{"id":12065,"date":"2010-03-23T16:00:00","date_gmt":"2010-03-23T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12036"},"modified":"2010-03-23T16:00:00","modified_gmt":"2010-03-23T15:00:00","slug":"lutte-pour-l-amour-18","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/03\/23\/lutte-pour-l-amour-18\/","title":{"rendered":"Lutte pour l’amour 18."},"content":{"rendered":"
autor: Lady Kay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"355\"<\/div>\n
<\/div>\n
Blond\u00fdnka na m\u00e9m kl\u00edn\u011b se la\u010dn\u011b vrhne na m\u00e9 rty a bez okolk\u016f se za\u010dne dob\u00fdvat jazykem do m\u00fdch \u00fast. N\u011bco mi \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee nez\u016fstane jen u polibk\u016f, o \u010dem\u017e m\u011b vz\u00e1p\u011bt\u00ed p\u0159esv\u011bd\u010d\u00ed i moje spole\u010dnice, kdy\u017e za\u010dne dor\u00e1\u017eet na m\u016fj kl\u00edn. Ta se nezd\u00e1, vypad\u00e1 jako nevi\u0148\u00e1tko, ale opak je pravdou. Jo, takov\u00fd, co nevypadaj\u00ed, jsou nejhor\u0161\u00ed, Tome. Sjedu dlan\u011bmi na jej\u00ed mal\u00fd zade\u010dek a chtiv\u011b jej stisknu, na\u010de\u017e se jej\u00ed o\u010di roz\u0161\u00ed\u0159\u00ed \u00fa\u017easem a z jej\u00edch \u00fast ozve tou\u017eebn\u00fd sten. N\u00e1\u0161 cht\u00ed\u010d po tom druh\u00e9m roste a roste, a sle\u010dna v m\u00e9m kl\u00edn\u011b m\u011b sv\u00fdmi pohyby dr\u00e1\u017ed\u00ed na nejvy\u0161\u0161\u00ed mo\u017enou m\u00edru. Drze z n\u00ed strhnu krati\u010dk\u00e9 mini\u0161aty, \u010d\u00edm\u017e se mi naskytne pohled na jej\u00ed dokonalou postavu. Nad tou pod\u00edvanou se mi a\u017e taj\u00ed dech. V\u00fdstavn\u00ed kousek, jen co je pravda. M\u00e1m to ale \u0161t\u011bst\u00ed! I kdy\u017e na druhou stranu… kdy tys \u0161t\u011bst\u00ed nem\u011bl, chlape?<\/div>\n
Znovu si ji p\u0159it\u00e1hnu bl\u00ed\u017ee k sob\u011b, a za\u010dnu v\u00e1\u0161niv\u011b l\u00edbat jej\u00ed rty. Jej\u00ed z\u00e1m\u011br je v\u0161ak jin\u00fd, vysvobod\u00ed m\u011b nejprve z m\u00e9ho ob\u0159\u00edho trika a n\u00e1sledn\u011b i kalhot a se sm\u00edchem m\u011b poval\u00ed na prostornou postel. To si nech\u00e1m l\u00edbit, zav\u0159u o\u010di a u\u017e\u00edv\u00e1m si jej\u00ed lask\u00e1n\u00ed. Jej\u00ed pln\u00e9 rty bloud\u00ed po m\u00e9m t\u011ble, stejn\u011b jako dlan\u011b, kter\u00e9 c\u00edt\u00edm snad naprosto v\u0161ude. Kdy\u017e jej\u00ed ruka doputuje k m\u00e9mu rozkroku a za\u010dne jej hladit p\u0159es tenkou l\u00e1tku, vydechnu blahem.<\/div>\n
\n
