{"id":12146,"date":"2010-03-12T18:30:00","date_gmt":"2010-03-12T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12117"},"modified":"2010-03-12T18:30:00","modified_gmt":"2010-03-12T17:30:00","slug":"pianista","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/03\/12\/pianista\/","title":{"rendered":"Pianista"},"content":{"rendered":"
autor: Theodor<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Hey leute,<\/em><\/div>\n
Jste v\u0161ichni ur\u010dit\u011b r\u00e1di, \u017ee jsem zp\u011bt s jednod\u00edlkou s n\u00e1zvem PIANISTA, co\u017e m\u00e1 u\u017e n\u00e1zev s\u00e1m od sebe dost pochmurn\u00fd v\u00fdznam. N\u011bkte\u0159\u00ed z V\u00e1s ji u\u017e \u010detli na m\u00e9m blogu, a mysl\u00edm, \u017ee se V\u00e1m i l\u00edbila. Douf\u00e1m, \u017ee se bude l\u00edbit v\u00edce lidem.<\/em><\/div>\n
Pac a pusu Theodor \u2642+\u2642=\u2665<\/em><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Je to jako noc a jako den,<\/strong><\/div>\n
\u010dern\u00fd s b\u00edlou je zasnouben.<\/strong><\/div>\n
Snad najde ten t\u00f3n a kr\u00e1su,<\/strong><\/div>\n
jako dva body na atlasu.<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e ml\u00e9ko jemn\u011b te\u010de,<\/strong><\/div>\n
jako \u0159eka, jako me\u010de.<\/strong><\/div>\n
Jak \u010dern\u00e9 p\u00e9ro havran\u00ed,<\/strong><\/div>\n
je\u017e v kl\u00e1vesy se zam\u011bn\u00ed.<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Co\u017ee to je?<\/strong><\/div>\n
Piano\u2026<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
B\u00edl\u00e1 s \u010dernou se proh\u00e1n\u00ed po dlouh\u00e9 desce, je to kr\u00e1sn\u00fd pocit, kdy\u017e b\u00edl\u00e1 prokazuje \u010dist\u00fd t\u00f3n, \u010dist\u00fd hlas. \u010cern\u00e1 jako doprovod je, a s b\u00edlou maj\u00ed nad\u011bje.<\/div>\n
Miloval tuto bytost, i kdy\u017e byla ze d\u0159eva, nedok\u00e1zal ji tak br\u00e1t, staral se o ni jako o sv\u016fj nejv\u011bt\u0161\u00ed klenot, a to ona byla.<\/div>\n
Byla to sice v\u011bc, jen pouhopouh\u00e1 sl\u00e1tanina b\u00edl\u00fdch a \u010dern\u00fdch kl\u00e1ves, je\u017e jdou ruku v ruce za sebou, ov\u0161em, kdy\u017e se jich ujmou schopn\u00e9 prsty, probud\u00ed se tato v\u011bc v neskonale \u00fachvatnou bytost, kter\u00e1 m\u00e1 snad i sv\u00e9 city, n\u00e1lady i my\u0161lenky.<\/div>\n
Na sv\u011bt\u011b jsou lid\u00e9, kte\u0159\u00ed miluj\u00ed tuto v\u011bc, berou ji jako sob\u011b rovnou a maj\u00ed k n\u00ed velmi svazuj\u00edc\u00ed cit. Pro n\u011bkter\u00e9 je to \u00fat\u011bcha, pro dal\u0161\u00ed je to \u00fat\u011bk do jin\u00e9ho \u017eivota. Do \u017eivota jin\u00e9ho, a p\u0159esto p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9ho. Ruce jako by v\u011bd\u011bly, kam samy j\u00edt. Prsty, je\u017e jednotliv\u011b ma\u010dkaj\u00ed kl\u00e1vesy, neposlouchaj\u00ed sv\u00e9ho majitele, hraj\u00ed samy, podle sv\u00e9ho uv\u00e1\u017een\u00ed. Bylo to piano\u2026<\/p>\n<\/div>\n
I dnes to nebylo jin\u00e9. Piano poslu\u0161n\u011b st\u00e1lo uprost\u0159ed prostorn\u00e9 m\u00edstnosti, kter\u00e1 byla slad\u011bna do \u0161edo-r\u016f\u017eov\u00e9 barvy, tapety na st\u011bn\u00e1ch byly prou\u017ekovan\u00e9 a v roz\u00edch m\u00edstnosti byly sochy, n\u011bkter\u00e9 zn\u00e1m\u00e9 tv\u00e1\u0159e a and\u011bl\u00e9. M\u00edstnost vypadala jako z obdob\u00ed baroka.<\/div>\n
