{"id":12119,"date":"2010-03-16T15:30:00","date_gmt":"2010-03-16T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12090"},"modified":"2010-03-16T15:30:00","modified_gmt":"2010-03-16T14:30:00","slug":"nightmare-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/03\/16\/nightmare-9\/","title":{"rendered":"Nightmare 9."},"content":{"rendered":"
autor: Lea<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
M\u016fj \u017eivot se p\u00e1r posledn\u00edch dn\u00ed skl\u00e1dal ze t\u0159\u00ed v\u011bc\u00ed.<\/em><\/div>\n
P\u00edp\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 bylo tak nep\u0159\u00edjemn\u00e9. Zabod\u00e1valo se mi do hlavy a nutilo m\u011b k\u0159i\u010det.<\/em><\/div>\n
Pak tu byl ten laskav\u00fd a mil\u00fd hlas. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee kdy\u017e ho usly\u0161\u00edm, tak v\u0161echno ustane. Bolest, strach i smutek. Jakmile jsem usly\u0161el ten hlas, tak m\u011b zavalila vlna nev\u011bdom\u00ed a klidu.<\/em><\/div>\n
A posledn\u00ed v\u011bc byl Tom. Chodil za mnou neust\u00e1le. Odh\u00e1n\u011bl jsem ho, ale on chodil po\u0159\u00e1d dokola. Byl na m\u011b zl\u00fd. \u0158\u00edkal mi stra\u0161n\u00e9 v\u011bci. \u017de mu neute\u010du, \u017ee si m\u011b v\u0161ude najde, \u017ee m\u011b zabije…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Doktore, jak mu je?“<\/div>\n
„Vypad\u00e1 to, \u017ee jsme ho dostali mimo ohro\u017een\u00ed \u017eivota,“ usm\u00e1l se doktor.<\/div>\n
„D\u00edky… d\u00edkybohu,“ zast\u00e9nala vd\u011b\u010dn\u011b Simone. Bylo to u\u017e t\u0159et\u00ed den, co byl jej\u00ed syn v bezv\u011bdom\u00ed, a ona netrp\u011bliv\u011b vy\u010dk\u00e1vala na tuto zpr\u00e1vu, kter\u00e1 by j\u00ed umo\u017enila alespo\u0148 trochu klidn\u00e9ho sp\u00e1nku.<\/div>\n
„Je docela mo\u017en\u00e9, \u017ee se brzy probere,“ zahled\u011bl se doktor do pap\u00edr\u016f. „Je tu ale je\u0161t\u011b jedna v\u011bc, pan\u00ed Kaulitzov\u00e1.“<\/div>\n
„D\u011bje se snad n\u011bco? N\u011bjak\u00e9 trval\u00e9 n\u00e1sledky?“ vyd\u011bsila se rusovl\u00e1ska. Doktor se na ni pod\u00edval skrz br\u00fdle.<\/div>\n
„Trval\u00e9 n\u00e1sledky v\u00e1m nyn\u00ed s ur\u010ditost\u00ed ne\u0159eknu, ale je tu je\u0161t\u011b jedna v\u011bc. Na t\u011ble va\u0161eho syna jsme na\u0161li mod\u0159iny a tr\u017en\u00e9 r\u00e1ny,“ sd\u011blil Simone, kter\u00e1 na n\u011bho z\u00edrala.<\/div>\n
„Tr\u017en\u00e9 r\u00e1ny… mod\u0159iny?“ zopakovala nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b. „Billovi n\u011bkdo ubli\u017eoval??“<\/div>\n
Doktor se na ni v\u00e1\u017en\u011b d\u00edval. Bylo jeho povinnost\u00ed j\u00ed to \u0159\u00edct, i kdy\u017e se mu to p\u0159\u00ed\u010dilo. Nev\u011b\u0159il tomu.<\/div>\n
„Pan\u00ed Kaulitzov\u00e1, policie bude podez\u0159\u00edvat i v\u00e1s.“<\/div>\n
