{"id":1207,"date":"2017-06-15T16:00:00","date_gmt":"2017-06-15T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1200"},"modified":"2017-06-15T16:00:00","modified_gmt":"2017-06-15T15:00:00","slug":"berlin-anonymous-4-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/06\/15\/berlin-anonymous-4-1-2\/","title":{"rendered":"Berlin, Anonymous 4. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Estricnina<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
No to si snad ze m\u011b d\u011bl\u00e1\u0161 srandu<\/strong><\/div>\n
\n

P\u00e1tek, 19. listopadu 2010<\/p><\/div>\n

21:03<\/div>\n
Odesl\u00e1no na adresu: TDeluxe89@yahoo.de<\/div>\n
<\/p>\n

Nap\u016fl sp\u00edm, ale myslel jsem, \u017ee d\u00e1m pro tebe dohromady kr\u00e1tk\u00fd mejl, proto\u017ee jsem nebyl tak \u00fapln\u011b \u00b4kolem\u00b4. U\u017e n\u011bjakou dobu jsme spolu nemluvili – jako skute\u010dn\u011b nemluvili – a mn\u011b chyb\u00ed na\u0161e bezc\u00edln\u00e9 kl\u00e1bosen\u00ed, v\u00ed\u0161? Douf\u00e1m, \u017ee nejsi moc zanepr\u00e1zdn\u011bn\u00fd. J\u00e1 jsem ve skute\u010dnosti vy\u010derpan\u00fd, ale nem\u016f\u017eu ti \u0159\u00edct pro\u010d, dokonce ani kdybych cht\u011bl. Ale je to tak zasran\u011b na hovno. Je to, jako by se m\u00e9 t\u011blo schv\u00e1ln\u011b vyp\u00ednalo, a j\u00e1 za\u010d\u00edn\u00e1m uva\u017eovat, jestli v\u00ed n\u011bco, co j\u00e1 ne. Okay, tak jsem divn\u00fd, to je fuk, po\u0159\u00e1d je to na nic.<\/em><\/div>\n

Mo\u017en\u00e1 je to m\u00e9 podv\u011bdom\u00ed, kter\u00e9 mi nedovoluje ti odpov\u011bd\u011bt, proto\u017ee v\u00ed, \u017ee tvoje koule jsou ve v\u00e1\u017en\u00e9m nebezpe\u010d\u00ed. Budu k tob\u011b up\u0159\u00edmn\u00fd; jsem vysoce \u0161kolen\u00fd a zku\u0161en\u00fd virtu\u00e1ln\u00ed kastr\u00e1tor. Ospravedl\u0148uju svou hr\u016fzu nah\u00e1n\u011bj\u00edc\u00ed mysl tvou ur\u00e1\u017ekou na jednu z nejlep\u0161\u00edch kapel, kter\u00e9 kdy chodily po Evrop\u011b. Proto\u017ee t\u011b m\u00e1m r\u00e1d, rozhodl jsem se, \u017ee t\u011b toho pon\u00ed\u017een\u00ed u\u0161et\u0159\u00edm – ale jen proto, \u017ee jsem milosrdn\u00e1 a odpou\u0161t\u011bj\u00edc\u00ed du\u0161e, kter\u00e1 nem\u00e1 nic jin\u00e9ho ne\u017e l\u00edtost pro ty, jim\u017e byl diagnostikov\u00e1n \u0161patn\u00fd hudebn\u00ed vkus. Jednoho dne se to nau\u010d\u00ed\u0161. \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Poslouchej – j\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsme spolu v posledn\u00ed dob\u011b mluvili m\u00e9n\u011b, a j\u00e1 nebudu vyzv\u00eddat, proto\u017ee mi do toho nic nen\u00ed a\u2026 no, v\u0161ak v\u00ed\u0161, j\u00e1 nev\u00edm, kdo jsi. Jsem \u00fapln\u011b nepou\u017eiteln\u00fd v d\u00e1v\u00e1n\u00ed rad, ale jsem opravdu dobr\u00fd v tom d\u00e1vat ostatn\u00edm v\u011bd\u011bt, jak\u00e9 jsou moje n\u00e1zory, tak\u017ee tady zkombinuju dv\u011b v\u011bci dohromady: Ned\u00edvej se na nejnov\u011bj\u0161\u00edho Harryho Pottera. Stoj\u00ed to \u00fapln\u011b za hovno, a ta zm\u011bna v\u0161ech re\u017eis\u00e9r\u016f u\u017e od Columbuse m\u011b taky nijak neohromila, a v\u0161iml sis, jak je Brumb\u00e1l \u010d\u00edm d\u00e1l divn\u011bj\u0161\u00ed? C\u00edtil jsem se jako zneuct\u011bn\u00fd, kdy\u017e jsem se na to dod\u00edval, po\u0159\u00e1d jsem cht\u011bl na Harryho k\u0159i\u010det, aby ut\u00edkal, ale zase, on po\u0159\u00e1d ut\u00edk\u00e1 od jedn\u00e9 v\u011bci ke druh\u00e9. J\u00e1 nev\u00edm, pro\u010d po\u0159\u00e1d vypad\u00e1 tak emo\u010dn\u011b znepokojen\u00fd; je to supermagick\u00fd typ kouzeln\u00edka, egoistick\u00fd h\u0148up. J\u00e1 bych si p\u0159ivolal \u0161t\u011bst\u00ed, kdykoliv bych jen cht\u011bl, mo\u017en\u00e1 spoustu pen\u011bz nebo d\u016fm nebo cokoliv, co by m\u011b jen napadlo. V tom je ta kr\u00e1sa magie. Kdyby jen \u017eivot byl tak pohodln\u00fd. Mo\u017en\u00e1 bych vymyslel zakl\u00ednadlo l\u00e1sky. Kdy\u017e jsem byl mal\u00fd, babi\u010dka mi v\u017edycky \u0159\u00edk\u00e1vala, \u017ee l\u00e1ska je kouzlo. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jsem t\u00e9 star\u00e9 bl\u00e1zniv\u00e9 \u017eensk\u00e9 nev\u011b\u0159il, proto\u017ee pro m\u011b bylo kouzlo kr\u00e1l\u00ed\u010dek vyta\u017een\u00fd z klobouku, nebo \u017eena roz\u0159\u00edznut\u00e1 nap\u016fl. To nen\u00ed tot\u00e9\u017e jako l\u00e1ska. L\u00e1ska se zd\u00e1 b\u00fdt mnohem m\u00e9n\u011b hmatateln\u00e1. Nemysl\u00edm si\u2026 ach, to je jedno. Nev\u00edm, co si myslet. Mo\u017en\u00e1, \u017ee v\u0161ev\u011bdouc\u00ed TD o magii jednu nebo dv\u011b v\u011bci v\u00ed.<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

Pokud ti nic z toho ned\u00e1v\u00e1 smysl, pak mus\u00ed\u0161 b\u00fdt bl\u00e1zen. V\u00edm, \u017ee to tak mus\u00ed b\u00fdt, proto\u017ee mn\u011b to smysl ned\u00e1v\u00e1 v\u016fbec. A\u0165 u\u017e m\u00e1\u0161 na mysli cokoliv, mysli na to jako na n\u011bco snadno ovladateln\u00e9ho, bez ohledu na to, jak ohromn\u011b to vypad\u00e1. Situace, kter\u00e1 vy\u017eaduje zlep\u0161en\u00ed v\u0161ema dostupn\u00fdma rukama. Kdokoliv, kdo \u0159ekl \u00b4sv\u011bt se neto\u010d\u00ed kolem v\u00e1s\u00b4 \u017eil v pop\u0159en\u00ed, proto\u017ee tv\u016fj sv\u011bt ano, a m\u011bl by b\u00fdt tvarov\u00e1n podle tv\u00fdch p\u0159edstav.<\/em><\/div>\n

