{"id":12071,"date":"2010-03-22T17:00:00","date_gmt":"2010-03-22T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12042"},"modified":"2010-03-22T17:00:00","modified_gmt":"2010-03-22T16:00:00","slug":"nightmare-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/03\/22\/nightmare-11\/","title":{"rendered":"Nightmare 11."},"content":{"rendered":"
autor: Lea<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Sv\u011btlo ve tm\u011b<\/p>\n<\/div>\n
Tom zast\u00e9nal bolest\u00ed, kdy\u017e jeho t\u011blo dopadlo na tvrdou zem. Nato hlasit\u011b vyjekl, kdy\u017e uc\u00edtil, jak mu n\u011bkdo dal po\u0159\u00e1dn\u011b p\u011bst\u00ed do nosu. Okam\u017eit\u011b c\u00edtil, jak mu z nosu vyt\u00e9k\u00e1 krev. Zmaten\u011b zamrkal, vzhl\u00e9dl, a v o\u010d\u00edch se mu objevilo trochu strachu. Hled\u011bl do tv\u00e1\u0159e naprosto rozzu\u0159en\u00e9mu Andreasovi, kter\u00fd m\u011bl dlan\u011b obmotan\u00e9 kolem jeho krku.<\/div>\n
„Andreasi, pus\u0165,“ zachropt\u011bl Tom, ale Andreas je\u0161t\u011b zes\u00edlil sv\u016fj stisk.<\/div>\n
„Ty jsi ho zabil, zabil jsi ho,“ vr\u010del mu do tv\u00e1\u0159e a v o\u010d\u00edch se mu m\u00edsila zlost a smutek.<\/div>\n
„\u017dije…“<\/div>\n
„A kv\u016fli komu se zabil, ty hajzle? Kv\u016fli tob\u011b,“ plivl na n\u011bho Andy, ruce st\u00e1le na Tomov\u011b krku. Tom se znechucen\u011b ot\u0159el. Pak ale sklopil o\u010di. Uv\u011bdomil si, \u017ee v jedn\u00e9 sv\u00e9 domn\u011bnce m\u011bl pravdu.<\/div>\n
„Ty to v\u00ed\u0161,“ konstatoval \u0161eptem.<\/div>\n
„Bill mi v\u0161echno \u0159ekl, kdy\u017e jsem se vr\u00e1til ze \u0160pan\u011blska… p\u0159i\u0161el ke mn\u011b a v p\u016flce ve\u010dera se s pl\u00e1\u010dem zhroutil a jen bre\u010del a bre\u010del,“ zavzpom\u00ednal Andreas a trhav\u011b se p\u0159i t\u00e9 vzpom\u00ednce na zoufal\u00e9ho Billa nadechl.<\/div>\n
„J\u00e1 bych ho…“<\/div>\n
„Ani se to neodva\u017euj vyslovit!“ v\u0159\u00edskl chlapec a prudce s Tomem zat\u0159\u00e1sl. Ten se pokusil strhnout jeho ruce ze sv\u00e9ho krku, proto\u017ee mu \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc znemo\u017e\u0148ovaly d\u00fdchat. „Co jsi mu ud\u011blal, \u017ee jsi ho dohnal a\u017e sem? Tak mluv, ty odporn\u00e1 svin\u011b!“<\/p>\n<\/div>\n
„Andreasi, zbl\u00e1znil ses?“ ozvala se rozho\u0159\u010den\u011b Simone, kter\u00e1 se kone\u010dn\u011b vzpamatovala z \u0161oku, kter\u00fd ji p\u0159ipravil Andreas\u016fv nenad\u00e1l\u00fd v\u00fdbuch, a prudk\u00fdm pohybem vyt\u00e1hla Andyho na nohy. Tom z\u016fstal le\u017eet na zemi a mas\u00edroval si krk a zhluboka d\u00fdchal.<\/div>\n
„Simone… Bill…“ \u0161eptnul Andy a up\u0159el na Simone zoufal\u00e9 o\u010di. On j\u00ed to nemohl \u0159\u00edct. Ne te\u010f, kdy\u017e byl jej\u00ed druh\u00fd syn v takov\u00e9m stavu. Zni\u010dilo by ji to. A to on necht\u011bl. M\u011bl Simone hrozn\u011b r\u00e1d, byla pro n\u011bho jako druh\u00e1 m\u00e1ma.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, Andreasi, v\u00edm, jak ho m\u00e1\u0161 r\u00e1d,“ \u0159ekne posmutn\u011ble \u017eena. „Ale kv\u016fli tomu p\u0159ece nemus\u00ed\u0161 ubli\u017eovat Tomovi, ten za nic nem\u016f\u017ee.“<\/div>\n
