{"id":12061,"date":"2010-03-23T18:30:00","date_gmt":"2010-03-23T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12032"},"modified":"2010-03-23T18:30:00","modified_gmt":"2010-03-23T17:30:00","slug":"hrich-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/03\/23\/hrich-2\/","title":{"rendered":"H\u0159\u00edch"},"content":{"rendered":"
autor: Flixo<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Tento text vznikal p\u0159i mnoha a mnoha p\u00edsni\u010dk\u00e1ch, ale jen jedna je naprosto v\u00fdsti\u017en\u00e1: ZDE<\/a><\/em><\/div>\n
P\u0159\u00edjemn\u00e9 \u010dten\u00ed. \ud83d\ude42 flixo<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Zt\u011b\u017ekl\u00fdmi kroky proch\u00e1z\u00edm velk\u00fdmi dve\u0159mi, jejich\u017e d\u0159ev\u011bn\u00fd r\u00e1m je zaj\u00edmav\u011b vy\u0159ez\u00e1n. V\u0161ude okolo sebe sly\u0161\u00edm \u010dil\u00fd pracovn\u00ed ruch zam\u011bstnanc\u016f t\u00e9to budovy. Dali by se sm\u011ble p\u0159irovnat k t\u011bm piln\u00fdm v\u010deli\u010dk\u00e1m, kter\u00e9 poletuj\u00ed z jedn\u00e9 strany \u00falu na druhou. Ka\u017ed\u00fd tu m\u00e1 svou nepostradatelnou pozici a \u00falohu. C\u00edt\u00edm jejich vt\u00edrav\u00fd pohled. Nikdo si mou mali\u010dkost nenech\u00e1 uj\u00edt. Nediv\u00edm se jim…<\/div>\n
Chodba je honosn\u011b zdobena tmav\u00fdm mramorem, kter\u00fd p\u016fsob\u00ed velmi chladn\u011b. Tak chladn\u011b jako je m\u00e9 srdce, pomalu um\u00edr\u00e1. Pozoruji si \u0161pi\u010dky sv\u00fdch okopan\u00fdch tenisek. Jedna nekone\u010dn\u011b m\u00edj\u00ed druhou, a tak posouvaj\u00ed m\u00e9 neposlouchaj\u00edc\u00ed t\u011blo k v\u00fdchodu. Hluk z ulice ke mn\u011b dol\u00e9h\u00e1 ve st\u00e1le v\u011bt\u0161\u00ed intenzit\u011b. Polije m\u011b vlna horka a za\u010dnou se mi nadm\u011brn\u011b potit ruce. Zd\u00e1 se mi, \u017ee se snad za\u010d\u00edn\u00e1 zpomalovat \u010das. Lid\u00e9 se p\u0159est\u00e1vaj\u00ed v\u011bnovat sv\u00e9 \u010dinnosti, zastavuj\u00ed se a netrp\u011bliv\u011b \u010dekaj\u00ed, co se bude d\u00edt d\u00e1l. Ud\u011bl\u00e1m posledn\u00edch p\u00e1r krok\u016f… a vyjdu ven.<\/div>\n
<\/div>\n
K\u0159e\u010dovit\u011b ses m\u011b dr\u017eel za boky… V\u00edm, jak nem\u00e1\u0161 r\u00e1d rychlou j\u00edzdu. Op\u0159el jsi svou hlavu o m\u00e1 z\u00e1da a j\u00e1 i tak z\u0159eteln\u011b c\u00edtil tv\u016fj hork\u00fd dech na sv\u00e9m krku. Bylo n\u00e1m \u010derstv\u00fdch \u0161estn\u00e1ct let a j\u00e1 ti sl\u00edbil, \u017ee jakmile si ud\u011bl\u00e1m \u0159idi\u010d\u00e1k na tuhle malou motorku, tak prvn\u00ed j\u00edzda bude s tebou. Jemn\u011b jsi drkotal zuby, proto\u017ee ti do v\u0161ech kout\u016f tv\u00e9 lehk\u00e9 bundi\u010dky zal\u00e9zal rychle proud\u00edc\u00ed vzduch, kter\u00fd i v dne\u0161n\u00edm slune\u010dn\u00e9m odpoledni studen\u011b \u0161t\u00edpal do tv\u00e1\u0159\u00ed.<\/em><\/div>\n
Ze zapomenut\u00e9 v\u00fdpadovky jsem odbo\u010dil pod\u00e9l lesa k poln\u00ed cest\u011b. Brzy n\u00e1s zcela obklopila tahle zlatav\u00e1 n\u00e1dhera. Za\u010dal jsem p\u0159ibr\u017e\u010fovat, a\u017e jsem zastavil \u00fapln\u011b, nohou jsem se postavil na zem a m\u00edrn\u011b se t\u011blem nato\u010dil k tob\u011b. St\u00e1le jsi se ke mn\u011b tiskl, tv\u00e9 d\u0159\u00edve dokonale zplihl\u00e9 vlasy byly roztomile rozcuchan\u00e9. Nevinn\u011b ses mi pod\u00edval do o\u010d\u00ed. B\u00e1l jsem se v tu chv\u00edli promluvit. Jako kdyby ka\u017ed\u00e9 m\u00e9 slovo m\u011blo to vystra\u0161en\u00e9 zv\u00ed\u0159\u00e1tko, kter\u00e9 jsi mi p\u0159ipom\u00ednal, ode m\u011b vyhnat na kilometry daleko. Tv\u00e9 koutky se rozt\u00e1hly do toho nejn\u011b\u017en\u011bj\u0161\u00edho \u00fasm\u011bvu. St\u00e1le jsem vn\u00edmal jen tv\u00e9 dlan\u011b sv\u00edraj\u00edc\u00ed m\u00e9 t\u011blo. I p\u0159es tlustou l\u00e1tku m\u00fdch d\u017e\u00edn\u016f propalovaly jako dv\u011b \u017eel\u00edzka pr\u00e1v\u011b vyta\u017een\u00e1 z pekeln\u00e9ho ohn\u011b. Ne\u010dekan\u011b jsi se odt\u00e1hl a sesedl dol\u016f. T\u011b\u017ece jsem se z prob\u011bhl\u00e9ho jedine\u010dn\u00e9ho okam\u017eiku sna\u017eil vzpamatovat.<\/em><\/div>\n
\n
Rozeb\u011bhl jsi se sm\u011brem do pole, kter\u00e9 sotva dosahovalo nad kolena, a nastavoval svou porcel\u00e1nov\u011b bledou tv\u00e1\u0159 slunci. Rozd\u00e1val jsi sv\u016fj \u00fasm\u011bv na v\u0161echny strany, jak u\u017e m\u00e1\u0161 ve zvyku a slastn\u011b jsi p\u0159iv\u00edral v\u00ed\u010dka.<\/em><\/div>\n
