{"id":12069,"date":"2010-03-22T18:00:00","date_gmt":"2010-03-22T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12040"},"modified":"2010-03-22T18:00:00","modified_gmt":"2010-03-22T17:00:00","slug":"za-stesti-zaplatis-30","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/03\/22\/za-stesti-zaplatis-30\/","title":{"rendered":"Za \u0161t\u011bst\u00ed zaplat\u00ed\u0161! 30."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa & Bitter<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"322\"<\/div>\n
„Bille? Se\u0161 si jist\u00fd, \u017ee to zvl\u00e1dne\u0161?“ promluvil po chv\u00edli ticha Tom. „Jestli se ti do toho nechce, nemus\u00ed\u0161 to d\u011blat. Najmeme si pr\u00e1vn\u00edka a bude…“<\/div>\n
„Ale j\u00e1 to chci ud\u011blat,“ nam\u00edtnul ti\u0161e Bill. „Kdy\u017e to neud\u011bl\u00e1m, z\u016fstanou nepotrestan\u00ed… a ubl\u00ed\u017e\u00ed dal\u0161\u00edm, ne jenom mn\u011b…“<\/div>\n
„Ale-„<\/div>\n
Tomovi se to moc nel\u00edbilo. On s\u00e1m si z\u00edskal zp\u00e1tky Billovu alespo\u0148 \u010d\u00e1ste\u010dnou d\u016fv\u011bru teprve po m\u011bs\u00edci, a po\u0159\u00e1d to bylo docela k\u0159ehk\u00e9, to ho m\u00e1 v tomhle stavu nechat sv\u011bd\u010dit? Aby je tam znova vid\u011bl? Aby se znova zhroutil?<\/div>\n
Vypadalo to v\u0161ak, \u017ee Bill je odhodlan\u00fd j\u00edt k soudu za ka\u017edou cenu, a pokud to bylo z jeho vlastn\u00ed v\u016fle a dobrovoln\u011b, co\u017e bylo, necht\u011bl mu br\u00e1nit. Jen tedy odevzdan\u011b p\u0159ik\u00fdvnul.<\/div>\n
„Dob\u0159e… tak kdy\u017ee se teda m\u00e1me dostavit a kam?“<\/div>\n
„K okresn\u00edmu soudu v Hamburku, dvac\u00e1t\u00e9ho t\u0159et\u00edho b\u0159ezna. Je to p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed \u00fater\u00fd,“ odpov\u011bd\u011bla pohotov\u011b pr\u00e1vni\u010dka pot\u00e9, co si platnost sv\u00fdch slov ov\u011b\u0159ila v pe\u010dliv\u011b veden\u00e9m di\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvnul Tom a st\u011b\u017e\u00ed zamaskoval p\u0159idu\u0161en\u00fd povzdech. „Budeme tam.“<\/div>\n
Vyprovodil \u017eenu ven, ale kdy\u017e se vracel, tak m\u011bl z toho zna\u010dn\u011b t\u011b\u017ekou hlavu. Nem\u011bl z t\u00e9hle akce v\u016fbec dobr\u00fd pocit. Nejen, \u017ee tam bude hafo lid\u00ed, ale hlavn\u011b tam budou ti dva parchanti. Hodn\u011b se b\u00e1l toho, \u017ee Bill jejich p\u0159\u00edtomnost nevydr\u017e\u00ed, \u017ee se mu op\u011bt zhrout\u00ed. Av\u0161ak Bill si to zvolil s\u00e1m… a \u017eivot je nau\u010dil, zejm\u00e9na v posledn\u00edch m\u011bs\u00edc\u00edch, \u017ee kdy\u017e jsou spolu, tak to d\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji zvl\u00e1dnou, i kdyby byl proti nim cel\u00fd sv\u011bt. Holt tam prost\u011b p\u016fjdou a jak to dopadne, to je cel\u00e9 ve hv\u011bzd\u00e1ch…<\/div>\n
\n
