{"id":12135,"date":"2010-03-14T16:00:00","date_gmt":"2010-03-14T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12106"},"modified":"2010-03-14T16:00:00","modified_gmt":"2010-03-14T15:00:00","slug":"laska-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/03\/14\/laska-2-2\/","title":{"rendered":"L\u00e1ska 2."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Do r\u00e1na jsem u\u017e nemohl usnout. Sed\u011bl jsem u okna a smutn\u00fdm pohledem jsem sj\u00ed\u017ed\u011bl p\u0159\u00edjezdovou cestu, na kter\u00e9 je\u0161t\u011b p\u0159ed n\u011bkolika minutami st\u00e1lo Tomovo auto. Jak jsem se tak po\u0159\u00e1d up\u00ednal na ten jedin\u00fd bod p\u0159ed sebou, za\u010dal jsem nad t\u00edm v\u0161\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161let.<\/div>\n
K\u00fdm jsem vlastn\u011b byl? Na\u0161el bych na sob\u011b alespo\u0148 jedinou vlastnost, d\u00edky kter\u00e9 bych se mohl pova\u017eovat za vyj\u00edme\u010dn\u00e9ho? Byl jsem jenom tich\u00fdm a poslu\u0161n\u00fdm st\u00ednem sv\u00e9 sestry, kter\u00e1 m\u011bla v\u0161echno, ani\u017e by o to musela n\u011bkoho prosit. M\u011bla v\u0161echno – o d\u016fm se nemusela starat, proto\u017ee jsme to v\u0161echno zvl\u00e1dali my dva s mamkou spole\u010dn\u011b, pen\u011bz m\u011bla taky dost, jeliko\u017e si poka\u017ed\u00e9 vyb\u00edrala ty nejbohat\u0161\u00ed kluky, a o d\u00edt\u011b, kter\u00e9 cht\u011bla d\u00e1t hned po necht\u011bn\u00e9m porodu k adopci, jsem se tak\u00e9 staral jenom j\u00e1. \u017dila si bezstarostn\u00fdm \u017eivotem, kter\u00fd by j\u00ed jist\u011b moc lid\u00ed z\u00e1vid\u011blo, j\u00e1 v\u0161ak ne.<\/div>\n
Byl jsem r\u00e1d, \u017ee jsem jej\u00edm prav\u00fdm opakem. Byla \u00fapln\u011b jako t\u00e1ta, zat\u00edmco j\u00e1 jsem zd\u011bdil v\u0161echny vlastnosti po mamce, kterou jsem nadev\u0161e miloval. Mamka byla vlastn\u011b jedinou osobou, kter\u00e1 dok\u00e1zala ocenit i m\u011b. Neust\u00e1le mi \u0159\u00edkala, jak moc jsem kr\u00e1sn\u00fd, jak zvenku tak i zevnit\u0159. J\u00e1 jsem tomu v\u0161ak pomalu p\u0159est\u00e1val v\u011b\u0159it. Nikdy jsem nebyl takov\u00fd, jako moje sestra, a mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b proto jsem byl po\u0159\u00e1d s\u00e1m. \u017dil jsem \u017eivot, ve kter\u00e9m jsem hled\u011bl na v\u0161echny kolem, ale na sebe jsem jaksi zapom\u00ednal. \u017dil jsem podle pravidel jin\u00fdch a ta sv\u00e1 jsem neznal\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Cestou do pr\u00e1ce jsem samoz\u0159ejm\u011b svezl Sama do \u0161kolky. Jak jinak. Chantelle z\u0159ejm\u011b vysp\u00e1vala. Necht\u011bl jsem ani v\u011bd\u011bt, co s Tomem vyv\u00e1d\u011bla.<\/div>\n
„Tak a jsme tady,“ zaparkoval jsem u roztomil\u00e9 d\u011btsk\u00e9 \u0161kolky a pomohl jsem Samovi ven. Na z\u00e1da jsem mu nalo\u017eil jeho \u017elut\u00fd bat\u016f\u017eek.<\/div>\n
„Nechci, abys ode\u0161el,“ Sam se ke mn\u011b ne\u010dekan\u011b oto\u010dil a objal m\u011b kolem bok\u016f. D\u00edval se na m\u011b o\u010dima malink\u00e9ho \u0161t\u011b\u0148\u00e1tka, ten pohled mi p\u0159\u00edmo dral srdce.<\/div>\n
\n
„V\u00ed\u0161 co?“ vzal jsem jej do n\u00e1ru\u010de a dlouze jsem jej pol\u00edbil do rozcuchan\u00fdch vl\u00e1sk\u016f. Sam se mi pov\u011bsil kolem krku a s posmutn\u011bl\u00fdm \u00fasm\u011bvem \u010dekal na mou odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Co?“ vydechl, hlavu si op\u0159el o m\u00e9 rameno a p\u0159itulil se ke mn\u011b je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/div>\n
