{"id":12158,"date":"2010-03-11T17:00:00","date_gmt":"2010-03-11T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12129"},"modified":"2010-03-11T17:00:00","modified_gmt":"2010-03-11T16:00:00","slug":"se-mnou-se-bat-nemusis-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/03\/11\/se-mnou-se-bat-nemusis-7\/","title":{"rendered":"Se mnou se b\u00e1t nemus\u00ed\u0161 7."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill ve\u0161el do nevelk\u00e9 p\u0159eds\u00edn\u011b, zav\u0159el za sebou vchodov\u00e9 dve\u0159e a zaposlouchal se do zvuk\u016f uvnit\u0159 v dom\u011b. Nic. Naprost\u00e9 ticho. Pokud byl Brenig doma, v\u017edy si pou\u0161t\u011bl televizi, i kdy\u017e ji t\u0159eba nesledoval. Klid znamenal, \u017ee se mu poda\u0159ilo p\u0159ij\u00edt p\u0159ed n\u00edm. Byl za to docela r\u00e1d. Vyklouzl z bot a na nohy nat\u00e1hl \u010dern\u00e9 dom\u00e1c\u00ed pantofle. Kab\u00e1t pov\u011bsil na v\u011b\u0161\u00e1k a kvapn\u011b se p\u0159em\u00edstil do kuchyn\u011b. Venku vymrzl a pot\u0159eboval n\u011bco tepl\u00e9ho na zah\u0159\u00e1t\u00ed. Postavil vodu na \u010daj, p\u0159ipravil si hrne\u010dek se l\u017ei\u010dkou a ze \u017elut\u00e9 pap\u00edrov\u00e9 krabi\u010dky vyt\u00e1hl s\u00e1\u010dek s aromatick\u00fdm \u010dern\u00fdm \u010dajem. Pracoval rychle. Star\u0161\u00ed mu\u017e by mohl b\u00fdt ka\u017edou chv\u00edl\u00ed tady a on na n\u011bj necht\u011bl narazit. A i kdy\u017e pravd\u011bpodobn\u011b pozn\u00e1, \u017ee Bill u\u017e je v dom\u011b, tak pokud bude ve sv\u00e9m pokoji, nech\u00e1 ho minim\u00e1ln\u011b do ve\u010dera v klidu. Potom bude vy\u017eadovat uva\u0159en\u00ed ve\u010de\u0159e, ale to Billovi zase tolik nevadilo.<\/p>\n<\/div>\n
Konvice cvakla. Chlapec vrouc\u00ed vodu nalil do hrnku, p\u0159isypal trochu cukru a hodil dovnit\u0159 pl\u00e1tek citronu. Z lednice si je\u0161t\u011b vzal jogurt a z chlebn\u00edku celozrnnou bagetku ze v\u010derej\u0161ka. Prozat\u00edm se sice nec\u00edtil hladov\u00fd, ale byl zvykl\u00fd br\u00e1t si n\u011bco mal\u00e9ho k sob\u011b do pokoje, aby tak nemusel p\u0159\u00edli\u0161 \u010dasto vych\u00e1zet ven. V\u0161echno si to vyskl\u00e1dal na mal\u00fd t\u00e1cek a u\u017e posp\u00edchal po schodech nahoru. T\u011blem se mu rozlila \u00faleva, kdy\u017e byl kone\u010dn\u011b v t\u00e9 nevelk\u00e9 m\u00edstnosti, dve\u0159e za sebou zav\u0159en\u00e9. V\u011bd\u011bl, \u017ee ani tady nem\u00e1 stoprocentn\u00ed soukrom\u00ed, \u017ee ten chlap sem chod\u00edv\u00e1, kdy\u017e on je pry\u010d. Nikdy si to ale nedovolil, kdy\u017e tu byl. Maxim\u00e1ln\u011b bu\u0161il na dve\u0159e a \u017e\u00e1dal ho, aby \u0161el ud\u011blat to \u010di ono. Zvyknul si. Ostatn\u011b dom\u00e1c\u00ed pr\u00e1ce mu nevadily. Byl nau\u010den\u00fd je d\u011blat z dob, kdy je\u0161t\u011b bydlel s rodi\u010di. M\u011bli vcelku velk\u00fd d\u016fm a maminka na n\u011bj sama nesta\u010dila.<\/p>\n<\/div>\n
