{"id":12073,"date":"2010-03-22T16:00:00","date_gmt":"2010-03-22T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12044"},"modified":"2010-03-22T16:00:00","modified_gmt":"2010-03-22T15:00:00","slug":"cas-vyprsel-13-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/03\/22\/cas-vyprsel-13-konec\/","title":{"rendered":"\u010cas vypr\u0161el 13. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Elis<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
„Panebo\u017ee! Panebo\u017ee!“ panika\u0159il jsem. „Bille. Stoupni.“ Podal jsem mu ruku.<\/div>\n
„J\u00e1-j\u00e1 nem\u016f\u017eu. Ta noha se mi sama podlamuje.“ Zakroutil bezradn\u011b hlavou.<\/div>\n
Sly\u0161el jsem ho. Auto se nebezpe\u010dn\u011b p\u0159ibli\u017eovalo.<\/div>\n
„Sakra, Bille. Mus\u00edme pry\u010d.“ Srdce mi u\u017e zase bilo jako o \u017eivot. Ale ono tu o \u017eivot opravdu \u0161lo. A ne o jeden. Br\u00e1\u0161ka to zkusil je\u0161t\u011b jednou. Stoupnul si na jednu nohu. Motor zn\u011bl hlasit\u011b. Ka\u017edou chv\u00edli tu budou. Nebyl \u010das na rozmy\u0161lenou. Proto jsem ud\u011blal, co jsem pova\u017eoval za nejlep\u0161\u00ed. Vzal jsem si Billa do n\u00e1ru\u010de. Vyd\u011b\u0161en\u011b se na m\u011b pod\u00edval. Snad kv\u016fli tomu, co jsem pr\u00e1v\u011b ud\u011blal, nebo pro to, \u017ee n\u00e1s asi ka\u017edou chv\u00edli n\u011bkdo odpr\u00e1skne. Tak posu\u010fte sami.<\/div>\n
Na nic jsem ne\u010dekal a dal jsem se, i s Billem v n\u00e1ru\u010d\u00ed, do b\u011bhu. Netvrd\u00edm, \u017ee to bylo lehk\u00fd. Zvl\u00e1\u0161t\u011b v p\u0159\u00edpad\u011b, kdy doty\u010dn\u00e1 osoba, je\u017e se zd\u00e1 b\u00fdt na prvn\u00ed pohled lehk\u00e1 jako p\u00edrko, v dan\u00e9 chv\u00edli, hlavn\u011b v t\u00e9, kdy si pot\u0159ebujete zachr\u00e1nit krk, nep\u0159edstaviteln\u011b zt\u011b\u017ekne. Musel jsem odbo\u010dit n\u011bkam hluboko do lesa, to d\u00e1 rozum. P\u0159ece se nem\u016f\u017eu rozb\u011bhnout t\u011bm \u00fanosc\u016fm naproti! Bill\u00ed mi hled\u011bl p\u0159es rameno a informoval o situaci: „Auto pr\u00e1v\u011b projelo. V\u016fbec si n\u00e1s nev\u0161imli.“ Vydechl.<\/div>\n
Spadl mi nep\u0159edstaviteln\u011b t\u011b\u017ek\u00fd k\u00e1men ze srdce. Ov\u0161em k rychlej\u0161\u00edmu b\u011bhu mi to nijak nepomohlo.<\/p>\n<\/div>\n
„V\u00ed\u0161. Je to od tebe hezk\u00fd.“ Vysoukal ze sebe Bill.<\/div>\n
„Jo?“ zafun\u011bl jsem. Je\u0161t\u011b aby ne. „Co bych pro tebe neud\u011blal.“ Pokusil jsem se o \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Ne. J\u00e1 to mysl\u00edm v\u00e1\u017en\u011b. To v\u0161echno, co pro m\u011b d\u011bl\u00e1\u0161. J\u00e1-j\u00e1… nem\u011bl bych na to s\u00edlu. Asi bych to nezvl\u00e1dl. Nejsem tak… tak… dobrej jako ty.“ Zad\u00edval se mi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
Chyba! Jsem to ale idiot. Zastavil jsem se. Klidn\u011b jsem se zastavil.<\/div>\n
