{"id":12121,"date":"2010-03-15T18:30:00","date_gmt":"2010-03-15T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12092"},"modified":"2010-03-15T18:30:00","modified_gmt":"2010-03-15T17:30:00","slug":"se-mnou-se-bat-nemusis-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/03\/15\/se-mnou-se-bat-nemusis-8\/","title":{"rendered":"Se mnou se b\u00e1t nemus\u00ed\u0161 8."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed zast\u00e1vky: Potzdamer Platz, Brandenburger Tor, Friedrich Str. \u010cetl si Bill \u010derven\u00e1 b\u011b\u017e\u00edc\u00ed p\u00edsmenka na displeji v p\u0159edn\u00ed \u010d\u00e1sti vagonu. Jako by po\u0159ad\u00ed t\u011bch stanic neznal nazpam\u011b\u0165. Nyn\u00ed byl ale nedo\u010dkav\u00fd. Je\u0161t\u011b dvakr\u00e1t vlak zastav\u00ed, a pak u\u017e kone\u010dn\u011b bude moci vystoupit.<\/div>\n
„Friedrich Str. V\u00fdstup vlevo.“ Ohl\u00e1sil \u017eensk\u00fd hlas a Bill s pot\u011b\u0161en\u00edm ze seda\u010dky vysko\u010dil na nohy. Prodral se mezi lidmi, kte\u0159\u00ed post\u00e1vali u dve\u0159\u00ed a br\u00e1nili tak ostatn\u00edm v plynul\u00e9m odchodu a p\u0159\u00edchodu. Na n\u00e1stupi\u0161ti si div nevykroutil krk, jak se sna\u017eil v tom mumraji lid\u00ed Toma zahl\u00e9dnout. Pak se mu to poda\u0159ilo. Post\u00e1val u eskal\u00e1tor\u016f a takt\u00e9\u017e proluxov\u00e1val pohledem ty, kte\u0159\u00ed vystupovali z pr\u00e1v\u011b doraziv\u0161\u00edho S1. Billa si v\u0161iml a\u017e v posledn\u00ed chv\u00edli, kdy\u017e u\u017e ho rozeb\u011bhnut\u00e9ho vid\u011bl, jak se k n\u011bmu \u0159\u00edt\u00ed. Sta\u010dil jen rozt\u00e1hnout pa\u017ee a to u\u017e mu \u010dernovlas\u00fd chlapec p\u0159ist\u00e1l v n\u00e1ru\u010di. K\u0159e\u010dovit\u011b ho sv\u00edral kolem krku a ma\u010dkal se k n\u011bmu, co to jen \u0161lo.<\/p>\n<\/div>\n
„R\u00e1d t\u011b vid\u00edm.“ Za\u0161eptal mu Tom do vlas\u016f a Bill jen spokojen\u011b zafun\u011bl v odpov\u011b\u010f. Usm\u00edval se, nos bo\u0159il do Tomova krku a pln\u011b si u\u017e\u00edval jeho tepla a v\u016fn\u011b. „Chce\u0161 j\u00edt n\u011bkam do restaurace nebo ke mn\u011b? Autem je to necel\u00fdch deset minutek odsud.“<\/div>\n
„K tob\u011b.“ Odpov\u011bd\u011bl Bill jednodu\u0161e a pustil Toma ze sv\u00e9ho pevn\u00e9ho sev\u0159en\u00ed. Oba automaticky vyhledali dla\u0148 toho druh\u00e9ho a ruku v ruce se vydali k Tomovu autu.<\/p>\n<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, Bille. J\u00e1 te\u010f nechci, aby sis myslel, \u017ee ti n\u011bco vy\u010d\u00edt\u00e1m.“ Za\u010dal Tom zvolna, kdy\u017e u\u017e oba sed\u011bli v aut\u011b a mlad\u00fd pr\u00e1vn\u00edk navigoval sv\u016fj v\u016fz skrz hust\u00fd m\u011bstsk\u00fd provoz. Z toho, \u017ee Bill je zase vedle n\u011bj, m\u011bl velkou radost. Nebyl ale bl\u00e1hov\u00fd hlup\u00e1k. To, co se d\u011blo za posledn\u00ed t\u00fdden, nebylo norm\u00e1ln\u00ed, a bylo nutn\u00e9 si o tom promluvit. Tom by jen nerad to Billovo odm\u00edtav\u00e9 chov\u00e1n\u00ed za\u017e\u00edval znovu. \u010cernovl\u00e1sek se zavrt\u011bl v sedadle a \u010dekal, kam bude Tom tenhle rozhovor sm\u011b\u0159ovat. „To tvoje jedn\u00e1n\u00ed\u2026 jak jsi na v\u0161echno odpov\u00eddal ne. Dost m\u011b to m\u00e1tlo. Chci \u0159\u00edct, j\u00e1 si v\u00e1\u017en\u011b myslel, \u017ee nem\u00e1\u0161 chu\u0165 se mnou b\u00fdt.“<\/div>\n
\n
