{"id":12084,"date":"2010-03-20T18:00:00","date_gmt":"2010-03-20T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12055"},"modified":"2010-03-20T18:00:00","modified_gmt":"2010-03-20T17:00:00","slug":"byl-jednou-jeden-ucitel-20","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/03\/20\/byl-jednou-jeden-ucitel-20\/","title":{"rendered":"Byl jednou jeden u\u010ditel 20."},"content":{"rendered":"
\n
\n
autor: Fabiana<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"243\"<\/div>\n
Bill usnul kr\u00e1tce potom, co jsem p\u0159i\u0161el. Nesna\u017eil jsem se mu v tom br\u00e1nit, vypadal opravdu vy\u010derpan\u011b. No a Victorii jsem mohl b\u00fdt poprv\u00e9 za celou dobu, co jsem tady, vd\u011b\u010dn\u00fd. Kdyby m\u011b dostal na starost n\u011bkdo jin\u00fd, nemusel bych se p\u0159ece s Billem v\u016fbec setkat. Victoria to ned\u00e1v\u00e1 najevo, ale v hloubi du\u0161e je docela mil\u00e1. Dokonce m\u011b tu s Billem nechala o samot\u011b. Co\u017e u\u017e nen\u00ed nijak riskantn\u00ed, proto\u017ee kdy\u017e m\u00e1m svou l\u00e1sku, sv\u00e9ho mal\u00e9ho, state\u010dn\u00e9ho br\u00e1\u0161ku, nikam bych bez n\u011bj ne\u0161el.
„Bille, Bille\u2026“ \u0160eptal jsem. „Odpus\u0165, \u017ee jsem pochyboval\u2026“<\/div>\n
„Tome, vst\u00e1vej!“ Zaslechl jsem. „Vst\u00e1vej!“ V mysli se mi okam\u017eit\u011b prom\u00edtla my\u0161lenka, mo\u017en\u00e1 vzpom\u00ednka. Tohle mi p\u0159ece \u0159\u00edkala Victoria, kdy\u017e jsem cestou sem v aut\u011b usnul. Tak\u017ee v\u0161echno tohle\u2026 byl jen jeden dlouh\u00fd, kr\u00e1sn\u00fd sen? Zd\u00e1lo se mi o Billovi?
Uc\u00edtil jsem n\u011b\u010d\u00ed ruku na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i, chv\u00edli m\u011b hladila a pak se p\u0159em\u00edstila do m\u00fdch vlas\u016f. Cel\u00fdm t\u011blem se mi rozl\u00e9valo p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo, v\u0161\u00ed silou jsem se sna\u017eil udr\u017eet zav\u0159en\u00e9 o\u010di, v touze vychutn\u00e1vat si tento okam\u017eik, jak dlouho to jen bude mo\u017en\u00e9. „Tomi, probu\u010f se\u2026“ \u0160eptal kdosi. Ten hlas\u2026 zn\u011bl tak up\u0159\u00edmn\u011b. Tohle je hlas, kter\u00fd bud\u00ed do kr\u00e1sn\u00e9ho dne. No tak, Tome, ten hlas p\u0159ece zn\u00e1\u0161\u2026
Zn\u00e1m\u2026 Takov\u00fd hlas m\u011bl\u2026 Bill…
„Bille!“ Vyk\u0159ikl jsem a otev\u0159el o\u010di.<\/div>\n
