{"id":1215,"date":"2017-06-11T16:00:00","date_gmt":"2017-06-11T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1208"},"modified":"2017-06-11T16:00:00","modified_gmt":"2017-06-11T15:00:00","slug":"fuck-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/06\/11\/fuck-4\/","title":{"rendered":"Fuck 4."},"content":{"rendered":"
autor: Becs<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille, pros\u00edm. Pros\u00edm, pros\u00edm, pros\u00edm, moc t\u011b pros\u00edm,“ skuhral mi Gustav do telefonu, ale j\u00e1 jsem byl v\u016f\u010di jeho prosb\u00e1m naprosto imunn\u00ed. Nep\u0159inut\u00ed m\u011b. Nikdy. Ani za v\u0161echny prachy na sv\u011bt\u011b. Nen\u00ed to prost\u011b v jeho sil\u00e1ch. A ani to, \u017ee m\u011b tak \u00fap\u011bnliv\u011b pros\u00ed, i kdy\u017e to nikdy ned\u011bl\u00e1, tomu nepom\u016f\u017ee. Prost\u011b ne.<\/div>\n
„Tohle je sm\u011b\u0161n\u00e9,“ prskl na\u0161tvan\u011b a j\u00e1 i p\u0159es mobil c\u00edtil, \u017ee te\u010f p\u0159est\u00e1v\u00e1 sranda a Gus p\u0159ech\u00e1z\u00ed do sv\u00e9ho na\u0161tvan\u00e9ho m\u00f3du. „Za deset minut jsem u tebe a vyml\u00e1t\u00edm to z tebe,“ \u0159ekl a polo\u017eil mi to.<\/div>\n
\n

D\u016fvod pro\u010d se na m\u011b kamar\u00e1d zlobil, byl prost\u00fd. U\u017e v\u00edc jak m\u011bs\u00edc jsem odm\u00edtal j\u00edt do na\u0161eho obl\u00edben\u00e9ho baru. Od t\u00e9 ne\u0161\u0165astn\u00e9 ud\u00e1losti jsem se tomu m\u00edstu vyh\u00fdbal jako \u010dert k\u0159\u00ed\u017ei. I kdy\u017e jsem m\u011bl n\u00e1hodou cestu kolem, rad\u011bji jsem to vzal oklikou. Necht\u011bl jsem riskovat, \u017ee na n\u011bj naraz\u00edm n\u011bkde na ulici. Za\u010dal jsem b\u00fdt tak trochu paranoidn\u00ed a i v davu lid\u00ed jsem se po\u0159\u00e1d rozhl\u00ed\u017eel, jestli n\u00e1hodou nezahl\u00e9dnu jeho tv\u00e1\u0159. Postupem \u010dasu se z toho stala tak trochu posedlost a j\u00e1 Toma hledal prakticky v\u0161ude. V univerzitn\u00ed knihovn\u011b, v supermarketu, a dokonce i na \u0161koln\u00edch chodb\u00e1ch. Nemohl jsem si pomoct. Nebyl jsem si jist\u00fd, pro\u010d p\u0159esn\u011b ho vyhl\u00ed\u017e\u00edm. Jestli kv\u016fli tomu, abych od n\u011bj mohl s k\u0159ikem ut\u00e9ct, nebo prost\u011b jen preventivn\u011b.<\/p><\/div>\n

\n

Za ten m\u011bs\u00edc se mi poda\u0159ilo \u00fasp\u011b\u0161n\u011b zakon\u010dit vysokou \u0161kolu a te\u010f bych si m\u011bl u\u017e\u00edvat zaslou\u017een\u00e9ho volna. M\u011bl bych chodit ven a slavit jako bl\u00e1zen, jen\u017ee to prost\u011b ne\u0161lo. B\u00e1l jsem se, \u017ee ho tam n\u011bkde potk\u00e1m. Anebo jsem prost\u011b m\u011bl jen strach, \u017ee bych byla zklaman\u00fd, kdybych ho vyhl\u00ed\u017eel, a nakonec ho nevid\u011bl. Bylo to v\u0161echno po\u0159\u00e1dn\u011b na hlavu. Gus byl posledn\u00ed z kamar\u00e1d\u016f, kter\u00fd se mnou m\u011bl aspo\u0148 n\u011bjakou trp\u011blivost a sn\u00e1\u0161el m\u00e9 dlouh\u00e9 monology o klukovi, kter\u00e9mu jsem vlet\u011bl do \u017eivota, a paradoxn\u011b to byl on, kdo ten m\u016fj vych\u00fdlil.<\/p><\/div>\n