„Je tu n\u00e1dhern\u011b, Tome!“ nemohl ses naba\u017eit toho kousku p\u0159\u00edrody.<\/em><\/div>\n
\u0160el jsem pomalu za tebou a nech\u00e1val se strhnout t\u00edm tv\u00fdm d\u011btinsk\u00fdm dov\u00e1d\u011bn\u00edm. V\u017edycky jsem na tob\u011b moc obdivoval tv\u016fj v\u011b\u010dn\u00fd optimismus, a jak ses dok\u00e1zal t\u011b\u0161it i z t\u011bch nejmen\u0161\u00edch mali\u010dkost\u00ed.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Sledoval jsem t\u011b s bla\u017een\u00fdm v\u00fdrazem a nemohl uv\u011b\u0159it, jak kouzeln\u00e1 os\u016fbka jsi. V\u00e1nek bab\u00edho l\u00e9ta si pohr\u00e1val s tv\u00fdmi \u010dern\u00fdmi pram\u00ednky vlas\u016f, kter\u00e9 p\u016fsobily je\u0161t\u011b oslniv\u011bji. St\u00e1l jsi ke mn\u011b z\u00e1dy a ohromen\u011b ses zad\u00edval do d\u00e1li. P\u0159istoupil jsem t\u011bsn\u011b k tob\u011b, a ani\u017e bych si uv\u011bdomil, co a pro\u010d to vlastn\u011b d\u011bl\u00e1m, jemn\u011b jsem ti odhrnul vlasy z krku a b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f se tak dotkl tv\u00e9ho z\u00e1tylku, kter\u00fd jsem nesm\u011ble pohladil. Projela tebou neskute\u010dn\u00e1 vlna horka a vzru\u0161en\u00ed. V\u00edm to. C\u00edtil jsem to sam\u00e9. N\u011bkolik nekone\u010dn\u00fdch chvil jsme setrvali v tomto souso\u0161\u00ed. Snad jsme se sna\u017eili vst\u0159ebat sv\u00e9 pocity. N\u00e1hle jsi sklopil hlavu, p\u0159ito\u010dil ses \u010delem ke mn\u011b a op\u011bt ses na m\u011b zad\u00edval s jasnou ot\u00e1zkou v o\u010d\u00edch.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Okam\u017eit\u011b jsem podlehl t\u011bm \u010dokol\u00e1dov\u00fdm hlubin\u00e1m. Polohlasn\u011b jsi polkl a nev\u011bdomky sis jazykem p\u0159ejel po rtech, na kter\u00fdch zbylo je\u0161t\u011b trochu bezbarv\u00e9ho lesku. Nedok\u00e1zal jsem odolat pohledu na ty jemn\u00e9 kontury, zatou\u017eil jsem okusit jejich chu\u0165 a m\u011bkkost, sv\u00e1d\u011bly m\u011b k tomu skoku do propasti, z kter\u00e9 nebude u\u017e nikdy n\u00e1vratu. Br\u00e1\u0161ka si uv\u011bdomil c\u00edl m\u00e9ho pohledu a lehce pootev\u0159el \u00fasta. Byla to jasn\u00e1 v\u00fdzva a tys v\u011bd\u011bl, \u017ee se nenech\u00e1m dlouho pob\u00edzet. Na\u0161e obli\u010deje se k sob\u011b milimetr po milimetru p\u0159ibli\u017eovaly, a\u017e se dala vzd\u00e1lenost po\u010d\u00edtat na setiny. Bez rozmy\u0161len\u00ed jsem ji zru\u0161il a nepatrn\u011b sv\u00fdmi rty p\u0159ejel po t\u011bch tv\u00fdch. Om\u00e1men\u011b jsi zav\u0159el o\u010di a ten dal\u0161\u00ed polibek byl od tebe.<\/em><\/div>\n
P\u0159it\u00e1hl jsem si tv\u00e9 rozt\u0159esen\u00e9 t\u011blo na to sv\u00e9. Ty sis p\u0159idr\u017eoval mou hlavu n\u011bkolika sv\u00fdmi prsty, jimi\u017e jsi m\u011b sem tam pohladil, jako by ses b\u00e1l, \u017ee snad ucuknu. Na\u0161e vz\u00e1jemn\u00e9 polibky byly \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00e1\u0161niv\u011bj\u0161\u00ed a drav\u011bj\u0161\u00ed. Ka\u017edou chvilku jsi mi v n\u00e1ru\u010d\u00ed pokles\u00e1val, jak se ti bl\u00e1zniv\u011b podlamovala kolena. V okam\u017eic\u00edch, kdy jsme oba nab\u00edrali \u010derstv\u00fd kysl\u00edk, ses mi oddan\u011b zavrt\u00e1val do m\u00e9 obrovsk\u00e9 mikiny.<\/em><\/div>\n
„Chutn\u00e1\u0161 po t\u0159e\u0161n\u00edch, br\u00e1\u0161ko…“<\/em><\/div>\n
Uvoln\u011bn\u011b ses zasm\u00e1l a j\u00e1 c\u00edtil, \u017ee tv\u016fj stisk je\u0161t\u011b zes\u00edlil. Neboj se… te\u010f, kdy\u017e t\u011b kone\u010dn\u011b m\u00e1m, u\u017e t\u011b jen tak nepust\u00edm.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Ovane m\u011b studen\u00fd listopadov\u00fd v\u00edtr. Hluk se m\u011bn\u00ed na \u0159ev. P\u0159iv\u00edr\u00e1m o\u010di pod n\u00e1porem nep\u0159\u00edjemn\u00fdch blesk\u016f z fotoapar\u00e1t\u016f. St\u00e1le m\u00e1m sklon\u011bnou hlavu a rty pevn\u011b tisknu k sob\u011b.<\/div>\n