B\u00edl\u00e9 star\u00e9 pi\u00e1no st\u00e1lo na sv\u00e9m m\u00edst\u011b, uprost\u0159ed m\u00edstnosti. K\u0159\u00eddlo m\u011blo otev\u0159en\u00e9 a ty kl\u00e1vesy, ty n\u00e1dhern\u00e9 kl\u00e1vesy volaly o pohlazen\u00ed. N\u00edzk\u00e1 vypolstrovan\u00e1 seda\u010dka se oh\u0159\u00edvala na slune\u010dn\u00edm sv\u011btle.<\/div>\n
\n
Do m\u00edstnosti vstoupila os\u016fbka, \u0161la pomalu ale jist\u011b, jej\u00ed havran\u00ed vlasy, tmav\u00e9 jako temnota sama, se leskly a odr\u00e1\u017eely slune\u010dn\u00ed paprsky. Vysok\u00e1 a velmi huben\u00e1 postava se bl\u00ed\u017eila k pianu. Velk\u00e9 hn\u011bd\u00e9 o\u010di, obta\u017eeny \u010dern\u00fdm z\u00e1vojem mrtv\u00e9 nev\u011bsty, se koukaly up\u0159en\u011b p\u0159ed sebe. Ple\u0165 jako z alabastru vy\u010dn\u00edvala z \u00fatl\u00e9ho \u010dern\u00e9ho trika a vyz\u00e1bl\u00e9 no\u017eky zd\u016fraz\u0148ovaly tmav\u00e9 d\u017e\u00edny.<\/p>\n<\/div>\n
Ta os\u016fbka byl chlapec. Jeho v\u011bk \u0161el t\u011b\u017ece odhadnout, ale byl mlad\u00fd. Nat\u00e1hl ruku a dotkl se chladn\u00e9ho d\u0159eva pi\u00e1na. Pohladil jej jemn\u011b prsty a pomalu si sednul na stoli\u010dku. Nadechl se a p\u0159ilo\u017eil ruce na b\u00edl\u00e9 a \u010dern\u00e9 kl\u00e1vesy. Chv\u00edli mu trvalo, ne\u017e se zorientoval. Po chv\u00edli sebejist\u011b zm\u00e1\u010dknul prvn\u00ed kl\u00e1vesu, kter\u00e1 vydala pochmurn\u00e9 „H“. Postupem \u010dasu se k „H“ p\u0159idaly dal\u0161\u00ed t\u00f3ny, kter\u00e9 tvo\u0159ily jeden \u00fa\u017easn\u00fd celek.<\/div>\n
Chlapec, \u0159\u00edkejme mu Bill, sed\u011bl na stoli\u010dce, a prsty mu samy jezdily po b\u00edl\u00fdch a \u010dern\u00fdch kl\u00e1ves\u00e1ch. Bill miloval hudbu, pr\u00e1v\u011b pro n\u011bj to byl \u00fanik do jin\u00e9ho sv\u011bta, do sv\u011bta melodi\u00ed a not. Byl na tomto pi\u00e1nu z\u00e1visl\u00fd, nic by jej od n\u011bj nemohlo odlou\u010dit, kdyby nebylo, tak by tu nebyl ani Bill.<\/div>\n
Bill hr\u00e1l pochmurn\u00fd Waltz, tuto skladbu m\u011bl r\u00e1d a znal ji celou nazpam\u011b\u0165. Jednotliv\u00e9 t\u00f3ny tvo\u0159ily nebeskou melodii. Bill se usm\u00e1l. Byl v jin\u00e9m sv\u011bt\u011b, ve sv\u011bt\u011b, kde bylo sv\u011btlo a on vid\u011bl, kone\u010dn\u011b vid\u011bl v\u011bci kolem sebe, to bohu\u017eel v realit\u011b nevid\u011bl, byl toti\u017e nevidom\u00fd.<\/div>\n
Pozn\u00e1val v\u011bci podle sluchu, a hlavn\u011b hmatu, n\u011bkdy i v\u016fn\u011b a chuti.<\/div>\n
I kdy\u017e byl slep\u00fd, nelitoval toho. P\u0159\u00edroda mu za to ud\u011blila n\u00e1ramn\u00fd sluch a co on sly\u0161el od p\u0159\u00e1tel, tak i neskonalou kr\u00e1su. Bill byl prost\u011b geni\u00e1ln\u00ed hudebn\u00edk. Co nem\u011bl v o\u010d\u00edch, m\u011bl v prstech a ve sluchu. Kdy\u017e hr\u00e1l, tak hr\u00e1l cel\u00fdm sv\u00fdm srdcem.<\/div>\n
P\u0159ipravoval se na velik\u00fd koncert, kter\u00fd se konal ji\u017e z\u00edtra ve velk\u00e9m s\u00e1le v Berl\u00edn\u011b. Bill nebyl ani trochu nerv\u00f3zn\u00ed. Vybral si t\u0159i skladby. Jeho obl\u00edbenou Moonlight son\u00e1tu, Waltz a F\u00fcr Elise.<\/div>\n