Byl tam. Vid\u011bl jsem jeho obli\u010dej, bled\u00fd a zjizven\u00fd, lemovan\u00fd rozcuchan\u00fdmi \u010dern\u00fdmi vlasy, a tak kr\u00e1sn\u00fd. Usm\u00edval se.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no\u2026“ Za\u0161eptal. A\u017e te\u010f jsem si v\u0161iml, \u017ee st\u00e1le sed\u00edm na \u017eidli, ji\u017e jsem si k Billov\u011b posteli p\u0159inesl nejsp\u00ed\u0161 p\u0159ed n\u011bkolika hodinami, a hlavou p\u0159itom spo\u010d\u00edv\u00e1m na jeho kl\u00edn\u011b. Narovnal jsem se (c\u00edtil jsem, jak mi n\u011bkolikr\u00e1t luplo v z\u00e1dech) a pokusil jsem se Bill\u016fv \u00fasm\u011bv op\u011btovat (nep\u0159\u00edli\u0161 \u00fasp\u011b\u0161n\u011b, levou polovinu obli\u010deje jsem m\u011bl \u00fapln\u011b ztuhlou). Pozorn\u011b jsem se zahled\u011bl na Billa; deku m\u011bl op\u011bt pe\u010dliv\u011b vyta\u017eenou a\u017e pod bradu.<\/div>\n
Ml\u010deli jsme. V\u016fbec jsem nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1m \u0159\u00edkat, a Bill v podstat\u011b po\u0159\u00e1d pod\u0159imoval. Spo\u010d\u00edval jsem hlavou na jeho kl\u00edn\u011b, dr\u017eel ho za ruku a on m\u011b hladil po vlasech. Po\u0159\u00e1d jsem ml\u010del. Cht\u011bl jsem toho Billovi tolik \u0159\u00edct. M\u016fj vztek se ve mn\u011b hromadil a cht\u011bl jsem mu vy\u010d\u00edst, \u017ee mi ne\u0159ekl, kam jede, \u017ee se neozval\u2026 m\u011bl jsem v pl\u00e1nu vyk\u0159i\u010det mu do tv\u00e1\u0159e sv\u016fj strach o n\u011bj, ale kdy\u017e jsem ho vid\u011bl\u2026 ne\u0161lo to.<\/div>\n
\n
V poledne dorazila Victoria s dal\u0161\u00edmi dv\u011bma chlapy v uniform\u00e1ch a n\u011bjak\u00fdm doktorem. Nesla n\u011bjak\u00e9 pap\u00edry, a vyhodili m\u011b na chodbu, kde na n\u011b \u010dekal „\u010dern\u00fd \u0161erif“. Docela jsem se ho b\u00e1l, byl aspo\u0148 o hlavu v\u011bt\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1 a ur\u010dit\u011b mnohem siln\u011bj\u0161\u00ed. Chv\u00edli jsem se kr\u010dil u zdi, nakonec jsem to ale vzdal a posadil se na podlahu. Po o\u010dku jsem toho mu\u017ee pozoroval. Neh\u00fdbal se. M\u011bl holou hlavu a jednodenn\u00ed strni\u0161t\u011b, no a v uchu typick\u00e9 sluch\u00e1tko. Pohr\u00e1val jsem si s my\u0161lenkou zkusit ho polechtat.<\/div>\n
Postupn\u011b jsem m\u011bnil polohy, chv\u00edli jsem sed\u011bl rovn\u011b, pak jsem si lehl na z\u00e1da, na bok\u2026<\/div>\n
„Ta podlaha je asi pohodln\u00e1, \u017ee?“ usly\u0161el jsem najednou. Rychle jsem se ohl\u00e9dl. Slova skute\u010dn\u011b vy\u0161la z ost\u0159e \u0159\u00edznut\u00fdch \u00fast ochranky. M\u011bl hlas, kter\u00fd se k n\u011bmu p\u0159esn\u011b hodil. Drsn\u00fd a hlubok\u00fd. Kdysi jsem o t\u011bchto lidech vid\u011bl dokument, byl tak i rozhovor s jedn\u00edm z nich, a dokonale si vzpom\u00edn\u00e1m na v\u011btu: „\u010c\u016fr\u00e1me, kdy\u017e je mo\u017enost, ne kdy\u017e mus\u00edme.“ Zde p\u0159\u00edtomn\u00e9ho bych odhadl p\u0159esn\u011b tak.<\/div>\n
N\u011bco jsem zahuhlal jako odpov\u011b\u010f a on si ke mn\u011b p\u0159id\u0159epl. „V\u00ed\u0161, co to je za vopruz, d\u011blat v ochrance?“ za\u0161eptal.<\/div>\n
