{"id":12099,"date":"2010-03-18T18:30:00","date_gmt":"2010-03-18T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12070"},"modified":"2010-03-18T18:30:00","modified_gmt":"2010-03-18T17:30:00","slug":"advent-30","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/03\/18\/advent-30\/","title":{"rendered":"Advent 30."},"content":{"rendered":"
autor: Saj\u00fc & Lorett<\/strong><\/div>\n
\"345\"<\/div>\n
\u0160t\u011bdr\u00fd den<\/em><\/strong><\/div>\n
Tom<\/strong><\/div>\n
Rozlep\u00edm unaven\u011b o\u010di od sebe, automaticky nato\u010d\u00edm hlavu k bud\u00edku, abych si up\u0159esnil \u010das, nebo\u0165 za okny je je\u0161t\u011b tma. Zaz\u00edv\u00e1m a nadechnu se. 06:02. V\u00e1no\u010dn\u00ed trefa. Od mala se bud\u00edm na \u0160t\u011bdr\u00fd den v ur\u010dit\u00fd \u010das mezi \u0161estou a \u010dtvrt na sedm. D\u011bda si do m\u00fdch deseti let myslel, \u017ee m\u00e1m n\u011bkde schovan\u00fd bud\u00edk, s nastaven\u00fdm \u010dasem, ale m\u016fj mozek si nejsp\u00ed\u0161 podv\u011bdom\u011b naprogramoval buzen\u00ed na \u0160t\u011bdr\u00fd den v takov\u00fd \u010das. Zavrt\u00edm nad sv\u00fdmi my\u0161lenkami hlavou a okam\u017eit\u011b se oto\u010d\u00edm na bok, abych mohl sledovat tu n\u00e1dheru vedle sebe. Jsou to jeho prvn\u00ed V\u00e1noce a j\u00e1 chci, aby je pro\u017eil se \u0161\u0165astn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i, aby se mu to l\u00edbilo. Pohlad\u00edm ho prsty po tv\u00e1\u0159i, mali\u010dko nakr\u010d\u00ed nos a zavrt\u00ed se. Nechci jej probudit, ale sl\u00edbil jsem mu, \u017ee na \u0160t\u011bdr\u00fd den, pokud tu bude, budeme spolu od r\u00e1na tak, jak jsem mu vypr\u00e1v\u011bl. D\u00edvat se na poh\u00e1dky, j\u00edst cukrov\u00ed a \u010dekat na d\u00e1rky a \u0160t\u011bdrove\u010dern\u00ed ve\u010de\u0159i. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d si nem\u016f\u017eu zvyknout na to, \u017ee je tady vedle m\u011b. \u017de je to moje panenka, p\u0159esto u\u017e je to \u017eiv\u00fd \u010dlov\u011bk – z masa a kost\u00ed. V\u00edm, \u017ee se neprom\u011bn\u00ed v porcel\u00e1n a j\u00e1 jej budu moci d\u00e1l, douf\u00e1m, \u017ee do konce \u017eivota, hl\u00eddat. Nadechnu se jeho v\u016fn\u011b, prohr\u00e1bnu mu \u010dern\u00e9 vlasy a drobn\u00fdmi polibky za\u010dnu zasyp\u00e1vat jemnou tv\u00e1\u0159i\u010dku. Lehce se zacul\u00edm, jakmile se mi p\u0159ed o\u010dima naskytne obraz ze v\u010derej\u0161\u00edho ve\u010dera, kdy jsem mu dop\u0159\u00e1val chvilku uspokojen\u00ed. Byl tak\u2026 tak dokonal\u00fd! Jak se chv\u011bl a v\u0161echno. Znovu jej za\u010dnu intenzivn\u011bji pusinkovat po tv\u00e1\u0159\u00edch a \u010dele, na\u010de\u017e jemn\u011b p\u0159ejedu dlan\u00ed v jeho ebenov\u00fdch vlasech, je\u017e m\u00e1 rozprost\u0159en\u00e9 po pol\u0161t\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Pol\u00e1rko,“ za\u0161ept\u00e1m n\u011b\u017en\u011b a opatrn\u011b vyklouznu rukou z jeho n\u00e1dhern\u011b jemn\u00fdch vlas\u016f. Vypad\u00e1 poh\u00e1dkov\u011b. Kouzeln\u011b. Dokonale. On je a v\u017edycky byl a bude nejdokonalej\u0161\u00edm v\u00fdtvorem planety. P\u0159irovnal bych ho k n\u011b\u010demu, ale ani p\u0159irovn\u00e1n\u00ed k n\u00e1dhern\u00e9 porcel\u00e1nov\u011b pann\u011b nen\u00ed ten spr\u00e1vn\u00fd v\u00fdraz, kter\u00fd by se pro jeho dokonalost hodil. „Vst\u00e1vej, l\u00e1sko. Dnes m\u00e1\u0161 svoje prvn\u00ed V\u00e1noce,“ vtisknu mu drobn\u00fd polibek na \u010delo. „D\u00e1vaj\u00ed poh\u00e1dky,“ dolad\u00edm to dal\u0161\u00ed v\u011btou, se rty p\u0159itisknut\u00fdmi k jeho sp\u00e1nku. N\u011bco ti\u0161e zamuml\u00e1, jakoby m\u00e9 jm\u00e9no, ale p\u0159esto to t\u00e9m\u011b\u0159 nevn\u00edm\u00e1m a d\u00e1l jej pusinkuju, jak jen je to mo\u017en\u00e9, a kam v\u0161ude moje rty dos\u00e1hnou.<\/div>\n
\n
„No tak, l\u00e1sko!“ zasm\u011bju se znovu. Odt\u00e1hnu se od n\u011bj, abych jej mohl sledovat, na\u010de\u017e se zahled\u00edm do jeho n\u00e1dhern\u011b hn\u011bd\u00fdch, pronikav\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Tomi,“ usm\u011bje se, dlan\u00ed p\u0159ejede po m\u00e9m obli\u010deji a polo\u017e\u00ed ruku na moje rameno, po kter\u00e9m n\u011b\u017en\u011b p\u0159ejede prsty. P\u0159ik\u00fdvnu hlavou, na\u010de\u017e se sklon\u00edm a n\u011b\u017en\u011b vtisknu polibek jeho pln\u00fdm, r\u016f\u017eov\u00fdm rt\u016fm. „Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ \u0161pitne svou, zcela automatickou rann\u00ed v\u011btu a pohlad\u00ed m\u011b znovu po tv\u00e1\u0159i, jako by se cht\u011bl p\u0159esv\u011bd\u010dit o skute\u010dnosti m\u00e9ho byt\u00ed. Lehce rty p\u0159itisknu proti jeho \u010delu, kter\u00e9 za\u010dnu zasyp\u00e1vat drobn\u00fdmi polibky. Nadechnu se jeho v\u016fn\u011b – d\u011bl\u00e1m to po\u0159\u00e1d a m\u00e1m pocit, \u017ee jeho n\u00e1dhern\u00e1, podmaniv\u00e1 v\u016fn\u011b, m\u011b nikdy nep\u0159estane bavit. Usm\u011bju se, kdy\u017e na m\u011b vycen\u00ed svoje b\u00edl\u00e9 zuby, a prohl\u00e9dnu si jeho tv\u00e1\u0159. Je mo\u017en\u00e9, aby byl st\u00e1le dokonalej\u0161\u00edm? P\u0159ijde mi, jako by ka\u017ed\u00e1 vte\u0159ina, kdy opravdu \u017eije, d\u00fdch\u00e1 a nen\u00ed porcel\u00e1novou panenkou, na kterou se co nevid\u011bt prom\u011bn\u00ed, ho d\u011blala neskute\u010dn\u011b n\u00e1dhern\u00fdm. Mo\u017en\u00e1 to je i t\u00edm, \u017ee si st\u00e1le nem\u016f\u017eu zvyknout na jeho nenal\u00ed\u010den\u00e9 o\u010di. \u017de st\u00e1le nem\u016f\u017eu pochopit, jak n\u011bkdo m\u016f\u017ee b\u00fdt tak n\u00e1dhern\u00fd, jako je pr\u00e1v\u011b on.<\/div>\n
„Dnes je tv\u016fj velk\u00fd den,“ zacul\u00edm se na n\u011bj, kdy\u017e se mi up\u0159en\u011b d\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed. Jeho velik\u00e9 o\u010di jsou prost\u011b dech berouc\u00ed. Kdykoli se mu do nich zad\u00edv\u00e1m, lap\u00e1m po ztracen\u00e9m kysl\u00edku, a jedin\u00e9, \u010deho jsem schopn\u00fd, je nechat se ut\u00e1p\u011bt v t\u00e9 z\u00e1plav\u011b o\u0159\u00ed\u0161kovo-ml\u00e9\u010dn\u00e9 \u010dokol\u00e1dy.<\/div>\n
Bill<\/strong><\/div>\n