J\u00e1 v\u00edm, \u017ee to bude zn\u00edt hloup\u011b, ale m\u00e1m takovou trapnou p\u0159edstavu, \u017ee s \u017eivotem by se m\u011blo nakl\u00e1dat jako s p\u00edsn\u00ed; m\u00e1 z\u00e1pletku, a\u0165 u\u017e jakkoliv nejednozna\u010dnou. Je to sm\u011bsice rytmu, rovnov\u00e1hy, opakov\u00e1n\u00ed a celkov\u00e9ho v\u00fdsledku – dobr\u00e9ho nebo \u0161patn\u00e9ho. U opravdu dobr\u00fdch p\u00edsni\u010dek se jejich tempo \u010dasto m\u011bn\u00ed, aby to poslucha\u010de st\u00e1le zaj\u00edmalo a byli ochotn\u00ed n\u00e1sledovat tu zm\u011bnu. P\u00edse\u0148 by nedo\u0161la nikam bez r\u016fzn\u00fdch posun\u016f, a nakonec by nedo\u0161lo k \u017e\u00e1dn\u00e9mu z\u00e1v\u011bru. Mo\u017en\u00e1 tam bude p\u00e1r zka\u017een\u00fdch not, ale pouze proto, aby udr\u017eovaly rovnov\u00e1hu mezi povzbudiv\u00fdmi refr\u00e9ny. Jestli to tak moc stoj\u00ed za hovno, zm\u011b\u0148 to, proto\u017ee chce\u0161, aby tv\u00e1 p\u00edse\u0148 st\u00e1la za to b\u00fdt poslouch\u00e1na v\u0161emi kolem tebe.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Koneckonc\u016f, ten sv\u011bt, kter\u00fd zn\u00e1\u0161, se kolem tebe to\u010d\u00ed; podobn\u011b jako kolem na\u0161\u00ed obl\u00edben\u00e9 d\u00e1my v nesn\u00e1z\u00edch, Pan Potter – kter\u00e9ho v\u0161ichni zn\u00e1me (A\u0165 u\u017e o 7 nebo 15 film\u016f pozd\u011bji) bude m\u00edt nakonec sv\u016fj \u0161\u0165astn\u00fd konec.<\/em><\/div>\n

\n
***<\/div>\n
<\/p>\n

Po\u0159\u00e1d m\u00e1m je\u0161t\u011b hodinu a p\u016fl<\/em>. Tom zast\u00e9nal a nep\u0159\u00edtomn\u011b se popadl za b\u0159icho. Ob\u011b ruce si nacpal do kapes, zat\u00edmco se potuloval po hlavn\u00ed t\u0159\u00edd\u011b a soust\u0159edil se na v\u0161e krom\u011b n\u00e1siln\u00e9 hladov\u00e9 bitvy, kter\u00e1 zp\u016fsobovala velmi hlasitou v\u00e1lku v jeho vnit\u0159nostech. Prsty m\u011bl zkroucen\u00e9 kolem mal\u00e9 karti\u010dky, na kterou si v\u010dera zaznamenal v\u0161echny informace o pohovoru. Hlad pravd\u011bpodobn\u011b vyhl\u00e1sil v\u00e1lku jeho nerv\u016fm a zdvojn\u00e1sobil tak jeho nepohodl\u00ed; ale k tomu by se nep\u0159iznal.<\/div>\n

Instinktivn\u011b k\u00fdvl na n\u011bkolik blon\u010fat\u00fdch d\u00edvek proch\u00e1zej\u00edc\u00edch kolem a nebyl nijak diskr\u00e9tn\u00ed ohledn\u011b toho, \u017ee oto\u010dil hlavu, aby se kr\u00e1tce pod\u00edval na jejich pozad\u00ed, zat\u00edmco se zachichotaly. Alespo\u0148 n\u011bkter\u00e9 v\u011bci se nestaly ko\u0159ist\u00ed jeho mizen\u00e9ho osudu. U\u017e ze zvyku si upravil \u010depici a n\u00e1hle se c\u00edtil leh\u010d\u00ed. Jen kdyby si nyn\u00ed mohl dovolit hezk\u00fd pozdn\u00ed ob\u011bd.<\/div>\n
\n

Tom se rozptyloval nahl\u00ed\u017een\u00edm do obchod\u016f. Trvalo to chv\u00edli, ne\u017e str\u00e1vil, jak moc mu Berl\u00edn chyb\u011bl, v\u0161echny ty nepatrn\u00e9 z\u00e1zraky uprost\u0159ed b\u011b\u017en\u011b vypadaj\u00edc\u00ed m\u011bstsk\u00e9 scen\u00e9rie; slab\u00e9 mastn\u00e9 v\u016fn\u011b ze st\u00e1nk\u016f s j\u00eddlem a podivn\u00fdch restaurac\u00ed prom\u00edchan\u00e9 s t\u011b\u017ek\u00fdmi, zakou\u0159en\u00fdmi pachy ucpan\u00fdch silnic, se podivn\u011b pohodln\u011b usazovaly v jeho plic\u00edch. Kapela si pro\u0161la spravedliv\u00fdm pod\u00edlem \u00fachvatn\u00fdch m\u011bst b\u011bhem dvou let cestov\u00e1n\u00ed po Severn\u00ed Americe, ale zd\u00e1lo se, \u017ee \u017e\u00e1dn\u00e9 z nich natolik nenapadlo jeho smysly tak ohromn\u011b jako pr\u00e1v\u011b te\u010f Berl\u00edn. Mo\u017en\u00e1, \u017ee tentokr\u00e1t se n\u011bjakou dobu zdr\u017e\u00ed.<\/p><\/div>\n

\n

Jeho o\u010di se zastavily na zaj\u00edmav\u011b vyhl\u00ed\u017eej\u00edc\u00edm butiku, kter\u00fd se nach\u00e1zel mezi v\u011bt\u0161\u00edm obchodem s obuv\u00ed a t\u00edm, co vypadalo jako italsk\u00e9 bistro. P\u0159e\u0161el k v\u00fdloze, nadhodil si na z\u00e1dech t\u011b\u017ek\u00e9 kytarov\u00e9 pouzdro a zastavil se p\u0159ed n\u011bkolika oble\u010den\u00fdmi figur\u00ednami. Tohle – tohle je bunda Toma Kaulitze. Tomovy rty se zvedly do mal\u00e9ho \u00fasm\u011bvu, jak si prohl\u00ed\u017eel velkou, hedv\u00e1bnou v\u00ednov\u011b-\u010dernou bundu. Po pe\u010dliv\u00e9m zkoum\u00e1n\u00ed bundy se rozhl\u00e9dl kolem po dal\u0161\u00edch kusech oble\u010den\u00ed a dopl\u0148c\u00edch, v\u0161echno v r\u016fzn\u00fdch stylech a barv\u00e1ch a v\u0161e bylo velmi sv\u011b\u017e\u00ed a mlad\u011b vypadaj\u00edc\u00ed. Na polic\u00edch v p\u0159edn\u00ed \u010d\u00e1sti le\u017eely tlust\u00e9, elegantn\u00ed, po kolena vysok\u00e9 boty vystaven\u00e9 v lev\u00e9 \u010d\u00e1sti v\u00fdlohy, kontrastuj\u00edc\u00ed s neonov\u011b prou\u017ekovan\u00fdmi teniskami v prav\u00e9 \u010d\u00e1sti. Vzhl\u00e9dl k v\u00fdv\u011bsce obchodu a odfrkl si: Ezoterick\u00fd design<\/em>.<\/div>\n