Andreas si povzdechl. Ach Simone, kdybys jen v\u011bd\u011bla, \u017ee pr\u00e1v\u011b tv\u016fj milovan\u00fd syn\u00e1\u010dek dohnal Billa k tak zoufal\u00e9mu \u010dinu, jako je sebevra\u017eda. Ale ty to nev\u00ed\u0161. Jen \u017eij d\u00e1l v t\u00e9hle nev\u011bdomosti. Je to pro tebe jako pro matku o hodn\u011b snaz\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Promi\u0148, Simone… promi\u0148, Tome. Nev\u00edm, co to do m\u011b vjelo,“ zamumlal Andy, ale o\u010di m\u011bl m\u00edsto do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed zabodnut\u00e9 do nale\u0161t\u011bn\u00e9 podlahy. Slova, co vypustil z \u00fast, se mu z hloubi du\u0161e p\u0159\u00ed\u010dila.<\/div>\n
\n
„To je v po\u0159\u00e1dku, Andy. J\u00e1 ch\u00e1pu, jak\u00e9 to pro tebe je. Bill byl tv\u016fj nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d…“<\/div>\n
„Je,“ vyprsknul najednou blon\u010f\u00e1k a omluvn\u00e1 maska z jeho obli\u010deje zmizela. „On je m\u016fj nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d. Nemluv o n\u011bm, jako by byl mrtvej, ty bezcitn\u00e1 stv\u016fro, kter\u00e1…“<\/div>\n
„Andreasi!“ p\u0159eru\u0161ila ho prudce Simone, v tv\u00e1\u0159i \u0161okovan\u00fd a pohor\u0161en\u00fd v\u00fdraz. „J\u00e1 t\u011b nepozn\u00e1v\u00e1m. Ovl\u00e1dej se, pros\u00edm.“<\/div>\n
„Promi\u0148,“ omluvil se op\u011bt Andy a sna\u017eil se dostat do sv\u00e9ho hlasu co nejv\u00edce pokornosti, i kdy\u017e ve skute\u010dnosti v\u0159el vzteky.<\/p>\n<\/div>\n
Alice ty t\u0159i zpovzd\u00e1l\u00ed pozorovala s nev\u011b\u0159\u00edcn\u00fdm v\u00fdrazem. Copak to Simone nedo\u0161lo? Ano, ch\u00e1pala ji, m\u011bla spoustu starost\u00ed o Billa… ale v\u017edy\u0165 j\u00ed sakra muselo doj\u00edt to, co pr\u00e1v\u011b do\u0161lo j\u00ed.<\/div>\n
Podle v\u0161eho byl Andreas Bill\u016fv nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d… a v\u011bd\u011bl, \u017ee se s Billem n\u011bco d\u011bje… a n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem zjistil, \u017ee to byl Tom… Tom. Billovo milovan\u00e9 dvoj\u010de. Je opravdu mo\u017en\u00e9, aby on zp\u016fsoboval Billovi takov\u00e9 utrpen\u00ed?<\/div>\n
\u017dena se na Andrease zamy\u0161len\u011b d\u00edvala. Byla tu je\u0161t\u011b jedna v\u011bc. Andy mohl m\u00edt pravdu… ale nemusel. Mohl mu to n\u011bkdo \u0159\u00edct nebo si to mohl jen domyslet. Ona ale pot\u0159ebovala stoprocentn\u00ed pravdu.<\/div>\n
