{"id":12183,"date":"2010-03-08T16:00:00","date_gmt":"2010-03-08T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12154"},"modified":"2010-03-08T16:00:00","modified_gmt":"2010-03-08T15:00:00","slug":"vylecim-te-laskou-48-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/03\/08\/vylecim-te-laskou-48-konec\/","title":{"rendered":"Vyl\u00e9\u010d\u00edm t\u011b l\u00e1skou 48. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Prvn\u00ed, jasn\u00e9 paprsky b\u00edl\u00e9ho, denn\u00edho sv\u011btla se prodraly skrze z\u00e1voj sn\u016f a hustou, \u010derno\u010dernou tmu a v\u016fbec poprv\u00e9 za n\u011bkolik dlouh\u00fdch hodin zes\u00edlily sv\u016fj jas, a\u017e jejich sv\u011btlo dok\u00e1zalo oslepit i sp\u00edc\u00ed mysl \u010dernovlas\u00e9ho chlapce. Bylo to jako n\u011bco mimo\u0159\u00e1dn\u00e9ho, n\u011bco, co p\u0159ich\u00e1zelo a p\u0159i\u0161lo tak ne\u010dekan\u011b a n\u00e1hle. Sv\u011btlo, kter\u00e9 se zjevilo v jeho temn\u00e9m, nekon\u010d\u00edc\u00edm tunelu, pln\u00e9m hust\u00e9, neproniknuteln\u00e9 tmy, beznad\u011bje a zatracen\u00ed. Sv\u011btlo nov\u00e9ho \u017eivota…<\/p>\n<\/div>\n
Hust\u00e9, \u010dern\u00e9 \u0159asy se m\u00edrn\u011b zachv\u011bly, zamihotaly se v tepl\u00e9m, letn\u00edm v\u00e1nku… a jejich z\u00e1voj poodhalil hn\u011bd\u00e9 mandlov\u00e9 o\u010di, je\u017e ovl\u00e1dal ospal\u00fd, a\u017e snov\u00fd n\u00e1dech. Kone\u010dn\u011b! Kone\u010dn\u011b mohly zamrkat, kone\u010dn\u011b mohly up\u0159\u00edt sv\u016fj, je\u0161t\u011b sp\u00edc\u00ed pohled, kone\u010dn\u011b se mohly rozhl\u00e9dnout po pokoji. Kone\u010dn\u011b jim bylo dovoleno spat\u0159it denn\u00ed sv\u011btlo a sv\u011bt kolem nich.<\/div>\n
Pomalu zamrkaly a nato jimi jejich majitel ospale zam\u017eoural n\u011bkam kolem sebe. Sta\u010dil v\u0161ak jeden jedin\u00fd pohled a v jeho o\u010d\u00edch se zablesklo p\u0159ekvapen\u00ed, zat\u00edmco na jeho \u010dele se vytvo\u0159ila mal\u00e1 vr\u00e1ska. Myslel si, \u017ee se mu to jen zd\u00e1… v\u0161echny jeho pochybnosti se v\u0161ak rozplynuly ve chv\u00edli, kdy mu odpov\u011bd\u00ed byl velk\u00fd, b\u00edl\u00fd strop… a\u017e pov\u011bdom\u011b zn\u00e1m\u00fd jeho mysli. Opravdu u\u017e nerozezn\u00e1val realitu od sn\u016f… nebo se mu to opravdu jen zd\u00e1lo? To jasn\u00e9 sv\u011btlo, n\u011bkolik hodin p\u0159etrv\u00e1vaj\u00edc\u00ed v jeho mysli, jako by se b\u011bhem n\u011bkolika vte\u0159in rozplynulo… a s n\u00edm ode\u0161lo i to, co napl\u0148ovalo jeho st\u00e1le zasn\u011bnou mysl. Velk\u00e9, nezn\u00e1m\u00e9 m\u00edsto, vysok\u00e9, \u017eelezem pobit\u00e9 dve\u0159e, \u010dern\u00e1, st\u00e1le se ztr\u00e1cej\u00edc\u00ed i houstnouc\u00ed tma… a mal\u00e1, kr\u00e1sn\u00e1 panenka.<\/p>\n<\/div>\n
Jeho o\u010di znova odhalila v\u00ed\u010dka s dlouh\u00fdmi \u0159asami… a \u010dernovlas\u00fd chlapec se jen rozespale rozhl\u00e9dnul kolem sebe, po zvuku tich\u00e9ho, av\u0161ak pravideln\u00e9ho d\u00fdch\u00e1n\u00ed. Jeho pohled pomalu p\u0159el\u00e9tnul cel\u00fd pokoj… a spo\u010dinul na osob\u011b, sed\u00edc\u00ed na \u017eidli jen mal\u00fd kousek od jeho postele. Ta tv\u00e1\u0159… Byla tak zn\u00e1m\u00e1. Vlasy, kter\u00e9 do n\u00ed spadaly a zahalovaly ji, o\u010di, kter\u00e9 bloudily po b\u00edl\u00e9 podlaze, jakoby ani neznaly cestu a sm\u011br sv\u00e9ho pohledu, a dlouh\u00e9, \u0161t\u00edhl\u00e9 ruce, kter\u00e9 se m\u00edrn\u011b, p\u0159esto v\u0161ak znateln\u011b t\u0159\u00e1sly nervozitou a o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm. Tohle byla p\u0159eci…<\/div>\n
\n