Usoudil, \u017ee m\u00e1 p\u0159ed pohovorem je\u0161t\u011b \u010das a s m\u00edrnou zv\u011bdavost\u00ed vstoupil dovnit\u0159. Mal\u00e9 nakupov\u00e1n\u00ed o\u010dima bylo ne\u0161kodn\u00e9, a\u010dkoliv Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee kdyby mohl vym\u011bnit sv\u016fj posledn\u00ed rozpo\u010det na j\u00eddlo na tento t\u00fdden za nov\u00e9 d\u017e\u00edny nebo tu kr\u00e1snou bundu, tak by to okam\u017eit\u011b ud\u011blal.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

„Lisho – \u0159ekni mi pravdu.“<\/p><\/div>\n

„Je to\u2026“ Drobn\u00e1 brunetka si povzdychla do dlan\u00ed a pozorn\u011b p\u0159ik\u00fdvla, kdy\u017e studovala od\u011bv, kter\u00fd Bill dr\u017eel p\u0159ed sebou. „Jsi to\u2026 ty?“<\/div>\n
Bill unaven\u011b sv\u011bsil ruku a proto\u010dil o\u010di. Pot\u0159eboval v\u00edc rozhodn\u011bj\u0161\u00ed p\u0159\u00e1tele; v tomto ohledu byli v\u0161ichni stejn\u00ed. „To jsi \u0159\u00edkala i o tom posledn\u00edm!“ Povystr\u010dil spodn\u00ed ret a zam\u011b\u0159il se na ka\u0161m\u00edrovou ko\u0161ili ve sv\u00e9 ruce. Byla elegantn\u011b \u010dern\u00e1, m\u011bkk\u00e1 pod jeho prsty, stylov\u00e1, ale p\u0159itom nic, co by z n\u00ed vyk\u0159ikovalo \u00b4starom\u00f3dn\u00ed\u00b4. P\u0159ejel prsty pod\u00e9l \u0161vu m\u00edrn\u00e9ho v\u00fdst\u0159ihu do V a vzh\u016fru po st\u0159\u00edbrn\u00e9m pro\u0161it\u00ed, kter\u00e9 se postupn\u011b t\u00e1hlo a\u017e na ruk\u00e1v.<\/div>\n
„Ne, ne\u2026 Tahle se mi tentokr\u00e1t opravdu l\u00edb\u00ed. Vypad\u00e1 skv\u011ble. Nen\u00ed to f\u00e9r, \u017ee n\u011bkte\u0159\u00ed z n\u00e1s maj\u00ed dar vypadat dob\u0159e t\u00e9m\u011b\u0159 v \u010demkoliv.“ Felicia si pora\u017een\u011b povzdechla a op\u0159ela se z\u00e1dy do jedn\u00e9 z \u017eidl\u00ed, kter\u00e9 se nach\u00e1zely u p\u0159evl\u00e9kac\u00edch kabinek.<\/div>\n
\n

„To nen\u00ed pravda,“ odsekl Bill, ale nedok\u00e1zal skr\u00fdt \u00fasm\u011bv ohro\u017euj\u00edc\u00ed koutky jeho \u00fast. Rozhodl se zabo\u0159it do stojanu za sebou, neschopn\u00fd skr\u00fdt svou radost z dobr\u00e9ho povzbuzen\u00ed jeho ega. Po chv\u00edli ne\u00fasp\u011b\u0161n\u00e9ho hled\u00e1n\u00ed hodil ostatn\u00ed kousky od\u011bv\u016f na pr\u00e1zdnou \u017eidli vedle sv\u00e9 kamar\u00e1dky a zvedl ruku, aby zatahal za jeden ze sv\u00fdch dred\u016f. „Ale ve v\u0161\u00ed v\u00e1\u017enosti\u2026 Pro tuhle v\u011bc mus\u00edm vypadat dob\u0159e. U\u017e jsem kv\u016fli tomu je\u010del na Ala\u2026 Bylo by hrozn\u00e9 j\u00edt tam v jak\u00e9koliv star\u00e9 v\u011bci, kterou m\u00e1m v \u0161atn\u00edku.“<\/p><\/div>\n

„Ty jsi na n\u011bj za to je\u010del? Bille\u2026“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, j\u00e1 v\u00edm, matko, neza\u010d\u00ednej s t\u00edm taky.“ Dobromysln\u011b proto\u010dil o\u010di a s obnovenou energi\u00ed se zabo\u0159il do stojanu po lev\u00e9 stran\u011b. „Prost\u011b chci vypadat slu\u0161n\u011b. Je to u\u017e n\u011bjakou dobu, co jsem byl na n\u011b\u010dem tak, j\u00e1 nev\u00edm, n\u00f3bl?“<\/div>\n
„Je to u\u017e n\u011bjakou dobu, cos d\u011blal cokoliv jin\u00e9ho krom\u011b pr\u00e1ce. Jak to s tebou Alfons<\/a> v\u016fbec zvl\u00e1d\u00e1?“<\/div>\n
„Mus\u00edm pracovat, jestli si chci n\u011bco na\u0161et\u0159it, ty to v\u00ed\u0161,“ zavolal Bill za stojanem. „Nem\u016f\u017eu si dovolit ani nemocenskou. V\u0161echno spolkne m\u016fj n\u00e1jem; sem tam i vynech\u00e1m n\u011bjak\u00e9 to j\u00eddlo. Plat v centru stoj\u00ed za hovno, ale je to v\u0161echno, co pr\u00e1v\u011b te\u010f m\u00e1m. Prost\u011b to se mnou vydr\u017e? Mo\u017en\u00e1 m\u016f\u017eeme str\u00e1vit n\u011bjak\u00fd den na pl\u00e1\u017ei, a\u017e budu m\u00edt volno. J\u00e1, ty, Ali, a hmm, j\u00e1 nev\u00edm, m\u016fj neuv\u011b\u0159iteln\u011b roztomil\u00fd kolega Gustav?“ Vykoukl zpoza stojanu, kter\u00fd u\u017e nap\u016fl oto\u010dil kolem dokola, a pohl\u00e9dl na tv\u00e1\u0159 sv\u00e9 kamar\u00e1dky pro jakoukoliv reakci.<\/div>\n
\n

„Gustav\u2026 oh. M\u00e1 kr\u00e1tk\u00e9 blond vlasy a ob\u010das nos\u00ed ty br\u00fdle s tlust\u00fdmi obrou\u010dkami?“ Feliciin v\u00fdraz byl ne\u010diteln\u00fd a Bill ti\u0161e zaklel.<\/p><\/div>\n

