{"id":12055,"date":"2010-03-24T17:00:00","date_gmt":"2010-03-24T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12026"},"modified":"2010-03-24T17:00:00","modified_gmt":"2010-03-24T16:00:00","slug":"laska-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/03\/24\/laska-7\/","title":{"rendered":"L\u00e1ska 7."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
\n<\/div>\n
\"387\"<\/div>\n
„Bille,“ Tom byl zoufal\u00fd. Necht\u011bl to ud\u011blat. Opravdu to necht\u011bl ud\u011blat, ale ta ot\u00e1zka jej natolik vyd\u011bsila, \u017ee se neovl\u00e1dl. A te\u010f st\u00e1l naproti n\u011bmu, d\u00edval se na jeho bre\u010d\u00edc\u00ed obli\u010dej a nedok\u00e1zal mu nijak pomoct, jeliko\u017e jemu samotn\u00e9mu bylo do pl\u00e1\u010de. Bill se na n\u011bj ani jednou nepod\u00edval. Po\u0159\u00e1d se d\u00edval jenom do zem\u011b, t\u0159\u00e1sl se a nesouhlasn\u011b vrt\u011bl hlavou. Z pootev\u0159en\u00fdch \u00fast mu stoupala hork\u00e1 p\u00e1ra a Tom p\u0159i pohledu na n\u011b nemohl v\u011b\u0159it, \u017ee je je\u0161t\u011b p\u0159ed chvilkou l\u00edbal. \u017de mu pat\u0159ily, i kdy\u017e jenom na krati\u010dk\u00fd okam\u017eik. P\u0159esto v\u011bd\u011bl moc dob\u0159e, \u017ee to byl nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed polibek, jak\u00fd kdy pro\u017eil.<\/div>\n
Je\u0161t\u011b nikdy nebyl tak bezradn\u00fd jako pr\u00e1v\u011b te\u010f. Je\u0161t\u011b nikdy se tak moc neb\u00e1l budoucnosti jako pr\u00e1v\u011b te\u010f. V u\u0161\u00edch mu hu\u010delo, v hrudi mu mocn\u011b bilo srdce. C\u00edtil n\u011bco, co nikdy p\u0159edt\u00edm nepoc\u00edtil. Byla to sice jenom chvili\u010dka, co sm\u011bl ochutnat jeho rty, p\u0159esto to v n\u011bm vyvolalo n\u011bco, \u010demu nerozum\u011bl.<\/div>\n
<\/div>\n
Zmaten\u011b a z\u00e1rove\u0148 ne\u0161\u0165astn\u011b hled\u011bl Billovi do o\u010d\u00ed, kter\u00e9 jeho pohled necht\u011bly op\u011btovat. St\u00e1l na m\u00edst\u011b a doufal. Doufal, \u017ee mu to Bill bude moct n\u011bkdy odpustit. B\u00e1l se, \u017ee jakmile by se p\u0159ibl\u00ed\u017eil, Bill by za\u010dal op\u011bt ut\u00edkat a jemu u\u017e doch\u00e1zely s\u00edly. Byl ze v\u0161eho tolik vy\u010derpan\u00fd. Probl\u00e9my s t\u00e1tou, vztah se Chantelle a Bill\u016fv vytrval\u00fd odstup – to v\u0161echno jej prost\u011b ni\u010dilo.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ zkusil \u0159\u00edct jedinou souvislou v\u011btu, kter\u00e1 jej v t\u00e9 chv\u00edli napadla. Styd\u011bl se s\u00e1m za sebe, \u017ee se tak hloup\u011b neovl\u00e1dl. Ubl\u00ed\u017eil mu, t\u00edm si byl jist\u00fd.<\/div>\n
„Tohle se nikdy nem\u011blo st\u00e1t,“ Bill mluvil potichu. Na ka\u017ed\u00e9 sl\u016fvko kladl zvl\u00e1\u0161tn\u00ed d\u016fraz, p\u0159esto zn\u011bl jeho hlas sp\u00ed\u0161 zni\u010den\u011b, ne\u017e podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b. Trpce polykal slzy, kter\u00e9 mu st\u00e9kaly po tv\u00e1\u0159i, a necht\u011bl v\u011b\u0159it tomu, \u017ee se to skute\u010dn\u011b stalo. Kluk, o kter\u00e9m tolik snil… kluk, kter\u00fd se mu zd\u00e1l v\u017edycky a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dokonal\u00fd na to, aby s n\u00edm dok\u00e1zal promluvit. Nato\u017e n\u011bco v\u00edc.<\/div>\n