\n

O dvacet minut pozd\u011bji u\u017e mi kamar\u00e1d bu\u0161il p\u011bst\u00ed na dve\u0159e. L\u00edn\u00fdm krokem jsem do\u0161el ke dve\u0159\u00edm a otev\u0159el mu. Nem\u011bl jsem strach, \u017ee by mi cht\u011bl v\u00e1\u017en\u011b rozb\u00edt dr\u017eku, i kdy\u017e bych si to zaslou\u017eil.<\/p><\/div>\n

„Obl\u00edkej se. Jdeme ven,“ zah\u0159m\u011bl na m\u011b m\u00edsto pozdravu a bez vyzv\u00e1n\u00ed vstoupil dovnit\u0159. Dovlekl jsem se za n\u00edm do obyv\u00e1ku, sedl si na gau\u010d a vzdorn\u011b zalo\u017eil ruce na hrudn\u00edku.<\/div>\n
„D\u011blej,“ p\u0159ik\u00e1zal Gus.<\/div>\n
„Ne,“ pronesl jsem trucovit\u011b jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b. „J\u00e1 nikam nejdu.“<\/div>\n
„Bille, kurva. Trv\u00e1 to u\u017e moc dlouho. Nebudu p\u0159ihl\u00ed\u017eet tomu, jak tady den po dni sed\u00ed\u0161 a nikam nechod\u00ed\u0161. Jen proto, abys n\u00e1hodou nepotkal n\u011bjak\u00e9ho t\u00fdpka, se kter\u00fdm sis dal jednu rychlovku. To je naprost\u00e1 hovadina.“<\/div>\n
„Kdy\u017e nechce\u0161 p\u0159ihl\u00ed\u017eet, tak se seber a b\u011b\u017e. J\u00e1 jsem t\u011b sem nezval.“<\/div>\n
<\/div>\n
\n
Gustav se zastavil, proto\u017ee a\u017e dosud rozzu\u0159en\u011b pochodoval sem a tam po m\u00e9m mal\u00e9m ob\u00fdv\u00e1ku. \u010cty\u0159i kroky tam, oto\u010dka, \u010dty\u0159i kroky zp\u00e1tky. „Tohle mysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b? Jsem prakticky jedin\u00fd k\u00e1mo\u0161, kter\u00fd ti zbyl, a ty m\u011b te\u010f vyhazuje\u0161? A co bude\u0161 d\u011blat pak, a\u017e odejdu i j\u00e1? Z\u016fstane\u0161 zav\u0159en\u00fd v tomhle byte\u010dku a pak ze strachu, \u017ee bys ho mohl potkat v obchod\u011b, p\u0159estane\u0161 chodit nakupovat a chc\u00edpne\u0161 tady hlady?“<\/div>\n
Na okam\u017eik jsem nev\u011bd\u011bl, co mu na to m\u00e1m \u0159\u00edct. Uv\u011bdomoval jsem si, \u017ee se chov\u00e1m jako naprost\u00fd bl\u00e1zen, ale zkr\u00e1tka jsem si nemohl pomoct. Ovl\u00e1dla m\u011b nepochopiteln\u00e1 \u00fazkost p\u0159i p\u0159edstav\u011b, \u017ee p\u016fjdu n\u011bkam ven. A j\u00edt do p\u0159\u00edmo do toho baru by mi pravd\u011bpodobn\u011b p\u0159ivodilo panick\u00fd z\u00e1chvat.<\/div>\n
„To ne,“ zahu\u010del jsem a u\u017e to nezn\u011blo tak um\u00edn\u011bn\u011b jako p\u0159edt\u00edm.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 posledn\u00ed mo\u017enost. Bu\u010f se mnou p\u016fjde\u0161 dneska do baru, nebo jsme spolu skon\u010dili,“ pronesl Gus sv\u016fj verdikt mraziv\u00fdm t\u00f3nem, jak\u00fdm soudce oznamuje rozsudek smrti.<\/div>\n