„Sty\u010f se!“ projel mnou hrub\u00fd \u017eensk\u00fd hlas jako d\u00fdka. Prudce jsem sv\u011b\u0161enou hlavu zvedl a uvolnil rty z jejich sev\u0159en\u00ed. Za\u010d\u00edn\u00e1 mi v nich zvl\u00e1\u0161tn\u011b brn\u011bt. Lehce jsem se nadechl inverzn\u00edho vzduchu, jen\u017e m\u011b te\u010f stud\u00ed na pl\u00edc\u00edch, a n\u011bkoliker\u00fdm mrknut\u00edm jsem se sna\u017eil zahnat slzy, kter\u00e9 se mi derou do m\u00fdch vyhasl\u00fdch o\u010d\u00ed. Sna\u017e\u00edm se na sob\u011b nedat zn\u00e1t sv\u00e9 pocity. Posledn\u00ed dobou p\u0159est\u00e1valy toti\u017e b\u00fdt jen mou soukromou z\u00e1le\u017eitost\u00ed. Nechci na sob\u011b d\u00e1t zn\u00e1t svou prohru. Na\u0161i prohru.<\/div>\n
<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b se rozhl\u00e9dnu po okol\u00ed a rozt\u0159esou se mi nohy, kter\u00e9 m\u011b u\u017e te\u010f t\u011b\u017eko dr\u017e\u00ed. T\u0159eba je zahl\u00e9dnu, napad\u00e1 m\u011b. T\u0159eba tu opravdu n\u011bkde stoj\u00ed a cht\u011bj\u00ed m\u011b vid\u011bt tak, jako j\u00e1 je. T\u0159eba m\u011b nezavrhli… V klamn\u00e9 nad\u011bji se sna\u017e\u00edm pod \u010dern\u00fdmi de\u0161tn\u00edky rozeznat alespo\u0148 jednu zn\u00e1mou tv\u00e1\u0159. Ale nen\u00ed tu nikdo. Ani m\u00e1 rodina, ani p\u0159\u00e1tel\u00e9, nato\u017e snad n\u011bjak\u00fd v\u011brn\u00fd fanou\u0161ek. Stoj\u00ed tu jen n\u011bkolik zv\u00eddav\u00fdch report\u00e9r\u016f a znechucen\u00fd dav lid\u00ed, kter\u00fd se p\u0159i\u0161el naba\u017eit pohledu na p\u00e1d slavn\u00e9ho Toma Kaulitze.<\/div>\n
<\/div>\n
Zasko\u010dil jsem do kuchyn\u011b a sna\u017eil se vykutat z lednice n\u011bjakou dobrotu, kterou bychom se s Billem v tomhle letn\u00edm parn\u00e9m dnu osv\u011b\u017eili. Usly\u0161el jsem zvonkohru od hlavn\u00edch dve\u0159\u00ed, kterou nechali rodi\u010de p\u0159ed ned\u00e1vnem zabudovat m\u00edsto protivn\u00e9ho bzu\u010d\u00e1ku, a s\u00e1m pro sebe se usm\u00e1l. K u\u0161\u00edm mi velmi tlumen\u011b dol\u00e9hala zm\u011b\u0165 hlas\u016f a hned na to za mnou mamka p\u0159icupitala sv\u00fdmi drobn\u00fdmi kr\u016f\u010dky.<\/em><\/div>\n
„M\u00e1\u0161 n\u00e1v\u0161t\u011bvu.“ ozvalo se rozt\u0159esen\u00fdm hl\u00e1skem od kuchy\u0148sk\u00fdch dve\u0159\u00ed.<\/em><\/div>\n
Nikdo za mnou dlouho dobu nebyl. Se sv\u00fdmi kamar\u00e1dy jsem se p\u0159estal tak \u010dasto v\u00eddat, proto\u017ee jsem v\u0161echen voln\u00fd \u010das tr\u00e1vil jen s br\u00e1\u0161kou. P\u0159e\u0161el jsem tedy ledabyle do chodby, kde na m\u011b \u010dekali dva po zuby ozbrojen\u00ed mu\u017ei z\u00e1kona.<\/em><\/div>\n
„Thomas Kaulitz?“ zeptal se ten men\u0161\u00ed. Pf, no jist\u011b, kdo jin\u00fd bych asi byl. Pok\u00fdval jsem hlavou na znamen\u00ed, \u017ee nikdo jin\u00fd tu s m\u00fdm jm\u00e9nem neb\u011bh\u00e1.<\/em><\/div>\n
„Mus\u00edme v\u00e1s poprosit, abyste laskav\u011b jel s n\u00e1mi na stanici. Hned.“<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d? Co se stalo?“ tak te\u010f u\u017e mi v\u00e1\u017en\u011b zatrnulo.<\/em><\/div>\n
„Byl jste obvin\u011bn z trestn\u00e9ho \u010dinu proti lidsk\u00e9 d\u016fstojnosti… za zneu\u017e\u00edv\u00e1n\u00ed vlastn\u00edho bratra.“ ozn\u00e1mil mi ten star\u0161\u00ed a v\u011bt\u0161\u00ed, jako by se nechumelilo.<\/em><\/div>\n
Nezmohl jsem se ani na slovo. V m\u00e9 tv\u00e1\u0159i se prvotn\u00ed v\u00fdraz \u0161oku zm\u011bnil na rozho\u0159\u010den\u00ed. Co to tady mele?<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„Tomi…?“ zazn\u011bl mi v u\u0161\u00edch ten nejmilej\u0161\u00ed hl\u00e1sek na cel\u00e9m sv\u011bt\u011b. P\u0159ekvapen\u011b st\u00e1l naho\u0159e na schodech a mal\u00e1tn\u011b se p\u0159idr\u017eoval z\u00e1bradl\u00ed. M\u00e1ma duchap\u0159\u00edtomn\u011b vyb\u011bhla t\u011bch n\u011bkolik schod\u016f k Billovi, uchopila ho za ramena a sna\u017eila se ho dostat zp\u011bt do jeho pokoje.<\/em><\/div>\n
„Ale p\u00e1nov\u00e9, to snad nebude nutn\u00e9…“ zapojil se i o kus d\u00e1l stoj\u00edc\u00ed Gordon, kdy\u017e se mi ten star\u0161\u00ed sna\u017eil nasadit pouta.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Za\u010dal jsem hned jednat. Star\u0161\u00edho policistu, kter\u00fd se ke mn\u011b tak aktivn\u011b hrnul s \u017eel\u00edzky, jsem ude\u0159il loktem do obli\u010deje a do druh\u00e9ho jsem v\u0161\u00ed silou str\u010dil, \u017ee sv\u00fdm dopadem rozbil dv\u011b sklen\u011bn\u00e1 ok\u00e9nka vedle dve\u0159\u00ed. Okam\u017eit\u011b jsem vzal schody po dvou a vtrhl jsem k Billovi do pokoje zrovna ve chv\u00edli, kdy od sebe odstrkoval chl\u00e1chol\u00edc\u00ed matku a k\u0159i\u010del na n\u00ed, \u017ee ho nikdo nezneu\u017e\u00edval.<\/em><\/div>\n