A on jej pol\u00edbil!…<\/div>\n
\n
<\/div>\n
V u\u0161\u00edch mu ta slova zn\u011bla jako neutichaj\u00edc\u00ed ozv\u011bna. Jako by je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d c\u00edtil horkost jeho rt\u016f. Jako by je\u0161t\u011b c\u00edtil jejich sladkou m\u011bkkost na t\u011bch sv\u00fdch. Kdyby bylo tak snadn\u00e9 zapom\u00ednat, u\u017e d\u00e1vno by to ud\u011blal. Ud\u011blal by to hned v t\u00e9 vte\u0159in\u011b, co se jejich rty setkaly. Ale ne\u0161lo to. Ten okam\u017eik byl jedin\u00fdm okam\u017eikem, kdy si nep\u0159ipadal jako \u0161mudla. Kdy se nec\u00edtil jako st\u00edn sv\u00e9 sestry. Dokonce tehdy na Chantelle ani nepomyslel. Bylo to mnohem kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e si to vysnil.<\/div>\n
Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e je vid\u011bl l\u00edbat se u auta, smutn\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, jak asi chutnaj\u00ed jeho rty. A najednou to v\u011bd\u011bl…<\/div>\n
„Odpus\u0165 mi, pros\u00edm, Bille. Bylo to ode m\u011b hloup\u00e9. S\u00e1m nev\u00edm, pro\u010d jsem to ud\u011blal,“ zni\u010den\u011b sv\u011bsil ramena a nech\u00e1pav\u011b zavrt\u011bl hlavou. V tu chv\u00edli by dal cokoliv za to, aby mohl vr\u00e1tit \u010das.<\/div>\n
U\u017e n\u011bkolik dn\u016f si byl toti\u017e jist\u00fd, \u017ee se s n\u00edm n\u011bco d\u011bje. Tu\u0161il, \u017ee n\u011bco nebylo tak, jako p\u0159edt\u00edm. C\u00edtil se jinak. V\u0161echno bylo najednou jin\u00e9. Od chv\u00edle, co Billa poprv\u00e9 spat\u0159il, jako by u\u017e nic z jeho sv\u011bta ned\u00e1valo smysl. Nerozum\u011bl tomu a\u017e do t\u00e9hle chv\u00edle. Jako by mu ten kr\u00e1tk\u00fd, neop\u011btovan\u00fd polibek ne\u010dekan\u011b uk\u00e1zal cestu, kterou se m\u011bl vydat. Cestu, v kterou nikdy ani nedoufal.<\/div>\n
„U\u017e bychom se nem\u011bli v\u00eddat, Tome,“ Bill ta slova sotva vyslovil. Zp\u016fsobovala mu tolik bolesti, \u017ee jej v o\u010d\u00edch op\u011bt za\u0161t\u00edpaly nep\u0159\u00edjemn\u00e9 slzy, kter\u00e9 se v\u0161ak staly neodbytnou sou\u010d\u00e1st\u00ed jeho \u017eivota. Neznal den, kdy by neplakal. Posledn\u00ed dobou mu bylo do pl\u00e1\u010de skoro po\u0159\u00e1d.<\/div>\n
A te\u010f to bylo je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed. Cht\u011bl chr\u00e1nit \u0161t\u011bst\u00ed sv\u00e9 sestry, kter\u00e1 jej nikdy nem\u011bla r\u00e1da, na \u00fakor toho sv\u00e9ho.<\/div>\n
Tom se na n\u011bj zad\u00edval p\u0159\u00edmo zoufal\u00fdm pohledem. Nedok\u00e1zal si p\u0159edstavit, \u017ee by jej u\u017e nikdy nem\u011bl vid\u011bt. \u017de by si s n\u00edm nemohl pov\u00eddat, houpat jej nebo dr\u017eet v n\u00e1ru\u010d\u00ed tak, jako to d\u011blal dnes. Ten polibek v\u0161echno jenom zkazil.<\/div>\n
Bill chv\u00edli \u010dekal, zdali n\u011bco odpov\u00ed, Tom v\u0161ak ne\u0159ekl jedin\u00e9 slovo. Po\u0159\u00e1d zni\u010den\u011b hled\u011bl do zem\u011b a sna\u017eil se potla\u010dit v\u0161echny p\u0159\u00edznaky p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00edho pl\u00e1\u010de a zoufalstv\u00ed. Kdy\u017e uc\u00edtil na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159\u00ed m\u011bkk\u00fd dotek, nedok\u00e1zal reagovat jinak. Om\u00e1men\u011b p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka a op\u0159el se do Billov\u00fdch v\u0159el\u00fdch dlan\u00ed.<\/div>\n