„Gustave,“ zak\u0148u\u010del jsem jako ran\u011bn\u00fd pes. Tohle mi nemohl d\u011blat. Nemohl. V\u017edy\u0165 j\u00e1 se pozvrac\u00edm strachy, jakmile uvid\u00edm ty zelen\u00e9 vstupn\u00ed dve\u0159e. Omdl\u00edm, kdy\u017e si budu muset sednout k tomu dubov\u00e9mu baru, a to si ani nechci p\u0159edstavovat, co by se stalo, kdybych n\u00e1hodou pot\u0159eboval \u010d\u016frat.<\/div>\n
„Chod\u00edme do toho baru roky. Je to na\u0161e z\u00e1kladna. Je na \u010dase, abys p\u0159estal b\u00fdt posera. Zvedl ten sv\u016fj kostnat\u00fd zadek a dot\u00e1hl ho tam. Nebu\u010f baba,“ ty\u010dil se hroziv\u011b nade mnou. Necht\u011bl jsem o n\u011bj p\u0159ij\u00edt, opravdu ne. Ale takhle odv\u00e1\u017en\u00fd jsem nebyl.<\/div>\n
„Co kdy\u017e tam bude?“<\/div>\n
„Do prdele, no a co? Kdy\u017e tam bude a bude po tob\u011b n\u011bco cht\u00edt, tak mu \u0159ekne\u0161, \u017ee nem\u00e1\u0161 z\u00e1jem. Kdy\u017e t\u011b bude otravovat, tak mu to s Andreasem vysv\u011btl\u00edme ru\u010dn\u011b. Konec poh\u00e1dky,“ rozhodil Gus rukama. O\u010dividn\u011b jsem ho p\u0159iv\u00e1d\u011bl k \u0161\u00edlenstv\u00ed.<\/div>\n
„Ty by ses kv\u016fli mn\u011b popral?“ zazubil jsem se na n\u011bj.<\/div>\n
„Jako bych to nikdy d\u0159\u00edv neud\u011blal,“ odsekl a svalil se do k\u0159esla. Nediv\u00edm se, \u017ee ho rozhovor se mnou vy\u010derp\u00e1val a musel se posadit.<\/div>\n
„Bude\u0161 m\u011b p\u0159ed n\u00edm kr\u00fdt?“ uji\u0161\u0165oval jsem se. Nev\u011b\u0159il jsem tomu, \u017ee skute\u010dn\u011b zva\u017euju v\u00fdpravu do j\u00e1my lvov\u00e9.<\/div>\n
„Klidn\u011b ti budu d\u011blat bodyguarda, tiskov\u00e9ho mluv\u010d\u00edho a ch\u016fvu v jednom, pokud t\u011b to donut\u00ed odsud vypadnout.“<\/div>\n
Toho kluka mi asi seslalo samotn\u00e9 nebe. I kdy\u017e to byl n\u00e1ladov\u00fd bru\u010doun, nikdy to se mnou nevzdal. Jen kv\u016fli n\u011bmu jsem ochotn\u00fd postavit se \u010delem sv\u00e9 nejv\u011bt\u0161\u00ed no\u010dn\u00ed m\u016f\u0159e.<\/div>\n
„Dej mi chvilku. P\u016fjdu se obl\u00e9ct,“ p\u0159iznal jsem nakonec por\u00e1\u017eku a neochotn\u011b se zvednul.<\/div>\n
„Chvilka se u tebe rovn\u00e1 hodin\u011b. Kurva Bille, kamar\u00e1dit s tebou je jako m\u00edt hodn\u011b n\u00e1ro\u010dn\u00e9ho dom\u00e1c\u00edho mazl\u00ed\u010dka.“<\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