„Netu\u0161\u00edm.“ Za\u0161eptal jsem.<\/div>\n
„Bu\u010f r\u00e1d, takhle n\u011bkdy \u010dek\u00e1me i hodiny, ne\u017e se ti vevnit\u0159 vykecaj a za\u010dne se jim cht\u00edt dom\u016f.“ Zasm\u00e1l se. Po chv\u00edli p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed na t\u00e9ma co-je-na-tom-sakra-vtipn\u00e9ho jsem se v\u00e1hav\u011b p\u0159idal. Pro jistotu. Ten chlap vypadal jako typ, kter\u00fd se uraz\u00ed, kdy\u017e registruje projevy nez\u00e1jmu o svou osobu.<\/div>\n
„Jak dlouho d\u011bl\u00e1\u0161 v ochrance?“ pt\u00e1m se ti\u0161e.<\/div>\n
„Skoro patn\u00e1ct let. \u017divot v hajzlu, ale je to pro dobrou v\u011bc. Slou\u017e\u00edm spr\u00e1vn\u00fd stran\u011b.“ Najednou m\u011b n\u011bco napadlo.<\/div>\n
„Hele, a ty pracuje\u0161 celou dobu pro tenhle\u2026 pro tuhle\u2026 no, prost\u011b\u2026 pro tohle?“ P\u0159ipadal jsem si jako blbec, kter\u00fd nev\u00ed, jak tuhle\u2026 v\u011bc vlastn\u011b nazvat.<\/div>\n
„Pro tuhle organizaci?“ nadhodil. „Jo. Mak\u00e1m pro n\u011b, ale kdyby ud\u011blali n\u011bco, co by se mi zd\u00e1lo \u0161patn\u00fd, nechal bych toho.“ Usm\u00e1l se a ze m\u011b spadl v\u0161echen strach, z\u016fstala jen opatrn\u00e1 zdr\u017eenlivost.<\/div>\n
„No, a co tahle<\/em>\u2026 organizace vlastn\u011b d\u011bl\u00e1?“ Sna\u017eil jsem se odstranit z m\u00e9ho hlasu co nejv\u00edce vzru\u0161en\u00e9ho nap\u011bt\u00ed, aby nedo\u0161lo k p\u0159\u00edpadn\u00e9mu odhalen\u00ed, \u00fapln\u011b se mi to ale nepoda\u0159ilo. Na\u0161t\u011bst\u00ed m\u011b neprokoukl.<\/div>\n
„Klasick\u00fd voj\u00e1ci, co chce\u0161 sly\u0161et. Furt maj n\u011bjak\u00fd v\u00e1lky nebo co, pr\u00fd se znep\u0159\u00e1telenejma klanama, j\u00e1 p\u0159esn\u011b nevim, d\u011bl\u00e1m jenom doprovod na d\u016fle\u017eitejch jedn\u00e1n\u00edch s gener\u00e1lama. Je to n\u011bco jako takov\u00fd ti teroristi, nevim te\u010f, jak se jim \u0159\u00edk\u00e1.“<\/div>\n
V\u0161echno to ze sebe doslova vychrlil, tak\u017ee my\u0161lenky jsem si mohl srovnat, a\u017e kdy\u017e skon\u010dil.<\/div>\n
„No a\u2026 maj\u00ed n\u011bjak\u00e9 jm\u00e9no?“ ptal jsem se opatrn\u011b.<\/div>\n
„No to maj, ale to bych ti asi \u0159\u00edkat nem\u011bl, ne? Nejse\u0161 n\u011bjakej zv\u011bdavej?“<\/div>\n
Ne\u017e jsem sta\u010dil \u0159\u00edct n\u011bco na svoji obhajobu, otev\u0159ely se dve\u0159e a \u010dlen ochranky se bleskov\u011b narovnal a ztichnul. Z pokoje vy\u0161la Victoria a v pat\u00e1ch j\u00ed byl Bill. M\u011bl na sob\u011b uniformu a vlasy sta\u017een\u00e9 do ohonu. Hlavou mi pokynul, abych \u0161el za nimi.<\/div>\n