„Budu se sna\u017eit pro tebe p\u0159ij\u00edt co nejd\u0159\u00edve a p\u0159ivezu ti n\u011bjak\u00fd d\u00e1re\u010dek, ano?“ moc dob\u0159e jsem v\u011bd\u011bl, jak Sam zbo\u017e\u0148uje d\u00e1re\u010dky a p\u0159ekvapen\u00ed, ostatn\u011b tak jako ka\u017ed\u00e9 mal\u00e9 d\u00edt\u011b. Na n\u011bm v\u0161ak bylo kr\u00e1sn\u00e9 to, \u017ee jej pot\u011b\u0161ila ka\u017edi\u010dk\u00e1 mali\u010dkost. Jako by m\u011b um\u011bl pochopit, \u017ee na drah\u00e9 hra\u010dky, kter\u00e9 dost\u00e1vali jeho kamar\u00e1di, jsem prost\u011b nem\u011bl. V\u017edycky jsem mu ale p\u0159ivezl n\u011bjakou sladkost nebo drobnost, kter\u00e1 jej poka\u017ed\u00e9 moc pot\u011b\u0161ila.<\/div>\n
„M\u00e1m t\u011b moc r\u00e1d,“ v\u011bnoval mi malink\u00fd polibek na l\u00edce.<\/div>\n
„To j\u00e1 tebe taky, Sami,“ je\u0161t\u011b jednou jsem se na n\u011bj usm\u00e1l, brnknul jsem po nakr\u010den\u00e9m nos\u00edku a pustil jsem jej. Sam se jako o z\u00e1vod rozb\u011bhl ke sv\u00fdm kamar\u00e1d\u016fm. Je\u0161t\u011b jednou se v\u0161ak oto\u010dil, aby mi mohl zam\u00e1vat. Byl to prost\u011b and\u00edlek. Na svou matku, kter\u00e1 o m\u011b nezavadila pohledem, se nepodobal ani v nejmen\u0161\u00edm\u2026<\/p>\n<\/div>\n
T\u0159ikr\u00e1t do t\u00fddne jsem pracoval v men\u0161\u00ed restauraci, kde jsem jenom myl n\u00e1dob\u00ed. Na studium na vysok\u00e9 jsem nem\u011bl pen\u00edze, proto jsem se musel spokojit i s t\u00edmhle. Byla to pod\u0159adn\u00e1 pr\u00e1ce, za pod\u0159adn\u00fd pen\u00edze, ale byl jsem r\u00e1d, \u017ee m\u016f\u017eu d\u011blat alespo\u0148 n\u011bco. Cestou dom\u016f jsem koupil Samovi n\u011bkolik l\u00edz\u00e1tek a bal\u00ed\u010dek gumov\u00fdch medv\u00eddk\u016f\u2026<\/p>\n<\/div>\n
T\u011b\u0161il jsem se dom\u016f jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b. Pot\u0159eboval jsem sprchu, vlasy jsem m\u011bl zamuchlan\u00fd v neuhlazen\u00e9m cul\u00edku, oble\u010den\u00ed jsem m\u011bl na n\u011bkter\u00fdch m\u00edstech vlhk\u00e9 od n\u00e1dob\u00ed. S\u00e1m sob\u011b jsem p\u0159i\u0161el jako stra\u0161idlo, a to jsem se nemusel ani d\u00edvat do zrcadla. Alespo\u0148 Sam m\u011bl dobrou n\u00e1ladu. Vypadl mu p\u0159edn\u00ed zoubek a on mi jej dal jako d\u00e1rek. I kdy\u017e mi byl z\u0159ejm\u011b na nic, bylo to od mal\u00e9ho p\u011btilet\u00e9ho d\u00edt\u011bte moc mil\u00e9 gesto.<\/div>\n
„Mami, jsme doma,“ zavolal jsem na cel\u00fd d\u016fm ve chv\u00edli, kdy jsem otev\u0159el dve\u0159e a spole\u010dn\u011b se Samem jsme ve\u0161li do p\u0159eds\u00edn\u011b.<\/div>\n
Sami kolem m\u011b pob\u00edhal jako vesel\u00fd pejsek a ukazoval mi obr\u00e1zky, kter\u00e9 ve \u0161kolce namaloval.<\/div>\n
„Tenhle je pro babi\u010dku a tenhle pro maminku. A tenhle je pro tebe,“ zapi\u0161t\u011bl sv\u00fdm d\u011btsk\u00fdm hl\u00e1skem a podal mi pap\u00edr, na kter\u00e9m byla jenom jedna mal\u016fvka. Velik\u00e9 \u010derven\u00e9 srd\u00ed\u010dko a v n\u011bm moje jm\u00e9no. Bylo mi do pl\u00e1\u010de.<\/div>\n