Bezd\u011b\u010dn\u011b mu vytanula na mysli vzpom\u00ednka na tu hodnou dobrosrde\u010dnou \u017eenu, kter\u00e1 mu \u0159\u00edk\u00e1vala „ty m\u016fj milovan\u00fd chlape\u010dku“, zp\u00edvala mu, vypr\u00e1v\u011bla r\u016fzn\u00e9 p\u0159\u00edb\u011bhy p\u0159ed span\u00edm a poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e \u0161la na n\u00e1kup, nosila mu z obchodu n\u011bjak\u00e9 cukr\u00e1tko jen a jen pro n\u011bj. St\u0159\u00edpek z t\u00e9 l\u00e1sky a dobroty te\u010f na\u0161el v Tomovi, ale co mu to bylo platn\u00e9, kdy\u017e o n\u011bj, stejn\u011b jako o m\u00e1mu, musel tak brzo p\u0159ij\u00edt.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Ve sv\u00e9m kr\u00e1tk\u00e9m \u017eivot\u011b si u\u017e zvyknul na ztr\u00e1ty. Nau\u010dil se je p\u0159ij\u00edmat na povrchu klidn\u011b, bez velk\u00e9 hysterie a vzlyk\u016f. Proto u\u017e ani te\u010f neplakal. Ten nejv\u011bt\u0161\u00ed ot\u0159es, kter\u00fd za\u017eil v kav\u00e1rn\u011b, v sob\u011b dok\u00e1zal potla\u010dit. Jen ti\u0161e sed\u011bl na posteli a v rukou sv\u00edral hrne\u010dek, aby si o n\u011bj oh\u0159\u00e1l zk\u0159ehl\u00e9 prsty. Uvnit\u0159 sebe ale na\u0159\u00edkal. Moc to bolelo. A i kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee mus\u00ed zapomenout, nep\u0159\u00e1l si nic jin\u00e9ho, ne\u017e aby se ty chvilky, kdy mohl b\u00fdt s n\u00edm, vr\u00e1tily. Mo\u017en\u00e1 by byl r\u00e1d i za druhou \u0161anci. Jen\u017ee jak o ni po\u017e\u00e1dat? A m\u011blo by to v\u016fbec smysl? Stejn\u011b by se toho moc nezm\u011bnilo a Tom by se v n\u011bm jen znovu zklamal.<\/p>\n<\/div>\n
V\u017edycky to tak p\u0159eci bylo. Zklam\u00e1n\u00edm byl odjak\u017eiva a pro v\u0161echny. Nikdy nezapomene na to, s jak\u00fdm opovr\u017een\u00edm se na n\u011bj d\u00edval jeho otec. Byl pro n\u011bj jen drobounk\u00fd slab\u00fd chlapec, kter\u00fd se u\u017e jako d\u00edt\u011b sp\u00ed\u0161 podobal d\u011bv\u010d\u00e1tku ne\u017e klukovi. Nesportovn\u00ed, po\u0159\u00e1d jenom zasn\u011bn\u00fd. \u0158\u00edk\u00e1val o n\u011bm, \u017ee je zmetkem p\u0159\u00edrody a jako takov\u00fd nad sebou pot\u0159ebuje pevnou ruku. R\u00e1ny se tedy na jeho hlavu sn\u00e1\u0161ely u\u017e od dob, kam sah\u00e1 jeho pam\u011b\u0165, a pro n\u011bj se staly norm\u00e1ln\u00edmi. On pot\u0159eboval veden\u00ed, jinak byl ztracen\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
Ve \u0161kole taky nikdy nezapadl. Byl ter\u010dem v\u0161ech spolu\u017e\u00e1k\u016f. Kluci ho ml\u00e1tili, d\u00edvky se mu posm\u00edvaly a pro u\u010ditele byl neviditeln\u00fd. A pan Brenig jen nastoupil na otcovo m\u00edsto. Dohl\u00ed\u017eel na n\u011bj, vedl ho a ud\u00e1val pravidla. Pro n\u011bj neexistoval jin\u00fd sv\u011bt. On s\u00e1m sebe nevn\u00edmal jako samostatnou bytost, kter\u00e1 m\u00e1 pr\u00e1vo volby, m\u016f\u017ee se odpoutat. Nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, a ani by to nedok\u00e1zal. Postava v\u016fdce, p\u00e1na, otce, ta byla v jeho \u017eivot\u011b v\u017edycky. Poka\u017ed\u00e9 tu byl n\u011bkdo nad n\u00edm. A t\u011bch p\u00e1r let, kdy byl bez t\u00e1ty jen s maminkou, se t\u00e9 \u00falohy velice ochotn\u011b ujali jeho dva star\u0161\u00ed sourozenci. Na tu dobu nevzpom\u00ednal r\u00e1d. Od otce a Breniga m\u011bl v\u017edy jasn\u011b dan\u00e9 hranice, a pokud je p\u0159ekro\u010dil, v\u011bd\u011bl, co o\u010dek\u00e1vat za trest. Bratr se setrou byli ale nevyzpytateln\u00ed. Tr\u00e1pili ho bez zjevn\u00e9ho d\u016fvodu, a nebo jenom proto, \u017ee ho maminka m\u011bla rad\u011bji ne\u017e je.<\/p>\n<\/div>\n