Simone na n\u011bho ml\u010dky hled\u011bla s otev\u0159enou pusou. Chv\u00edli si ujas\u0148ovala, co pr\u00e1v\u011b sly\u0161ela. Pak ale spustila vodop\u00e1d slov.<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1, \u017ee jsem n\u011bkdy Billovi ubl\u00ed\u017eila?? Nevzt\u00e1hla jsem na n\u011bj ruku posledn\u00ed dva roky! Jak si v\u016fbec m\u016f\u017eete dovolit…“<\/div>\n
\n
„Klid, klid, pan\u00ed Kauliztov\u00e1, netvrd\u00edm \u017ee jste Billovi ubl\u00ed\u017eila… jen \u0159\u00edk\u00e1m, jak to je,“ uklid\u0148oval ji doktor.<\/div>\n
Simone se leskly o\u010di. Jak v\u016fbec n\u011bkdo m\u016f\u017ee \u0159\u00edct, \u017ee ubli\u017euje sv\u00e9mu synkovi? Synkovi, kter\u00fd tu le\u017e\u00ed tak bezmocn\u00fd…<\/div>\n
„Pane doktore, mus\u00edte na s\u00e1l,“ vyklonila se ze dve\u0159\u00ed mlad\u00e1 sest\u0159i\u010dka. Doktor p\u0159ik\u00fdvl a oto\u010dil se zp\u011bt k Simone.<\/div>\n
„Omluvte m\u011b, pan\u00ed Kaulitzov\u00e1… a nebojte se, v\u0161echno bude dobr\u00e9,“ k\u00fdvl hlavou a ode\u0161el.<\/p>\n<\/div>\n
Simone se jako ve sn\u00e1ch dopot\u00e1cela k jedn\u00e9 m\u00edstnosti u Billova pokoje, kde pravideln\u011b sed\u00e1vala s man\u017eelem a Tomem. Sesunula se na \u017eidli a dala se do pl\u00e1\u010de. Pro\u010d je \u017eivot tak nespravedliv\u00fd? Co komu ud\u011blala, \u017ee mus\u00ed ona i Bill tak trp\u011bt?<\/p>\n<\/div>\n
„Mami? Co se d\u011bje?“ ozval se Tom, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b ve\u0161el do dve\u0159\u00ed., kdy\u017e spat\u0159il mat\u010din uslzen\u00fd obli\u010dej, hrozn\u011b se vyd\u011bsil. „Co je s Billem??“<\/div>\n
„Tomi,“ vzlykne Simone a nat\u00e1hla k n\u011bmu ruku. Tom k n\u00ed p\u0159istoupil, sedl si vedle n\u00ed a rukou ji objal kolem t\u0159esouc\u00edch se ramen.<\/div>\n
„\u0158ekni mi co se d\u011bje,“ nal\u00e9hal na ni, srdce a\u017e v krku. Snad nezem\u0159el… to by si asi neodpustil.<\/div>\n
„Bill… on… n\u011bkdo mu ubli\u017eoval, moc ubli\u017eoval,“ rozvzlyk\u00e1 se znovu a zabo\u0159\u00ed si obli\u010dej do dlan\u00ed.<\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161?“ zachrapt\u00ed Tom, i kdy\u017e tu\u0161\u00ed. Jak mohl b\u00fdt tak blbej? Copak si myslel, \u017ee to dokto\u0159i nezjist\u00ed?<\/div>\n
„N\u011bkdo ho t\u00fdral… m\u00e1 na sob\u011b mod\u0159iny a tak… a oni podez\u0159\u00edvaj\u00ed m\u011b,“ pl\u00e1\u010de \u017eena.<\/p>\n<\/div>\n
Toma polilo horko a n\u00e1sledn\u011b chlad. Tohle ne\u010dekal, ne ne… tohle opravdu ne. Mohl tu\u0161it, \u017ee dokto\u0159i p\u0159ijdou na to, \u017ee se s Billem n\u011bco d\u011bje, ale nikdy by ho nenapadlo, \u017ee budou podez\u0159\u00edvat jejich mamku. Mamku, kter\u00e1 by pro n\u011b ob\u011btovala \u017eivot. Tohle necht\u011bl, v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, Tome,“ popot\u00e1hla Simon. „J\u00e1 jsem \u0161patn\u00e1 matka.“<\/div>\n
„Co to pov\u00edd\u00e1\u0161, mami, ty jsi…“<\/div>\n
