{"id":12102,"date":"2010-03-18T17:00:00","date_gmt":"2010-03-18T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12073"},"modified":"2010-03-18T17:00:00","modified_gmt":"2010-03-18T16:00:00","slug":"se-mnou-se-bat-nemusis-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/03\/18\/se-mnou-se-bat-nemusis-9\/","title":{"rendered":"Se mnou se b\u00e1t nemus\u00ed\u0161 9."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tom p\u0159ed sebou tla\u010dil ji\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 z poloviny napln\u011bn\u00fd n\u00e1kupn\u00ed voz\u00edk, zvolna proj\u00ed\u017ed\u011bl uli\u010dkou s t\u011bstovinami, a Bill mu na tu kupu p\u0159id\u00e1val dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed v\u011bci. V\u016fbec si nedovedl p\u0159edstavit, jak tohle chlapec odt\u00e1hne jen v ruk\u00e1ch s\u00e1m dom\u016f. Sice \u010d\u00e1st n\u00e1kupu pat\u0159ila jemu, ale i tak mu toho p\u0159ipadalo hodn\u011b a to je\u0161t\u011b nedojeli k ml\u00e9\u010dn\u00fdm v\u00fdrobk\u016fm. A\u017e tam p\u0159ibudou n\u011bjak\u00e9 ty jogurty, s\u00fdry a m\u00e1slo, v\u00e1ha i objem o to v\u00edc naroste.<\/p>\n<\/div>\n
„Tenhle kompot m\u00e1m moc r\u00e1d.“ Uk\u00e1zal Bill na plechovku se zava\u0159en\u00fdmi broskvemi a \u0161up. U\u017e p\u0159ist\u00e1la ve voz\u00edku.<\/div>\n
„To neunese\u0161.“ Tom kone\u010dn\u011b vyj\u00e1d\u0159il svoje obavy. Dote\u010f jen ml\u010dky chodil za Billem a pozoroval ho, jak si prohl\u00ed\u017e\u00ed jednotliv\u00e9 potraviny, vyb\u00edr\u00e1 a ukl\u00e1d\u00e1 je do ko\u0161\u00edku. Jemu samotn\u00e9mu ji\u017e p\u0159ipadalo, \u017ee by si s t\u00edm docela m\u00e1knul. Minim\u00e1ln\u011b by byl p\u011bkn\u011b rozmrzel\u00fd, kdyby ten odnos byl na n\u011bm. \u00dapln\u011b \u017eiv\u011b m\u011bl p\u0159ed o\u010dima, jak by se mu ta plastov\u00e1 ucha igelitov\u00fdch ta\u0161ek za\u0159ez\u00e1vala do rukou. A co teprve takov\u00fd Bill? Ten se pod t\u011bmi ta\u0161kami zl\u00e1me. Mo\u017en\u00e1 svoje p\u0159edstavy malinko dramatizoval, ale nemohl si pomoct. P\u00e9\u010de o Billa se prodrala na prvn\u00ed m\u00edsto. Svrb\u011blo ho na jazyku, \u017ee chlapce p\u0159esv\u011bd\u010d\u00ed o odvozu autem a\u017e dom\u016f, ale Bill nad jeho pozn\u00e1mkou jen m\u00e1vl rukou.<\/div>\n
„To je v pohod\u011b. Jsem na to zvyklej. Nav\u00edc to m\u00e1m od zast\u00e1vky p\u00e1r krok\u016f.“<\/p>\n<\/div>\n