„Ale j\u00e1 s tebou chci b\u00fdt.“ Vyhrknul Bill o p\u0159ekot. Vzpomn\u011bl si, jak to dopadlo p\u0159ed p\u00e1r hodinami v t\u00e9 kav\u00e1rn\u011b, kdy\u017e ze sebe nevypravil jedin\u00e9 slovo, a Tom potom zmizel. Tu chybu u\u017e znovu neud\u011bl\u00e1. \u017d\u00e1dn\u00e9 zaryt\u00e9 ml\u010den\u00ed. „Omluvil jsem se. V\u00e1\u017en\u011b m\u011b to mrz\u00ed.“ Uji\u0161\u0165oval Toma kaj\u00edcn\u011b a op\u011bt se mu zaleskly o\u010di. Bylo a\u017e k nev\u00ed\u0159e, jak \u010dasto se mu za posledn\u00ed den cht\u011blo bre\u010det. V\u011bt\u0161inou m\u00edval sv\u00e9 emoce pod kontrolou. Tedy alespo\u0148 do t\u00e9 m\u00edry, \u017ee nedovoloval, aby je spat\u0159ilo jeho okol\u00ed. Tom ale nebyl \u010dlov\u011bk, kter\u00fd by se mu za projev slabosti vysm\u00e1l. T\u00edm si byl jist\u00fd. Mo\u017en\u00e1 proto ta pot\u0159eba potla\u010dit je p\u0159ed n\u00edm tu nebyla tak velk\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm. Klid, Bille. Jak jsem \u0159ekl. Nic ti nevy\u010d\u00edt\u00e1m. Jen chci, abychom to probrali.“ Vysv\u011btloval a konej\u0161iv\u011b ho hladil po h\u0159betu ruky, kterou m\u011bl Bill polo\u017eenou na sv\u00e9m koleni. „R\u00e1d bych v\u011bd\u011bl, jestli jsi k tomu m\u011bl n\u011bjak\u00fd d\u016fvod. A pak bych se taky r\u00e1d ujistil, \u017ee se to nebude opakovat, \u017ee se pokus\u00ed\u0161 si na m\u011b n\u011bjak\u00fd \u010das ud\u011blat.“<\/div>\n
„Ud\u011bl\u00e1m. Slibuju.“ Horliv\u011b p\u0159ikyvoval dlouhovlas\u00fd chlapec, a\u017e mu prameny vlas\u016f spadaly do obli\u010deje. „Mo\u017en\u00e1 i soboty. J\u00e1 to n\u011bjak za\u0159\u00edd\u00edm. V\u011b\u0159 mi.“ Tom se zamra\u010dil. U\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 narazil na n\u011bco, co se mu v Billov\u011b \u017eivot\u011b zd\u00e1lo podivn\u00e9. Bill je dosp\u011bl\u00fd \u010dlov\u011bk. Kdo by si v jeho v\u011bku m\u011bl „za\u0159izovat“ propustky z domu?<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, ten p\u011bstoun, o kter\u00e9m ses zm\u00ednil,“ rozhodl se nahlas Tom \u0159\u00edct, co ho napadalo za domn\u011bnky. „On t\u011b nechce pou\u0161t\u011bt ven? Nebo v \u010dem je probl\u00e9m? Pro\u010d by sis m\u011bl cokoli za\u0159izovat?“<\/div>\n
„Ale jo,“ odpov\u011bd\u011bl Bill nekonkr\u00e9tn\u011b, o\u0161il se a za\u010dal povytahovat nitku, kter\u00e1 mu lezla z ot\u0159epan\u00e9 z\u00e1platy na rifl\u00edch. „On si m\u011b jen hl\u00edd\u00e1. Boj\u00ed se o m\u011b. Nav\u00edc jsem nikdy d\u0159\u00edv ven nechodil, tak se te\u010f jen budu muset zeptat, jestli je OK, kdy\u017e za\u010dnu.“ Tom povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed v \u00fadivu.<\/div>\n
„Bille, v\u00ed\u0161 o tom, \u017ee ty jako dosp\u011bl\u00e1 sv\u00e9pr\u00e1vn\u00e1 osoba se ho na nic pt\u00e1t nemus\u00ed\u0161? Nav\u00edc jeho poru\u010dnick\u00e1 pr\u00e1va vypr\u0161ela v moment\u011b, kdy ti klaplo osmn\u00e1ct, dod\u011blal jsi \u0161kolu a stal ses v\u00fdd\u011ble\u010dn\u011b \u010dinn\u00fdm. To, \u017ee u n\u011bj d\u00e1l bydl\u00ed\u0161, ho neoprav\u0148uje ti cokoli zak\u00e1zat.“ Vysv\u011btloval mu trp\u011bliv\u011b. Nebyl si toti\u017e tak \u00fapln\u011b jist\u00fd, zda si tenhle fakt \u010dernovl\u00e1sek uv\u011bdomuje.<\/div>\n