„Ne, Tomi, ne. Kdybych byla dobr\u00e1 matka, tak bych si v\u0161imla, \u017ee se s m\u00fdm synkem n\u011bco d\u011bje. Ale j\u00e1 si toho nev\u0161imla. A p\u0159itom se tolik zm\u011bnil. Byl vyhubl\u00fd, bled\u00fd, smutn\u00fd… bez \u017eivota… p\u0159ipadalo mi, jako by mu um\u0159el n\u011bkdo hodn\u011b bl\u00edzk\u00fd,“ vydechla.<\/p>\n<\/div>\n
Ano, um\u0159el mu n\u011bkdo bl\u00edzk\u00fd. Um\u0159el mu jeho bratr. Ten bratr, kter\u00e9ho obdivoval a miloval. A nahradilo ho bezcitn\u00e9 a nel\u00edtostn\u00e9 monstrum.<\/p>\n<\/div>\n
„Bill\u00ed,“ volal bezelstn\u00fd, sladk\u00fd hlas.<\/em><\/div>\n
Pooto\u010dil jsem smutn\u011b hlavu, i kdy\u017e jsem v\u011bd\u011bl, koho uvid\u00edm. A taky \u017ee ano. St\u00e1l tam s \u00fa\u0161klebkem na rtech, sleduj\u00edc\u00ed m\u016fj unaven\u00fd a vyd\u011b\u0161en\u00fd obli\u010dej.<\/em><\/div>\n
„Chce\u0161 si hr\u00e1t na schov\u00e1vanou, vi\u010f, br\u00e1\u0161ko?“ prohodil Tom, o\u010di zabodnut\u00e9 do t\u011bch m\u00fdch.<\/em><\/div>\n
Slab\u011b jsem zavrt\u011bl hlavou.<\/em><\/div>\n
„Ale ano. Schov\u00e1v\u00e1\u0161 se. Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee m\u016f\u017ee\u0161 v t\u00e9hle sladk\u00e9 bezv\u011bdomosti z\u016fstat nav\u017edy… je to velice p\u0159\u00edjemn\u00e9, kdy\u017e nic nec\u00edt\u00ed\u0161 a vid\u00ed\u0161 jen tmu, \u017ee?“ pokra\u010doval lehk\u00fdm t\u00f3nem Tom. „Jsi tu skryt\u00fd p\u0159ed lidmi… p\u0159ed bolest\u00ed… ale j\u00e1 v\u00edm, \u017ee se schov\u00e1v\u00e1\u0161 p\u0159ede mnou,“ zabodl do m\u011b o\u010di a j\u00e1 se neklidn\u011b zavt\u011bl.<\/em><\/div>\n
„N-Neschov\u00e1v\u00e1m,“ \u0161eptnul jsem a sna\u017eil se odsunout pry\u010d.<\/em><\/div>\n
V\u0161iml si toho.<\/em><\/div>\n
„Ubl\u00ed\u017e\u00ed\u0161 si,“ \u0159ekl ne\u010dekan\u011b jemn\u011b a starostliv\u011b. Ale j\u00e1 nev\u011b\u0159il jeho mil\u00fdm slov\u016fm a vl\u00eddn\u00e9mu obli\u010deji. V\u011bd\u011bl jsem, co je za\u010d.<\/em><\/div>\n
„Ty jsi mi ubli\u017eoval po\u0159\u00e1d,“ zamumlal jsem. Tomova tv\u00e1\u0159 se zm\u011bnila. Jeho pohled byl nal\u00e9hav\u011bj\u0161\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 odej\u00edt, Bille… odejdi… jdi zp\u011bt na sv\u011btlo. Nenech mamku tr\u00e1pit. Je to na\u0161e m\u00e1ma, ona se nesm\u00ed tr\u00e1pit,“ v hlase se mu za\u010dal objevovat v\u00fdhru\u017en\u00fd podt\u00f3n. Polkl jsem.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 nechci…“<\/em><\/div>\n
„Okam\u017eit\u011b,“ zasy\u010del.<\/em><\/div>\n
,Ne!“ zak\u0159i\u010del jsem ne\u010dekan\u011b hlasit\u011b. „J\u00e1 prost\u011b nechci! Ne… kam jde\u0161? Po\u010dkej!“ je\u010del jsem hystericky a sledoval, jak se m\u016fj bezcitn\u00fd bratr rozpl\u00fdv\u00e1 v b\u00edl\u00e9 mlze…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Zamrkal. Do o\u010d\u00ed ho uhodilo ostr\u00e9 sv\u011btlo, kter\u00e9 nep\u0159\u00edjemn\u011b \u0159ezalo. Nech\u00e1pal to. Kam se pod\u011bla ta klidn\u00e1 a sladk\u00e1 tma? Pro\u010d je tu najednou tolik nep\u0159\u00edjemn\u00e9ho sv\u011btla? Um\u0159el u\u017e snad?<\/div>\n