Na son\u00e1tu se moc t\u011b\u0161il, proto\u017ee to byla velmi depresivn\u00ed p\u00edsni\u010dka, kter\u00e1 se mu velmi dob\u0159e hr\u00e1la. Ze v\u0161ech, pr\u00e1v\u011b tuto znal nejl\u00e9pe. Doufal, \u017ee obecenstvo ohrom\u00ed alespo\u0148 sv\u00fdm talentem\u2026<\/p>\n

<\/div>\n

Na druh\u00fd den\u2026nedaleko tohoto m\u00edsta, bydlel v jednom z vysok\u00fdch panel\u00e1ku hoper, s nejhor\u0161\u00ed pov\u011bst\u00ed ve m\u011bst\u011b. Byl to Tom. Vysok\u00fd, p\u0159ita\u017eliv\u00fd, mu\u017en\u00fd mlad\u00edk s dlouh\u00fdmi dready a jiskrou ve tv\u00e1\u0159i a \u00fa\u017easn\u011b vypracovan\u00fdm b\u0159ichem. Tento mlad\u00edk si nenechal od nikoho nic porou\u010det, ov\u0161em krom\u011b sv\u00e9 matky\u2026<\/div>\n
„Mami, ne! J\u00e1 tam nejdu a do toho fakt nevlezu!“<\/div>\n
„Dr\u017e hubu, Thomasi! Je to pro dobrou v\u011bc!“ \u0158vala mal\u00e1, zrzav\u00e1 d\u00e1ma v zelen\u00e9m kost\u00fdmku na sv\u00e9ho o hlavu a p\u016fl vy\u0161\u0161\u00edho syna, kter\u00fd se v\u0161emo\u017en\u011b br\u00e1nil, aby se zbavil kravaty a saka, do kter\u00e9ho ho jeho matinka navl\u00e9kla. Tom necht\u011bl za\u017e\u00edt ten trapas, a\u017e ho jeho p\u0159\u00e1tel\u00e9 uvid\u00ed, jak jde s matinkou na koncert komorn\u00ed hudby. Tomovi se cht\u011blo bre\u010det, \u0159ekl si ale, \u017ee propa\u0161uje alespo\u0148 iPod a bude si poslouchat svou hudbu. Kdy\u017e jeho matka, kter\u00e1 se jmenovala Simone, uv\u00e1zala Tomovi kravatu, Tom ji zase odd\u011blal, proto mu m\u00edsto kravaty dala nevkusn\u00e9ho mot\u00fdlka, ze kter\u00e9ho se Tomovi cht\u011blo bre\u010det je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/p>\n<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161, Tome. Slu\u0161\u00ed ti to.“<\/div>\n
Kdy\u017e se Tom pod\u00edval do zrcadla m\u00e1lem to s n\u00edm seklo.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b, kdyby sis ty dready ost\u0159\u00edhal\u2026“<\/div>\n
S Tomem to m\u00e1lem seklo podruh\u00e9\u2026<\/div>\n
„Mami\u2026“ Chytl j\u00ed jemn\u011b za ruku. „Opravdu si kv\u016fli t\u0159em hodin\u00e1m nebudu st\u0159\u00edhat vlasy, kter\u00e9 si p\u011bstuju u\u017e p\u011bt let!“<\/div>\n
Matka jen p\u0159ik\u00fdvla, byla r\u00e1da, \u017ee tam Tom s n\u00ed jde, dokonce si nachystala ve\u010dern\u00ed r\u00f3bu a vymyslela \u00fa\u010des. Simone se usm\u00e1la a \u0161la do koupelny. Tom sed\u011bl na seda\u010dce a v\u0161emo\u017en\u011b se sna\u017eil vyprostit z t\u011bchto odporn\u00fdch hadr\u016f. Po dlouh\u00fdch dvou hodin\u00e1ch, se pod\u00edval na hodinky a zjistil, \u017ee je p\u016fl osm\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
„Mam\u00ed! Mus\u00edme j\u00edt!“ Houkl nahoru, nejrad\u011bji by to m\u011bl ji\u017e za sebou a \u0161el n\u011bkam pa\u0159it. P\u0159e\u0161lapoval na prahu, kdy\u017e v tom se zjevila matka, vlasy m\u011bla protkan\u00e9 perlami a na sob\u011b \u010dern\u00e9 \u0161aty s b\u00edl\u00fdmi perli\u010dkami.<\/div>\n