„Nezakazuje! Chci \u0159\u00edct. M\u00e1me ur\u010dit\u00e1 pravidla, se kter\u00fdmi jsem souhlasil. Tome, j\u00e1 mu za hodn\u011b vd\u011b\u010d\u00edm. Vzal si m\u011b k sob\u011b, kdy\u017e m\u00e1ma um\u0159ela. Jinak bych musel do d\u011bc\u00e1ku. Postaral se o m\u011b. Nav\u00edc to bylo maminky p\u0159\u00e1n\u00ed, a na n\u00ed mi z\u00e1le\u017eelo v\u017edycky ze v\u0161eho nejv\u00edc.“ Horliv\u011b obhajoval st\u00e1rnouc\u00edho Breniga. Bill sv\u00fdm slov\u016fm snad i v\u011b\u0159il. Pro n\u011bj to ale tak bylo. Mohl dopadnout mnohem h\u016f\u0159. Sl\u00fdch\u00e1val tolik d\u011bsupln\u00fdch historek o tom, jak se maj\u00ed \u0161patn\u011b d\u011bti v d\u011btsk\u00fdch domovech. Jeho star\u0161\u00ed sourozenci ho jimi \u010dasto krmili, kdy\u017e u\u017e se neodvratiteln\u011b v\u011bd\u011blo, \u017ee maminka odch\u00e1z\u00ed. Ud\u011blal si no\u010dn\u00ed m\u016fru z t\u00e9 p\u0159edstavy. Neexistovalo nic hor\u0161\u00edho. A Brenig byl v podstat\u011b jako jeho otec, a na to u\u017e byl zvykl\u00fd. Pravda, projevil se tak, a\u017e kdy\u017e se octl u n\u011bj. D\u0159\u00edve, kdy\u017e k nim chodil na n\u00e1v\u0161t\u011bvy, nosil mal\u00e9mu Billovi l\u00edz\u00e1tka, ob\u010das omalov\u00e1nky a houpal ho na kolenou. Matka v n\u011bm vid\u011bla dobr\u00e9ho \u010dlov\u011bka. Ale to byl t\u00e1ta taky ve sv\u00fdch sv\u011btl\u00fdch chvilk\u00e1ch.<\/p>\n<\/div>\n
„Dob\u0159e.“ P\u0159ik\u00fdvl Tom. M\u011bl sice chu\u0165 spoustu v\u011bc\u00ed nam\u00edtnout, ale prozat\u00edm se rozhodl o nich poml\u010det. Mo\u017en\u00e1, \u017ee ten chlap nebyl tak \u0161patn\u00fd, jak o n\u011bm Tom sm\u00fd\u0161lel. Minim\u00e1ln\u011b v Billov\u00fdch o\u010d\u00edch takov\u00fd nebyl a jak\u00e1 je skute\u010dnost, d\u0159\u00edve \u010di pozd\u011bji jistojist\u011b na povrch vyplave. On se o tom dozv\u00ed, a\u0165 u\u017e mu to Bill pov\u00ed s\u00e1m, nebo ne. Pro tuhle chv\u00edli se rozhodl do toho p\u0159\u00edli\u0161 ner\u00fdpat. Nerad by, aby se Bill znovu st\u00e1hnul. A mo\u017en\u00e1 se nakonec uk\u00e1\u017ee, \u017ee jeho podez\u0159\u00edvavost byla zbyte\u010dn\u00e1. „Jen mi je\u0161t\u011b pov\u011bz. Do kdy se mnou dnes podle t\u00e9 va\u0161\u00ed dohody m\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt?“<\/div>\n
„Mus\u00edm uva\u0159it a v sedm ve\u010de\u0159\u00edme. To znamen\u00e1 v \u0161est, chvilku po \u0161est\u00fd, abych byl doma. Ale mus\u00edm je\u0161t\u011b p\u0159ed t\u00edm stihnout n\u00e1kup.“ Odpov\u011bd\u011bl Bill popravd\u011b. Nevid\u011bl d\u016fvod ke l\u017ei.<\/div>\n
„Fajn.“ P\u0159ijal to Tom. „Tak j\u00e1 s tebou kolem p\u016fl \u0161est\u00fd sjedu do obchodu, a pak t\u011b zavezu na n\u011bjakou zast\u00e1vku, odkud se rychle dostane\u0161 dom\u016f.“ Navrhl. Z\u00e1m\u011brn\u011b nezm\u00ednil, \u017ee by ho s ta\u0161kami pln\u00fdmi potravin, kter\u00e9 budou v\u00e1\u017eit rozhodn\u011b v\u00edce, ne\u017e oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 s\u00e1m Bill dom\u016f vl\u00e1\u010del posledn\u011b, dovezl a\u017e p\u0159ed bar\u00e1k, proto\u017ee podv\u011bdom\u011b tu\u0161il, \u017ee odpov\u011b\u010f by byla zam\u00edtav\u00e1, stejn\u011b jako tenkr\u00e1t. Holt, te\u010f bude muset nechat Billovi prostor, aby si v\u011bci za\u0159\u00eddil podle sv\u00e9ho, v ni\u010dem na n\u011bj nenal\u00e9hat a v\u0161emu d\u00e1t \u010das. Ono se to vy\u0159e\u0161\u00ed, p\u0159esn\u011bji on to vy\u0159e\u0161\u00ed. Jen bude pot\u0159eba trp\u011blivost, a hlavn\u011b nevytv\u00e1\u0159et na Billa \u017e\u00e1dn\u00fd n\u00e1tlak.<\/p>\n<\/div>\n
Tom zaparkoval auto p\u0159ed obrovskou vilou v \u010d\u00e1sti Berl\u00edna, kter\u00e9 se \u0159\u00edkalo Sch\u00f6neberg, uml\u010del motor a rozepnul si p\u00e1s.<\/div>\n
