{"id":12036,"date":"2010-03-26T18:30:00","date_gmt":"2010-03-26T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12007"},"modified":"2010-03-26T18:30:00","modified_gmt":"2010-03-26T17:30:00","slug":"advent-31-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/03\/26\/advent-31-konec\/","title":{"rendered":"Advent 31. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Saj\u00fc  & Lorett<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"345\"<\/div>\n
Odzvonil zvonec<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
*O rok pozd\u011bji*<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
L\u00edn\u011b se prot\u00e1hnu, jako ko\u010dka. Z kuchyn\u011b sly\u0161\u00edm d\u011btsk\u00fd sm\u00edch a s\u00e1m se mus\u00edm zaculit. Pohledem p\u0159ejedu letmo st\u011bnu nad sebou, hned na to st\u011bnu vedle sebe, ne\u017e se p\u0159eto\u010d\u00edm na druhou stranu a zad\u00edv\u00e1m se na bud\u00edk, ukazuj\u00edc\u00ed dan\u00fd \u010das. Deset hodin? Spal jsem tak neuv\u011b\u0159iteln\u011b dlouho a mn\u011b to p\u0159ijde, jako bych spal maxim\u00e1ln\u011b dv\u011b hodiny. Zavrn\u00edm blahem, kdy\u017e si p\u0159ed o\u010dima vybav\u00edm jeho nesm\u011blou tv\u00e1\u0159, kdy\u017e se mi v\u010dera sna\u017eil rozepnout rychle ko\u0161ili. Za ten rok sta\u010dil zdivo\u010dit na nejvy\u0161\u0161\u00ed mo\u017enou m\u00edru. Mazlen\u00ed a v\u0161echny hr\u00e1tky v posteli se mu nejsp\u00ed\u0161 tolik zal\u00edbily, \u017ee nedok\u00e1\u017ee posledn\u00ed dobou b\u00fdt v moj\u00ed bl\u00edzkosti v klidu. Pohledem se zastav\u00edm na r\u00e1me\u010dku s fotkou p\u0159ed rokem a s fotkou z nyn\u011bj\u0161ka. Zm\u011bnil se. Jeho vlasy u\u017e nemaj\u00ed takov\u00fd dlouh\u00fd, rozcuchan\u00fd tvar, n\u00fdbr\u017e jsou kr\u00e1tk\u00e9, po stran\u00e1ch t\u00e9m\u011b\u0159 vyholen\u00e9 a p\u0159esto mu to dod\u00e1v\u00e1 na k\u0159ehkosti, p\u0159itom po\u0159\u00e1d vypad\u00e1 jako nejdra\u017e\u0161\u00ed drahokam na sv\u011bt\u011b. Hlavu si p\u0159it\u00e1hnu v\u00edc na t\u011blo, kdy\u017e se do m\u011b d\u00e1 zima, nejsp\u00ed\u0161 proud\u00edc\u00ed dovnit\u0159 skrz ne p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e zat\u011bsn\u011bn\u00e9 okno, a ti\u0161e si povzdechnu. Ta l\u00e1ska, kterou jsem k n\u011bmu choval p\u0159ed rokem, je den ode dne hlub\u0161\u00ed, a j\u00e1 v\u00edm, \u017ee to tak bude nafurt. Nedok\u00e1\u017eu b\u00fdt bez n\u011bj, jako on nedok\u00e1\u017ee b\u00fdt beze m\u011b. C\u00edt\u00edm to a kdykoli si to jen vybav\u00edm, moje srdce tlu\u010de jako div\u00e9.  <\/div>\n
Kone\u010dn\u011b se rozhodnu a posad\u00edm se na posteli, dlan\u011bmi si promnu o\u010di, ne\u017e se rozhl\u00e9dnu kolem sebe po pokoji, kter\u00fd vypad\u00e1, jako by v n\u011bm v\u010dera v noci vybuchla atomov\u00e1 bomba. Moje tv\u00e1\u0159e pohlt\u00ed \u010derve\u0148 a obli\u010dej si okam\u017eit\u011b p\u0159ikryji dlan\u011bmi. Jen to pomy\u0161len\u00ed na jeho nah\u00e9 t\u011blo, l\u00edn\u011b, pomalu pohybuj\u00edc\u00ed se proti tomu m\u00e9mu.  <\/div>\n
\n
<\/div>\n
*flashback*<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Uvoln\u011bn\u011b  se posad\u00edm na posteli, pohledem sklouznu na to mal\u00e9  ku\u0159\u00e1tko, kter\u00e9mu se zvl\u00e1\u0161tn\u011b  lesknou o\u010di, a lehce mi zacukaj\u00ed koutky ve chvilce, kdy usly\u0161\u00edm cvaknut\u00ed z\u00e1mku. Pozvednu s lehk\u00fdm \u00fa\u0161klebkem obo\u010d\u00ed, kdy\u017e se opatrn\u011b, ladn\u00fdmi kroky, p\u0159em\u00edst\u00ed a\u017e t\u011bsn\u011b p\u0159ede m\u011b, na\u010de\u017e se usad\u00ed na moje do\u0161iroka rozta\u017een\u00e1 stehna, a dlan\u011bmi za\u010dne putovat po m\u00e9m hrudn\u00edku, ne\u017e se vrhne na rozep\u00edn\u00e1n\u00ed knofl\u00edk\u016f. Div\u00edm se, \u017ee se ode m\u011b nenau\u010dil je\u0161t\u011b tak moc nad\u00e1vat, jeho prst\u016fm to dnes n\u011bjak nejde, vn\u00edm\u00e1m, jak se mu dlan\u011b t\u0159esou, tak\u017ee mu knofl\u00ed\u010dky proklouz\u00e1vaj\u00ed mezi prsty, v tu r\u00e1nu u\u017e bych klel. On si v\u0161ak rad\u011bji cosi muml\u00e1 s\u00e1m pro sebe a hore\u010dn\u011b pokra\u010duje v tom, co za\u010dal. Div nezatlesk\u00e1 rukama, kdy\u017e se mu povede tu \u0159adu knofl\u00edk\u016f rozepnout a z m\u00fdch ramen spadne jemn\u00e1, fialov\u00e1, kosti\u010dkovan\u00e1 ko\u0161ile, kter\u00e1 dopadne ledabyle na zem a n\u00e1sleduje j\u00ed moje b\u00edl\u00fd t\u00edlko. Nechci z\u016fst\u00e1vat po zadu, proto dlan\u011bmi st\u00e1hnu Bill\u00edmu \u010dern\u00e9 tri\u010dko, kter\u00e9 hod\u00edm k m\u00fdm svr\u0161k\u016fm, a p\u0159itisknu rty na ty jeho. Ti\u0161e vzdychne do polibku, j\u00e1 s n\u00edm. Opatrn\u011b se prohne proti m\u00e9mu kl\u00ednu, na\u010de\u017e znovu vzdychne a mn\u011b se t\u00e9m\u011b\u0159 zamot\u00e1 hlava a p\u0159estane b\u00edt srdce. Stisknu jeho mal\u00fd zade\u010dek v dlan\u00edch, nadechnu se t\u00e9 podmaniv\u00e9 v\u016fn\u011b a ot\u0159esu se vzru\u0161en\u00edm, jakmile se proti mn\u011b n\u011bkolikr\u00e1t prohne a nehty zatne do m\u00fdch ramen, kdy\u017e rty za\u010dnu mapovat b\u00edl\u00fd, lan\u00ed krk, zanech\u00e1vaje za sebou fialov\u00e9 skvrnky. Vzru\u0161en\u011b vykv\u00edkne, v o\u010d\u00edch se mu znovu zaleskne a pomalu m\u011b nech\u00e1 se polo\u017eit na z\u00e1da. Rty n\u011b\u017en\u011b za\u010dne zpracov\u00e1vat m\u016fj hrudn\u00edk a rukou se neodbytn\u011b dost\u00e1vat pod moje kalhoty\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
*konec flashbacku*<\/em><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
I p\u0159esto je ale dokonale n\u011b\u017en\u00fd  a tak\u2026 panenkovsk\u00fd. Nic se na n\u011bm nezm\u011bnilo, kdy\u017e nepo\u010d\u00edt\u00e1m vzhled. Po\u0159\u00e1d je stejn\u011b chtiv\u00fd po pozn\u00e1v\u00e1n\u00ed sv\u011bta, st\u00e1le je tak ustra\u0161en\u00fd z nezn\u00e1m\u00fdch v\u011bc\u00ed a nezn\u00e1m\u00fdch prost\u0159ed\u00ed. Po\u0159\u00e1d se ke mn\u011b v noci tul\u00ed, proto\u017ee m\u00e1 strach ze tmy a ze st\u00edn\u016f, kter\u00e9 „by si pro n\u011bj ur\u010dit\u011b jednoho dne ud\u011blaly m\u00edste\u010dko a unesly by ho z m\u00fdho objet\u00ed<\/em>„, a to p\u0159eci ani jeden nechceme, tak\u017ee ho urputn\u011b hl\u00edd\u00e1m.  <\/div>\n