„Jo, je opravdu mil\u00fd. Je to docela tich\u00fd chlap\u00edk, i kdy\u017e trochu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed\u2026 \u0159\u00edkal, \u017ee t\u011b zn\u00e1, jezd\u00edte stejn\u00fdm autobusem nebo tak n\u011bco. Myslel jsem, \u017ee-„<\/div>\n
„\u0158\u00edkal jsi pl\u00e1\u017e?“<\/div>\n
„\u0158\u00edkal,“ Billa odradil jej\u00ed nedostatek z\u00e1jmu o Gustava.<\/div>\n
„Je listopad, Bille. Nem\u016f\u017eeme se v p\u0159\u00ed\u010detn\u00e9m stavu p\u0159ibl\u00ed\u017eit k pl\u00e1\u017ei a\u017e do kv\u011btna\u2026 pokud v\u016fbec to!“<\/div>\n
Bill pokr\u010dil rameny. „\u0158ekl jsem, \u017ee to ud\u011bl\u00e1me, jakmile budu m\u00edt p\u0159\u00ed\u0161t\u011b volno.“<\/div>\n
Felicia proto\u010dila o\u010di a vstala. P\u0159ek\u0159\u00ed\u017eila si pa\u017ee na hrudi a za\u010dala se proch\u00e1zet obchodem, prohl\u00ed\u017eela si z\u00e1\u0159iv\u00e9 oble\u010den\u00ed vis\u00edc\u00ed z v\u011b\u0161\u00e1k\u016f na st\u011bn\u011b. Pro\u010d Bill nenakupoval v norm\u00e1ln\u00edch obchodech, to nikdy nev\u011bd\u011bla.<\/div>\n
\n

Po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b se Bill rozhodl, \u017ee by se rad\u011bji zhroutil, ne\u017e aby musel prohl\u00ed\u017eet n\u011bjak\u00e9 dal\u0161\u00ed potenci\u00e1ln\u00ed oble\u010den\u00ed. Musel ale je\u0161t\u011b naj\u00edt n\u011bco atraktivn\u011bj\u0161\u00edho ne\u017e tu ka\u0161m\u00edrovou ko\u0161ili, kterou si vybral, a jeho frustrace vyvrcholila. „Lisho,“ \u0159ekl zp\u011bvav\u011b, „Felicio, jdeme. Asi za p\u016fl hodiny mus\u00edm b\u00fdt v pr\u00e1ci.“ \u0160oural se k \u017eidl\u00edm, kde p\u0159ed n\u011bkolika minutami sed\u011bla, ale uvid\u011bl jen svou ta\u0161ku a nejm\u00e9n\u011b tucet kousk\u016f oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 vybrali z reg\u00e1lu u\u017e d\u0159\u00edve. „Lisho?“<\/p><\/div>\n

Nakr\u010dil obo\u010d\u00ed a popadl ta\u0161ku ze \u017eidle, jen st\u011b\u017e\u00ed vzal na v\u011bdom\u00ed dal\u0161\u00ed p\u0159edm\u011bty, kter\u00e9 ment\u00e1ln\u011b u\u017e d\u00e1vno odhodil. Pro\u0161el skrz obchod a ochotn\u011b ignoroval touhu se rychle prohrabat stolem s ozdobami a opasky, kolem kter\u00e9ho p\u0159itom pro\u0161el. Zachytil pohled na jej\u00ed kr\u00e1tk\u00fd cul\u00edk v odd\u011blen\u00ed bot a rychle k n\u00ed zam\u00ed\u0159il.<\/div>\n
„Lisho, poj\u010f, mus\u00edm do pr\u00e1ce. Gustav<\/em>, kter\u00fd je neuv\u011b\u0159iteln\u011b zodpov\u011bdn\u00fd, soust\u0159ed\u011bn\u00fd a p\u0159esto kouzeln\u011b jemn\u00fd a sladk\u00fd \u010dlov\u011bk, bude, ehm, ve mn\u011b zklaman\u00fd, pokud nebudu v na\u0161\u00ed t\u0159\u00edd\u011b v\u010das. U\u017e jsem se zm\u00ednil, \u017ee je cool?“<\/div>\n
\n

Bill se p\u0159ibl\u00ed\u017eil k jej\u00ed postav\u011b, na\u0161tvan\u00fd, \u017ee mu okam\u017eit\u011b neodpov\u011bd\u011bla. Trvalo mu chv\u00edli, ne\u017e si v\u0161iml vysok\u00e9ho mu\u017ee, se kter\u00fdm o\u010dividn\u011b \u017eiv\u011b kl\u00e1bosila. Zastavil se ani ne metr za n\u00ed a o\u010di mu se zv\u011bdavost\u00ed padly na toho cizince. \u010cern\u00e9 cornrows lemovaly poko\u017eku jeho hlavy a na hlav\u011b mu sed\u011bla modr\u00e1 \u010depice, opatrn\u011b um\u00edst\u011bn\u00e1 na bok. Rychle si pov\u0161iml pytlovit\u00e9ho, tmav\u00e9ho oble\u010den\u00ed, ne\u017e zvedl pohled k jeho tv\u00e1\u0159i. P\u0159ita\u017eliv\u00fd, velmi p\u0159ita\u017eliv\u00fd, byla jeho prvn\u00ed my\u0161lenka. Mu\u017eova k\u016f\u017ee m\u011bla z\u0159eteln\u011b zlat\u00fd n\u00e1dech a v kontrastu s tmav\u00fdmi vlasy n\u00e1dhern\u011b z\u00e1\u0159ila; ale kdy\u017e jeho o\u010di zachytily odlesk st\u0159\u00edbrn\u00e9ho krou\u017eku ve rtu, Billem projel z\u00e1blesk pozn\u00e1n\u00ed. Otev\u0159el \u00fasta, nejist\u00fd, jestli by m\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct, ale a\u0165 u\u017e m\u011bl nebo ne, jeho hlas mu pr\u00e1v\u011b v tu chv\u00edli vypov\u011bd\u011bl slu\u017ebu.<\/p><\/div>\n

Felicia za sebou n\u00e1hle uc\u00edtila jeho p\u0159\u00edtomnost a oto\u010dila se. „U\u017e jsi hotov\u00fd, Bille? Nemus\u00ed\u0161 za chvilku do pr\u00e1ce?“ Usm\u00e1la se, ale po chv\u00edli jej\u00ed sm\u00edch zmizel, kdy\u017e si v\u0161imla zvl\u00e1\u0161tn\u00edho studijn\u00edho pohledu v Billov\u00fdch o\u010d\u00edch. N\u00e1sledovala jeho zorn\u00e9 pole a pod\u00edvala se zp\u00e1tky na Toma.<\/div>\n
Tom s \u0161iroce otev\u0159en\u00fdma o\u010dima op\u011btov\u00e1val jeho pohled. „J\u00e1\u2026 ty, ehm\u2026 Bille?“ Dostal ze sebe nep\u0159ipraven\u011b a zopakoval p\u0159itom ochrapt\u011bl\u00fdm hlasem jm\u00e9no, kter\u00e9 pou\u017eila Felicia.<\/div>\n
Felicia vzru\u0161en\u011b tleskla rukama.<\/div>\n
\n

„Omlouv\u00e1m se, \u017ee jsem v\u00e1s nep\u0159edstavila. Ehm, Tome, tohle je jeden z m\u00fdch nejlep\u0161\u00edch p\u0159\u00e1tel, Bill. Bille, tohle je m\u016fj d\u00e1vn\u00fd kamar\u00e1d z d\u011btstv\u00ed. Jako d\u011bti jsme spolu chodili do \u0161koly, ne\u017e jsem se p\u0159est\u011bhovala do Anglie.“ Znovu se usm\u00e1la, ale ani jeden z mlad\u00edk\u016f neodpov\u011bd\u011bl. „Vy dva se, ehm, u\u017e zn\u00e1te, nebo\u2026?“ Zeptala se Felicia zv\u011bdav\u011b, s nejistotou, jak reagovat na zp\u016fsob, jak\u00fdm se oba mu\u017ei p\u0159ed n\u00ed zab\u00fdvali z\u00e1vodem v z\u00edr\u00e1n\u00ed.<\/p><\/div>\n