„Mami…“ tich\u00fd \u0161epot protrhnul ticho v pokoji… a Billovy o\u010di poprv\u00e9 vzhl\u00e9dly k osob\u011b, sed\u00edc\u00ed na \u017eidli, kter\u00e1 sebou m\u00edrn\u011b trhla. Sta\u010dil jen okam\u017eik… a pohledy jejich o\u010d\u00ed se st\u0159etly v tom jednom jedin\u00e9m, zra\u010d\u00edc\u00edm s\u00edlu tohoto okam\u017eiku. S\u00edlu okam\u017eiku, kter\u00e1 vzr\u016fstala s ka\u017edou dal\u0161\u00ed vte\u0159inou a naplnila a\u017e po okraj Simoninu mysl, nitro… i srdce, kter\u00e9 vynechalo jeden \u00fader.<\/div>\n
„Billi,“ Simonin hlas se roznesl cel\u00fdm pokojem a dolinul se a\u017e k u\u0161\u00edm \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, kter\u00fd jej sta\u010dil zachytit. Sta\u010dil jen okam\u017eik… a Simonina n\u00e1ru\u010d se setkala s tou jeho v pevn\u00e9m, vrouc\u00edm objet\u00ed, pln\u00e9m emoc\u00ed, kter\u00e9 r\u00e1zem naplnily celou m\u00edstnost, cel\u00fd pokoj.<\/div>\n
Najednou byly v\u0161ude, vzn\u00e1\u0161ely se kolem nich a oba je c\u00edtili v\u00edc, mnohem v\u00edc, ne\u017e kdy jindy. C\u00edtil je Bill, je\u0161t\u011b le\u017e\u00edc\u00ed ve sv\u00e9 posteli a stejn\u011b tak i Simone, jej\u00ed\u017e mysl i srdce u\u017e nedok\u00e1zalo d\u00e9le odol\u00e1vat s\u00edle tohoto okam\u017eiku. Prvn\u00ed slzy opustily jej\u00ed o\u010di a pomalu st\u00e9kaly po jej\u00ed hebk\u00e9 tv\u00e1\u0159i, zat\u00edmco ona si k sob\u011b sv\u00e9ho syna tiskla st\u00e1le pevn\u011bji a pevn\u011bji. Nemohla tomu uv\u011b\u0159it. Tohle byl z\u00e1zrak p\u0159\u00edmo z nebes…<\/p>\n<\/div>\n
„Billi, kone\u010dn\u011b. U\u017e jsem ani nedoufala… Tolik jsem se o tebe b\u00e1la, zlato,“ za\u0161eptala zoufale a u\u017easle z\u00e1rove\u0148 mezi vzlyky a jen vzpom\u00ednka na n\u011bkolik posledn\u00edch hodin bolestn\u011b sev\u0159ela jej\u00ed nitro t\u011b\u017ek\u00fdmi, ostr\u00fdmi provazy. Ta beznad\u011bj, kterou za\u017eila. Ta nejistota, kterou musela vytrp\u011bt. Ten strach, se kter\u00fdm pozorovala z\u00e1pad slunce, temn\u00fd z\u00e1voj noci i rann\u00ed sv\u00edt\u00e1n\u00ed, zat\u00edmco v duchu o\u010dek\u00e1vala ortel nemilosrdn\u00e9ho osudu. Je\u0161t\u011b nikdy j\u00ed \u010das neub\u00edhal tak pomalu… a je\u0161t\u011b nikdy neza\u017eila tolik strachu a \u00fazkosti, jako pr\u00e1v\u011b te\u010f.<\/div>\n
„Co se stalo?“ Billova tich\u00e1 ot\u00e1zka se dolinula k Simonin\u00fdm u\u0161\u00edm a Bill si jen m\u00edrn\u011b poposedl na sv\u00e9 posteli. Sta\u010dil v\u0161ak jen mal\u00fd pohyb a on poc\u00edtil n\u011bkde ve sv\u00e9 hlav\u011b silnou, pal\u010divou bolest. Jeho obli\u010dej se zk\u0159ivil nad t\u00edm nep\u0159\u00edjemn\u00fdm pocitem… a on se zahled\u011bl do o\u010d\u00ed sv\u00e9 matky, kter\u00e9 k n\u011bmu vzhl\u00e9dly se starost\u00ed, z\u00e1rove\u0148 v\u0161ak i s neskr\u00fdvan\u00fdm dojet\u00edm a slzami. A\u017e moc dob\u0159e si pamatovala ty nejhor\u0161\u00ed okam\u017eiky sv\u00e9ho \u017eivota.<\/div>\n
„No… ze za\u010d\u00e1tku bylo v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku, je\u0161t\u011b kdy\u017e jsem p\u0159i\u0161la. Ale potom…,“ Simoniny o\u010di sklopily sv\u016fj pohled a Simone se zhluboka nadechla, vybavuj\u00edc si tak skute\u010dnost p\u0159ed n\u011bkolika hodinami. Pomalu vzhl\u00e9dla k o\u010d\u00edm sv\u00e9ho syna.<\/div>\n
„Tv\u00e9 srdce… se najednou, zni\u010dehonic zastavilo, prost\u011b z vte\u0159iny na vte\u0159inu p\u0159estalo tlouci. L\u00e9ka\u0159i si s n\u00edm nev\u011bd\u011bli rady, nev\u011bd\u011bli, co d\u011blat a ned\u00e1vali ti v\u016fbec \u017e\u00e1dnou nad\u011bji. Mysleli si, \u017ee \u017e\u00e1dn\u00fd z nich tu operaci nedokon\u010d\u00ed, podle nich u\u017e to ani nem\u011blo smysl, jeden z nich to v\u0161ak dok\u00e1zal,“ dal\u0161\u00ed slza stekla po Simonin\u011b tv\u00e1\u0159i, tentokr\u00e1t to v\u0161ak nebyla slza smutku a ani bolesti. P\u0159es jej\u00ed rty v\u016fbec poprv\u00e9 b\u011bhem n\u011bkolika posledn\u00edch hodin p\u0159el\u00e9tl lehk\u00fd \u00fasm\u011bv a jej\u00ed dla\u0148 jemn\u011b spo\u010dinula na tv\u00e1\u0159i sv\u00e9ho syna.<\/p>\n<\/div>\n