Tom si jen nen\u00e1padn\u011b povzdechnul a d\u00e1l Billa n\u00e1sledoval. Ulevilo se mu, kdy\u017e dlouhovlas\u00fd klu\u010dina k tomu v\u0161emu p\u0159idal jen p\u00e1r lehk\u00fdch mali\u010dkost\u00ed a zam\u00ed\u0159il kone\u010dn\u011b k pokladn\u00e1m. Nikde \u017e\u00e1dn\u00e1 fronta, proto mohli rovnou zbo\u017e\u00ed za\u010d\u00edt vykl\u00e1dat na jezd\u00edc\u00ed p\u00e1s. Bill odd\u011blil Tomovy a svoje potraviny zar\u00e1\u017ekou a na svou \u010d\u00e1st p\u0159idal je\u0161t\u011b t\u0159i velk\u00e9 igelitky. Tom utrousil n\u011bco o tom, \u017ee na tu hromadu jich bude pot\u0159eba minim\u00e1ln\u011b p\u011bt, ale Bill to u\u017e um\u011bl docela dob\u0159e odhadnout, tak\u017ee v\u0161echno se mu do t\u011bch t\u0159\u00ed bez probl\u00e9m\u016f ve\u0161lo. Sle\u010dn\u011b prodava\u010dce podal bankovku na zaplacen\u00ed a Tom mezit\u00edm Billovy v\u011bci vr\u00e1til zp\u011bt do voz\u00edku. On u\u017e m\u011bl sv\u00fdch p\u00e1r drobnost\u00ed zaplacen\u00fdch, tak\u017ee mu nic nebr\u00e1nilo, aby se rozjel na parkovi\u0161t\u011b. Bill ho po p\u00e1r kroc\u00edch dob\u011bhl.<\/div>\n
\n
Tom v\u0161e ulo\u017eil do kufru auta a o p\u00e1r minutek pozd\u011bji to zase tahal ven. To kdy\u017e spolu dojeli na n\u00e1dra\u017e\u00ed S-Bahnu, aby se Bill mohl v\u010das dostat dom\u016f. Bylo za deset minut \u0161est, to znamen\u00e1, \u017ee to m\u011bli tak akor\u00e1t. Billa nechal n\u00e9st jednu ta\u0161ku a s\u00e1m popadl ty zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed dv\u011b. Hodlal mu to co nejv\u00edce usnadnit, dokud mohl. Vysup\u011bl s t\u00edm schody k n\u00e1stupi\u0161ti a \u00falevn\u011b to postavil na zem. Nap\u0159\u00edmil se a ch\u0148apl po Billovi. Za ruku si ho p\u0159it\u00e1hl bl\u00ed\u017e k sob\u011b a schoval ho v n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Zavol\u00e1m ti.“ Sliboval, \u0161evel\u00edc mu do ucha. „Bude\u0161 mi chyb\u011bt.“ Toma se zmocnila melancholie. T\u011bch p\u00e1r hodin s Billem jim tak neuv\u011b\u0159iteln\u011b rychle proklouzlo mezi prsty a on se jen t\u011b\u017ece vyrovn\u00e1val s my\u0161lenkou, \u017ee ho op\u011bt cel\u00e9 dva dny neuvid\u00ed. Bill sice p\u0159isl\u00edbil, \u017ee by se mohli v\u00eddat i o v\u00edkendech, ale i kdy\u017e se na to neptal, podv\u011bdom\u011b tu\u0161il, \u017ee tuhle sobotu a ned\u011bli Bill je\u0161t\u011b na mysli nem\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
„Ty mn\u011b taky.“ Ujistil ho Bill. „Ur\u010dit\u011b zavolej. Budu \u010dekat.“ \u017d\u00e1dal a ot\u00edral se p\u0159i tom svoj\u00ed tv\u00e1\u0159\u00ed o tu Tomovu.<\/div>\n
„Spolehni se.“ Tom se pokusil na rtech vyloudit \u00fasm\u011bv, ale kdy\u017e vid\u011bl v d\u00e1lce bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se vlak, vzdal to a rad\u011bji Billa pol\u00edbil. Byl to proc\u00edt\u011bn\u00fd a hladov\u00fd polibek, proto\u017ee jim musel vydr\u017eet na dny, kter\u00e9 le\u017eely p\u0159ed nimi jako n\u011bjak\u00fd stra\u0161\u00e1k.<\/p>\n<\/div>\n