„Miluji t\u011b,“ za\u0161ept\u00e1 a najednou mi jej\u00ed hlas p\u0159ijde takov\u00fd divn\u00fd… zvl\u00e1\u0161tn\u011b pov\u011bdom\u00fd. Jako bych ho u\u017e n\u011bkde sly\u0161el… Ne, jako bych ho sl\u00fdch\u00e1val a\u017e moc \u010dasto. „Ani nev\u00ed\u0161, jak moc t\u011b miluji, Tomi.“ To osloven\u00ed… Ten hlas… Vyd\u011b\u0161en\u011b otev\u0159u o\u010di a krve by se ve mn\u011b v ten okam\u017eik nedo\u0159ezal. Moje prsat\u00e1 kr\u00e1ska se za\u010d\u00edn\u00e1 p\u0159ed m\u00fdma o\u010dima m\u011bnit. Jej\u00ed dlouh\u00e9 blond vlasy za\u010d\u00ednaj\u00ed tmavnout, po jej\u00edm bujn\u00e9m poprs\u00ed ani stopy, m\u00edsto na n\u011b, civ\u00edm na chlapeckou hru\u010f. Pod jej\u00edmi kalhotkami se jasn\u011b r\u00fdsuje vyboulenina, a kdy\u017e vzhl\u00e9dnu k jej\u00edmu obli\u010deji, div nevyk\u0159iknu zd\u011b\u0161en\u00edm. Bo\u017ee… Je\u017ei\u0161i, to nen\u00ed pravda, to nem\u016f\u017ee b\u00fdt pravda. „Copak se stalo, l\u00e1sko?“ Nad m\u00fdm le\u017e\u00edc\u00edm t\u011blem balancuje Bill… Moje dvoj\u010de… „No tak, Tomi, v\u00edm, \u017ee m\u011b chce\u0161 stejn\u011b jako j\u00e1 tebe. Tou\u017e\u00ed\u0161 po mn\u011b, p\u0159iznej si to,“ za\u0161ept\u00e1 vzru\u0161en\u011b a jeho o\u010di jsou zast\u0159en\u00e9 touhou.<\/div>\n
„Ne! Nechci!“ krout\u00edm zb\u011bsile hlavou a sna\u017e\u00edm se zpod n\u011bj vyprostit. P\u0159ece nebudu d\u011blat tohle s m\u00fdm vlastn\u00edm bratrem. To je zak\u00e1zan\u00e9, nep\u0159\u00edpustn\u00e9, vylou\u010den\u00e9!<\/div>\n
„Ale no tak, Tomi, nel\u017ei s\u00e1m sob\u011b,“ ol\u00edzne \u0161pi\u010dkou jazyka moje ucho a sna\u017e\u00ed se dostat pod moje boxerky. Nejde mu to, proto\u017ee pevn\u011b tisknu jeho z\u00e1p\u011bst\u00ed, sna\u017e\u00edc se mu zabr\u00e1nit v tom, co se chyst\u00e1 ud\u011blat.<\/div>\n
„Nechci t\u011b, nechci…“ opakuji po\u0159\u00e1d dokola.<\/div>\n
„Nechci!!!!“ S v\u00fdk\u0159ikem se cel\u00fd zpocen\u00fd posad\u00edm na posteli. Popla\u0161en\u011b se rozhl\u00ed\u017e\u00edm kolem sebe, Bill nikde, blond\u00fdna nikde. D\u00edky bohu, byl to jenom sen! P\u0159er\u00fdvav\u011b d\u00fdch\u00e1m, m\u016fj tep m\u00e1 tempo cv\u00e1laj\u00edc\u00edho kon\u011b. Tohle bylo \u0161\u00edlen\u00fd a nej\u0161\u00edlen\u011bj\u0161\u00ed na tom bylo, jak moc to p\u016fsobilo re\u00e1ln\u011b. Sice byl Bill naprosto zdrav\u00fd, ale i tak to bylo neuv\u011b\u0159iteln\u011b skute\u010dn\u00e9… d\u011bsiv\u011b skute\u010dn\u00e9. T\u0159esu se po cel\u00e9m t\u011ble. Jsem \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee odsud z\u00edtra vypadnu a modl\u00edm se, aby s odchodem z tohoto domu zmizely i moje no\u010dn\u00ed m\u016fry. Nejprve mi Bill um\u00edr\u00e1 p\u0159ed o\u010dima, a te\u010f m\u011b chce ve snu… Bo\u017ee, za \u010d\u00ed h\u0159\u00edchy j\u00e1 trp\u00edm?!<\/div>\n