„Tomi…! Tomi, to se sv\u011bt do\u010dista zbl\u00e1znil? Co se to d\u011bje?“ sna\u017eil se mi vt\u011bsnat do m\u00e9 n\u00e1ru\u010de, p\u0159es kterou jakoby se cht\u011bl dostat do ka\u017ed\u00e9ho kous\u00ed\u010dku m\u00e9ho t\u011bla.<\/em><\/div>\n
„Billi, poslouchej. Poslouchej m\u011b! Bille!“ t\u0159\u00e1sl jsem s n\u00edm za ramena, aby kone\u010dn\u011b vn\u00edmal, co \u0159\u00edk\u00e1m.<\/em><\/div>\n
„Slib mi n\u011bco… A\u0165 se stane cokoliv… cokoliv, ano? Slib mi, \u017ee bude\u0161 siln\u00fd. \u017de nebude\u0161 kv\u016fli mn\u011b plakat. Slib mi to! Mus\u00edme b\u00fdt oba siln\u00ed.“<\/em><\/div>\n
Neznateln\u011b mi na to p\u0159ik\u00fdvl. Samovoln\u011b se rozklepal je\u0161t\u011b v\u00edc, ne\u017e jsem s n\u00edm zat\u0159\u00e1sl j\u00e1 a k\u0159e\u010dovit\u011b ma\u010dkal mou mikinu. Matka sed\u011bla s pootev\u0159en\u00fdmi \u00fasty, v\u00edc ne\u017e se slu\u0161\u00ed, na posteli a nehnut\u011b sledovala tuhle sc\u00e9nu. P\u0159idr\u017eel jsem si Billovu hlavu v \u00farovni m\u00fdch o\u010d\u00ed, jak to m\u00edval ze zvyku on, a nedo\u010dkav\u011b jsem ho pol\u00edbil. V tu chv\u00edli jsem uc\u00edtil slanou p\u0159\u00edchu\u0165 jeho slz, kter\u00fdmi mi sm\u00e1\u010del m\u00e9 prsty.<\/em><\/div>\n
„Miluju t\u011b. Miluju t\u011b v\u00edc, ne\u017e cokoliv jin\u00e9ho… Nezapome\u0148!“ ale to u\u017e se mnou n\u011bkdo sm\u00fdkl za rameno, zkroutil mi ruce za z\u00e1da a ozvalo se cvaknut\u00ed.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 tebe… J\u00e1 tebe… J\u00e1 tebe…“ opakoval st\u00e1le dokola m\u016fj br\u00e1\u0161ka. Podlamovaly se mu nohy a rozvzlykal se naplno. Neb\u00fdt m\u00e1my, kter\u00e1 ho na posledn\u00ed chv\u00edli zachytila, odporou\u010del by se k zemi. Kopla nohou do dve\u0159\u00ed od pokoje a ty se pomalu p\u0159iv\u00edraly.<\/em><\/div>\n
„Nezapome\u0148!“ sta\u010dil jsem je\u0161t\u011b z pln\u00fdch plic zak\u0159i\u010det na schodech. U\u017e jsem ale nesly\u0161el jeho zoufal\u00e9 vol\u00e1n\u00ed ani usedav\u00fd pl\u00e1\u010d. Byl jsem n\u00e1sil\u00edm natla\u010den na zadn\u00ed sedadlo policejn\u00edho automobilu a v\u0161emo\u017en\u011b jsem se sna\u017eil oto\u010dit sm\u011brem k na\u0161emu vzdaluj\u00edc\u00edmu se domu. Ne\u017e mi za roh zmizel \u00fapln\u011b.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
St\u00e1le kamenn\u011b stoj\u00edm a marn\u011b shl\u00ed\u017e\u00edm na v\u0161echny ty znechucen\u00e9 a rozzu\u0159en\u00e9 tv\u00e1\u0159e. A\u017e kdy\u017e uc\u00edt\u00edm drknut\u00ed do zad, za\u010dnu pomalu sch\u00e1zet schod po schodu dol\u016f. Chtiv\u00e9 ruce se za\u010d\u00ednaj\u00ed natahovat po m\u00e9m t\u011ble. S\u00e1paj\u00ed se po m\u00e9 neboh\u00e9, nepochopen\u00e9 du\u0161i. Sna\u017e\u00ed se ji rozdr\u00e1pat do posledn\u00edho zbyte\u010dku.<\/div>\n
„Zr\u016fdo!… \u00dachyln\u00e1 bestie!“ sype se na mou hlavu jedna nelichotiv\u00e1 pozn\u00e1mka za druhou. Op\u011bt jsem pod jejich n\u00e1valem p\u0159iv\u0159el o\u010di. Za posledn\u00ed t\u00fddny nesly\u0161\u00edm vlastn\u011b nic jin\u00e9ho. Proch\u00e1z\u00edm um\u011ble vytvo\u0159enou uli\u010dkou a\u017e k silnici, kde na m\u011b \u010dek\u00e1 m\u016fj odvoz.<\/div>\n
<\/div>\n
T\u011bsn\u011b u auta se naposledy zastav\u00edm. Nedaleko po m\u00e9 lev\u00e9 ruce stoj\u00ed mal\u00e1 cul\u00edkat\u00e1 d\u00edvenka. M\u00e1 havran\u00ed vlasy a pronikav\u00e9 o\u010di barvy tmav\u00e9ho ebenov\u00e9ho d\u0159eva. Prohl\u00ed\u017e\u00ed si m\u011b zkoumav\u00fdm zrakem d\u00edt\u011bte. Jej\u00ed o\u010di lemovan\u00e9 hust\u00fdmi v\u011bj\u00ed\u0159ky z \u0159as mi jsou a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 pov\u011bdom\u00e9. Bodne m\u011b kdesi, kde tu\u0161\u00edm zbytky sv\u00e9ho srdce. Ve chv\u00edli, kdy ke mn\u011b nat\u00e1hne svou drobnou ru\u010dku a u\u017e u\u017e se chyst\u00e1 n\u011bco \u0159\u00edct, ji jej\u00ed matka chytne prudce za ruk\u00e1v a za\u010dne ji tahat pry\u010d. Neunikne mi ten vy\u010d\u00edtav\u00fd pohled, kter\u00fdm m\u011b se\u017eehne stejn\u011b, jako horouc\u00ed ohe\u0148 spaluj\u00edc\u00ed spadan\u00e9 podzimn\u00ed list\u00ed. Strnule sleduji d\u011bv\u010de tak dlouho, dokud mi nezmiz\u00ed a\u017e za roh dal\u0161\u00ed ulice. Tolik bych si p\u0159\u00e1l vr\u00e1tit \u010das o n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f nazp\u011bt. V\u0161echno by bylo jin\u00e9, vi\u010f, Bille?<\/div>\n