Bill okam\u017eit\u011b na chv\u00edli zav\u0159el o\u010di, kdy\u017e jej\u00ed hlas kone\u010dn\u011b zaregistroval. „Tome?“ Dostal ze sebe nakonec v\u00e1hav\u011b.<\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvl a nep\u0159\u00edtomn\u011b si zastr\u010dil ruce do kapes. „P\u00e1ni,“ vydechl. „Ty ses, uh, opravdu ses zm\u011bnil. Ty posledn\u00ed roky pro tebe byly v\u00e1\u017en\u011b dobr\u00e9, Tr\u00fcmpere.“ Tom se kousl do sv\u00e9ho piercingu, zasko\u010den\u00fd v\u0161\u00ed tou zn\u00e1most\u00ed a nezn\u00e1most\u00ed Billova vzhledu. Tenkr\u00e1t jsem myslel, \u017ee vypad\u00e1 jako holka, ale tohle je n\u011bco jinak komick\u00e9ho. Je zatracen\u011b skoro jako model, a je n\u00e1dhern\u00fd.<\/em><\/div>\n
\n

Billovy o\u010di na zlomek vte\u0159iny zabloudily k podlaze, v \u00fastech m\u011bl n\u00e1hle sucho. „Mhmm, je to jin\u00e9. Vypad\u00e1 to, \u017ee ty si taky nevede\u0161 \u0161patn\u011b,“ uzav\u0159el to nakonec s nevrl\u00fdm podt\u00f3nem. Nerv\u00f3zn\u011b si pop\u00edral, \u017ee jej p\u0159edt\u00edm zcela bez rozpak\u016f okukoval, ani\u017e by si byl v\u011bdom toho, kdo to je. B\u011bhem dvou let se Tomovy chlapeck\u00e9 kvality, odr\u00e1\u017een\u00e9 t\u011bmi voln\u00fdmi dredy v jeho blon\u010fat\u00fdch pramenech, dramaticky vytratily, a jeho rysy byly nyn\u00ed stejn\u011b pevn\u00e9 jako cop\u00e1nky v jeho vlasech. Ta radik\u00e1ln\u00ed zm\u011bna musela b\u00fdt p\u0159\u00ed\u010dinou toho kolos\u00e1ln\u00edho kroucen\u00ed hluboko v jeho \u017ealudku.<\/p><\/div>\n

„No, uhm, to\u2026 to je skv\u011bl\u00e9. Vy dva se zn\u00e1te,“ za\u010dala Felicia. „Jste p\u0159\u00e1tel\u00e9, nebo-„<\/div>\n
Bill sebou \u0161kubl p\u0159i pou\u017eit\u00ed slova \u00b4p\u0159\u00e1tel\u00e9\u00b4. V n\u00e1hl\u00e9m n\u00e1valu se mu v mysli objevily vzpom\u00ednky na j\u00edzdu vlakem, a on mohl c\u00edtit, jak mu kon\u010detinami a\u017e do hrudn\u00edku prot\u00e9kaj\u00ed slab\u011b z\u0159eteln\u00e9 pocity viny. D\u0159\u00edve, ne\u017e mohl promluvit, ho Tom p\u0159eru\u0161il.<\/div>\n
„Chodili jsme spolu na st\u0159edn\u00ed. Nepamatuju si, \u017ee bychom byli p\u0159\u00e1tel\u00e9.“ Nezd\u00e1lo se, \u017ee by byl v Tomov\u00fdch slovech n\u011bjak\u00fd hn\u011bv ani roztrp\u010den\u00ed a Billov\u00fdm u\u0161\u00edm zn\u011bly pom\u011brn\u011b nekompromisn\u011b. \u010cernovlas\u00fd dredat\u00fd mlad\u00edk p\u0159ik\u00fdvl, t\u00e9m\u011b\u0159 jako v n\u011bjak\u00e9 neexistuj\u00edc\u00ed dohod\u011b. „Nemohli jsme b\u00fdt. To proto, \u017ee to bylo proti z\u00e1kon\u016fm nebo tak n\u011bco. Byl to n\u011bjak\u00fd bl\u00e1zniv\u00fd z\u00e1sah osudu, logika, se kterou si jasn\u011b nechce\u0161 zahr\u00e1vat, a jsem si jist\u00fd, \u017ee by to byl zcela riskantn\u00ed krok, kdybychom se rozhodli vz\u00e1jemn\u011b zapojit do jak\u00e9hokoliv p\u0159\u00e1telsk\u00e9ho jedn\u00e1n\u00ed,“ uvedl Tom, jako kdyby to byla ta nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc na sv\u011bt\u011b, kterou musel \u0159\u00edct. „Tak\u017ee ne, nejsme p\u0159\u00e1tel\u00e9, \u017ee Bille?“<\/div>\n
\n

Billovy o\u010di jen st\u011b\u017e\u00ed opustily jeho tv\u00e1\u0159 a tak spat\u0159il to m\u00edrn\u00e9 zvednut\u00ed Tomov\u00fdch \u00fast, kdy\u017e mluvil. Rychle to pova\u017eoval za samolibou formu posm\u011bchu. Bill se hlasit\u011b zasm\u00e1l a dramaticky pozvedl obo\u010d\u00ed; tenhle kluk byl absolutn\u011b, sm\u011b\u0161n\u011b, neuv\u011b\u0159iteln\u011b absurdn\u00ed. N\u011bkte\u0159\u00ed lid\u00e9 se k lep\u0161\u00edmu prost\u011b nezm\u011bn\u00ed. Zvl\u00e1\u0161t\u011b rozmazlen\u00ed, sebest\u0159edn\u00ed bastardi jako Tom.<\/p><\/div>\n

„Lisho, mysl\u00edm, \u017ee bychom m\u011bli asi j\u00edt – u\u017e tak p\u0159ijdu pozd\u011b.“<\/div>\n
Felicia se zamra\u010dila, nejen \u017ee nerozum\u011bla, jak\u00fd to druh polo-konverzace pr\u00e1v\u011b prob\u011bhl mezi Billem a Tomem, ale tak\u00e9 pro\u010d Bill mluvil k n\u00ed s o\u010dima st\u00e1le p\u0159ilepen\u00fdma k Tomovi.<\/div>\n
„Jasn\u011b,“ souhlasila rychle, nep\u0159\u00edjemn\u00e1 atmosf\u00e9ra rychle za\u010d\u00ednala b\u00fdt dusiv\u00e1. Lehce zatahala za Bill\u016fv ruk\u00e1v. „Tak poj\u010f, svezu t\u011b. Tome, opravdu moc r\u00e1da jsem t\u011b zase vid\u011bla! N\u011bkdy bychom si m\u011bli zaj\u00edt na kafe, ano?“<\/div>\n
Tom kvapn\u011b oto\u010dil hlavu dol\u016f k Felicii a p\u0159ik\u00fdvl d\u0159\u00edv, ne\u017e zaregistroval, s \u010d\u00edm to vlastn\u011b souhlasil. „Jist\u011b. Jo, rozhodn\u011b.“ Kafe, uf<\/em>. P\u0159ejel si jazykem p\u0159es sv\u00e9 such\u00e9 rty a nadiktoval j\u00ed telefonn\u00ed \u010d\u00edslo sv\u00e9ho nov\u00e9ho bytu, kter\u00e9 si zapsala do mobilu.<\/div>\n
\n