Potichu otev\u0159u dve\u0159e od pokoje a jako zlod\u011bj se pl\u00ed\u017e\u00edm domem. Kdy\u017e proch\u00e1z\u00edm kolem bratrova pokoje, p\u0159itisknu ucho na dve\u0159e. Zevnit\u0159 nesly\u0161\u00edm \u017e\u00e1dn\u00e9 zvuky, okam\u017eik v\u00e1h\u00e1m s rukou na klice, zda nakouknout dovnit\u0159 a zkontrolovat situaci, ale nakonec se na to vyka\u0161lu. Co vlastn\u011b \u010dek\u00e1m, \u017ee za dve\u0159mi najdu? Bill stejn\u011b sp\u00ed a spokojen\u011b si sn\u00ed o… to je jedno. Doplou\u017e\u00edm se do kuchyn\u011b a do sklenice si napust\u00edm studenou vodu. St\u00e1le se je\u0161t\u011b t\u0159esu a ne a ne ten t\u0159es uklidnit. Dech i tep se mi ale na\u0161t\u011bst\u00ed za\u010d\u00ednaj\u00ed vracet do norm\u00e1lu. Po\u0159\u00e1dn\u011b si ze sklenky loknu, okam\u017eik ledovou vodu p\u0159evaluji v \u00fastech, a\u017e ji nakonec polknu. To bude dobr\u00fd, Tome. Z\u00edtra bude\u0161 doma a v\u0161echno zmiz\u00ed jako m\u00e1vnut\u00edm proutku, uvid\u00ed\u0161. Je\u0161t\u011b jednou se napiji a sklenici odlo\u017e\u00edm na linku.<\/div>\n
P\u0159i dal\u0161\u00edm pr\u016fchodu kolem Billova pokoje se ale neubr\u00e1n\u00edm a dve\u0159e otev\u0159u. Nejprve setrv\u00e1v\u00e1m mezi dve\u0159mi a pozoruji siluetu bratra le\u017e\u00edc\u00edho na posteli. Pak se ale ohl\u00e9dnu za sebe, jako bych snad m\u011bl strach, \u017ee m\u011b n\u011bkdo m\u016f\u017ee nachytat, u\u017e trp\u00edm snad i stihomamem, a vykro\u010d\u00edm sm\u011brem k n\u011bmu. Na\u0161lapuji zlehka jako ko\u010dka, abych ho neprobudil. Co jsem \u0159\u00edkal? Sp\u00ed a dle jeho v\u00fdrazu se mu zd\u00e1 n\u011bco… ehm, zaj\u00edmav\u00e9ho? Pokud m\u00e1me po\u0159\u00e1d stejn\u00e9 sny, tak rad\u011bji asi ani rad\u011bji nechci v\u011bd\u011bt, co nebo sp\u00ed\u0161e kdo je t\u00edm, co zp\u016fsobuje tento bla\u017een\u00fd v\u00fdraz. Rad\u011bji p\u016fjdu. Co kdyby se n\u00e1hodou probudil? Jak bych mu vysv\u011btloval, \u017ee tu nad n\u00edm stoj\u00edm a \u010dum\u00edm na n\u011bj?<\/div>\n
Moje hlava zt\u011b\u017eka dopadne na pol\u0161t\u00e1\u0159, nechci sp\u00e1t, ale moje o\u010di se automaticky za\u010d\u00ednaj\u00ed zav\u00edrat. Sna\u017e\u00edm se je dr\u017eet otev\u0159en\u00e9, nem\u016f\u017eu usnout. Co kdy\u017e se ten sen vr\u00e1t\u00ed? Co kdy\u017e se to cel\u00e9 vr\u00e1t\u00ed a Bill dokon\u010d\u00ed to, co zapo\u010dal? To se nesm\u00ed st\u00e1t, nechci to pro\u017e\u00edt, by\u0165 jen ve snu. Mus\u00edm se n\u011bjak udr\u017eet vzh\u016fru, nesm\u00edm za \u017e\u00e1dnou cenu usnout. Ze v\u0161ech sil se br\u00e1n\u00edm p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00edmu sp\u00e1nku, \u00fanava m\u011b pomalinku p\u0159em\u00e1h\u00e1, v\u00ed\u010dka se mi kl\u00ed\u017e\u00ed. M\u00e1m dojem, \u017ee jsou z olova, p\u0159ipadaj\u00ed mi t\u011b\u017e\u0161\u00ed a t\u011b\u017e\u0161\u00ed, moje mysl za\u010d\u00edn\u00e1 vypov\u00eddat \u010dinnost, ztr\u00e1c\u00edm pojem o prostoru i \u010dase. Dne\u0161n\u00ed vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00ed den, \u0161okuj\u00edc\u00ed zji\u0161t\u011bn\u00ed, pocit bezmoci… \u00fanava si nakonec prosad\u00ed svou a j\u00e1 sv\u016fj boj s n\u00ed prohraju…<\/div>\n