<\/div>\n
Panebo\u017ee, ten mund\u016fr ale \u0161t\u00edpe. Za\u010d\u00ednala se mi na t\u011ble objevovat nep\u0159\u00edjemn\u00e1 vyr\u00e1\u017eka a j\u00e1 se nemohl p\u0159estat \u0161kr\u00e1bat. Sed\u011bl jsem v rohu sv\u00e9 tvrd\u00e9 postele a nep\u0159est\u00e1val hypnotizovat dve\u0159e.<\/em><\/div>\n
„U\u00e1\u00e1\u00e1…“ cel\u00fd jsem se ot\u0159\u00e1sl. Je to jako kdyby po m\u011b po\u0159\u00e1d lezla v\u0161elijak\u00e1 hmyz\u00ed hav\u011b\u0165. Z \u010deho ty uniformy vyr\u00e1b\u00ed? Ani bych se nedivil, kdyby to byly n\u011bjak\u00e9 recyklovan\u00e9 PET-lahve. To u\u017e rad\u011bji nikdy recyklovat nebudu… Kone\u010dn\u011b se ty zt\u011b\u017ekl\u00e9 dve\u0159e, kter\u00e9 m\u011b tu v\u011bzn\u00ed, otev\u0159ely.<\/em><\/div>\n
„Kaulitz? M\u00e1te n\u00e1v\u0161t\u011bvu.“ Na tahle slova jsem \u010dekal jako na sp\u00e1su.<\/em><\/div>\n
V\u011bze\u0148sk\u00e1 slu\u017eba m\u011b dovedla o p\u00e1r pater n\u00ed\u017e a dlouhou chodbou a\u017e do \u00fapln\u011b jin\u00e9 budovy. Je to tady jako obrovsk\u00fd labyrint. Ani bych si netroufl ut\u00e9ct.<\/em><\/div>\n
„Deset minut,“ upozornil m\u011b hlas str\u00e1\u017en\u00e9ho a j\u00e1 b\u00e1zliv\u011b nahl\u00e9dl do mal\u00e9 m\u00edstn\u016fstky. M\u00e1ma sed\u011bla na \u017eidli a zaujat\u011b zkoumala sv\u00e9 ruce. Okam\u017eit\u011b jsem si p\u0159isedl.<\/em><\/div>\n
„Mami! Jsem tak r\u00e1d, \u017ee t\u011b vid\u00edm. A kde jde Bill? Jak mu je?“ vysypal jsem na ni hordu ot\u00e1zek, kter\u00e9 m\u011b u\u017e tak dlouho p\u00e1l\u00ed na jazyku.<\/em><\/div>\n
Dotkl jsem se jej\u00edch prst\u016f a hned zaregistroval, \u017ee jsou moc ledov\u00e9. Uhnula a popla\u0161en\u011b se mi pod\u00edvala do o\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„Mami…?“ zkusil jsem to znovu, ale opatrn\u011bji a m\u011bkce.<\/em><\/div>\n
„T… Tome…“ vydechla uvzlykan\u011b m\u00e9 jm\u00e9no. Za\u010d\u00ednal jsem m\u00edt nep\u0159\u00edjemn\u00fd pocit v oblasti \u017ealudku. A\u0165 je v po\u0159\u00e1dku, jen a\u0165 je pros\u00edm v po\u0159\u00e1dku!<\/em><\/div>\n
„Tak jak je Billovi?!“ nevydr\u017eel jsem to a zoufale jsem na n\u00ed vyjekl. Kone\u010dn\u011b jsem poznal, \u017ee se jakoby probudila. Na jej\u00ed tv\u00e1\u0159i se objevil \u00fa\u0161klebek.<\/em><\/div>\n
„Tob\u011b snad po\u0159\u00e1d nedoch\u00e1z\u00ed z\u00e1va\u017enost t\u00e9hle situace?! Tome, napadl jsi dva policisty a jsi obvin\u011bn ze zneu\u017e\u00edv\u00e1n\u00ed vlastn\u00edho bratra! Dvoj\u010dete!“<\/em><\/div>\n
„Tak to nen\u00ed!“ zak\u0159i\u010del jsem a bezmocn\u011b rozhodil rukama a hned na to poti\u0161eji dodal: „…milujeme se.“<\/em><\/div>\n
Matka zav\u0159ela o\u010di a utekly j\u00ed dv\u011b potla\u010dovan\u00e9 slzy.<\/em><\/div>\n
„A\u0165 je mezi v\u00e1mi vztah, jak\u00fd chce… to, co spolu prov\u00e1d\u00edte, je nez\u00e1konn\u00e9 a nemor\u00e1ln\u00ed!“<\/em><\/div>\n
Prudce jsem vydechl a zad\u00edval se mal\u00fdm zam\u0159\u00ed\u017eovan\u00fdm oknem ven. Nev\u011bd\u011bl jsem, co j\u00ed na to \u0159\u00edct. M\u00e1 mo\u017en\u00e1 pravdu, ale nikdy nepochop\u00ed, jak siln\u00e9 pouto mezi mnou a Billem je. U\u017e od prvn\u00edch chvil na\u0161eho \u017eivota pat\u0159\u00edme jeden druh\u00e9mu.<\/em><\/div>\n
„Tv\u016fj bratr se zhroutil,“ vytrhly m\u011b ze zamy\u0161len\u00ed tahle \u010dty\u0159i p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e1 slova. \u0160okovan\u00fdm pohledem jsem j\u00ed vyz\u00fdval, aby mi \u0159ekla v\u00edc. A tak \u0161eptem vypr\u00e1v\u011bla.<\/em><\/div>\n
„Po tv\u00e9m zat\u010den\u00ed byl jako smysl\u016f zbaven\u00fd. Po\u0159\u00e1d dokola opakoval, \u017ee ho nikdo nezneu\u017e\u00edval, \u017ee to ned\u011blal z donucen\u00ed…“ na chvilku se odml\u010dela, ne\u0159\u00edkalo se j\u00ed to lehce.<\/em><\/div>\n
„…\u017ee t\u011b miluje a nikdy to nebude jinak.“<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Ve mn\u011b by se v tu chv\u00edli nikdo krve nedo\u0159ezal. Nemohl jsem ud\u011blat absolutn\u011b nic. M\u016fj br\u00e1\u0161ka se tr\u00e1p\u00ed a j\u00e1 tu budu jen bezmocn\u011b sed\u011bt a \u010dekat, jak si s n\u00e1mi osud op\u011bt pohraje. Za okam\u017eik m\u00e1ma zase pokra\u010dovala.<\/em><\/div>\n
