{"id":12155,"date":"2010-03-11T18:30:00","date_gmt":"2010-03-11T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12126"},"modified":"2010-03-11T18:30:00","modified_gmt":"2010-03-11T17:30:00","slug":"advent-28","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/03\/11\/advent-28\/","title":{"rendered":"Advent 28."},"content":{"rendered":"
autor: Saj\u00fc<\/strong> &<\/strong>Lorett<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n

<\/em><\/strong><\/div>\n
D\u011bkuji<\/em><\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
Bill<\/strong><\/div>\n
Jen ti\u0161e poslouch\u00e1m jeho slova, je\u017e m\u011b h\u0159ej\u00ed uvnit\u0159 hrudi, na ono m\u00edsto mus\u00edm p\u0159ilo\u017eit dla\u0148. Siln\u011b, spla\u0161en\u011b mi bije srdce, d\u00e1v\u00e1 o sob\u011b zn\u00e1t a m\u00e1 v\u00ed\u010dka samovoln\u011b klesaj\u00ed, le\u010d se je sna\u017e\u00edm udr\u017eet na jeho obli\u010deji.<\/div>\n
„Jsem kr\u00e1sn\u00fd?“ za\u0161ept\u00e1m ti\u0161e svou ot\u00e1zku. Nev\u011b\u0159\u00edm tomu, nedok\u00e1\u017eu to st\u00e1le pochopit, \u017ee se mu st\u00e1le tolik l\u00edb\u00edm, le\u010d s\u00e1m sob\u011b si \u0159\u00edk\u00e1m, a s\u00e1m v\u00edm, \u017ee nikdy nedos\u00e1hnu takov\u00e9 kr\u00e1sy, jakou byl obdarovan\u00fd m\u016fj Tomi. On je t\u00edm nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm, nejn\u00e1dhern\u011bj\u0161\u00edm na sv\u011bt\u011b a j\u00e1 to v\u00edm. P\u0159itisknu si jeho dla\u0148, kterou n\u011b\u017en\u011b uchop\u00edm do sv\u00e9, na hrudn\u00edk, aby i on mohl c\u00edtit, jak siln\u011b mi d\u00edky n\u011bmu bu\u0161\u00ed srdce, p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka, kdy\u017e b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f n\u011b\u017en\u011b za\u010dne hladit m\u016fj hrudn\u00edk. Propnu se pon\u011bkud v z\u00e1dech, z pootev\u0159en\u00fdch rt\u016f se vydere tich\u00fd vzdech, jen\u017e se rozlehne do ticha v tmav\u00e9m pokoji, jen spo\u0159e oz\u00e1\u0159en\u00e9m lampou. M\u00fdm t\u011blem se rozl\u00e9v\u00e1 tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit, sv\u00edraj\u00ed se mi v\u0161echny \u00fatroby v t\u011ble a j\u00e1 jen st\u011b\u017e\u00ed lap\u00e1m po dechu, nebo\u0165 mnou zm\u00edt\u00e1 tak siln\u00fd pocit, jen\u017e nedok\u00e1\u017eu identifikovat. Je to mo\u017en\u00e1 n\u011bkolik sm\u00ed\u0161en\u00fdch pocit\u016f najednou, ale je\u0161t\u011b nejsem tak daleko,<\/em> abych je dok\u00e1zal v\u0161echny rozeznat.<\/div>\n
<\/div>\n
Pomalu otev\u0159u zt\u011b\u017ekl\u00e1 v\u00ed\u010dka, kdy\u017e c\u00edt\u00edm nad sv\u00fdm obli\u010dejem ten jeho. V\u017edy to tak podv\u011bdom\u011b vyc\u00edt\u00edm. Usm\u011bji se, kdy\u017e se ke mn\u011b sklon\u00ed a n\u011b\u017en\u011b se ot\u0159e sv\u00fdmi rty o ty moje. Nadzvedne m\u00e9 t\u011blo, posad\u00ed m\u011b a j\u00e1 jen fascinovan\u011b sleduji jeho usm\u011bvav\u00fd obli\u010dej. Je\u0161t\u011b st\u00e1le nedok\u00e1\u017eu pochopit, \u017ee jsem tady s n\u00edm. \u017de se nemus\u00edm b\u00e1t ni\u010deho a \u017ee \u017eiji. \u017de d\u00fdch\u00e1m, \u017ee c\u00edt\u00edm a vn\u00edm\u00e1m. Nadzvednu ruce, kdy\u017e opatrn\u011b uchop\u00ed lem m\u00e9ho tri\u010dka, kter\u00fd za\u010dne vyhrnovat pomalu nahoru a p\u0159etahovat mi jej p\u0159es hlavu. Skoro ned\u00fdch\u00e1m, kdy\u017e sleduji jeho rty, jeho obli\u010dej a o\u010di, kter\u00fdmi m\u011b fascinovan\u011b sleduje.<\/div>\n