N\u011bkolikr\u00e1t zamrk\u00e1m, tak\u017ee m\u011b moje \u0159asy polechtaj\u00ed pod spodn\u00edm v\u00ed\u010dkem. Srdce se mi rozpumpuje, kdy\u017e si uv\u011bdom\u00edm, co za den dnes vlastn\u011b je. V\u00e1noce. Den, kter\u00fd mus\u00ed milovat snad ka\u017ed\u00fd na sv\u011bt\u011b. A j\u00e1 m\u00e1m mo\u017enost jej pro\u017e\u00edt. M\u00e1m mo\u017enost b\u00fdt v tento den po boku m\u00e9ho prince. M\u00e9ho prince z poh\u00e1dky. \u0160\u0165astn\u011b se zacul\u00edm, na\u010de\u017e nato\u010d\u00edm hlavu k oknu, jakmile se ode m\u011b Tomi odkul\u00ed, jako by mi cht\u011bl d\u00e1t prostor k tomu, abych mohl vst\u00e1t, a j\u00e1 toho vyu\u017eiji. Vylezu z postele, div z n\u00ed nespadnu a p\u0159ihrnu se k oknu. Fascinovan\u011b sleduji vlo\u010dky, je\u017e padaj\u00ed z nebe. Dnes jsou speci\u00e1ln\u00ed, nebo\u0165 je speci\u00e1ln\u00ed den. A\u017e sem m\u016f\u017eu c\u00edtit n\u011bkolik r\u016fzn\u00fdch v\u016fn\u00ed, prol\u00ednaj\u00edc\u00edch se do sebe, vedouc\u00edch z kuchyn\u011b. Babi\u010dka ur\u010dit\u011b u\u017e p\u0159ipravuje sam\u00e9 dobroty, d\u00edky kter\u00fdm budu m\u00edt znovu, jako obvykle, p\u0159ecpan\u00e9 b\u0159\u00ed\u0161ko, ale r\u00e1d j\u00edm. Chutn\u00e1 mi to. Babi\u010dka si minule st\u011b\u017eovala, \u017ee sn\u00edm toho tolik, a p\u0159esto jsem tak \u0161t\u00edhl\u00fd, a to sam\u00e9 Tomi, a \u017ee kdy\u017e ona si d\u00e1 p\u00e1r z\u00e1kusk\u016f, p\u0159ibere alespo\u0148 15 kilo navrch. Pokr\u010d\u00edm nad t\u00edm znovu rameny jako tenkr\u00e1t a oto\u010d\u00edm se po Tomim. K m\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed v\u0161ak stoj\u00ed v t\u011bsn\u00e9 bl\u00edzkosti za mnou, usm\u00edv\u00e1 se jako nejjasn\u011bj\u0161\u00ed slun\u00ed\u010dko. Opatrn\u011b m\u011b chyt\u00ed za boky. M\u00e9 t\u011blo se za\u010d\u00edn\u00e1 t\u0159\u00e1st, d\u00edky t\u011bm dokonal\u00fdm dotek\u016fm, je\u017e v\u011bnuje m\u00e9mu t\u011blu. Miluji, kdy\u017e se m\u011b dot\u00fdk\u00e1. D\u011bl\u00e1 to s takovou n\u011b\u017enost\u00ed, l\u00e1skou a oddanost\u00ed, \u017ee nikdy nem\u00e1m strach, jestli mi ubl\u00ed\u017e\u00ed nebo ne. I kdyby m\u011b rozbil na mal\u00e9 kous\u00ed\u010dky – le\u010d v\u00edm, \u017ee nyn\u00ed to nen\u00ed mo\u017en\u00e9 – v\u017edy by to ud\u011blal on a v\u00edm, \u017ee m\u011b by to nebolelo, kdybych se rozt\u0159\u00ed\u0161til o podlahu, jako tenkr\u00e1t babi\u010dky tal\u00ed\u0159, kter\u00fd j\u00ed vypadl z ruky, jak se lekla Scottyho.<\/div>\n
S rychle se zvedaj\u00edc\u00edm hrudn\u00edkem omot\u00e1m ruce okolo krku Tomiho a rty m\u00edrn\u011b na\u0161pul\u00edm. Stoupnu si na \u0161pi\u010dky, nebo\u0165 pot\u0159ebuji dos\u00e1hnout sv\u00fdmi rty na ty jeho. Pom\u016f\u017ee mi p\u0159idr\u017een\u00edm dlan\u00ed pod m\u00fdm zade\u010dkem, na\u010de\u017e sv\u00e9 nohy obmot\u00e1m okolo jeho pasu, tak\u017ee nyn\u00ed jsem o p\u00e1r centimetr\u016f vy\u0161\u0161\u00ed ne\u017e on. Lebed\u00edm si v jeho siln\u00fdch pa\u017e\u00edch. Ten pocit, kdy\u017e se m\u011b dot\u00fdk\u00e1, kdy\u017e m\u011b l\u00edb\u00e1, \u010di na m\u011b jen kouk\u00e1 nebo mluv\u00ed, je ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed pocit, jak\u00fd \u010dlov\u011bk m\u016f\u017ee pro\u017e\u00edt. M\u00e9 t\u011blo v\u017edy ochabne, na t\u011ble mi nasko\u010d\u00ed hus\u00ed k\u016f\u017ee a srdce mi bije samou slast\u00ed, radost\u00ed a l\u00e1skou.<\/div>\n
„T\u011bch vlo\u010dek, dnes si jich je\u0161t\u011b u\u017eije\u0161,“ vydechne ti\u0161e, ne\u017e p\u0159itiskne sv\u00e9 rty k t\u011bm m\u00fdm. Na\u0161e jazyky se za\u010dnou samovoln\u011b propl\u00e9tat a j\u00e1 pod p\u0159\u00edvalem slasti p\u0159iv\u00edr\u00e1m v\u00ed\u010dka.<\/div>\n
(\u2026)<\/div>\n
Odvr\u00e1t\u00edm na p\u00e1r sekund pohled od poh\u00e1dky, kter\u00e1 b\u011b\u017e\u00ed v televizi. P\u0159itisknu si Tomiho mikinu v\u00edc na svoje t\u011blo a pod\u00edv\u00e1m se na babi\u010dku, kter\u00e1 donese n\u011bjak\u00e9 z\u00e1kusky na stole\u010dek a znovu si za\u010dne pov\u00eddat\u2026 vlastn\u011b s k\u00fdm si to pov\u00edd\u00e1? Jsem si stoprocentn\u011b jist\u00fd, \u017ee na m\u011b nemluv\u00ed, nebo\u0165 babi\u010dka na m\u011b v\u017edy kouk\u00e1, jakmile mi n\u011bco vypr\u00e1v\u00ed. Tentokr\u00e1t to v\u0161ak tak nen\u00ed. Pov\u00edd\u00e1 si n\u011bco pro sebe, i kdy\u017e odch\u00e1z\u00ed do kuchyn\u011b a j\u00e1 nerozum\u00edm tomu, CO to vykl\u00e1d\u00e1 a KOMU to vykl\u00e1d\u00e1, kdy\u017e Tomi pro n\u00e1s p\u0159ipravuje sn\u00eddani. Sice v televizi st\u00e1le \u0159\u00edkaj\u00ed, \u017ee by se na \u0160t\u011bdr\u00fd den m\u011blo j\u00edst a\u017e ve\u010der, ale i moje b\u0159icho mluv\u00ed<\/em> a divn\u011b v n\u011bm kru\u010d\u00ed. V\u017edycky se za\u010dnu chichotat p\u0159es cel\u00fd bar\u00e1k, a\u017e se za sv\u016fj sm\u00edch z tak p\u0159irozen\u00e9 v\u011bci styd\u00edm.<\/div>\n
Znovu se zam\u011b\u0159\u00edm na kouk\u00e1n\u00ed se na poh\u00e1dku, kter\u00e1 mi p\u0159ed o\u010dima pob\u00edh\u00e1, a nohy si stul\u00edm pod zadek. Na strome\u010dku blikaj\u00ed sv\u011bt\u00fdlka a mn\u011b to st\u00e1le ned\u00e1, a i kdy\u017e se chci soust\u0159edit pouze na d\u011bj poh\u00e1dky, moje o\u010di rejd\u00ed samovoln\u011b i po strome\u010dku. Je to v\u016fbec poprv\u00e9, co m\u016f\u017eu takhle sledovat blikaj\u00edc\u00ed strome\u010dek. N\u00e1dhern\u011b se st\u0159\u00eddaj\u00ed barvi\u010dky a vypad\u00e1 to tak\u2026 zvl\u00e1\u0161tn\u011b tajemn\u011b, magicky\u2026 Stul\u00edm se v\u00edc do mikiny. P\u0159\u00edjemn\u011b zah\u0159\u00edv\u00e1 moje t\u011blo. Zaj\u00edmalo by m\u011b, zda m\u011bl n\u011bkdo tolik \u0161t\u011bst\u00ed jako j\u00e1, a tak\u00e9 ho l\u00e1ska k milovan\u00e9 osob\u011b dok\u00e1zala prom\u011bnit v \u017eivou bytost, proto\u017ee byt\u00ed je n\u00e1dhern\u00e1 v\u011bc. Neust\u00e1le mi ka\u017ed\u00e1 vte\u0159ina, kdy se beze strachu m\u016f\u017eu nadechnout, p\u0159ipad\u00e1 kr\u00e1sn\u00e1 a st\u00e1le kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed. A u\u017e jen z toho d\u016fvodu, \u017ee v\u00edm, \u017ee po m\u00e9m boku je on. Kolik takov\u00fdch porcel\u00e1nov\u00fdch panenek nikdy nepozn\u00e1, jak\u00e9 to je b\u00fdt milovan\u00fd a milovat? Kolik porcel\u00e1nov\u00fdch panenek nikdy nepoc\u00edt\u00ed h\u0159ejivou n\u00e1ru\u010d l\u00e1sky? Nikdy neuc\u00edt\u00ed chu\u0165 kakaa nebo kyselost gumov\u00fdch bonbon\u016f \u010di slanost soli? Tich\u00fd povzdech se samovoln\u011b vyline z m\u00fdch \u00fast, hlavu si op\u0159u o op\u011brku, st\u00e1le pohledem zkoumaj\u00edc blikaj\u00edc\u00ed sv\u011bt\u00e9lka na vo\u0148av\u00e9m strome\u010dku. V\u0161echny vzpom\u00ednky, jako by rejdily moj\u00ed hlavou a dost\u00e1valy se p\u0159ed moje o\u010di jako zpracovan\u00fd film. Mou tv\u00e1\u0159 zdob\u00ed lehk\u00fd \u00fasm\u011bv. Ka\u017ed\u00e1 vzpom\u00ednka, kterou m\u00e1m, je s n\u00edm. V\u017edy je vedle m\u011b, v\u017edy se na m\u011b d\u00edv\u00e1, v\u017edy je to ON!<\/div>\n