Tom ze zem\u011b rychle sesb\u00edral ta\u0161ky a poponesl je k nejbli\u017e\u0161\u00edmu voln\u00e9mu sedadlu ve vagonu. Naposledy Billa l\u00edbnul a d\u0159\u00edv, ne\u017e se zav\u0159ely dve\u0159e, vyb\u011bhl ven. Pak u\u017e zb\u00fdvalo jen zvednout ruku a zam\u00e1vat tomu, jen\u017e ukradl jeho srdce. Neuv\u011bdom\u011ble mu povadnul v\u00fdraz ve tv\u00e1\u0159i, kdy\u017e se mu \u010dernovl\u00e1sek ztratil z dohledu. Vrazil ruce do kapes a loudav\u00fdm krokem se vydal zp\u011bt k autu. Co jen te\u010f bude d\u011blat s bl\u00ed\u017e\u00edc\u00edm se volnem, nem\u011bl ani tu\u0161en\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Billovi se hlavou honily podobn\u00e9 my\u0161lenky. Ne snad, \u017ee by o\u010dek\u00e1val, \u017ee se bude n\u011bjak zvl\u00e1\u0161\u0165 nudit. To on si n\u011bjakou \u010dinnost najde, a kdy\u017e ne on, tak se mu o ni postar\u00e1 Brenig. Jen v\u011bd\u011bl, \u017ee bude Toma skute\u010dn\u011b postr\u00e1dat. Ty v\u00edkendy se s Tomov\u00fdm vp\u00e1dem do jeho \u017eivota najednou zd\u00e1ly tak \u0161ediv\u011b pochmurn\u00e9 a p\u0159edev\u0161\u00edm zdlouhav\u00e9. Nikdy d\u0159\u00edv mu \u010das tak pomalu neut\u00edkal.<\/p>\n<\/div>\n
Byl na m\u00edst\u011b. Rychle hm\u00e1tl po uch\u00e1ch od igelitek, zm\u00e1\u010dkl kulat\u00fd knofl\u00edk pro otv\u00edr\u00e1n\u00ed dve\u0159\u00ed a vystoupil ven. V\u011bd\u011bl, \u017ee velk\u00e1 ru\u010di\u010dka se u\u017e p\u0159ehoupla p\u0159es celou, tud\u00ed\u017e je po \u0161est\u00e9 hodin\u011b, a m\u011bl by si posp\u00ed\u0161it. P\u0159idal proto do kroku, jak jen mu to jeho objemn\u00fd n\u00e1klad dovoloval. Ignoroval bolest a ztuhlost prst\u016f, kter\u00e9 u\u017e za\u010d\u00ednaly protestovat proti t\u00e9 t\u00edze, a rychle se prosmekl brankou. Vy\u0161lapal p\u011bt schod\u016f k hlavn\u00edmu vchodu, odhodil ta\u0161ky a v kabelce zalovil pro kl\u00ed\u010de. V p\u0159eds\u00edni se rychle zbavil kab\u00e1tu a bot a ti\u0161e a rychle jako lasi\u010dka zaplul do kuchyn\u011b. Televize sice b\u011b\u017eela, ale na majitele domu nikde nenarazil. Pak usly\u0161el spl\u00e1chnout z\u00e1chod a kroky na chodb\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„No to je dost, \u017ee jsi tady.“ Ucedil m\u00edsto pozdravu zhruba \u0161edes\u00e1tilet\u00fd mu\u017e v hn\u011bd\u00fdch man\u017eestr\u00e1c\u00edch a flanelov\u00e9 kostkovan\u00e9 ko\u0161ili, pod kterou se mu r\u00fdsoval nevzhledn\u00fd pivn\u00ed mozol. Vlasy m\u011bl \u0161ediv\u00e9 a zna\u010dn\u011b pro\u0159\u00eddl\u00e9, a t\u011bch p\u00e1r chom\u00e1\u010dk\u016f, co mu na hlav\u011b je\u0161t\u011b z\u016fstalo, tr\u010delo do v\u0161ech sv\u011btov\u00fdch stran. Figurka vskutku radost pohled\u011bt.