Vr\u00e1til se do ob\u00fdv\u00e1ku a vid\u011bl, jak Bill stoj\u00ed ve sv\u00e9 typick\u00e9 pozici, z\u00e1dy k n\u011bmu, u okna a ml\u010dky hled\u00ed skrz z\u00e1clonu ven. Okno bylo pootev\u0159en\u00e9 a m\u00edrn\u00fd p\u0159edjarn\u00ed v\u00e1nek jemn\u011b \u010dechral Billovy dlouh\u00e9 vlasy a vlnil z\u00e1clonu kolem jeho \u00fatl\u00e9ho t\u011bla, a\u017e to ob\u010das vypadalo, jako by jej halil do svatebn\u00edch \u0161at\u016f. Poc\u00edtil siln\u00e9 nutk\u00e1n\u00ed se k n\u011bmu p\u0159ibl\u00ed\u017eit a obejmout ho, sev\u0159\u00edt do bezpe\u010dn\u00e9ho sev\u0159en\u00ed sv\u00fdch rukou a ujistit ho, \u017ee u\u017e je dob\u0159e, \u017ee se mu nic nestane, \u017ee mu u\u017e nikdo neubl\u00ed\u017e\u00ed. Jen\u017ee nitro ho varovalo, \u017ee by mohl sv\u00e9 dvoj\u010de polekat, proto rad\u0161i vykro\u010dil sm\u011brem ke k\u0159eslu. Netu\u0161il, \u017ee ho Bill celou dobu pozoruje v odrazu ve skle, a \u017ee i on sv\u00e1d\u00ed du\u0161evn\u00ed souboj, ve kter\u00e9m se utk\u00e1val mozek, vys\u00edlaj\u00edc\u00ed mu p\u0159ed o\u010di obr\u00e1zky d\u011bsiv\u00fdch hr\u016fz, kter\u00e9 za\u017eil, se srdcem, kter\u00e9 mu velelo b\u011b\u017eet k Tomovi a vyhledat u n\u011bj ochranu a l\u00e1sku, o n\u00ed\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee tam pro n\u011bj v\u017edycky bude…<\/div>\n
Oto\u010dil se a nejist\u011b popo\u0161el ke sv\u00e9mu dvoj\u010deti. Kousek p\u0159ed n\u00edm se zastavil a na okam\u017eik se na n\u011bj zad\u00edval, ale pak sklopil pohled k zemi. Nev\u011bd\u011bl pro\u010d, ale m\u011bl tro\u0161ku strach. Kdy\u017e v\u0161ak vid\u011bl, \u017ee Tom rozt\u00e1hnul ruce, aby mu mohl poskytnout objet\u00ed, ale p\u0159itom na nic nenal\u00e9hal a z\u016fstal klidn\u011b sed\u011bt, mihnul se mu na tv\u00e1\u0159i slab\u00fd \u00fasm\u011bv a o vte\u0159inu pozd\u011bji u\u017e se choulil ve h\u0159ejiv\u00e9m objet\u00ed a schov\u00e1val hlavu pod jeho bradu tak, aby na temeni c\u00edtil kr\u00e1sn\u011b teplou\u010dk\u00fd dech. Chvilku se spokojen\u011b tulil, a Tom, kdy\u017e vid\u011bl na jeho tv\u00e1\u0159i se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima \u00fasm\u011bv, neodolal a lehoulililince ho do vlas\u016f l\u00edbnul. Jenom opatrn\u011b, aby o tom Bill nev\u011bd\u011bl a zbyte\u010dn\u011b se nevyd\u011bsil, \u010dernovl\u00e1sek si v\u0161ak toho v\u0161imnul. Ano, tro\u0161ku v n\u011bm hrklo, ale kdy\u017e c\u00edtil ten b\u00e1je\u010dn\u00fd pocit, kter\u00fd se mu po tom m\u00edst\u011b vz\u00e1p\u011bt\u00ed po polibku rozlil, vzdychnul blahem, spokojen\u011b zavrn\u011bl a s\u00e1m nastavil Tomovi svou tv\u00e1\u0159 pot\u00e9, co za jeho krkem sepjal ruce. Ne nau\u010den\u011b a nucen\u011b, ale dobrovoln\u011b a vd\u011b\u010dn\u011b.<\/div>\n
Tom vykulil o\u010di. Okam\u017eit\u011b pochopil, co mu Bill t\u00edm gestem d\u00e1v\u00e1 najevo. Hodn\u011b ho to p\u0159ekvapilo, ale z\u00e1rove\u0148 ho to dojalo. Znamen\u00e1 to snad, \u017ee se Billova d\u016fv\u011bra v\u016f\u010di n\u011bmu je\u0161t\u011b o n\u011bco prohloubila? Odpov\u011bdi ho zaj\u00edmaly, a to hodn\u011b, necht\u011bl v\u0161ak kv\u016fli nim ru\u0161it tuhle n\u00e1dhernou chv\u00edli, o n\u00ed\u017e si myslel, \u017ee se j\u00ed jen tak nedo\u010dk\u00e1. Zat\u00edmco leva\u010dkou hladil Billa po z\u00e1dech, pravou