Jazykem si p\u0159ejedu po vyprahl\u00fdch rtech, ne\u017e se kone\u010dn\u011b zvednu z postele, nand\u00e1m na sebe tren\u00fdrky, kter\u00e9 mi jsou nejbl\u00ed\u017e po ruce a jsou \u010dist\u00e9, hned na to si p\u0159es hlavu p\u0159ehod\u00edm tri\u010dko s jak\u00fdmsi potiskem, co mi koupila moje Pol\u00e1rka<\/em> v D\u00e1nsku – co jsme jako z\u00e1jezd dostali od Gustava a spol. k m\u00fdm narozenin\u00e1m. Na trenky urychlen\u011b nat\u00e1hnu tepl\u00e1ky, a co nejrychleji zmiz\u00edm z pokoje.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tom\u00ed\u00ed\u00ed!“ vyk\u0159ikne sv\u00fdm d\u011btsk\u00fdm, vysok\u00fdm hl\u00e1skem Marina. Sklon\u00edm se k n\u00ed, vezmu ji se sm\u00edchem do n\u00e1ru\u010d\u00ed a polecht\u00e1m prsty na b\u0159\u00ed\u0161ku, tak\u017ee se domem ozve dal\u0161\u00ed hlasit\u00fd v\u00fdskot a k\u0159i\u010den\u00ed. To \u010dty\u0159let\u00fd dr\u00e1\u010de moj\u00ed sest\u0159enice je tedy v\u00e1\u017en\u011b \u017eivel. Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b na m\u011b zakoul\u00ed o\u010dima stylem, co to jako d\u011bl\u00e1m, a drobnou p\u011bsti\u010dkou m\u011b ‚uhod\u00ed‘ do ramene. Nahod\u00edm ubl\u00ed\u017een\u00fd v\u00fdraz a skoro okam\u017eit\u011b t\u00e9m\u011b\u0159 omdl\u00edm, kdy\u017e se na schodech objev\u00ed to moje ku\u0159\u00e1tko. Ty siln\u00e9 pocity, kter\u00e9 c\u00edt\u00edm jen p\u0159i pohledu na n\u011bj, jsou nezkrotn\u00e9. Srdce m\u00e1m a\u017e n\u011bkde v krku, kde se mi sou\u010dasn\u011b tvo\u0159\u00ed knedl\u00edk, a v b\u0159i\u0161e mi poletuj\u00ed mot\u00fdlci. N\u00e1dhern\u011b se usm\u011bje, brunetku polo\u017e\u00edm na zem a jako v mr\u00e1kot\u00e1ch dojdu a\u017e k n\u011bmu. Vzt\u00e1hne ke mn\u011b automaticky ruce, abych ho mohl vt\u00e1hnout do sv\u00e9ho n\u00e1ru\u010d\u00ed, u\u010din\u00edm tak, jak si p\u0159eje. Rty zabo\u0159\u00edm do zm\u011bti \u010dern\u00fdch vlas\u016f, vdechuj\u00edc omamnou v\u016fni, linouc\u00ed se z jeho t\u011bla. Rozt\u0159esen\u00fdmi dlan\u011bmi putuji po \u0161t\u00edhl\u00e9m t\u011ble, kter\u00e9 se mi chv\u011bje v n\u00e1ru\u010d\u00ed. <\/div>\n
<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no, l\u00e1sko,“ za\u0161ept\u00e1m mu do ou\u0161ka. Zvedne ke mn\u011b kone\u010dn\u011b svou tv\u00e1\u0159, kterou si op\u00edral o moje rameno, lehce se zacul\u00ed a pol\u00edb\u00ed m\u011b na rty, v\u0161e p\u0159i doprovodu publika v podob\u011b mal\u00e9 Mariny. S vl\u00e1sky s\u010desan\u00fdmi dozadu vypad\u00e1 jako ta mal\u00e1, porcel\u00e1nov\u00e1 panenka, co m\u00e1 babi\u010dka v ob\u00fdv\u00e1ku, a kdybych nev\u011bd\u011bl, \u017ee je to Marina, tipoval bych, \u017ee je to zv\u011bt\u0161en\u00e1 podobizna t\u00e9 panenky. Chyt\u00edm Bill\u00edho za zade\u010dek, za kter\u00fd si ho natisknu v\u00edc na sebe, z\u00e1dy jej op\u0159u o z\u00e1bradl\u00ed schod\u016f. Tv\u00e1\u0159e mu znovu z\u010dervenaj\u00ed, tak\u017ee vypad\u00e1 jako cukr\u00e1tko. Jen ol\u00edznout, ukousnout a vychutn\u00e1vat.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r-r\u00e1no,“ vydechne ti\u0161e, s p\u0159iv\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky, dlan\u011bmi klouzaj\u00edc d\u00e1l po moj\u00ed hrudi na ramena. „Marinka m\u011b p\u0159i\u0161la probudit, abych se s n\u00ed d\u00edval na poh\u00e1dky, kdy\u017e je ten \u0160t\u011bdr\u00fd de-den a j\u00e1 j\u00ed t-o sl\u00edbil!“ vykokt\u00e1 na jedno nadechnut\u00ed, o\u010di zabodnut\u00fd do m\u00e9ho pohledu.<\/div>\n
„Pusinku nedostanu?“ p\u0159eto\u010d\u00edm okam\u017eit\u011b list na to, co vypad\u00e1 mnohem l\u00e1kav\u011bji a s\u00e1m, ani\u017e bych si toho byl ze za\u010d\u00e1tku v\u011bdom, na\u0161pul\u00edm rty, v o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed polibku. Naklon\u00ed se ke mn\u011b, rty p\u0159itiskne hore\u010dn\u011b na ty moje a za\u010dneme se n\u011b\u017en\u011b l\u00edbat. Tak, jak to miluji. Tak, jak mi to v\u017edycky vyraz\u00ed dech a ledva d\u00fdch\u00e1m.<\/div>\n
„Tom\u00ed\u00ed\u00ed!“ zatah\u00e1 m\u011b za tepl\u00e1ky to mal\u00e9 p\u00edskle, tak\u017ee se od sebe s Bill\u00edm ud\u00fdchan\u011b odtrhneme, a j\u00e1 j\u00ed vezmu cht\u011b necht\u011b znovu do n\u00e1ru\u010d\u00ed, lehce pol\u00edb\u00edm svoj\u00ed Pol\u00e1rku<\/em> a na rty a rozeb\u011bhnu se s t\u00edm prckem v n\u00e1ru\u010d\u00ed pry\u010d z horn\u00edho patra, n\u00e1sledov\u00e1n moj\u00ed l\u00e1skou. <\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\u0160\u0165astn\u011b se mus\u00edm usm\u00edvat. Strome\u010dek kr\u00e1sn\u011b sv\u00edt\u00ed, Marina ne a ne se hnout od n\u00e1s, alespo\u0148 na krok, a mn\u011b to uklid\u0148uje, m\u00edt Marinu tady. Ty mal\u00e9 d\u011bti\u010dky m\u011b fascinuj\u00ed a ned\u00e1vno jsem zase bre\u010del v noci Tomimu, \u017ee spolu nebudeme m\u00edt nikdy tak kr\u00e1snou hol\u010di\u010dku, jako je Marina. Uklid\u0148oval m\u011b, \u017ee to p\u0159eci nevad\u00ed, \u017ee si m\u016f\u017eeme koupit nov\u00e9ho pejska, ale pro m\u011b pejsek nen\u00ed to sam\u00e9 jako miminko. P\u0159itul\u00edm se s\u00e1m k Tomiho hrudn\u00edku, kdy\u017e p\u0159ejde babi\u010dka s Tomiho sest\u0159enic\u00ed za n\u00e1mi. Jej\u00ed velik\u00e9 b\u0159\u00ed\u0161ko, koukaj\u00edc\u00ed zpod tri\u010dka, je n\u00e1dhern\u00e9, a ani\u017e bych si to byl schopen uv\u011bdomit, s\u00e1m si p\u0159ejedu dlan\u00ed, jako by pod m\u00fdm bu\u0161\u00edc\u00edm srdcem rostl plod moj\u00ed a Tomiho l\u00e1sky. Pohledem sklouznu na masivn\u00ed prsten, jen\u017e zdob\u00ed m\u016fj prsten\u00ed\u010dek na lev\u00e9 ruce. Zad\u00edv\u00e1m se na leskl\u00e9 kam\u00ednky, kter\u00fdm je zdoben\u00fd a ucul\u00edm se. Nesundal jsem ho je\u0161t\u011b ani jednou od lo\u0148sk\u00fdch V\u00e1noc. St\u00e1le ho m\u00e1m na