„Jsme tady.“ Informoval Billa.<\/div>\n
„P\u00e1ni, tady bydl\u00ed\u0161? J\u00e1 myslel, \u017ee jsi \u0159\u00edkal, \u017ee m\u00e1\u0161 byt.“ Obdivn\u011b si ten skoro pal\u00e1c prohl\u00ed\u017eel.<\/div>\n
„V\u0161ak jo. Tohle i pro po\u010detnou rodinu by bylo moc. Je to rozd\u011blen\u00fd na p\u011bt byt\u016f, tak\u017ee to rozhodn\u011b nen\u00ed cel\u00fd jen moje.“ Vysv\u011btlil Tom a vystoupil z vozu, ob\u011bhl ho a otev\u0159el dve\u0159e na Billov\u011b stran\u011b. Ten se na n\u011bj pot\u011b\u0161en\u011b zubil a p\u0159ijal ruku, kterou mu Tom pod\u00e1val. Nechal si od n\u011bj pomoci vystoupit, pak u\u017e jen cvaklo centr\u00e1ln\u00ed zamyk\u00e1n\u00ed a Tom si \u010dernovlas\u00e9ho chlapce odv\u00e1d\u011bl k sob\u011b dom\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
Museli celou tu honosnou vilu obej\u00edt. Zezadu byly potom schody, kter\u00e9 vedly nahoru k podkrovn\u00edmu bytu, kter\u00fd Tom p\u0159ed rokem od majitele cel\u00e9 stavby odkoupil. Nem\u011bl r\u00e1d n\u00e1jemn\u00e9. Byl mnohem rad\u0161i, kdy\u017e mu v\u011bci \u0159\u00edkaly pane, ne\u017e aby d\u00e1val ka\u017ed\u00fd m\u011bs\u00edc nelidsk\u00e9 pen\u00edze za to, \u017ee byl v podstat\u011b n\u011bkde jenom hostem. Interi\u00e9r si kompletn\u011b za\u0159\u00eddil s\u00e1m a byl na to pat\u0159i\u010dn\u011b hrd\u00fd. Vybaven\u00ed bylo modern\u00ed, p\u0159esto nep\u016fsobilo chladn\u011b a neosobn\u011b. V\u0161echno sladil do pastelov\u00fdch barev. Tenkr\u00e1t mu to dalo hodn\u011b pr\u00e1ce. Prolistoval nespo\u010det katalog\u016f a str\u00e1vil hodiny na internetu, ne\u017e se pevn\u011b rozhodl pro konkr\u00e9tn\u00ed p\u0159edstavu a za\u010dal s n\u00e1kupem. Nakonec kuchy\u0148 byla zeleno \u017elut\u00e1, ob\u00fdv\u00e1k sv\u011btle hn\u011bd\u00fd s kr\u00e9movou, lo\u017enice modro b\u00edl\u00e1 s velk\u00fdm oknem na v\u00fdchod. V\u0161echno p\u016fsobilo vzdu\u0161n\u011b a sv\u011b\u017ee. Jen pracovna byla tmav\u00e1. Okrov\u011b hn\u011bd\u00fd n\u00e1bytek, o odst\u00edn sv\u011btlej\u0161\u00ed plovouc\u00ed podlaha a dopl\u0148ky, jako nap\u0159\u00edklad p\u0159edlo\u017eka p\u0159ed psac\u00edm stolem nebo z\u00e1v\u011bsy na oknech v lahvov\u011b zelen\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
Bill si to cel\u00e9 s neskr\u00fdvan\u00fdm zaujet\u00edm prohl\u00ed\u017eel a shled\u00e1val to naprosto dokonal\u00fdm. To m\u00edsto m\u011blo svou du\u0161i a on si ho na prvn\u00ed pohled zamiloval. Neum\u011bl to p\u0159esn\u011b definovat, ale c\u00edtil se tu dob\u0159e. A mo\u017en\u00e1 to bylo jen proto, \u017ee ty prostory ob\u00fdval pr\u00e1v\u011b Tom.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 to tu n\u00e1dhern\u00fd.“ Okomentoval to stru\u010dn\u011b ale v\u00fdsti\u017en\u011b, kdy\u017e nakoukl do ka\u017ed\u00e9 z m\u00edstnost\u00ed.<\/div>\n
„Jsem r\u00e1d, \u017ee se ti tu l\u00edb\u00ed.“ Byl Tom pot\u011b\u0161en\u00fd. „P\u016fjdu na sebe hodit n\u011bco pohodln\u011bj\u0161\u00edho.“ Ozn\u00e1mil Billovi a demonstrativn\u011b se zatahal za kravatu. „V lednici je d\u017eus, n\u011bjak\u00e1 miner\u00e1lka, kdy\u017e pozotv\u00edr\u00e1\u0161 ty sk\u0159\u00edn\u011b, naraz\u00ed\u0161 n\u011bkde i na kafe. Chovej se tu jako doma a vem si, na co m\u00e1\u0161 chu\u0165. Hned jsem zp\u00e1tky.“ Usm\u00e1l se na n\u011bj a zmizel v lo\u017enici.<\/p>\n<\/div>\n