dlan\u00ed se n\u011b\u017en\u011b dotkl jeho tv\u00e1\u0159e. Jak dlouho ji u\u017e nehladil! I p\u0159es ty v\u0161echny \u00fatrapy, jimi\u017e Bill pro\u0161el, i p\u0159esto, \u017ee se po n\u00ed t\u00e1hla jizva po bi\u010di v m\u00edstech, kde k\u016f\u017ee je\u0161t\u011b p\u0159ed m\u011bs\u00edcem byla o\u0161kliv\u011b roz\u0161kleben\u00e1, p\u0159esto byla ta tv\u00e1\u0159 po\u0159\u00e1d hebou\u010dk\u00e1 jako tehdy, kdy\u017e se j\u00ed Tom p\u0159ed hafo m\u011bs\u00edci dotknul poprv\u00e9. P\u0159iv\u0159el o\u010di, aby tu hebkost mohl vn\u00edmat je\u0161t\u011b v\u00edc, a teprve kdy\u017e se s n\u00ed dostate\u010dn\u011b vymazlil, kone\u010dn\u011b k n\u00ed velice opatrn\u011b p\u0159itisknul sv\u00e9 rty. Laskal jimi Billa jako tu nejk\u0159eh\u010d\u00ed v\u011bc na sv\u011bt\u011b, jako by se b\u00e1l, \u017ee tro\u0161ku v\u00fdrazn\u011bj\u0161\u00ed dotyk mu navr\u00e1t\u00ed strach a odta\u017eitost.<\/div>\n
Ale nebylo tomu tak. Bill \u0161\u0165astn\u011b vydechnul, kdy\u017e ty doteky uc\u00edtil, za\u010dal se k Tomovi tulit o to v\u00edc a s\u00e1m mu tv\u00e1\u0159\u00ed za\u010dal vych\u00e1zet vst\u0159\u00edc. Chv\u00edli si toho spokojen\u011b u\u017e\u00edval, cel\u00e9 to umoc\u0148ovaly slune\u010dn\u00ed paprsky, kter\u00e9 na n\u011bj zven\u010d\u00ed dopadaly, a a\u010d bylo je\u0161t\u011b chladno, tak skrz okno kouzeln\u011b h\u0159\u00e1ly… a po chv\u00edli op\u011bt za\u010dal provozovat chov\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 do n\u011bj ti dva vml\u00e1tili, ale tentokr\u00e1t to op\u011bt ud\u011blal s\u00e1m a dobrovoln\u011b. S nad\u00e1le zav\u0159en\u00fdma o\u010dima vyhledal Tom\u016fv krk a rty ho n\u011b\u017en\u011b za\u010dal zasyp\u00e1vat n\u011b\u017en\u00fdmi mazliv\u00fdmi polibky, jako \u0161t\u011bn\u011b, kter\u00e9 se roztomile sna\u017e\u00ed zavd\u011b\u010dit sv\u00e9mu p\u00e1n\u00ed\u010dkovi. V\u011b\u0159il, \u017ee kdy\u017e se to t\u011bm dv\u011bma l\u00edbilo, kdy\u017e to d\u011blal se strachem a plachost\u00ed, tak \u017ee se to bude l\u00edbit Tomovi, kdy\u017e to bude d\u011blat s radost\u00ed a l\u00e1skou.<\/div>\n
A Tomovi se to skute\u010dn\u011b l\u00edbilo. Jedin\u00e9, co mu na tom nesed\u011blo, byl fakt, \u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee tyhle doteky bratr d\u0159\u00edve ned\u011blal, nebo alespo\u0148 ne tak dlouho a tak intenzivn\u011b, a ned\u011blalo mu probl\u00e9m si domyslet, odkud to Bill m\u00e1. Ale na stranu druhou v\u011bd\u011bl, \u017ee pokud by Bill necht\u011bl nebo m\u011bl z toho strach, neud\u011blal by to. A v jeho t\u011ble p\u0159itom c\u00edtil takovou uvoln\u011bnost a vst\u0159\u00edcnost, \u017ee si cht\u011b necht\u011b musel p\u0159iznat, \u017ee to Bill te\u010f asi opravdu d\u011bl\u00e1 r\u00e1d a jen pro n\u011bj, dobrovoln\u011b, nikoliv z povinnosti…<\/div>\n