prst\u011b a st\u0159e\u017e\u00edm ho jako nejvz\u00e1cn\u011bj\u0161\u00ed klenot na sv\u011bt\u011b. Ti\u0161e si povzdechnu. Tolik se toho za cel\u00fd rok stalo. Tomi m\u011b nau\u010dil \u010d\u00edst a babi\u010dka zase ps\u00e1t, proto\u017ee \u0159\u00edkala, \u017ee Tom p\u00ed\u0161e jak dobytek<\/em> a j\u00e1 mus\u00edm ps\u00e1t ladn\u011b a elegantn\u011b. Babi\u010dka dokonce uva\u017eovala o tom, \u017ee bych \u0161el do \u0161koly, ale jak bych mohl j\u00edt do \u0161koly, mezi prv\u0148\u00e1\u010dky? Nep\u0159ich\u00e1zelo to v \u00favahu, a proto Tomi donesl z p\u016fdy v\u0161echny v\u011bci, kter\u00e9 m\u00e1 ze \u0161koly a u\u010d\u00ed m\u011b on s\u00e1m a n\u011bkdy m\u011b u\u010d\u00ed i Gustav. Dostal k narozenin\u00e1m od kluk\u016f t\u00fddenn\u00ed z\u00e1jezd do D\u00e1nska. Byl to jeden z nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edch t\u00fddn\u016f m\u00e9ho \u017eivota. P\u0159ipadal jsem si, a vlastn\u011b si st\u00e1le p\u0159ipad\u00e1m, jako v nejkouzeln\u011bj\u0161\u00ed poh\u00e1dce. V poh\u00e1dce, kter\u00e1 nem\u00e1 konce. V poh\u00e1dce, kde opravdu l\u00e1ska vyhr\u00e1la nad v\u0161\u00edm okolo. A dokonce i nad poh\u00e1dkou. P\u0159itisknu tv\u00e1\u0159 k hrudn\u00edku svoj\u00ed l\u00e1sky. Svoj\u00ed JEDIN\u00dd l\u00e1sky. V\u00edm, \u017ee v\u0161echno, co chci a co pot\u0159ebuji k tomu, abych \u017eil a d\u00fdchal, aby moje srdce tlouklo, je ON. Nikdo jin\u00fd pro m\u011b nem\u00e1 v\u011bt\u0161\u00ed cenu ne\u017e on. Kde bych byl te\u010f, kdybychom se tenkr\u00e1t nemilovali? To je ot\u00e1zka, kter\u00e1 m\u011b tr\u00e1p\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 ka\u017ed\u00fd den, a kter\u00e9 se nem\u016f\u017eu za nic na sv\u011bt\u011b zbavit, ale douf\u00e1m, v\u00edm, \u017ee jednou ta hloup\u00e1 ot\u00e1zka, kter\u00e1 se prod\u00edr\u00e1 na povrch moj\u00ed mysli, zmiz\u00ed a j\u00e1 u\u017e se nebudu kv\u016fli takov\u00e9 v\u011bci muset tr\u00e1pit.  <\/div>\n
<\/div>\n
Pozvednu hlavu, abych se pod\u00edval na babi\u010dku, kter\u00e1 gestikuluje rukama, a d\u00edky jej\u00edmu v\u00fdrazu m\u016f\u017eu jasn\u011b ur\u010dit, \u017ee se durd\u00ed. Zn\u00e1m jej\u00ed gesta zpam\u011bti a mus\u00edm se znovu lehce pousm\u00e1t nad t\u00edm, jak dokonale jsem stihl poznat v\u011bci za pouh\u00fdch dvan\u00e1ct m\u011bs\u00edc\u016f. Dokonce jsem se nau\u010dil uva\u0159it i p\u00e1r j\u00eddel, kter\u00e9 Tomimu moc chutnaly, le\u010d jsem mu necht\u011bl p\u0159\u00edli\u0161 v\u011b\u0159it, proto\u017ee Gust\u00e1vek \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee Tomi by mi pochv\u00e1lil i to, co by bylo o\u0161kliv\u00e9. Pokr\u010d\u00edm rameny nad tou my\u0161lenkou a znovu zakotv\u00edm pohledem na babi\u010dce, ne\u017e z n\u00ed sjedu na malou Marinu, kter\u00e1 se mazl\u00ed se Scottym, svou ruku st\u00e1le dr\u017e\u00edc na ploch\u00e9m b\u0159i\u0161e. Povzdychnu si. Z\u00e1vid\u00edm j\u00ed. I p\u0159esto m\u00e1m pocit, \u017ee J\u00c1 nem\u00e1m z\u00e1vid\u011bt co, naopak ONI maj\u00ed z\u00e1vid\u011bt m\u011b. Po m\u00e9m boku je ten nejb\u00e1je\u010dn\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk na sv\u011bt\u011b. N\u011bkdo, kdo m\u011b zachr\u00e1nil a dok\u00e1zal si m\u011b tady, vedle sebe, udr\u017eet.  <\/div>\n
„Bill\u00ed!“ ku\u0148kne to mali\u010dk\u00e9, st\u0159apat\u00e9 d\u00edtko, kter\u00e9mu se zav\u00edraj\u00ed o\u010di. Je vzh\u016fru od p\u016fl \u0161est\u00e9 a ani j\u00e1 nejsem zrovna nej\u010dilej\u0161\u00ed. Vzt\u00e1hnu k n\u00ed ruce, jakmile zaz\u00edv\u00e1, a Emma na n\u00e1s hod\u00ed pohled typu, pro\u010d m\u011b zase otravuje. Vysad\u00edm si ji na kl\u00edn. Nen\u00ed zrovna nejleh\u010d\u00ed, ale rozhodn\u011b mi to nevad\u00ed, nen\u00ed to ZAS tak t\u011b\u017ek\u00fd jako t\u0159eba Scotty. Toho mi Tomi pomalu nechce d\u00e1vat ani na vod\u00edtko, abych se nezlomil.<\/div>\n
„Copak, princezno?“ usm\u011bji se, kdy\u017e se mi stul\u00ed do n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/div>\n
„\u0160pinka\u0165,“ za\u017evatl\u00e1 a j\u00e1 se s n\u00ed okam\u017eit\u011b zvednu. Mrknu na Emmu, hned na to se rozz\u00e1\u0159en\u011b zad\u00edv\u00e1m na Tomiho a pomalu se s n\u00ed rozejdu ke schodi\u0161ti, kdy\u017e malou ru\u010dkou \u017emoul\u00e1 moje vlasy.  <\/div>\n
(\u2026) <\/div>\n
D\u00e1m v\u0161echno pr\u00e1dlo do ko\u0161e v koupeln\u011b a pod\u00edv\u00e1m se na sebe do zrcadla. Odvykl jsem si chodit bez nal\u00ed\u010den\u00ed. L\u00ed\u010d\u00edm se jen ve chv\u00edl\u00edch, kdy\u017e jdeme pry\u010d nebo m\u00e1 p\u0159ij\u00edt n\u00e1v\u0161t\u011bva, dnes jsem to ov\u0161em vynechal. V\u00edm, jak d\u016fle\u017eit\u00fd tenhle den je, ale j\u00e1 dnes nem\u00e1m ani nejmen\u0161\u00ed chu\u0165 pou\u017e\u00edt ta l\u00ed\u010didla, kter\u00e1 m\u00e1m \u00fahledn\u011b srovnan\u00e1 v ta\u0161ti\u010dce, co jsem dostal od babi\u010dky. Up\u0159u na sebe pohled do zrcadla, ucul\u00edm se na sebe a usm\u011bji se. Srdce se mi intenzivn\u011b rozbu\u0161\u00ed, kdy\u017e koupelnou zavane ta n\u00e1dhern\u00e1, okouzluj\u00edc\u00ed v\u016fn\u011b m\u00e9ho prince. Nejsem sto se oto\u010dit a pohl\u00e9dnout do jeho tv\u00e1\u0159e, m\u00edsto toho jen stoj\u00edm na m\u00edst\u011b, o\u010di sklop\u00edm ke sv\u00fdm prst\u016fm, kter\u00fdmi se dr\u017e\u00edm umyvadla.<\/div>\n
„St\u00fdsk\u00e1 se mi,“  \u0161pitne ti\u0161e, t\u011bsn\u011b u m\u00e9ho ucha, na kter\u00e9 mi vtiskne letm\u00fd polibek. Nadechnu se, abych reagoval, ale ve chv\u00edli, kdy se sv\u00fdmi bo\u017esk\u00fdmi rty dotkne m\u00e9ho krku, nejsem sto vydat ze sebe by\u0165 jen hl\u00e1sku. V\u00ed\u010dka k sob\u011b pevn\u011b stisknu, a\u017e m\u011b \u0159asy polechtaj\u00ed na l\u00ed\u010dku, a zt\u011b\u017eka vydechnu. Nebyli jsme spolu, jen spolu, u\u017e n\u011bkolik hodin a mn\u011b to p\u0159ijde jako v\u011b\u010dnost. V\u017edycky, kdy\u017e se r\u00e1no probud\u00edme, jsme spolu minim\u00e1ln\u011b hodinu, abychom si sami sebe u\u017eili, a pak jdeme vst\u0159\u00edc nov\u00e9mu dni. Tentokr\u00e1t jsme spolu nebyli, ani kdy\u017e vstal. P\u0159ejedu si jazykem po rtech, znovu p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka a nech\u00e1m jeho rty, aby mapovaly m\u016fj krk, ne\u017e se k n\u011bmu s\u00e1m oto\u010d\u00edm a ruce omot\u00e1m okolo jeho krku.<\/div>\n