M\u00e1ma. Jedin\u00e9 jeho sv\u011btlo. Dok\u00e1zali spolu sed\u00e1vat dlouh\u00e9 hodiny a jen tak si pov\u00eddat. \u0158\u00edk\u00e1vala mu, \u017ee je v\u00fdjime\u010dn\u00fd, a \u017ee jednou p\u0159ijde n\u011bkdo, kdo tu v\u00fdjime\u010dnost dok\u00e1\u017ee ocenit. A jej\u00ed n\u00e1ru\u010d tak moc h\u0159\u00e1la. V\u011bd\u011bl, \u017ee si vy\u010d\u00edt\u00e1, \u017ee sv\u00e9ho syn\u00e1\u010dka nedok\u00e1\u017ee ochr\u00e1nit p\u0159ed \u00fadery, kter\u00e9 na n\u011bj odev\u0161ad dopadaly. On je ale p\u0159ij\u00edmal r\u00e1d. Kdy\u017e se otec vybil na n\u011bm, ztr\u00e1cel potom z\u00e1jem uhodit m\u00e1mu.<\/p>\n<\/div>\n
Bill sebou \u00falekem trhnul, a\u017e vycmrndal trochu \u010daje na koberec. V ta\u0161ce se mu toti\u017e rozdrn\u010del mobil a do toho ticha, kter\u00e9 ho obklopovalo, to byl ne\u010dekan\u011b siln\u011b ru\u0161iv\u00fd zvuk. Odlo\u017eil hrnek na no\u010dn\u00ed stolek a zalovil v ta\u0161ce pro ten vy\u0159v\u00e1vaj\u00edc\u00ed p\u0159\u00edstroj.<\/p>\n<\/div>\n
\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Tom se po p\u0159\u00edchodu z ob\u011bda jen silou v\u016fle musel nutit k tomu, aby se vr\u00e1til zp\u011bt k pracovn\u00edm povinnostem. Mechanicky pro\u010d\u00edtal spis n\u011bjak\u00e9ho p\u0159\u00edpadu, a pokud vn\u00edmal ka\u017ed\u00e9 t\u0159et\u00ed slovo, bylo to hodn\u011b. Nev\u011b\u0159il by, \u017ee s n\u00edm dok\u00e1\u017ee n\u011bco takov\u00e9ho tolik zam\u00e1vat. Neznali se tak dlouho, aby to pova\u017eoval za mo\u017en\u00e9. Nikdy d\u0159\u00edv se na nikoho tak rychle neupnul. P\u0159esto ale hodn\u011b lid\u00ed v\u011b\u0159ilo, \u017ee se to d\u00edt m\u016f\u017ee. Neuv\u011bdom\u011ble mu v hlav\u011b vyplavala vzpom\u00ednka na rozhovor s Gordonem, kter\u00fd se odehr\u00e1l zhruba p\u0159ed rokem. Bylo to na t\u00e9ma prav\u00e1 osudov\u00e1 l\u00e1ska. Jako dnes si vybavoval, jak pohrdav\u011b zpochyb\u0148oval existenci n\u011b\u010deho takov\u00e9ho. Ta p\u0159edstava se neslu\u010dovala se zdrav\u00fdm rozumem. Nelze si zal\u00edbit \u010dlov\u011bka, kter\u00e9ho v\u016fbec nezn\u00e1te.<\/p>\n<\/div>\n
Ot\u010d\u00edm mu na to tenkr\u00e1t s klidem a v\u011bdouc\u00edm \u00fasm\u011bvem na rtech odpov\u011bd\u011bl: „Nemus\u00ed\u0161 v to v\u011b\u0159it. Najde si t\u011b to samo a pak u\u017e p\u0159ed t\u00edm neute\u010de\u0161. Jako j\u00e1 p\u0159ed tvoj\u00ed m\u00e1mou. Byl jsem ztracen\u00fd, kdy\u017e jsem se j\u00ed poprv\u00e9 zad\u00edval do o\u010d\u00ed.“ Tom nad t\u00edm tenkr\u00e1t jen kroutil hlavou. Ty \u0159e\u010di mu p\u0159i\u0161ly sm\u011b\u0161n\u00e9. Jestli m\u011bl b\u00fdt ale jeho osudem Bill, tak pro\u010d se to cel\u00e9 takhle bort\u00ed?<\/p>\n<\/div>\n