Chvilku se k sob\u011b je\u0161t\u011b tulili, ne\u017e se od sebe malinko odt\u00e1hli. Tom se zpo\u010d\u00e1tku mali\u010dko ob\u00e1val pod\u00edvat se do Billov\u00fdch o\u010d\u00ed, nebyl si zcela jist\u00fd t\u00edm, co v nich uvid\u00ed, ale kdy\u017e se k tomu kone\u010dn\u011b odhodlal, nemohl skoro ani uv\u011b\u0159it tomu \u0161t\u011bst\u00ed a vd\u011bku, kter\u00e9 na n\u011bj z \u010dokol\u00e1dov\u00fdch duhovek z\u00e1\u0159ilo. \u00dapln\u011b jako z poh\u00e1dek, p\u0159esn\u011b takhle se v\u017edycky tv\u00e1\u0159ily zaklet\u00e9 princezny pot\u00e9, co je udatn\u00ed ryt\u00ed\u0159i na b\u00edl\u00fdch o\u0159\u00edch zachr\u00e1nili z d\u011bsiv\u00fdch kleteb.<\/div>\n
„Bill\u00ed… tolik t\u011b miluju,“ \u0161eptnul rozn\u011b\u017en\u011ble a jemn\u011b palcem sv\u00e9 dvoj\u010de pohladil po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky,“ \u0161eptnul Bill, vz\u00e1p\u011bt\u00ed v\u0161ak provinile sklopil hlavu. „Ale po\u0159\u00e1d ti v\u0161echno nedok\u00e1\u017eu opl\u00e1cet… Jsem slaboch… po\u0159\u00e1d m\u00e1m z n\u011b\u010deho strach, i kdy\u017e v\u00edm, \u017ee u\u017e to je za mnou…“<\/div>\n
Tom si opatrn\u011b za bradu nadzvedl jeho obli\u010dej, aby se mu Bill d\u00edval do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Bill\u00ed, ty nejsi slaboch,“ zavrt\u011bl hlavou. „Po tom, co sis pro\u017eil, nen\u00ed divu, \u017ee v tob\u011b ten strach po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b z\u016fst\u00e1v\u00e1.“<\/div>\n
„Jen\u017ee… jen\u017ee kdy\u017e ty jsi na m\u011b tak hodn\u00fd a j\u00e1…“<\/div>\n
„Ty co?“ nadzvedl obo\u010d\u00ed Tom. „Mysl\u00ed\u0161, \u017ee kdy\u017e jsem na tebe hodn\u00fd, tak ty mus\u00ed\u0161 b\u00fdt taky? \u017de po tom, kdy\u017e t\u011b pohlad\u00edm nebo obejmu, p\u0159ede mnou bude\u0161 muset na opl\u00e1tku rozt\u00e1hnout nohy? Bo\u017ee, brou\u010dku, nebl\u00e1zni,“ pousm\u00e1l se. „V\u017edy\u0165 mn\u011b to nevad\u00ed, \u017ee ned\u011bl\u00e1\u0161 hned to sam\u00fd, co j\u00e1…“<\/div>\n
„Opravdu se na m\u011b za to v\u0161echno nezlob\u00ed\u0161?“ kn\u00edknul Bill a nejist\u011b se na Toma zad\u00edval.<\/div>\n
„Ne, nezlob\u00edm… a \u010dasu m\u00e1\u0161, kolik pot\u0159ebuje\u0161,“ ujistil ho Tom s \u00fasm\u011bvem, \u010d\u00edm\u017e si vyslou\u017eil Bill\u016fv dojat\u00fd \u00fasm\u011bv, na\u010de\u017e mu Bill padl na kolena k noh\u00e1m a pevn\u011b mu je objal. Dal\u0161\u00ed jeho vnucen\u00fd zvyk, d\u00e1vat najevo vd\u011b\u010dnost t\u00edm nejponi\u017euj\u00edcn\u011bj\u0161\u00edm zp\u016fsobem. Taky se mu to zeza\u010d\u00e1tku nel\u00edbilo, ale kdy\u017e o tom po\u0159\u00e1d jenom sly\u0161el, jak to m\u00e1 d\u011blat, po\u0159\u00e1d na n\u011bj kv\u016fli jeho vzdoru byli zl\u00ed, a kdy\u017e mu po t\u0159ech dnech donesli mal\u00fd tal\u00ed\u0159ek se zape\u010denou brokolic\u00ed, ve vd\u011bku se slo\u017eil k zemi p\u0159esn\u011b podle jejich v\u016fle, ani\u017e by v\u011bd\u011bl jak. A pak zjistil, \u017ee poslouch\u00e1n\u00ed bude skute\u010dn\u011b lep\u0161\u00ed ne\u017e muka, kter\u00e1 si d\u00edky vzdoru musel vytrp\u011bt.<\/div>\n