\u0160li jsme rychle. Vzpomn\u011bl jsem si na cestu sem a nap\u016fl jsem se zhrozil, ne\u0161li jsme ale stejnou chodbou. Pokou\u0161el jsem se Billa zeptat, kam \u017ee to jdeme, ale poka\u017ed\u00e9 m\u011b uml\u010del.<\/div>\n
Ve\u0161li jsme do v\u00fdtahu a Victoria stiskla n\u011bjak\u00e9 tla\u010d\u00edtko. Bylo mi to jedno. Natla\u010dil jsem se na Billa.<\/div>\n
„O co jde?“ Za\u0161eptal jsem, on ale jen zavrt\u011bl hlavou. Popudilo m\u011b to.<\/div>\n
Kdy\u017e jsme vystoupili z v\u00fdtahu, zarazil jsem se, proto\u017ee jsem \u010dekal dlouhou \u0161edou chodbu. Ale byli jsme venku. Po dlouh\u00e9 dob\u011b str\u00e1ven\u00e9 v podzem\u00ed bylo p\u0159\u00edjemn\u00e9 c\u00edtit na tv\u00e1\u0159i jemn\u00fd v\u00e1nek. V\u00edtr rozechv\u00edval v\u011btve strom\u016f, p\u0159esn\u011bji jednoho bli\u017e\u0161\u00edho, a na Billov\u011b tv\u00e1\u0159i vykouzlil \u00fasm\u011bv. Victoria n\u00e1s ov\u0161em nenechala dlouho st\u00e1t.<\/div>\n
Zam\u00ed\u0159ili jsme k takov\u00e9mu divn\u00e9mu domu, u jeho\u017e dve\u0159\u00ed n\u00e1m Victoria jen kr\u00e1tce pokynula a odch\u00e1zela, n\u00e1sledov\u00e1na cel\u00fdm sv\u00fdm doprovodem. Z\u016fstali jsme s Billem sami.<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“ zeptal jsem se. Bill se ostra\u017eit\u011b rozhl\u00e9dl. „Pojedeme dom\u016f?“ dodal jsem je\u0161t\u011b. Zahled\u011bl se mi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Tome,“ oslovil m\u011b, st\u00e1le se rozhl\u00ed\u017eeje kolem sebe, „Dom\u016f u\u017e se nevr\u00e1t\u00edme.“
„Co\u017ee?!“ Vyk\u0159ikl jsem. Bill mi okam\u017eit\u011b rukou zakryl \u00fasta a p\u0159it\u00e1hl si m\u011b k sob\u011b. Na to, jak byl huben\u00fd, m\u011bl neuv\u011b\u0159itelnou s\u00edlu. „\u0160\u0161\u0161\u2026“ zasy\u010del a odt\u00e1hl m\u011b do k\u0159ov\u00ed.<\/div>\n
autor: Fabiana<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Fabiana Bill usnul kr\u00e1tce potom, co jsem p\u0159i\u0161el. Nesna\u017eil jsem se mu v tom br\u00e1nit, vypadal opravdu vy\u010derpan\u011b. No a Victorii jsem mohl b\u00fdt poprv\u00e9 za celou dobu, co jsem tady, vd\u011b\u010dn\u00fd. Kdyby m\u011b dostal na starost n\u011bkdo jin\u00fd, nemusel bych<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[209],"tags":[],"class_list":["post-12084","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-byl-jednou-jeden-ucitel"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12084","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12084"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12084\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12084"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12084"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12084"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}