„Jsi unaven\u00fd?“ za\u0161ept\u00e1 potichu. Slab\u011b, beze slova p\u0159ik\u00fdvnu na jeho ot\u00e1zku a rozechv\u011bl\u00fdmi prsty ze sebe st\u00e1hnu jemn\u00e9, tepl\u00e9 tepl\u00e1ky, je\u017e zahaluj\u00ed moje t\u011blo. P\u0159iv\u0159u slast\u00ed v\u00ed\u010dka, jakmile svoje rty p\u0159itiskne zezadu na m\u016fj krk, kdy\u017e se posad\u00edm. B\u0159\u00ed\u0161ky sv\u00fdch prst\u016f hlad\u00ed moje b\u0159\u00ed\u0161ko, nejsem sto sledovat jeho prsty, pohybuj\u00edc\u00ed se po m\u00e9 k\u016f\u017ei. „Ulo\u017e\u00edm t\u011b,“ za\u0161ept\u00e1 n\u011b\u017en\u011b, nemluv\u00edm. Nech\u00e1v\u00e1m sv\u00e9 t\u011blo, aby se pod\u0159izovalo jeho siln\u00fdm pa\u017e\u00edm a n\u011b\u017en\u00fdm dotyk\u016fm, kter\u00fdmi m\u011b obda\u0159uje. Nasucho polknu, hrudn\u00edk se mi za\u010dne rychle zvedat, jakmile si m\u011b p\u0159eto\u010d\u00ed \u010delem k sob\u011b a opatrn\u011b, n\u011b\u017en\u011b, m\u011b polo\u017e\u00ed na postel. D\u00edv\u00e1m se na n\u011bj, s bu\u0161\u00edc\u00edm srdcem jej pozoruji. Nat\u00e1hnu k n\u011bmu dlan\u011b, kter\u00e9 uchop\u00ed do t\u011bch sv\u00fdch, a n\u011b\u017en\u011b po nich za\u010dne p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bt prsty.<\/div>\n
\n
„Bude\u0161 u m\u011b?“ za\u0161ept\u00e1m potichu. M\u00e9 t\u011blo se chv\u011bje, tentokr\u00e1t ne zimou, ale t\u011bmi dokonal\u00fdmi doteky, je\u017e p\u0159ist\u00e1vaj\u00ed na m\u00e9m t\u011ble.<\/div>\n
„Budu,“ odpov\u00ed jednodu\u0161e, na\u010de\u017e se zbav\u00ed sv\u00e9ho oble\u010den\u00ed. Mus\u00edm siln\u011b v\u00ed\u010dka p\u0159itisknout k sob\u011b, jak mne uchv\u00e1t\u00ed pohled, na jeho dokonale vysportovanou postavu, spo\u0159e oz\u00e1\u0159enou lampi\u010dkou, sv\u00edt\u00edc\u00ed na no\u010dn\u00edm stolku.<\/div>\n
<\/div>\n
Posune se ke zdi, aby si vedle m\u011b mohl lehnout a hned, jak tak u\u010din\u00ed, p\u0159itul\u00edm se k jeho hrudn\u00edku. Chci poslouchat jeho bij\u00edc\u00ed srdce, chci, aby mi vypr\u00e1v\u011bl n\u011bco p\u011bkn\u00e9ho a hladil m\u011b.<\/div>\n
„Pov\u00eddej mi o V\u00e1noc\u00edch, Tomi,“ \u0161eptnu prosebn\u011b, sv\u00e9 rty p\u0159itisknu k jemn\u00e9 k\u016f\u017ei jeho hrudn\u00edku. P\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka a nech\u00e1v\u00e1m se un\u00e1\u0161et jeho prsty, je\u017e hlad\u00ed m\u00e9 vlasy, propl\u00e9taj\u00ed se v jednotliv\u00fdch pramenech a ti\u0161e vydechuje. M\u00fdm t\u011blem se n\u00e1hle rozlet\u00ed hejno mot\u00fdlk\u016f, kdy\u017e si vybav\u00edm ned\u011bln\u00ed noc, kdy jsem mu pat\u0159il. Pokud budu m\u00edt takov\u00e9 siln\u00e9 pocity z t\u00e9 noci do konce \u017eivota, ze\u0161\u00edl\u00edm, nebo\u0165 se mi to\u010d\u00ed hlava jen p\u0159i pomy\u0161len\u00ed, jak intenzivn\u00ed to bylo, jak moc to bolelo, a p\u0159esto mi to p\u0159in\u00e1\u0161elo pot\u011b\u0161en\u00ed, nebo\u0165 jsem byl s n\u00edm, byl jsem mu nejbl\u00ed\u017ee a on mn\u011b. Stisknu slab\u011b v dlani jeho pa\u017ei, kdy\u017e se m\u016fj dech prohloub\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„O V\u00e1noc\u00edch?