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den.“ \u0158ekl Bill vycepovan\u011b a d\u00e1l se v\u011bnoval ukl\u00edzen\u00ed potravin, kter\u00e9 nakoupil. Kdy\u017e bylo v\u0161e ulo\u017een\u00e9 na sv\u00e9m m\u00edst\u011b, s\u00e1hl do kapsy sv\u00fdch kalhot a vyt\u00e1hl odtamtud \u00fa\u010dtenku za n\u00e1kup. Uk\u00e1zal ji Brenigovi. Ten bez n\u00e1mitek \u0161el pro svoji pen\u011b\u017eenku a na st\u016fl p\u0159ed Billa vys\u00e1zel p\u0159esnou p\u016flku. V tomhle byl mu\u017e \u010destn\u00fd. Netahal z Billa pen\u00edze. Spole\u010dn\u00e1 dom\u00e1cnost, spole\u010dn\u00e9 \u00fa\u010dty. Bill shr\u00e1bnul bankovky a p\u00e1r drobn\u00fdch minc\u00ed a ulo\u017eil je do sv\u00e9 ta\u0161ky, kterou po sv\u00e9m p\u0159\u00edchodu postavil vedle krabice, kam h\u00e1zeli pap\u00edrov\u00fd odpad.<\/p>\n<\/div>\n
„Co m\u00e1\u0161 dnes v pl\u00e1nu va\u0159it?“ Zeptal se d\u011bdek, ale odpov\u011b\u010f vlastn\u011b ani ne\u010dekal a rovnou diktoval. „Dal bych si n\u011bco po\u0159\u00e1dn\u00fdho. Ud\u011blej pe\u010den\u00fd brambory a kus fl\u00e1koty.“<\/div>\n
„Ano, pane.“<\/p>\n<\/div>\n
Bill se dal rychle do pr\u00e1ce. Nem\u011bl strach, \u017ee by to nestihnul na po\u017eadovanou hodinu, ka\u017edop\u00e1dn\u011b \u010dasu nazbyt nem\u011bl. O\u0161kr\u00e1bat brambory pro dva bylo ve vte\u0159ince. Na men\u0161\u00ed kousky je pokr\u00e1jel do pe\u010d\u00edc\u00ed misky, posypal trochou grilovac\u00edho ko\u0159en\u00ed, p\u0159idal na hrubo nakr\u00e1jenou cibuli a kapku oleje a vlo\u017eil v\u0161e do trouby. O to u\u017e se v podstat\u011b nemusel starat. Jen pohl\u00eddat, aby je nep\u0159ip\u00e1lil. V lednici na\u0161el jednu rozmra\u017eenou kotletku a pro sebe si ud\u011blal pl\u00e1tek ku\u0159ec\u00edho. Maso m\u00edt nemusel, jen ob\u010das si dal ji\u017e zm\u00edn\u011bn\u00e9 ku\u0159e. Brenig po celou dobu sed\u011bl v kuchyni u j\u00eddeln\u00edho stolu, p\u0159ed sebou rozlo\u017een\u00e9 noviny a otev\u0159enou l\u00e1hev piva, ze kter\u00e9 co chv\u00edli hlasit\u011b usrknul. P\u0159edst\u00edral, \u017ee je velmi zaujat\u00fd sv\u00fdm \u010dtivem, ale Bill moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee v\u00edce ne\u017e \u010dl\u00e1nk\u016fm v tisku se v\u011bnuje z\u00edr\u00e1n\u00edm na n\u011bj.<\/p>\n<\/div>\n