„Nad \u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed\u0161?“ vydechne sv\u00fdm n\u00e1dhern\u00fdm, omamuj\u00edc\u00edm hlasem u m\u00e9ho ucha, na kter\u00e9m mi v n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch n\u011bkolika sekund\u00e1ch p\u0159istane polibek, a s mlasknut\u00edm se ode m\u011b odt\u00e1hne, aby se mohl posadit na m\u00edsto vedle m\u011b. Kone\u010dn\u011b odtrhnu sv\u016fj zrak od sv\u011bt\u00e9lek, nebo\u0165 jeho shled\u00e1v\u00e1m zaj\u00edmav\u011bj\u0161\u00edm ne\u017e n\u011bjak\u00e1 sv\u011bt\u00e9lka. T\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b od n\u011bj p\u0159ijmu nab\u00edzen\u00fd hrne\u010dek s horkou \u010dokol\u00e1dou. Miluji ji. Nezapomn\u011bl p\u0159idat t\u0159i \u017eu\u017eu bonbonky, i kdy\u017e je z nich v\u017edy vylov\u00edm a nech\u00e1m na tal\u00ed\u0159ku, proto\u017ee mi nechutnaj\u00ed, dod\u00e1 to kakau je\u0161t\u011b jinou chu\u0165, a to se mi l\u00edb\u00ed. Nikdy nen\u00ed stejn\u00e9. Nasaji sladkou aromatickou v\u016fni a lehce prstem \u0161\u0165ouchnu do b\u00edlo-r\u016f\u017eov\u00fdch pol\u0161t\u00e1\u0159k\u016f, je\u017e si klidn\u011b lebed\u00ed na hladin\u011b kakaa.<\/div>\n
„P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem, \u017ee ty panenky,“ rozhl\u00e9dnu se kolem. Je jich tu tolik a m\u00e9 tv\u00e1\u0159e r\u00e1zem z\u010dervenaj\u00ed, kdy\u017e v\u0161echny panenky prol\u00e9tnu o\u010dima. „\u2026nikdy nepoznaj\u00ed, jak\u00e9 to je, kdy\u017e jim je d\u00e1v\u00e1na l\u00e1ska. \u010c\u00edm jsem si to zaslou\u017eil, Tomi?“ vydechnu ot\u00e1zku, kter\u00e1 m\u011b u\u017e dlouho svrb\u00ed na jazyku. Stul\u00edm se k n\u011bmu do n\u00e1ru\u010d\u00ed, polo\u017e\u00edm hlavu uvoln\u011bn\u011b na jeho rameno a p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka. Chci zn\u00e1t jeho odpov\u011b\u010f. Zn\u00e1 j\u00ed v\u016fbec? Nehtem znovu \u0161\u0165ouchnu do \u017eu\u017eu a usrknu hork\u00fd n\u00e1poj, jeho\u017e chu\u0165 se mi vryje do v\u0161ech chu\u0165ov\u00fdch poh\u00e1rk\u016f.<\/div>\n
Tom<\/strong><\/div>\n
T\u011b\u017e\u0161\u00ed ot\u00e1zku mi snad nikdo nikdy nedal! Mo\u017en\u00e1 tak ve \u0161kole, kdy\u017e po mn\u011b cht\u011bli v matice, abych u tabule vypo\u010d\u00edtal binomick\u00fd rozvoj. Brr! Ot\u0159esu se nad vzpom\u00ednkou matematiky a ud\u011bl\u00e1 se mi t\u00e9m\u011b\u0159 mdlo! S\u00e1m bych cht\u011bl zn\u00e1t odpov\u011b\u010f, jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee u n\u011bj to bylo mo\u017en\u00e9! \u017de se prom\u011bnil v prvn\u00ed advent v \u010dlov\u011bka. Je to tak\u2026 nepochopiteln\u00e9? Jo, to je ten spr\u00e1vn\u00fd v\u00fdraz. Nejsp\u00ed\u0161 bych musel b\u00fdt n\u011bjak\u00fd v\u011bdec, abych rozlu\u0161til tuto z\u00e1hadu sv\u011bta poh\u00e1dek. Pol\u00edb\u00edm jej do vo\u0148av\u00fdch vlas\u016f, dlan\u00ed promnu \u0161t\u00edhlou pa\u017ei, jeho t\u011blo se znovu chv\u011bje, tak p\u0159\u00edjemn\u011b, a\u017e mi to p\u0159ijde naprosto rozko\u0161n\u00e9, jak rozechv\u011bl\u00fd je, kdykoli se jej by\u0165 jen minim\u00e1ln\u011b dotknu.<\/div>\n
„J\u00e1 s\u00e1m p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm nad tou odpov\u011bd\u00ed, l\u00e1sko,“ za\u0161ept\u00e1m ti\u0161e. „Ale mysl\u00edm, \u017ee pokud bylo tv\u00fdm snem st\u00e1t se opravdov\u00fdm \u010dlov\u011bkem, n\u011bkdo ti to dok\u00e1zal splnit. Mo\u017en\u00e1 proto, proto\u017ee jsi nadpozemsk\u00e1 bytost. N\u011bkdo, kdo existuje jen jednou a ty jsi jedin\u00fd a prav\u00fd dokonal\u00fd origin\u00e1l. Neexistuje NIKDO, kdo by t\u011b mohl nahradit nebo se ti by\u0165 malinko vyrovnat, Pol\u00e1rko. V\u00edm, \u017ee to nen\u00ed to, co jsi cht\u011bl sly\u0161et, ale v\u00edc ti \u0159\u00edct nem\u016f\u017eu. S\u00e1m nev\u00edm odpov\u011b\u010f,“ pokr\u010d\u00edm rameny, kdy\u017e na m\u011b up\u0159e sv\u016fj \u0161t\u011bn\u011b\u010d\u00ed pohled, kter\u00fdm m\u011b dok\u00e1\u017ee kdykoli dostat do kolen. Nadechnu se a sklon\u00edm svou tv\u00e1\u0159 k t\u00e9 jeho, ne\u017e se nosem ot\u0159u o jeho obli\u010dej.<\/div>\n
„Miluji t\u011b, Tomi, v\u00ed\u0161 to?“ za\u0161ept\u00e1 nesm\u011ble. Tv\u00e1\u0159e mu zase zr\u016f\u017eov\u011bj\u00ed a rty mali\u010dko na\u0161pul\u00ed, tak\u017ee vypad\u00e1 jako roztomil\u00e9 ko\u0165\u00e1tko. On JE moje ko\u0165\u00e1tko. P\u0159itisknu sv\u00e9 rty kone\u010dn\u011b na ty jeho. S\u00e1m je pootev\u0159e, d\u00e1 mi t\u00edm tak najevo, \u017ee chce v\u00edc a j\u00e1 mu to V\u00cdC jsem ochoten d\u00e1t. \u0160pi\u010dkou jazyka obkresl\u00edm konturu Billiho bezchybn\u00fdch rt\u016f, na\u010de\u017e on zopakuje pohyb jazykem po mn\u011b, na m\u00fdch rtech, a oba ti\u0161e zast\u00e9n\u00e1me proti rt\u016fm toho druh\u00e9ho v okam\u017eiku, kdy se na\u0161e jazyky st\u0159etnou a spust\u00ed tak v\u00e1\u0161nivou hru v l\u00edb\u00e1n\u00ed. Automaticky si jej p\u0159it\u00e1hnu za pas na sebe, proniknu razantn\u011bji jazykem mezi jeho rty a s hlasit\u00fdm vzdychnut\u00edm se na p\u00e1r sekund odtrhnu, ne\u017e na\u0161\u00ed malou, zamilovanou hru spust\u00edm znovu. Kdybych um\u0159el v tuhle chv\u00edli, byla by to pro m\u011b snad ta nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed smrt, jak\u00e1 m\u016f\u017ee existovat. Kdy\u017e ve sv\u00e9m h\u0159ejiv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed dr\u017e\u00edm svoji