“ zept\u00e1 se p\u0159ekvapen\u011b a zv\u011bdav\u011b, zm\u016f\u017eu se jen na p\u0159ik\u00fdvnut\u00ed hlavou. Zaposlouch\u00e1m se do jeho tich\u00fdch v\u00fddech\u016f. „Dob\u0159e, tak\u2026 jsou v\u017edycky tak kr\u00e1sn\u00e9, nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed jsou, kdy\u017e je venku sn\u00edh, kdy\u017e je za okny b\u00edlo. Od r\u00e1na se kouk\u00e1\u0161 s rodinou na poh\u00e1dky a v\u00e1no\u010dn\u00ed, typick\u00fd filmy, bez kter\u00fdch si V\u00e1noce nedovede\u0161 p\u0159edstavit. V krbu ho\u0159\u00ed ohe\u0148, ob\u00fdv\u00e1k oza\u0159uje v\u00e1no\u010dn\u00ed strome\u010dek, kter\u00fd blik\u00e1 \u010di jen poklidn\u011b sv\u00edt\u00ed a ty netrp\u011bliv\u011b vy\u010dk\u00e1v\u00e1\u0161, co dostane\u0161 a co najde\u0161 pod t\u00edm vo\u0148av\u00fdm strome\u010dkem. \u0158\u00edkal jsem ti, \u017ee n\u011bkdo m\u00e1 \u017eiv\u00fd strome\u010dek, n\u011bkdo zas um\u011bl\u00fd, ale bez \u017eiv\u00e9ho strome\u010dku by to nem\u011blo to spr\u00e1vn\u00e9 kouzlo, v\u017edycky tak kr\u00e1sn\u011b provon\u00ed tu v\u00e1no\u010dn\u00ed atmosf\u00e9ru,“ odml\u010d\u00ed se, nepohodln\u011b se zavrt\u00edm, abych mu dal najevo, \u017ee chci poslouchat, \u017ee chci pokra\u010dov\u00e1n\u00ed a pol\u00edb\u00edm ho na bradavku.<\/div>\n
<\/div>\n
Miluji jeho hlas\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Hlad\u00edm jej n\u011b\u017en\u011b po vlasech a pa\u017e\u00edch, tiskne se k m\u00e9mu t\u011blu a je sto\u010den\u00fd do klub\u00ed\u010dka, jako mal\u00e9 ko\u0165\u00e1tko. On je<\/em> moje mal\u00e9 ko\u0165\u00e1tko. Nadechnu se k pokra\u010dov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„\u2026a pak, kdy\u017e u\u017e se setm\u00ed, babi\u010dka a v\u0161echny rodi\u010de v ostatn\u00edch rodin\u00e1ch, za\u010dnou p\u0159ipravovat \u0161t\u011bdrove\u010dern\u00ed ve\u010de\u0159i. Bramborov\u00fd sal\u00e1t, \u010dist\u00e9, pe\u010den\u00e9 brambory, kachnu, klob\u00e1su, ryby, sladk\u00fd p\u0159edkrm. Ta netrp\u011blivost je\u0161t\u011b zes\u00edl\u00ed a ty za\u010d\u00edn\u00e1\u0161 b\u00fdt nerv\u00f3zn\u00ed, zat\u00edmco uzob\u00e1v\u00e1\u0161 cukrov\u00ed ze stole\u010dku. A mnohem kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed to je, kdy\u017e to m\u016f\u017ee\u0161 str\u00e1vit s milovanou osobou. Budou to pro m\u011b ty nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed V\u00e1noce, panenko<\/em>,“ za\u0161ept\u00e1m potichu, ani\u017e bych si byl jist, zda-li u\u017e sp\u00ed, \u010di m\u011b poslouch\u00e1. Zad\u00edv\u00e1m se na strop nad sebou. Od d\u011bde\u010dkovy smrti byly V\u00e1noce takov\u00e9\u2026 jin\u00e9? Nikdo se mnou u\u017e nechodil stav\u011bt sn\u011bhul\u00e1ka a d\u00e1vat mu mrkvi\u010dku, nakr\u00e1jenou na kole\u010dka, kdy\u017e babi\u010dka rychle, rychle p\u0159ipravovala ve\u010de\u0159i. M\u00edsto toho jsem jen sed\u011bl, prvn\u00edch n\u011bkolik V\u00e1noc, u okna a pozoroval, jak pad\u00e1 sn\u00edh. Od t\u00e9 doby jsou pro m\u011b V\u00e1noce\u2026 jen V\u00e1noce. Den, kdy se d\u00edv\u00e1m na filmy a odpoledne jdu s klukama ven. Pamatuji si, jak jsem jednou na \u0160t\u011bdr\u00fd den p\u0159i\u0161el opil\u00fd, a babi\u010dka probre\u010dela celou \u0161t\u011bdrove\u010dern\u00ed ve\u010de\u0159i, vy\u010d\u00edtal jsem si to je\u0161t\u011b p\u0159edloni a v\u00edm, jak moc ji to mrzelo. Te\u010f ov\u0161em m\u00e1m svoji kouzelnou panenku. Svou l\u00e1sku, kter\u00e9 chci uk\u00e1zat v\u0161echno kr\u00e1sn\u00e9 na sv\u011bt\u011b a chr\u00e1nit ji p\u0159ed v\u0161\u00edm \u0161patn\u00fdm. Dal mi nov\u00fd sm\u011br, rozsv\u00edtil zhasnut\u00e9 sv\u011btlo, kter\u00e9 zhaslo s odchodem m\u00e9ho d\u011bdy a j\u00e1, jako bych procitl a uv\u011bdomil si, co V\u00e1noce znamenaj\u00ed. Jako bych si to uv\u011bdomil, znovu a znovu se na n\u011b t\u011b\u0161\u00edm, nebo\u0165 v\u00edm, \u017ee ten den budu tr\u00e1vit s n\u00edm a s babi\u010dkou.<\/div>\n