P\u00e1r minutek po sedm\u00e9 u\u017e p\u0159ed n\u011bj pokl\u00e1dal von\u00edc\u00ed tal\u00ed\u0159. P\u011bstoun ochotn\u011b odlo\u017eil noviny stranou, a ani\u017e by snad utrousil jedin\u00e9 slov\u00ed\u010dko d\u00edk\u016f, vrhnul se na j\u00eddlo. Bill si ke stolu p\u0159isedl tak\u00e9 a zvolna jedl svou porci, kter\u00e1 byla polovi\u010dn\u00ed ne\u017e ta star\u0161\u00edho mu\u017ee. Nemluvili. Oz\u00fdvalo se jen hlasit\u00e9 mlask\u00e1n\u00ed a fun\u011bn\u00ed, kter\u00e9 u j\u00eddla jeho p\u011bstoun vyd\u00e1val, co si pamatoval. Kdy\u017e vyluxoval i ten posledn\u00ed drobe\u010dek, odsunul n\u00e1dob\u00ed stranou, hltav\u011b do sebe vyklopil zbytek piva a rozvalil se v \u017eidli.<\/p>\n<\/div>\n
Bill po n\u011bm automaticky v\u0161echno uklidil, stoupnul si ke d\u0159ezu a napou\u0161t\u011bl vodu na \u0161pinav\u00e9 n\u00e1dob\u00ed.<\/div>\n
„Dneska se ti to povedlo.“ Ozvalo se od stolu. To znamenalo jedin\u00e9. Brenig byl v dobr\u00e9m rozpolo\u017een\u00ed, jinak se nest\u00e1valo b\u011b\u017en\u011b, aby ho za n\u011bco pochv\u00e1lil.<\/div>\n
„D\u011bkuju. Jsem r\u00e1d, \u017ee v\u00e1m chutnalo.“ Oto\u010dil se na n\u011bj Bill od linky a doprovodil to o \u00fasm\u011bv. Hodlal jeho n\u00e1lady vyu\u017e\u00edt a vym\u00e1mit tak z n\u011bj svolen\u00ed, aby mohl tr\u00e1vit v\u00edce \u010dasu mimo d\u016fm. U\u017e n\u011bjakou dobu p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, jakou z\u00e1st\u011brku si vymyslet, aby byl p\u011bstoun svoln\u00fd, proto\u017ee nep\u0159ipadalo v \u00favahu, aby mu na rovinu \u0159ekl, \u017ee si na\u0161el p\u0159\u00edtele. To by ho jenom popudil.<\/p>\n<\/div>\n
„Pane Brenigu.“ Oslovil ho uctiv\u011b. Kdy\u017e k n\u011bmu mu\u017e zvedl o\u010di na d\u016fkaz, \u017ee vn\u00edm\u00e1, pokra\u010doval Bill d\u00e1l. „V pr\u00e1ci m\u00e1m jednu kolegyni. Je to asi \u010dty\u0159icetilet\u00e1 moc mil\u00e1 pan\u00ed a m\u00e1 dv\u011b mal\u00e9 d\u011bti. Sle\u010dna, co j\u00ed je hl\u00eddala doposud, u\u017e d\u00e1l nem\u016f\u017ee a ona se m\u011b ptala, jestli bych to t\u0159eba necht\u011bl d\u011blat j\u00e1. \u0158ekl jsem, \u017ee si to rozmysl\u00edm. J\u00e1 bych ale moc r\u00e1d. Pros\u00edm, sm\u011bl bych?“ Cht\u011bl v\u011bd\u011bt Bill a v duchu se div neza\u010dal modlit, jak \u00fap\u011bnliv\u011b si p\u0159\u00e1l, aby na to ten chlap k\u00fdvl.<\/p>\n<\/div>\n
Brenig na n\u011bj ihned nevyrukoval se striktn\u011b zam\u00edtavou reakc\u00ed, co\u017e chlapec pova\u017eoval za docela dobr\u00e9 znamen\u00ed. Poposedl si na \u017eidli a doslova rentgenoval Billa pohledem.<\/div>\n
„A kdy by to m\u011blo b\u00fdt?“ Cht\u011bl si up\u0159esnit.<\/div>\n
„Ta pan\u00ed chod\u00ed v p\u00e1tek a v sobotu od \u010dty\u0159 do \u0161esti zp\u00edvat do sboru. A v sobotu nebo v ned\u011bli ve\u010der potom ven s kamar\u00e1dkami. Samoz\u0159ejm\u011b bych to ned\u011blal zadarmo a nikdy by to nezas\u00e1hlo do m\u00fdch povinnost\u00ed tady.“ Uji\u0161\u0165oval ho.<\/p>\n<\/div>\n