„Mn\u011b tak\u00e9, Tomi, l\u00e1sko moje,“ vydechnu ti\u0161e, na\u010de\u017e se sv\u00fdmi rty p\u0159itisknu k t\u011bm jeho a s tich\u00fdm vzdychnut\u00edm se nech\u00e1m l\u00edbat. Dlouze a l\u00edn\u011b, p\u0159esn\u011b tak, jak to um\u00ed jen m\u016fj Tomi.  <\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Ti\u0161e a m\u011bkce vzdychne. Jeho o\u010di jsou oddan\u011b p\u0159iv\u0159en\u00e9 a ruce m\u00e1 obmotan\u00e9  okolo m\u00e9ho krku. P\u0159itisknu se k n\u011bmu, na\u010de\u017e si ho vyzvednu a natisknu p\u0159esn\u011b t\u011blo na t\u011blo. \u0160t\u00edhl\u00fdmi stehny mi automaticky sev\u0159e boky a op\u011bt ti\u0161e vydechne. Hlavu \u00fanavou a mo\u017en\u00e1 i touhou op\u0159e o m\u00e9 rameno. Ne, \u017ee by byl Bill t\u011b\u017ek\u00fd, ale p\u0159eci pro jeho i m\u00e9 pohodl\u00ed ho vysad\u00edm na pevn\u00fd pr\u00e1deln\u00ed ko\u0161. Stoj\u00edm mezi jeho stehny, jimi\u017e i nad\u00e1le obj\u00edm\u00e1 m\u00e9 boky, p\u0159esto u\u017e se na m\u011b nedr\u017e\u00ed jako kl\u00ed\u0161t\u011b a jeho stisk je sp\u00ed\u0161e jen symbolick\u00fd. Naklon\u00edm se k jeho rt\u016fm, je\u017e chci ihned pol\u00edbit, neskute\u010dn\u011b moc m\u011b v\u00e1b\u00ed jejich sytost, a p\u0159edev\u0161\u00edm ta neuhasiteln\u00e1 touha po m\u00e9m Billovi, kter\u00e1 p\u0159es cel\u00fd rok den ode dne roste. Op\u0159u sv\u00e9 \u010delo o to jeho a nosem ho jemn\u011b po\u0161imr\u00e1m. Usm\u011bje se jako nejz\u00e1\u0159iv\u011bj\u0161\u00ed slun\u00ed\u010dko. P\u0159iv\u0159e o\u010di, jeho maxim\u00e1ln\u011b dlouh\u00e9 \u0159asy se t\u0159epotaj\u00ed a jeho dokonal\u00e9 vykrojen\u00e9 rty se na\u0161pul\u00ed. Nev\u00e1h\u00e1m. Plynule a n\u011b\u017en\u011b se do nich vpiju. Okus\u00edm tak sladkost slad\u0161\u00ed, ne\u017e nejslad\u0161\u00ed ovoce sv\u011bta. Nezam\u011bniteln\u00e1 chu\u0165 Billov\u00fdch polibk\u016f je v\u017edy fam\u00f3zn\u00ed, p\u0159esto poka\u017ed\u00e9 tak trochu jin\u00e1, poka\u017ed\u00e9 sv\u00fdm zp\u016fsobem lep\u0161\u00ed. Jako kdyby byl kucha\u0159, jen\u017e va\u0159\u00ed delik\u00e1tn\u00ed pokrmy pro bo\u017esk\u00e1 veli\u010denstva, a ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm pokusem jsou jeho j\u00eddla je\u0161t\u011b lep\u0161\u00ed, ne\u017e byla ta p\u0159ede\u0161l\u00e1, a\u010dkoliv i ta byla v\u00edce ne\u017e perfektn\u00ed.  <\/div>\n
<\/div>\n
Ti\u0161e vzdychnu a dlan\u011bmi majetnicky p\u0159ejedu po jeho boc\u00edch. Pamatuji si ten adventn\u00ed \u010das p\u0159ed rokem. Tehdy, kdy jsem poprv\u00e9 zji\u0161\u0165oval, jak dok\u00e1\u017ee b\u00fdt l\u00e1ska n\u00e1dhern\u00e1, a krut\u00e1 z\u00e1rove\u0148, byl n\u00e1\u0161 vz\u00e1jemn\u00fd cit dokonal\u00fd, a p\u0159eci tak jin\u00fd ne\u017e dnes. B\u00e1l jsem se o n\u011bj na ka\u017ed\u00e9m kroku a srdce mi strachem div neuteklo, kdy\u017e jsem ho nem\u011bl pod sv\u00fdm dohledem, kdy\u017e jsem se od n\u011bj musel vzd\u00e1lit. Tolik si pamatuju posledn\u00ed adventn\u00ed den. Ten \u010das, jen\u017e mi mistr tesa\u0159 vyryl do pam\u011bti, a na kter\u00fd nikdy nezapomenu. Minuty strachu a srdce sev\u0159en\u00e9 ukrutn\u00fdm \u017ealem. Jak moc si vzpom\u00edn\u00e1m na to, jak jsem se na druh\u00fd den probudil do opu\u0161t\u011bn\u00e9ho pokoje, jak se moje srdce roztrhalo na tis\u00edce kousk\u016f, aby se pak mohlo znovu slepit, kdy\u017e moje ku\u0159\u00e1tko i s vo\u0148avou sn\u00eddan\u00ed p\u0159i\u0161lo do na\u0161eho \u00fato\u010di\u0161t\u011b a sv\u00edralo m\u011b ve sv\u00e9 tepl\u00e9 n\u00e1ru\u010di nekone\u010dn\u011b dlouho, ne\u017e jsem kone\u010dn\u011b pochopil, \u017ee to, co jsem tehdy vid\u011bl, ta zt\u011blesn\u011bn\u00e1 dokonalost, nen\u00ed m\u016fj v\u00fdplod pestr\u00e9 fantazie, ale opravdov\u00e1 skute\u010dnost, \u017ee je z masa a kost\u00ed, \u017ee nen\u00ed k\u0159ehk\u00fd porcel\u00e1n. Kdy\u017eto te\u010f\u2026 Na\u0161e l\u00e1ska je sice st\u00e1le n\u011b\u017en\u00e1 a pln\u00e1 cit\u016f, a a\u010d nejsem \u017e\u00e1dn\u00e1 b\u00e1sn\u00edk, Shakespearovi mus\u00edm d\u00e1t za pravdu, nebo\u0165 l\u00e1ska je opravdu jako d\u00edt\u011b, kter\u00e9 roste, s\u00edl\u00ed a vyzr\u00e1v\u00e1.  <\/div>\n
<\/div>\n
*flashback*<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Tome, ale pro\u010d? Copak nejsem dost dobr\u00fd? Jsem \u0161patn\u00fd? N\u011bjak vadn\u00fd?“ <\/em><\/div>\n
„P\u0159esta\u0148 takhle o sob\u011b mluvit. Nejsi \u017e\u00e1dn\u00e1 panenka, aby ses naz\u00fdval vadn\u00fdm. Zn\u00ed to, jako kdybys byl \u0161patn\u00e9 v\u00fdrobn\u00ed zbo\u017e\u00ed, je\u017e je k nepou\u017eit\u00ed a kon\u010d\u00ed v odpadu-„<\/em><\/div>\n
„Nezapom\u00ednej v\u0161ak, \u017ee m\u011b od tohohle konce moc ned\u011blilo,“  \u0161eptne t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161en\u011b, na\u010de\u017e sklon\u00ed hlavu k zemi. Jeho dlouh\u00e9 vlasy mu spadaj\u00ed do obli\u010deje. Povzdychnu si. V\u0161echno za\u010dalo tehdy, kdy na\u017eivo uvid\u011bl tu malou hol\u010di\u010dku v tom obchod\u011b, m\u011bl sice n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f na to, aby zapomn\u011bl, ale kdy\u017e se k tomu p\u0159ipo\u010dtou jarn\u00ed proch\u00e1zky, ven\u010den\u00ed Scottyho, jak\u00fdkoliv \u00fanik do spole\u010dnosti, televize se sam\u00fdma d\u011btsk\u00fdma reklamama, v\u0161e se naskl\u00e1d\u00e1 a Bill m\u00e1 svoje nesplniteln\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed po\u0159\u00e1d p\u0159ed o\u010dima. Vysv\u011btloval jsem mu to. Bill je moc chytr\u00fd a nepochybuji, \u017ee to nech\u00e1pe, ba pr\u00e1v\u011b naopak, \u0159ekl bych, \u017ee on tu nespravedlnost ch\u00e1pe a\u017e moc dob\u0159e, p\u0159esto se v jeho n\u011bkter\u00fdch slab\u00fdch chvilk\u00e1ch projev\u00ed uk\u0159ivd\u011bn\u00ed, a to pak sv\u00e9 mal\u00e9 ku\u0159\u00e1tko mus\u00edm neust\u00e1le ut\u011b\u0161ovat. Zam\u017eik\u00e1 na m\u011b p\u0159es paprsky zapadaj\u00edc\u00edho slunce, v jejich\u017e z\u00e1\u0159i stoj\u00edm, nevzal si dneska slune\u010dn\u00ed br\u00fdle, a tak samovoln\u011b slz\u00ed, nebo alespo\u0148 sv\u00e9 tich\u00e9 slzy sv\u00e1d\u00ed na dot\u011brn\u00e9 slunce.<\/em>  <\/div>\n