<\/div>\n
Zad\u00edv\u00e1m se na jeho pravideln\u011b se nadzved\u00e1vaj\u00edc\u00ed t\u011blo a slab\u011b se usm\u011bju, kdy\u017e ti\u0161e zak\u0148u\u010d\u00ed, jako to ze span\u00ed d\u011bl\u00e1 v\u017edycky. Propletu prsty v jeho uhlov\u011b \u010dern\u00fdch vlasech. V\u0161echno je tak jin\u00e9. Ten cit, kter\u00fd k n\u011bmu chov\u00e1m je najednou siln\u011bj\u0161\u00ed, v\u00edc siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e byl v\u010dera \u010di p\u0159edev\u010d\u00edrem. M\u00e9 t\u011blo sv\u00edr\u00e1 siln\u00fd pa\u0159\u00e1t l\u00e1sky a j\u00e1 nechci, aby m\u011b pustil, proto\u017ee tu l\u00e1sku, kterou k n\u011bmu chov\u00e1m nyn\u00ed, chci k n\u011bmu chovat dokonce \u017eivota. V\u0161echno to typick\u00e9 pro panenku<\/em> z n\u011bj vymizelo, a p\u0159esto je to st\u00e1le on. I p\u0159esto, \u017ee \u010dern\u00e9 st\u00edny mu z v\u00ed\u010dek zmizely, \u017ee u\u017e nen\u00ed porcel\u00e1nov\u00fd<\/em> a v jeho t\u011ble nebije jen porcel\u00e1nov\u00e9<\/em> srdce, je to m\u016fj BILLI. M\u00e1 Pol\u00e1rka.<\/em> Mnohem k\u0159eh\u010d\u00ed a jasn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e kdy d\u0159\u00edv.<\/div>\n
<\/div>\n
L\u00e9tat sm\u00edm,<\/em><\/div>\n
v tv\u00e9m souhv\u011bzd\u00ed,<\/em><\/div>\n
dokud budu d\u00fdchat,<\/em><\/div>\n
v\u00edm, \u017ee n\u00e1s u\u017e NIC nerozd\u011bl\u00ed.<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
(\u2026)<\/div>\n
<\/div>\n
„TO-TOMI!“ zak\u0148our\u00e1 mi do ucha Billi, s mlasknut\u00edm se p\u0159eval\u00edm na bok a hlavu si schov\u00e1m pod pe\u0159inu. Nechci je\u0161t\u011b vst\u00e1vat. P\u0159ijde mi, \u017ee jsem spal minim\u00e1ln\u011b t\u0159i hodiny, sv\u011btlo zven\u010d\u00ed mi doslova vypaluje o\u010di, i p\u0159esto\u017ee m\u00e1m v\u00ed\u010dka pevn\u011b semknut\u00e1 a nejsem sto je rozlepit.<\/div>\n
„Hm, hm, hm,“ zamru\u010d\u00edm zoufale do pe\u0159iny. Pro\u010d nem\u016f\u017ee sp\u00e1t a mus\u00ed m\u011b budit?<\/div>\n
„No tak, TOMI!“ zoufale zana\u0159\u00edk\u00e1, zatah\u00e1 svou drobnou ru\u010dkou za pe\u0159inu, kterou ze m\u011b tro\u0161ku st\u00e1hne a j\u00e1 kone\u010dn\u011b rozlep\u00edm v\u00ed\u010dka. Co se d\u011bje, \u017ee je tak zoufal\u00fd? Nech\u00e1pav\u011b na n\u011bj up\u0159u sv\u016fj pohled, vyd\u011b\u0161en\u011b se na m\u011b d\u00edv\u00e1 a okam\u017eit\u011b si za\u010dne p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bt prsty po v\u00ed\u010dk\u00e1ch.<\/div>\n
„N-nen\u00ed, t-to tam\u2026 nen\u00ed tam to \u010dern\u00fd, Tomi, c-co se to d\u011bje?“ vypla\u0161en\u011b se na m\u011b d\u00edv\u00e1, v jeho o\u010d\u00edch vid\u00edm jasn\u00e9 slzy a je mi jasn\u00fd, \u017ee v prvn\u00ed minut\u011b, kdy se v zrcadle uvid\u011bl, za\u010dal bre\u010det, proto\u017ee jej to vypla\u0161ilo. Koutky mi lehce zacukaj\u00ed, na\u010de\u017e propuknu v hur\u00f3nsk\u00fd sm\u00edch a st\u00e1hnu si jej n\u011b\u017en\u011b k sob\u011b.<\/div>\n
