distancovat, ho bol\u00ed. Jen\u017ee j\u00e1 to d\u011bl\u00e1m pro n\u00e1s oba! Mus\u00ed pochopit, \u017ee sv\u011bt nestoj\u00ed jen na mn\u011b, a \u017ee existuje i beze m\u011b. Kdybych mu i nad\u00e1le lhal a chodil za n\u00edm, v\u00edc a v\u00edc by se na m\u011b fixoval, a fakt, \u017ee bych si n\u011bkoho na\u0161el, by ho mohl i zab\u00edt. Utr\u00e1pil by se, a to nechci za \u017e\u00e1dnou cenu dopustit.<\/div>\n
„P\u0161\u0161\u0161t, nechej m\u011b domluvit,“ sna\u017e\u00edm se n\u011bjak u\u010dinit tomu jeho neust\u00e1l\u00e9mu opakov\u00e1n\u00ed sl\u016fvka „ne“ p\u0159\u00edtr\u017e. „Slibuju, \u017ee p\u0159ijdu! Rozum\u00ed\u0161? P\u0159ijdu za tebou.“<\/div>\n
„Ne, ne, j\u00e1 nechci…“ Jak s mal\u00fdm d\u00edt\u011btem. Pr\u00e1v\u011b jsem se rozhodl, \u017ee \u017e\u00e1dn\u00e9 d\u011bti nechci, na tohle bych nem\u011bl nervy. M\u016fj br\u00e1\u0161ka mi bohat\u011b sta\u010d\u00ed! Tak\u017ee znovu…<\/div>\n
„Bille, j\u00e1 ti p\u0159\u00edsah\u00e1m na tv\u016fj \u017eivot, proto\u017ee jsi to nejcenn\u011bj\u0161\u00ed, co m\u00e1m, \u017ee p\u0159ijdu. V\u00edm, \u017ee to bol\u00ed…“<\/div>\n
„Ne, nev\u00ed\u0161, jinak bys to ned\u011blal!“ D\u00edky Bohu, \u017ee jsem tady a ne u n\u011bj. Zm\u011bknul bych! Bill te\u010f bre\u010d\u00ed, hystericky bre\u010d\u00ed a jeho vzlykot mi trh\u00e1 srdce. Ale u\u017e jsem se rozhodl, nesm\u00edm couvnout, nesm\u00edm zm\u011bknout. „Nem… ne… nem\u016f\u017ee\u0161 m-m\u011b o-opu-opustit…“<\/div>\n
„Neopou\u0161t\u00edm t\u011b. Vr\u00e1t\u00edm se! Dej mi \u010das, pros\u00edm.“ A\u0165 mi aspo\u0148 t\u0159\u00edskne s telefonem, kdy\u017e u\u017e s t\u00edm nesouhlas\u00ed, co\u017e jsem ani nep\u0159edpokl\u00e1dal. Bylo by naivn\u00ed, domn\u00edvat se, \u017ee mi m\u016fj n\u00e1vrh nad\u0161en\u011b odk\u00fdve.<\/div>\n
„Sli-slibo-val j-jsi, \u017ee… \u017ee s-spo-spolu b-bud-budeme n\u011b-n\u011bco p-podni-kat…“ vysouk\u00e1 ze sebe kone\u010dn\u011b. Nevzd\u00e1v\u00e1 to, Bill se nezd\u00e1, ale m\u00e1 du\u0161i bojovn\u00edka, a jakmile mu o n\u011bco jde, je ochotn\u00fd se za to rv\u00e1t do posledn\u00edho dechu.<\/div>\n
„Uv\u011bdomuji si to a plat\u00ed to, jen to o n\u011bjak\u00fd \u010das odlo\u017e\u00edme. Pak spolu budeme po\u0159\u00e1d, po\u0159\u00e1d a vyraz\u00edme, kamkoli si jen usmysl\u00ed\u0161. \u0158ekne\u0161 si, kam chce\u0161 a vezmu t\u011b tam. Kamkoli na tomhle sv\u011bt\u011b.“<\/div>\n
„Nev\u011b\u0159\u00edm ti,“ zasy\u010d\u00ed na druh\u00e9 stran\u011b.<\/div>\n