„Psychiatr, kter\u00fd n\u00e1m s n\u00edm pom\u00e1hal, mu p\u0159edepsal n\u011bjak\u00e1 siln\u00e1 sedativa. Tak\u017ee te\u010f v\u011bt\u0161inu dne prosp\u00ed. Kdy\u017e je ale vzh\u016fru, odm\u00edt\u00e1 j\u00edst a jen apaticky sed\u00ed ve tv\u00e9m pokoji a tiskne k sob\u011b tv\u00e9 v\u011bci. Nejhor\u0161\u00ed je, \u017ee s n\u00e1mi p\u0159estal komunikovat…“<\/em><\/div>\n
Zrychlil se mi tep. M\u00e9 srdce se rozbu\u0161ilo na poplach, jako by cht\u011blo z m\u00e9 hrudi vysko\u010dit p\u0159\u00edmo do Billov\u00fdch rukou. M\u00e9 o\u010di p\u0159estaly pob\u00edrat ty n\u00e1valy bolesti a smutku.<\/em><\/div>\n
„Bill\u00ed…“ volaly rty mou l\u00e1sku.<\/em><\/div>\n
„Jak dlouho… Jak dlouho u\u017e… spolu?“ zeptala se rozpa\u010dit\u011b.<\/em><\/div>\n
„Dlouho,“ nemohl jsem matce p\u0159eci v t\u00e9hle chv\u00edli p\u0159ibli\u017eovat n\u00e1\u0161 roky utajovan\u00fd vztah.<\/em><\/div>\n
„Thomasi, je ti jasn\u00e9, \u017ee a\u017e se prok\u00e1\u017ee, \u017ee to v\u0161echno nebylo vynucen\u00e9, tak p\u016fjde policie i po Billovi? V jeho stavu ho to zni\u010d\u00ed je\u0161t\u011b v\u00edc.“<\/em><\/div>\n
Sklopil jsem hlavu. Tohle byla vy\u0159\u010den\u00e1 my\u0161lenka, kter\u00e1 m\u011b za posledn\u00ed noci neskute\u010dn\u011b tr\u00fdznila. Br\u00e1\u0161ka by v\u011bzen\u00ed prost\u011b nep\u0159e\u017eil. Nato\u017e te\u010f, kdy\u017e je na tom velice \u0161patn\u011b. C\u00edtil jsem se, jako by ze m\u011b vyprch\u00e1val \u017eivot.<\/em><\/div>\n
„Neum\u00ed\u0161 si p\u0159edstavit, jak moc jsi m\u011b zklamal. Ty i tv\u016fj bratr. Netu\u0161\u00edm, kde jsem ud\u011blala ve v\u00fdchov\u011b chybu. Co se tak pokazilo… Asi jsem v\u00e1s nem\u011bla nech\u00e1vat jako d\u011bti tolik spolu. Nedok\u00e1zali jste se osamostatnit a jeden na druh\u00e9m byl z\u00e1visl\u00ed v\u00edc a v\u00edc. A\u017e to p\u0159erostlo v n\u011bco tak… zvr\u00e1cen\u00e9ho. Zni\u010dili jste celou rodinu. Zni\u010dili jste sami sebe,“ zakon\u010dila matka tvrd\u011b sv\u016fj monolog.<\/em><\/div>\n
Vstala ze \u017eidle a punti\u010dk\u00e1\u0159sky ji za sebou za\u0161oupla. Zvedl jsem k n\u00ed uplakan\u00fd, le\u010d odhodlan\u00fd obli\u010dej.<\/em><\/div>\n
„Ni\u010deho nelituju,“ zabodl jsem se do jej\u00edch o\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
Pr\u00e1sk. P\u0159il\u00edtla mi na levou tv\u00e1\u0159 facka. C\u00edtil jsem, jak se mi na obli\u010deji tvo\u0159\u00ed rud\u00fd otisk prst\u016f. Po\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed brn\u011bn\u00ed se m\u011bnilo na po\u0159\u00e1dn\u00fd \u017e\u00e1r. Pohledem jsem ov\u0161em neustoupil.<\/em><\/div>\n
„Bude\u0161,“ utrousila na p\u016fl \u00fast, oto\u010dila se na podpatku a zmizela.<\/em><\/div>\n
Ut\u0159el jsem si umoulan\u00fdm ruk\u00e1vem l\u00edce a op\u011bt se zad\u00edval oknem ven. U\u017e zase pr\u0161\u00ed.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
C\u00edt\u00edm, jak na m\u016fj ustaran\u00fd obli\u010dej, postr\u00e1daj\u00edc\u00ed \u00fasm\u011bv, dopadaj\u00ed prvn\u00ed t\u011b\u017ek\u00e9 kapky z v\u00edce s\u00edl\u00edc\u00edho de\u0161t\u011b, v kter\u00e9 se nep\u0159\u00edjemn\u00e9 mrholen\u00ed prom\u011bnilo. Sna\u017e\u00ed se ze m\u011b sm\u00fdt v\u0161echny m\u00e9 h\u0159\u00edchy, ale bezv\u00fdsledn\u011b. Kdosi mi drkne do zad.<\/div>\n
„B\u011b\u017e!“ pob\u00eddne m\u011b hlas zhruba \u010dty\u0159ic\u00e1tn\u00edka, chlapa jako hora, a trochu se na m\u011b zamra\u010d\u00ed. S men\u0161\u00edmi obt\u00ed\u017eemi vylezu na mal\u00fd stup\u00ednek a nasouk\u00e1m se d\u00e1l do vozu. Usad\u00edm se na nepohodlnou seda\u010dku a po m\u00e9 pravici i levici m\u00e1m hned spole\u010dnost. S nep\u0159\u00edtomn\u00fdm v\u00fdrazem zji\u0161\u0165uji, \u017ee mi za\u010d\u00edn\u00e1 hu\u010det v u\u0161\u00edch. Hlava t\u0159e\u0161t\u00ed \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edce. Jako by si n\u011bjak\u00fd \u0161kodolibec d\u011blal z m\u00fdch sp\u00e1nk\u016f trampol\u00ednu. P\u0159edklon\u00edm se p\u0159ed sebe, lokty si zap\u0159u o kolena a p\u00e1l\u00edc\u00ed o\u010di schov\u00e1m do dlan\u00ed. Nem\u016f\u017eu te\u010f p\u0159eci bre\u010det. Nesm\u00edm.<\/div>\n
<\/div>\n
Sl\u00edbili jsme si, \u017ee budeme v\u017edycky siln\u00ed. Co jsem cht\u011bl, to m\u00e1m. A j\u00e1 sv\u00e9 sliby dr\u017e\u00edm, Bille.<\/div>\n