„L\u00e1sko,“ zaz\u00edv\u00e1m mezi sm\u00edchem a pol\u00edb\u00edm jej na jedno, hned na to na druh\u00e9 v\u00ed\u010dko. „To je norm\u00e1ln\u00ed, byl jsi nal\u00ed\u010den\u00fd jako panenka a panenk\u00e1m to z o\u010d\u00ed nemiz\u00ed, a i p\u0159esto, \u017ee jsi o\u017eil, st\u00e1le jsi BYL panenkou, jen\u017ee te\u010f jsi \u010cLOV\u011aK, z masa a kost\u00ed, \u017e\u00e1dn\u00fd porcel\u00e1n, na kter\u00e9m by tyhle barvy mohly z\u016fstat, a jak jsi spinkal, v\u010dera, smazalo se ti to, m\u011bl jsi to po cel\u00e9m obli\u010deji a to bylo to, pro\u010d jsem ti rozmaz\u00e1val to cosi<\/em> po obli\u010deji, ku\u0159\u00e1tko,<\/em>“ p\u0159ekvapen\u011b se na m\u011b zad\u00edv\u00e1.<\/div>\n
„A-a \u010d\u00edm se to maluje?“ vydechne nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b a p\u0159itul\u00ed se stydliv\u011b k m\u00e9mu krku, jako by se styd\u011bl za to, jak vypad\u00e1. Mus\u00edm se nad n\u00edm zasm\u00e1t, jak roztomil\u00fd dok\u00e1\u017ee b\u00fdt.<\/div>\n
„Koup\u00edme ti to, hm? Vezmeme kluky odpoledne, babi\u010dka tu stejn\u011b bude m\u00edt zn\u00e1m\u00fd a bude balit d\u00e1rky a tak, tak p\u016fjdeme dokoupit, co pot\u0159ebujeme, co ty na to, l\u00e1sko?“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Zoufale hod\u00edm n\u016f\u017eky na zem. Nesn\u00e1\u0161\u00edm balen\u00ed d\u00e1rk\u016f. Je to zbyte\u010dn\u00e9, stejn\u011b se v\u017edycky pap\u00edr roztrh\u00e1 a vyhod\u00ed do ko\u0161e, tak pro\u010d se ka\u017ed\u00fd V\u00e1noce mus\u00edm stresovat s balen\u00edm d\u00e1rk\u016f? U\u017e z\u00edtra jsou V\u00e1noce a j\u00e1 nem\u00e1m zabalen\u00fd ani jeden d\u00e1rek. Billi \u0161el pomoci babi\u010dce s posledn\u00edm pe\u010den\u00edm mls\u00e1n\u00ed na z\u00edtra a nem\u00e1 ani pon\u011bt\u00ed, jak se tu vztek\u00e1m. Nat\u00e1hnu se po notebooku, ztlum\u00edm hlasitou muziku, je\u017e p\u0159ehlu\u0161uje snad v\u0161echno kolem, a posad\u00edm se uvoln\u011bn\u011b do k\u0159esla. Zav\u0159u v\u00ed\u010dka a pod\u00edv\u00e1m se na ne moc p\u011bkn\u011b zabalen\u00fd d\u00e1rek. Nejrad\u0161i bych ten pap\u00edr serval, rozcupoval na miniaturn\u00ed kous\u00ed\u010dky a m\u011bl klid. Z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed m\u011b vytrhne klep\u00e1n\u00ed, vypnu Sammyho a pod\u00edv\u00e1m se na to moje mali\u010dk\u00e9 ku\u0159\u00e1tko. Rozhl\u00e9dne se kolem sebe a s pootev\u0159en\u00fdmi rty a prst\u00edkem nata\u017een\u00fdm p\u0159ed sebe ukazuje na ten nepo\u0159\u00e1dek, kter\u00fd jsem tu po sob\u011b nechal. Nevinn\u011b se zacul\u00edm a nat\u00e1hnu ruce p\u0159ed sebe, abych jej p\u0159ijal a posadil k sob\u011b na kl\u00edn. Okam\u017eit\u011b p\u0159icupit\u00e1, omot\u00e1 ruce okolo m\u00e9ho krku a mazliv\u011b se o mou tv\u00e1\u0159 ot\u0159e sv\u00fdmi rty.<\/div>\n
„Volal Gust\u00e1vek, Tomi,“ za\u0161vehol\u00ed mi do ucha, kdy\u017e si jej p\u0159itisknu za \u00fatl\u00fd pas na sebe. Po\u010dechr\u00e1m mu vlasy, kter\u00e9 se mu rozestoup\u00ed do v\u0161ech sv\u011btov\u00fdch stran.<\/div>\n
„A co \u0159\u00edkal?“ usm\u011bju se, vypad\u00e1 kouzeln\u011b, kdy\u017e nen\u00ed namalovan\u00fd.<\/div>\n
„No,“ zap\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed, „\u0159\u00edkal, \u017ee n\u011bkdo \u0159\u00edkal Georgovi, kter\u00fd to \u0159ekl Gus\u0165ovi a ten to \u0159ekl mn\u011b, abych to zase j\u00e1 \u0159ekl tob\u011b…“ Za\u010dnu se sm\u00e1t. P\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed, jak mi celou tuhle zapeklitou zpr\u00e1vu ozn\u00e1mit do p\u00edsmenka p\u0159esn\u011b, a on se mi do toho chud\u00e1\u010dek tak zamotal, \u017ee vlastn\u011b ani nev\u00ed, co mi m\u00e1 vy\u0159\u00eddit.<\/div>\n