Tma zmizela, ale… to hnusn\u00e9 p\u00edp\u00e1n\u00ed ne. Je tu po\u0159\u00e1d. Cht\u011bl si stisknout rukama hlavu, aby trochu uti\u0161il ten nep\u0159\u00edjemn\u00fd pocit, jak se mu zvuk zabod\u00e1val do hlavy. Ne\u0161lo to. P\u00e1rkr\u00e1t zamrkal, aby si zvykl na to podivn\u00e9 sv\u011btlo, a pod\u00edval se na sv\u00e9 ruce. Zmaten\u011b vydechl. Pravou ruku m\u011bl obv\u00e1zanou b\u00edl\u00fdm obvazem, z kter\u00e9ho vedly r\u016fzn\u00e9 hadi\u010dky. Jedna byla napln\u011bna tmav\u011b \u010dervenou tekutinou, kter\u00e1 d\u011bsiv\u011b p\u0159ipom\u00ednala krev.<\/div>\n
Zt\u011b\u017eka oto\u010dil hlavu a pod\u00edval se na zbytek sv\u00e9ho t\u011bla. Byl p\u0159ikryt\u00fd pe\u0159inou, ale stejn\u011b vid\u011bl velk\u00e9 mno\u017estv\u00ed hadi\u010dek, kter\u00e9 vedly z jeho t\u011bla. Cht\u011bl oto\u010dit hlavu, aby vid\u011bl zdroj otravn\u00e9ho p\u00edp\u00e1n\u00ed, ale nemohl ji oto\u010dit. Hrozn\u011b to bolelo. P\u0159ipadalo mu, \u017ee mu praskne hlava. Nic nech\u00e1pal. Bolelo ho cel\u00e9 t\u011blo. Tak moc si p\u0159\u00e1l, aby se vr\u00e1til do t\u00e9 uklid\u0148uj\u00edc\u00ed tmy…<\/p>\n<\/div>\n
Najednou zaslechl n\u011bjak\u00fd zvuk. Pooto\u010dil hlavu. Byly sly\u0161et n\u011bjak\u00e9 hlasy. Unaven\u011b si povzdechl a sna\u017eil se zaslechnout \u00fatr\u017eky slov, kter\u00e9 se linuly z chodby. Ale byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 unaven\u00fd. Nerozeznal jednotliv\u00e1 slova, ani nedok\u00e1zal odhadnout, jestli jsou hlasy mu\u017esk\u00e9 nebo \u017eensk\u00e9.<\/div>\n
Usly\u0161el tich\u00fd zvuk. N\u011bjak\u00e9 klapnut\u00ed. Zav\u0159el o\u010di a oddechoval. Bylo tu n\u011bjak moc v\u011bc\u00ed najednou.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille?“<\/p>\n<\/div>\n
Zarazil se, kdy\u017e usly\u0161el sv\u00e9 jm\u00e9no. Pomalu otev\u0159el o\u010di. Spat\u0159il n\u011bjak\u00e9ho mu\u017ee… Tom! Blesklo mu hlavou, ale… nebyl to Tom. Byl to n\u011bjak\u00fd star\u0161\u00ed mu\u017e, kter\u00fd se na n\u011bho d\u00edval s jakousi sm\u011bsic\u00ed nap\u011bt\u00ed.<\/div>\n
Znovu o\u010di zav\u0159el… cht\u011bl sp\u00e1t… tak moc cht\u011bl ut\u00e9ct pry\u010d… zp\u011bt do \u010dern\u00e9 tmy…<\/div>\n
„Bille otev\u0159i o\u010di, no tak, chlap\u010de,“ \u0159ekl ten mu\u017e nal\u00e9hav\u011b.<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek neochotn\u011b otev\u0159el o\u010di. Pro\u010d ho po\u0159\u00e1d otravuje? Nechce ho poslouchat, nechce s n\u00edm mluvit… mohl by mu tak\u00e9 ubl\u00ed\u017eit…<\/div>\n
Mu\u017e vydechl a zad\u00edval se mu do o\u010d\u00ed. N\u011bco si prohl\u00e9dl na p\u0159\u00edstroj\u00edch, kter\u00e9 byly u Billovy postele.<\/div>\n