„To Tom dokon\u010dil celou operaci a dal ti t\u00edm nov\u00fd \u017eivot. Poslali jej na chodbu, proto\u017ee si mysleli, \u017ee by n\u011bco tak n\u00e1ro\u010dn\u00e9ho nezvl\u00e1dl, stejn\u011b se v\u0161ak na s\u00e1l po p\u00e1r minut\u00e1ch dostal. L\u00e9ka\u0159i \u0159\u00edkali, \u017ee se m\u00e1lem zhroutil, kdy\u017e vid\u011bl, jak na tom jsi, po chv\u00edli se v\u0161ak tvoje srdce znova rozbu\u0161ilo… a Tom odm\u00edtl odej\u00edt ze s\u00e1lu a nechat t\u011b samotn\u00e9ho. T\u00e9m\u011b\u0159 celou operaci odvedl on s\u00e1m a po dvou hodin\u00e1ch t\u011b odvezli samotn\u00e9ho sem na pokoj. \u017d\u00e1dn\u00fd z nich mi ale nedovedl vysv\u011btlit, co se na s\u00e1le vlastn\u011b stalo. Jako bys t\u011bch n\u011bkolik minut v\u016fbec ne\u017eil. L\u00e9ka\u0159i mi \u0159ekli, \u017ee jsi prod\u011blal srde\u010dn\u00ed z\u00e1stavu, n\u011bco podobn\u00e9ho se st\u00e1v\u00e1 jen z\u0159\u00eddkakdy. Ale tu operaci jsi p\u0159e\u017eil, a to je nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed,“ Simoniny rty se zvlnily do \u00fasm\u011bvu a ona pevn\u011b stiskla Billovu dla\u0148 v t\u00e9 sv\u00e9. V\u011bd\u011bla, \u017ee nikdy nebude moci b\u00fdt dost vd\u011b\u010dn\u00e1 l\u00e9ka\u0159\u016fm, kte\u0159\u00ed jej\u00edmu synovi zachr\u00e1nili \u017eivot. Byla na n\u011bj, a hlavn\u011b na star\u0161\u00edho syna, velice hrd\u00e1.<\/div>\n
„Odvezli t\u011b sem na pokoj, ale mn\u011b zak\u00e1zali j\u00edt dovnit\u0159. A\u017e po p\u00e1r hodin\u00e1ch mi dovolili b\u00fdt s tebou… a \u010dekat, a\u017e se probud\u00ed\u0161. Sed\u011bla jsem sice na chodb\u011b celou dobu, jedno si ale vysv\u011btlit nedok\u00e1\u017eu. Kdy\u017e jsem sem toti\u017e p\u0159i\u0161la, bylo tu tohle,“ Simoniny o\u010di se odtrhly od t\u011bch Billov\u00fdch… a spo\u010dinuly na jeho no\u010dn\u00edm stolku, kter\u00fd v\u0161ak nebyl pr\u00e1zdn\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
Sta\u010dil jedin\u00fd pohled na n\u011bj… a Billov\u00fdm o\u010d\u00edm se naskytlo n\u011bco p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9ho. P\u0159ekvapen\u011b zamrkal, zat\u00edmco jeho o\u010di p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bly po sotva rozvinut\u00fdch poup\u00e1tk\u00e1ch, po rud\u011b \u010derven\u00fdch pl\u00e1tc\u00edch a nech\u00e1valy se un\u00e1\u0161et tou zvl\u00e1\u0161tn\u00ed z\u00e1\u0159\u00ed, kter\u00e1 z nich vych\u00e1zela. Om\u00e1men\u011b vzt\u00e1hnul svou ruku… a polo\u017eil si do sv\u00e9 n\u00e1ru\u010de velkou kytici t\u011bch nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edch, rud\u00fdch r\u016f\u017e\u00ed, p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc po nich b\u0159\u00ed\u0161ky sv\u00fdch prst\u016f. Ne, tohle nemohla b\u00fdt pravda… jen kr\u00e1sn\u00fd sen.<\/div>\n
„Kdy\u017e jsem sem p\u0159i\u0161la, u\u017e to tu bylo. Nev\u00edm, od koho to je… ale rozhodn\u011b je to n\u00e1dhern\u00e9,“ Simonin hlas protrhl ticho v pokoji, tok Billov\u00fdch my\u0161lenek v\u0161ak p\u0159eru\u0161it nedok\u00e1zal. P\u0159es jeho rty p\u0159el\u00e9tnul jemn\u00fd \u00fasm\u011bv a jeho v\u00ed\u010dka se m\u00edrn\u011b p\u0159iv\u0159ela, kdy\u017e sklopil svou tv\u00e1\u0159 k t\u00e9 kr\u00e1sn\u00e9, r\u016f\u017eov\u00e9 n\u00e1dhe\u0159e a lehce k n\u00ed p\u0159ivon\u011bl. Nebyla to v\u0161ak jen v\u016fn\u011b l\u00e9ta a r\u016f\u017e\u00ed, kterou sta\u010dil zachytit. Byla to je\u0161t\u011b jedna…<\/div>\n
A Bill ji c\u00edtil. C\u00edtil ji v t\u011bch n\u00e1dhern\u00fdch r\u016f\u017e\u00edch, kter\u00e9 sv\u00edral ve sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di jako nejvz\u00e1cn\u011bj\u0161\u00ed poklad, c\u00edtil ji ve sv\u00e9m prudce tlukouc\u00edm srdci, c\u00edtil ji v\u0161ude kolem sebe. Poznal by ji mezi tis\u00edci. Byla to ta, kter\u00e1 si podmanila jeho smysly, ta, kterou nosil ve sv\u00e9m srdci, ta, kterou miloval. V\u016fn\u011b jeho l\u00e1sky…<\/p>\n<\/div>\n