Otev\u0159el svou \u0161atn\u00ed sk\u0159\u00ed\u0148 a vyt\u00e1hl z n\u00ed prvn\u00ed, co mu p\u0159i\u0161lo pod ruku. Voln\u00e9 rifle, tmav\u011b modr\u00e9 tri\u010dko a \u010dernou hu\u0148atou mikinu. Tu bude pot\u0159ebovat, a\u017e p\u016fjde s Billem na ten n\u00e1kup. Shodil ze sebe nepohodln\u00fd oblek a obl\u00e9kl si p\u0159ipraven\u00e9 v\u011bci. Spokojen\u011b si pohvizdoval, kdy\u017e p\u0159ech\u00e1zel p\u0159es ob\u00fdv\u00e1k do kuchyn\u011b, kde na\u0161el Billa s nosem zabo\u0159en\u00fdm ve \u0161pajzu, odkud tahal n\u011bjak\u00e9 zava\u0159eniny.<\/div>\n
„M\u00e1m tro\u0161ku hlad. M\u016f\u017eu si d\u00e1t chleba s marmel\u00e1dou?“ Ptal se Toma, kdy\u017e si v\u0161iml, \u017ee u\u017e je v m\u00edstnosti s n\u00edm.<\/div>\n
„Chleba s marmel\u00e1dou?“ P\u0159ekvapily Toma Billovy chut\u011b. A vlastn\u011b pro\u010d ne? Kdy\u017e to chlapec zm\u00ednil nahlas, s\u00e1m na to dostal chu\u0165. „Jasn\u011b, \u017ee jo. D\u00e1m si s tebou.“ \u0158ekl jen a s\u00e1m vzal z chlebn\u00edku bochn\u00edk a jal se ukrajovat \u00fahledn\u00e9 kraj\u00ed\u010dky. Bill na n\u011b patlal m\u00e1slo a tlustou vrstvu ryb\u00edzov\u00e9 marmel\u00e1dy.<\/p>\n<\/div>\n
Tom p\u0159ipravil plato, kam v\u0161echny hotov\u00e9 chleby naskl\u00e1dal, do dvou skleni\u010dek je\u0161t\u011b nalil jable\u010dn\u00fd d\u017eus a v\u0161echno to odn\u00e1\u0161el do ob\u00fdv\u00e1ku. Tam sice stolovat zvykl\u00fd nebyl, nem\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e se na jeho ko\u017een\u00e9 seda\u010dce povalovaly drobky, ale s Billem hodlal ud\u011blat v\u00fdjimku. Budou si toti\u017e moci sednout t\u011bsn\u011b vedle sebe, ani\u017e by je odd\u011bloval n\u011bjak\u00fd j\u00eddeln\u00ed st\u016fl. T\u00e1c polo\u017eil na mal\u00fd prosklen\u00fd konferen\u010dn\u00ed stolek, kter\u00fd st\u00e1l p\u0159ed sedac\u00ed soupravou, s\u00e1m se pohodln\u011b uvelebil a popl\u00e1cal na voln\u00e9 m\u00edsto vedle sebe. Bill si k n\u011bmu ochotn\u011b p\u0159isedl a nat\u00e1hl se po jednom z chleb\u016f. Z podnosu si vzal i mal\u00fd tal\u00ed\u0159ek, kter\u00fd tam Tom dal tak\u00e9 a zakousl se do t\u00e9 sladk\u00e9 pochoutky, p\u0159idr\u017euj\u00edc si tal\u00ed\u0159 zp\u016fsobn\u011b pod \u00fasty. Tomovi neuniklo, jak slastn\u011b p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka, kdy\u017e prvn\u00ed sousto pov\u00e1lel v \u00fastech. Byl t\u00edm naprosto fascinovan\u00fd. Nikdy d\u0159\u00edv, kdy\u017e spolu byli na j\u00eddle, si toho nev\u0161iml. Bill si tu oby\u010dejnost vychutn\u00e1val, jako by to byla ta nejvybran\u011bj\u0161\u00ed gurm\u00e1nsk\u00e1 delikatesa.<\/p>\n<\/div>\n
„Moc dobr\u00fd.“ Mlaskl si, kdy\u017e u\u017e v n\u011bm zmizelo p\u016fl kraj\u00edce. „Ty nej\u00ed\u0161. \u0158\u00edkal jsi, \u017ee si d\u00e1\u0161 taky.“ V\u0161iml si Bill, \u017ee jeho hostitel se je\u0161t\u011b ni\u010deho netkl.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b. U\u017e na to jdu.“ Vzpamatoval se Tom a hm\u00e1tl po dal\u0161\u00edm chlebu s tal\u00ed\u0159kem. Kdy\u017e se do j\u00eddla pustil i on, byl t\u00e1c v cuku letu vyb\u00edlen\u00fd. Bill do sebe na z\u00e1v\u011br obr\u00e1til i t\u00e9m\u011b\u0159 celou svoji sklenici d\u017eusu a se spokojen\u00fdm vyd\u00fdchnut\u00edm a rukou, hlad\u00edc\u00ed si pln\u00e9 b\u0159icho, se zabo\u0159il do op\u011bradla gau\u010de a nohy nat\u00e1hl p\u0159ed sebe. \u0160\u0165astn\u011b se culil a r\u00e1doby nen\u00e1padn\u00fdm pohybem se p\u0159i\u0161oupl bl\u00ed\u017e k Tomovi.<\/p>\n<\/div>\n