Bude si s n\u00edm muset promluvit… a taky s Billem.<\/p>\n<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek odlepil sv\u00e9 o\u010di od b\u00edl\u00e9ho stropu a zad\u00edval se na p\u0159\u00edchoz\u00ed osobu. Srdce mu malinko posko\u010dilo radost\u00ed, kdy\u017e zjistil, \u017ee je to Alice. Sv\u00fdm zp\u016fsobem se na jej\u00ed dal\u0161\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvu t\u011b\u0161il. Zd\u00e1lo se mu, \u017ee se o n\u011bho sv\u00fdm zp\u016fsobem zaj\u00edm\u00e1, na rozd\u00edl od bezpo\u010dtu sest\u0159i\u010dek a doktor\u016f, kte\u0159\u00ed tu chodili. Ti si jen v\u017edy n\u011bco zapsali do pap\u00edr\u016f v tvrd\u00fdch desk\u00e1ch, zeptali se, co ho bol\u00ed, p\u0159\u00edpadn\u011b ho prohl\u00e9dli nebo mu daly n\u011bjak\u00e9 l\u00e9ky. Ale v\u00edc nic. Bill byl odjak\u017eiva trochu egoistick\u00e1 osoba a ob\u010das se to projevovalo. Proto se na Alici t\u011b\u0161il. Ona si s n\u00edm pov\u00eddala a zaj\u00edmaly ji jeho odpov\u011bdi.<\/div>\n
„Ahoj,“ usm\u00e1la se tmavovl\u00e1ska a sedla si na stejnou \u017eidli, na kter\u00e9 sed\u011bla minule. Dokonce zaujala i stejnou p\u00f3zu.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den,“ zamumlal vychovan\u011b Bill. Alice k\u00e1rav\u011b mlaskla.<\/div>\n
„J\u00e1 ti to minule ne\u0159ekla? Asi ne. Klidn\u011b mi tykej, Bille, ano? J\u00e1 jsem Alice,“ usm\u00e1la se sv\u00fdm typick\u00fdm, h\u0159ejiv\u00fdm \u00fasm\u011bvem a nat\u00e1hla k Billovi ruku. Ten opatrn\u011b, aby si nevytrhl hadi\u010dku z ruky, zvedl tu svou, neporan\u011bnou a lehce Alicinu stiskl v dlani.<\/div>\n
„Bill,“ \u0161eptnul, a pak se pe\u010dliv\u011b zad\u00edval na \u017eeninu drobnou ruku. „M\u00e1\u0161 kr\u00e1sn\u00e9 nehty,“ poznamenal p\u0159i pohledu na dlouh\u00e9, p\u011bst\u011bn\u00e9 nehty, kter\u00e9 zdobily Aliciny ruce. Myslel pochvalu v\u00e1\u017en\u011b, a to u\u017e n\u011bco znamenalo, jeliko\u017e Bill nikoho nechv\u00e1lil, pokud to nemyslel up\u0159\u00edmn\u011b. A co se t\u00fd\u010de vlas\u016f, l\u00ed\u010den\u00ed, neht\u016f a oble\u010den\u00ed, to u\u017e v\u016fbec ne.<\/div>\n
„Oh, d\u011bkuji,“ usm\u00e1la se \u017eena a ruku st\u00e1hla zp\u00e1tky. „Ty m\u00e1\u0161 tak\u00e9 kr\u00e1sn\u00e9 nehty,“ dodala.<\/div>\n
„Te\u010f ne,“ utrousil \u017ealostn\u011b chlapec. M\u011bl pravdu. Lak na jeho kdysi kr\u00e1sn\u00fdch nehtech byl opr\u00fdskan\u00fd a ka\u017ed\u00fd nehet byl jinak dlouh\u00fd od toho, jak si je p\u0159i krut\u00e9m sexu s Tomem skous\u00e1val a\u017e do masa.<\/div>\n
„Kous\u00e1n\u00ed neht\u016f je hrozn\u00fd zlozvyk,“ povyt\u00e1hne Alice k\u00e1rav\u011b obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1 si nekou\u0161u nehty,“ ohradil se Bill rozho\u0159\u010den\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1 vid\u00edm, \u017ee ano,“ usm\u00e1la se tmavovl\u00e1ska. M\u011bla radost, \u017ee se Bill tak rozmluvil. Bylo pro ni d\u016fle\u017eit\u00e9, aby pacient komunikoval.<\/p>\n<\/div>\n