\n

„Mohl bys mi p\u0159estat drtit ruku? Vypad\u00e1me jako dva teplou\u0161i,“ ok\u0159ikl m\u011b Gustav, kdy\u017e jsme ve\u0161li do p\u0159\u00edtm\u00ed baru. Celou cestu jsem zdr\u017eoval, jak jen to bylo mo\u017en\u00e9. Dvakr\u00e1t jsem se musel vr\u00e1tit zp\u00e1tky do bytu, proto\u017ee jsem si tam n\u011bco zapomn\u011bla, a pak n\u00e1m p\u0159ed nosem ujela tramvaj, tak\u017ee jsme museli p\u016flhodiny \u010dekat na dal\u0161\u00ed. Mn\u011b to nevadilo. \u010c\u00edm pozd\u011bji se tam dostaneme, t\u00edm l\u00edp. Kdy\u017e jsme pak kone\u010dn\u011b dorazili na m\u00edsto, m\u016fj \u017ealudek se kroutil, jako by se chystal tan\u010dit tango.<\/p><\/div>\n

\n

„Promi\u0148. Necht\u011bl jsem urazit tv\u00e9 hetero ego,“ omluvil jsem se mu j\u00edzliv\u011b a pustil jeho nadlokt\u00ed, kter\u00e9 jsem sv\u00edral prsty. Gustav okam\u017eit\u011b zam\u00ed\u0159il sm\u011brem k baru a j\u00e1 se vypla\u0161en\u011b rozkouk\u00e1val. Musel jsem vypadat jako vykulen\u00e1 surikata, kdy\u017e jsem se zpoza kamar\u00e1dov\u00fdch zad rozhl\u00ed\u017eel po okol\u00ed. Tmavovlas\u00e9ho mu\u017ee jsem na\u0161t\u011bst\u00ed nikde nezahl\u00e9dl, tak\u017ee jsem si s \u00falevn\u00fdm vydechnut\u00edm vysko\u010dil na barovou \u017eidli\u010dku. Sed\u011bl jsem p\u0159ikr\u010den\u00fd a zat\u00edm jsem neposb\u00edral dost odvahy na to, abych omrknul lidi za mnou. Gratuloval jsem si k tomu, \u017ee jsem sem zvl\u00e1dl doj\u00edt a nem\u011bl ani jeden hysterick\u00fd z\u00e1chvat.<\/p><\/div>\n

„Co bude\u0161 p\u00edt?“ k\u0159ikl m\u00fdm sm\u011brem Gus.<\/div>\n
„Zat\u00edm nic. P\u016fjdu se tu trochu porozhl\u00eddnout,“ odpov\u011bd\u011bl jsem mu nem\u00e9n\u011b hlasit\u011b a sesko\u010dil zp\u00e1tky na zem.<\/div>\n
„Tak se mi l\u00edb\u00ed\u0161,“ popl\u00e1cal m\u011b kamar\u00e1d spokojen\u011b po z\u00e1dech. Pravd\u011bpodobn\u011b si myslel, \u017ee se jdu bavit. J\u00e1 v\u0161ak m\u011bl v \u00famyslu prozkoumat ter\u00e9n a porozhl\u00e9dnout se po jist\u00e9m fous\u00e1\u010dovi. Pokud by se tady Tom n\u011bkde vyskytoval, okam\u017eit\u011b bych vzal do zaje\u010d\u00edch.<\/div>\n
\n

Pl\u00ed\u017eil jsem se kolem baru a sna\u017eil se b\u00fdt nen\u00e1padn\u00fd. P\u0159itom jsem skenoval tv\u00e1\u0159e v\u0161ech lid\u00ed. Obe\u0161el jsem kole\u010dko kolem parketu, a pak si dodal odvahy a zam\u00ed\u0159il k p\u00e1nsk\u00fdm toalet\u00e1m. P\u0159ed \u0161pinav\u00fdmi dve\u0159mi jsem se musel n\u011bkolikr\u00e1t nadechnout, ne\u017e jsem dok\u00e1zal zm\u00e1\u010dknout kliku a ve\u0161el dovnit\u0159.<\/p><\/div>\n