Brenig se podrbal v z\u00e1tylku a dlouze se zamyslel. V podstat\u011b na tom ale neshled\u00e1val nic z\u00e1vadn\u00e9ho. On se v\u017edy jen sna\u017eil Billa separovat od mo\u017enosti, aby se sezn\u00e1mil s n\u011bk\u00fdm, kdo by ho od n\u011bj pozd\u011bji odt\u00e1hnul. V tomto p\u0159\u00edpad\u011b to ale nevypadalo, \u017ee by n\u011bco takov\u00e9ho hrozilo. Te\u010f jen jestli to od n\u011bj nebude p\u0159\u00edli\u0161 velkorys\u00fd \u00fastupek a kluk mu neza\u010dne vl\u010det. Se dv\u011bma mal\u00fdmi haranty a jejich matkou by snad ale ani nem\u011bl.<\/div>\n
„A to se j\u00ed o ta d\u011bcka nem\u016f\u017ee postarat man\u017e\u00edlek?“ Napadlo ho je\u0161t\u011b.<\/div>\n
„Jsou rozveden\u00ed.“ Vyp\u00e1lil Bill pohotov\u011b. Samotn\u00e9ho ho p\u0159ekvapovalo, jak bez uzard\u011bn\u00ed l\u017ee. Zaml\u010det n\u011bjak\u00e9 drobnosti, to ano. To u\u017e p\u00e1rkr\u00e1t ud\u011blal. Nikdy si ale nevymyslel takhle cel\u00fd nepravdiv\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh. Nebylo mu po chuti, \u017ee to d\u011bl\u00e1, ale touha b\u00fdt s Tomem, byla mnohem siln\u011bj\u0161\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Z d\u011bdka dlouho nic nelezlo. O\u0161\u00edval se na \u017eidli a sna\u017eil se v tom naj\u00edt sebemen\u0161\u00ed d\u016fvod, pro\u010d to Billovi zak\u00e1zat.<\/div>\n
„A kdy se tak vrac\u00ed, kdy\u017e jde ven s t\u011bma b\u00e1bama? Nehodl\u00e1 t\u011b tam snad dr\u017eet p\u0159es noc?“<\/div>\n
„Nene. \u0158\u00edkala maxim\u00e1ln\u011b do p\u016flnoci.“ Vyvr\u00e1til mu Bill jeho obavu. „Pros\u00edm.“ \u017d\u00e1dal, kdy\u017e Brenig znovu jen ml\u010del a bylo na n\u011bm vid\u011bt, jak se mu to v\u0161e p\u0159em\u00edl\u00e1 v hlav\u011b. „Budu poslu\u0161n\u00fd a ud\u011bl\u00e1m, co jen si budete p\u0159\u00e1t.“ Sliboval a p\u0159istupoval bl\u00ed\u017e k n\u011bmu. Brenig si Billa mlsn\u011b p\u0159em\u011b\u0159il.<\/p>\n<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1, \u017ee by to i \u0161lo.“ Uvolil se, kdy\u017e si chlapec p\u0159ed n\u00edm rozepnul kalhoty.<\/p>\n<\/div>\n
\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Bill rad\u011bji je\u0161t\u011b jednou nehlu\u010dn\u011b seb\u011bhl schody do p\u0159\u00edzem\u00ed, aby se p\u0159esv\u011bd\u010dil, \u017ee Brenig za\u0159ez\u00e1v\u00e1 u televize s m\u00edsou chips\u016f v kl\u00edn\u011b, rychle vyhopkal zp\u011bt nahoru a zamkl za sebou dve\u0159e od pokoje. Zhruba p\u0159ed p\u016fl hodinkou si v\u0161iml zme\u0161kan\u00e9ho hovoru od Toma, ale to se je\u0161t\u011b pohyboval dole, tak\u017ee na to nem\u011bl jak reagovat. Te\u010f si zalezl do postele a pe\u0159inu p\u0159et\u00e1hl p\u0159es hlavu. V tomhle sv\u00e9m mal\u00e9m \u00fakrytu rozsv\u00edtil displej telefonu a navolil „ps\u00e1t zpr\u00e1vu“.<\/p>\n<\/div>\n