Bill jen ne\u0161\u0165astn\u011b zavrt\u011bl hlavou a na okam\u017eik pono\u0159il hlavu do sv\u00fdch my\u0161lenek a vzpom\u00ednek. P\u0159i pohledu na sv\u00e9 \u017ealostn\u011b krati\u010dk\u00e9 nehty si vzpomn\u011bl na Andrease. Ten si je s oblibou kousal i p\u0159es to, \u017ee kdy\u017e ho Bill nachytal, tak se mu \u0161klebil a \u0159\u00edkal, \u017ee je prase. Andy… najednou ho v o\u010d\u00edch za\u0161t\u00edpaly slzy. Zastyd\u011bl se, proto\u017ee si na sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele vzpomn\u011bl od sv\u00e9 sebevra\u017edy a\u017e te\u010f. Ale kdy k tomu m\u011bl tak\u00e9 p\u0159\u00edle\u017eitost, \u017ee. Vzh\u016fru byl kr\u00e1tce a jeho my\u0161lenky v\u011bt\u0161inou vypl\u0148ovaly obavy z Toma a z jeho reakce na Billovu ne\u00fasp\u011b\u0161nou sebevra\u017edu.<\/div>\n
„Bille? Pro\u010dpak pl\u00e1\u010de\u0161?“ ozvala se vl\u00eddn\u011b Alice. Bill si a\u017e nyn\u00ed v\u0161imnul, \u017ee jedna neposlu\u0161n\u00e1 slza si na\u0161la cesti\u010dku skrz jeho \u0159asy.<\/div>\n
„J\u00e1 jen,“ nedbale ji set\u0159el. „Vzpomn\u011bl jsem si na Andrease… m\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele.“ Alice se v\u0161ev\u011bdoucn\u011b usm\u00e1la.<\/div>\n
„Nen\u00ed n\u00e1hodou vysok\u00fd, blon\u010fat\u00fd…“<\/div>\n
„Jak to v\u00ed\u0161?“ vyhrknul Bill a poulil na ni \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di. Alice se jen znovu usm\u00e1la. \u00dasm\u011bv j\u00ed prakticky nikdy nezmizel ze rt\u016f.<\/div>\n
„Je na chodb\u011b s tvou matkou a s Tomem,“ vysv\u011btl\u00ed Alice. Pak se zaraz\u00ed. Jej\u00edm pozorn\u00fdm o\u010d\u00edm neu\u0161lo nepatrn\u00e9 \u0161kubnut\u00ed Billova t\u011bla p\u0159i vysloven\u00ed jm\u00e9na jeho bratra. A to ji je\u0161t\u011b v\u00edc utvrzovalo v domn\u011bnce, kterou v n\u00ed vyvolal Andreas\u016fv v\u00fdbuch vzteku. Za t\u00edm v\u0161\u00edm st\u00e1lo Billovo dvoj\u010de. To bylo… zvr\u00e1cen\u00e9 a… nechutn\u00e9… ano, bylo to nechutn\u00e9.<\/div>\n
„Andreas… on… je tady,“ vydechl zt\u011b\u017eka Bill a o\u010di se mu zalily slzami. Celou dobu v\u011bd\u011bl, \u017ee je tu nejsp\u00ed\u0161 i m\u00e1ma, ale kdy\u017e te\u010f v\u011bd\u011bl, \u017ee je tu i Andreas, dod\u00e1valo mu to jist\u00fd pocit uspokojen\u00ed. Dod\u00e1valo mu to s\u00edlu, proto\u017ee si uv\u011bdomoval, \u017ee osoby, kter\u00e9 miluje ze v\u0161eho nejv\u00edc, jsou tu s n\u00edm a maj\u00ed o n\u011bho strach.<\/div>\n
Bill m\u011bl poprv\u00e9 od Tomova p\u0159\u00edjezdu pocit, \u017ee ho m\u00e1 n\u011bkdo r\u00e1d.<\/p>\n<\/div>\n