Ne\u010dekal u\u017e na nic. Jeho t\u011blo i mozek reagoval p\u0159irozen\u011b, kdy\u017e sundal nohy z postele, sesko\u010dil a s r\u016f\u017eemi v n\u00e1ru\u010d\u00ed rychle vyb\u011bhl ze dve\u0159\u00ed pokoje na chodbu tam, kam jej vedlo jeho srdce. Jeho nohy klop\u00fdtaly po nemocni\u010dn\u00edch chodb\u00e1ch, hlava se mu motala a zt\u011b\u017eovala mu jeho kroky s posledn\u00edmi siln\u00fdmi dozvuky bolesti, jeho t\u011blo bylo unaven\u00e9 a zesl\u00e1bl\u00e9, to mu v\u0161ak bylo \u00fapln\u011b jedno. Nepot\u0159eboval u\u017e nic dal\u0161\u00edho sly\u0161et. Byl si jist\u00fd a snad i \u0161\u0165astn\u00fd tak, jako je\u0161t\u011b nikdy. Slzy radosti i dojet\u00ed st\u00e9kaly po jeho tv\u00e1\u0159i, kdy\u017e posp\u00edchal dlouh\u00fdmi, nemocni\u010dn\u00edmi chodbami ke sv\u00e9mu c\u00edli. V\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e na n\u011bj \u010dek\u00e1…<\/div>\n
Jeho rty opustil posledn\u00ed, hlubok\u00fd v\u00fddech, kdy\u017e naposled zamrkal a dlan\u00ed se op\u0159el do tolik zn\u00e1m\u00fdch, nemocni\u010dn\u00edch dve\u0159\u00ed. Jeho kroky se zastavily… a jeho o\u010di spo\u010dinuly na osob\u011b, sed\u00edc\u00ed za stolem.<\/div>\n
„Tome,“ Billovy rty ti\u0161e vydechly jm\u00e9no sv\u00e9 l\u00e1sky a Bill jen p\u00e1rkr\u00e1t zamrkal p\u0159ed sebe, zat\u00edmco se jeho o\u010di znova za\u010daly zal\u00e9vat slzami. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, co bude d\u00e1l. Sta\u010dil jen okam\u017eik… a on se ocitl v t\u00e9 nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, nejh\u0159ejiv\u011bj\u0161\u00ed n\u00e1ru\u010di na cel\u00e9m sv\u011bt\u011b. Zahrnovala jej sv\u00fdm h\u0159ejiv\u00fdm teplem, ale tak\u00e9 nekone\u010dnou l\u00e1skou a n\u011bhou.<\/div>\n
A Bill ji c\u00edtil. Tom si jej k sob\u011b p\u0159ivinul jako ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, nejvz\u00e1cn\u011bj\u0161\u00ed poklad a pevn\u011b, p\u0159esto v\u0161ak l\u00e1skypln\u011b, objal jeho chv\u011bj\u00edc\u00ed se t\u011blo. C\u00edtil, jak se i jeho o\u010di za\u010d\u00ednaj\u00ed zal\u00e9vat slzami, v tuhle chv\u00edli mu to v\u0161ak bylo \u00fapln\u011b jedno. Tiskl si svou l\u00e1sku k sob\u011b, vdechoval v\u016fni jeho n\u00e1dhern\u00fdch vlas\u016f a n\u011b\u017en\u011b l\u00edbal jeho tv\u00e1\u0159, \u010delo i rty. Nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee se mu splnilo jeho nejv\u011bt\u0161\u00ed p\u0159\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Billi,“ za\u0161eptal do \u010dernovl\u00e1skov\u00fdch rt\u016f a naposled mu oplatil jeho polibek, aby se od n\u011bj mohl odpojit. Jeho o\u010di se b\u011bhem vte\u0159iny st\u0159etly s t\u011bmi Billov\u00fdmi a Tom jen pomalu zamrkal. St\u00e1le tomu z\u00e1zraku nemohl uv\u011b\u0159it i p\u0159esto, \u017ee od n\u011bj uplynulo u\u017e n\u011bkolik hodin. Znova se zad\u00edval do t\u011bch n\u00e1dhern\u00fdch, hlubok\u00fdch o\u010d\u00ed, jak\u00e9 v\u0161ak bylo jeho p\u0159ekvapen\u00ed, kdy\u017e mu odpov\u011bd\u00ed v nich bylo n\u011bkolik mal\u00fdch slz, voln\u011b st\u00e9kaj\u00edc\u00edch po \u010dernovl\u00e1skov\u011b tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n<\/div>\n
„L\u00e1sko, copak je?“ za\u0161eptal ti\u0161e a n\u011b\u017en\u011b set\u0159el b\u0159\u00ed\u0161kem sv\u00e9ho palce n\u011bkolik mal\u00fdch slz, st\u00e1le se ut\u00e1p\u011bj\u00edc v tom nekone\u010dn\u00e9m mo\u0159i \u010dokol\u00e1dy, kter\u00e9 k n\u011bmu vzhl\u00e9dlo. Billovy rty opustil tich\u00fd v\u00fddech a Bill se zad\u00edval do Tomov\u00fdch up\u0159\u00edmn\u00fdch o\u010d\u00ed. Je\u0161t\u011b nikdy v nich nevid\u011bl tolik cit\u016f, l\u00e1sky a n\u011bhy, jako pr\u00e1v\u011b te\u010f. C\u00edtil a v\u011bd\u011bl, \u017ee neb\u00fdt n\u011bho, ur\u010dit\u011b by tu te\u010f nest\u00e1l a neobj\u00edmal jej.<\/div>\n