Auto se pomalu rozj\u00ed\u017ed\u00ed a sir\u00e9na, kter\u00e1 se pr\u00e1v\u011b spustila, se mi jako dal\u0161\u00ed z \u0159ady des\u00edtek pomysln\u00fdch no\u017e\u016f sna\u017e\u00ed probodat a\u017e do m\u00e9ho nejhlub\u0161\u00edho nitra. Propl\u00e9t\u00e1me se hustou s\u00edt\u00ed berl\u00ednsk\u00fdch ulic. Je st\u0159eda, alespo\u0148 mysl\u00edm. Posledn\u00ed m\u011bs\u00edce u\u017e nevn\u00edm\u00e1m, jak se pravideln\u011b st\u0159\u00eddaj\u00edc\u00ed dny m\u011bn\u00ed. Slily se mi do jednoho jedin\u00e9ho… nekone\u010dn\u00e9ho. Ka\u017ed\u00fd n\u011bkam, \u010di za n\u011bk\u00fdm sp\u011bch\u00e1, tak nen\u00ed divu, \u017ee se i p\u0159i dne\u0161n\u00edm p\u0159ipozd\u00edvaj\u00edc\u00edm se odpoledni tvo\u0159\u00ed men\u0161\u00ed kolony. J\u00e1 m\u00e1m ale \u010das. Mo\u0159e \u010dasu.<\/div>\n
<\/div>\n
Nerv\u00f3zn\u011b jsem sed\u011bl skr\u010den\u00fd v mal\u00e9m k\u0159es\u00edlku, sna\u017eil jsem se st\u00e1t jeho neviditelnou sou\u010d\u00e1st\u00ed, a nebo p\u0159inejlep\u0161\u00edm rovnou zmizet. Pohr\u00e1val jsem si s prsty a levou rukou se sna\u017eil vybavit akordy, kter\u00e9 jsem tak r\u00e1d vybrnk\u00e1val na svou Gibsonku. Rozt\u0159\u00e1sla se mi noha a j\u00e1 nev\u011bdomky bubnoval kolenem zespod stolu. Jazykem jsem si p\u0159ejel po rozpraskan\u00fdch a such\u00fdch rtech. Nemohl jsem skoro ani polknout, jakou jsem c\u00edtil bolest v krku… Myslel jsem na Billa. Usilovn\u011b jsem se sna\u017eil vybavit jeho and\u011blskou tv\u00e1\u0159. V\u017edycky mi to dodalo mnohem v\u00edce tolik pot\u0159ebn\u00e9 s\u00edly. \u017diji u\u017e jen pro n\u011bj.<\/em><\/div>\n
„P\u0159ich\u00e1z\u00ed soudce Bernstein.“ Ozn\u00e1mil str\u00e1\u017en\u00edk, kter\u00fd st\u00e1l u dve\u0159\u00ed vypln\u011bn\u00fdch nepr\u016fhledn\u00fdm sklem, p\u0159es kter\u00e9 bylo za posledn\u00ed hodinu vid\u011bt jen tlumen\u00e9 sv\u011btlo stoln\u00ed lampy. Tam se p\u0159esn\u011b rozhodovalo o m\u00e9m osudu. V\u0161ichni \u00fa\u010dastn\u00edci soudn\u00edho l\u00ed\u010den\u00ed se postavili a do m\u00edstnosti ve\u0161el zhruba pades\u00e1tilet\u00fd mu\u017e v dlouh\u00e9m h\u00e1bitu, s pro\u0161ediv\u011bl\u00fdmi vlasy a drobn\u00fdmi br\u00fdlemi na \u0161pi\u010dce nosu. Nesl s sebou hromady knih, spis\u016f a pap\u00edr\u016f. Posadil se na sv\u00e9 m\u00edsto a i my ostatn\u00ed u\u010dinili to sam\u00e9.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„Nebudeme tento p\u0159\u00edpad d\u00e9le protahovat. Toho jsme si u\u017eili ji\u017e dost. D\u00edky obrovsk\u00e9mu medi\u00e1ln\u00edmu z\u00e1jmu budeme v\u0161ichni jist\u011b je\u0161t\u011b dlouho vl\u00e1\u010deni tiskem.“<\/em><\/div>\n
V tom m\u00e1 pravdu, za tuhle nev\u00edtanou popularitu m\u016f\u017ee pod\u011bkovat jen m\u011b. Ur\u010dit\u011b dostanu n\u011bjak\u00fd ten m\u011bs\u00edc nav\u00edc, jako mal\u00e9 vykompenzov\u00e1n\u00ed za cel\u00fd ten humbuk. Stejn\u011b jsem u\u017e sm\u00ed\u0159en\u00fd se v\u0161\u00edm. Moje nejhor\u0161\u00ed no\u010dn\u00ed m\u016fra se stala skute\u010dnost\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Ob\u017ealovan\u00fd Thomasi Kaulitzi, povsta\u0148te pros\u00edm.“<\/em><\/div>\n
Zhluboka jsem se nadechl. P\u0159ipadal jsem si jako p\u00e1r vte\u0159in p\u0159ed popravou. Zap\u0159el jsem se rukama o st\u016fl a sna\u017eil se st\u00e1t trochu civilizovan\u011b. Pr\u00e1v\u011b jsem dal hlavu na \u0161palek. M\u016fj kat si posunul sv\u00e9 br\u00fdle v\u00edce ke ko\u0159eni nosu a nap\u0159\u00e1hl svou mohutnou sekerou…<\/em><\/div>\n
„Vrchn\u00ed zemsk\u00fd soud shled\u00e1v\u00e1 zde p\u0159\u00edtomn\u00e9ho Thomase Kaulitze vinn\u00fdm sp\u00e1ch\u00e1n\u00edm skutk\u016f posouzen\u00fdch jako trestn\u00fd \u010din zn\u00e1siln\u011bn\u00ed, ke kter\u00e9mu se s\u00e1m ob\u017ealovan\u00fd p\u0159iznal, d\u00e1le sp\u00e1ch\u00e1n\u00edm trestn\u00e9ho \u010dinu pohlavn\u00ed styk s p\u0159\u00edbuzn\u00fdm, a nav\u00edc \u00fatokem na ve\u0159ejn\u00e9ho \u010dinitele…“<\/em><\/div>\n
Pr\u00e1v\u011b se poprav\u010d\u00ed zasekl ost\u0159\u00edm sv\u00e9ho pracovn\u00edho n\u00e1stroje do m\u00e9ho pohubl\u00e9ho krku…<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„…Je mu tedy ud\u011blen souhrnn\u00fd trest odn\u011bt\u00ed svobody v d\u00e9lce trv\u00e1n\u00ed 5 let nepodm\u00edn\u011bn\u011b, kter\u00fd bude vykon\u00e1m v berl\u00ednsk\u00e9 v\u011bznici. Rozsudek nab\u00fdv\u00e1 pr\u00e1vn\u00ed moci dne\u0161n\u00edm datem.“<\/em><\/div>\n