Ahoj, Tomi. Tys volal? Promi\u0148, m\u011bl jsem vypnut\u00fd zvuk, ale u\u017e jsem na p\u0159\u00edjmu. L\u00edb\u00e1 Bill<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Bill se na ta p\u00edsmenka p\u0159ipitom\u011ble culil a pak dal odeslat. Sotva mu sta\u010dil doj\u00edt v\u00fdpis o doru\u010den\u00ed, Tom mu volal nazp\u011bt.<\/div>\n
„Ahoj.“ Vyhrknul do mluv\u00edtka, kdy\u017e p\u0159ijal hovor.<\/div>\n
„Ahoj.“ Odpov\u011bd\u011bl duchapln\u011b Tom a v apar\u00e1tu se rozhostilo ticho.<\/div>\n
„Pro\u010d vol\u00e1\u0161?“ Optal se tedy Bill.<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem t\u011b jen sly\u0161et.“ P\u0159iznal mlad\u00fd mu\u017e, \u017ee se rozhodn\u011b nic velk\u00e9ho za jeho telefon\u00e1tem neskr\u00fdv\u00e1. „A jak se m\u00e1\u0161? Jak jsi to zvl\u00e1dnul s n\u00e1kupem?“<\/div>\n
„V pohod\u011b. \u0158\u00edkal jsem, \u017ee to nebude probl\u00e9m.“ Poslouchal Bill\u016fv hlas ve sluch\u00e1tku, a p\u0159i tom si pod sebe strkal nohy, aby se mu na seda\u010dce, kde pr\u00e1v\u011b byl, pohodln\u011bji sed\u011blo.<\/div>\n
„Tak to jsem r\u00e1d. A co jsi va\u0159il dobr\u00fdho?“<\/div>\n
„Pe\u010den\u00fd brambory a p\u0159\u00edrodn\u00ed pl\u00e1tek.“ Tomovi se do \u00fast nahrnuly sliny. To skute\u010dn\u011b nezn\u011blo v\u016fbec \u0161patn\u011b.<\/div>\n
„Jejejej. To mi ani ne\u0159\u00edkej. J\u00e1 m\u011bl mra\u017eenou pizzu.“ Zasku\u010del.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b? Ale, Tomi, tu kdy\u017e str\u010d\u00ed\u0161 do trouby, tak ona potom u\u017e zmrzl\u00e1 nen\u00ed.“<\/div>\n
„Tak sranda?!“ Na oko soptil Tom, a p\u0159i tom s pobaven\u00edm poslouchal, jak si Bill na druh\u00e9 stran\u011b tlumen\u011b bubl\u00e1 do dlan\u00ed.<\/div>\n
„Jen tro\u0161ku. Nezlob\u00ed\u0161 se, \u017ee ne?“<\/div>\n
„V\u016fbec ne, ty bl\u00e1zne. Jsem r\u00e1d, kdy\u017e vtipkuje\u0161, a je\u0161t\u011b rad\u0161i, kdy\u017e se tomu pak s\u00e1m sm\u011bje\u0161. M\u00e1m r\u00e1d tv\u016fj sm\u00edch.“ Up\u0159\u00edmn\u011b mu Tom p\u0159iznal. Byla to pravda. Bill, kdy\u017e se sm\u00e1l, vylo\u017een\u011b sv\u00edtil. Tedy alespo\u0148 Tom m\u011bl ten pocit, \u017ee z\u00e1\u0159\u00ed do v\u0161ech stran jako mal\u00e9 slun\u00ed\u010dko.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u00e1m pro tebe skv\u011bl\u00e9 zpr\u00e1vy.“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b, tak pov\u00eddej.“ Vyb\u00eddl ho Tom a netrp\u011bliv\u011b \u010dekal. Z Billova hlasu bylo patrn\u00e9, \u017ee je z nich nad\u0161en\u00fd, tud\u00ed\u017e nepochyboval, \u017ee on bude taky.<\/div>\n