„Skv\u011bl\u00e9. Okay, m\u011bj se!“ Vym\u011bnila si s Tomem zdvo\u0159il\u00e9 \u00fasm\u011bvy a pot\u00e9 byl Bill odta\u017een za ruk\u00e1v od druh\u00e9ho mlad\u00edka d\u0159\u00edv, ne\u017e to v\u016fbec zaregistroval – jeho pohled byl n\u00e1siln\u011b odtrhnut od Tomovy tv\u00e1\u0159e.<\/p><\/div>\n

„Taky jsem t\u011b r\u00e1d znovu vid\u011bl, Bille.“ Tom zam\u00e1val Billov\u011b vzdaluj\u00edc\u00ed se postav\u011b a, dle o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed, neobdr\u017eel \u017e\u00e1dnou odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
Jak\u00e9 byly \u0161ance?<\/em> Tom pot\u0159\u00e1sl hlavou a chv\u00edli po\u010dkal, ne\u017e obchod opustil.<\/div>\n
St\u00e1le nadut\u00e1 mrcha, co. N\u011bkte\u0159\u00ed lid\u00e9 se prost\u011b nezm\u011bn\u00ed, h\u00e1d\u00e1m.<\/em><\/div>\n
Koneckonc\u016f, co \u010dekal; ne v\u0161echny \u017e\u00e1by jsou zaklet\u00ed princov\u00e9. Nebo princezny, p\u0159esn\u011bji.<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 jen prost\u011b pot\u0159ebuje b\u00fdt pol\u00edben.<\/em><\/div>\n
Tom se kousl do rtu s t\u00edm nej\u0161ir\u0161\u00edm \u00fa\u0161klebkem a potla\u010dil uchechtnut\u00ed. \u010cekal na n\u011bj pohovor a ne zkoum\u00e1n\u00ed ropuchy.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

Cesta do pr\u00e1ce byla nepohodln\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e \u010dekal. Po celou dobu se jej Felicia vypt\u00e1vala na to kr\u00e1tk\u00e9 setk\u00e1n\u00ed s Tomem v butiku. Od toho, pro\u010d byl tak tich\u00fd, kdy\u017e se navz\u00e1jem znali, a\u017e po to, pro\u010d je Tom ozna\u010dil jako \u00b4ne-p\u0159\u00e1tele\u00b4. Bill, samoz\u0159ejm\u011b, na \u017e\u00e1dnou z nich p\u0159\u00edli\u0161 jasn\u011b neodpov\u011bd\u011bl a omezoval sv\u00e9 odpov\u011bdi na p\u0159ik\u00fdvnut\u00ed, zavrt\u011bn\u00ed hlavou a jednoslovn\u00e9 odpov\u011bdi. Nedok\u00e1zal pochopit, pro\u010d se n\u00e1hle c\u00edt\u00ed v tak povznesen\u00e9 n\u00e1lad\u011b pot\u00e9, co Toma znovu vid\u011bl. Nebyl tam \u017e\u00e1dn\u00fd skute\u010dn\u00fd d\u016fvod, pro\u010d by m\u011bl jejich setk\u00e1n\u00ed n\u011bjak p\u0159ehnan\u011b analyzovat; Tom nebyl koneckonc\u016f nic v\u00edc ne\u017e jen zn\u00e1m\u00fd. Nav\u00edc takov\u00fd, kter\u00e9ho nikdy nem\u011bl r\u00e1d. Nemohl si pomoct a zachv\u011bl se, kdy\u017e si p\u0159ipomn\u011bl, jak se jeden do druh\u00e9ho zavrt\u00e1vali pohledem. Pro\u010d to tak bylo?<\/p><\/div>\n

\n

Bill si n\u011bkolikr\u00e1t rukama prot\u0159el \u010delo, ale ne tak siln\u011b, jako kdy\u017e Felicia nakonec do\u0161la k vlastn\u00ed reakci na to, \u017ee Toma po tak dlouh\u00e9 dob\u011b potkala. Bill se dozv\u011bd\u011bl, \u017ee jejich rodi\u010de se vz\u00e1jemn\u011b p\u0159\u00e1telili, a p\u0159esto\u017ee se jej\u00ed rodina p\u0159est\u011bhovala do Velk\u00e9 Brit\u00e1nie, kdy\u017e nastoupila do p\u00e1t\u00e9 t\u0159\u00eddy, jejich rodiny z\u016fst\u00e1valy v kontaktu a pravideln\u011b se vz\u00e1jemn\u011b nav\u0161t\u011bvovaly a\u017e do doby p\u0159ed n\u011bkolika lety. Bylo mo\u017en\u00e9, \u017ee nev\u011bd\u011bla, jak\u00fdm naprost\u00fdm blbcem se Tom dle Billova n\u00e1zoru b\u011bhem st\u0159edn\u00ed \u0161koly stal. Mo\u017en\u00e1 to nev\u011bd\u011bla, a proto nemohla p\u0159estat mluvit o tom, jak moc hezky vypad\u00e1, jak se zd\u00e1 b\u00fdt po\u0159\u00e1d tak mil\u00fd, a jak je po\u0159\u00e1d tak okouzluj\u00edc\u00ed, jako si jej pamatovala. Nemohla to v\u011bd\u011bt, proto\u017ee pak by nebyla tak nat\u011b\u0161en\u00e1 si s n\u00edm d\u00e1t kafe a znovu ho poznat.<\/p><\/div>\n

Kdy\u017e se Bill kone\u010dn\u011b dostal do pr\u00e1ce po tom, co se zd\u00e1lo b\u00fdt jako ta nejdel\u0161\u00ed j\u00edzda za posledn\u00ed dobu, jeho o\u010di padly na Gustava, kter\u00fd sed\u011bl ve t\u0159\u00edd\u011b a hluboce se mra\u010dil. C\u00edtil se, jako by se na n\u011bj vyka\u0161lal a a\u017e do t\u00e9 chv\u00edle si na n\u011bj ani nevzpomn\u011bl. Bill se v tu chv\u00edli c\u00edtil jako ten nejsobe\u010dt\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk na sv\u011bt\u011b.<\/div>\n
Po\u0159\u00e1d si opakoval, \u017ee je p\u00e1tek, aby uklidnil sv\u016fj n\u00e1hl\u00fd neklid, slavn\u00fd v\u00edkend se bl\u00ed\u017eil, a\u010dkoliv rozcvi\u010dov\u00e1n\u00ed \u010dtvrte\u010dn\u00ed hodiny dramatick\u00e9 t\u0159\u00eddy bylo sly\u0161et a\u017e z druh\u00e9ho konce haly.<\/div>\n
\n

Odlo\u017eil si v\u011bci, kdy\u017e se za\u010daly objevovat d\u011bti, spousta z nich oble\u010den\u00e1 st\u00e1le ve \u0161koln\u00ed uniform\u011b. Zamumlal sv\u016fj pozdrav Gustavovi, ne\u017e za\u010dal ps\u00e1t na b\u00edlou tabuli, st\u00e1le beznad\u011bjn\u011b ztracen v hlubok\u00e9m oce\u00e1nu vlastn\u00ed mysli. Kdy\u017e skon\u010dil se z\u00e1pisem programu dne\u0161n\u00ed hodiny, pro\u0161el se t\u0159\u00eddou, aby zav\u0159el dve\u0159e. Usoudil, \u017ee u\u017e p\u0159i\u0161lo i posledn\u00ed z d\u011bt\u00ed, a kr\u00e1tce, vzd\u00e1len\u011b p\u0159ejel pohledem chodbu, zat\u00edmco dve\u0159e jemn\u011b zav\u00edral. Jeho reakce byla t\u00e9m\u011b\u0159 dramaticky opo\u017ed\u011bn\u00e1, stejn\u011b jako v\u0161echny jeho pohyby od chv\u00edle, kdy dorazil; hlava mu vyst\u0159elila vzh\u016fru a pak se rychle p\u0159itiskl ke dve\u0159\u00edm, aby vid\u011bl l\u00e9pe skrz mal\u00e9 okno. Poda\u0159ilo se mu zahl\u00e9dnout z\u00e1blesk tmav\u011b modr\u00e9 \u010depice a tmav\u00fdch cornrows, kter\u00e9 n\u00e1sledovaly za roh pana Brauera.<\/p><\/div>\n