„To je \u00fa\u017easn\u00e9,“ \u0159ekl a usm\u00e1l se na chlapce, kter\u00fd ho sledoval. Byla z n\u011bj zn\u00e1t ostra\u017eitost a strach. „Ne\u010dekal jsem, \u017ee se probere\u0161 tak brzy, Bille.“<\/div>\n
„C-Co… co se d\u011bje?“ vykoktal nakonec Bill. Nic nech\u00e1pal. „Kde to jsem?“<\/div>\n
„V nemocnici,“ odv\u011btil doktor a n\u011bco \u0159ekl sm\u011brem k sest\u0159e. Ta k\u00fdvla a ode\u0161la.<\/div>\n
„Nemocnice? J\u00e1… ne!“ vyk\u0159ikl chlapec a z ni\u010deho nic se mu po tv\u00e1\u0159\u00edch rozkut\u00e1lely slzy. Nepovedlo se mu to… m\u011bl b\u00fdt mrtv\u00fd, ale \u017eije!<\/p>\n<\/div>\n
„Uklidni se, Bille… no tak… klid,“ sna\u017eil se ho uklidnit doktor. Bill se ale neuklidnil. Na\u0159\u00edkal st\u00e1le hlasit\u011bji a \u00fadery srdce a tep se pov\u00e1\u017eliv\u011b zv\u00fd\u0161ily. Doktor vzal jehlu a vpravil Billovi do t\u011bla uklid\u0148uj\u00edc\u00ed l\u00e1tku.<\/div>\n
Chlapec c\u00edtil, jak se jeho t\u011blo otupuje a uklid\u0148uje. Najednou se c\u00edtil jako tehdy, kdy\u017e byl pono\u0159en ve tm\u011b. P\u0159estal na\u0159\u00edkat a jen doktora klidn\u011b sledoval.<\/div>\n
„No vid\u00ed\u0161, \u017ee to jde,“ usm\u00e1l se mu\u017e, pak ale zv\u00e1\u017en\u011bl. „V\u00edtej mezi \u017eiv\u00fdmi, Bille. Tv\u00e1 maminka o tebe m\u011bla velk\u00fd strach, byla tu po\u0159\u00e1d i s tv\u00fdm bratrem.“<\/p>\n<\/div>\n
Bill ztuhnul nev\u00eddan\u00fdm strachem. V hlav\u011b mu za\u010daly blikat v\u00fdstra\u017en\u00e1 sv\u011btla. Tom tu byl. N\u011bkde bl\u00edzko. Hodn\u011b bl\u00edzko. Ubl\u00ed\u017e\u00ed mu. Mus\u00ed pry\u010d… mus\u00ed pry\u010d… ne… to ne… s vyp\u011bt\u00edm v\u0161ech sil se p\u0159evalil na bok a sna\u017eil se dostat na zem. Sly\u0161el n\u011bjak\u00fd podivn\u00fd, chr\u010div\u00ed zvuk, ale nev\u011bnoval tomu pozornost. Sly\u0161el, \u017ee ten mu\u017e na n\u011bho n\u011bco k\u0159i\u010d\u00ed, ale nevn\u00edmal to. Cht\u011bl pry\u010d… co nejd\u00e1l…<\/p>\n<\/div>\n
Najednou si uv\u011bdomil, \u017ee ten chr\u010div\u00ed zvuk vyd\u00e1v\u00e1 on. Z hrudi se mu oz\u00fdvalo chrapt\u011bn\u00ed, p\u0159i ka\u017ed\u00e9m n\u00e1dechu rozt\u0159esen\u011b zakv\u00edlel a hlasit\u011b vzlykal. T\u0159\u00e1sl se po cel\u00e9m t\u011ble a za\u010d\u00ednal v\u0161e vid\u011bt rozmazan\u011b. Vid\u011bl Toma v\u0161ude. Propaloval ho sv\u00fdmi pronikav\u011b hn\u011bd\u00fdmi zorni\u010dkami a na tv\u00e1\u0159i mu pohr\u00e1val zl\u00fd \u00fa\u0161klebek. Nat\u00e1hl po Billovi ruku a v druh\u00e9 se mu zaleskla spona od p\u00e1sku, kter\u00fd byl cel\u00fd od krve… krve jeho dvoj\u010dete…<\/div>\n
Bill hystericky vyk\u0159ikl a jeho t\u011blo bezvl\u00e1dn\u011b kleslo k zemi.<\/p>\n<\/div>\n
Flashback<\/p>\n<\/div>\n
„…abys v\u011bd\u011bl \u017ee m\u00e1\u0161 poslouchat!“ zavr\u010del Tom a znovu ho ude\u0159il p\u00e1skem.<\/em><\/div>\n