„Tomi, d\u011bkuju ti. D\u011bkuji ti za v\u0161echno, co jsi pro m\u011b ud\u011blal, d\u011bkuji ti za tvou l\u00e1sku. D\u011bkuji ti za to, \u017ee m\u016f\u017eu d\u00e1l \u017e\u00edt,“ za\u0161eptal a vd\u011b\u010dn\u011b se d\u00edvaj\u00edc do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed, dlan\u00ed spo\u010dinul na jeho jemn\u00e9 tv\u00e1\u0159i, n\u011b\u017en\u011b jej hlad\u00edc. C\u00edtil, \u017ee za to v\u0161echno vd\u011b\u010d\u00ed pr\u00e1v\u011b jemu. Za sv\u016fj \u017eivot, kter\u00fd v t\u011bch nejtemn\u011bj\u0161\u00edch chv\u00edl\u00edch proz\u00e1\u0159ilo to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, nejjasn\u011bj\u0161\u00ed slunce. Proz\u00e1\u0159il jej on.<\/div>\n
„Ne, ne, l\u00e1sko. Ty mi v\u016fbec nem\u00e1\u0161 za co d\u011bkovat. Neb\u00fdt tebe a toho, jak jsi bojoval… bez tv\u00e9 v\u016fle a s\u00edly, bych to s\u00e1m nezvl\u00e1dl. Sl\u00edbil jsem ti, \u017ee bude\u0161 \u017e\u00edt… a sv\u016fj slib jsem tak\u00e9 dodr\u017eel,“ Tomovy rty se zvlnily do jemn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu a Tom Billa pol\u00edbil na \u010delo s neskr\u00fdvanou l\u00e1skou. V\u016fbec to nevid\u011bl tak, jako Bill. Tohle byl pro n\u011bj p\u0159\u00edmo z\u00e1zrak… a on u\u017e nad n\u00edm necht\u011bl d\u00e9le p\u0159em\u00fd\u0161let…<\/p>\n<\/div>\n
Jeho rty rozz\u00e1\u0159il \u00fasm\u011bv, kdy\u017e se posadil na \u017eidli a stulil si sv\u00e9ho \u010dernovl\u00e1ska do n\u00e1ru\u010de. C\u00edtil, \u017ee u\u017e nem\u016f\u017ee b\u00fdt \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Kone\u010dn\u011b t\u011b m\u00e1m u sebe, l\u00e1sko. A nikdy, nikdy u\u017e t\u011b ze sv\u00e9 n\u00e1ru\u010de nepust\u00edm. Miluji t\u011b… a v\u017edy tu budu s tebou a pro tebe, a\u0165 se stane cokoli,“ za\u0161eptal ti\u0161e do t\u00e9 \u010dern\u00e9, vo\u0148av\u00e9 n\u00e1dhery a pousm\u00e1l se, kdy\u017e se k jeho u\u0161\u00edm dolinulo tich\u00e9, bla\u017een\u00e9 zavrn\u011bn\u00ed. Jeho ruka se propletla s tou Billovou… a v jeho mysli se vyno\u0159ilo n\u011bco, nad \u010d\u00edm n\u011bkolik posledn\u00edch hodin p\u0159em\u00fd\u0161lel.<\/div>\n
„M\u00e1m pro tebe dv\u011b p\u0159ekvapen\u00ed,“ \u0161eptl do ticha sv\u00e9 ordinace a vid\u011bl, jak Billovy o\u010di zv\u011bdav\u011b vzhl\u00e9dly k t\u011bm jeho. Sta\u010dil jedin\u00fd jejich pohled… a Tom v\u011bd\u011bl a c\u00edtil, \u017ee pr\u00e1v\u011b nastal ten spr\u00e1vn\u00fd okam\u017eik.<\/div>\n
„To prvn\u00ed… je tohle,“ za\u0161eptal a jeho prsty spo\u010dinuly na n\u011b\u010dem st\u0159\u00edbrn\u00e9m na jeho psac\u00edm stole, na co se pr\u00e1v\u011b up\u0159el zv\u011bdav\u00fd pohled Billov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00fd se v\u0161ak v jedn\u00e9 vte\u0159in\u011b zm\u011bnil jako m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9ho proutku. Sta\u010dil pohled… a on v t\u00e9 nezn\u00e1m\u00e9 v\u011bci v Tomov\u011b dlani rozeznal kl\u00ed\u010de. Kl\u00ed\u010de, kter\u00e9 tak dob\u0159e znal. Kl\u00ed\u010de, kter\u00e9 pou\u017e\u00edval i on s\u00e1m…<\/div>\n
„T-Tome… t-to… t-to v\u00e1\u017en\u011b…,“ vykoktal nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b, sta\u010dil v\u0161ak jedin\u00fd pohled do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed… a on v\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e nebude nikdy s\u00e1m. Budou bydlet spolu se Simone, v\u0161ichni t\u0159i, kone\u010dn\u011b jako opravdov\u00e1 rodina. U\u017e u\u017e cht\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct, uml\u010del jej v\u0161ak Tom\u016fv tajemn\u00fd pohled, pln\u00fd zvl\u00e1\u0161tn\u00edch odlesk\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