„Tak, Tome, m\u016f\u017eeme?“ Zeptala se a Tom jen p\u0159ik\u00fdvl. \u0160ourali se celou cestu k velk\u00e9mu s\u00e1lu, kone\u010dn\u011b ve\u0161li dovnit\u0159, l\u00edstky byly nechutn\u011b drah\u00e9, \u0161lo to na n\u011bjakou dobro\u010dinnou akci. M\u011bli \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee sed\u011bli hned u podia.<\/div>\n
„Tak vid\u00ed\u0161, nebude to tak stra\u0161n\u00e9.“ Usm\u00e1la se Simone a vyt\u00e1hla sv\u00e9 kuk\u00e1tko. Po p\u016fl hodin\u011b se s\u00e1l cel\u00fd naplnil a n\u011bkte\u0159\u00ed se dovnit\u0159 ani nedostali. Znud\u011bn\u011b si vyt\u00e1hl iPOD a zapnul jej.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome! U\u017e to za\u010d\u00edn\u00e1, tak vyt\u00e1hni ten kr\u00e1m a vypni ho!“<\/p>\n<\/div>\n
Tom se znud\u011bn\u011b pod\u00edval na matku a vypnul a\u010d necht\u011bl, Sammyho. Zastr\u010dil jej na\u0161tvan\u011b do kapsy a sledoval, co se bude d\u00edt. Opona se rozt\u00e1hla, uprost\u0159ed na jevi\u0161ti st\u00e1lo n\u00e1dhern\u011b nabl\u00fdskan\u00e9 b\u00edl\u00e9 pi\u00e1no. Tom si povzdech a jeho matka do n\u011bj jemn\u011b ude\u0159ila.<\/div>\n
Uprost\u0159ed st\u00e1l tak\u00e9 mikrofon a k n\u011bmu do\u0161el takov\u00fd men\u0161\u00ed p\u00e1n, m\u011bl b\u00edlou bradku, kter\u00e1 m\u011bla bezm\u00e1la dvacet centimetr\u016f a b\u00edl\u00e9 pro\u0159\u00eddl\u00e9 vlasy a kulat\u00e9 br\u00fdle na nose. Z pod \u010dern\u00fdch obrou\u010dek se kouknul na obecenstvo. Byl velmi sympatick\u00fd a jeho hlas zn\u011bl p\u0159\u00edjemn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„D\u00e1my a p\u00e1nov\u00e9, srde\u010dn\u011b v\u00e1m d\u011bkuji, \u017ee jste se dnes ve\u010der dostavili na n\u00e1\u0161 koncert komorn\u00ed hudby na\u0161ich absolvent\u016f, prvn\u00ed vystoup\u00ed Susan Reinochov\u00e1, d\u00e1le pak Emil Bass a samoz\u0159ejm\u011b Bill Kaulitz, douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m zde bud l\u00edbit, a je\u0161t\u011b jednou, d\u011bkuji.“ Zahl\u00e1s\u00e1 sta\u0159e\u010dek a posune si br\u00fdle na bambulat\u00e9m nose. Odejde a p\u0159ijde mlad\u00e1 d\u00edvka, m\u00e1 ka\u0161tanov\u00e9 vlasy a hn\u011bd\u00e9 o\u010di, m\u00e1 zelenkav\u00e9 \u0161ati\u010dky, uklon\u00ed se a sedne k pianu.<\/p>\n<\/div>\n
„Tady p\u00ed\u0161ou, Tome\u2026“ Zalistuje Simone v bro\u017eurce. „Ten Bill je slep\u00fd, nebo\u017e\u00e1tko.“<\/div>\n
Tom jen pokr\u010d\u00ed rameny, nem\u00e1 ten cit a tu l\u00edtost, co jeho matka. Kdy\u017e dohr\u00e1l i Emil Bass, na podium vy\u0161el Bill.<\/div>\n
M\u011bl \u010dern\u00fd smoking a dlouh\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy m\u011bl sv\u00e1zan\u00e9 b\u00edlou sametovou stuhou, jej\u00ed\u017e konce voln\u011b spl\u00fdvaly na Billov\u00fdch ramenou. Tak\u00e9 se uklonil a p\u0159e\u0161el pomalu k pianu, pohladil jej.<\/p>\n<\/div>\n
„Dobr\u00fd ve\u010der, madam.“ Za\u0161eptal a sedl si, polo\u017eil ruce na pi\u00e1no a za\u010dal hr\u00e1t. S\u00e1l za\u0161um\u011bl okouzlen\u00edm, tento mlad\u00fd, a\u010d slep\u00fd \u010dlov\u00ed\u010dek, m\u011bl obrovsk\u00fd dar a hlavn\u011b talent. Bill odehr\u00e1l skladby a Moonlight son\u00e1tu si nechal nakonec.<\/div>\n