„No tak, brou\u010dku,“ \u0161eptnul Tom a okam\u017eit\u011b ho vyt\u00e1hl zp\u00e1tky na sv\u016fj kl\u00edn. „U\u017e jsi doma, tady tohle d\u011blat nemus\u00ed\u0161, nikdo to po tob\u011b nechce.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ hlesnul provinile Bill. „Odpus\u0165… ale j\u00e1 musel… musel…“<\/div>\n
Padnul Tomovi kolem krku, ale slzy za v\u00ed\u010dky udr\u017eel. M\u011bl s t\u00edm teda neuv\u011b\u0159itelnou pr\u00e1ci, ale povedlo se mu to.<\/div>\n
Zato Tomovi se to nepovedlo. Slzy mu za\u010daly samovoln\u011b st\u00e9kat po tv\u00e1\u0159\u00edch, kdy\u017e k sob\u011b pevn\u011b tisknul chv\u011bj\u00edc\u00ed se t\u011bl\u00ed\u010dko. Znovu, i kdy\u017e se sna\u017eil rad\u0161i na to v\u016fbec nemyslet, si uv\u011bdomil pekelnou drezuru, kterou musel jeho mal\u00fd br\u00e1\u0161ka absolvovat k tomu, aby v\u016fbec p\u0159e\u017eil. Op\u011bt si uv\u011bdomil, \u017ee jeho dvoj\u010de je mnohem siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e on s\u00e1m. On by nedok\u00e1zal p\u0159e\u017e\u00edt klubovou v\u00fdchovu. On by jim vzdoroval tak, \u017ee by se rad\u0161i nechal zab\u00edt, a u\u017e by se pak s Billem nikdy nevid\u011bl. Ne tak Bill, ten se rad\u0161i state\u010dn\u011b, a\u010d ne dobrovoln\u011b, tomu v\u0161emu pod\u0159\u00eddil, proto\u017ee v n\u011bm musela n\u011bkde v hlubin\u00e1ch srdce pl\u00e1t by\u0165 t\u00e9m\u011b\u0159 neznateln\u00e1, tak p\u0159esto alespo\u0148 n\u011bjak\u00e1 nad\u011bje na z\u00e1chranu, jinak si Tom nedovedl vysv\u011btlit, jak to tohle k\u0159ehou\u010dk\u00e9 stvo\u0159en\u00ed\u010dko mohlo p\u0159e\u017e\u00edt.<\/div>\n
„Tomi… ty pl\u00e1\u010de\u0161,“ \u0161eptnul Bill zasko\u010den\u011b, kdy\u017e se mali\u010dko odt\u00e1hnul a spat\u0159il p\u0159itom smutnou tv\u00e1\u0159 sv\u00e9ho dvoj\u010dete. Set\u0159el mu jednu slzu a zamy\u0161len\u011b si prohl\u00ed\u017eel, jak se t\u0159pyt\u00ed na jeho prstu. „Je to kv\u016fli mn\u011b, vi\u010f?“<\/div>\n
Tom zavrt\u011bl hlavou a vyloudil na tv\u00e1\u0159i \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Nene… nen\u00ed to kv\u016fli tob\u011b, zlat\u00ed\u010dko…“<\/div>\n
Bill mu ale moc nev\u011b\u0159il a rad\u0161i pop\u0159em\u00fd\u0161lel, jak Toma rozpt\u00fdlit. Chvilku ml\u010del, ale pak se sv\u00fdm obli\u010dejem mazliv\u011b ot\u0159el o ten jeho.<\/div>\n
„Tomi… nep\u016fjdeme na chvilku na proch\u00e1zku, kdy\u017e je tam tak hezky?“<\/div>\n
Tom p\u0159ekvapen\u011b zamrkal.<\/div>\n
„A tob\u011b se chce ven mezi lidi?“<\/div>\n
„No,“ skousnul si Bill rozpa\u010dit\u011b ret. „J\u00e1 myslel sp\u00ed\u0161 n\u011bkam, kde budeme jen my dva… t\u0159eba tam, jak jsme byli tehdy na tom \u00fatesu…“<\/div>\n
„No jestli chce\u0161, tak nen\u00ed probl\u00e9m,“ pousm\u00e1l se Tom. „Tam dojedeme autem, a na m\u00edst\u011b se projdeme a krom\u011b n\u00e1s dvou tam nebude nikdo jin\u00fd.“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ v\u011bnoval mu Bill z\u00e1\u0159iv\u00fd \u00fasm\u011bv a u\u017e se pel\u00e1\u0161il obl\u00e9knout.<\/div>\n