l\u00e1sku, zah\u0159\u00edv\u00e1m ji a sv\u00fdm hbit\u00fdm jazykem plen\u00edm jej\u00ed \u00fasta. V\u016fbec, kdy\u017e se zamysl\u00edm nad tou onou skute\u010dnost\u00ed, \u017ee mi sh\u016fry seslali a nechali moje mal\u00e9 ku\u0159\u00e1tko nav\u017edy p\u0159i mn\u011b, st\u00e1le se chv\u011bji nad t\u00edm, \u017ee bych jej n\u011bkdy mohl ztratit. Uv\u011bdom\u00edm si ten fakt, jak\u00fd z\u00e1zrak moje Pol\u00e1rka je, a to, \u017ee na tomhle vcelku zka\u017een\u00e9m sv\u011bt\u011b \u010dist\u00e1 jako okv\u011btn\u00ed l\u00edstky lilie z\u016fstala. V\u00edm, \u017ee tady je se mnou a \u017ee m\u011b neupust\u00ed, \u017ee mu byl darov\u00e1n \u017eivot jako takov\u00fd, kter\u00e9ho si cen\u00ed jako nikdo jin\u00fd na sv\u011bt\u011b, ale p\u0159esto i nad\u00e1le v m\u00e9m podv\u011bdom\u00ed z\u016fst\u00e1v\u00e1 jist\u00e1 klapka. Klapka, kter\u00e1 i v oby\u010dejn\u00fdch chv\u00edl\u00edch spou\u0161t\u00ed n\u00e1valy strachu, \u017ee se m\u00e9mu brou\u010dkovi n\u011bco stane. \u017de si zlom\u00ed ruku a bude ho to bolet. \u017de vyjde na silnici a p\u0159ejede ho auto. Anebo jen to, \u017ee se opa\u0159\u00ed \u010dajem, kter\u00fd se mnou s oblibou pije, i kdy\u017e m\u00e1 s\u00e1m rad\u011bji sladk\u00e9 kakao.<\/div>\n
„Na co mysl\u00ed\u0161?“ \u0161eptne ti\u0161e, jeho o\u010di probod\u00e1vaj\u00ed ty m\u00e9.<\/div>\n
„Na tebe,“ p\u0159ipust\u00edm bez ostychu a pokorn\u011b sklop\u00edm hlavu, jako kdybych se klanil p\u0159ed jeho kr\u00e1sou, kter\u00e1 z n\u011bj d\u011bl\u00e1 v\u0161emocn\u00e9ho vl\u00e1dce nad m\u00fdm srdcem. „P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem nad t\u00edm, co jsi mi \u0159\u00edkal. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem nad odpov\u011bd\u00ed, kterou jsem ti nedal, a kterou s\u00e1m nev\u00edm,“ posmutn\u011ble se usm\u011bju. „Boj\u00edm se o tebe,“ \u0161pitnu ti\u0161e.<\/div>\n
„Pro\u010d?“<\/div>\n
Zavrt\u00edm hlavou a l\u00edbnu jej na \u010delo. „Ned\u011blej si starosti, je to zbyte\u010dn\u00e9, kdy\u017e mi sl\u00edb\u00ed\u0161, \u017ee na sebe bude\u0161 v\u017edycky d\u00e1vat pozor.“ Vezmu si jeho dlan\u011b do sv\u00fdch a za\u010dnu je jemn\u011b mnout mezi sebe. R\u00e1d je zah\u0159\u00edv\u00e1m, nebo\u0165 jsou pov\u011bt\u0161inu \u010dasu studen\u00e9 jako kousky ledu, je\u017e se nach\u00e1z\u00ed tam venku za okny. Miluju, kdy\u017e je mohu jen tak jemn\u011b l\u00edbat, stejn\u011b tak, jak to on d\u011bl\u00e1 mn\u011b.<\/div>\n
Polkne a naklon\u00ed se ke mn\u011b, rukou mne chytne za bradu. „D\u00e1v\u00e1\u0161 na m\u011b pozor p\u0159eci ty,“ usm\u011bje se a svou dlan\u00ed, obda\u0159enou m\u00fdm teplem, m\u011b pohlad\u00ed po tv\u00e1\u0159i. Jeho gesto m\u011b donut\u00ed si ho p\u0159isunout bl\u00ed\u017ee k sob\u011b, nat\u011bsnat jeho t\u011blo na to sv\u00e9, aby mezi n\u00e1mi nebyla jedin\u00e1 \u0161kv\u00edre\u010dka. Prohne se v z\u00e1dech a pootev\u0159e rty nad tich\u00fdm vzdechem. Op\u011bt se vpiju do t\u011bch jeho m\u011bkk\u00fdch pol\u0161t\u00e1\u0159k\u016f, jemn\u011b je laskaj\u00edc t\u011bmi sv\u00fdmi, je\u017e by se k jeho hebkosti jist\u011b nemohly ani kapi\u010dku p\u0159irovnat. „P\u0159esto,“ vzdychnu ti\u0161e. „Slib mi, Bille, moje z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed Pol\u00e1rko, ku\u0159\u00e1tko, l\u00e1sko, to, \u017ee na sebe bude\u0161 v\u017edycky d\u00e1vat pozor,“ \u017e\u00e1dostiv\u011b ol\u00edznu jeho rty sv\u00fdm vlhk\u00fdm jazykem a jeho tv\u00e1\u0159e vezmu do sv\u00fdch rukou, \u010delo op\u0159u o to jeho.<\/div>\n
„Slibuji,“vydechne.<\/div>\n
Bill<\/strong><\/div>\n
Poh\u00e1dky v televizi hraj\u00ed v\u017edycky hned za sebou, a kdy\u017e navazuj\u00edc\u00ed film nen\u00ed \u010dist\u011b klasick\u00e1 v\u00e1no\u010dn\u00ed poh\u00e1dka, je to zase v\u011bt\u0161inou idylick\u00e1, jak jinak ne\u017e v\u00e1no\u010dn\u00ed komedie. V\u016fbec cel\u00fd den si jen tak lebed\u00edme zachumlan\u00ed v dece p\u0159ed televiz\u00ed a kouk\u00e1me se na ty filmy. Tom ob\u010das probleskne program, co kde a kdy d\u00e1vaj\u00ed, na\u010de\u017e to zhodnot\u00ed tro\u0161ku znud\u011bn\u00fdm povzdechem, \u017ee to, co v televizi hraj\u00ed, je ka\u017edi\u010dk\u00fd rok stejn\u00e9, tud\u00ed\u017e v\u0161echny poh\u00e1dky a filmy zn\u00e1 nazpam\u011b\u0165. Opravdu \u017easnu, kdy\u017e se s n\u00edm vsad\u00edm o sladkou pusu, a to doslova, jeliko\u017e po\u0159\u00e1d n\u011bco poj\u00edd\u00e1m jak pras\u00e1tko, i kdy\u017e by se m\u011bl dr\u017eet ten p\u016fst, jak v\u0161ichni \u0159\u00edkaj\u00ed, abychom to zlat\u00e9 pras\u00e1tko vid\u011bli na vlastn\u00ed o\u010di sk\u00e1kat po strop\u011b sem a tam\u2026 jen\u017ee j\u00e1 se prost\u011b p\u0159emoci nemohu, chu\u0165 je svi\u0148a, jak \u0159ekl Tomi, a tak po\u0159\u00e1d n\u011bco sladk\u00e9ho chroust\u00e1m, proto tedy fakt u\u017e po n\u011bkolik\u00e1t\u00e9 \u017easnu, \u017ee v\u017edycky n\u011bjak\u00e9 z\u00e1pletky nebo konce, jestli to skon\u010d\u00ed \u0161\u0165astn\u011b, nebo smutn\u011b, Tom uhodne. No mus\u00edm tedy cht\u011bn\u011b p\u0159ipustit, \u017ee jsem s\u00e1zku prohr\u00e1l a splatit mu ji ne jednou, ale zrovna tuctem dlouh\u00fdch a sladk\u00fdch pusinek. Nemohu \u0159\u00edct, \u017ee by se mi ty drobn\u00e9 mlaskac\u00ed pusinky nebo jemn\u00e9 polibky od moj\u00ed l\u00e1sky nel\u00edbily. Poka\u017ed\u00e9 jsou jin\u00e9 a v\u017edy m\u011b spolehliv\u011b rozt\u0159esou a nab\u00edj\u00ed elekt\u0159inou.<\/div>\n
„Tomi,“ vzdychnu do jeho \u00fast.<\/div>\n
„Hm?“ utne n\u00e1\u0161 polibek a mezi na\u0161imi rty se rozhost\u00ed vzduchopr\u00e1zdno, pouze na\u0161e dechy nar\u00e1\u017eej\u00ed o sebe.<\/div>\n
„Mus\u00edm na z\u00e1chod,“ p\u00edpnu a pohotov\u011b si uhlad\u00edm roz\u010dep\u00fd\u0159en\u00e9 vlasy.<\/div>\n