Za\u010dal hr\u00e1t tuto skladbu a mu\u017ei se ohromen\u011b koukali a \u017eeny slzely a ot\u00edraly si kapesn\u00ed\u010dkem slzi\u010dky. Simone taky byla jako na trn\u00ed, jej\u00ed o\u010di se zaplavovaly slzami dojet\u00ed a Tom jen tak ohromen\u011b sed\u011bl. Kdy\u017e si spojil kr\u00e1su toho chlapce s tou u\u017easnou hudbou, myslel si, \u017ee zem\u0159e \u0161t\u011bst\u00edm.<\/div>\n
Bill hr\u00e1l skute\u010dn\u011b n\u00e1dhern\u011b, jeho prsty hbit\u011b hladily kl\u00e1vesy s takov\u00fdm citem, jako ani matka nedop\u0159eje sv\u00e9mu d\u00edt\u011bti. Pro Billa byl tento n\u00e1stroj cel\u00fd \u017eivot, cel\u00e9 jeho utrpen\u00ed a cel\u00fd jeho sen a v\u0161echny jeho tu\u017eby. Nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtel, mohl mu \u0159\u00edct v\u0161e, co m\u011bl na srdci, v\u010detn\u011b toho, jak se s\u00e1m n\u011bkdy c\u00edtil, dok\u00e1zal na n\u011bm le\u017eet i hodiny a koukat se na zapadaj\u00edc\u00ed slunce a mluvil s n\u00edm. Hladil jeho tepl\u00e9 d\u0159evo, obzvl\u00e1\u0161\u0165, kdy\u017e bylo vyh\u0159\u00e1t\u00e9 ze slune\u010dn\u00edch paprsk\u016f.<\/div>\n
Dohr\u00e1l posledn\u00ed kus skladby, zvedl se a znova se uklonil. Sly\u0161el ale ticho, nev\u011bd\u011bl co se d\u011bje, myslel si, \u017ee to zahr\u00e1l opravdu \u0161patn\u011b.<\/div>\n
Ale opak byl pravdou. Zahr\u00e1l to s takovou noblesou, \u017ee zkr\u00e1tka cel\u00fd s\u00e1l se neopov\u00e1\u017eil ani d\u00fdchat, a\u017e n\u011bjak\u00e9mu \u010dlov\u00ed\u010dkovi seplo, a za\u010dal hlasit\u011b tleskat, a k n\u011bmu se p\u0159idal cel\u00fd s\u00e1l. Sly\u0161el ohlu\u0161uj\u00edc\u00ed aplaus a byl nesm\u00edrn\u011b \u0161\u0165astn\u00fd. \u0160t\u011bst\u00ed jej zaplavilo cel\u00fdm t\u011blem a on byl zkr\u00e1tka tak spokojen\u00fd, \u017ee se mu do o\u010d\u00ed tak\u00e9 nahrnuly slzy, zvl\u00e1dl to, ne, oni to zvl\u00e1dli\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Bylo pozd\u011b dopoledne, kdy\u017e se Bill chystal j\u00edt do jednoho hudebn\u00edho obchodu s t\u00edm, \u017ee by cht\u011bl piano naladit. Vzal si hezk\u00e9 slune\u010dn\u00ed br\u00fdle a po\u017e\u00e1dal otce, aby mu pomohl vybrat fialov\u00e9 tri\u010dko, nev\u011bd\u011bl, jak to vypad\u00e1, znal jen \u010dernou, kter\u00e1 se stala barvou jeho \u017eivota, ale u\u017e z toho slova „fialov\u00e1“ v\u011bd\u011bl, \u017ee je to kr\u00e1sn\u00e1 barva. Obl\u00e9kl si \u010dern\u00e9 \u00fazk\u00e9 kalhoty a na sebe hodil fialov\u00e9 tri\u010dko. Pro\u010desal si vlasy a vzal svou h\u016flku, na kterou si dal sam\u00e9 \u0159et\u00edzky. To mu p\u0159ipomn\u011blo, \u017ee by si m\u011bl d\u00e1t, pr\u00fd st\u0159\u00edbrn\u00e9, dopl\u0148ky. Usm\u00e1l se a nav\u011bsil na sebe \u0159et\u011bzy a na prsty dal prst\u00fdnky. Obul si boty a vy\u0161el ven p\u0159ed d\u016fm, jeho h\u016flka klepala o chodn\u00edk, \u0161el na zast\u00e1vku autobusu, bylo to pro n\u011bj p\u0159ese 32 krok\u016f, pro n\u011bkoho je to p\u00e1r metr\u016f, jen\u017ee on to m\u011bl jako kroky. Sly\u0161el kolem sebe lidi a usm\u00e1l se, nejsp\u00ed\u0161 to je spr\u00e1vn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, jede u\u017e dvan\u00e1ctka?“<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b ne, je to ten autobus po tomto.“<\/div>\n