„Nee!!“ vyk\u0159ikl Bill zoufale a c\u00edtil, jak mu z r\u00e1ny za\u010d\u00edn\u00e1 t\u00e9ct krev pot\u00e9, co se mu spona bolestiv\u011b za\u0159\u00edzla do k\u016f\u017ee. Zvedl se na \u010dty\u0159i, aby utekl, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed se mu podlomily ruce a on bezvl\u00e1dn\u011b dopadl zp\u011bt na postel.<\/em><\/div>\n
„Tak ty se je\u0161t\u011b bude\u0161 sna\u017eit ut\u00edkat, ty svin\u011b?“ roz\u010d\u00edlil se Tom. Bill zoufale zavzlykal, a pak u\u017e jen c\u00edtil, jak mu Tom svazuje n\u011b\u010d\u00edm ruce k posteli. \u010cern\u00e9 slzy pomalu zkr\u00e1p\u011bly pol\u0161t\u00e1\u0159 a barvily ho na temnou barvu…<\/em><\/div>\n
U\u017e nepo\u010d\u00edtal r\u00e1ny, kdy\u017e se p\u00e1sek op\u011bt roztan\u010dil na jeho z\u00e1dech. Sna\u017eil se moc nek\u0159i\u010det, kdy\u017e mu plamen bolesti o\u017eehl z\u00e1da. Sna\u017eil se nebre\u010det, kdy\u017e c\u00edtil pram\u00ednky krve, kter\u00e9 mu st\u00e9kaly po z\u00e1dech. Sna\u017eil se odvr\u00e1tit tu temnotu, kter\u00e1 se ho zmoc\u0148ovala \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Konec flashbacku<\/div>\n
<\/div>\n
„Je n\u00e1m to l\u00edto pan\u00ed Kaulitzov\u00e1, netu\u0161\u00edme co se stalo,“ pokr\u010dil doktor l\u00edtostiv\u011b rameny.<\/div>\n
Simone si ut\u0159ela uplakan\u00e9 o\u010di a pok\u00fdvala hlavou.<\/div>\n
„V\u011b\u0159\u00edm v\u00e1m,“ za\u0161eptala. „Hlavn\u00ed je, \u017ee je m\u016fj brou\u010dek na \u017eivu… a \u017ee se probral,“ na tv\u00e1\u0159i se j\u00ed mihl \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Brzy se probere znovu, slibuji. D\u011bl\u00e1me, co je v na\u0161ich sil\u00e1ch. Absolutn\u011b netu\u0161\u00edm, co ho tak rozhodilo… poprv\u00e9 se roz\u010d\u00edlil, kdy\u017e zjistil, \u017ee je na\u017eivu, nejsp\u00ed\u0161 litoval, \u017ee se mu nepovedla sebevra\u017eda, a po druh\u00e9… \u0159ekl jsem, \u017ee se o n\u011bho vy a v\u00e1\u0161 syn boj\u00edte, a pak… prost\u011b zkolaboval. Vyk\u0159ikoval n\u011bjak\u00e9 nesrozumiteln\u00e9 v\u011bci a pak utichl.“<\/div>\n
„Douf\u00e1m, \u017ee nechcete zase tvrdit, \u017ee ho t\u00fdr\u00e1m,“ tvrd\u011b se na n\u011bho zad\u00edvala Simone. Doktor zakroutil hlavou.<\/div>\n
„Ne, pan\u00ed Kaulitzov\u00e1, to ne, vy ne,“ odpov\u011bd\u011bl a zad\u00edval se bokem. U\u017e n\u011bjakou dobu si pohr\u00e1val s my\u0161lenkou, \u017ee by mu mohl n\u011bjak ubli\u017eovat i jeho bratr… ale to ne, to nen\u00ed mo\u017en\u00fd. Kolikr\u00e1t toho mlad\u00edka vid\u011bl bre\u010det, kdy\u017e hodiny st\u00e1l za sklem a sledoval sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku, kter\u00fd se ne a ne probrat. To je pitomost, ten mil\u00fd hoch to nebyl.<\/p>\n<\/div>\n
„Pot\u0159eboval bych se s v\u00e1mi poradit. V\u00edte… u\u017e jen to, \u017ee Bill sp\u00e1chal sebevra\u017edu, n\u00e1m d\u00e1v\u00e1 jasn\u00fd podn\u011bt k tomu, abychom mu opat\u0159ili psychologa. Ale k tomu pot\u0159ebuji v\u00e1\u0161 souhlas.“<\/div>\n