„Ale jen na p\u011bt minut,“ p\u0159ipomn\u011bl u\u017e asi po des\u00e1t\u00e9 podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b doktor Schwarz. Alici m\u011bl sice r\u00e1d, byla to \u0161pi\u010dkov\u00e1 psycholo\u017eka, ba, troufal si tvrdit, \u017ee nejlep\u0161\u00ed v jejich nemocnici, ale to, co si ob\u010das v r\u00e1mci terapi\u00ed s pacienty vym\u00fd\u0161lela, bylo na star\u0161\u00edho mu\u017ee p\u0159\u00edli\u0161. P\u0159ekousl by, kdyby cht\u011bla k Billovi pustit jeho matku, kter\u00e1 nemocnici prakticky neopou\u0161t\u011bla a pro Billa vybre\u010dela u\u017e cel\u00fd baz\u00e9n slz, jen\u017ee ona se rozhodla za Billem pustit n\u011bjak\u00e9ho blon\u010f\u00e1ka, kter\u00e9ho nikdy nevid\u011bl, a nav\u00edc nebyl z rodiny, tak\u017ee ho sk\u00e1lopevn\u011b odm\u00edtal pustit. Jenom\u017ee vytrval\u00e1 tmavovl\u00e1ska do n\u011bj hu\u010dela tak dlouho, dokud nepovolil, ov\u0161em nezapomn\u011bl ji zavalit hromadou p\u0159ipom\u00ednek typu ‚\u017ee to d\u011bl\u00e1 jen kv\u016fli t\u00e9 jej\u00ed terapii, a \u017ee je to rozhodn\u011b naposled, co d\u011bl\u00e1 v\u00fdjimku‘.<\/div>\n
„Ano, doktore, to u\u017e jste \u0159\u00edkal,“ povzdechne si Alice a p\u0159ivede rozz\u00e1\u0159en\u00e9ho chlapce p\u0159ed dve\u0159e Billova pokoje. Kdyby mohl, tak u\u017e by Andy vtrhl do pokoje jako voda a zaplavil Billa slovy a stiskl ho ve velk\u00e9m objet\u00ed…<\/div>\n
„Andreasi, v\u00ed\u0161, co jsem ti \u0159\u00edkala,“ p\u0159eru\u0161ila jeho my\u0161lenky p\u0159\u00edsn\u011b \u017eena. „Bude\u0161 opatrn\u00fd, opova\u017e se ho n\u011bjak siln\u011b obj\u00edmat, je napojen\u00fd na p\u0159\u00edstroj\u00edch… a jestli ho n\u011bjak rozru\u0161\u00ed\u0161, tak t\u011b vynesu v zubech a hod\u00edm z okna,“ vyhro\u017eovala. Andreasovi zacukaly koutky, ale potla\u010dil touhu rozchechtat se.<\/div>\n
„Jist\u011b, sle\u010dno Kelnerov\u00e1,“ \u0159ekl \u00falisn\u011b a Alici se na rtech objevil men\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv. S povzdechem otev\u0159ela dve\u0159e a vpustila Andyho dovnit\u0159.<\/p>\n<\/div>\n
Blon\u010f\u00e1k se zad\u00edval na postel, kde le\u017eel Bill. Za\u0161t\u00edpaly ho o\u010di, ale p\u0159\u00edpadn\u00e9 slzy rychle zahnal. Nesm\u011bl p\u0159ed Billem bre\u010det. Vypadal tak drobn\u00fd, mali\u010dk\u00fd, k\u0159ehk\u00fd a tak… bezmocn\u00fd, kdy\u017e le\u017eel na b\u00edl\u00e9, nemocni\u010dn\u00ed posteli, obli\u010dej bled\u00fd jako k\u0159\u00edda, \u010dern\u00e9 vl\u00e1sky, jindy pe\u010dliv\u011b upraven\u00e9, rozcuchan\u00e9 a nedbale pohozen\u00e9 na pol\u0161t\u00e1\u0159i…<\/div>\n
„Andy,“ ozval se Bill a up\u00edral na p\u0159\u00edtele sv\u00e9 hn\u011bd\u00e9 o\u010di. Podivn\u011b se mu lesky, jako kdyby se m\u011bl u\u017e, u\u017e rozplakat.<\/div>\n
„Bill\u00ed…“ nadechl se Andy, ale slova se mu zadrhla v krku. Dva kroky p\u0159e\u0161el k Billov\u011b posteli a jemn\u011b a se v\u0161\u00ed opatrnost\u00ed sev\u0159el toho drobe\u010dka v n\u00e1ru\u010di. Bill u\u017e nedok\u00e1zal zadr\u017eet slzy dojet\u00ed. Tohle byla opravdu kouzeln\u00e1 chv\u00edle. Snad poprv\u00e9 od sv\u00e9 sebevra\u017edy byl r\u00e1d, \u017ee \u017eije.<\/div>\n