Jeho o\u010di se up\u0159ely do t\u011bch Billov\u00fdch a Tom se s\u00e1m pro sebe pousm\u00e1l. V\u011bd\u011bl, \u017ee pr\u00e1v\u011b te\u010f p\u0159ijde to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
„A te\u010f to druh\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed,“ za\u0161eptal a s \u00fasm\u011bvem o\u010dima p\u0159ejel po Billov\u011b v\u00edce, ne\u017e zv\u011bdav\u00e9 tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Zav\u0159i o\u010di, Bille,“ vyb\u00eddl jej zvl\u00e1\u0161tn\u00edm, a\u017e zast\u0159en\u00fdm hlasem… a kdy\u017e se ujistil, \u017ee Billovy o\u010di jsou opravdu skryty pod clonou v\u00ed\u010dek a z\u00e1vojem hust\u00fdch \u0159as, sv\u00fdmi prsty pomalu zajel do kapsy sv\u00fdch zelen\u00fdch kalhot. Jeho \u00fasm\u011bv je\u0161t\u011b v\u00edce rozz\u00e1\u0159il jeho tv\u00e1\u0159, kdy\u017e polo\u017eil do b\u00edl\u00e9, hebk\u00e9 dlan\u011b malou, pootev\u0159enou krabi\u010dku… a vzhl\u00e9dl k dlouh\u00fdm, chv\u011bj\u00edc\u00edm se \u0159as\u00e1m.<\/div>\n
„Otev\u0159i o\u010di,“ \u0161eptl sotva sly\u0161iteln\u011b, Bill jej v\u0161ak dob\u0159e sly\u0161el. Pomalu zamrkal v\u00ed\u010dky s dlouh\u00fdmi \u0159asami… a jeho p\u0159ekvapen\u00ed u\u017e nemohlo b\u00fdt v\u011bt\u0161\u00ed. U\u017easle hled\u011bl na tu malou, av\u0161ak tolik p\u0159ekr\u00e1snou v\u011bc a nemohl uv\u011b\u0159it vlastn\u00edm o\u010d\u00edm. V jeho dlani, v mal\u00e9 krabi\u010dce p\u0159\u00edmo uprost\u0159ed se t\u0159pytil mal\u00fd, velmi jemn\u00fd prst\u00fdnek z t\u0159pytiv\u00e9ho, prav\u00e9ho st\u0159\u00edbra.<\/div>\n
A to bylo pr\u00e1v\u011b to, co Billovi tolik vyrazilo dech a dokonale jej p\u0159ipravilo o hlas. Hled\u011bl na tu malou, t\u0159pyt\u00edc\u00ed se n\u00e1dheru ve sv\u00e9 dlani a nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct. V\u0161echna slova mu v tuto chv\u00edli p\u0159i\u0161la zbyte\u010dn\u00e1, \u00fapln\u011b zbyte\u010dn\u00e1 a on jen u\u017easle t\u011bkal o\u010dima po mal\u00e9m, t\u0159pytiv\u00e9m prst\u00fdnku. V\u011bd\u011bl, co t\u00edmhle cht\u011bl Tom \u0159\u00edct. V tomhle prst\u00fdnku, v tomhle mal\u00e9m, st\u0159\u00edbrn\u00e9m kousku byla l\u00e1ska, ve\u0161ker\u00e1 l\u00e1ska, kterou k n\u011bmu Tom c\u00edtil. Bylo to v\u0161echno, co d\u011blalo Billa tolik \u0161\u0165astn\u00fdm. Jeho l\u00e1ska, kterou mu denn\u011b vyzn\u00e1val, jeho n\u011bha, kterou jej zahrnoval, jeho city, kter\u00e9 k n\u011bmu nikdy nevychladly. A jeho srdce, kter\u00e9 mu pat\u0159ilo a bilo jen pro n\u011bj.<\/div>\n
A Bill to c\u00edtil. Jeho o\u010di odtrhly pohled od t\u00e9 n\u00e1dhery a on se zad\u00edval do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed t\u011bmi sv\u00fdmi, kter\u00e9 se za\u010daly zal\u00e9vat slzami. Nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct. T\u00edmhle mu Tom dokonale vyrazil dech… a Billovy city k n\u011bmu je\u0161t\u011b zes\u00edlily.<\/div>\n
„T-Tome… j-j\u00e1…,“ \u0161eptl ti\u0161e, nato v\u0161ak pla\u0161e sklopil sv\u016fj pohled n\u011bkam dol\u016f. Nemohl to te\u010f ud\u011blat. B\u00e1l se, \u017ee kdyby se jen na okam\u017eik zad\u00edval do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed, v\u0161echno to kr\u00e1sn\u00e9 by zmizelo… a to on necht\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