V\u0161echno tady vypadlo \u00fapln\u011b stejn\u011b jako tehdy. T\u0159i mal\u00e1 \u0161pinav\u00e1 umyvadla, pokreslen\u00e9 zrcadlo, p\u011bt piso\u00e1r\u016f a dv\u011b zav\u0159en\u00e9 kabinky. Byl tu naprost\u00fd klid, tak\u017ee tu pravd\u011bpodobn\u011b nikdo nebyl. Klekat si na kolena a zkontrolovat to pod dv\u00ed\u0159ky se mi ale necht\u011blo.<\/div>\n
Neodolal jsem a vstoupil do on\u00e9 osudov\u00e9 kabinky. Nebyl jsem si tak \u00fapln\u011b jist\u00fd, co jsem \u010dekal, \u017ee tam uvid\u00edm, ale kdy\u017e u\u017e jsem byl tak bl\u00edzko, musel jsem se alespo\u0148 pod\u00edvat.<\/div>\n
Dve\u0159e se za mnou s tich\u00fdm klapnut\u00edm zav\u0159ely. Op\u0159el jsem se z\u00e1dy o kachli\u010dky a povzdechl si. Vzpom\u00ednky, kter\u00e9 jsem posledn\u00ed m\u011bs\u00edc tak \u00fasp\u011b\u0161n\u011b blokoval, na m\u011b dopadly jako p\u0159\u00edlivov\u00e1 vlna. Znovu jsem vid\u011bl ty nejslad\u0161\u00ed rty, hlubok\u00e9 o\u010di. Podb\u0159i\u0161ek se mi sev\u0159el touhou, kdy\u017e se mi v mysli vyno\u0159ovaly n\u011bkter\u00e9 \u017ehav\u011bj\u0161\u00ed okam\u017eiky. T\u011blo se mi rozt\u0159\u00e1slo a j\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee mus\u00edm okam\u017eit\u011b vypadnout.<\/div>\n
\n

U\u017e, u\u017e jsem sahal po klice, kdy\u017e jsem si v\u0161imnul docela p\u011bkn\u00e9ho grafity na zadn\u00ed stran\u011b dve\u0159\u00ed. Nebylo o tom pochyb, rozhodn\u011b to bylo moje jm\u00e9no. A pod n\u00edm na\u0161kr\u00e1ban\u00fd um\u011bleck\u00fd podpis. Tom. \u017daludek mi ud\u011blal kotrmelec. Tohle je rozhodn\u011b d\u016fkaz o tom, \u017ee tady Tom byl i po na\u0161em setk\u00e1n\u00ed. Jedin\u00e9, co nech\u00e1pu, je, pro\u010d m\u011bl pot\u0159ebu zv\u011b\u010dnit tady m\u00e9 jm\u00e9no. Mo\u017en\u00e1 si takhle zna\u010dkuje sv\u00e9 teritorium. Na d\u00e1msk\u00fdch z\u00e1chodech bych pravd\u011bpodobn\u011b na\u0161el n\u011bco podobn\u00e9ho. U\u017e jsem se tady d\u00e1l nerozhl\u00ed\u017eel. Vr\u00e1t\u00edm se ke Gustavovi a na celou tuhle z\u00e1le\u017eitost zapomenu.<\/p><\/div>\n

\n

Kamar\u00e1da jsem na\u0161el na stejn\u00e9m m\u00edst\u011b jako p\u0159edt\u00edm. Spole\u010dnost mu te\u010f d\u011blal n\u00e1\u0161 spole\u010dn\u00fd kamar\u00e1d Andreas. Zrovna se n\u011b\u010demu hlasit\u011b \u0159ehtali, zat\u00edmco up\u00edjeli z lahv\u00ed pivo.<\/p><\/div>\n