Tom si mnul sp\u00e1nky ve snaze zapla\u0161it p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed bolest hlavy. Tohle emotivn\u00ed vyp\u011bt\u00ed bylo vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00ed. Nav\u00edc mu ani nep\u0159id\u00e1val fakt, \u017ee se nevyhne n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b archivu. Pot\u0159eboval odtamtud pap\u00edry k jednomu konkurzn\u00edmu \u0159\u00edzen\u00ed. Cht\u011bl se na to mrknout je\u0161t\u011b dnes, aby se tomu nemusel v\u011bnovat o v\u00edkendu. Zva\u017eoval, jestli m\u00e1 zvednout telefon a nechat si to p\u0159in\u00e9st, a nebo si pro to doj\u00edt s\u00e1m. Ob\u011b ty mo\u017enosti vych\u00e1zely ale nastejno. P\u0159\u00edm\u00e9 konfrontaci s Billem se nevyhne tak jako tak.<\/p>\n<\/div>\n
S frustrovan\u00fdm zafun\u011bn\u00edm se zvedl od stolu a loudav\u00fdm krokem se vydal \u010delit sv\u00e9 neop\u011btovan\u00e9 l\u00e1sce. Bill ale nikde. Nejsp\u00ed\u0161 si jen odsko\u010dil na z\u00e1chod. Pak si ale v\u0161iml, \u017ee pracovn\u00ed st\u016fl je \u00fahledn\u011b srovnan\u00fd a \u0161atn\u00ed sk\u0159\u00ed\u0148ka, kterou zapomn\u011bl jej\u00ed majitel pootev\u0159enou, pr\u00e1zdn\u00e1. Billovy v\u011bci byly pry\u010d, to znamen\u00e1, \u017ee i on musel odej\u00edt. M\u00edsto toho, aby se Tomovi ulevilo, \u017ee se mu vyhne, se ho zmocnilo m\u00edrn\u00e9 znepokojen\u00ed. Bill by tu dle pracovn\u00ed doby m\u011bl minim\u00e1ln\u011b je\u0161t\u011b dv\u011b hodiny b\u00fdt.<\/p>\n<\/div>\n
Ot\u00e1\u010del se po m\u00edstnosti, o\u010dima prozkoum\u00e1vaj\u00edc m\u00edstnost, v bl\u00e1hov\u00e9 p\u0159edstav\u011b, \u017ee snad Billa najde zalezl\u00e9ho pod stolem nebo snad p\u0159ikr\u010den\u00e9ho v n\u011bkter\u00fdch z polic. P\u0159ipadal si jako bl\u00e1zen, kdy\u017e si uv\u011bdomil, co d\u011bl\u00e1. Do\u010dista vypustil, pro co sem vlastn\u011b p\u0159i\u0161el a zam\u00ed\u0159il si to rovnou k recepci. Pokud tu toti\u017e n\u011bkomu neunikl Bill\u016fv odchod, byla to Birgit.<\/p>\n<\/div>\n
„Ehm,“ odka\u0161lal si hran\u011b, aby na sebe upozornil. D\u00edvka se toti\u017e pr\u00e1v\u011b zainteresovan\u011b v\u011bnovala sv\u00e9 manik\u00fa\u0159e, tak\u017ee v\u016fbec nepost\u0159ehla jeho p\u0159\u00edtomnost.<\/div>\n
„\u00c1\u00e1\u00e1, Tome. Co pot\u0159ebuje\u0161?“ Rozt\u00e1hla pusu do \u0161irok\u00e9ho \u00fasm\u011bvu, kdy\u017e k n\u011bmu zvedla pohled. Piln\u00edk odhodila na st\u016fl, vysko\u010dila na nohy a r\u00e1doby nen\u00e1padn\u011b se nahnula p\u0159es recep\u010dn\u00ed pult, aby mu tak poskytla dobr\u00fd v\u00fdhled na sv\u00e9 pln\u00e9 poprs\u00ed. Tomovi se nad t\u00edm cht\u011blo proto\u010dit o\u010di v sloup. T\u00e9 holce nejsp\u00ed\u0161 nikdy nedojde, \u017ee je na jeho stran\u011b absolutn\u011b nulov\u00fd z\u00e1jem.<\/p>\n<\/div>\n
„Sh\u00e1n\u00edm Billa. Pot\u0159eboval jsem n\u011bco v archivu, ale on tam nen\u00ed.“ Vysv\u011btlil stru\u010dn\u011b.<\/div>\n
„On ode\u0161el. Je to asi 40 minut, mo\u017en\u00e1 slab\u00e1 hodinka, a \u0159eknu ti, nevypadal moc dob\u0159e.“ Neopomn\u011bla dodat.<\/div>\n
„J\u00e1 ho poslal dom\u016f.“ Vm\u00edchal se do hovoru pan Konrad, kter\u00fd zrovna proch\u00e1zel kolem a musel zaslechnout, o \u010dem je \u0159e\u010d.<\/div>\n
„Aha.“ Prot\u00e1hl Tom odu\u0161evn\u011ble. Star\u0161\u00ed mu\u017e pokynul rukou, aby tak dal najevo, \u017ee chce, aby ho Tom n\u00e1sledoval. Oba se zvolna od recepce chodbou roze\u0161li d\u00e1l ke kancel\u00e1\u0159\u00edm.<\/div>\n