Tom to v\u0161ak takhle v\u016fbec nevid\u011bl. P\u0159es jeho rty p\u0159el\u00e9tnul jemn\u00fd \u00fasm\u011bv a jeho dla\u0148 n\u011b\u017en\u011b spo\u010dinula na t\u00e9 sklopen\u00e9, p\u0159esto v\u0161ak tolik n\u00e1dhern\u00e9 tv\u00e1\u0159i, aby si ji jemn\u011b mohla nadzvednout do \u00farovn\u011b t\u00e9 sv\u00e9. Tom moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, co se pr\u00e1v\u011b hon\u00ed \u010dernovl\u00e1skovi hlavou. V\u011bd\u011bl… a p\u0159esto si byl jist\u00fd sv\u00fdmi city v\u00edc, ne\u017e kdykoli p\u0159edt\u00edm.<\/div>\n
„Billi… Miluji t\u011b,“ za\u0161eptal s n\u011b\u017en\u00fdm \u00fasm\u011bvem, zat\u00edmco b\u0159\u00ed\u0161ka jeho prst\u016f p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bla po tv\u00e1\u0159i, kter\u00e1 k n\u011bmu vzhl\u00e9dla. Billovy o\u010di se up\u0159ely do t\u011bch jeho… a Bill v\u011bd\u011bl, co mus\u00ed ud\u011blat. Sta\u010dil jedin\u00fd pohled do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed… a on v\u011bd\u011bl u\u017e jist\u011b, \u017ee to, co c\u00edt\u00ed Tom, c\u00edt\u00ed i on s\u00e1m. V\u011bd\u011bl, \u017ee jeho pocity jsou spr\u00e1vn\u00e9 stejn\u011b, jako hlas srdce, prudce bu\u0161\u00edc\u00ed v jeho hrudi. Byl to pr\u00e1v\u011b on, co zbavilo Billa v\u0161ech pochybnost\u00ed a v\u0161ech jeho ot\u00e1zek, kter\u00e9 byly v tuto chv\u00edli \u00fapln\u011b zbyte\u010dn\u00e9.<\/div>\n
Jeho rty se zvlnily do \u00fasm\u011bvu a Bill se pousm\u00e1l, vkl\u00e1daj\u00edc svou pravou ruku do t\u00e9 Tomovy. Vid\u011bl, jak mu jeho l\u00e1ska jeho \u00fasm\u011bv oplatila… a potom u\u017e jen c\u00edtil, jak mu na \u0161t\u00edhl\u00fd prst nasazuje mal\u00fd prst\u00fdnek. Zamrkal a sklopil k n\u011bmu pohled sv\u00fdch rozz\u00e1\u0159en\u00fdch o\u010d\u00ed. Vypadal opravdu kr\u00e1sn\u011b, z\u00e1\u0159iv\u011b se t\u0159pytil na jeho prstu… a byl znamen\u00edm jejich horouc\u00ed, nekone\u010dn\u00e9 \u010dist\u00e9 l\u00e1sky a nov\u00e9ho, spole\u010dn\u00e9ho \u017eivota.<\/p>\n<\/div>\n
I p\u0159esto v\u0161ak z\u00e1\u0159e v Billov\u00fdch o\u010d\u00edch na okam\u017eik pohasla a on vzhl\u00e9dnul k t\u011bm Tomov\u00fdm.<\/div>\n
„A-ale, Tomi, co ti m\u00e1m d\u00e1t j\u00e1?“ za\u0161eptal, odpov\u011b\u010f v\u0161ak ani v nejmen\u0161\u00edm neo\u010dek\u00e1val. Tom\u016fv prst spo\u010dinul na jeho rtech a Tom pomalu, s jemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech zavrt\u011bl hlavou. V\u011bd\u011bl, \u017ee tahle ot\u00e1zka byla \u00fapln\u011b zbyte\u010dn\u00e1.<\/div>\n
„P\u0161\u0161\u0161t, l\u00e1sko. Ty u\u017e jsi mi p\u0159eci dal… To nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, co jsi mi mohl d\u00e1t,“ \u0161eptl n\u011b\u017en\u011b a p\u0159ivinul si sv\u00e9 nejv\u011bt\u0161\u00ed, nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed \u0161t\u011bst\u00ed k sob\u011b, vd\u011b\u010dn\u011b vzhl\u00ed\u017eej\u00edc k modr\u00fdm nebes\u016fm…<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
KONEC<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
T\u00e1\u00e1\u00e1k, zazvonil zvonec a pov\u00eddky je konec… xD<\/em><\/div>\n
I kdy\u017e to mo\u017en\u00e1 pro n\u011bkoho bude p\u0159ekvapiv\u00e9, mysl\u00edm, \u017ee u\u017e na konci minul\u00e9ho d\u00edlu bylo v\u011bt\u0161in\u011b z v\u00e1s jasn\u00e9, co bude n\u00e1sledovat. To sl\u016fvko o p\u011bti p\u00edsmenk\u00e1ch se nevyhnulo ani t\u00e9to pov\u00eddce a j\u00e1 ji po p\u016fl roce m\u00e9 pr\u00e1ce uzav\u00edr\u00e1m…<\/em><\/div>\n
Pro n\u011bkoho by mo\u017en\u00e1 tohle zakon\u010den\u00ed mohlo b\u00fdt p\u0159ekvapen\u00edm, ale j\u00e1 si mysl\u00edm, \u017ee pr\u00e1v\u011b takhle si to v\u011bt\u0161ina z v\u00e1s p\u0159\u00e1la a p\u0159\u00e1la jsem si to i j\u00e1. Bylo a dopadlo to p\u0159esn\u011b tak, jak jsem tuhle pov\u00eddku pl\u00e1novala napsat a te\u010f m\u016f\u017eu s \u010dist\u00fdm sv\u011bdom\u00edm sp\u00e1t, proto\u017ee v\u00edm, \u017ee ti dva jsou spolu… a tak to m\u00e1 (alespo\u0148 v t\u00e9hle pov\u00eddce) b\u00fdt:-)<\/em><\/div>\n