„Bille, mluv\u00edm pravdu. M\u00e1m t\u011b p\u0159ece…“ Nem\u00e1 cenu mluvit, vyhov\u011bl m\u00e9mu p\u0159\u00e1n\u00ed a pra\u0161til mi s telefonem. Pot\u0159ebuje \u010das, aby se s t\u00edm vyrovnal… A z\u0159ejm\u011b nebude jedin\u00fd… Mobil mi vyklouzne z ruky, nejprve se ocitne v kl\u00edn\u011b a z n\u011bj dopadne se zadun\u011bn\u00edm na podlahu a j\u00e1 se rozbre\u010d\u00edm jak malej fakan, kter\u00fdmu n\u011bkdo sebral jeho nejmilej\u0161\u00ed hra\u010dku. Ne\u010dekal jsem, \u017ee m\u011b to a\u017e takhle sebere! Ur\u010dit\u011b jsem ale ud\u011blal spr\u00e1vn\u011b. Pokud chci zachr\u00e1nit n\u00e1\u0161 vztah, ne\u0161lo to jinak. M\u00e1m pocit, jako bych c\u00edtil moje vlastn\u00ed srdce, jak se l\u00e1me na mili\u00f3ny kousk\u016f. Naprosto z\u0159eteln\u011b sly\u0161\u00edm to prask\u00e1n\u00ed. Ob\u010das to tak prost\u011b b\u00fdv\u00e1… Pokud se \u010dlov\u011bk chce pohnout, dostat se o kus d\u00e1l, mus\u00ed se rozlou\u010dit, i kdy\u017e jen na \u010das, s n\u011b\u010d\u00edm, co nade v\u0161echno na sv\u011bt\u011b miluje, pro co \u017eije, a pro co by klidn\u011b i zem\u0159el. V m\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b s Billem… Je to dobr\u00e9 pro n\u00e1s pro oba. On si SNAD uv\u011bdom\u00ed, \u017ee nejsem l\u00e1skou jeho \u017eivota, a j\u00e1 se vyrovn\u00e1m s t\u00edm, \u017ee se do m\u011b zamiloval vlastn\u00ed bratr. A za n\u011bjak\u00fd \u010das, a\u017e se uvid\u00edme, bude v\u0161e jak m\u00e1 b\u00fdt a m\u011blo b\u00fdt celou dobu. Jeden bratr bok po boku tomu druh\u00e9mu.<\/div>\n
Z m\u00e9ho uji\u0161\u0165ov\u00e1n\u00ed sebe sam\u00e9ho m\u011b vytrhne drn\u010d\u00edc\u00ed zvonek. \u00dapln\u011b jsem na Violett zapomn\u011bl… Ot\u0159u si uslzen\u00e9 o\u010di, ale mysl\u00edm si, \u017ee je to zbyte\u010dn\u00e9. Stejn\u011b pozn\u00e1, \u017ee jsem bre\u010del. Pomalu se sunu, abych svoj\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b otev\u0159el a vpustil ji dovnit\u0159. N\u00e1ladu na ni nem\u00e1m ani v nejmen\u0161\u00edm, ale t\u0159eba m\u011b p\u0159ivede na jin\u00e9 my\u0161lenky…<\/div>\n
„To to trvalo,“ zasm\u011bje se a propluje kolem m\u011b do bytu. Aspo\u0148 n\u011bkdo je dneska dob\u0159e nalad\u011bn. I kdy\u017e si nepamatuji den, kdy bych ji vid\u011bl roz\u010d\u00edlenou. U\u017e kdy\u017e jsem ji vid\u011bl poprv\u00e9, zap\u016fsobila na m\u011b neuv\u011b\u0159iteln\u011b mile. Mal\u00e1 \u0161t\u00edhl\u00e1 brunetka s velk\u00fdma zelen\u00fdma o\u010dima a s \u00fasm\u011bvem na rtech. Pozd\u011bji jsem poznal, \u017ee i se srdcem na spr\u00e1vn\u00e9m m\u00edst\u011b. P\u00e1rkr\u00e1t jsem si u n\u00ed vyl\u00edval srdce a sv\u011b\u0159oval se j\u00ed s pot\u00ed\u017eemi, jak\u00e9 m\u00e1m s Billem. V\u017edycky mi pomohla. A\u0165 u\u017e slovem nebo t\u00edm, \u017ee m\u011b objala. Tak r\u00e1d bych j\u00ed \u0159ekl i o tomhle, ale nem\u016f\u017eu. Nem\u016f\u017eu, mus\u00edm to dr\u017eet v sob\u011b. Vee, jak ji \u0159\u00edk\u00e1m, je sice dost tolerantn\u00ed \u010dlov\u011bk, ale tohle by asi chud\u011brka nepobrala. Ne\u017e se nad\u011bji, usad\u00ed se moje kamar\u00e1dka ke stolu a m\u011b\u0159\u00ed si m\u011b pohledem.<\/div>\n