Tomu ten pohyb neunikl a musel se nad n\u00edm usm\u00e1t. P\u0159ehodil kolem Billov\u00fdch ramen ruku a st\u00e1hl si ho na sebe. Chlapec se te\u010f \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b op\u00edral o jeho hrudn\u00edk. Pooto\u010dil hlavu na Toma, aby se na n\u011bj mohl pod\u00edvat, a aby ho mohl\u2026 Jen zlehka se ot\u0159el sv\u00fdmi rty o ty jeho v n\u00e1znaku tu\u017eby po polibku. Bylo to jako mal\u00e1 ot\u00e1zka, jestli sm\u00ed. Tom dal sv\u016fj souhlas najevo velice v\u00fdmluvn\u011b. S\u00e1m si Billa za z\u00e1tylek p\u0159it\u00e1hl bl\u00ed\u017e a polibek prohloubil.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u0148am. Chutn\u00e1\u0161 sladce.“ Okomentoval to, kdy\u017e se na krati\u010dkou chvilku od sebe odt\u00e1hli.<\/div>\n
„To ty taky.“ Vr\u00e1til mu to Bill a obli\u010dejem se natiskl v\u00edc do Tomovy ruky, kter\u00e1 ho hladila po tv\u00e1\u0159i. Dlan\u00ed p\u0159ekryl tu Tomovu. Mazlil se s n\u00ed a vychutn\u00e1val si to. Ostatn\u011b tak, jako si u\u017e\u00edval ka\u017ed\u00fd Tom\u016fv dotek, kter\u00fd byl v\u017edy laskaj\u00edc\u00ed a p\u0159\u00edjemn\u00fd.<\/div>\n
„Hodn\u011b pro m\u011b znamen\u00e1\u0161.“ Sv\u011b\u0159il mu Tom a vtiskl mu mot\u00fdl\u00ed pusinku na \u010delo a dal\u0161\u00ed na \u0161pi\u010dku nosu, v\u00ed\u010dka, tv\u00e1\u0159e a mezi t\u00edm pokra\u010doval v mluven\u00ed. „Chci, abys to v\u011bd\u011bl. Nezapom\u00ednal na to. Chci tu b\u00fdt pro tebe.“ \u0160eptal mu a Billovi se ta citupln\u00e1 slova poslouchala tak moc dob\u0159e. Pocit \u0161t\u011bst\u00ed, kter\u00fd za\u017e\u00edval, byl p\u0159\u00edmo obrovsk\u00fd, a prostupoval snad ka\u017edou chlapcovu bu\u0148ku. Nev\u011b\u0159il by, \u017ee lze n\u011bco podobn\u00e9ho za\u017e\u00edvat.<\/p>\n<\/div>\n
S\u00e1m vyhledal Tomovy rty a tentokr\u00e1te mezi n\u011b vplul i sv\u00fdm jazykem. Tom mu okam\u017eit\u011b vy\u0161el vst\u0159\u00edc, kdy\u017e zaznamenal tu kluzkou horkost. Propl\u00e9taly se, nar\u00e1\u017eely do sebe a polibek tak \u010dinily st\u00e1le v\u00edce v\u00e1\u0161niv\u011bj\u0161\u00ed. To bylo poprv\u00e9, kdy n\u011bco podobn\u00e9ho d\u011blali v naprost\u00e9m soukrom\u00ed, tak\u017ee nebylo divu, \u017ee jejich touha se jen zintenziv\u0148ovala. Dokonce jejich ruce za\u010daly putovat po t\u011ble toho druh\u00e9ho. \u010cernovl\u00e1sek i roztou\u017een\u011b zast\u00e9nal do jejich polibku, kdy\u017e Tomovy prsty lehce stiskly jeho zadek.<\/p>\n<\/div>\n
Toma ten zvuk donutil cel\u00e9 to p\u0159eru\u0161it. P\u0159er\u00fdvan\u011b oddechoval a z\u0159eteln\u011b c\u00edtil, jak mu tep zb\u011bsile bije a\u017e ve sp\u00e1nc\u00edch a srdce se z\u0159ejm\u011b pokou\u0161\u00ed vysko\u010dit z hrudi. Byl tolik vzru\u0161en\u00fd po t\u011bch p\u00e1r dotec\u00edch a polibc\u00edch a nebyl si jist\u00fd, zda by sm\u011bl pokra\u010dovat. P\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee se tu nem\u016f\u017ee na Billa jen tak vrhnout. Nejsp\u00ed\u0161 by to byl jen krok \u0161patn\u00fdm sm\u011brem. Bill byl v tomhle sm\u011bru nezku\u0161en\u00fd. Nem\u016f\u017ee to tu na n\u011bj jen tak vybalit. Tyhle po\u017eitky by mu m\u011bl ukazovat po d\u00e1vk\u00e1ch, aby si Bill zvyknul vn\u00edmat sv\u00e9 t\u011blesno a nau\u010dil se c\u00edtit rozko\u0161, kterou to p\u0159in\u00e1\u0161\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Malinko