„C-co…“ nebyl jsem schopen ze sebe vysoukat jedin\u00fd slovo. Jen jsem mu hled\u011bl do t\u011bch z\u00e1\u0159iv\u011b \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 se do m\u011b vp\u00edjely pohledem a \u010dekaly, co ud\u011bl\u00e1m.<\/div>\n
\n
Pro\u010d? Pro\u010d jen m\u00e1m takovou sm\u016flu?<\/div>\n
Pro\u010d nem\u016f\u017eu ud\u011blat to, po \u010dem tolik tou\u017e\u00edm?<\/div>\n
Pro\u010d nestane se to, co tak dlouho o\u010dek\u00e1v\u00e1m?<\/div>\n
Pro\u010d ka\u017ed\u00e1 drahocenn\u00e1 chv\u00edle, kterou bych si cht\u011bl v srdci uchovat nav\u017edy, se n\u011b\u010d\u00edm zavin\u011bn\u00edm nen\u00e1vratn\u011b rozplyne?<\/p>\n<\/div>\n
„Pr\u00e1sk!“ Ozval se hlasit\u00fd v\u00fdst\u0159el. Ten k\u0159ehou\u010dk\u00fd okam\u017eik byl ten tam. Jako m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9ho proutku zmizel n\u011bkam do nezn\u00e1ma. Kdybych tak v\u011bd\u011bl, kam…<\/div>\n
Ale to u\u017e jsem se znovu rozb\u011bhl. Budou n\u00e1s hledat, to je v\u00edc ne\u017e jasn\u00fd. A jestli n\u00e1s najdou… ne! Nenajdou. Nikdy n\u00e1s nedo\u017eenou. Pokazil jsem hodn\u011b v\u011bc\u00ed, ale tohle, tohle nedopust\u00edm. Ne, kdy\u017e nez\u00e1le\u017e\u00ed jen na mn\u011b, ale na \u017eivot\u011b osoby, kter\u00e1 je mi v\u0161\u00edm. V\u0161\u00edm, \u010d\u00edm jsem i nejsem j\u00e1 s\u00e1m. Osoby, kter\u00e1 na mne spol\u00e9h\u00e1. U\u017e ji nechci znovu zradit, nechci zradit sv\u00e9ho bratra.<\/div>\n
Dob\u011bhl jsem k p\u0159\u00edkopu u silnice. Ne, \u017ee by byla n\u011bjak frekventovan\u00e1, ale byla to na\u0161e jedin\u00e1 \u0161ance na z\u00e1chranu. Bill se zase postavil na jednu nohu a op\u00edral se o m\u011b. C\u00edtil jsem, jak mu srdce spla\u0161en\u011b bije, stejn\u011b jako mn\u011b. A kdo v\u00ed? Mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b v\u00edc…<\/div>\n
V hlav\u011b jsem m\u011bl zmatek. Choval se tak odli\u0161n\u011b. V\u017edy a v\u0161ude. Jinak na p\u00f3diu, jinak p\u0159i rozhovorech, jinak p\u0159i focen\u00ed, jinak s Gustou a Georgem, jinak doma a… jinak tady. Te\u010f. Nebo tam… p\u0159ed chv\u00edl\u00ed. Nepochop\u00edm ho. Z\u0159ejm\u011b nikdy. Je to tak slo\u017eit\u00e1 bytost. Jsme dvoj\u010data. V\u00edme o sob\u011b v\u0161echno, a p\u0159ece se mi zd\u00e1 tak vzd\u00e1len\u00fd. Jako bych o n\u011bm nev\u011bd\u011bl v\u016fbec nic.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome.“ Zat\u0159\u00e1sl se mnou.<\/div>\n
„Co je?“ J\u00e1 v\u00edm. Zasnil jsem se.<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 t\u00e1mhle jede auto!“ vyk\u0159ikl radostn\u011b.<\/div>\n
Dokonale m\u011b to probralo. To by \u010dlov\u011bk nev\u011b\u0159il, jak\u00e1 mali\u010dkost jako nap\u0159\u00edklad jedouc\u00ed auto, ho m\u016f\u017ee p\u0159iv\u00e9st do stavu, kter\u00fd se snad (ne)d\u00e1 popsat jako nepopsateln\u00fd pocit radosti a \u0161t\u011bst\u00ed. O poskakov\u00e1n\u00ed ani nemluv\u011b.<\/div>\n
„Honem, Bille. Sesko\u010d sem.“ Uk\u00e1zal jsem na silnici. „Mus\u00edme ho zastavit.“ A nat\u00e1hl jsem k br\u00e1\u0161kovi ob\u011b ruce. \u00dasp\u011b\u0161n\u011b dosko\u010dil (na jednu nohu) na zem.<\/div>\n