..::Bill::..<\/em><\/strong><\/div>\n
Slune\u010dn\u00ed paprsky m\u011b polechtaj\u00ed po tv\u00e1\u0159i a ten zlat\u00fd ne\u0159\u00e1d m\u011b p\u0159inut\u00ed otev\u0159\u00edt o\u010di. Kdy\u017e procitnu ze sladk\u00e9ho sp\u00e1nku a od vysn\u011bn\u00e9ho Toma se vr\u00e1t\u00edm zp\u011bt do reality, p\u0159ekvap\u00ed m\u011b ticho v\u0161ude kolem. Nic nesly\u0161\u00edm… \u017d\u00e1dn\u00e9 zvuky zespoda, ani z Tomova pokoje. P\u0159ede\u0161l\u00e9 dny tu byl hned po r\u00e1nu r\u00e1mus. Bu\u010f bratr koukal na televizi nebo, poslouchal sv\u00e9ho obl\u00edbence Sammyho, a proto\u017ee je nejsp\u00ed\u0161 nahluchlej, \u0159valo to p\u0159es celej d\u016fm. Nyn\u00ed se v\u0161ude kolem m\u00e9 osoby rozprost\u00edr\u00e1 jen ticho, kter\u00e9 protne a\u017e m\u016fj kru\u010d\u00edc\u00ed \u017ealudek. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed… N\u011bco se mi tu nezd\u00e1.<\/div>\n
„Tomi!“ vyk\u0159iknu a pokus\u00edm se p\u0159ivolat bratra. Pokud je u sebe a nem\u00e1 sluch\u00e1tka v u\u0161\u00edch, ur\u010dit\u011b m\u011b usly\u0161\u00ed a p\u0159ijde. Okam\u017eik vy\u010dk\u00e1v\u00e1m, jestli neusly\u0161\u00edm kroky, ale kdy\u017e se nic ned\u011bje, zavol\u00e1m na n\u011bj znovu. Ani na druh\u00fd pokus Tom nep\u0159ijde. Kde se zase fl\u00e1k\u00e1? Blbost, \u017ee by spal, to se mi moc nezd\u00e1. \u0160el sp\u00e1t kolem dev\u00e1t\u00e9, to u\u017e mus\u00ed b\u00fdt d\u00e1vno vzh\u016fru. Pokud ov\u0161em jako j\u00e1 ne\u010dum\u011bl do stropu a neusnul a\u017e k r\u00e1nu.<\/div>\n
„Tak Tome!!!!“ za\u0159vu z pln\u00fdch plic a kone\u010dn\u011b usly\u0161\u00edm kroky bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se ke dve\u0159\u00edm pokoje. U\u017e bylo na \u010dase. Doufejme jen, \u017ee se ze v\u0161eho vyspal a bude se mnou norm\u00e1ln\u011b komunikovat a nebude tak divn\u00fd jako v\u010dera. Stejn\u011b mi nep\u0159est\u00e1v\u00e1 vrtat hlavou, co mu p\u0159elet\u011blo p\u0159es nos. Jsem si jist\u00fd, \u017ee to m\u00e1 spojitost s mou osobou, to bez debat. Pokud s n\u00edm bude kloudn\u00e1 \u0159e\u010d, pokus\u00edm se to z n\u011bj n\u011bjak nen\u00e1padn\u011b dostat. Jen aby se mi tu nezjevil ten vet\u0159elec vypadaj\u00edc\u00ed jako m\u016fj star\u0161\u00ed bratr, to by bylo v h\u00e1ji. Chci Toma, sv\u00e9ho star\u00e9ho Toma, co mi jde n\u011bkdy na nervy sv\u00fdm optimismem a neust\u00e1l\u00fdm popichov\u00e1n\u00edm