Byl jsem sice tro\u0161ku zv\u011bdav\u00fd, co nakreslil Chantelle, ale zv\u011bdavost m\u011b p\u0159e\u0161la ve chv\u00edli, kdy jsem na sob\u011b uc\u00edtil n\u011b\u010d\u00ed pohled. Zvedl jsem tv\u00e1\u0159 od Sama, kter\u00fd si dr\u017eel obr\u00e1zky pe\u010dliv\u011b u srdce, k osob\u011b, je\u017e se na m\u011b d\u00edvala nejist\u00fdm pohledem pln\u00fdm o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed. Byl tady!<\/div>\n
Vzala jej sem, i kdy\u017e jsem j\u00ed prosil, aby sem u\u017e nevodila ciz\u00ed mu\u017ee.<\/p>\n<\/div>\n
Odm\u00edtal jsem se na n\u011bj d\u00edvat. Byl jsem \u0161pinav\u00fd, rozcuchan\u00fd, v tu chv\u00edli jsem se dokonce styd\u011bl s\u00e1m za sebe. Pla\u0161e jsem sklonil tv\u00e1\u0159, svl\u00e9kl jsem ze sebe svou tenkou bundu a ode\u0161el jsem do kuchyn\u011b. Necht\u011bl jsem, aby bylo moje ignorov\u00e1n\u00ed jeho osoby p\u0159\u00edli\u0161 okat\u00e9, p\u0159esto m\u011b nenapadlo nic lep\u0161\u00edho, ne\u017e usednout za st\u016fl a tv\u00e1\u0159 slo\u017eit do dlan\u00ed. Byl jsem zoufal\u00fd. Pt\u00e1te se m\u011b pro\u010d?<\/div>\n
Proto\u017ee jsem kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edho kluka nikdy p\u0159edt\u00edm nevid\u011bl. Poka\u017ed\u00e9 p\u016fsobil upraven\u011b a sebejist\u011b, ne jako j\u00e1. Z\u0159ejm\u011b m\u011bla Chantelle pravdu. Jsem jenom hloup\u00fd odvar jej\u00ed osobnosti.<\/div>\n
Srdce jako by mi vynechalo jeden \u00fader. \u017daludek ud\u011blal n\u011bkolik kotrmelc\u016f a m\u016fj dech se rozt\u0159\u00e1sl.<\/div>\n
„Ahoj,“ bylo to \u00fapln\u011b poprv\u00e9, co jsem sly\u0161el jeho hlas, a j\u00e1 byl tak hloup\u00fd, \u017ee jsem odm\u00edtal zvednout hlavu a alespo\u0148 pohledem mu nazna\u010dit, \u017ee jej vn\u00edm\u00e1m. „Jsem Tom.“ P\u00e1ni! Ten m\u011bl se mnou tedy v\u00fddr\u017e. J\u00e1 bych se na jeho m\u00edst\u011b u\u017e d\u00e1vno oto\u010dil a ode\u0161el. V duchu jsem se modlil: „Pros\u00edm, a\u0165<\/em> u\u017e odejde.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„V\u010dera jsem t\u011b vid\u011bl v okn\u011b, jak ses na n\u00e1s d\u00edval,“ nev\u00edm, zdali to ud\u011blal schv\u00e1ln\u011b, aby m\u011b vyprovokoval, nebo ne, ale j\u00e1 se nenechal. Prudce jsem k n\u011bmu zvedl tv\u00e1\u0159 a zabodl jsem se do t\u00e9 jeho tvrdohlav\u00fd pohled.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem se ale na v\u00e1s ned\u00edval. D\u00edval jsem se na,“ v\u00fdhru\u017en\u011b jsem uk\u00e1zal prstem, z\u0159ejm\u011b jsem v\u0161ak p\u016fsobil sp\u00ed\u0161 sm\u011b\u0161n\u011b, jeliko\u017e se Tom od srdce zasm\u00e1l, „n-na tv\u00e9 auto. Je moc hezk\u00e9.“ Auto\u2026u\u017e v\u011bt\u0161\u00ed pitomost m\u011b opravdu napadnout nemohla. C\u00edtil jsem, \u017ee jsem jist\u011b \u010dervenej a\u017e za u\u0161ima. Sed\u011bl jsem tam s vystr\u010den\u00fdm prstem a m\u011bl jsem sto chut\u00ed propadnout se do zem\u011b. Tom se z\u0159ejm\u011b dokonale bavil, jeliko\u017e mu o\u010di zvl\u00e1\u0161tn\u011b z\u00e1\u0159ily a na rtech mu po\u0159\u00e1d z\u016fst\u00e1val pobaven\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 bych sp\u00ed\u0161 \u0159ekl, \u017ee ses d\u00edval ty na m\u011b,“ kdy\u017e jsem to vyslovil, m\u011bl jsem chu\u0165 zal\u00e9zt n\u011bkam pod st\u016fl a vyj\u00edt a\u017e tehdy, kdy Tom opust\u00ed n\u00e1\u0161 d\u016fm. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed ale bylo, \u017ee mu \u00fasm\u011bv zmizel. Jako by zav\u00e1hal, co by m\u011bl na mou ot\u00e1zku odpov\u011bd\u011bt.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 fajn z\u00e1v\u011bsy. Jsou moc hezk\u00e9,“ za\u0161eptal a op\u011bt se na m\u011b usm\u00e1l.<\/div>\n