Tom jenom se sm\u00edchem zakroutil hlavou. Ve skute\u010dnosti byl hodn\u011b r\u00e1d, \u017ee to Billa napadlo, byl hezk\u00fd den, i kdy\u017e po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b chladn\u011bj\u0161\u00ed, a \u010derstv\u00fd mo\u0159sk\u00fd vzduch mu jedin\u011b prosp\u011bje. A to je p\u0159ed t\u00edm soudem zapot\u0159eb\u00ed. Nav\u00edc to, jak Bill odb\u011bhnul pro v\u011bci… v tu chv\u00edli vypadal poprv\u00e9 od sv\u00e9ho n\u00e1vratu dom\u016f jako p\u0159ed \u00fanosem. Vesel\u00fd, ak\u010dn\u00ed…<\/div>\n
K \u00fatesu se dostali docela bez probl\u00e9m\u016f. Tom Billa p\u0159esv\u011bd\u010dil, aby pro jeho vlastn\u00ed dobro rad\u0161i nastoupili do auta s kou\u0159ov\u00fdmi skly u\u017e v gar\u00e1\u017ei, aby na jeho br\u00e1\u0161ku nekoukali p\u0159ed domem n\u00e1hodn\u00ed kolemjdouc\u00ed a t\u00edm ho zbyte\u010dn\u011b neznerv\u00f3znili. A na \u00fatesu str\u00e1vili dost p\u0159\u00edjemn\u00fd zbytek odpoledne. Nap\u0159ed se chv\u00edli jen tak ruku v ruce proch\u00e1zeli mezi stromy, vdechovali slan\u00fd vzduch a pov\u00eddali si, a pak Tom z auta vyt\u00e1hnul deky a piknikov\u00fd ko\u0161\u00edk, v n\u011bm\u017e se skr\u00fdvala termoska s hork\u00fdm \u010dajem a n\u011bco dobr\u00e9ho k sn\u011bdku. Musel se usm\u00e1t, jak Billa dok\u00e1zaly rozn\u011b\u017enit takov\u00e9 drobnosti, jako t\u0159eba p\u00e1r sv\u011b\u017e\u00edch zelen\u00fdch st\u00e9b\u00e9lek nov\u00e9 tr\u00e1vy, kter\u00e1 se mezi tou ze zimy ji\u017e odum\u0159elou probojov\u00e1vala sm\u011brem ke slunci. Kone\u010dn\u011b za\u010d\u00ednal m\u00edt pocit, i kdy\u017e to po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b nebylo ono, \u017ee se k n\u011bmu jeho mal\u00fd br\u00e1\u0161ka vrac\u00ed v t\u00e9 podob\u011b, kterou u n\u011bj znal d\u0159\u00edv, za cel\u00e9 ty hodiny, kter\u00e9 u vody str\u00e1vili, na n\u011bj nepadl jedin\u00fd chmur. T\u0159eba u\u017e to bude jen a pouze dobr\u00e9 a v\u0161echno \u0161patn\u00e9, \u010d\u00edm si oba pro\u0161li, Bill fyzicky a Tom ze strachu o n\u011bj psychicky, u\u017e je nadobro za nimi, a nikdy se u\u017e nic \u0161patn\u00e9ho d\u00edt nebude.<\/div>\n
Ach Tome… nikdy ne\u0159\u00edkej nikdy.<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa & Bitter<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa & Bitter „Bille? Se\u0161 si jist\u00fd, \u017ee to zvl\u00e1dne\u0161?“ promluvil po chv\u00edli ticha Tom. „Jestli se ti do toho nechce, nemus\u00ed\u0161 to d\u011blat. Najmeme si pr\u00e1vn\u00edka a bude…“ „Ale j\u00e1 to chci ud\u011blat,“ nam\u00edtnul ti\u0161e Bill. „Kdy\u017e to neud\u011bl\u00e1m, z\u016fstanou<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[262],"tags":[],"class_list":["post-12069","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-za-stesti-zaplatis"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12069","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12069"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12069\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12069"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12069"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12069"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}