„To oni si hrajou na tichou po\u0161tu nebo co?“ vyprsknu sm\u00edchy.<\/div>\n
„Ale tich\u00e1 po\u0161ta p\u0159ece neexis-\u2026“<\/div>\n
Zavrt\u00edm hlavou a ukazov\u00e1\u010dek mu polo\u017e\u00edm na rty. „Tich\u00e1 po\u0161ta jako hra, ne jako oby\u010dejn\u00e1 po\u0161ta,“ ucul\u00edm a jeho nech\u00e1pav\u00fd obli\u010dej se ihned zm\u011bn\u00ed v roztomil\u00fd a stydliv\u00fd v\u00fdraz, kdy mu trochu zr\u016f\u017eov\u00ed tv\u00e1\u0159i\u010dky. Styd\u00ed se. D\u011bl\u00e1 to v\u017edycky, kdy\u017e se n\u011bjak splete nebo o n\u011b\u010dem nev\u00ed a pt\u00e1 se m\u011b, jak to spr\u00e1vn\u011b funguje. Ach bo\u017ee\u2026 nejrad\u0161i bych ho v takov\u00fdchto situac\u00edch pomiloval, ti\u0161e si povzdychnu.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak v\u00ed\u0161, co? Gust\u00e1vek,“ z\u00e1m\u011brn\u011b pou\u017eiju stejn\u00e9 osloven\u00ed jako Bill, kter\u00fd m\u00e1 tendenci v\u0161echno zjemnit a zdrobn\u011blinkovat, ke v\u0161emu po\u0159\u00e1d mluv\u00ed d\u011bsn\u011b spisovn\u011b, „ten bude ur\u010dit\u011b n\u011bkde rejdit na n\u00e1m\u011bst\u00ed, zn\u00e1m ho. P\u0159inejhor\u0161\u00edm bude doma n\u011bco kutit s kompem, jinak\u2026 rad\u0161i mu zavol\u00e1m znova,“ mlasknu mu pusu na tv\u00e1\u0159 a do vlas\u016f. „A p\u016fjdeme ti koupit n\u011bco na ty tvoje kr\u00e1sn\u00fd o\u010di\u010dka, hm?“ plesknu ho p\u0159es jeho pevn\u00fd zade\u010dek, na\u010de\u017e na m\u011b ten uli\u010dn\u00edk vypl\u00e1zne jazyk a ute\u010de si dol\u016f hr\u00e1t se sv\u00fdm kamar\u00e1dem Scottym. Usm\u011bju se. Ta moje panenka se za\u010d\u00edn\u00e1 \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc osm\u011blovat, i kdy\u017e je po\u0159\u00e1d tak neskute\u010dn\u011b plach\u00e1 a tak srdceryvn\u011b roztomil\u00e1!<\/div>\n
V\u0161echny ty okrasn\u00e9 balic\u00ed pap\u00edry, \u0161pag\u00e1tky, izolepu, n\u016f\u017eky, a hlavn\u011b n\u011bkter\u00e9 ty d\u00e1rky zase natotata uklid\u00edm a b\u011bhem p\u011bti minut vyt\u00e1\u010d\u00edm \u010d\u00edslo na Gustava. Ve sluch\u00e1tku se mi ozve, \u017ee \u00fa\u010dastn\u00edk je nedostupn\u00fd, tak\u017ee jeho chyba, kdyby ta jeho v\u011bc byla n\u011bjak hore\u010dn\u011b d\u016fle\u017eit\u00e1, jist\u011b se se mnou bude sna\u017eit za den je\u0161t\u011b n\u011bkolikr\u00e1t spojit, co\u017e si ale nemysl\u00edm. Mobil si zamknu a str\u010d\u00edm do velk\u00fdch a prostorn\u00fdch riflov\u00fdch kapes, \u010dlov\u011bk by nev\u011b\u0159il, jak jsou takov\u00e9 velk\u00e9 kapsy praktick\u00e9!<\/div>\n
(\u2026)<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e takhle babi\u010dka vid\u011bla Billa poprv\u00e9, nejsp\u00ed\u0161 musela dostat men\u0161\u00ed \u0161ok, ka\u017edop\u00e1dn\u011b to unesla hodn\u011b state\u010dn\u011b, ke v\u0161emu se po\u0159\u00e1d nad t\u00edm m\u00fdm ku\u0159\u00e1tkem rozpl\u00fdvala, co\u017e mu nebylo tolik p\u0159\u00edjemn\u00e9, nev\u011bd\u011bl, jak se v takov\u00e9 situaci m\u00e1 chovat, a proto jsme se rad\u011bji rychle zdekovali pry\u010d.<\/div>\n