„Ah, d\u011bkuji.“ Usm\u00e1l se Bill a zase se oto\u010dil. Autobus odjel, a hned po n\u011bm p\u0159ijel dal\u0161\u00ed. Ve\u0161el dovnit\u0159.<\/div>\n
„Promi\u0148te, je tohle dvan\u00e1ctka?“<\/div>\n
„Jist\u011b, kluku, neum\u00ed\u0161 \u010d\u00edst?“<\/div>\n
„Promi\u0148te, j\u00e1 nevid\u00edm.“ \u0158ekne Bill s \u00fasm\u011bvem, byl zvykl\u00fd na tohle. „A sm\u00edm se zeptat, kolik zast\u00e1vek je to do centra?“<\/div>\n
„Jist\u011b, je to p\u0159esn\u011b p\u011bt zast\u00e1vek.“ Usm\u011bje se \u0159idi\u010d a pust\u00ed jej d\u00e1l, ale to Bill nev\u011bd\u011bl, znovu pod\u011bkoval a sedl si dozadu. Po\u010d\u00edtal jednu zast\u00e1vku, druhou, t\u0159et\u00ed, a\u017e p\u00e1tou. Kdy\u017e uc\u00edtil p\u00e1t\u00e9 zastaven\u00ed, vystoupil z autobusu a vydal se doleva sm\u011brem dol\u016f na n\u00e1m\u011bst\u00ed. Te\u010f Bill nev\u011bd\u011bl, kam j\u00edt. Zastavil se u n\u011bjak\u00e9 lavi\u010dky.<\/p>\n<\/div>\n
„Promi\u0148te, nev\u00edte, kde je tady hudebn\u00ed obchod?“ Sly\u0161el pobaven\u00fd hol\u010di\u010d\u00ed sm\u00edch.<\/div>\n
„Jasn\u011b, poslouchej, p\u016fjde\u0161 rovn\u011b\u2026“ Uc\u00edtil ruku na sv\u00e9m boku a sle\u010dna jej nato\u010dila. „P\u016fjde\u0161 rovn\u011b, po p\u00e1r metrech zahne\u0161 doleva, a hned prvn\u00edmi dve\u0159mi vpravo.“<\/div>\n
Bill uc\u00edtil ruku zase na sv\u00e9m zade\u010dku.<\/div>\n
„Tak d\u011bkuji.“ Usm\u00e1l se a sna\u017eil se co nejd\u0159\u00edv vypadnout, dotyk t\u00e9 d\u00edvky mu nebyl p\u0159\u00edjemn\u00fd. Sna\u017eil se j\u00edt rovn\u011b, a nakonec to teda s obt\u00ed\u017eemi na\u0161el. Rad\u0161i se je\u0161t\u011b zeptal, jestli je to ten obchod, do kter\u00e9ho pot\u0159eboval. Postar\u0161\u00ed prodava\u010d \u0159ekl, \u017ee ano a mile se ptal, co by pot\u0159eboval. Bill vysv\u011btloval, \u017ee by pot\u0159eboval naladit pi\u00e1no. P\u00e1n se usm\u00e1l, a \u0159ekl, \u017ee to nen\u00ed probl\u00e9m, \u017ee jestli m\u00e1 chu\u0165, a\u0165 si zahraje, zat\u00edmco zavol\u00e1 sv\u00e9ho asistenta.<\/p>\n<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, madam.“ Usm\u00e1l se zase Bill a pohladil jin\u00e9 pi\u00e1no. Sednul a zase za\u010dal hr\u00e1t Moonlight son\u00e1tu. N\u00e1hle usly\u0161el drn\u010den\u00ed kytary, p\u0159estal hr\u00e1t a \u0161el po sluchu. Nev\u011bd\u011bl, kam \u0161el, ale sly\u0161el, \u017ee ta melodie je \u010d\u00edm d\u00e1l bl\u00ed\u017e.<\/p>\n<\/div>\n
„Kr\u00e1sn\u011b hrajete.“ \u0158ekl Bill a kytara utichla.<\/div>\n
Tom zvedl hlavu a pod\u00edval se na nov\u011b p\u0159\u00edchoz\u00edho, okam\u017eit\u011b poznal toho kluka z koncertu, jak se to jen jmenoval?<\/div>\n
„Ty je\u0161t\u011b l\u00e9pe, n\u00e1dhern\u011b hraje\u0161 na pi\u00e1no, byl jsem na koncert\u011b.“<\/div>\n
„Opravdu?“ Usm\u00e1l se Bill. Sednul si vedle Toma a hr\u00e1l si s prst\u00fdnkem.<\/div>\n
„Opravdu, moc ses mi l\u00edbil, je neuv\u011b\u0159iteln\u00fd, \u017ee\u2026“<\/div>\n
„\u017de nevid\u00edm?“<\/div>\n
„Ano.“<\/div>\n