„Tak ut\u00edkej nebo mi tady ud\u011bl\u00e1\u0161 lou\u017ei\u010dku, kdy\u017e po\u0159\u00e1d nas\u00e1v\u00e1\u0161 to kakao jak k\u0159epelka,“ zasm\u011bje se, p\u0159it\u00e1hne si m\u011b k sob\u011b a vtiskne mi polibek do vlas\u016f, \u010d\u00edm\u017e mi je zase nepatrn\u011b zdeformuje. Povzdychnu si a trochu z\u010derven\u00e1m. M\u00e1 pravdu, kruci\u0161. Po\u0159\u00e1d piju to kakaj\u00ed\u010dko, je\u017e mi babi\u010dka s takovou oblibou sama po\u0159\u00e1d va\u0159\u00ed, evidentn\u011b pot\u011b\u0161en\u00e1, \u017ee aspo\u0148 jedno z jejich d\u011bt\u00ed<\/em> v\u017edycky v\u0161echno sladk\u00e9 spo\u0159\u00e1d\u00e1 a vypije, jako ten Jen\u00ed\u010dek v pern\u00edkov\u00e9 chaloupce. Babi\u010dka ale nen\u00ed je\u017eibaba, oh bo\u017ee to ne! Tomova, a vlastn\u011b te\u010f u\u017e i moje babi\u010dka, je ta nejlep\u0161\u00ed babi\u010dka! P\u0159ik\u00fdvnu si a p\u0159id\u00e1m v\u00edce do kroku. Jsem r\u00e1d, \u017ee se Tomi naklonil pro n\u011bjakou sladkost a ned\u00edval se po mn\u011b. Jsem op\u011bt cel\u00fd \u010derven\u00fd, jak si potvrd\u00edm svoji domn\u011bnku v zrcadle. Je\u0161t\u011b\u017ee jsem se dneska s Tomem nesna\u017eil zp\u00e1tky namalovat, pravda, ve sv\u00e9 nyn\u011bj\u0161\u00ed podobn\u011b se v\u016fbec nec\u00edt\u00edm, p\u0159ipad\u00e1m si d\u011bsn\u011b nev\u00fdrazn\u00fd a \u00fapln\u011b jin\u00fd, ne\u017e jsem, tak\u017ee se v zrcadle v\u017edycky leknu, ne\u017e si zase uv\u011bdom\u00edm, \u017ee ta \u010dernota z m\u00fdch v\u00ed\u010dek je pry\u010d a \u017ee to jsem skute\u010dn\u011b j\u00e1, ale jak jsem se u\u017e p\u0159esv\u011bd\u010dil, kdy\u017e jsem si ty sarapati\u010dky vyb\u00edral, fu\u0161ka sv\u00e9 o\u010di vr\u00e1tit do p\u016fvodn\u00edho stavu bude jist\u011b velk\u00e1, v\u0161ak je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed to bude b\u011bhem dne udr\u017eet nerozmazan\u00e9 a st\u00e1le tak p\u011bkn\u011b v\u00fdrazn\u00e9.<\/div>\n
Pod studenou tekouc\u00ed vodou si namo\u010d\u00edm prvn\u011b pravou ruku a pot\u00e9 i tu levou, pon\u011bvad\u017e usoud\u00edm, \u017ee by to chudince bylo l\u00edto, a ob\u011b sv\u00e9 dlan\u011b si p\u0159itisknu na ho\u0159\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159. Je to kontrast studen\u00fdch rukou, je\u017e se pod spaluj\u00edc\u00edm \u017e\u00e1rem z m\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00ed pomali\u010dku oh\u0159\u00edvaj\u00ed. Osv\u011b\u017e\u00ed m\u011b to v\u0161ak a v\u0161echna ta siln\u00e1 energie z Tomov\u00fdch polibk\u016f pomalou\u010dku miz\u00ed zase zp\u00e1tky. Uklidn\u011bn\u00ed jde ztuha a skute\u010dn\u011b pomalu, tud\u00ed\u017e si sednu na pr\u00e1deln\u00ed ko\u0161 a unaven\u011b si op\u0159u hlavu o kachli\u010dkovanou ze\u010f koupelny. Tome, Tome, ty mi d\u00e1v\u00e1\u0161.<\/div>\n
Tom<\/strong><\/div>\n
M\u016fj bo\u017ee, je tak sladk\u00fd. Jak po\u0159\u00e1d n\u011bco j\u00ed. A s t\u00edm kakaem! V\u017edy\u0165 u\u017e se ho musel snad d\u00e1vno p\u0159ep\u00edt! Usm\u011bju se. V\u0161echny jeho polibky byly je\u0161t\u011b slad\u0161\u00ed ne\u017e v\u0161echno to, co po\u0159\u00e1d pap\u00e1, i kdy\u017e to je taky dost a dost sladk\u00e9. Op\u011bt sm\u00edchem zavrt\u00edm hlavou a \u010dek\u00e1m na n\u011bj, a\u017e se ke mn\u011b vr\u00e1t\u00ed. U\u017e se pomalu za\u010d\u00edn\u00e1 schylovat k ve\u010de\u0159i, tak\u017ee na m\u011b u\u017e v\u017edy ak\u010dn\u00ed babi\u010dka volala, abychom j\u00ed trochu pomohli.<\/div>\n
„A nem\u011bli bychom, Tomi, j\u00edt babi\u010dce pomoct?“ sedne se vedle m\u011b to moje ku\u0159\u00e1tko a kouk\u00e1 na m\u011b ps\u00edma kukadlama. Usm\u011bju se a p\u0159it\u00e1hnu si ho za t\u00fdl k sob\u011b, nemohu odolat, bo\u017ee, mus\u00edm se aspo\u0148 letmo ot\u0159\u00edt o jeho rty. Te\u010f, kdy\u017e kone\u010dn\u011b v\u00edm, \u017ee jej nezni\u010d\u00edm, m\u00e1m neust\u00e1lou pot\u0159ebu dot\u00fdkat se ho, jak kdybych na n\u011bm byl z\u00e1visl\u00fd. Oh m\u016fj bo\u017ee! V\u017edy\u0165 j\u00e1 na n\u011bm u\u017e od prvn\u00ed adventn\u00ed ned\u011ble z\u00e1visl\u00fd jsem! Tak, jak to bylo v tom filmu, tu\u0161\u00edm cosi s up\u00edry, Bill je moj\u00ed osobn\u00ed zna\u010dkou heroinu, kter\u00e9 nem\u00e1m nikdy dost a nemohu jej\u00ed chuti nikdy odolat. Po\u017eitk\u00e1\u0159sky p\u0159iv\u0159u o\u010di, kdy\u017e se rty ot\u0159u o ty jeho, a on do t\u011bch m\u00fdch m\u011bkce vzdychne.<\/div>\n
„M\u011bli. \u010cek\u00e1m tady na tebe, babi\u010dka u\u017e se po n\u00e1s sh\u00e1n\u00ed, ur\u010dit\u011b to m\u00e1 hotov\u00e9, v\u017edy\u0165 v\u00ed\u0161, \u017ee ona je po\u0159\u00e1d takov\u00e1 rychl\u00e1 a dochviln\u00e1, tak\u017ee po n\u00e1s chce jen n\u011bco, v\u00ed\u0161, jen aby se ne\u0159eklo,“ zacul\u00edm se a vpiju se do t\u011bch m\u011bkk\u00fdch pol\u0161t\u00e1\u0159k\u016f. Stul\u00edm si ho rad\u011bji do objet\u00ed a sklon\u00edm se k n\u011bmu, to aby n\u00e1s babi\u010dka nesledovala, jej\u00edmu oku detektiva neunikne snad nic. S p\u00edskotem se ode m\u011b po n\u011bkolika dal\u0161\u00edch polibc\u00edch vyman\u00ed a ut\u00edk\u00e1 za babi\u010dkou, kter\u00e9 se po mn\u011b tak sm\u011b\u0161n\u011b pohor\u0161en\u011b d\u00edv\u00e1, jako kdyby ten jej\u00ed pohled \u0159\u00edkal: „Co to prov\u00e1d\u00ed\u0161 na\u0161\u00ed panence?! Tomane, jeden! Rad\u011bji mi poj\u010f pomoct, ty lenochu l\u00edn\u00e1!“ \u00dapln\u011b to sly\u0161\u00edm, jako kdybych to m\u011bl naprogramovan\u00e9 na sv\u016fj mozek, kde by mi to ten jej\u00ed pohled p\u0159ed\u010d\u00edtal. Usm\u011bju se jako nevi\u0148\u00e1tko \u00e1 la j\u00e1 nic, j\u00e1 muzikant a vyd\u00e1m se za nimi.<\/div>\n
„Tome, Bille, nachystejte mi ty tal\u00ed\u0159ky,“ zasm\u011bje se b\u00e1bi, strkaj\u00edce je Billovi do rukou.<\/div>\n
Bill<\/strong><\/div>\n
To p\u0159ipraven\u00ed stolu na ve\u010de\u0159i n\u00e1m s Tomem \u0161lo raz dva. Podpo\u0159eni delik\u00e1tn\u00ed v\u016fn\u00ed, linouc\u00ed se z hrnc\u016f a misek, ke konci i s tal\u00ed\u0159\u016f, do nich\u017e n\u00e1m na\u0161e mal\u00e1 babi\u010dka pohotov\u011b nabrala, to abychom j\u00ed z toho p\u016fstu neum\u0159eli hlady, jsme pracovali rychle jako fretky. Nebylo to tak t\u011b\u017ek\u00e9 nachystat jen tal\u00ed\u0159ky a p\u0159\u00edbory a skleni\u010dky a dal\u0161\u00ed skleni\u010dky a pit\u00ed a zap\u00e1lit sv\u00ed\u010dky a v\u0161echno to j\u00eddlo a\u2026 a\u2026 a\u2026 Nakonec v\u0161ak, je\u0161t\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e jsme si usedli ke sv\u00e1te\u010dn\u011b prost\u0159en\u00e9mu stolu, jsme se s Tomim pochv\u00e1lili, jak hezky a rychle jsme to zvl\u00e1dli, na\u010de\u017e jsme si s kru\u010d\u00edc\u00edmi \u017ealudky kone\u010dn\u011b sedli na sv\u00e1 m\u00edsta.<\/div>\n