„Nec\u00edtil se dob\u0159e. P\u0159ekvapuje m\u011b, \u017ee to nev\u00edte. Mo\u017en\u00e1 v\u00e1s ale jen necht\u011bl ru\u0161it.“ Tom nebyl hned schopn\u00fd reagovat. Byl t\u00edm docela p\u0159ekvapen\u00fd. Bill nevypadal nemocn\u011b.<\/div>\n
„A\u2026 a bylo to zl\u00e9?“ Majitel pr\u00e1vn\u00ed firmy se usm\u00e1l nad tou starost\u00ed.<\/div>\n
„Tome, j\u00e1 nejsem l\u00e9ka\u0159, nav\u00edc jsem se ho nevypt\u00e1val. Jen jednodu\u0161e nevypadal dob\u0159e. Ostatn\u011b snad nen\u00ed probl\u00e9m zvednout telefon a zeptat se s\u00e1m.“ Doporu\u010dil mu jedno z \u0159e\u0161en\u00ed, popl\u00e1cal ho po rameni a zmizel ve sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159i.<\/p>\n<\/div>\n
Probl\u00e9m by to teoreticky b\u00fdt nem\u011bl. Tom m\u011bl dokonce u\u017e i \u010d\u00edslo na Bill\u016fv mobil. Vy\u017e\u00e1dal si ho od n\u011bj hned v pond\u011bl\u00ed, proto\u017ee v\u00edkend p\u0159ed t\u00edm zjistil, \u017ee tuhle nepatrnou drobnost v t\u011bch dlouh\u00fdch dvou dnech docela postr\u00e1dal. Ale oni se nepohodli. M\u00e1 v\u016fbec n\u00e1rok mu volat? Co kdy\u017e s n\u00edm Bill mluvit nechce? Pak tu ale byla ta nevolnost. Mohl ji zp\u016fsobit on? Ubl\u00ed\u017eil mu snad? To se mu ale jevilo jako nepravd\u011bpodobn\u00e9. V\u017edy\u0165 Bill ho p\u0159eci nechce. Nebo ano?<\/p>\n<\/div>\n
Takto zamy\u0161len se odlepil od m\u00edsta, kde post\u00e1val a vr\u00e1til se k sob\u011b. M\u011bl chu\u0165 s\u00e1m sob\u011b nafackovat, kdy\u017e s\u00e1hl po mobilu a vyto\u010dil Billovo \u010d\u00edslo. Kde byla n\u011bjak\u00e1 hrdost? V\u017edy\u0165 ten kluk na n\u011bj ka\u0161le, a on, sotva ho hodinu nevid\u00ed, u\u017e mu vol\u00e1. Bylo to ale siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e on. Pot\u0159eboval se jen ujistit, \u017ee bude v po\u0159\u00e1dku. To znamen\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00e9 sladk\u00e9 \u0159e\u010di\u010dky. Jen se pouze zam\u011b\u0159\u00ed na informace o Billov\u011b zdravotn\u00edm stavu a hovor ukon\u010d\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Vyzv\u00e1n\u011bc\u00ed t\u00f3n se ozval poprv\u00e9, podruh\u00e9, pot\u0159et\u00ed\u2026 Tomovi se honilo hlavou, pro\u010d jen to hned nezved\u00e1. Je to v\u00e1\u017en\u00e9 a Bill n\u011bkde le\u017e\u00ed v bezv\u011bdom\u00ed. P\u0159i tomhle n\u00e1padu mu p\u0159ejel mr\u00e1z po z\u00e1dech.<\/div>\n
„Pros\u00edm, a\u0165 je v po\u0159\u00e1dku.“ Mumlal si pro sebe. Vylou\u010dil mo\u017enost, \u017ee by mu to Bill nebral kv\u016fli tomu, \u017ee vol\u00e1 pr\u00e1v\u011b on. \u010cernovlas\u00fd chlapec toti\u017e jeho \u010d\u00edslo nem\u011bl. Nemohl tu\u0161it, kdo vol\u00e1. Tom si ho vzal jen od n\u011bj a Bill o to jeho neprojevil z\u00e1jem. P\u0159i \u0161est\u00e9m zvon\u011bn\u00ed se v mluv\u00edtku kone\u010dn\u011b ozvalo tich\u00e9:<\/div>\n
„Pros\u00edm.“ Tom se snad a\u017e leknul toho zmu\u010den\u00e9ho hl\u00e1sku a v prvn\u00ed vte\u0159in\u011b nebyl schopen reakce. „Hal\u00f3, kdo vol\u00e1?“ Ptal se Bill ti\u0161e.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, to jsem j\u00e1. Tom.“ Ozval se volaj\u00edc\u00ed kone\u010dn\u011b a tentokr\u00e1t to byl Bill, v kom p\u0159ekvapen\u00edm hrklo.<\/div>\n