„M\u00e1m jin\u00fd dar, pozn\u00e1v\u00e1m v\u011bci podle sluchu a hmatu. Sm\u00edm t\u011b poznat?“ Usm\u00e1l se znova Bill a nat\u00e1hl ruku k Tomovi. Tom se nahnul a nechal Billa, aby se dotkl jeho tv\u00e1\u0159e. Bill se j\u00ed dotkl a za\u010dal po n\u00ed p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bt. Uc\u00edtil vlasy.<\/div>\n
„Ty m\u00e1\u0161 dready?“<\/div>\n
Tom souhlasn\u011b zamru\u010del. Bill pokra\u010doval d\u00e1l, ohmatal si \u010delo, o\u010di, nos, \u00fasta.<\/div>\n
„Jak\u00e9 jsou barvy?“<\/div>\n
„Jsou blond.“<\/div>\n
„\u0160koda, \u017ee tu barvu nezn\u00e1m, jako fialovou.“<\/div>\n
„Fialov\u00e1 je kr\u00e1sn\u00e1.“<\/div>\n
„Ano to nejsp\u00ed\u0161 je, ale ty jsi neskute\u010dn\u011b kr\u00e1sn\u00fd.“<\/div>\n
„To m\u011b t\u011b\u0161\u00ed.“ Usm\u00e1l se Tom.<\/div>\n
„Ty se\u0161 taky neskonale kr\u00e1sn\u00fd.“<\/div>\n
Bill se za\u010dervenal. Pod\u011bkoval a zm\u00e1\u010dkl Tomovi ruku. Tomovi za\u010daly l\u00e9tat mot\u00fdlci v b\u0159i\u0161e.<\/p>\n<\/div>\n
(o dva m\u011bs\u00edce pozd\u011bji)<\/p>\n<\/div>\n
Jsou to ji\u017e dva m\u011bs\u00edce, co se Tom zamiloval do Billa a stal se jeho nejlep\u0161\u00edm p\u0159\u00edtelem. Byl to zamotan\u00fd vztah, pln\u00fd kamar\u00e1dstv\u00ed a bohu\u017eel i neop\u011btovan\u00e9 l\u00e1sky. Tom miloval Billa, a jedin\u00e1 Billova l\u00e1ska bylo pi\u00e1no. Dok\u00e1zal u n\u011bj sed\u011bt hodiny a hr\u00e1t, dok\u00e1zal jej po\u0159\u00e1d dokola \u010distit a Tomovi to lezlo na mozek. Byl zaslepen\u00fd, nebyl zaslepen\u00fd t\u00edm, \u017ee nevid\u011bl, ale byl zaslepen\u00fd t\u00edm, \u017ee nec\u00edtil, co k n\u011bmu Tom chov\u00e1, jak\u00e9 city mu p\u0159edhazuje. Toma to ub\u00edjelo je\u0161t\u011b v\u00edc, za\u010dal to pi\u00e1no nen\u00e1vid\u011bt.<\/p>\n<\/div>\n
Bylo \u010dasn\u011b r\u00e1no, nejsp\u00ed\u0161 t\u011bsn\u011b p\u0159ed osmou hodinou, kdy Bill usly\u0161el velk\u00fd hluk a v\u00fdk\u0159iky dole v salon\u011b. Odhrnul pe\u0159inu, posadil se a nazul papu\u010dky. Nahmatal h\u016flku a se\u0161el po to\u010dit\u00fdch schodech dol\u016f, otev\u0159el dve\u0159e a sly\u0161el Tomovy na\u0161tvan\u00e9 nad\u00e1vky a jak do n\u011b\u010deho ml\u00e1t\u00ed.<\/div>\n
„Ty potvoro! Tu m\u00e1\u0161 a tu m\u00e1\u0161 a tu\u2026“<\/div>\n
„Tome? Co to d\u011bl\u00e1\u0161?“ Vyk\u0159ikl Bill v domn\u011bn\u00ed, \u017ee Tom ml\u00e1t\u00ed jejich slu\u017eku. Tom jen na\u0161tvan\u011b znovu bouchnul do n\u011b\u010deho, co vydalo zvuk jako\u2026 piano!<\/div>\n
„Tome!“<\/div>\n
Bill \u0161el rychl\u00fdm krokem a kdy\u017e si byl jist\u00fd, \u017ee stoj\u00ed u pi\u00e1na, sna\u017eil se to pi\u00e1no pohladit. Jen\u017ee pi\u00e1no tam nest\u00e1lo.<\/div>\n
„Tome? Kde je moje pi\u00e1no?“<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161 ten rozbitej bordel na zemi?“ \u0158ekl na\u0161tvan\u011b Tom a sledoval Billovy reakce.<\/div>\n
„Jak jsi mohl, Tome!“ K\u0159ikl Bill a dal se do pl\u00e1\u010de, na\u010de\u017e se zhroutil na zem a obj\u00edmal kusy sv\u00e9ho d\u00e1vn\u00e9ho pi\u00e1na. Tom hodil na zem p\u00e1lku a kleknul si k Billovi.<\/div>\n
„Bille, no tak, ty nech\u00e1pe\u0161, \u017ee t\u011b miluju?“<\/div>\n
„Nem\u011b\u2026nem\u011bl jsi pr\u00e1vo\u2026 to\u2026 to ud\u011blat.“ \u0158ekl Bill mezi vzlyky a obj\u00edmal st\u00e1le kusy d\u0159eva.<\/div>\n