„Chantelle na tob\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed,“ sly\u0161el Bill\u016fv \u0161epot tak bl\u00edzko sv\u00e9 tv\u00e1\u0159e. P\u0159esto se neodv\u00e1\u017eil otev\u0159\u00edt o\u010di.<\/div>\n
„Mn\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed na tob\u011b,“ vydechl vz\u00e1p\u011bt\u00ed, neuv\u011bdomuj\u00edc si, co vlastn\u011b pov\u011bd\u011bl. Nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm ani vte\u0159inu. \u0158ekl prost\u011b prvn\u00ed v\u011bc, kter\u00e1 jej napadla. Jedin\u00e1 v\u011bc, kterou skute\u010dn\u011b c\u00edtil.<\/div>\n
Bill smutn\u011b stiskl rty. Mn\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed na tob\u011b\u2026<\/em> \u0159ekl to tak n\u00e1dhern\u00fdm hlasem\u2026<\/div>\n
„Takhle to nesm\u00ed b\u00fdt. Bude pro n\u00e1s lep\u0161\u00ed, kdy\u017e u\u017e se neuvid\u00edme,“ Bill jej je\u0161t\u011b jednou zlehka pohladil po tv\u00e1\u0159i a s pomalu rozpadaj\u00edc\u00edm se srdcem zam\u00ed\u0159il ke vchodov\u00fdm dve\u0159\u00edm jejich domu. Bolest, kterou c\u00edtil, jej zevnit\u0159 p\u0159\u00edmo ni\u010dila. U\u017e byl skoro ve dve\u0159\u00edch, kdy\u017e si vzpomn\u011bl na jednu mali\u010dkost. Prudce se oto\u010dil v nad\u011bji, \u017ee tam je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d bude st\u00e1t.<\/div>\n
Nerozlou\u010dil se s n\u00edm.<\/div>\n
„Tome!“ zavolal rychle, jeliko\u017e uvid\u011bl u\u017e jenom Tomovu sklon\u011bnou postavu, pomalu m\u00ed\u0159\u00edc\u00ed k autu.<\/div>\n
„Tome, po\u010dkej!“ zak\u0159i\u010del je\u0161t\u011b jednou. P\u0159es slzy v o\u010d\u00edch nedok\u00e1zal ani po\u0159\u00e1dn\u011b vid\u011bt, kudy vlastn\u011b b\u011b\u017eel. C\u00edtil se tak pr\u00e1zdn\u00fd. Do dne\u0161ka se ut\u011b\u0161oval my\u0161lenkou na to, kdy jej bude moct vid\u011bt. Ale te\u010f to m\u011bla b\u00fdt jejich posledn\u00ed spole\u010dn\u00e1 chvilka. U\u017e nem\u011bl co ztratit.<\/div>\n
„Tome,“ s posledn\u00edm v\u00fdk\u0159ikem jeho jm\u00e9na, se Tom kone\u010dn\u011b zastavil a oto\u010dil se na n\u011bj. Po tv\u00e1\u0159i mu ti\u0161e st\u00e9kaly slzy. Trp\u011bl ti\u0161e, skoro jako poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e Billa v\u00eddal a nesm\u011bl na n\u011bj promluvit, proto\u017ee byla v jeho bl\u00edzkosti Chantelle.<\/div>\n
„J-j\u00e1\u2026 zapomn\u011bl jsem se rozlou\u010dit,“ zastavil necel\u00fd metr od Toma, op\u011btov\u00e1val jeho pr\u00e1zdn\u00fd uplakan\u00fd pohled, a p\u0159\u00e1l si, aby mu n\u011bkdy odpustil to, co se chystal ud\u011blat.<\/div>\n
„Nechci se lou\u010dit,“ Tom ne\u0161\u0165astn\u011b vzlykl. P\u0159i\u0161el si jako holka, ale v tu chv\u00edli to prost\u011b neum\u011bl vyj\u00e1d\u0159it jinak.<\/div>\n
Bill se sna\u017eil jeho v\u011btu nevn\u00edmat, p\u0159ibl\u00ed\u017eil se na minim\u00e1ln\u00ed vzd\u00e1lenost a nesm\u011ble vzt\u00e1hl ruku k jeho tv\u00e1\u0159i. Kone\u010dky prst\u016f ji hladil. Cht\u011bl si zapamatovat ka\u017ed\u00fd jej\u00ed milimetr. Ka\u017edi\u010dk\u00fd z\u00e1hyb k\u016f\u017ee. Cht\u011bl si u\u017e nav\u017edy pamatovat jeho v\u016fni, chv\u011bn\u00ed jeho \u0159as, nebo horkost jeho objet\u00ed. Nav\u017edy, proto\u017ee si byl v\u00edce ne\u017e jist\u00fd, \u017ee mu nikdy pat\u0159it nebude.<\/div>\n