Klepl soudcovsk\u00fdm klad\u00edvkem. Opravdu jsem poc\u00edtil, \u017ee m\u00e1 hlava a t\u011blo u\u017e k sob\u011b nepat\u0159\u00ed. Ka\u017ed\u00e1 ta \u010d\u00e1st si d\u011blala, co cht\u011bla. V hlav\u011b mi b\u011bsnily miliony my\u0161lenek, ale t\u011blo nedok\u00e1zalo poslechnout ani jednu. Neb\u00fdt za mnou k\u0159eslo, asi bych se opravdu odporou\u010del k zemi. P\u0159ed o\u010dima se mi ud\u011blalo temno, nohy mi vypov\u011bd\u011bly slu\u017ebu a ve vyprahl\u00fdch \u00fastech mi snad ho\u0159elo.<\/em><\/div>\n
Odpus\u0165 mi, Bille, m\u016fj sladk\u00fd br\u00e1\u0161ko. Musel jsem. Snad jednoho dne pochop\u00ed\u0161, pro\u010d to v\u0161echno takhle muselo b\u00fdt. M\u00edrn\u011b jsem p\u0159edpa\u017eil ruce, na kter\u00fdch m\u011b zastudila pouta.<\/em><\/div>\n
„Jdeme,“ pob\u00eddl m\u011b str\u00e1\u017en\u00edk.<\/em><\/div>\n
A tak jsem se roze\u0161el sm\u011brem k mohutn\u00fdm a precizn\u011b vy\u0159ez\u00e1van\u00fdm dve\u0159\u00edm od soudn\u00ed s\u00edn\u011b. Dobrovoln\u011b jsem jimi vykro\u010dil do toho mumraje, kter\u00fd m\u011b venku \u010dek\u00e1. Necht\u011blo se mi tam. Pch, ale u\u017e to d\u00e1vno nen\u00ed o tom, co chci a co ne. Nastoupil jsem do tohoto rozjet\u00e9ho vlaku a u\u017e nebylo cesty zp\u011bt.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Zpomalujeme. U\u017e? Tak p\u0159eci jen n\u011bco rychle ut\u00edk\u00e1. Jak ironick\u00e9. Posouv\u00e1m se v r\u00e1mci mo\u017enost\u00ed ke dve\u0159\u00edm, kdy\u017e m\u011b v tu chv\u00edli do o\u010d\u00ed ude\u0159\u00ed ne\u010dekan\u00fd p\u0159\u00edval slune\u010dn\u00ed z\u00e1\u0159e. Po\u010das\u00ed se dneska zbl\u00e1znilo, jako cel\u00fd tenhle zpropaden\u00fd sv\u011bt. Zr\u00e1d\u010de! Taky ses mi p\u0159i\u0161lo vysm\u00e1t? Poslu\u017e si.<\/div>\n
Sesko\u010dil jsem z vozidla ven a nohou jsem se zabo\u0159il do lou\u017ee. Jako naschv\u00e1l.<\/div>\n
„Schei\u00dfe!“ ulevil jsem si a za\u010d\u00ednal jsem c\u00edtit tu ledovou vlhkost, kter\u00e1 se prosakuje mou botou a n\u00e1sledn\u011b i silnou pono\u017ekou. P\u0159i tomto nep\u0159\u00edjemn\u00e9m pocitu jsem sebou vynervovan\u011b \u0161kubl a i hned na to zasku\u010del bolest\u00ed, kdy\u017e se mi ty nevkusn\u00e9 n\u00e1ramky za\u0159\u00edzly do z\u00e1p\u011bst\u00ed. Tyhle nejsou tak rozko\u0161n\u00e9 a s r\u016fzn\u00fdmi cingrl\u00e1tky jako nos\u00edval m\u016fj Billi. Ale on nen\u00ed ten, kdo si te\u010f mus\u00ed zvykat na jejich ocelovou chladnost.<\/div>\n
<\/div>\n
A\u017e te\u010f jsem se rozhl\u00e9dl kolem sebe. Tak jsem tady. Tohle je m\u016fj nov\u00fd domov. Zpod t\u011b\u017ek\u00fdch \u010dern\u00fdch mrak\u016f na m\u011b st\u00e1le vykukovalo podzimn\u00ed slunce, kter\u00e9 se hl\u00e1silo o sv\u00e9 pr\u00e1voplatn\u00e9 m\u00edsto na nebi. V d\u00e1lce se objevil oblouk pestrobarevn\u00e9 duhy, na kter\u00e9m byla nejz\u0159eteln\u011bj\u0161\u00ed br\u00e1\u0161kova oran\u017eov\u00e1… K\u0159ivdil jsem ti. Nep\u0159i\u0161lo ses mi po\u0161klebovat. P\u0159i\u0161lo jsi mi v\u011brn\u011b posv\u00edtit na mou posledn\u00ed cestu. Do pekla.<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Flixo<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Flixo Tento text vznikal p\u0159i mnoha a mnoha p\u00edsni\u010dk\u00e1ch, ale jen jedna je naprosto v\u00fdsti\u017en\u00e1: ZDE P\u0159\u00edjemn\u00e9 \u010dten\u00ed. \ud83d\ude42 flixo Zt\u011b\u017ekl\u00fdmi kroky proch\u00e1z\u00edm velk\u00fdmi dve\u0159mi, jejich\u017e d\u0159ev\u011bn\u00fd r\u00e1m je zaj\u00edmav\u011b vy\u0159ez\u00e1n. V\u0161ude okolo sebe sly\u0161\u00edm \u010dil\u00fd pracovn\u00ed ruch zam\u011bstnanc\u016f t\u00e9to budovy.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-12061","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12061","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12061"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12061\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12061"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12061"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12061"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}