„Bill nen\u00ed cvok,“ roz\u010d\u00edl\u00ed se zrzka. Doktor zvedl ruku, aby ji zarazil a zakroutil hlavou.<\/div>\n
„To samoz\u0159ejm\u011b nikdo netvrd\u00ed. On nen\u00ed bl\u00e1zen. Jen to vypad\u00e1, \u017ee jeho \u017eivot utrp\u011bl v\u011bt\u0161\u00ed r\u00e1nu, ne\u017e on mohl un\u00e9st. A na\u0161e psycholo\u017eka by mu pomohla se se v\u0161\u00edm vyrovnat,“ vysv\u011btloval.<\/div>\n
„No, j\u00e1 nev\u00edm…“ v\u00e1hala Simone.<\/div>\n
„Pan\u00ed Kaulitzov\u00e1, terapie je jedin\u00e1 \u0161ance, jak zjistit, co va\u0161emu synovi je, a pomoct mu. D\u00e1me mu toho nejlep\u0161\u00edho psychologa, z\u00edsk\u00e1 si b\u011bhem chv\u00edle jeho d\u016fv\u011bru a pom\u016f\u017ee mu.“<\/div>\n
Simone vzdychla. Nem\u011bla na vybranou. Uchopila propisku a podepsala souhlas k povolen\u00ed terapie.<\/p>\n<\/div>\n
Tom, kter\u00fd st\u00e1l za rohem, v\u0161echno sly\u0161el. Op\u00edral se o st\u011bnu a hled\u011bl do stropu. V leskl\u00fdch o\u010d\u00edch se mu odr\u00e1\u017eela sv\u011btla z\u00e1\u0159ivek.<\/div>\n
Jedna neposedn\u00e1, slan\u00e1 kapka si na\u0161la cestu mezi \u0159asami a st\u00e9kala po chlapcov\u011b tv\u00e1\u0159i. Ten ji set\u0159el prstem a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b se na ni pod\u00edval.<\/div>\n
On nikdy nebre\u010d\u00ed…<\/div>\n
Ale te\u010f ano.<\/div>\n
Pro\u010d?<\/div>\n
Proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee bude prozrazen a bude m\u00edt z toho opravdu velk\u00fd, velk\u00fd probl\u00e9m?<\/div>\n
Anebo proto, \u017ee se pr\u00e1v\u011b dozv\u011bd\u011bl, \u017ee jeho br\u00e1\u0161ka znovu zkolaboval jen proto, \u017ee zjistil, \u017ee je bl\u00edzko jeho?<\/div>\n
Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed… zat\u00edmco jeho rozum \u0159\u00edkal, \u017ee pravdou je ta prvn\u00ed mo\u017enost, jeho srdce tvrdilo prav\u00fd opak…<\/p>\n<\/div>\n
autor: Lea<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lea M\u016fj \u017eivot se p\u00e1r posledn\u00edch dn\u00ed skl\u00e1dal ze t\u0159\u00ed v\u011bc\u00ed. P\u00edp\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 bylo tak nep\u0159\u00edjemn\u00e9. Zabod\u00e1valo se mi do hlavy a nutilo m\u011b k\u0159i\u010det. Pak tu byl ten laskav\u00fd a mil\u00fd hlas. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee kdy\u017e ho usly\u0161\u00edm, tak v\u0161echno<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[310],"tags":[],"class_list":["post-12119","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nightmare"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12119","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12119"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12119\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12119"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12119"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12119"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}