v\u0161ech kolem n\u011bj. Toma, co je v\u017edy nad v\u011bc\u00ed, co m\u00e1 s\u00e1m sebe tak moc r\u00e1d, a\u017e m\u011b t\u00edm vyt\u00e1\u010d\u00ed. Toma, co v\u0161echno v\u00ed, v\u0161echno zn\u00e1 a v\u0161ude byl. Ale i tohle na n\u011bm zbo\u017e\u0148uji, bez toho by to nebyl on. Kone\u010dn\u011b vid\u00edm, \u017ee se klika pohnula sm\u011brem dol\u016f a dve\u0159e se za\u010d\u00ednaj\u00ed otev\u00edrat. Ten a\u0165 si m\u011b nep\u0159eje, zaj\u00edmalo by m\u011b, co tak dlouho d\u011blal. Kdybych tu um\u00edral, bylo by mu to jedno. Ale j\u00e1 mu to vytmav\u00edm, jen co…<\/div>\n
„Mami???“ s pusou doko\u0159\u00e1n hled\u00edm do tv\u00e1\u0159e \u017eeny, co mi dala \u017eivot. „Co tu d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no brou\u010dku,“ vl\u00eddn\u011b se na m\u011b usm\u00edv\u00e1, dosedne na postel a vezme mou dla\u0148 do sv\u00e9, „p\u0159ekvapen\u00ed. Vr\u00e1tila jsem se brzy r\u00e1no. Oba jste je\u0161t\u011b spali…“<\/div>\n
„Kde je Tom?“ zaj\u00edm\u00e1m se. V\u00edm, \u017ee to jist\u011b vyzn\u011blo hodn\u011b o\u0161kliv\u011b, \u017ee to vypad\u00e1, jako bych v\u016fbec nem\u011bl radost, \u017ee je tu se mnou, ale mn\u011b je te\u010f docela jedno, kdy se vr\u00e1tila. Nic v\u00edc ne\u017e m\u00e9 dvoj\u010de m\u011b nezaj\u00edm\u00e1. Pro\u010d je tu takov\u00e9 ticho? Pro\u010d m\u011b neterorizuje tou \u0161\u00edlenou hudbou? Pro\u010d nesly\u0161\u00edm jeho dupot na schodech? Pro\u010d nep\u0159i\u0161el, kdy\u017e jsem ho volal? Kde Tom ksakru v\u011bz\u00ed?<\/div>\n
„Mami, tak mluv. Kde je Tom?“ do\u017eaduji se znovu odpov\u011bdi. Mus\u00edm p\u016fsobit jako n\u011bjak\u00e1 bl\u00e1zniv\u00e1 hysterka, ale za\u010d\u00edn\u00e1 se m\u011b zmoc\u0148ovat zvl\u00e1\u0161tn\u00ed tu\u0161en\u00ed, \u017ee Tom… Ne, ur\u010dit\u011b si to nalh\u00e1v\u00e1m. Za chvilku se jeho hlava zjev\u00ed ve dve\u0159\u00edch, Tom se op\u0159e o futra a za mam\u010din\u00fdmi z\u00e1dy se mi bude po\u0161klebovat, jak m\u011b na\u0161e rodi\u010dka bude k sob\u011b tisknout. Ale kde je tak dlouho? Kde je? Pro\u010d sem nevpadne a nevyp\u00e1l\u00ed na m\u011b to svoje ‚dobr\u00fd r\u00e1nko, bra\u0161ule‘?<\/div>\n
„Ode\u0161el u\u017e p\u0159ed hodinou.“<\/div>\n
„Co\u017ee???“ Do\u010dkal jsem se odpov\u011bdi, do\u010dkal, ale rozhodn\u011b to nebylo to, co jsem cht\u011bl sly\u0161et. On ode\u0161el… ode\u0161el, ani\u017e by se se mnou rozlou\u010dil. Ne\u0159ekl ani p\u016fl slova a zmizel. Jak mohl? Pro\u010d to ud\u011blal?<\/div>\n