Venku fouk\u00e1 p\u0159\u00edjemn\u00fd v\u011bt\u0159\u00edk, nen\u00ed v\u016fbec mraziv\u00fd ani nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 agresivn\u00ed, sp\u00ed\u0161e si neposedn\u011b hraje jen s Billov\u00fdmi poletuj\u00edc\u00edmi vlasy a doprov\u00e1z\u00ed n\u00e1s sv\u00fdm \u0161um\u011bn\u00edm a\u017e do na\u0161eho c\u00edle. Gustav nezavolal ani nenapsal. \u0158\u00edkal jsem, \u017ee to nebude tak v\u00e1\u017en\u00e9. A a\u010dkoliv jsem si myslel, \u017ee obchodn\u00ed centra a v\u0161eobecn\u011b m\u011bstsk\u00fd ruch nebude zase tak hrozn\u00fd, jeliko\u017e je den p\u0159ed V\u00e1nocemi, chorobn\u011b jsem se m\u00fdlil. P\u0159i pohledu na p\u0159elidn\u011bn\u00fd, ve \u0161vech praskaj\u00edc\u00ed obcho\u010f\u00e1k, se mi ud\u011bl\u00e1 trochu nevolno. Panebo\u017ee. Dal\u0161\u00ed v\u011bc, kterou nikdy nepochop\u00edm, je to, pro\u010d lid\u00e9 za\u010d\u00ednaj\u00ed vy\u0161ilovat s v\u00e1no\u010dn\u00edmi n\u00e1kupy u\u017e n\u011bkdy na konci \u0159\u00edjna a den p\u0159ed V\u00e1nocemi z nich \u00fapln\u011b \u0161\u00edl\u00ed na odvoz do bl\u00e1zince, nev\u011bd\u00ed, co koupit d\u0159\u00edv, a dokonce i se o n\u011bjak\u00e9 r\u016fzn\u00e9 v\u011bci, kter\u00e9 jsou v posledn\u00edch kusech a na sklad\u011b je po nich pusto pr\u00e1zdno, p\u0159etahuj\u00ed. V\u017edy\u0165 V\u00e1noce by m\u011bly b\u00fdt o klidu a pohod\u011b doma u krbu, nebo snad ne? P\u0159eto\u010d\u00edm o\u010di a nastav\u00edm ruku sv\u00e9mu zak\u0159iknut\u00e9mu ku\u0159\u00e1tku. Na masy lid\u00ed je zvykl\u00fd z pom\u011brn\u011b jin\u00e9ho pohledu, proto je v\u011bt\u0161inou boj\u00e1cn\u00fd a zak\u0159iknut\u00fd. Nastav\u00edm mu svou dla\u0148, aby mi do n\u00ed vlo\u017eil svou malou ru\u010dku, a p\u0159ejdu s n\u00edm a\u017e ke ka\u0161n\u011b, kter\u00e1 lemuje prosklen\u00fd v\u00fdtah, a sednu si na jej\u00ed okraj, proto\u017ee restaurace tady v obchodech jsou taky pln\u011b obsazen\u00e9. Posad\u00edm si to ko\u0165\u00e1tko na kl\u00edn, proto\u017ee ani ka\u0161na nen\u00ed luxus na n\u011bjak\u00e9 to m\u00edste\u010dko nav\u00edc, ba naopak, a rukama ho pevn\u011b obejmu okolo \u00fatl\u00e9ho pasu. Hlavu polo\u017e\u00edm na jeho rameno a chvilku sleduju proch\u00e1zej\u00edc\u00ed davy lid\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Je to celkem z\u00e1bava sledovat tady ty lidi, t\u0159eba tam ta baba, vid\u00ed\u0161 ji?“ k\u00fdvnu sm\u011brem k jedn\u00e9 opravdu u\u017e star\u0161\u00ed \u017een\u011b, kter\u00e1 m\u00e1 sice postavu takovou, \u017ee by j\u00ed ji mohla leckter\u00e1 dvacetilet\u00e1 d\u00edvka z\u00e1vid\u011bt, p\u0159esto bych se podle jej\u00edho vr\u00e1s\u010dit\u00e9ho a zmalovan\u00e9ho obli\u010deje vsadil, \u017ee to zas takov\u00e1 v\u00fdhra v loterii v jej\u00edm vy\u0161\u0161\u00edm v\u011bku nebude. „Je oble\u010den\u00e1 jak hollywoodsk\u00e1 hv\u011bzda, zmalovan\u00e1 jak plak\u00e1t a nese se jako p\u00e1vice, hlavn\u011b, \u017ee v t\u011bch sv\u00fdch \u010derven\u00fdch jehlov\u00fdch koza\u010dk\u00e1ch chod\u00ed sotva noha nohu mine,“ za\u0161ept\u00e1m svoj\u00ed panence. Chci, aby se trochu uvolnil, a aby se neb\u00e1l, proto\u017ee v tom obchod\u011b by pak nev\u011bd\u011bl, co si se mu l\u00edb\u00ed, nev\u011bd\u011bl by, co si vybrat, natolik u\u017e ho zn\u00e1m, a to nechci. Baba i se sv\u00fdm mal\u00fdm pudlem \u0161kobrtne a podlom\u00ed se j\u00ed noha, ta zem\u011b je tady opravdu hladk\u00e1 a kdov\u00ed, jak dlouho u\u017e na sob\u011b ty patn\u00e1cti centimetrov\u00e9 podpatky m\u00e1. Bill si toho ihned pov\u0161imne a ruce, do kter\u00fdch se za\u010dne ti\u0161e sm\u00e1t, si p\u0159itiskne na \u00fasta. Usm\u011bju se a odhrnu mu p\u00e1r \u010dern\u00fdch pram\u00ednk\u016f vlas\u016f z \u010dela a rozepnu mu prvn\u00ed knofl\u00ed\u010dek na jeho \u010dern\u00e9m kab\u00e1tku.