„Babi\u010dko, to von\u00ed p\u0159ekr\u00e1sn\u011b,“ obdivn\u011b j\u00ed vyl\u00ed\u010d\u00edm sv\u016fj kompliment a \u0161iroce se usm\u011bji.<\/div>\n
„D\u011bkuji, ale p\u0159ece\u2026 pokud to bude i tak dob\u0159e chutnat, bude to b\u00e1je\u010dn\u00e9, ale jestli to bude jen p\u011bkn\u011b von\u011bt a st\u00e1t za nic, to byste mi asi moc nepod\u011bkovali,“ zavtipkuje babi\u010dka. Je mi jasn\u00e9, \u017ee se svou mnohaletou prax\u00ed ve va\u0159en\u00ed v n\u011bm mus\u00ed b\u00fdt jist\u011b zb\u011bhl\u00e1 natolik, \u017ee si sv\u00fdmi pokrmy je maxim\u00e1ln\u011b jist\u00e1 a \u017ee ony i tak \u00fa\u017easn\u011b a maxim\u00e1ln\u011b dob\u0159e chutnaj\u00ed. V\u0161echno to, co jsem tady v\u017edycky jedl, mi moc chutnalo, a\u017e na tu\u2026 ehm\u2026 a\u017e tu zelenou \u0161karedou brokolici!<\/div>\n
„Dobrou chu\u0165,“ pop\u0159eje n\u00e1m babi\u010dka a my dva s Tomim ji u\u017e pouze s pln\u00fdma pusama p\u0159ikyvujeme a v \u0161i\u0161lav\u00e9 a brumlav\u00e9 \u0159e\u010di, opatrn\u011b tak, abychom v\u0161echno to, co je p\u0159ed n\u00e1mi, nepoprskali, d\u011bkujeme a p\u0159ejeme j\u00ed taky dobrou chu\u0165. Babi\u010dka se pot\u011b\u0161en\u011b na\u0161imi reakcemi usm\u011bje, ale to u\u017e se taky pust\u00ed do j\u00eddla a m\u00edstnost\u00ed se oz\u00fdv\u00e1 akor\u00e1t cink\u00e1n\u00ed p\u0159\u00edbor\u016f o tal\u00ed\u0159ky, jak si v\u0161ichni pochutn\u00e1v\u00e1me.<\/div>\n
Moje prvn\u00ed v\u00e1no\u010dn\u00ed ve\u010de\u0159e byla opravdu fam\u00f3zn\u00ed. V\u0161echno to v\u00fdborn\u011b uva\u0159en\u00e9 j\u00eddlo a v\u0161udyp\u0159\u00edtomn\u00e1 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed a m\u00edrumilovn\u00e1 atmosf\u00e9ra, na m\u011b p\u016fsob\u00ed jako med na du\u0161i \u010di kr\u00e1sn\u00e1 zamilovan\u00e9 symfonie s v\u011bnov\u00e1n\u00edm pro srdce. V b\u0159i\u0161e c\u00edt\u00edm zvl\u00e1\u0161tn\u00ed chv\u011bn\u00ed jist\u00e9 zn\u00e1mky jak\u00e9hosi vzru\u0161en\u00ed. Nemohu to p\u0159esn\u011b popsat, nebo\u0165 tyhle prazvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocity pramen\u00edc\u00ed n\u011bkde hluboko ve mn\u011b c\u00edt\u00edm poprv\u00e9. Moc dob\u0159e si pamatuji, jak jsem se je\u0161t\u011b p\u0159ed rokem touhle dobou smutn\u011b d\u00edval z v\u00fdkladn\u00edch sk\u0159\u00edn\u00ed na z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed zimn\u00ed m\u011bs\u00edc a pochoduj\u00edc\u00ed \u010di vz\u00e1jemn\u011b dr\u017e\u00edc\u00ed se za ruce, jak si m\u00ed\u0159\u00ed ke kostel\u016fm na p\u016flno\u010dn\u00ed. Pamatuji si to pr\u00e1zdno uvnit\u0159 sebe, ale tak i spaluj\u00edc\u00ed touhu a nehynouc\u00ed p\u0159\u00e1n\u00ed, je\u017e ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm a dal\u0161\u00edm rokem s\u00edlilo. To p\u0159\u00e1n\u00ed, abych se n\u011bkomu zal\u00edbil, aby si m\u011b n\u011bkdo aspo\u0148 koupil a odnesl si m\u011b dom\u016f, abych o\u017eil a poc\u00edtil t\u00edhu a lehkost \u017eivota na vlastn\u00edch bedrech. Tolik jsem \u0161\u0165astn\u00fd za to, \u017ee se mi m\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed splnilo. V\u00edm, \u017ee nic nen\u00ed pro nic za nic, a \u017ee v\u0161echno m\u00e1 n\u011bjak\u00fd d\u016fvod. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b ka\u017ed\u00fdm sv\u00fdm n\u00e1dechem, ka\u017edou novou chut\u00ed, citem \u010di polibkem neskonale d\u011bkuji. P\u0159itul\u00edm se ke sv\u00e9mu Tomovi a vtisknu mu polibek na krk, usm\u011bje se jako slun\u00ed\u010dko a p\u0159itiskne si m\u011b k sob\u011b. Nakl\u00e1n\u00ed se ke mn\u011b, chce m\u011b pol\u00edbit.<\/div>\n
„Tome? Nechcete j\u00edt vyhl\u00ed\u017eet ven Je\u017e\u00ed\u0161ka?“ houkne na n\u00e1s pr\u00e1v\u011b p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed babi\u010dka.<\/div>\n
„Co? Babi, nejsme d\u011bti\u2026“<\/div>\n
„Co?“ podiv\u00edm se. „Vyhl\u00ed\u017eet Je\u017e\u00ed\u0161ka? J\u00e1 chci vid\u011bt Je\u017e\u00ed\u0161ka!“ zatlesk\u00e1m rukama. „Tomi poj\u010f se pod\u00edvat, jak tam hezky pad\u00e1 sn\u00ed\u017eek a zima ur\u010dit\u011b nen\u00ed,“ s na\u0161pulen\u00fdmi rty a pejskovsk\u00fdm pohledem se ho sna\u017e\u00edm uprosit. Sepnu ruce k sob\u011b jako k modlitb\u011b a za\u010dnu s nimi o sebe jemn\u011b t\u0159\u00edt.<\/div>\n
„Ach jo,“ povzdychne si ta moje l\u00e1ska a rezignovan\u011b pokr\u010d\u00ed rameny. „Tak dob\u0159e.“<\/div>\n
„Supeeer!“ zaraduji se a vysko\u010d\u00edm na nohy ob\u011bma, babi\u010dce i Tomovi po\u0161lu vzdu\u0161nou pusu a ut\u00edk\u00e1m se obl\u00e9knout. Kab\u00e1t, rukavice, \u0161\u00e1lu po\u0159\u00e1dn\u011b, tak jo, to by m\u011blo b\u00fdt dobr\u00fd, vlezl\u00e1 zima by se k m\u00e9mu t\u011blu nem\u011bla dostat, \u010depi\u010dku a boty! Sly\u0161\u00edm, jak babi\u010dka je\u0161t\u011b Tomimu cosi \u0159\u00edk\u00e1, ale nev\u00edm po\u0159\u00e1dn\u011b co to je, nesly\u0161\u00edm j\u00ed, ale n\u011bjak m\u011b to netr\u00e1p\u00ed.<\/div>\n
„Scotty, poj\u010f s n\u00e1mi!“ zavol\u00e1m na \u010dern\u00e9ho hafana, kter\u00fd se ke mn\u011b ihned p\u0159i\u0159\u00edt\u00ed jako raketa, div m\u011b nepoval\u00ed na zem.<\/div>\n
Mihnouc\u00ed se st\u00edn mi napov\u00ed, \u017ee se Tom bl\u00ed\u017e\u00ed, na\u010de\u017e se po p\u00e1r vte\u0159in\u00e1ch skute\u010dn\u011b octne u m\u011b. \u0160iroce se usm\u011bje a sklon\u00ed se ke mn\u011b. Svoj\u00ed jemnou dlan\u00ed mi nadzvedne tv\u00e1\u0159 a za\u010dne upravovat \u010depku.<\/div>\n
„M\u011bl jsi ji obr\u00e1cen\u011b, v\u00ed\u0161,“ cvrnkne m\u011b do ucha a pobaven\u011b se zacul\u00ed.<\/div>\n
Tom<\/strong><\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161 n\u011bco?<\/div>\n
„Ne?“<\/div>\n
„Tak se d\u00edvej po\u0159\u00e1dn\u011b.“<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvnut\u00ed.<\/div>\n