„Ahoj Andy,“ usm\u00e1l jsem se na kamar\u00e1da a on mi pozdrav oplatil.<\/div>\n
„Vypad\u00e1 to dob\u0159e. Toma jsem nikde nepotkal,“ pronesl jsem sm\u011brem ke Gustavovi.<\/div>\n
„Co\u017ee?“ naklonil se ke mn\u011b bl\u00ed\u017e, proto\u017ee m\u011b nesly\u0161el.<\/div>\n
„Tom. Nen\u00ed tu,“ za\u0159val jsem z pln\u00fdch plic a uk\u00e1zal mu zvednut\u00e9 palce, jako\u017ee je v\u0161echno v pohod\u011b.<\/div>\n
„Kurva Bille,“ za\u0159val Gus a t\u0159\u00edsknul svou lahv\u00ed o pult, a\u017e barmanka, kter\u00e1 m\u011bla zrovna v \u00famyslu se m\u011b zeptat, co si d\u00e1m, nadsko\u010dila. „Mohli bychom aspo\u0148 jeden ve\u010der Toma z konverzace vynechat? Poslouch\u00e1m to u\u017e dost dlouho a doch\u00e1z\u00ed mi trp\u011blivost.“<\/div>\n
„Promi\u0148,“ \u0161pitl jsem a hodil na n\u011bj sv\u016fj ps\u00ed pohled. V\u00edm, \u017ee to na n\u011bj zab\u00edr\u00e1. Chvilku bude je\u0161t\u011b bru\u010det, ale brzy mi bude odpu\u0161t\u011bno. Zakroutil hlavou a vr\u00e1til se k rozhovoru s Andym.<\/div>\n
„Promi\u0148te?“ promluvila na m\u011b barmanka, aby upoutala mou pozornost.<\/div>\n
„Ach, omlouv\u00e1m se. D\u00e1m si gin s tonikem,“ nadiktoval jsem svou objedn\u00e1vku.<\/div>\n
„Ano jist\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvla, ale k odchodu se nem\u011bla. „M\u016f\u017eu se v\u00e1s na n\u011bco zeptat?“<\/div>\n
„Jasn\u011b,“ zaz\u00edral jsem na ni p\u0159ekvapen\u011b. Snad ji nerozhodila na\u0161e mal\u00e1 rozm\u00ed\u0161ka.<\/div>\n
„Jste Bill?“<\/div>\n
„Ano,“ potvrdil jsem j\u00ed bez sebemen\u0161\u00edho tu\u0161en\u00ed, kam t\u00edmhle sm\u011b\u0159uje. Gustav n\u00e1s po o\u010dku sledoval.<\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee tohle asi bude zn\u00edt divn\u011b, ale zn\u00e1te Toma? Vysok\u00fd, tmavovlas\u00fd, s plnovousem,“ pokra\u010dovala a tv\u00e1\u0159ila se t\u00e9m\u011b\u0159 dychtiv\u011b.<\/div>\n
„Asi ano,“ vykoktal jsem p\u0159ekvapen\u011b. Gus i Andy te\u010f u\u017e nepokryt\u011b z\u00edrali. Celou dobu do m\u011b hu\u010deli, \u017ee je nepravd\u011bpodobn\u00e9, \u017ee na Toma n\u011bkde naraz\u00edm, a te\u010f se m\u011b na n\u011bj za\u010dne vypt\u00e1vat \u00fapln\u011b ciz\u00ed osoba.<\/div>\n
„Ach bo\u017ee, j\u00e1 to v\u011bd\u011bla. Jenny, Jenny,“ zak\u0159i\u010dela barmanka na d\u00edvku, kter\u00e1 kousek od n\u00ed pod\u00e1vala drink n\u011bjak\u00e9 \u017een\u011b. „Pod\u00edvej, tohle je Bill. Tom\u016fv Bill.“<\/div>\n
Tom\u016fv Bill? Co se tady sakra d\u011blo?<\/div>\n
\n

„On t\u011b hled\u00e1,“ vysv\u011btlila mi, kdy\u017e se k n\u00e1m p\u0159idala i druh\u00e1 barmanka. „B\u00fdv\u00e1 tady ka\u017ed\u00fd den a \u010dek\u00e1 na tebe. Bude to u\u017e tak nejm\u00ed\u0148 m\u011bs\u00edc, \u017ee jo, Jenny?“<\/p><\/div>\n