„Ka\u017ed\u00fd p\u00e1tek spolu m\u016f\u017eeme b\u00fdt jako dneska. Do \u0161esti hodin. Pak chv\u00edli odpoledne v sobotu, a potom v sobotu nebo v ned\u011bli ve\u010der a\u017e do p\u016flnoci. Co na to \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“ Vychrlil na n\u011bj a \u010dekal, co Tom na to.<\/div>\n
„P\u00e1ni,“ Vydechl mu\u017e s cop\u00e1nky. „Ne\u010dekal jsem, \u017ee to za\u0159\u00edd\u00ed\u0161 tak rychle.“ V\u00e1\u017en\u011b byl p\u0159ekvapen\u00fd. Po\u010d\u00edtal, \u017ee bude Billovi chv\u00edli trvat, ne\u017e uvede v\u011bci do pohybu. Kdy\u017e si v hlav\u011b prokalkuloval, kolik \u010dasu mu vlastn\u011b Bill nab\u00edz\u00ed, zrovinka radost\u00ed do stropu se mu sk\u00e1kat necht\u011blo. On by s n\u00edm s chut\u00ed byl mnohem v\u00edc, ka\u017edop\u00e1dn\u011b to byl odrazov\u00fd m\u016fstek, a i za n\u011bj byl r\u00e1d. Rozhodn\u011b to bylo lep\u0161\u00ed ne\u017e nic. „Je to super. Tak na p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed v\u00edkend vymysl\u00edme n\u011bjak\u00fd fajn program.“ Pl\u00e1noval hned Tom.<\/div>\n
„Jo, a nebo taky\u2026“ Bill se kousl do rtu. „M\u016f\u017eeme b\u00fdt u tebe.“ Dopov\u011bd\u011bl a zatajil dech v o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed, jak Tom zareaguje. Ten jen prudce vyd\u00fdchl nosem a z\u0159eteln\u011b c\u00edtil, jak mu cuklo ve slabin\u00e1ch, proto\u017ee si po t\u00e9hle Billov\u011b v\u011bt\u011b vybavil, co se tu dnes odpoledne odehr\u00e1lo. Na sucho polkl.<\/div>\n
„No\u2026 to m\u016f\u017eeme taky.“<\/p>\n<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki Tom p\u0159ed sebou tla\u010dil ji\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 z poloviny napln\u011bn\u00fd n\u00e1kupn\u00ed voz\u00edk, zvolna proj\u00ed\u017ed\u011bl uli\u010dkou s t\u011bstovinami, a Bill mu na tu kupu p\u0159id\u00e1val dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed v\u011bci. V\u016fbec si nedovedl p\u0159edstavit, jak tohle chlapec odt\u00e1hne jen v ruk\u00e1ch s\u00e1m dom\u016f.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[309],"tags":[],"class_list":["post-12102","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-se-mnou-se-bat-nemusis"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12102","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12102"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12102\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12102"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12102"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12102"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}