„Byl tu za tebou, cht\u011bl se rozlou\u010dit, ale spal jsi,“ vysv\u011btl\u00ed mi mamka. Z\u0159ejm\u011b se m\u011b sna\u017e\u00ed uklidnit nebo povzbudit, ale moc se j\u00ed to neda\u0159\u00ed. Po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed m\u00e9ho sourozence se absolutn\u011b vymyk\u00e1 mo\u017enostem m\u00e9ho ch\u00e1p\u00e1n\u00ed, a k tomu m\u00e1m je\u0161t\u011b pocit, \u017ee mi mamka l\u017ee. Podle m\u011b se toti\u017e Tom v\u016fbec necht\u011bl rozlou\u010dit. Kdyby to cht\u011bl ud\u011blat, vzbudil by m\u011b. Kdyby se mnou cht\u011bl opravdu mluvit, po\u010dkal by, a\u017e se vzbud\u00edm. Zbab\u011blec jeden! Tohle p\u0159ehnal! Nejprve se chov\u00e1 jako bl\u00e1zen, l\u017ee mi do o\u010d\u00ed, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku, nen\u00ed ochotnej se mnou str\u00e1vit ani posledn\u00ed ve\u010der, a nakonec mi ud\u011bl\u00e1 je\u0161t\u011b tohle.<\/div>\n
„M\u011bl nasp\u011bch, \u017ee?“ obr\u00e1t\u00edm se s ot\u00e1zkou na matku, v o\u010d\u00edch m\u011b za\u010d\u00ednaj\u00ed p\u00e1lit slzy. Ani nev\u00edm, zda se mi chce bre\u010det smutkem nebo vztekem. Nedok\u00e1\u017eu \u0159\u00edct, jestli jsem zklaman\u00fd nebo na\u0161tvan\u00fd. „Sp\u011bchal odsud, \u017ee je to tak?“<\/div>\n
„Brou\u010dku, mrz\u00ed m\u011b to,“ pohlad\u00ed m\u011b konej\u0161iv\u011b po vlasech. „Vy jste se poh\u00e1dali? Tom byl takov\u00fd zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, nesoust\u0159ed\u011bn\u00fd, roztr\u017eit\u00fd. Na v\u0161echno mi odpov\u00eddal na p\u016fl pusy,“ pronese zamy\u0161len\u011b, „jako by to…“<\/div>\n
„…ani nebyl on.“ dokon\u010d\u00edm jej\u00ed my\u0161lenku s pohledem up\u0159en\u00fdm z okna. To mi ne\u0159\u00edk\u00e1 \u017e\u00e1dnou novinku, takov\u00fd byl u\u017e v\u010dera. Te\u010f alespo\u0148 s jistotou v\u00edm, \u017ee jsem si nic nenalh\u00e1val, v\u0161imla si toho i ona. N\u011bco se mu stalo, a j\u00e1 nev\u00edm co, a to m\u011b \u017eere!<\/div>\n
„P\u0159ece ti tu n\u011bco nechal,“ promluv\u00ed znovu m\u00e1ma a zam\u00e1v\u00e1 slo\u017een\u00fdm pap\u00edrem, kter\u00fd mi vz\u00e1p\u011bt\u00ed vsune do ruky. „Ty si to nep\u0159e\u010dte\u0161?“ zept\u00e1 se m\u011b p\u0159ekvapen\u011b, kdy\u017e dopis odhod\u00edm vedle sebe.<\/div>\n
„Ne,“ odseknu j\u00ed. Ka\u0161lu mu na n\u011bjak\u00fd v\u00fdmluvy, pro\u010d nepo\u010dkal a sprost\u011b zdrhl bez rozlou\u010den\u00ed. „Mami, mohla bys…“ pod\u00edv\u00e1m se na ni. Pochop\u00ed a jsem ji vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee se na nic nevypt\u00e1v\u00e1 a nic se mnou nechce rozeb\u00edrat. Z\u0159ejm\u011b je j\u00ed jasn\u00e9, jak mi pr\u00e1v\u011b je. S povzdechnut\u00edm vstane a zam\u00ed\u0159\u00ed ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„Nech\u00e1m otev\u0159eno, kdyby n\u011bco, zavolej,“ oto\u010d\u00ed se na m\u011b, a kdy\u017e ji p\u0159ik\u00fdvnu na znamen\u00ed souhlasu, odejde. V ten moment propuknu v pl\u00e1\u010d, p\u0159ipad\u00e1m