\n

***<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n

Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (00:51)<\/em><\/strong><\/div>\n
kysel\u00e1 zeln\u00e1 ryb\u00ed pol\u00e9vka je zatracen\u011b dobr\u00e1, k\u00e1mo. nem\u00e1\u0161 tu\u0161en\u00ed, o co p\u0159ich\u00e1z\u00ed\u0161. kdybych si pr\u00e1v\u011b te\u010f mohl n\u011bjakou uva\u0159it, tak bych to ud\u011blal.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Kdy\u017e mi \u017eivot dal citrony a \u0159ekl mi, abych byl mil\u00fd, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mra\u017eenou vodku, napsal: (00:51)<\/em><\/strong><\/div>\n

Jak\u00e9 to je, \u017e\u00edt se ztr\u00e1tou chuti? V\u00e1\u017en\u011b, m\u011bl by ses nechat prohl\u00e9dnout.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (00:52)<\/em><\/strong><\/div>\n

vtipn\u00e9. takov\u00e9 sra\u010dky maj\u00ed jen sta\u0159\u00edci.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Kdy\u017e mi \u017eivot dal citrony a \u0159ekl mi, abych byl mil\u00fd, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mra\u017eenou vodku, napsal: (00:53)<\/strong><\/em><\/div>\n

Mohl bys b\u00fdt klidn\u011b scvrkl\u00e1 star\u00e1 \u017eensk\u00e1 s prsama a\u017e u kolen a j\u00e1 bych se to nedozv\u011bd\u011bl.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (00:53)<\/em><\/strong><\/div>\n

mmhm, a to by se ti l\u00edbilo, co. cht\u011bl bys n\u011bco takov\u00e9ho. cht\u011bl bys omotat ruce kolem m\u00fdch sedmi pneumatik v pase. vsad\u00edm se, \u017ee m\u00e1\u0161 o mn\u011b p\u011bkn\u011b zvr\u00e1cen\u00e9 fantazie \ud83d\ude09<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Kdy\u017e mi \u017eivot dal citrony a \u0159ekl mi, abych byl mil\u00fd, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mra\u017eenou vodku, napsal: (00:55)<\/em><\/strong><\/div>\n

Ty jsi v\u00e1\u017en\u011b naru\u0161en\u00fd. Ty a tvoje kysel\u00e9 zel\u00ed byste m\u011b m\u011bli nechat na pokoji\u2026 Mus\u00edm brzy vst\u00e1vat, a kdy\u017e tady sed\u00edm a p\u0159edst\u00edr\u00e1m, \u017ee s tebou vedu rozhovor, ni\u010d\u00ed mi to mou dokonale zdravou mysl. *povzdech*<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (00:59)<\/em><\/strong><\/div>\n

no jo. zapomn\u011bl jsem. vy\u017eaduje to n\u011bjakou v\u00e1\u017enou du\u0161evn\u00ed rovnov\u00e1hu b\u00fdt virtu\u00e1ln\u00ed kastr\u00e1tor? jako co?<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Kdy\u017e mi \u017eivot dal citrony a \u0159ekl mi, abych byl mil\u00fd, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mra\u017eenou vodku, napsal: (01:01)<\/em><\/strong><\/div>\n

To vy\u017eaduje. Bude\u0161 m\u016fj p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed pacient, pokud takhle bude\u0161 pokra\u010dovat.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (01:02)<\/em><\/strong><\/div>\n

seschl\u00e9 star\u00e9 d\u00e1my, kter\u00e9 maj\u00ed koule? tak se rozhodni.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Kdy\u017e mi \u017eivot dal citrony a \u0159ekl mi, abych byl mil\u00fd, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mra\u017eenou vodku, napsal: (01:03)<\/em><\/strong><\/div>\n

Ty jsi nemo\u017en\u00fd<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (01:06)<\/em><\/strong><\/div>\n

Chyb\u011bj\u00edc\u00ed gramatika! Na minutu jsem si myslel, \u017ee m\u00e1\u0161 skute\u010dn\u011b mentalitu dvacetilet\u00e9ho. A stejn\u011b, nen\u00e1vid\u011bl bys m\u011b, kdybych nebyl nemo\u017en\u00fd.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Kdy\u017e mi \u017eivot dal citrony a \u0159ekl mi, abych byl mil\u00fd, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mra\u017eenou vodku, napsal: (01:08)<\/em><\/strong><\/div>\n

Moje mentalita je v po\u0159\u00e1dku. Je to ta tvoje, o kterou si d\u011bl\u00e1m starosti. Mlad\u00ed lid\u00e9 nemohou m\u00edt slu\u0161nou gramatiku? Musel jsi to n\u011bjak chytit, pr\u00e1v\u011b jsi pou\u017eil spr\u00e1vn\u00e1 velk\u00e1 p\u00edsmena.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

<\/em><\/strong><\/div>\n

Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (01:09)<\/em><\/strong><\/div>\n
sakra.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Kdy\u017e mi \u017eivot dal citrony a \u0159ekl mi, abych byl mil\u00fd, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mra\u017eenou vodku, napsal: (01:10)<\/em><\/strong><\/div>\n

Nen\u00e1vid\u011bl bys m\u011b, kdybych byl jako ty.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (01:10)<\/em><\/strong><\/div>\n

jist\u011b. n\u011bkdo tak zatracen\u011b perfektn\u00ed jako j\u00e1 m\u016f\u017ee b\u00fdt pouze jedin\u00fd sv\u00e9ho druhu.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Kdy\u017e mi \u017eivot dal citrony a \u0159ekl mi, abych byl mil\u00fd, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mra\u017eenou vodku, napsal: (01:11)<\/em><\/strong><\/div>\n

No p\u00e1ni, kovboji, tvoje ego n\u00e1s v\u0161echny pohlt\u00ed.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Kdy\u017e mi \u017eivot dal citrony a \u0159ekl mi, abych byl mil\u00fd, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mra\u017eenou vodku, napsal: (01:11)<\/em><\/strong><\/div>\n

To mus\u00ed b\u00fdt n\u00e1\u0161 spole\u010dn\u00fd rys.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (01:12)<\/em><\/strong><\/div>\n

kovbojov\u00e9 a polyk\u00e1n\u00ed, hmmmmm.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n

Kdy\u017e mi \u017eivot dal citrony a \u0159ekl mi, abych byl mil\u00fd, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mra\u017eenou vodku, napsal: (01:13)<\/em><\/strong><\/div>\n
Hej, dej se dohromady.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (01:13)<\/em><\/strong><\/div>\n

dohromady s k\u00fdm hmmmmm<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Kdy\u017e mi \u017eivot dal citrony a \u0159ekl mi, abych byl mil\u00fd, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mra\u017eenou vodku, napsal: (01:13)<\/em><\/strong><\/div>\n