Kdy\u017e n\u00e1s \u0159idi\u010d b\u00edl\u00e9ho Fordu uvid\u011bl, jak na n\u011bj zu\u0159iv\u011b m\u00e1v\u00e1me a pok\u0159ikujeme, \u0161okovan\u011b dupnul na brzdu a m\u00e1lem vrazil hlavou do p\u0159edn\u00edho skla. Okam\u017eit\u011b jsem se p\u0159ihnal k jeho ok\u00e9nku a nejcivilizovan\u011bji, jak jsem dok\u00e1zal, jsem ho po\u017e\u00e1dal o svezen\u00ed. D\u00edky, Bo\u017ee, \u017ee jsi alespo\u0148 te\u010f p\u0159i m\u011b. U\u017e se i modl\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
Ozval se dal\u0161\u00ed v\u00fdst\u0159el. Co t\u00edm jako sledujou? Jestli si mysl\u00ed, \u017ee kdy\u017e n\u00e1s vystra\u0161\u00ed, tak za nima p\u0159ijdem, to jsou teda p\u011bkn\u011b vedle. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed \u0159idi\u010d \u0161l\u00e1pl na plyn a uj\u00ed\u017ed\u011bli jsme do nejbli\u017e\u0161\u00ed obce. Cestou si neust\u00e1le mumlal: „To mi nikdo neuv\u011b\u0159\u00ed. Ale jo, uv\u011b\u0159\u00ed. Budu v televizi. Budu slavnej.“<\/div>\n
Tak takov\u00fd starosti bych cht\u011bl m\u00edt. Te\u010f jsem se sp\u00ed\u0161 strachoval o to, aby se t\u0159eba ti \u00fanosci nerozjeli za n\u00e1ma, nebo aby to nem\u011bl Bill s t\u00edm kotn\u00edkem zas tak zl\u00fd. I kdy\u017e mus\u00edm \u0159\u00edct, vypadalo to o\u0161kliv\u011b. Jako tenisovej m\u00ed\u010dek, co se mu p\u0159ilepil k noze. Nedal v\u0161ak na sob\u011b nic zn\u00e1t. Hled\u011bl p\u0159ed sebe a nerv\u00f3zn\u011b poklep\u00e1val na p\u0159edn\u00ed seda\u010dku.<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b. Kone\u010dn\u011b jsme dorazili do vesnice a mohli zavolat jak policajt\u016fm, tak m\u00e1m\u011b a ostatn\u00edm. Ten chlap toti\u017e u sebe nem\u011bl ani mobil. Co to je v dne\u0161n\u00ed dob\u011b za lidi?<\/p>\n<\/div>\n
„Tak jo, Bille. Ty brnkne\u0161 m\u00e1m\u011b a j\u00e1 pold\u016fm. Pak t\u011b odvezeme do nemocnice, aby se ti na ten kotn\u00edk pod\u00edvali, jo?“ Sd\u011blil jsem mu, kdy\u017e jsem se chystal b\u011b\u017eet k jin\u00e9 telefonn\u00ed budce. Lidi z t\u00e9 vesni\u010dky se za mnou ohl\u00ed\u017eeli a ukazovali si na m\u011b prstem. To by nebylo nic neobvykl\u00fdho, jenom\u017ee te\u010f mi to p\u0159ipadalo nezvykle divn\u00fd. Ti novin\u00e1\u0159i to museli p\u011bkn\u011b roz\u0161\u00ed\u0159it po N\u011bmecku. A mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b d\u00e1l…<\/p>\n<\/div>\n
>>> * <<<<\/p>\n<\/div>\n
„M\u011bli by tu b\u00fdt ka\u017edou chv\u00edli.“ D\u00edval se na m\u011b nerv\u00f3zn\u011b Bill, zat\u00edmco chlap\u00edk – n\u00e1\u0161 zachr\u00e1nce – vedl u\u017e n\u011bkolik\u00e1tej barvitej rozhovor s n\u011bkter\u00fdm z dal\u0161\u00edch p\u0159\u00edslu\u0161n\u00edk\u016f sv\u00e9 po\u010detn\u00e9 fam\u00edlie.<\/div>\n
„U\u017e jsou tady!“ K\u0159iknul jsem. Opravdu. Byli tu. Policie, m\u00e1ma…<\/div>\n