si podveden\u00fd, obelhan\u00fd a neuv\u011b\u0159iteln\u011b osam\u011bl\u00fd. Kdybych v\u011bd\u011bl, co s sebou dne\u0161n\u00ed r\u00e1no p\u0159inese, ani bych ty o\u010di neotv\u00edral. Probudil jsem se a nem\u00e1m zd\u00e1n\u00ed pro\u010d. Proto, abych zjistil, jak\u00fd je m\u016fj bratr zbab\u011blec? Proto, abych se znovu kv\u016fli n\u011bmu tr\u00e1pil? P\u011bkn\u011b d\u011bkuju. M\u016fj sv\u011bt vystav\u011bn\u00fd na Tomovi se dnes zhroutil jako dome\u010dek z karet, a byl to bratr, kdo vyt\u00e1hl tu nejspodn\u011bj\u0161\u00ed kartu.<\/div>\n
Okam\u017eik pozoruji dopis, co mi tu zanechal a nakonec po n\u011bm s\u00e1hnu a otev\u0159u jej. Divn\u00fd, \u017e\u00e1dn\u00fd v\u00fdmluvy… Na pap\u00edru je jen p\u00e1r v\u011bt, narychlo na\u0161kr\u00e1ban\u00fdch Tomovou rukou. ‚P\u0159ijdu, Billi, vr\u00e1t\u00edm se za tebou. P\u0159\u00edsah\u00e1m. M\u00e1m t\u011b moc r\u00e1d, jsi moje v\u0161echno! Pamatuj na to a netrap se. T.‘<\/em> Nic v\u00edc, nic m\u00ed\u0148. Jak se nem\u00e1m tr\u00e1pit? Copak to jde? Jemu se to pov\u00edd\u00e1… Pr\u00fd se vr\u00e1t\u00ed. Ale kdy? Kdy se vr\u00e1t\u00ed? Z\u00edtra? Za t\u00fdden? M\u011bs\u00edc? Za rok? S n\u00e1mahou se nat\u00e1hnu po mobilu, rychle prsty vy\u0165uk\u00e1m Tomovo \u010d\u00edslo a p\u0159ilo\u017e\u00edm mobil k uchu. I kdy\u017e mi par\u00e1dn\u011b hnul \u017elu\u010d\u00ed, chci ho alespo\u0148 chvilku sly\u0161et, kdy\u017e mi odep\u0159el vid\u011bt jej. M\u00e1m \u0161t\u011bst\u00ed, m\u00e1 ho zapnut\u00fd a zvon\u00ed to. Tak, Tome, zvedni to! No tak, rychle, vezmi to! Jeden t\u00e1hl\u00fd t\u00f3n st\u0159\u00edd\u00e1 druh\u00fd, dokud se na druh\u00e9 stran\u011b…<\/p>\n<\/div>\n
autor: Lady Kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lady Kay Blond\u00fdnka na m\u00e9m kl\u00edn\u011b se la\u010dn\u011b vrhne na m\u00e9 rty a bez okolk\u016f se za\u010dne dob\u00fdvat jazykem do m\u00fdch \u00fast. N\u011bco mi \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee nez\u016fstane jen u polibk\u016f, o \u010dem\u017e m\u011b vz\u00e1p\u011bt\u00ed p\u0159esv\u011bd\u010d\u00ed i moje spole\u010dnice, kdy\u017e za\u010dne dor\u00e1\u017eet<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[299],"tags":[],"class_list":["post-12065","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lutte-pour-l-amour"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12065","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12065"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12065\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12065"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12065"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12065"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}