<\/div>\n
Trhav\u011b  se nadechne a unaven\u011b se sval\u00ed  na lavi\u010dku, pohledem hypnotizuje rozkvetl\u00e9  stromy parku. Nemohu se na n\u011bj tak d\u00edvat. Dere mi srdce, jak se tr\u00e1p\u00ed, le\u010d co bych m\u011bl ud\u011blat, aby se mu splnil sen? Nemohu mu p\u0159eci ud\u011blat d\u00edt\u011b. Prost\u011b to nejde! Je to proti debiln\u00edm p\u0159\u00edrodn\u00edm z\u00e1kon\u016fm, a s t\u00edm se mus\u00edme oba cht\u011b necht\u011b sm\u00ed\u0159it, tak jako tis\u00edce dal\u0161\u00edch lid\u00ed na sv\u011bt\u011b. Scotty n\u011bkdy rozja\u0159en\u011b l\u00edt\u00e1 za aportem, kter\u00fd jsem mu hodil dost daleko na to, abychom m\u011bli chv\u00edli klid. Sednu si k Billovi a n\u011bm\u011b ho prop\u00e1l\u00edm pohledem. Vyc\u00edt\u00ed ho a pln\u011b, tolik smutn\u011b, se vpije do m\u00fdch o\u010d\u00ed. V jeho pohledu je znateln\u00e9 i hmatateln\u00e9 mno\u017estv\u00ed po breku. Nepatrn\u011b zavrt\u00edm hlavou, zt\u011b\u017eka polknu a p\u0159isunu se ke svoj\u00ed l\u00e1sce bl\u00ed\u017e. Bez jak\u00e9hokoliv slova mu st\u00edr\u00e1m drobn\u00e9 slzi\u010dky.<\/em><\/div>\n
„Billi,“  \u0161pitnu, jen\u017ee on se ke mn\u011b neot\u00e1\u010d\u00ed. St\u00e1le urputn\u011b sleduje mal\u00e9 d\u011bti hraj\u00edc\u00ed si na p\u00edskovi\u0161ti nebo pr\u016flezk\u00e1ch a \u0161vito\u0159\u00edc\u00ed maminky s d\u011btsk\u00fdma ko\u010d\u00e1rkama. „Ned\u00edvej se na n\u011b, sly\u0161\u00ed\u0161?“ sv\u00e9 dlan\u011b polo\u017e\u00edm na jeho tv\u00e1\u0159 a sto\u010d\u00edm si ho pomalu k sob\u011b. „No tak,“ ti\u0161\u00edm jej.<\/em><\/div>\n
„Ale kdy\u017e!“snad i vzlykne, jak se sna\u017e\u00ed chab\u011b odporovat skute\u010dn\u00e9 realit\u011b.<\/em><\/div>\n
„P\u0161\u0161\u0161t.“ Sto\u010d\u00edm si jej do sv\u00e9ho objet\u00ed a konej\u0161iv\u011b se s n\u00edm za\u010dnu pohupovat. „Ka\u017ed\u00fd nem\u016f\u017ee m\u00edt v\u0161echno. N\u011bkdo m\u00e1 d\u011bti, ale nem\u00e1 podporu a l\u00e1sku, a n\u011bkdo m\u00e1 zase l\u00e1sku, ale nem\u016f\u017ee m\u00edt d\u011bti,“ \u0161pit\u00e1m ti\u0161e a hlad\u00edm ho po jemn\u00fdch vlasech. „Ty m\u00e1\u0161 m\u011b,“ \u0161pitnu „a j\u00e1 tebe. Mo\u017en\u00e1 je to da\u0148 za to, \u017ee jsi tady z\u016fstal se mnou. Mo\u017en\u00e1 je to da\u0148 za to, \u017ee m\u00e1\u0161 m\u011b a j\u00e1 tebe, Billi.“<\/em><\/div>\n
„Mus\u00edm platit za l\u00e1sku?“<\/em><\/div>\n
„Ale ty p\u0159eci nejsi s\u00e1m.“<\/em><\/div>\n
Ti\u0161e si povzdychne. „J\u00e1 v\u00edm. Jsme dva, l\u00e1sko.“ <\/em><\/div>\n
*konec flashbacku*<\/em><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Cel\u00fd d\u016fm se po v\u00fdborn\u00e9  ve\u010de\u0159i a rozd\u00e1n\u00ed d\u00e1rk\u016f zklidnil a osam\u011bl. Jedin\u011b  j\u00e1, Tom a Scotty jsme z\u016fstali doma. Babi\u010dka s ostatn\u00edmi ode\u0161li na p\u016flno\u010dn\u00ed zazp\u00edvat si, je to pr\u00fd ka\u017edoro\u010dn\u00ed zvyk. Taky jsem se tam cht\u011bl pod\u00edvat, ale jsem trochu nastydl\u00fd, a Tom prost\u011b nechce, abych hodn\u011b onemocn\u011bl. I p\u0159i tom m\u00e9m lehk\u00e9m \u0161kr\u00e1b\u00e1n\u00ed v krku, na kter\u00e9 v\u017edycky zapomenu, kdy\u017e nemluv\u00edm, r\u00e1no je to sice v\u017edycky trochu hor\u0161\u00ed, ob\u010das i ka\u0161lu, ale do ve\u010dera se to v\u017edycky uklidn\u00ed a v\u0161echno je mnohem lep\u0161\u00ed, mi Tom po\u0159\u00e1d va\u0159\u00ed tepl\u00e9, ovocn\u00e9 \u010daje s d\u00e1vkou sladk\u00e9ho medu, jen\u017e bych dok\u00e1zal p\u0159irovnat k jeho l\u00edbezn\u00fdm o\u010d\u00edm. Tomi si m\u011b i nad\u00e1le, nejsp\u00ed\u0161 podv\u011bdom\u011b, prost\u011b hl\u00edd\u00e1 jako oko v hlav\u011b, a ne \u017ee by mi to vadilo, jsem \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee jsem ho za ten rok neomrzel a \u017ee jsem se mu nezv\u0161edn\u011bl, na tu p\u016flno\u010dn\u00ed jsem se pod\u00edvat cht\u011bl. I kdy\u017e\u2026 jak mi \u0159\u00edkal, tr\u010det tam minim\u00e1ln\u011b dv\u011b hodiny v zim\u011b, brr, to fakticky asi letos nen\u00ed pro m\u011b. V\u0161ak ale na druhou stranu to p\u0159eci nevad\u00ed. T\u011bch V\u00e1noc, co m\u00e1m je\u0161t\u011b p\u0159ed sebou, je habad\u011bj, a j\u00e1 si to do t\u00e9 doby stihnu jist\u011b hodn\u011bkr\u00e1t. Pohl\u00e9dnu ven z okna na zasn\u011b\u017eenou kr\u00e1snou krajinu. Miluju zimu, kdy\u017e j\u00ed s hrnkem hork\u00e9ho kakaa nebo \u010daje mohu z okna ti\u0161e sledovat. Tolik m\u00e1m r\u00e1d ty chv\u00edle, kdy mohu po\u010d\u00edtat padaj\u00edc\u00ed dokonal\u00e9 sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky, nebo obdivovat v\u00fdtvarn\u00e9 nad\u00e1n\u00ed pana Mraz\u00edka, jen\u017e pravideln\u011b r\u00e1no na okna v na\u0161em dom\u011b maluje skvostn\u00e1 um\u011bleck\u00e1 d\u00edla. Trochu jsem to s t\u00edm kakaem p\u0159ep\u00edskl. Te\u010f mus\u00edm d\u00e1vat stra\u0161n\u00fd pozor a mus\u00edm po\u0159\u00e1d balancovat, abych n\u011bjakou tu kapku nevylil na \u010dist\u00fd koberec, po n\u011bm\u017e jdu.<\/div>\n
<\/div>\n
„Scotty, ne!!“ zahul\u00e1k\u00e1m na divocha, kter\u00fd se ke mn\u011b s radost\u00ed \u0161ine a nevypad\u00e1 na to, \u017ee by se necht\u011bl pomazlit. Rad\u011bji se i s hork\u00fdm hrnkem v ruk\u00e1ch, kter\u00fd d\u011bsn\u011b p\u00e1l\u00ed, zastav\u00edm na m\u00edst\u011b a se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima upiju va\u0159\u00edc\u00ed tekutinu. Oooh! Tak to byla teda pecka! \u00dapln\u011b c\u00edt\u00edm, jak se to ve mn\u011b pohybuje, snad mi to i zevnit\u0159 vyp\u00e1l\u00ed d\u00edru. <\/div>\n