„Tome,“ vydechl nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 j\u00e1 vol\u00e1m, \u017ee v pr\u00e1ci mi \u0159ekli, \u017ee\u2026 \u017ee jsi snad onemocn\u011bl.“ Zadrh\u00e1val, ve snaze co nejd\u0159\u00edve sv\u016fj telefon\u00e1t od\u016fvodnit. „J\u00e1\u2026 jen jsem se cht\u011bl zeptat, co se d\u011bje a jak se c\u00edt\u00ed\u0161?“ Bill k sob\u011b zklam\u00e1n\u00edm stiskl v\u00ed\u010dka a zvr\u00e1til se na postel. Sto\u010dil se do klub\u00ed\u010dka, telefon neodtahuj\u00edc od ucha. Pot\u0159eboval moment, aby vst\u0159ebal, \u017ee Tom se neozval, aby to urovnal, v co\u017e v prvn\u00ed chvilce naivn\u011b zadoufal. Chce jen v\u011bd\u011bt, pro\u010d zmizel d\u0159\u00edv, ne\u017e m\u011bl. Chlapec v t\u00e9 Tomov\u011b starosti nerozpozn\u00e1val jeho prav\u00fd z\u00e1jem. \u017de vol\u00e1 jen z jedin\u00e9ho prost\u00e9ho d\u016fvodu, a to proto, \u017ee mu na n\u011bm z\u00e1le\u017e\u00ed v\u00edc, ne\u017e by si kdy \u010dernovl\u00e1sek dok\u00e1zal p\u0159edstavit.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, jsi tam?“ Do\u017eadoval se mlad\u00fd pr\u00e1vn\u00edk n\u011bjak\u00e9 odezvy.<\/div>\n
„Jo.“ Ku\u0148knul v odpov\u011b\u010f. „J\u00e1\u2026 nejsem nemocn\u00fd. Jen\u2026“ Bill netu\u0161il, co by m\u011bl Tomovi \u0159\u00edct. Pravdu? Zajist\u00e9 by se mu vysm\u00e1l.<\/div>\n
„Jen co? Bille, mluv se mnou. Docela m\u011b to vyd\u011bsilo. Na tom ob\u011bd\u011b si vypadal vcelku OK. Nebo je to snad kv\u016fli\u2026“ Odml\u010del se. „Kv\u016fli mn\u011b?“ Odv\u00e1\u017eil se to vyslovit nahlas, i kdy\u017e mu to p\u0159ipadalo jako hol\u00fd nesmysl. Kdyby to tak bylo, ud\u011bl\u00e1 u\u017e Bill n\u011bco v t\u00e9 restauraci. On se ale nebr\u00e1nil. Nechal ho odej\u00edt. Kdyby to bylo jinak, zadr\u017e\u00ed ho a pov\u00ed mu, \u017ee se m\u00fdl\u00ed, \u017ee chce b\u00fdt s n\u00edm. On ov\u0161em jen ml\u010del.<\/p>\n<\/div>\n
Na druh\u00e9 stran\u011b se ozval tlumen\u00fd, p\u0159esto sly\u0161iteln\u00fd vzlyk.<\/div>\n
„Pros\u00edm, odpus\u0165 mi.“ Nahlas popot\u00e1hnul. Byl na pokraji. A te\u010f, kdy\u017e je\u0161t\u011b sly\u0161el Tom\u016fv hlas, v\u011bd\u011bl, \u017ee tentokr\u00e1t tu skute\u010dnost, \u017ee zase z\u016fstal s\u00e1m, nedok\u00e1\u017ee p\u0159ijmout. U\u017e necht\u011bl. Dostal se do f\u00e1ze, kdy mu za\u010d\u00ednalo b\u00fdt jedno, \u017ee nem\u00e1 Tomovi co nab\u00eddnout. Nehodlal p\u0159ijmout fakt, \u017ee by se ho m\u011bl vzd\u00e1t jen proto, \u017ee pro Toma by byl \u017eivot bez n\u011bj beze sporu jednodu\u0161\u0161\u00ed. Jen\u017ee pro n\u011bj to dobr\u00e9 nebylo. C\u00edtil, \u017ee mus\u00ed b\u00fdt s n\u00edm bez ohledu na to, jak\u00e1 je nula, jinak se za chv\u00edli u\u017e ani nedok\u00e1\u017ee nadechnout. Byl odhodlan\u00fd \u0161kemrat, jen aby ho vzal zp\u00e1tky a znovu obejmul.<\/p>\n<\/div>\n
„A co bych ti m\u011bl odpou\u0161t\u011bt?“ Tom byl zmaten\u00fd. „Bille, ty bre\u010d\u00ed\u0161? \u0158ekni mi, co se d\u011bje.“ Nal\u00e9hal. Bill zcela sly\u0161iteln\u011b trp\u011bl, a to zra\u0148ovalo i jeho. P\u0159itom by sta\u010dilo chlapcovo jedin\u00e9 slovo a ud\u011blal by v\u0161echno, co by bylo v jeho sil\u00e1ch, aby na jeho tv\u00e1\u0159i op\u011bt spat\u0159il \u00fasm\u011bv. Bill ale na Tomovy ot\u00e1zky nereagoval. Jen pokra\u010doval v tom, co ze sebe pot\u0159eboval dostat.<\/div>\n