„Tak copak se stalo, Tomajs?“<\/div>\n
„Co? Nic. V pohod\u011b.“ Za\u0161kleb\u00edm se na ni a nahod\u00edm sv\u016fj pohod\u00e1\u0159sk\u00fd v\u00fdraz.<\/div>\n
„Kecy. Pod\u00edvej se do zrcadla, o\u010di rud\u00fd jak angor\u00e1k a jsi v pohod\u011b.“<\/div>\n
S pohledem up\u0159en\u00fdm k zemi ml\u010d\u00edm, stejn\u011b j\u00ed je jasn\u00fd, \u017ee jde o Billa. Nikdy jsem se netr\u00e1pil kv\u016fli nikomu jin\u00fdmu ne\u017e kv\u016fli m\u00e9mu dvoj\u010deti.<\/div>\n
„Tak si ml\u010d, no. Kdybys o tom cht\u011bl pozd\u011bji mluvit, v\u00ed\u0161, \u017ee se m\u016f\u017ee\u0161 kdykoli ozvat.“<\/div>\n
„D\u00edky,“ hlesnu, oplat\u00edm j\u00ed \u00fasm\u011bv a dosednu naproti n\u00ed.<\/div>\n
„A te\u010f, pro\u010d jsem p\u0159i\u0161la… Jednak t\u011b m\u00e1m pozdravovat, a z\u00e1rove\u0148 i pozvat na takovou men\u0161\u00ed akci, a upozornit na to, \u017ee „ne“ se jako odpov\u011b\u010f nebere.“ Rozhodne se mi kone\u010dn\u011b objasnit, pro\u010d m\u011b poctila svou n\u00e1v\u0161t\u011bvou. „A taky bych se r\u00e1da n\u011bco dozv\u011bd\u011bla…“ odml\u010d\u00ed se a za\u010dne n\u011bco hledat v kabelce. „Mohl bys mi vysv\u011btlit tohle?“ p\u0159istr\u010d\u00ed mi mobil pod nos. Zamrk\u00e1m a slovo od slova pro\u010d\u00edt\u00e1m textovku. Nech\u00e1pu ani \u0148, cel\u00fd je to zmaten\u00fd, a hlavn\u011b dost… Jak bych to \u0159ekl… Sprost\u00fd? Ne, to nen\u00ed to spr\u00e1vn\u00e9 slovo. Napsan\u00e9 ve vzteku, jde z toho c\u00edtit zlost odes\u00edlatele.<\/div>\n
„Co to je?“ zvednu k n\u00ed o\u010di.<\/div>\n
„To bych taky r\u00e1da v\u011bd\u011bla…“<\/div>\n
Kdy\u017e se pod\u00edv\u00e1m na jm\u00e9no odes\u00edlatele, zam\u017e\u00ed se mi p\u0159ed o\u010dima. Tohle \u017ee jsem napsal j\u00e1? Asi v hlubok\u00fdm bezv\u011bdom\u00ed! Jist\u011b, Bill… Tak ti teda moc p\u011bkn\u011b d\u011bkuju, br\u00e1\u0161ko!<\/div>\n
autor: Lady Kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lady Kay Jeden t\u00e1hl\u00fd t\u00f3n st\u0159\u00edd\u00e1 druh\u00fd, dokud se na druh\u00e9 stran\u011b neozve bratrovo „ano“. Srdce se mi v tu r\u00e1nu rozbu\u0161\u00ed a nev\u00edm, co \u0159\u00edct. Moje \u00fasta jako by r\u00e1zem on\u011bm\u011bla. Mo\u017en\u00e1 je to zp\u016fsobeno i t\u00edm, \u017ee jsem ani<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[299],"tags":[],"class_list":["post-12033","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lutte-pour-l-amour"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12033","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12033"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12033\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12033"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12033"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12033"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}