„Co to prov\u00e1d\u00ed\u0161?“ udiv\u00ed se Tomi.<\/div>\n
„Necht\u011bl jsem to tady za\u0161pinit. Je\u0161t\u011b te\u010f si pamatuji, jak jsme to tady drhli, a opakovat se mi to tak brzo opravdu nechce,“ zakoul\u00edm na n\u011bj o\u010dima a hrnek si kone\u010dn\u011b polo\u017e\u00edm na konferen\u010dn\u00ed stole\u010dek v ob\u00fdv\u00e1ku. Zmo\u017een\u011b se zabo\u0159\u00edm do pohodln\u00e9 seda\u010dky a nat\u00e1hnu ruce ke sv\u00e9mu Tomimu. Kde se tak loud\u00e1, je mi po n\u011bm smutno za to dobu, co jsem si va\u0159il to kakao. Sedne si ke mn\u011b a seda\u010dka se vedle, tak jako obvykle, zhoupne. Usm\u011bju se, kdy\u017e se ke mn\u011b p\u0159itul\u00ed a sto\u010d\u00ed si m\u011b do objet\u00ed, aby m\u011b n\u00e1sledn\u011b pol\u00edbil. Tolik se mi zato\u010d\u00ed hlava, kdy\u017e op\u011bt uc\u00edt\u00edm jeho vlhk\u00fd jazyk, jen\u017e obkresluje konturu m\u00fdch rt\u016f. Siln\u011b p\u0159iv\u0159u o\u010di a tichounce vzdychnu, jakmile se mi do hlavy vnese vzpom\u00ednka z m\u00e9ho prvn\u00edho Valent\u00fdna. Ten polibek byl p\u0159esn\u011b jako dnes. Popam\u011bti si na krku nahmat\u00e1m kula\u0165ou\u010dk\u00e9 srd\u00ed\u010dko, je\u017e sev\u0159u ve sv\u00e9 dlani.  <\/div>\n
<\/div>\n
*flashback*<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Odemknu jeho mali\u010dk\u00fd  z\u00e1me\u010dek, pojistku pro necht\u011bn\u00e9  otev\u0159en\u00ed. Dla\u0148 mi tak tedy z poloviny zapl\u0148uje zlat\u00e9, kula\u0165ou\u010dk\u00e9 a otev\u00edrac\u00ed srd\u00ed\u010dko, v n\u011bm\u017e jsou na jedn\u00e9 jeho stran\u011b okrasn\u00fdm a p\u0159esto elegantn\u00edm p\u00edsmem vybrou\u0161eny inici\u00e1ly na\u0161ich k\u0159estn\u00edch jmen. Pozn\u00e1m je, proto\u017ee \u010d\u00edst m\u011b Tomi u\u017e od prvn\u00edho ledna za\u010dal u\u010dit. A na druh\u00e9 stran\u011b, na lev\u00e9, bl\u00ed\u017ee k srdci, je vlo\u017een\u00e1 na\u0161e nejnov\u011bj\u0161\u00ed miniaturn\u00ed fote\u010dka. Oba se na n\u00ed sm\u011bjeme a o\u010di n\u00e1m z\u00e1\u0159\u00ed \u0161t\u011bst\u00edm v\u00edc, jak kdejak\u00e9 diamanty. Hled\u00edm na to kr\u00e1su neschopen slova. Do o\u010d\u00ed se mi derou slzy dojet\u00ed a ani siln\u00e9 tempo mrk\u00e1n\u00ed m\u00fdch \u0159as je nestihne zastavit. Jak je jejich zvykem, dot\u011brn\u011b se proderou skrz v\u0161echny barik\u00e1dy a hr\u00e1ze, kter\u00e9 jsem na n\u011b stav\u011bl, a vyplavou tak na mou tv\u00e1\u0159.<\/em>  <\/div>\n
<\/div>\n
Popot\u00e1hnu a h\u0159betem ruky si kvapn\u011b ot\u0159u slanou vodu z l\u00edc\u00ed. Obejmu Tomiho okolo krku a jeho tv\u00e1\u0159 za\u010dnu celi\u010dkou pos\u00e9vat mot\u00fdl\u00edmi polibky milimetr po milimetru. \u0160pit\u00e1m prost\u00e9 d\u00edky a cel\u00fd vyveden z m\u00edry se drobn\u011b chv\u011bji. Jeho siln\u00e9, vysportovan\u00e9 pa\u017ee m\u011b obejmou a sev\u0159ou ve sv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed. Sklon\u00ed se ke mn\u011b a jemn\u011b m\u011b pol\u00edb\u00ed. Nejprve se m\u00fdch rt\u016f dotkne tak, jako kdyby je c\u00edtil poprv\u00e9, na\u010de\u017e je jemn\u011b a stydliv\u011b pol\u00edb\u00ed tak, jako kdyby je neznal. Hraje si se mnou jako s hra\u010dkou, moc dob\u0159e v\u00ed, jakou kontrolu nade mnou m\u00e1 a co v\u0161echno se mnou d\u011bl\u00e1. M\u011bkce vzdychnu a hlava se mi zb\u011bsile zato\u010d\u00ed, kdy\u017e sv\u00fdm jazykem obkresl\u00ed konturu m\u00fdch rt\u016f, kter\u00e9 hezky pol\u0161t\u00e1\u0159ek po pol\u0161t\u00e1\u0159ku navlh\u010duje a pomalu rozev\u00edr\u00e1. Vych\u00e1z\u00edm mu vst\u0159\u00edc a v\u0161echny polibky \u0161\u0165astn\u011b op\u011btuji. Tolik siln\u00fdch pocit\u016f m\u00fdm t\u011blem cloum\u00e1 a j\u00e1 nev\u00edm, jestli bre\u010det dojet\u00edm, anebo se sm\u00e1t \u0161t\u011bst\u00edm. Zav\u0159u o\u010di doceli\u010dka. Norm\u00e1ln\u011b jako kdyby mi te\u010f narostla and\u011blsk\u00e1 k\u0159\u00eddla, je\u017e pouhou svou my\u0161lenkou rozt\u00e1hnu, a Tomovy polibky mi dod\u00e1vaj\u00ed na lehkosti a p\u0159id\u00e1vaj\u00ed na s\u00edle, p\u0159i vzletu. Jako kdybych byl pt\u00e1k, let\u00edce \u0161\u0165astn\u011b kup\u0159edu. Labu\u0165, je\u017e se elegantn\u011b vzn\u00e1\u0161\u00ed ke sv\u00e9mu milovan\u00e9mu prot\u011bj\u0161ku. Ti\u0161e vzdychnu, jakmile jazykem dob\u00fdv\u00e1 a n\u011b\u017en\u011b, le\u010d s d\u00e1vnou v\u00e1\u0161n\u00ed, plen\u00ed m\u00e1 \u00fasta p\u0159\u00edmo mistrovsky. I te\u010f si pamatuji sv\u00e9 my\u0161lenky a jedny z prvn\u00edch dojm\u016f, kter\u00e9 jsem p\u0159i n\u011bkter\u00fdch z na\u0161ich prvn\u00edch polibk\u016f m\u011bl, a to, \u017ee a\u010d jsem se s nik\u00fdm jin\u00fdm nel\u00edbal, p\u0159\u00edsahal bych, \u017ee Tomi, m\u016fj milovan\u00fd Tomi, um\u00ed vykouzlit ty nekr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed polibky, jak\u00e9 na sv\u011bt\u011b mohou existovat.<\/em><\/div>\n
„Kr\u00e1sn\u00e9ho Valent\u00fdna,“ za\u0161ept\u00e1 tajupln\u011b a vyzvedne si m\u011b do n\u00e1ru\u010de jako nev\u011bstu.<\/em><\/div>\n
*konec flashbacku*<\/em><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\u0160ibalsky se usm\u011bju. „Pros\u00edm, Tomi, poj\u010f zase vyhl\u00ed\u017eet Je\u017e\u00ed\u0161ka,“ \u0161pitnu a kouk\u00e1m na n\u011bj tak pejskovsky.<\/div>\n
„Ale to ne! V\u017edy\u0165 jsi nemocn\u00fd, venku je mr\u00e1z jak v\u2026“ zasekne se, na\u010de\u017e svra\u0161t\u00ed obo\u010d\u00ed. „A j\u00e1 nechci, abys byl nemocn\u00fd, ani na tu p\u016flno\u010dn\u00ed jsi ne\u0161el,“ nam\u00edt\u00e1.<\/div>\n
„Pros\u00edm, jen na chvili\u010dku. Chvili\u010dku mali\u010dkou. Cht\u011bl bych si s\u00e1hnout na nov\u00e9 sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky d\u0159\u00edve, ne\u017e se roztop\u00ed a\u2026“ sklop\u00edm pohled, „a cht\u011bl bych se pod\u00edvat je\u0161t\u011b jednou na hv\u011bzdy, je\u0161t\u011b uvid\u00edm a usly\u0161\u00edm ty rolni\u010dky znovu.“<\/div>\n