se od n\u011bj odt\u00e1hl, zvr\u00e1til hlavu do op\u011brky a s o\u010dima pevn\u011b semknut\u00fdma k sob\u011b zhluboka d\u00fdchal a pokou\u0161el se vr\u00e1tit do norm\u00e1lu. D\u00edky tomu ani nezaregistroval Billovo po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed. Chlapec mu vyhrnul tri\u010dko, aby se tak dostal ke spon\u011b Tomova p\u00e1sku, s n\u00ed se vypo\u0159\u00e1dal velice snadno a Tom celou tu jeho akci post\u0159ehl a\u017e v moment\u011b, kdy mu rozep\u00ednal knofl\u00edk a zip u kalhot. Sam\u00fdm leknut\u00edm vypoulil o\u010di.<\/div>\n
„Bille, co to d\u011bl\u2026“ nedopov\u011bd\u011bl a zaj\u00edkl se. Z hrdla se mu vydralo jen jak\u00e9si zasku\u010den\u00ed podobn\u00e9 stenu, a pak u\u017e se propadal do do\u010dista jin\u00e9ho sv\u011bta. Hlava mu samovoln\u011b klesla zp\u011bt do op\u011bradla, srdce znovu uh\u00e1n\u011blo jako o z\u00e1vod.<\/p>\n<\/div>\n
Nebylo ani v jeho sil\u00e1ch pozastavit se nad t\u00edm, jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee Bill, coby panic, m\u016f\u017ee n\u011bco podobn\u00e9ho dok\u00e1zat. A on v tom byl tak moc dobr\u00fd. Toma p\u0159ipravoval o dech. Po prvotn\u00edm obkrou\u017een\u00ed Tomovi \u0161pi\u010dky jazykem si Bill jeho chloubu bez jedin\u00e9ho zav\u00e1h\u00e1n\u00ed zasunul hluboko do pusy, s\u00e1l, l\u00edzal a hlava se mu v Tomov\u011b kl\u00edn\u011b pohybovala v pravideln\u00fdch intervalech tam a zp\u011bt, \u010d\u00edm\u017e mlad\u00e9ho mu\u017ee neodvratiteln\u011b vyn\u00e1\u0161el k vrcholu.<\/p>\n<\/div>\n
Tom se p\u0159ed bl\u00ed\u017e\u00edc\u00edm orgasmem neubr\u00e1nil hlasit\u00e9mu st\u00e9n\u00e1n\u00ed, nap\u00ednaly se mu snad v\u0161echny svaly v t\u011ble, na skr\u00e1n\u00edch perlil pot. Byl naprosto vy\u0159\u00edzen\u00fd. To Bill ho odrovnal, v tom nejlep\u0161\u00edm slova smyslu. Nebyl ani sto, tu moment\u00e1ln\u011b p\u0159\u00edmo \u010f\u00e1belskou n\u00e1dheru upozornit, \u017ee je to tu. S v\u00fdk\u0159ikem vyvrcholil Billovi do \u00fast a v ten moment m\u011bl pocit, \u017ee snad ztratil v\u011bdom\u00ed. P\u0159ed o\u010dima m\u011bl \u010derno s p\u00e1r b\u00edl\u00fdmi poskakuj\u00edc\u00edmi body, t\u0159\u00e1sl se a zt\u011b\u017eka lapal po ztracen\u00e9m kysl\u00edku.<\/p>\n<\/div>\n
„\u00d3, bo\u017ee.“ Zmohl se jen na to a p\u0159ipl\u00e1cl si dla\u0148 na \u010delo. Bill mezit\u00edm v\u0161e vr\u00e1til do p\u016fvodn\u00edho stavu. Zapnul mu d\u017e\u00edny a tri\u010dko shrnul dol\u016f. Vy\u0161kr\u00e1bal se zp\u011bt do sedu, p\u0159itulil se k Tomovi a hlavu si polo\u017eil na jeho hrudn\u00edk. Srdce uvnit\u0159 hlasit\u011b a rychle tlouklo a Bill ten zvuk s bla\u017een\u00fdm \u00fasm\u011bvem poslouchal. Hladil Toma na b\u0159ichu a \u010dekal, a\u017e se vzpamatuje.<\/p>\n<\/div>\n
„L\u00e1sko.“ Zachrapt\u011bl Tom rozn\u011b\u017en\u011ble a za bradu zvedl Billovu hlavu, aby se na sebe mohli pod\u00edvat. „To bylo \u00fa\u017easn\u00fd.“ P\u0159iznal po pravd\u011b. Bill se zazubil. I on byl maxim\u00e1ln\u011b r\u00e1d, \u017ee mohl Tomovi dop\u0159\u00e1t to pot\u011b\u0161en\u00ed. Nev\u011b\u0159il by, \u017ee i on se m\u016f\u017ee c\u00edtit dob\u0159e, kdy\u017e n\u011bco takov\u00e9ho ud\u011bl\u00e1 \u010dlov\u011bku, na kter\u00e9m mu z\u00e1le\u017e\u00ed. „V\u00e1\u017en\u011b. Bylo to\u2026 wau.“ Nevymyslel Tom \u017e\u00e1dn\u00e9 v\u00fdsti\u017en\u011bj\u0161\u00ed slovo. Byl naprosto ohromen\u00fd, proto\u017ee a\u017e te\u010f mu za\u010dalo sep\u00ednat, co se vlastn\u011b stalo.<\/p>\n<\/div>\n