Andy neochotn\u011b Billa propustil ze sv\u00e9ho objet\u00ed, m\u011bl ov\u0161em strach, aby mu nevytrhl n\u011bkter\u00e9 hadi\u010dky, kter\u00e9 m\u011bl nap\u00edchan\u00e9 v t\u011ble, nebo aby se sem nev\u0159\u00edtila Alice a neodt\u00e1hla ho n\u00e1sil\u00edm ven.<\/div>\n
„Ty pt\u00e1ku jeden, co t\u011b to napadlo se zab\u00edjet? To jsi nemyslel na mamku, ta\u0165ku a… na m\u011b?“ vychrlil na n\u011bho Andreas vy\u010d\u00edtav\u00fdm t\u00f3nem. Jenda v\u011bc byla, \u017ee by Billa te\u010f samou radost\u00ed z toho, \u017ee \u017eije, uma\u010dkal k smrti a druh\u00e1 v\u011bc byla, \u017ee kdyby ho Simone nena\u0161la, tak u\u017e by tu v\u016fbec nebyl a nepov\u00eddal si s n\u00edm. Nedok\u00e1zal si to p\u0159edstavit.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, Andy,“ p\u00edpl zkrou\u0161en\u011b Bill. Mrzelo ho to a bylo to vid\u011bt. „Ale on…“ nadechl se. Nedok\u00e1zal vyslovit bratrovo jm\u00e9no. P\u0159\u00edli\u0161 se ho b\u00e1l.<\/p>\n<\/div>\n
„Co ti ud\u011blal?“ zeptal se ti\u0161e chlapec a stiskl drobnou ru\u010dku sv\u00e9ho kamar\u00e1da v dlani. Bill se op\u011bt zhluboka nadechl. Pot\u0159eboval se vypov\u00eddat, dostat tu bolest ze sebe ven. I kdy\u017e m\u011bl Alici sv\u00fdm zp\u016fsobem r\u00e1d, tohle j\u00ed \u0159\u00edct nemohl. Andreas byl ten jedin\u00fd, komu se mohl sv\u011b\u0159it.<\/div>\n
„Ten den, kdy se to stalo… jsem \u0161el na policii,“ za\u0161eptal. Andreas to ale usly\u0161el.<\/div>\n
„Ty jsi \u0161el na policii?“ vydechl nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b. „Pro\u010d jsi mi to ne\u0159ekl? \u0160el bych s tebou! A co teda d\u011bl\u00e1 Tom tady? Pro\u010d nen\u00ed ve v\u011bzen\u00ed? Oni ti nev\u011b\u0159ili…“<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148 \u017evanit a nech m\u011b domluvit,“ utrhl se na n\u011bj Bill, a\u017e se Andy zarazil. Tenhle prudk\u00fd t\u00f3n u Billa dlouho nesly\u0161el. Nemohl ale pop\u0159\u00edt, \u017ee z n\u011bho m\u011bl radost. Bill se mu pomalu p\u0159est\u00e1val jevit jako ustra\u0161en\u00e1 chudinka, kter\u00e1 se boj\u00ed ka\u017ed\u00e9ho pohybu a slova.<\/div>\n
„\u0160el jsem na policii, proto\u017ee u\u017e jsem to nemohl vydr\u017eet,“ za\u010dal op\u011bt Bill. „Ale… kdy\u017e jsem tam p\u0159i\u0161el, uv\u011bdomil jsem si jednu v\u011bc. Tom si m\u011b d\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji najde, nebo si n\u011bkoho objedn\u00e1, nebo \u0159ekne n\u011bkomu zn\u00e1m\u00e9mu… a j\u00e1 nedopadnu dob\u0159e. Dostal jsem stra\u0161nej strach a utekl jsem. Jen\u017ee jsem si nev\u0161iml, \u017ee m\u011b Tom sledoval,“ povzdechl si smutn\u011b Bill a Andy s n\u00edm. Tu\u0161il, jak bude tahle story pokra\u010dovat. „P\u0159i\u0161el jsem dom\u016f a m\u011bl jsem sm\u016flu, \u017ee nikdo nebyl doma. Ale Tom zanedlouho p\u0159ijel a za\u010dal na m\u011b \u0159v\u00e1t a pak… dal mi p\u00e1r facek. To bych skousnul, na to jsem si zvykl. Jen\u017ee pak jsem se musel svl\u00e9knout a on… m\u011b zml\u00e1til m\u00fdm p\u00e1skem. V\u00ed\u0161 kter\u00fdm? T\u00edm s tou hranatou sponou, jak m\u00e1 na sob\u011b docela \u0161pi\u010dat\u00e9 ostny.“<\/p>\n<\/div>\n