„Bille, ch\u00e1pe\u0161, \u017ee jsem se ti p\u0159iznal, \u017ee t\u011b miluji? \u017d\u00e1rlil jsem na ten kus n\u00e1bytku, myslel jsem si, \u017ee kdy\u017e jej zni\u010d\u00edm, bude\u0161 si v\u00edce v\u0161\u00edmat m\u011b!“<\/div>\n
„Jsi sobeck\u00fd, Tome. U\u017e nejsi m\u016fj p\u0159\u00edtel, nejsi ani moje l\u00e1ska!“ K\u0159ikl Bill a Tom jej pevn\u011b chytl za ramena a vzpouzej\u00edc\u00edho si jej p\u0159itiskl na sebe. Tom musel kone\u010dn\u011b okusit ty jeho rty, jemn\u011b se na n\u011b p\u0159is\u00e1l a dob\u00fdval se za hradbu Billov\u00fdch b\u00edl\u00fdch zub\u016f, l\u00edbal jej jemn\u011b a cht\u011bl jej vyprovokovat ke spolupr\u00e1ci, ale neda\u0159ilo se mu to, Bill byl p\u0159eci jen velmi zaslepen\u00fd.<\/div>\n
Po chv\u00edli uc\u00edtil \u0161tiplavou bolest na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Bill mu dal facku, a potom s pl\u00e1\u010dem utekl.<\/p>\n<\/div>\n
Tom se zorientoval celkem rychle, hlavou se mu honily my\u0161lenky, p\u011bkn\u011b jedna za druhou. Ubl\u00ed\u017eil mu, a\u017e te\u010f mu to do\u0161lo, skrz toto pi\u00e1no Bill vid\u011bl. Tomovi se zkroutily \u00fatroby. Pod\u00edval se na otev\u0159en\u00e9 dve\u0159e a na hromadu ni\u010deho.<\/div>\n
„Bille!“ Rozk\u0159ikl se a rozeb\u011bhl se za Billem. V\u011bd\u011bl, \u017ee Bill nen\u00ed daleko, nemohl dob\u011bhnout daleko, ur\u010dit\u011b se n\u011bkam schoval.<\/div>\n
„Bille! L\u00e1sko! Omlouv\u00e1m se, koup\u00edm ti nov\u00e9 piano.“<\/div>\n
„Nejde o to, \u017ee bych m\u011bl nov\u00e9 pi\u00e1no, tohle pi\u00e1no byl m\u016fj \u017eivot, ch\u00e1pe\u0161, Tome? Tys mi ho zni\u010dil!“ K\u0159ikl znova Bill a rozplakal se je\u0161t\u011b v\u00edce. Z jeho slep\u00fdch o\u010d\u00ed se koulely slzy pln\u00e9 smutku, pln\u00e9 \u00fazkosti a deprese.<\/p>\n<\/div>\n
Propadl se do zapomn\u011bn\u00ed, do smutku, do vlastn\u00edho sv\u011bta, do sv\u011bta, kde byl jen on a piano. Nikdy s Tomem ji\u017e nepromluvil, nejsp\u00ed\u0161 byl sobeck\u00fd, ale Tom mu jeho \u017eivot zni\u010dil, a m\u00e1 se st\u00e1t Tom nov\u00fdm \u017eivotem? Na to Bill nep\u0159istoup\u00ed.<\/div>\n
Sv\u016fj \u017eivot uzav\u0159el do truhli\u010dky\u2026 uzav\u0159el jej\u2026 do sebe\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: Theodor<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Theodor Hey leute, Jste v\u0161ichni ur\u010dit\u011b r\u00e1di, \u017ee jsem zp\u011bt s jednod\u00edlkou s n\u00e1zvem PIANISTA, co\u017e m\u00e1 u\u017e n\u00e1zev s\u00e1m od sebe dost pochmurn\u00fd v\u00fdznam. N\u011bkte\u0159\u00ed z V\u00e1s ji u\u017e \u010detli na m\u00e9m blogu, a mysl\u00edm, \u017ee se V\u00e1m i l\u00edbila.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-12146","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12146","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12146"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12146\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12146"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12146"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12146"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}