<\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee sm\u00e1t se lidem je \u0161patn\u00e9, ale\u2026“ pokr\u010d\u00ed provinile rameny, „m\u011bla opravdu r\u00e1nu! V hra\u010dk\u00e1\u0159stv\u00ed jsem v\u017edycky taky vid\u011bl takov\u00e9 d\u00e1my, nav\u00edc ony nejsou nikterak mil\u00e9, ale v\u011bt\u0161inou opravdu py\u0161n\u00e9. M\u00edval jsem z nich strach, tak jako z klaun\u016f.“ Kouk\u00e1 na m\u011b tak pesjkovsky. Jeho o\u010di jsou v tomhle prost\u0159ed\u00ed skoro \u010dern\u00e9 s ob\u010dasn\u00fdmi jantarov\u00fdmi pigmentov\u00fdmi skvrnkami, ke v\u0161emu je lemuj\u00ed ty jeho dlouhat\u00e1nsk\u00e9 a hust\u00e9 \u0159asy. Vra\u017eedn\u00e1 kombinace. Rozepnu mu posledn\u00ed kulat\u00fd knofl\u00ed\u010dek, tak\u017ee te\u010f extravagantn\u011b vykoukne Bill\u016fv fialov\u00fd svetr.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017ee\u0161 m\u00edt z nich strach, ony ti nem\u016f\u017eou nic ud\u011blat,“ d\u00e1m mu op\u011bt mlaskavou pusu, kterou bez okolk\u016f p\u0159ijme. „A z t\u011bch klaun\u016f\u2026 pro\u010d z nich m\u00e1\u0161 strach?“ nato\u010d\u00edm si ho k sob\u011b a do t\u011bch jeho galaktick\u00fdch o\u010d\u00ed se mus\u00edm hluboce zad\u00edvat.<\/div>\n
„No\u2026 proto\u017ee oni jsou,“ odml\u010d\u00ed se a p\u00e1rkr\u00e1t si za\u0165uk\u00e1 prsty na sp\u00e1nek, na\u010de\u017e si tam namaluje kole\u010dko. Zasm\u011bju se. „A jsou stra\u0161ideln\u00ed! Nem\u00e1m r\u00e1d ten jejich v\u00fdsm\u011b\u0161n\u00fd obli\u010dej,“ \u0161eptne ke mn\u011b a mazliv\u011b se svou tv\u00e1\u0159\u00ed ot\u0159e o tu moji. Ol\u00edznu mu vyprahl\u00e9 rty a jeho dla\u0148 si vlo\u017e\u00edm do sv\u00e9.<\/div>\n
„P\u016fjdeme se teda pod\u00edvat po t\u011bch n\u011bjak\u00fdch malov\u00e1tk\u00e1ch?“<\/div>\n
Horliv\u011b p\u0159ikyvuje, jeho vl\u00e1sky zase l\u00edtaj\u00ed sem a tam. To jsem si mohl myslet! Ono ho to nakupov\u00e1n\u00ed bude asi skute\u010dn\u011b bavit. Povzdychnu si.<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Saj\u00fc<\/strong> &<\/strong>Lorett<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saj\u00fc &Lorett D\u011bkuji Bill Jen ti\u0161e poslouch\u00e1m jeho slova, je\u017e m\u011b h\u0159ej\u00ed uvnit\u0159 hrudi, na ono m\u00edsto mus\u00edm p\u0159ilo\u017eit dla\u0148. Siln\u011b, spla\u0161en\u011b mi bije srdce, d\u00e1v\u00e1 o sob\u011b zn\u00e1t a m\u00e1 v\u00ed\u010dka samovoln\u011b klesaj\u00ed, le\u010d se je sna\u017e\u00edm udr\u017eet na jeho<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[287],"tags":[],"class_list":["post-12155","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-advent"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12155","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12155"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12155\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12155"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12155"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12155"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}