„Odpus\u0165 mi to,“ za\u0161eptal a zlehka se ot\u0159el horn\u00edm rtem o Tom\u016fv spodn\u00ed. V\u0161echno to, co mu cht\u011bl je\u0161t\u011b \u0159\u00edct, se n\u00e1hle rozplynulo. Oba ti\u0161e vydechli, jak se jejich rty setkaly op\u011bt, tentokr\u00e1t v plnohodnotn\u00e9m, av\u0161ak po\u0159\u00e1d n\u011b\u017en\u00e9m polibku. Neh\u00fdbali se, nijak se nedot\u00fdkali, jenom z\u016fstali st\u00e1t, se rty p\u0159itisknut\u00fdmi k sob\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
Pokud je lou\u010den\u00ed takhle sladk\u00e9, pak d\u00e1v\u00e1 smysl i ta bolest, kter\u00e1 n\u00e1sleduje pot\u00e9<\/em>… pomyslel si Tom ve chv\u00edli, kdy si vlastn\u011b uv\u011bdomil, pro\u010d to Bill ud\u011blal. Bill\u016fv pl\u00e1n se v\u0161ak vymkl kontrole ve chv\u00edli, kdy se jejich rty op\u011bt potkaly. Zapomn\u011bli myslet\u2026 zapomn\u011bli na v\u0161echno kolem.<\/div>\n
Tom opatrn\u011b pono\u0159il ruku do Billov\u00fdch uhlov\u011b \u010dern\u00fdch vlas\u016f a d\u00e1l op\u011btov\u00e1val jeho nejist\u00e9 polibky pln\u00e9 n\u011bhy. Nikdy nic podobn\u00e9ho nec\u00edtil.<\/div>\n
„Sbohem, Tome,“ zavzdychal Bill mezi polibky. D\u0159\u00edv, ne\u017e se v\u0161ak stihl od Toma odsunout, jej Tom ne\u010dekan\u011b prudce p\u0159itiskl k sob\u011b a p\u0159\u00edmo nal\u00e9hav\u011b vystartoval po jeho rtech. Bill se chvilku br\u00e1nil, ale po n\u011bkolika vte\u0159in\u00e1ch to byl on, kdo hladov\u011b vnikal jazykem mezi Tomovy pootev\u0159en\u00e9 rty, nechal se sv\u00edrat v jeho bezpe\u010dn\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed a p\u0159\u00e1l si, aby ta chv\u00edle nikdy neskon\u010dila.<\/div>\n
V tu chv\u00edli si vzpomn\u011bl na sv\u00e1 d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00ed slova: M\u016fj \u017eivot nebyl ni\u010d\u00edm v\u00fdjime\u010dn\u00fdm, ni\u010d\u00edm neoby\u010dejn\u00fdm<\/em>… a za\u010dal Tomovi polibky opl\u00e1cet je\u0161t\u011b nal\u00e9hav\u011bji…<\/div>\n
<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay „Bille,“ Tom byl zoufal\u00fd. Necht\u011bl to ud\u011blat. Opravdu to necht\u011bl ud\u011blat, ale ta ot\u00e1zka jej natolik vyd\u011bsila, \u017ee se neovl\u00e1dl. A te\u010f st\u00e1l naproti n\u011bmu, d\u00edval se na jeho bre\u010d\u00edc\u00ed obli\u010dej a nedok\u00e1zal mu nijak pomoct, jeliko\u017e jemu samotn\u00e9mu bylo<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[313],"tags":[],"class_list":["post-12055","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-laska-b-kay"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12055","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12055"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12055\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12055"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12055"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12055"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}