V tu chv\u00edli ve\u0161la do kuchyn\u011b i Chantelle. Vrhla na m\u011b zlostn\u00fd pohled, na Toma se v\u0161ak mazliv\u011b usm\u00e1la. Vlasy m\u011bla zmuchlan\u00e9 do podivn\u00e9ho drdolu, i kdy\u017e jsem v\u00e1\u017en\u011b pochyboval, \u017ee by byl ten m\u016fj lep\u0161\u00ed. Ve chv\u00edli, co vstoupila do kuchyn\u011b se v\u0161ude rozlehla v\u016fn\u011b jej\u00edho ostr\u00e9ho parf\u00e9mu, kterou jsem p\u0159\u00edmo nesn\u00e1\u0161el. Sklopil jsem pohled ve chv\u00edli, kdy se jej chystala pol\u00edbit. Tom se v\u0161ak od n\u00ed taktn\u011b odsunul.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak tohle je m\u016fj bratr, Bill,“ \u0159ekla to t\u00f3nem, jako by mluvila o n\u011bjak\u00e9 bezcenn\u00e9 v\u011bci pohozen\u00e9 n\u011bkde v koutu. Dokonce na m\u011b uk\u00e1zala prstem. „A\u017e se vr\u00e1t\u00edm, chci m\u00edt uklizen\u00fd pokoj.“ Skv\u011bl\u00fd. Dokonale m\u011b pon\u00ed\u017eila a zase mi dala najevo, \u017ee pro n\u00ed neznamen\u00e1m v\u00edc, ne\u017e sluhu a vychovatelku.<\/div>\n
„Chantelle, mysl\u00edm, \u017ee by sis to dok\u00e1zala uklidit i sama. Nejsi p\u0159eci mal\u00e1 holka,“ nemohl jsem tomu uv\u011b\u0159it. Zastal si m\u011b. To se Chantelle z\u0159ejm\u011b nel\u00edbilo, jeliko\u017e jej jedovat\u011b \u0161t\u00edpla do b\u0159icha a vz\u00e1p\u011bt\u00ed odpochodovala pry\u010d. „R\u00e1d jsem t\u011b poznal, Bille. Mo\u017en\u00e1 se i dneska r\u00e1d pod\u00edv\u00e1m na tvoje z\u00e1v\u011bsy,“ v\u011bnoval mi je\u0161t\u011b jeden posmutn\u011bl\u00fd \u00fasm\u011bv a ode\u0161el.<\/p>\n<\/div>\n
J\u00e1 jsem tam z\u016fstal sed\u011bt. Nev\u011bd\u011bl jsem, co m\u00e1m d\u011blat d\u0159\u00edv. Zdali bre\u010det, nebo \u0161\u00edlen\u011b bre\u010det. Necht\u011bl jsem b\u00fdt jako mal\u00e1 holka, ale se Chantelle jsem byl u\u017e zoufal\u00fd. Jedno v\u0161ak bylo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, a to Tomovo chov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
J\u00e1 jsem toti\u017e z\u00e1v\u011bsy v pokoji nikdy nem\u011bl\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/p>\n

<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Do r\u00e1na jsem u\u017e nemohl usnout. Sed\u011bl jsem u okna a smutn\u00fdm pohledem jsem sj\u00ed\u017ed\u011bl p\u0159\u00edjezdovou cestu, na kter\u00e9 je\u0161t\u011b p\u0159ed n\u011bkolika minutami st\u00e1lo Tomovo auto. Jak jsem se tak po\u0159\u00e1d up\u00ednal na ten jedin\u00fd bod p\u0159ed sebou, za\u010dal jsem<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[313],"tags":[],"class_list":["post-12135","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-laska-b-kay"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12135","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12135"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12135\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12135"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12135"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12135"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}