Andreas zd\u011b\u0161en\u011b zast\u00e9nal, kdy\u017e si p\u0159edstavil, jakou bolest musel Bill za\u017e\u00edt. Te\u010f u\u017e se p\u0159est\u00e1val divit, \u017ee se uch\u00fdlil k tak zoufal\u00e9mu \u010dinu, jako byla sebevra\u017eda.<\/div>\n
„Fakt, takovou bolest jsem je\u0161t\u011b neza\u017eil… doslova mi to trhalo k\u016f\u017ei,“ vzpom\u00ednal Bill s bolestn\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i. „Dlouho jsem to nevydr\u017eel a omdlel jsem. Po chvilce m\u011b ale Tom probral, proto\u017ee ho nebavilo ml\u00e1tit mrtvolu, \u0161lo mu hlavn\u011b o to, abych c\u00edtil tu bolest,“ u\u0161kl\u00edbl se ho\u0159ce. „Z cel\u00e9ho srdce jsem doufal, \u017ee u\u017e je konec, v\u00edc ne\u017e kdy jindy, proto\u017ee jsem nem\u011bl na nic s\u00edlu… jen jsem le\u017eel, bre\u010del a prosil. Ale on neskon\u010dil. Zase m\u011b zn\u00e1silnil,“ z \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed se kut\u00e1lely slzy.<\/div>\n
„Ach, Bille,“ povzdechl si Andy a palcem pohladil h\u0159bet jeho ruky. Bill si opatrn\u011b set\u0159el slzy a dal se znovu do vypr\u00e1v\u011bn\u00ed.<\/div>\n
„Bolelo to v\u00edc ne\u017e kdy jindy. M\u011bl jsem pocit, \u017ee m\u011b ta bolest roztrhne. Kdy\u017e skon\u010dil, tak… tak jsem se doslova zhroutil. Jen jsem bre\u010del a bre\u010del. A pak jsem si uv\u011bdomil, \u017ee u\u017e nem\u016f\u017eu, \u017ee to nezvl\u00e1dnu. Nevid\u011bl jsem jin\u00e9 v\u00fdchodisko. Tak jsem napsal dopisy… vzal \u017eiletku a…“<\/div>\n
Andy si hluboce povzdechl. Bill u\u017e d\u00e1l nemusel mluvit. Andreas si v\u0161echno dok\u00e1zal a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 \u017eiv\u011b p\u0159edstavit. P\u0159ed o\u010dima vid\u011bl drobn\u00e9ho Billa, jak se kr\u010d\u00ed v kout\u011b temn\u00e9 koupelny a rud\u00e1 krev kape na podlahu…<\/div>\n
„On je tady,“ za\u0161eptal Bill najednou a blon\u010f\u00e1k vzhl\u00e9dl. Bill to ne\u0159ekl jako ot\u00e1zku. Jen konstatoval.<\/div>\n
„Ano… od t\u00e9 doby co jsi to ud\u011blal,“ k\u00fdvnul. Bill se zatv\u00e1\u0159il zmaten\u011b.<\/div>\n
„Pro\u010d, Andy? Pro\u010d se tu ukazuje? V\u017edy\u0165 v\u00ed, \u017ee te\u010f je tu velk\u00e9 riziko, \u017ee ho n\u011bco prozrad\u00ed, ale on… je tady,“ po tv\u00e1\u0159\u00edch se mu op\u011bt za\u010daly kut\u00e1let slzy. Andy nat\u00e1hl dla\u0148 a slzy mu n\u011b\u017en\u011b set\u0159el.<\/div>\n
„On \u010dek\u00e1… on je trp\u011bliv\u00fd… a\u017e bude noc tak…“ zavzlykal.<\/div>\n