„Jak jsi ale v\u011bd\u011bl\u2026 jaks to\u2026 chci \u0159\u00edct, myslel jsem, \u017ee ty\u2026“<\/div>\n
„Nebylo to tak t\u011b\u017ek\u00fd.“ Nevzru\u0161en\u011b pokr\u010dil Bill rameny.<\/div>\n
„Nebylo to tak t\u011b\u017ek\u00fd?“ Zopakoval po n\u011bm Tom nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b a chv\u00edli si Billa p\u0159em\u011b\u0159oval pohledem. Tomu jen v o\u010d\u00edch poskakovaly plam\u00ednky \u0161t\u011bst\u00ed a radosti. Toma to donutilo k \u00fasm\u011bvu. „Ty jsi naprosto neuv\u011b\u0159itelnej, v\u00ed\u0161 o tom?“ Sv\u011b\u0159il mu sv\u016fj poznatek a v nad\u0161en\u00ed si Billa p\u0159it\u00e1hl do n\u00e1ru\u010de.<\/p>\n<\/div>\n
Sm\u00e1l se a kol\u00e9bal si ho v objet\u00ed. Te\u010f u\u017e nepochyboval, \u017ee Gordon m\u011bl pravdu. Ta l\u00e1ska, o kter\u00e9 mluvil, skute\u010dn\u011b existuje. A on ji na\u0161el. P\u0159ipadal si jako ten nejv\u011bt\u0161\u00ed \u0161\u0165astlivec pod sluncem. N\u00e1hle zv\u00e1\u017en\u011bl. Ot\u0159el se nosem o Bill\u016fv a letm\u011b ho l\u00edbnul na rty. Lehce zatla\u010dil proti \u010dernovl\u00e1skovi a donutil ho tak polo\u017eit se. Vzep\u0159en\u00fd na rukou vedle Billovy hlavy, se nahnul pro dal\u0161\u00ed kr\u00e1tk\u00fd polibek a t\u00e1hle ho pohladil od krku p\u0159es hru\u010f a b\u0159icho, a\u017e skon\u010dil u lemu kalhot. Zastr\u010dil za n\u011bj \u0161pi\u010dku ukazov\u00e1ku a od knofl\u00edku j\u00edm, mapuj\u00edc hranu rifl\u00ed, p\u0159ejel ke ky\u010dli. Billa to zalechtalo. Oba si navz\u00e1jem up\u0159en\u011b hled\u011bli do o\u010d\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Te\u010f j\u00e1.“ \u0160eptl Tom a hm\u00e1tl po Billov\u011b opasku. Ne\u017e ale sta\u010dil cokoli ud\u011blat, zadr\u017eela ho Billova ruka. Tom k chlapci zvedl pohled pln\u00fd otazn\u00edk\u016f. Ten jen zavrt\u011bl hlavou v zam\u00edtav\u00e9m gestu.<\/div>\n
„Tohle ne.“ Hlesnul. „Jen m\u011b, pros\u00edm, l\u00edbej, ano. Ten zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed \u010das.“ Dodal a tahaj\u00edc za Tomovo tri\u010dko, si ho stahoval na sebe. Toma to malinko udivilo, ale podvolil se a opatrn\u011b se na Billa polo\u017eil.<\/div>\n
„Cokoli chce\u0161.“ Ujistil ho t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e spojil jejich rty v dal\u0161\u00edm polibku.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki Dal\u0161\u00ed zast\u00e1vky: Potzdamer Platz, Brandenburger Tor, Friedrich Str. \u010cetl si Bill \u010derven\u00e1 b\u011b\u017e\u00edc\u00ed p\u00edsmenka na displeji v p\u0159edn\u00ed \u010d\u00e1sti vagonu. Jako by po\u0159ad\u00ed t\u011bch stanic neznal nazpam\u011b\u0165. Nyn\u00ed byl ale nedo\u010dkav\u00fd. Je\u0161t\u011b dvakr\u00e1t vlak zastav\u00ed, a pak u\u017e kone\u010dn\u011b bude<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[309],"tags":[],"class_list":["post-12121","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-se-mnou-se-bat-nemusis"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12121","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12121"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12121\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12121"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12121"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12121"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}