Prvn\u011b mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee nelituju jedin\u00e9ho dne, hodiny a ani minuty, kter\u00e9 jsem s n\u00ed str\u00e1vila. Byla se mnou po\u0159\u00e1d, a\u0165 u\u017e kdy\u017e jsem ji psala, nebo jsem jen p\u0159em\u00fd\u0161lela nad t\u00edm, co a jak bude d\u00e1l. Tenhle p\u0159\u00edb\u011bh nebyl napsan\u00fd jen kv\u016fli dvoj\u010dat\u016fm a jejich l\u00e1sce, kterou tady v\u0161ichni m\u00e1me moc r\u00e1di. Byl napsan\u00fd i s ponau\u010den\u00edm a skute\u010dnost\u00ed do \u017eivota. Byl to d\u016fkaz toho, \u017ee i kdy\u017e si \u010dlov\u011bk mysl\u00ed, \u017ee je pro n\u011bj v\u0161echno ztracen\u00e9 a nem\u016f\u017ee pro\u017e\u00edt u\u017e nic p\u011bkn\u00e9ho, objev\u00ed se n\u011bco, co mu jeho \u017eivot p\u011bkn\u00fdm ud\u011bl\u00e1. N\u011bco, co jej ud\u011bl\u00e1 \u0161\u0165astn\u00fdm… a nez\u00e1le\u017e\u00ed v\u016fbec na tom, co pr\u00e1v\u011b pro\u017e\u00edv\u00e1 a kolik \u010dasu mu zb\u00fdv\u00e1. Proto by \u010dlov\u011bk nikdy nem\u011bl smutnit, ale naopak si u\u017e\u00edvat ka\u017ed\u00e9 vte\u0159iny. Nikdo z n\u00e1s nev\u00ed, co mu z\u00edt\u0159ek p\u0159iprav\u00ed…<\/em><\/div>\n
Na z\u00e1v\u011br bych cht\u011bla vyslovit jedno velk\u00e9 D\u00cdKY!!! Pat\u0159\u00ed v prvn\u00ed \u0159ad\u011b jedn\u00e9 d\u00e1m\u011b, kter\u00e1 byla tolik ochotn\u00e1 a v\u011bnovala sv\u016fj voln\u00fd \u010das betov\u00e1n\u00ed t\u011bchto d\u00edl\u016f:-D A v druh\u00e9 \u0159ad\u011b samoz\u0159ejm\u011b pat\u0159\u00ed v\u00e1m, m\u00e9 nejv\u011bt\u0161\u00ed podpo\u0159e jak v dobr\u00fdch dnech tak tak\u00e9 ve chv\u00edl\u00edch, kdy jsem moc s\u00edly a chuti k psan\u00ed nem\u011bla. D\u00edky v\u00e1m je pov\u00eddka dokon\u010den\u00e1 a j\u00e1 v\u00e1m moc d\u011bkuju za v\u0161echny koment\u00e1\u0159e a i za to, \u017ee jste ty \u0159\u00e1dky v\u016fbec \u010detli. Va\u0161e ohlasy byly \u00fa\u017easn\u00e9 a asi nikdy se nep\u0159estanu opakovat, \u017ee v tomhle jste prost\u011b \u00fa\u017easn\u00ed xD<\/em><\/div>\n
Pov\u00eddka je tedy dokon\u010dena a j\u00e1 u\u017e te\u010f v\u00edm, \u017ee m\u011b bude chyb\u011bt. Bez v\u00fd\u010ditek m\u016f\u017eu \u0159\u00edct, \u017ee ji miluju, jako je\u0161t\u011b \u017e\u00e1dnou jinou p\u0159ed n\u00ed a \u017ee jsem do n\u00ed vlo\u017eila kus sebe. M\u00e1m ji r\u00e1da, opravdu r\u00e1da… a douf\u00e1m, \u017ee ji m\u00e1te a budete m\u00edt r\u00e1di alespo\u0148 z mal\u00e9 \u010d\u00e1sti tak, jako j\u00e1. Mo\u017en\u00e1 n\u011bkter\u00fdm z v\u00e1s bude chyb\u011bt… ale n\u011bco kon\u010d\u00ed, a n\u011bco nov\u00e9ho zase brzy za\u010dne xD<\/em><\/div>\n
D\u011bkuju je\u0161t\u011b jednou moc za v\u0161echno, m\u00e1m v\u00e1s moc r\u00e1da:-*<\/em><\/div>\n
Pa, a zase brzy<\/em><\/div>\n
Rachel xD<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Prvn\u00ed, jasn\u00e9 paprsky b\u00edl\u00e9ho, denn\u00edho sv\u011btla se prodraly skrze z\u00e1voj sn\u016f a hustou, \u010derno\u010dernou tmu a v\u016fbec poprv\u00e9 za n\u011bkolik dlouh\u00fdch hodin zes\u00edlily sv\u016fj jas, a\u017e jejich sv\u011btlo dok\u00e1zalo oslepit i sp\u00edc\u00ed mysl \u010dernovlas\u00e9ho chlapce. Bylo to jako n\u011bco mimo\u0159\u00e1dn\u00e9ho,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[272],"tags":[],"class_list":["post-12183","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vylecim-te-laskou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12183","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12183"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12183\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12183"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12183"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12183"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}