„Moc pros\u00edm, Tomi. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsem se choval \u0161patn\u011b. Polep\u0161\u00edm se. Slibuju ti to. Jen\u2026 jen\u2026“ vzlykav\u011b se nadechl. V pl\u00e1\u010di, kter\u00fd zachv\u00e1til cel\u00e9 jeho t\u011blo, se mu \u0161patn\u011b mluvilo a pravideln\u00e9 d\u00fdch\u00e1n\u00ed to tak\u00e9 zna\u010dn\u011b znesnad\u0148ovalo. „Jen m\u011b u\u017e od\u2026 od sebe ne\u2026 nevyh\u00e1n\u011bj. Pro\u2026 pros\u00edm. Cht\u011bl bych b\u00fdt s tebou. M\u00e1m t\u011b r\u00e1d.“<\/p>\n<\/div>\n
Tomovi po t\u011bch slovech bezd\u011b\u010dn\u011b tak\u00e9 vyhrkly slzy. Rychle mrkal, aby je zapla\u0161il, a musel se p\u00e1rkr\u00e1t zhluboka nedechnout, aby zvl\u00e1dnul promluvit.<\/div>\n
„J\u00e1 t\u011b m\u00e1m taky moc r\u00e1d, ty malej bl\u00e1z\u00ednku.“ Ujistil ho Tom nazp\u011bt a neubr\u00e1nil se \u00fasm\u011bvu. V tu chv\u00edli ho zaplavil a\u017e neuv\u011b\u0159iteln\u011b euforick\u00fd pocit radosti. „Pro\u010d si to jen ne\u0159ekl u\u017e v t\u00e9 kav\u00e1rn\u011b? Vlastn\u011b na tom u\u017e te\u010f nesejde.“ M\u00e1vl nad t\u00edm Tom rukou. Najednou mu to bylo jedno. To, co doposud za\u017e\u00edval, se vytratilo, a znovu tu bylo jen \u0161t\u011bst\u00ed a h\u0159ejiv\u00fd pocit l\u00e1sky. „M\u016f\u017eeme se sej\u00edt a v\u0161echno to probrat? Klidn\u011b p\u0159ijedu za tebou.“<\/p>\n<\/div>\n
„Nene, to nemus\u00ed\u0161.“ Zam\u00edtl to Bill a honem si prom\u00edtl v hlav\u011b svoje mo\u017enosti. Brenig tu je\u0161t\u011b st\u00e1le nebyl. Pokud by se te\u010f hned zvednul a vypadl z domu, nikdo mu v tom nebude br\u00e1nit. A teoreticky m\u011bl \u010das do \u0161esti do ve\u010dera. V sedm musela b\u00fdt na stole tepl\u00e1 ve\u010de\u0159e. Bleskov\u011b se rozhodnul jednat. I on te\u010f nutn\u011b pot\u0159eboval Toma vid\u011bt. „Jsi je\u0161t\u011b v pr\u00e1ci? J\u00e1 doraz\u00edm za tebou. Jsem tam do dvaceti minut. M\u00e1m te\u010f p\u00e1r hodin \u010das.“ Pl\u00e1\u010d se jakoby m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9ho proutku vytratil. Ke chmur\u00e1m u\u017e nebyl d\u016fvod. Kup\u0159edu ho hnala vidina toho, \u017ee Tom neztratil z\u00e1jem. Po\u0159\u00e1d ho chce. Dokonce te\u010f hned ho tou\u017e\u00ed vid\u011bt.<\/div>\n
„OK, j\u00e1 to tu sbal\u00edm a po\u010dk\u00e1m t\u011b na zast\u00e1vce. Pak spolu m\u016f\u017eeme j\u00edt n\u011bkam, kde si budeme moci v klidu popov\u00eddat.“<\/div>\n
„OK. Zat\u00edm pa. A Tomi,“ zarazil se je\u0161t\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e hovor ukon\u010dil. „Moc ti d\u011bkuju.