Jenny jen p\u0159ikyvovala jako pejsek na palubn\u00ed desce v aut\u011b.<\/div>\n
„Touhle dobou u\u017e tu v\u011bt\u0161inou b\u00fdv\u00e1, to je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed,“ pohl\u00e9dla na hodinky na ruce. Jedin\u00e9, na co jsem se vzmohl, bylo sed\u011bt a z\u00edrat s otev\u0159enou pusou. Tak\u017ee Tom tady na m\u011b \u010dek\u00e1. Ka\u017ed\u00fd ve\u010der. U\u017e m\u011bs\u00edc. Vypad\u00e1 to, \u017ee je je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed bl\u00e1zen, ne\u017e jsem j\u00e1. Kter\u00fd magor by ve\u010der co ve\u010der vysed\u00e1val na baru a \u010dekal na kluka, kter\u00e9ho jednou ojel na z\u00e1chodech?<\/div>\n
„Bo\u017ee, bude m\u00edt takovou radost,“ zatleskala nad\u0161en\u011b Jenny.<\/div>\n
„To je pravda. Posledn\u00ed dobou za\u010dal vypadat opravdu zoufale. Vykl\u00e1d\u00e1 n\u00e1m tady o tob\u011b ka\u017ed\u00fd ve\u010der,“ doplnila ta druh\u00e1 a vypadala, \u017ee m\u00e1 opravdovou radost z toho, \u017ee m\u011b vid\u00ed.<\/div>\n
Nedok\u00e1zal jsem na to nijak odpov\u011bd\u011bt, tak\u017ee jsem se jen oto\u010dil na Gustava, kter\u00fd m\u011bl ve tv\u00e1\u0159i podobn\u011b p\u0159ekvapen\u00fd v\u00fdraz.<\/div>\n
„Asi jsi ud\u011blal dojem,“ vysoukal ze sebe<\/a> a pak se za\u010dal u\u0161kl\u00edbat.<\/div>\n
„Odch\u00e1z\u00edme,“ \u0159ekl jsem, kdy\u017e se mi poda\u0159ilo naj\u00edt ztracenou \u0159e\u010d, a okam\u017eit\u011b jsem se za\u010dal sb\u00edrat. Trochu m\u011b p\u0159ekvapilo, \u017ee Gus ani Andy neprotestuj\u00ed. Poslu\u0161n\u011b vstali a zam\u00ed\u0159ili ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„Po\u010dkejte, necho\u010fte,“ volala za n\u00e1mi Jenny.<\/div>\n
„Nechcete mu tady aspo\u0148 nechat telefonn\u00ed \u010d\u00edslo?“ volala ta, jej\u00ed\u017e jm\u00e9no jsem neznal.<\/div>\n
Oto\u010dil jsem se, abych popla\u0161en\u011b zakroutil hlavou, a okam\u017eit\u011b m\u011b oslnil blesk z jej\u00edho mobilu. Nem\u011bl jsem s\u00edlu ji ani ok\u0159iknout, a pak u\u017e jsem se dlan\u011bmi op\u0159el do Gustavov\u00fdch zad, abych ho trochu popohnal.<\/div>\n
Tak tady jsem byl rozhodn\u011b naposledy.<\/p>\n

autor: Becs<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Becs „Bille, pros\u00edm. Pros\u00edm, pros\u00edm, pros\u00edm, moc t\u011b pros\u00edm,“ skuhral mi Gustav do telefonu, ale j\u00e1 jsem byl v\u016f\u010di jeho prosb\u00e1m naprosto imunn\u00ed. Nep\u0159inut\u00ed m\u011b. Nikdy. Ani za v\u0161echny prachy na sv\u011bt\u011b. Nen\u00ed to prost\u011b v jeho sil\u00e1ch. A ani to,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[674],"tags":[],"class_list":["post-1215","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-fuck"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1215","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1215"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1215\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1215"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1215"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1215"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}