*zast\u0159elil se*<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (01:14)<\/em><\/strong><\/div>\n

st\u0159\u00edlen\u00ed sama sebe hmmmmmm<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Kdy\u017e mi \u017eivot dal citrony a \u0159ekl mi, abych byl mil\u00fd, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mra\u017eenou vodku, napsal: (01:14)<\/em><\/strong><\/div>\n

To nem\u011blo ani bl\u00edzko k tomu b\u00fdt sugestivn\u00ed! Jsi \u0161\u00edlen\u00fd.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (01:16)<\/em><\/strong><\/div>\n

Pokud jsem j\u00e1, pak ty jsi taky :p<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Kdy\u017e mi \u017eivot dal citrony a \u0159ekl mi, abych byl mil\u00fd, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mra\u017eenou vodku, napsal: (01:17)<\/em><\/strong><\/div>\n

Kdy\u017e to \u0159\u00edk\u00e1\u0161.<\/em><\/div>\n
To mus\u00ed\u0161 b\u00fdt ten, kdo m\u011b tak p\u0159iv\u00e1d\u00ed k \u0161\u00edlenstv\u00ed.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (01:18)<\/em><\/strong><\/div>\n

To m\u016f\u017ee \u0159\u00edct ka\u017ed\u00fd!<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Kdy\u017e mi \u017eivot dal citrony a \u0159ekl mi, abych byl mil\u00fd, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mra\u017eenou vodku, napsal: (01:19)<\/em><\/strong><\/div>\n

Jdu do postele.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (01:19)<\/em><\/strong><\/div>\n

Pff zlato. Nebu\u010f zl\u00fd.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Kdy\u017e mi \u017eivot dal citrony a \u0159ekl mi, abych byl mil\u00fd, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mra\u017eenou vodku, napsal: (01:20)<\/em><\/strong><\/div>\n

V\u00e1\u017en\u011b – je moc pozd\u011b a j\u00e1 mus\u00edm r\u00e1no vst\u00e1vat. Jsem r\u00e1d, \u017ee jsi p\u0159inejmen\u0161\u00edm na\u017eivu. Za\u010d\u00ednal jsem si trochu d\u011blat starosti.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (01:21)<\/em><\/strong><\/div>\n

Aww no nen\u00ed to sladk\u00e9.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Kdy\u017e mi \u017eivot dal citrony a \u0159ekl mi, abych byl mil\u00fd, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mra\u017eenou vodku, napsal: (01:21)<\/em><\/strong><\/div>\n

Nebu\u010f pt\u00e1k -_- Byl jsem mil\u00fd a myslel na tv\u016fj blahobyt.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (01:22)<\/em><\/strong><\/div>\n

J\u00e1 v\u00edm, j\u00e1 v\u00edm. Je\u017e\u00ed\u0161i. Jo, jsem v pohod\u011b, jen jsem m\u011bl drsn\u00fdch p\u00e1r dn\u00ed.<\/em><\/div>\n
N\u011bkdy se to tak st\u00e1v\u00e1. Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee je konec sv\u011bta. Ale je to dobr\u00e9, v\u011bci se za\u010d\u00ednaj\u00ed obracet k lep\u0161\u00edmu. D\u00edky, \u017ee sis d\u011blal starosti. Je to \u0161\u00edlen\u00e9, jak to vypad\u00e1, \u017ee pozn\u00e1\u0161, kdy se c\u00edt\u00edm na hovno, i kdy\u017e ti to ne\u0159eknu. Nepamatuju si, \u017ee bych ti prop\u016fj\u010dil sv\u016fj mozek.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

<\/em><\/strong><\/div>\n

Kdy\u017e mi \u017eivot dal citrony a \u0159ekl mi, abych byl mil\u00fd, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mra\u017eenou vodku, napsal: (01:28)<\/em><\/strong><\/div>\n
Nen\u00ed p\u016fj\u010den\u00fd, je v m\u00e9m vlastnictv\u00ed. *vrt\u00ed obo\u010d\u00edm*<\/em><\/div>\n
No, aspo\u0148 \u017ee u\u017e se m\u00e1\u0161 l\u00e9pe. J\u00e1 nev\u00edm, prost\u011b jsem m\u011bl takov\u00fd pocit, to je v\u0161echno. Jsi mi k ni\u010demu v po\u0161kozen\u00e9m stavu.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (01:34)<\/em><\/strong><\/div>\n

Nejsem \u017e\u00e1dn\u00fd toustova\u010d nebo tak n\u011bco. Ale hej, d\u00edky. A\u010dkoliv te\u010f to zn\u00ed, jako \u017ee m\u011b pot\u0159ebuje\u0161 – ale d\u00e1v\u00e1 to smysl. Opravdu m\u011b pot\u0159ebuje\u0161.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Kdy\u017e mi \u017eivot dal citrony a \u0159ekl mi, abych byl mil\u00fd, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mra\u017eenou vodku, napsal: (01:36)<\/em><\/strong><\/div>\n

No\u2026 ty pot\u0159ebuje\u0161 m\u011b!<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (01:44)<\/em><\/strong><\/div>\n

Pot\u0159ebuju.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Kdy\u017e mi \u017eivot dal citrony a \u0159ekl mi, abych byl mil\u00fd, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mra\u017eenou vodku, napsal: (01:46)<\/em><\/strong><\/div>\n

A kdo je te\u010f nechutn\u00fd a sentiment\u00e1ln\u00ed? (To ti trvalo tak dlouho na to p\u0159ij\u00edt, nebo co?)<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (01:47)<\/em><\/strong><\/div>\n

*pokr\u010d\u00ed rameny* Jsi dobr\u00fd kluk.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Kdy\u017e mi \u017eivot dal citrony a \u0159ekl mi, abych byl mil\u00fd, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mra\u017eenou vodku, napsal: (01:48)<\/em><\/strong><\/div>\n

Ty taky. Je tady spousta lid\u00ed, kter\u00e1 by tomu nerozum\u011bla, ale jsem r\u00e1d, \u017ee ty ano.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (01:49)<\/em><\/strong><\/div>\n

Jo, j\u00e1 v\u00edm. Te\u010f b\u011b\u017e sp\u00e1t. U\u017e zase m\u011b d\u011bs\u00ed\u0161. Mus\u00edm j\u00edt sledovat harryho pottera.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Kdy\u017e mi \u017eivot dal citrony a \u0159ekl mi, abych byl mil\u00fd, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mra\u017eenou vodku, napsal: (01:52)<\/em><\/strong><\/div>\n

U\u017eij si to. *proto\u010d\u00ed o\u010di* (v\u00e1\u017en\u011b, ned\u00edvej se na to)<\/em><\/div>\n
Promluv\u00edme si pozd\u011bji.<\/em><\/div>\n
Dobrou!<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (01:52)<\/em><\/strong><\/div>\n

Dobrou.<\/p>\n

<\/em>autor: Estricnina<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/p>\n

<\/strong>original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Estricnina No to si snad ze m\u011b d\u011bl\u00e1\u0161 srandu P\u00e1tek, 19. listopadu 2010 21:03 Odesl\u00e1no na adresu: TDeluxe89@yahoo.de Nap\u016fl sp\u00edm, ale myslel jsem, \u017ee d\u00e1m pro tebe dohromady kr\u00e1tk\u00fd mejl, proto\u017ee jsem nebyl tak \u00fapln\u011b \u00b4kolem\u00b4. U\u017e n\u011bjakou dobu jsme spolu<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[675],"tags":[],"class_list":["post-1207","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-berlin-anonymous"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1207","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1207"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1207\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1207"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1207"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1207"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}