Vrhli jsme se j\u00ed do n\u00e1ru\u010d\u00ed, jako u\u017e dlouho ne. „Ach kluci moji, j\u00e1 m\u011bla o v\u00e1s takov\u00fd strach.“ Bre\u010dela.<\/div>\n
P\u00e1r neposlu\u0161n\u00fdch slz mi za\u010dalo st\u00e9kat po tv\u00e1\u0159i. Nikdo to v\u0161ak nemohl vid\u011bt. Obli\u010dej jsem m\u011bl schovan\u00fd za k\u0161iltem a m\u00e1min\u00fdm ramenem.<\/div>\n
„Bille!“ vyp\u00edskla najednou. „Co to m\u00e1\u0161 s nohou?“<\/div>\n
„Ale… Zvrtnul jsem si kotn\u00edk.“ Vysv\u011btloval.<\/div>\n
„Pros\u00edm, mohli byste n\u00e1m sd\u011blit, kde se ukr\u00fdvaj\u00ed ti \u00fanosci?“ ozval se jeden z policist\u016f.<\/div>\n
A zase dal\u0161\u00ed \u0161ok. Z tohohle se budu dost\u00e1vat je\u0161t\u011b hodn\u011b dlouho.<\/div>\n
„J\u00e1-j\u00e1 s v\u00e1ma pojedu.“ K\u00fdvnul jsem hlavou. „Bille, mami, vy je\u010fte do nemocnice. Sejdeme se doma.“ A nasednul jsem do auta.<\/p>\n<\/div>\n
>>> * <<<<\/p>\n<\/div>\n
Jeli jsme po cest\u011b a u\u017e jsme byli skoro u t\u00e9 odbo\u010dky do lesa, kdy\u017e jsem uvid\u011bl to auto. Uj\u00ed\u017ed\u011blo pry\u010d. A zase to zn\u00e1m\u00fd bu\u0161en\u00ed srdce…<\/div>\n
„T\u00e1mhle jsou!“ vyk\u0159ikl jsem. Dv\u011b policejn\u00ed auta za n\u00e1ma se ihned po sd\u011blen\u00ed z vys\u00edla\u010dky rozjeli za \u00fanosci.<\/p>\n<\/div>\n
>>> * <<<<\/p>\n<\/div>\n
V\u0161echno se seb\u011bhlo tak rychle. Zat\u00fdk\u00e1n\u00ed t\u011bch lid\u00ed. Sepisov\u00e1n\u00ed protokolu, a kone\u010dn\u011b cesta dom\u016f.<\/div>\n
U\u017e byl ve\u010der. Sed\u011bli jsme s Billem na posteli v jeho pokoji. Nohu m\u011bl obv\u00e1zanou. Usm\u00edval se na m\u011b. Byl jsem tak r\u00e1d. Tak r\u00e1d, \u017ee v\u0161echno dob\u0159e dopadlo. \u017de jsme prakticky v po\u0159\u00e1dku a hlavn\u011b – \u017ee jsme spolu. Pod\u00edval jsem se na hodinky.<\/div>\n
20:00<\/div>\n
„Bille?“ \u0161eptnul jsem.<\/div>\n
„Ano?“<\/div>\n
„\u010cas vypr\u0161el…“ a ud\u011blal jsem to, co jsem m\u011bl u\u017e d\u00e1vno. Pol\u00edbil jsem ho…<\/p>\n<\/div>\n
KONEC<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
autor: Elis<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Elis „Panebo\u017ee! Panebo\u017ee!“ panika\u0159il jsem. „Bille. Stoupni.“ Podal jsem mu ruku. „J\u00e1-j\u00e1 nem\u016f\u017eu. Ta noha se mi sama podlamuje.“ Zakroutil bezradn\u011b hlavou. Sly\u0161el jsem ho. Auto se nebezpe\u010dn\u011b p\u0159ibli\u017eovalo. „Sakra, Bille. Mus\u00edme pry\u010d.“ Srdce mi u\u017e zase bilo jako o \u017eivot.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[305],"tags":[],"class_list":["post-12073","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cas-vyprsel"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12073","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12073"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12073\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12073"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12073"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12073"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}