“ Tom cht\u011bl dodat n\u011bco v tom smyslu, \u017ee v\u016fbec nem\u00e1 za co, ale nestihl to. Bill hovor t\u00edpnul a jako na p\u00e9rku vystartoval z postele. Porovnal zmuchlan\u00e9 pe\u0159iny, aby nebylo poznat, \u017ee u\u017e tu byl, do ruky vzal svou ta\u0161ku a v rychlosti zkontroloval kuchy\u0148. V\u0161ude \u010disto. Na prvn\u00ed pohled se nezd\u00e1lo, \u017ee by tu z\u016fstal d\u016fkaz o jeho p\u0159\u00edtomnosti. Kdy\u017e si bral boty a kab\u00e1t v p\u0159eds\u00edni, m\u011bl dojem, \u017ee sly\u0161\u00ed vrznout branku. Lekl se, ale te\u010f to nehodlal vzd\u00e1t. Posb\u00edral, co pot\u0159eboval a ti\u0161e a rychle p\u0159eb\u011bhl chodbu, rozrazil dve\u0159e na jej\u00edm konci, seb\u011bhl p\u00e1r schod\u016f, ani si nerozsv\u011bcel a nahmatal mal\u00fd kl\u00ed\u010d, kter\u00fd visel na h\u0159eb\u00edku vedle zadn\u00edch dve\u0159\u00ed, vedouc\u00edch ze sklepa na zahradu. Opatrn\u011b, aby nezp\u016fsobil hluk, j\u00edm oto\u010dil v z\u00e1mku a pr\u00e1v\u011b, kdy\u017e je otv\u00edral, sly\u0161el kroky v dom\u011b. Brenig byl skute\u010dn\u011b tady. Nep\u0159eslechl se. Tajil a\u017e dech, kdy\u017e za sebou zav\u00edral, a po zahrad\u011b se kradl k \u010d\u00e1sti plotu, na kter\u00fd nebylo vid\u011bt z ob\u00fdv\u00e1ku ani z kuchyn\u011b, co\u017e byly m\u00edstnosti, kam p\u011bstoun zam\u00ed\u0159\u00ed nejd\u0159\u00edve. Plot byl n\u00edzk\u00fd, tak\u017ee on se svoj\u00ed v\u00fd\u0161kou nem\u011bl probl\u00e9m se p\u0159es n\u011bj p\u0159ehoupnout.<\/p>\n<\/div>\n
\u00dalevn\u011b si vyd\u00fdchl, a\u017e kdy\u017e byl za zat\u00e1\u010dkou a nikdo se za n\u00edm nehnal, proto\u017ee by ten jeho \u00fanik snad spat\u0159il. Bill si set\u0159el pomysln\u00fd pot z \u010dela a za\u0161m\u00e1tral ve sv\u00e9 ta\u0161ce pro telefon. Posadil se na jedno z voln\u00fdch k\u0159es\u00edlek, kter\u00e9 byly na zast\u00e1vce S-Bahnu, a zat\u00edmco \u010dekal na p\u0159\u00edjezd vlaku, psal sms.<\/p>\n<\/div>\n
Dobr\u00fd den, pane. Dnes se mus\u00edm v\u00fdjime\u010dn\u011b zdr\u017eet v pr\u00e1ci, ale nem\u011bjte strach, doma budu p\u0159ed ve\u010de\u0159\u00ed i s n\u00e1kupem. Bill<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Bylo to v\u011brohodn\u00e9. V tisk\u00e1rn\u011b se taky ob\u010das stalo, \u017ee musel z\u016fstat p\u0159es \u010das, a pokud to nebyla takov\u00e1 doba, aby to zas\u00e1hlo do Brenigovy pot\u0159eby tepl\u00e9ho \u017evance na sedmou, neremcal. Koukl na hodinky a na tv\u00e1\u0159i se mu rozlil spokojen\u00fd \u00fasm\u011bv. M\u011bl p\u0159ed sebou v\u00edce jak t\u0159i hodiny, kter\u00e9 mohl b\u00fdt jenom s Tomem.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki Bill ve\u0161el do nevelk\u00e9 p\u0159eds\u00edn\u011b, zav\u0159el za sebou vchodov\u00e9 dve\u0159e a zaposlouchal se do zvuk\u016f uvnit\u0159 v dom\u011b. Nic. Naprost\u00e9 ticho. Pokud byl Brenig doma, v\u017edy si pou\u0161t\u011bl televizi, i kdy\u017e ji t\u0159eba nesledoval. Klid znamenal, \u017ee se mu poda\u0159ilo<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[309],"tags":[],"class_list":["post-12158","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-se-mnou-se-bat-nemusis"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12158","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12158"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12158\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12158"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12158"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12158"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}