„Bille, v\u017edy\u0165 Je\u017e\u00ed\u0161ka u\u017e jsme letos m\u011bli. Venku je mr\u00e1z, opravdu bys mi onemocn\u011bl,“ kouk\u00e1 na m\u011b tak sladce. Sna\u017e\u00ed se p\u0159esv\u011bd\u010dit s\u00e1m sebe, ale to se plete, brou\u010dek. V\u017edy\u0165 j\u00e1 v\u00edm, \u017ee by mi snesl i modr\u00e9 z nebe, a kdy\u017e budu kapi\u010dku v\u00edc nal\u00e9hat a prosit, dovol\u00ed mi to. Sice s \u010dasov\u00fdm omezen\u00edm, Tomiho prost\u011b zn\u00e1m, ale dovol\u00ed mi to. L\u00e1ska moje. Jak jinak.<\/div>\n
„Pod\u00edvej, v\u017edy\u0165 i Scottymu se chce \u010d\u016frat,“ k\u00fdvnu ke k\u0148u\u010d\u00edc\u00edmu pejskovi, jen\u017e sed\u00ed u domovn\u00edch dve\u0159\u00ed a beznad\u011bjn\u011b na n\u011b up\u00edr\u00e1 sv\u016fj pohled. Tomi se oto\u010d\u00ed a vzhl\u00e9dne ke Scottyho \u010dern\u00e9mu pohledu. Chv\u00edli na n\u011bj kouk\u00e1, a pak se oto\u010d\u00ed na m\u011b. Povzdychne si a sklop\u00ed pohled.<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 vy se d\u00edv\u00e1te \u00fapln\u011b stejn\u011b! Ach jo\u2026 tak dob\u0159e. Ale mus\u00ed\u0161 se po\u0159\u00e1dn\u011b, fakt po\u0159\u00e1dn\u011b obl\u00e9ct a p\u016fjdeme se jen na chvili\u010dku pod\u00edvat, ano?“ Tomi snad nesta\u010d\u00ed ani dopov\u011bd\u011bt v\u011btu a j\u00e1 mu vis\u00edm okolo krku.<\/div>\n
„D\u011bkuji,“ \u0161pit\u00e1m mu do ou\u0161ka, kter\u00e9 drobn\u011b l\u00edbnu. Rukama ho cel\u00e9ho obejmu a sev\u0159u ho \u00fapln\u011b, jak nejv\u00edce mohu. Tomovi trochu vyraz\u00edm dech, za ten rok jsem dosti zes\u00edlil, av\u0161ak st\u00e1le cel\u00e1 m\u00e1 s\u00edla netvo\u0159\u00ed ani polovinu z toho, co Tomova. Vdechnu jeho v\u016fni a pohledem zabloud\u00edm ke Scottymu. Spiklenecky na n\u011bj mrku a nen\u00e1padn\u011b mu uk\u00e1\u017eu palec nahoru na znamen\u00ed, \u017ee je to jeho super v\u00fdkon, a p\u0159\u00edsahal bych, \u017ee se to psisko \u0161kodolib\u011b u\u0161kl\u00edblo v\u016f\u010di sv\u00e9mu hodn\u00e9mu a tak sladk\u00e9mu p\u00e1n\u00ed\u010dkovi.<\/div>\n
D\u0159\u00edv\u00ed v mohutn\u00e9m krbu zaprask\u00e1 a j\u00e1 se trochu proberu z letargie. Odd\u00e1l\u00edm se od sv\u00e9 l\u00e1sky, pro kterou se m\u00e9 chv\u011bj\u00edc\u00ed se srdce ot\u0159\u00e1s\u00e1, a drobn\u011b se usm\u011bju. Jeden cop\u00e1nek mu zastr\u010d\u00edm za ucho. Je kouzeln\u00fd.  <\/div>\n
Tomi si m\u011b opravdu festovn\u011b  obl\u00e9kl. Mysl\u00edm, \u017ee bych v t\u011bch v\u0161ech vrstv\u00e1ch p\u0159e\u017eil i na severn\u00edm p\u00f3lu, a tam je p\u0159eci obrovsk\u00e1 zima!<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161 n\u011bco?<\/div>\n
„Ne?“ <\/div>\n
„Tak se d\u00edvej po\u0159\u00e1dn\u011b.“ <\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvnut\u00ed. <\/div>\n
<\/div>\n
Zasm\u011bje se. „Poj\u010f sem, ty m\u016fj medv\u00eddku,“ nap\u0159\u00e1hne ke mn\u011b ruce a j\u00e1 se ke sv\u00e9mu Tomovi ihned p\u0159itul\u00edm. P\u0159esn\u011b stejn\u00e1 situace tak jako p\u0159ed rokem. \u00dapln\u011b se mi vybav\u00ed, jak jsem poprv\u00e9 sledoval oblohu, jestli n\u00e1hodou neuvid\u00edm Je\u017e\u00ed\u0161ka. M\u011bl jsem tehdy i stejn\u011b kab\u00e1tek m\u00edsto \u010dern\u00e9ho od sn\u011bhu cel\u00fd b\u00edl\u00fd, co\u017e se stalo snad pravidlem, kdy\u017e drobn\u011b chumel\u00ed a z nebes se vzn\u00e1\u0161\u00ed gigantick\u00e9 vlo\u010dky. Opravdu maj\u00ed ob\u0159\u00ed rozm\u011bry! Rozhl\u00e9dnu se po nebi. Nen\u00ed zata\u017een\u00e9, tak jako obvykle p\u0159i pad\u00e1n\u00ed sn\u011bhu b\u00fdv\u00e1. Je cel\u00e9 inkoustov\u011b tmav\u00e9 a prosv\u011btluj\u00ed ho v\u0161echny z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed hv\u011bzdy. Rozhl\u00ed\u017e\u00edm se, jak chci, a p\u0159esto \u017e\u00e1dn\u00e9ho Je\u017e\u00ed\u0161ka nevid\u00edm. To ale nevad\u00ed. Hned t\u00e1mhle je n\u011bjak\u00e9 souhv\u011bzd\u00ed. Jist\u011b to mus\u00ed b\u00fdt souhv\u011bzd\u00ed, v\u017edy\u0165 to \u00fapln\u011b tvo\u0159\u00ed obrazec, kter\u00fd nad v\u0161emi hv\u011bzdami \u00fapln\u011b vystupuje a jedna hv\u011bzda je jasn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e v\u0161echny ostatn\u00ed. Je p\u0159ekr\u00e1sn\u00e1. Srdce se mi rozbije, kdy\u017e se d\u00edv\u00e1m jej\u00edm sm\u011brem, a v u\u0161\u00edch usly\u0161\u00edm ty pov\u011bdom\u00e9, tich\u00e9 rolni\u010dky. Obejmu sv\u00e9ho Toma okolo pasu, jako kdybych se nar\u00e1z za\u010dal b\u00e1t nadp\u0159irozena. N\u011bkter\u00e9 z hv\u011bzd nepatrn\u011b blikaj\u00ed<\/em> na\u017eloutl\u00fdm sv\u011btlem. N\u011bkolikr\u00e1t od sam\u00e9 n\u00e1mahy m\u00e9ho zraku zamrk\u00e1m a v tu chv\u00edli z\u010distajasna jedna z t\u011bch nejz\u00e1\u0159iv\u011bj\u0161\u00edch hv\u011bzd spadne. Srdce se mi zadrhne a n\u00e1sledn\u011b rychle strachem rozbije. Rozt\u0159esu se, tud\u00ed\u017e se \u00fapln\u011b zav\u011bs\u00edm do sv\u00e9 l\u00e1sky a hlavu vyzvednu do v\u00fd\u0161ky, abych na n\u011bj vid\u011bl, jeliko\u017e jsem si v t\u00e9hle zim\u011b nevzal svoje nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed koza\u010dky na vysok\u00e9m podpatku, ale oby\u010dejn\u00e9 tepl\u00e9 boty s ko\u017e\u00ed\u0161kem, to aby mi p\u0159eci nebyla zima, jak \u0159\u00edk\u00e1 Tomi.<\/div>\n