Zasm\u011bju se. „Poj\u010f sem, ty m\u016fj medv\u00eddku,“ nap\u0159\u00e1hnu k n\u011bmu ruce a on se ke mn\u011b ihned p\u0159itul\u00ed. Jak se na n\u011bj kouk\u00e1m, jak chci, skute\u010dn\u011b mi p\u0159ipom\u00edn\u00e1 medv\u00eddka, proto\u017ee ten jeho kab\u00e1tek, m\u00edsto aby byl \u010dern\u00fd, je skoro cel\u00fd b\u00edl\u00fd od sn\u011bhu, spolu s jeho hu\u0148atou \u0161\u00e1lou, \u010depkou a rukavicemi, to je m\u016fj mal\u00fd ledn\u00ed medv\u00eddek. Velk\u00e9, ladn\u00e9, sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky se z nebe \u0159\u00edt\u00ed k n\u00e1m. Obdivn\u011b vydechnu. Tyhle V\u00e1noce jsou tak dokonal\u00e9. Nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, kter\u00e9 jsem kdy za\u017eil. V\u0161e okolo je pokryto b\u00edlou sn\u011bhovou pe\u0159inou, domy zdob\u00ed rampouchy a v\u0161echny do jednoho mi p\u0159ijdou jako chaloupky z poh\u00e1dky. Pouli\u010dn\u00ed lampy n\u00e1m osv\u011btluj\u00ed ulici lemovanou zasn\u011b\u017een\u00fdmi stromy. N\u00e1dhera. Babi\u010dka cht\u011bla, aby m\u011bl Bill pravou v\u00e1no\u010dn\u00ed atmosf\u00e9ru. V\u017edy\u0165 my v\u0161ichni jsme si za\u017eili vyhl\u00ed\u017een\u00ed Je\u017e\u00ed\u0161ka, jen Billi ne, a tak ho tedy vykl\u00ed\u017e\u00edme. Je mi jasn\u00e9, \u017ee Bill v\u00ed, jak se v\u011bci maj\u00ed, p\u0159esto ani v tomhle na\u0161em sv\u011bt\u011b skute\u010dn\u00fdch poh\u00e1dek se nebr\u00e1n\u00ed fantazii a vzru\u0161en\u011b sleduje oblohu, jako kdyby to byl mal\u00fd chlape\u010dek. Usm\u011bju se. Je stra\u0161n\u011b sladk\u00fd. Vzpomenu si na to, jak jsem v\u017edycky, kdy\u017e jsem byl mal\u00fd j\u00e1, vyhl\u00ed\u017eel s d\u011bdou Je\u017e\u00ed\u0161ka. Byly to kr\u00e1sn\u00e9 \u010dasy a moc r\u00e1d na n\u011b vzpom\u00edn\u00e1m\u2026 \u0160koda, \u017ee tady s n\u00e1mi nen\u00ed. Mysl\u00edm, \u017ee by moji Pol\u00e1rku m\u011bl r\u00e1d.<\/div>\n
„Tomi!!!“ vyp\u00edskne. „Tam n\u011bco bylo!“ Rukama gestikuluje a cosi hu\u010d\u00ed, m\u00ed\u0159\u00ed s nimi k nebes\u016fm a cel\u00fd vykolejen\u00fd mi ukazuje na jak\u00e9si m\u00edsto. „V\u00ed\u0161, jak jsou ty \u010d\u00e1ry na obloze od letadel, jak jsi mi \u0159\u00edkal, tak te\u010f tam bylo n\u011bco podobn\u00e9ho, ale jako kdy\u017e st\u0159\u00edbrn\u00e9 t\u0159pytiv\u00e9 s\u00e1n\u011b! V\u00e1\u017en\u011b!“<\/div>\n
Usm\u011bju se. „Ale kde? J\u00e1 nic nevid\u00edm,“ pokr\u010d\u00edm rameny a nahl\u00ed\u017e\u00edm s n\u00edm. Billi si stoup\u00e1 na \u0161pi\u010dky, sna\u017e\u00edc se b\u00fdt vy\u0161\u0161\u00ed a l\u00e9pe vid\u011bt.<\/div>\n
„Tam!“ vydechne a usm\u011bje se jako slun\u00ed\u010dko. „Vid\u00ed\u0161 to t\u0159pytiv\u00e9 a sly\u0161\u00ed\u0161 ty rolni\u010dky v\u0161ude okolo?“ \u0161\u0165astn\u011b se usm\u00edv\u00e1 ten m\u016fj brou\u010dek. Pohledem zabloud\u00edm zp\u00e1tky k nebes\u016fm a mus\u00edm mu d\u00e1t za pravdu. Mo\u017en\u00e1 je moje fantazie podn\u00edcena Billovou, ale mo\u017en\u00e1 taky ne, to nikdo nev\u00ed. Jist\u00e9 v\u0161ak je, \u017ee t\u0159pyt\u00edc\u00ed se prach ze st\u0159\u00edbrn\u00fdch s\u00e1n\u00ed jsem skute\u010dn\u011b vid\u011bl. Sklop\u00edm hlavu a sklon\u00edm se ke sv\u00e9 Pol\u00e1rce. P\u0159it\u00e1hnu si jej za pas. C\u00edt\u00edm, jak se vyv\u00fd\u0161il stoupnut\u00edm na \u0161pi\u010dky, usm\u011bju se a jemn\u011b se vpiju do jeho jemn\u00fdch, hebk\u00fdch rt\u016f. Dokonal\u00e9.<\/div>\n
„Tome, Bille! V\u0161ude jsem sly\u0161ela rolni\u010dky. Poj\u010fte u\u017e dom\u016f.“<\/div>\n
(\u2026)<\/div>\n
„Tolik d\u00e1re\u010dk\u016f?“ Billi kouk\u00e1 pod strome\u010dek jak puk.<\/div>\n
Babi\u010dka p\u0159ik\u00fdvne. „Taky jsem koukala.“<\/div>\n
Usm\u011bju se.<\/div>\n
„Tome, dones n\u00e1m to. Ty m\u00e1\u0161 mlad\u00e9 nohy.“ Cel\u00fd om\u00e1men\u00fd v\u016fbec neprotestuji a za\u010dnu chodit ke strome\u010dku. Nos\u00edm d\u00e1rky babi\u010dce, sob\u011b, ale p\u0159edev\u0161\u00edm Billovi. Kdy\u017e se to tak v\u0161echno se\u010dte pohromad\u011b, taky trochu \u017easnu, kolik toho ka\u017ed\u00fd zase m\u00e1me. Sednu si vedle sv\u00e9ho Billa, jen\u017e m\u00e1 zabalen\u00e9 d\u00e1re\u010dky na kolenou a v\u0161ude po seda\u010dce. Stra\u0161n\u011b rychle mrk\u00e1 dlouh\u00fdma, hust\u00fdma \u0159asama, pozn\u00e1m na n\u011bm, jak moc se sna\u017e\u00ed, aby mi ty nezbedn\u00e9 slzi\u010dky neuk\u00e1ply. Kter\u00e9 stejn\u011b uvoln\u00ed v\u0161echny z\u00e1tky a dostanou se na jeho b\u011blostnou tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 j\u00e1 nev\u00edm, co m\u00e1m \u0159\u00edct,“ \u0161ept\u00e1 ti\u0161e. „Moc-moc d\u011bkuji, za v\u0161echno,“ p\u00edpne opravdu jako ku\u0159\u00e1tko a \u00fapln\u011b roz\u010darovan\u011b a dojat\u011b m\u011b obejme. Brou\u010dek, m\u016fj. Pevn\u011b ho sev\u0159u ve sv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed a pomalou\u010dku s n\u00edm pohupuji sem a tam. Kol\u00e9b\u00e1m se s n\u00edm v na\u0161em objet\u00ed, ti\u0161e mu \u0161eptaj\u00edc do ou\u0161ka.<\/div>\n
„No tak, Billi, je\u0161t\u011b jsi to ani nevid\u011bl.“<\/div>\n
„To nevad\u00ed. Tomi. J-j\u00e1 jsem \u0161\u0165astn\u00fd hlavn\u011b za to, \u017ee v\u00e1s m\u00e1m,“ chv\u011bje se mu hl\u00e1sek. Vtisknu mu polibek do vlas\u016f. Drobn\u011b, je cel\u00fd dojat\u00fd a slzi\u010dky kanou po jeho l\u00edc\u00edch. Pol\u00edb\u00ed m\u011b. Slzy si ot\u0159e h\u0159betem ruky a vyd\u00e1 se za babi\u010dkou, kterou siln\u011b obejme, d\u011bkuj\u00edc j\u00ed za v\u0161echno.<\/div>\n