„Ne, Bille, p\u0159esta\u0148 na to myslet, sly\u0161\u00ed\u0161? On ti nem\u016f\u017ee ubl\u00ed\u017eit, jsi tu v bezpe\u010d\u00ed. V\u017edycky je tu n\u011bjak\u00e1 sestra nebo doktor, kter\u00fd na tebe d\u00e1vaj\u00ed pozor,“ uklid\u0148oval ho Andy. „A p\u0159esta\u0148 bre\u010det nebo sem p\u0159ijde Alice a vynese m\u011b v zubech, zopakoval v\u00fdhr\u016f\u017eku, kterou ho \u010dastovala Alice.<\/div>\n
Bill se trochu zasm\u00e1l, i kdy\u017e mu je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d tekly slzy. Set\u0159el si je, a pak se na Andyho v\u00e1\u017en\u011b zad\u00edval.<\/div>\n
„M\u00e1m strach, Andy.“<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161… ud\u011bl\u00e1m v\u0161echno proto, aby ti nikdy neubl\u00ed\u017eil,“ sl\u00edbil chlapec a zvednul se. Bill se smutn\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„Kam jde\u0161?“<\/div>\n
„U\u017e mus\u00edm j\u00edt… ale budu se sna\u017eit p\u0159ij\u00edt, i s tvoj\u00ed mamkou,“ sliboval. Bill se trochu pousm\u00e1l.<\/div>\n
„D\u011bkuju ti, Andy.“<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 za\u010d,“ usm\u00e1l se Andreas a v\u011bnoval Billovi posledn\u00ed pohled. Pak vy\u0161el ze dve\u0159\u00ed a zam\u00ed\u0159il si to na nemocni\u010dn\u00ed chodbu.<\/p>\n<\/div>\n
Kr\u00e1\u010del dlouhou chodbou a jeho kroky se rozl\u00e9haly budovou. Jeho o\u010di p\u00e1trav\u011b zkoumaly ka\u017ed\u00e9 dve\u0159e a hledaly jedny ur\u010dit\u00e9. Kone\u010dn\u011b se zastavil p\u0159ed b\u00edl\u00fdmi dve\u0159mi, kde byla cedulka s n\u00e1pisem Alice Kelnerov\u00e1.<\/div>\n
V hlav\u011b mu zn\u011bla vlastn\u00ed slova… „ud\u011bl\u00e1m v\u0161echno proto, aby ti nikdy neubl\u00ed\u017eil“. Dodr\u017e\u00ed slib.<\/div>\n
Byl si jist\u00fd, \u017ee kdy\u017e si s Alic\u00ed trochu popov\u00edd\u00e1, postar\u00e1 se o v\u0161echno ostatn\u00ed. Jist\u011b zavol\u00e1 policii a Andreas tak dodr\u017e\u00ed sv\u016fj slib.<\/div>\n
Nat\u00e1hl ruku ke dve\u0159\u00edm a zaklepal.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Lea<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/p>\n

<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lea Sv\u011btlo ve tm\u011b Tom zast\u00e9nal bolest\u00ed, kdy\u017e jeho t\u011blo dopadlo na tvrdou zem. Nato hlasit\u011b vyjekl, kdy\u017e uc\u00edtil, jak mu n\u011bkdo dal po\u0159\u00e1dn\u011b p\u011bst\u00ed do nosu. Okam\u017eit\u011b c\u00edtil, jak mu z nosu vyt\u00e9k\u00e1 krev. Zmaten\u011b zamrkal, vzhl\u00e9dl, a v o\u010d\u00edch<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[310],"tags":[],"class_list":["post-12071","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nightmare"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12071","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12071"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12071\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12071"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12071"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12071"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}