„Copak?“ \u0161eptne tak kr\u00e1sn\u011b. Jeho hlas je jako stvo\u0159en\u00fd pro zvonkohru tich\u00fdch zbarven\u00fdch hl\u00e1sk\u016f v\u0161emo\u017en\u00fdch rolni\u010dek z Je\u017e\u00ed\u0161kov\u00fdch s\u00e1n\u00ed. Jistojist\u011b se tady n\u011bkde ukr\u00fdv\u00e1. Zahled\u00edm se do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed, jejich\u017e plnost m\u011b spolu s jeho galaktick\u00fdch hlasem dok\u00e1\u017ee kdykoliv uklidnit. Uv\u011bdom\u00edm si, \u017ee bez n\u011bj nemohu \u017e\u00edt. U\u017e snad po tis\u00edce mi srdce zazp\u00edv\u00e1, jak moc ho miluji, a j\u00e1 mohu jen bla\u017een\u011b p\u0159iv\u0159\u00edt o\u010di nad jeho miluj\u00edc\u00edm pohledem, kter\u00fdm m\u011b hlad\u00ed po tv\u00e1\u0159i, ani\u017e by pot\u0159eboval sv\u00e9 jemn\u00e9 dlan\u011b.  <\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Kouk\u00e1 na m\u011b tak vystra\u0161en\u011b. Tiskne se ke mn\u011b, a p\u0159itom si m\u011b tak zkoumav\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed. Zrychlen\u011b d\u00fdch\u00e1 a jeho o\u010di se pod m\u00fdm pohledem, j\u00edm\u017e se ho sna\u017e\u00edm uklidnit, p\u00e1\u010d absolutn\u011b nev\u00edm, co ho mohlo vyd\u011bsit, klidn\u00ed. Vezme si m\u00e9 studen\u00e9 dlan\u011b bez rukavic, nevzal jsem si je, a\u010d bych j\u00e1 s\u00e1m svoj\u00ed Pol\u00e1rku<\/em> bez nich ven snad ani nepustil. To je p\u0159\u00edklad. Ach bo\u017ee, j\u00e1 jsem hroznej. Je\u0161t\u011b\u017ee je moje ku\u0159\u00e1tko tak poslu\u0161n\u00e9 a nekaz\u00ed se t\u00edmhle sv\u011btem. Moje ruce jako ledy sv\u00edr\u00e1 v t\u011bch sv\u00fdch, mne je mezi sebe a p\u0159i polibc\u00edch, je\u017e jim v\u011bnuje, je zah\u0159\u00edv\u00e1 sv\u00fdm tepl\u00fdm dechem.<\/div>\n
„Tomi, \u017ee\u2026 \u017ee to nespadla Pol\u00e1rka?“ kouk\u00e1 na m\u011b s pros\u00edkem a otazn\u00edkem v o\u010d\u00edch. Automaticky se rozhl\u00e9dnu po obloze sm\u011brem k severu a zavrt\u00edm hlavou.<\/div>\n
„Kdepak,“ usm\u011bju se a sklon\u00edm se k n\u011bmu, abych si ho mohl oto\u010dit spr\u00e1vn\u00fdm sm\u011brem. Vezmu jeho pravou ruku do sv\u00e9 a za\u010dneme s n\u00ed po obloze jezdit, jako kdybychom p\u0159imalov\u00e1vali dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed nov\u00e9 hv\u011bzdy, jako kdybychom snad tvo\u0159ili nov\u00e9 souhv\u011bzd\u00ed.<\/div>\n
„Tam,“ zachrapt\u00edm. „Vid\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Ne,“ zavrt\u00ed hlavou. „Kter\u00e1? Je jich tady tak moc,“ povzdychne si.<\/div>\n
„Tamta. Dneska z\u00e1\u0159\u00ed nejv\u00edc.“ <\/div>\n
„Ta? To je Pol\u00e1rka?“ <\/div>\n
„Ano, ta,“ usm\u011bju se a zamysl\u00edm se. „P\u0159esn\u011b jako ty,“ podotknu ti\u0161e. „U\u017e od prad\u00e1vna slou\u017eila jako v\u00fdchodisko. N\u00e1mo\u0159n\u00edci a v\u0161ichni lid\u00e9 se k n\u00ed obraceli. Vedla lidi z temnot jako z\u00e1chrann\u00fd bod. Uklid\u0148ovala boj\u00e1cn\u00e9 d\u011bti v temn\u00fdch pokoj\u00edch a prov\u00e1zela zamilovan\u00e9 dvojice v jejich romantick\u00fdch proch\u00e1zk\u00e1ch. U\u017e z\u00e1\u0159\u00ed tis\u00edce, ba miliardy let a byla sv\u011bdkem mnoha. Vid\u011bla bolesti i strasti, l\u00e1sku i \u0161t\u011bst\u00ed. Jednou v\u0161ak, Billi, vyhasne, anebo naopak \u00fapln\u011b exploduje. Jednou tu ani ona nebude. Kde\u017eto ty, moje Pol\u00e1rko<\/em>, ty v m\u00e9m srdce bude\u0161 na v\u011bky.“  <\/div>\n
<\/div>\n
Tu magickou noc zcela ne\u010dekan\u011b  spadla ona hv\u011bzda. Vid\u011bli jsme ji a j\u00e1  si p\u0159\u00e1l sv\u00e9 hlubok\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed. Napsan\u00e9  listy na\u0161eho p\u0159\u00edb\u011bhu u\u017e vypr\u0161ely, odb\u00edj\u00ed zvonec konce, ale p\u0159esto my s m\u00fdm p\u0159\u00e1n\u00edm \u017eijeme n\u00e1\u0161 \u017eivot d\u00e1l. J\u00e1 a moje Pol\u00e1rka. Jsme dva. Na v\u011bky v\u011bk\u016f.<\/em>  <\/div>\n
<\/div>\n
KONEC<\/em><\/strong><\/div>\n

<\/em><\/strong><\/div>\n
Bohu\u017eel, nastal onen necht\u011bn\u00fd  konec. Na\u0161e ‚miminko‘, jak jsme si ho nazvaly, kon\u010d\u00ed. A jak \u0159ekl Tom, On a jeho Pol\u00e1rka, jsou tady, na v\u011bky v\u011bk\u016f. <\/em><\/div>\n
Cht\u011bly bychom pod\u011bkovat za koment\u00e1\u0159e, je\u017e jste n\u00e1m nech\u00e1valy pod ka\u017ed\u00fdm d\u00edlem. Le\u010d pro n\u00e1s nem\u011bly tak vysokou hodnotu, jako pocit t\u00e9 druh\u00e9 z n\u00e1s, byly pro n\u00e1s opravdov\u00fdm posunem a vytv\u00e1\u0159ely n\u00e1m lehk\u00e9 \u00fasm\u011bvy na tv\u00e1\u0159\u00edch. Fakt, \u017ee n\u011bkdo sd\u00edlel z na\u0161\u00ed Pol\u00e1rky stejn\u00e9 pocity jako my, n\u00e1s skute\u010dn\u011b t\u011b\u0161il. Tak\u017ee d\u011bkujeme za ka\u017ed\u00fd, by\u0165 kr\u00e1tk\u00fd, koment\u00e1\u0159.<\/em><\/div>\n
Chceme si pod\u011bkovat i navz\u00e1jem, jeliko\u017e \u010das, kter\u00fd jsme nad t\u00edm str\u00e1vily, je nespo\u010detn\u00fd. Ve wordu n\u00e1m ukazuje po\u010det stran \u010dist\u00fdch 154 a zamyslet se nad dobou, \u010dasem, kter\u00fd n\u00e1m tahle pov\u00eddka vzala – nebo sp\u00ed\u0161e dala – je neskute\u010dn\u00e9. D\u011bkuji Lorettko, d\u011bkuji Saj\u00fcnko \u2665<\/em><\/div>\n
A nejv\u011bt\u0161\u00ed pod\u011bkov\u00e1n\u00ed  pat\u0159\u00ed JANULI \u2665, kter\u00e1 je tak b\u00e1je\u010dn\u00e1  a dokonale po n\u00e1s v\u0161echno opravuje. Po N\u00c1S v\u0161ech. Jsi b\u00e1je\u010dn\u00e1, Jani\u2026 D\u011aKUJEME! \u2665 Za p\u0159elousk\u00e1n\u00ed  chyb, za ten \u010das, kter\u00fd nad t\u011bmi v\u0161emi pov\u00eddkami str\u00e1v\u00ed\u0161 a za tvoje dokonal\u00e9 psan\u00ed. <\/em><\/div>\n
Na v\u011bky v\u011bk\u016f<\/em><\/div>\n
Saj\u00fc  a Lorett<\/em>  <\/div>\n
<\/div>\n
autor: Saj\u00fc  & Lorett<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule (nen\u00ed za\u010d, bylo mi ct\u00ed a pot\u011b\u0161en\u00edm… :o) J. )<\/em><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saj\u00fc  & Lorett Odzvonil zvonec *O rok pozd\u011bji* Tom L\u00edn\u011b se prot\u00e1hnu, jako ko\u010dka. Z kuchyn\u011b sly\u0161\u00edm d\u011btsk\u00fd sm\u00edch a s\u00e1m se mus\u00edm zaculit. Pohledem p\u0159ejedu letmo st\u011bnu nad sebou, hned na to st\u011bnu vedle sebe, ne\u017e se p\u0159eto\u010d\u00edm na druhou stranu a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[287],"tags":[],"class_list":["post-12036","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-advent"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12036","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12036"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12036\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12036"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12036"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12036"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}