V\u0161echen \u010das plyne opravdu rychle. Babi\u010dka je z na\u0161ich d\u00e1rk\u016f nad\u0161en\u00e1, Bill se t\u0159esouc\u00edma rukama opatrn\u011b dob\u00fdv\u00e1 do posledn\u00edch d\u00e1re\u010dk\u016f a j\u00e1 \u00fapln\u011b zaost\u00e1v\u00e1m. U\u017e jsem jich taky n\u011bkolik rozbalil, ale po\u0159\u00e1d jen sleduji svou rozpa\u010ditou Pol\u00e1rku. P\u0159esto se mi ale kone\u010dn\u011b poda\u0159\u00ed rozbalit pe\u010dliv\u011b a zvl\u00e1\u0161tn\u011b um\u011blecky zabalen\u00fd tenk\u00fd d\u00e1re\u010dek. Bylo mi l\u00edto ho rozbalovat, proto\u017ee si s jeho zabalen\u00edm museli d\u00e1t stra\u0161nou pr\u00e1ci, o tom nepochybuju. Odd\u011bl\u00e1m posledn\u00ed kousek balic\u00edho pap\u00edru a v rukou dr\u017e\u00edm modrost\u0159\u00edbrn\u00fd sklen\u011bn\u00fd r\u00e1me\u010dek, v n\u011bm\u017e se vyj\u00edm\u00e1 na\u0161e spole\u010dn\u00e1 fotka v igl\u00fa. Bill m\u011b obj\u00edm\u00e1 ob\u011bma rukama okolo krku, l\u00edb\u00e1 m\u011b tam s p\u0159iv\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky na tv\u00e1\u0159, tud\u00ed\u017e jde vid\u011bt d\u00e9lka jeho nadm\u011brn\u00fdch \u0159as, do polibku se sladce usm\u00edv\u00e1, nep\u0159irozen\u011b b\u00edl\u00e9 tv\u00e1\u0159e mu kontrastuj\u00ed s ebenov\u00fdmi vlasy a s r\u016f\u017eov\u00fdmi tv\u00e1\u0159i\u010dkami. Jeho o\u010di na fotce jsou ale i s p\u0159iv\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky velik\u00e9, tmav\u00e9, a\u017e \u010dern\u00e9, jen ob\u010dasn\u00fd pigment v nich prosv\u00edt\u00e1, co v\u0161ak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed je, jak smutn\u00e9 tam jsou. V\u016fbec nejsou takov\u00e9 jako jeho rty, nesm\u011bj\u00ed se s nimi, p\u0159esto v nich je ukryt\u00e1 jist\u00e1 plnost a oddanost, sm\u00ed\u0159enost a \u0161t\u011bst\u00ed? Ne\u2026 no mo\u017en\u00e1. Ale je v nich p\u0159edev\u0161\u00edm jen sam\u00e1 l\u00e1ska. L\u00e1ska ke mn\u011b! Do o\u010d\u00ed mi vyhrknou slzy. Ty chv\u00edle, ty stra\u0161n\u00e9 chv\u00edle strachu a nev\u011bdomost, co bude p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed den. Tolik jsem se o n\u011bj tehdy b\u00e1l. Trhav\u011b polknu. Uv\u011bdom\u00edm si, \u017ee kdybych se jeho \u010distoty a v\u011b\u010dn\u00e9 nevinnosti b\u00e1l, nebyl by tady se mnou a byl by pouze zase kus porcel\u00e1nu. Uv\u011bdom\u00edm si v\u0161echno to, co te\u010f mohlo b\u00fdt. Srdce mi prudce bije a ruce se pot\u00ed, slzy z o\u010d\u00ed ti\u0161e kanou jako vodop\u00e1dy.<\/div>\n
„Tomi?“ \u0161pitne Bill.<\/div>\n
„Je to\u2026 je to tak kr\u00e1sn\u00fd!“ dostanu ze sebe p\u0159idu\u0161en\u011b a p\u0159it\u00e1hnu si ho k sob\u011b. Pol\u00edb\u00edm ho, le\u010d mus\u00edm se vzd\u00e1lit. Ostatn\u011b tak, jako v\u017edycky, kdy\u017e jsem p\u0159\u00edli\u0161 slab\u00fd. Vyb\u011bhnu schody po dvou, sednu si a\u017e na sam\u00fd jejich vrch a obejmu Scottyho. V krku m\u00e1m takov\u00fd knedl\u00edk a v\u0161echny m\u00e9 slzy odch\u00e1zej\u00ed pry\u010d, zasychaj\u00ed mi po tv\u00e1\u0159\u00edch. Zabo\u0159\u00edm si hlavu do \u010dern\u00e9ho ko\u017eichu a vyd\u00fdch\u00e1v\u00e1m se. L\u00e1ska je slep\u00e1 a mocn\u00e1 \u010darod\u011bjka. Z tvrd\u00e9ho kluka se svoj\u00ed hlavou dok\u00e1\u017ee ud\u011blat zamilovan\u00e9ho bl\u00e1zna. Usm\u011bju se s\u00e1m nad sebou a nad t\u00edm, \u017ee v\u0161echno zl\u00e9 je na n\u011bco dobr\u00e9. \u017de v\u0161echno to na\u0161e tr\u00e1pen\u00ed a starosti se jist\u011b pro jednou vykoupily. Usm\u011bju se nad t\u00edm, \u017ee n\u00e1m skute\u010dn\u011b sv\u00edt\u00e1 na sv\u011btl\u00e9 z\u00edt\u0159ky, v nich\u017e se budu se svou Pol\u00e1rkou ruku v ruce dr\u00e1t kup\u0159edu. Usm\u011bju se nad t\u00edm, \u017ee mi pat\u0159\u00ed dokonalost. Usm\u011bju se nad t\u00edm, \u017ee jsou V\u00e1noce. Usm\u011bju se nad t\u00edm, \u017ee mi odb\u011bhl Scotty. Usm\u011bju se pro mou l\u00e1sku, je\u017e si sed\u00e1 vedle m\u011b. Obejmu ji a nikdy u\u017e nepust\u00edm. Moje Pol\u00e1rka.<\/div>\n
Bill<\/strong><\/div>\n
V\u016fbec poprv\u00e9 jsem sv\u00e9ho Toma ut\u011b\u0161oval j\u00e1. V\u016fbec poprv\u00e9 mi uk\u00e1zal svou k\u0159ehkou str\u00e1nku a dovolil mi, abych ten siln\u011bj\u0161\u00ed byl chv\u00edli j\u00e1. Obj\u00edmal jsem jej. Tomi mi hlavu bo\u0159il do krku a bu\u010f mi jej ob\u010dasnou slzi\u010dkou zm\u00e1\u010del, anebo sv\u00fdmi rty n\u011b\u017en\u011b pol\u00edbil. Kol\u00edbal jsem ho tak, jak to on v\u017edy d\u011blal mn\u011b. \u0160pital jsem mu ti\u0161e do ou\u0161ka, \u017ee je moje l\u00e1ska. \u0160eptal jsem mu prost\u00e9 d\u00edky za v\u0161e, co pro m\u011b d\u011bl\u00e1. Babi\u010dka u\u017e d\u00e1vno ode\u0161la na p\u016flno\u010dn\u00ed a my si pak zase sedli do ob\u00fdvac\u00edho pokoje do pohodln\u00e9 seda\u010dky, a v kulise jsme m\u011bli praskaj\u00edc\u00ed d\u0159evo v ohni velk\u00e9ho krbu, jeho\u017e plamen n\u00e1s slastn\u011b oh\u0159\u00edval. Hlavu jsem zabo\u0159il do jeho mikiny a nas\u00e1l jeho p\u0159\u00edjemnou v\u016fni. Pol\u00edbil m\u011b jemn\u011b na rty a j\u00e1 si v na\u0161\u00ed melancholick\u00e9, kr\u00e1sn\u00e9 n\u00e1lad\u011b vzpomn\u011bl, kdy mi poprv\u00e9 \u0159ekl, co je to m\u00edt r\u00e1d, jak\u00e9 to je skute\u010dn\u011b milovat. Vzpomn\u011bl jsem si na jmel\u00ed a n\u00e1\u0161 prvn\u00ed polibek. A je\u0161t\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e jsem slab\u011b usnul v jeho tepl\u00e9 n\u00e1ru\u010di, zaslechl jsem jeho melodick\u00fd hlas. Ti\u0161e jsem se usm\u00e1l, proto\u017ee jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee tu pro n\u011bj z\u016fstanu u\u017e na v\u011bky v\u011bk\u016f a budu se svoj\u00ed l\u00e1sce sna\u017eit d\u00e1t samotn\u00e9 dary z nebes v podob\u011b m\u00fdch cit\u016f, t\u00e9 abstraktn\u00ed l\u00e1sky a \u0161t\u011bst\u00ed z n\u00ed.<\/div>\n
„Kr\u00e1sn\u00e9 V\u00e1noce, Pol\u00e1rko.“<\/div>\n
autor: Saj\u00fc & Lorett<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saj\u00fc & Lorett \u0160t\u011bdr\u00fd den Tom Rozlep\u00edm unaven\u011b o\u010di od sebe, automaticky nato\u010d\u00edm hlavu k bud\u00edku, abych si up\u0159esnil \u010das, nebo\u0165 za okny je je\u0161t\u011b tma. Zaz\u00edv\u00e1m a nadechnu se. 06:02. V\u00e1no\u010dn\u00ed trefa. Od mala se bud\u00edm na \u0160t\u011bdr\u00fd den v<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[287],"tags":[],"class_list":["post-12099","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-advent"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12099","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12099"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12099\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12099"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12099"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12099"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}