{"id":12187,"date":"2010-03-07T18:30:00","date_gmt":"2010-03-07T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12158"},"modified":"2010-03-07T18:30:00","modified_gmt":"2010-03-07T17:30:00","slug":"advent-27","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/03\/07\/advent-27\/","title":{"rendered":"Advent 27."},"content":{"rendered":"
autor: Saj\u00fc & Lorett<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
P\u0159edv\u00e1no\u010dn\u00ed shon<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Zoufale si promnu \u010delo, unaven\u011b se usad\u00edm na lavi\u010dku ve velik\u00e9m obchodn\u00edm centru. Je tu milion kr\u00e1m\u016f a j\u00e1 nev\u00edm, co mu m\u00e1m koupit, aby jej to pot\u011b\u0161ilo. Hlavou mi v\u00ed\u0159\u00ed tolik n\u00e1pad\u016f, a p\u0159esto se nic nevyrovn\u00e1 tomu, co by dok\u00e1zalo, jak moc jej miluji. Pod\u00edv\u00e1m se po Gustavovi, kter\u00fd s klidem olizuje ty\u010dinku se zmrzlinou a listuje si nov\u00fdm \u010dasopisem o bubnech. Proto\u010d\u00edm o\u010di. Jak n\u011bkdo m\u016f\u017ee b\u00fdt tak moc klidn\u00fd p\u0159ed V\u00e1noci? Je u\u017e \u00fater\u00fd, do V\u00e1noc zb\u00fdvaj\u00ed dva dny, lidi se \u017eenou za posledn\u00edmi d\u00e1rky, kter\u00e9 nestihli nakoupit a j\u00e1? Nem\u00e1m ani jeden! Za to Gustav m\u00e1 kolem sebe minim\u00e1ln\u011b deset ta\u0161ek a doma u\u017e m\u00e1 hordu d\u00e1rk\u016f! Babi\u010dka se rozhodla, \u017ee n\u011bkam Billiho vezme, ani\u017e by mi prozradila kam, i p\u0159esto v\u0161ak tu\u0161\u00edm, \u017ee na n\u011bjak\u00e9 ty n\u00e1kupy. Nebyla by to babi\u010dka, kdyby jej na V\u00e1no\u010dn\u00ed n\u00e1kupy nevzala. Ani jsem se od n\u011bj necht\u011bl odtrhnout a neust\u00e1le kontroluji mobil, jestli mi babi\u010dka u\u017e nevolala, \u017ee jsou doma. Zanedlouho bude ve\u010der a j\u00e1 tu tvrdnu a nev\u00edm si rady! Fakt skv\u011bl\u00fd!<\/p>\n<\/div>\n
Po\u0159\u00e1d mus\u00edm myslet na to, co se v\u010dera stalo. \u017de na\u0161e spojen\u00ed, na\u0161e milov\u00e1n\u00ed, mu pomohlo, aby tu z\u016fstal! Mus\u00edm po\u0159\u00e1d myslet na to, co mi \u0159\u00edkal\u2026<\/div>\n
\n
*flashback*<\/em><\/div>\n
„Tomi?“ posad\u00ed se ke mn\u011b na seda\u010dku, kdy\u017e sejde schody do ob\u00fdv\u00e1ku jen v py\u017eamu. Pod\u00edv\u00e1m se po n\u011bm, rozz\u00e1\u0159en\u011b se na m\u011b usm\u011bje. Babi\u010dka byla tak stra\u0161n\u011b \u0161\u0165astn\u00e1, \u017ee bre\u010dela, jakmile j\u00ed do\u0161lo, \u017ee Billi u\u017e nen\u00ed jen panenka. Nadechnu se, p\u0159it\u00e1hnu si jej za p\u00e1s k sob\u011b a p\u0159itul\u00edm si jej do n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Copak?“ zept\u00e1m se, potichu \u0161ept\u00e1m proti jeho \u010dern\u00fdm vlas\u016fm a vdechuji nadpozemskou v\u016fni, je\u017e se line z jeho t\u011bla.<\/em><\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d mysl\u00edm na to, co\u2026 co\u2026 co se stalo! V-v\u00ed\u0161, v\u010dera,“ ost\u00fdchav\u011b se na m\u011b zad\u00edv\u00e1. Ti\u0161e si povzdechnu. V\u00edm, \u017ee bych nem\u011bl m\u00edt ty pocity z toho, \u017ee jsem jej ‚poskvrnil‘, kdy\u017e TO jej zachr\u00e1nilo od toho, aby byl znovu panenkou, p\u0159esto si to s\u00e1m sob\u011b uvnit\u0159 sebe vy\u010d\u00edt\u00e1m. „Na co mysl\u00ed\u0161?“ vydechne potichu, s m\u00edrn\u011b nar\u016f\u017eov\u011bl\u00fdmi tv\u00e1\u0159emi a zabo\u0159\u00ed hlavu k m\u00e9mu rameni. Ti\u0161e si povzdechnu, na prst si namot\u00e1m pram\u00ednek jeho vlas\u016f a usm\u011bju se.<\/em><\/div>\n
„Nad t\u00edm, \u017e-\u017ee jsem t\u011b nenechal \u010dist\u00fdm, \u017ee jsem ti sebral nevinnost!“ odpov\u00edm po pravd\u011b. P\u0159ekvapen\u011b n\u011bkolikr\u00e1t zamrk\u00e1, up\u0159e na m\u011b svoje obrovsk\u00e9 o\u010di a pootev\u0159e rty.<\/em><\/div>\n
„V-v-vy\u010d\u00edt\u00e1\u0161 si to? Nejsi r\u00e1d?“ sklop\u00ed pohled, na\u010de\u017e se ode m\u011b pomalu odt\u00e1hne. Urputn\u011b zavrt\u00edm hlavou. V\u016fbec jsem to tak nemyslel. Nejrad\u0161i bych si te\u010f nafackoval.<\/em><\/div>\n
„NE! Jist\u011b, \u017ee toho nelituji! Jsem \u0161\u0165astn\u00fd!“ chyt\u00edm jeho bledou tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a za\u010dnu se sv\u00fdmi rty t\u0159\u00edt o ty jeho.<\/em><\/div>\n
„Tak pro\u010d?“ vydechne s p\u0159iv\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky. T\u00e9m\u011b\u0159 po\u010d\u00edt\u00e1m ka\u017edou \u0159asu, lemuj\u00edc\u00ed jeho n\u00e1dhern\u00e9 o\u010di, sleduji, jak se mihotaj\u00ed a t\u0159epotaj\u00ed. Jak pomrk\u00e1v\u00e1 se zav\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky.<\/em><\/div>\n
„Nejsi tak \u010dist\u00fd,“ za\u0161ept\u00e1m, rty tisknouc proti jeho \u010delu. Lehounce se usm\u011bje.<\/em><\/div>\n
„S tebou budu nav\u017edycky \u010dist\u00fd, Tomi,“ zachrapt\u00ed potichu, ruce omot\u00e1 okolo m\u00e9ho krku a rty sklouzne k t\u011bm m\u00fdm, proti kter\u00fdm jemn\u011b zatla\u010d\u00ed a nech\u00e1 m\u011b, abych s n\u00edm proplet jazyk.<\/em><\/div>\n
*konec flashbacku*<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Je to d\u0159ina tohle to, ba snad i otro\u010dina! Nem\u00e1m r\u00e1d \u017e\u00e1dn\u00e9 nakupov\u00e1n\u00ed, tak ukrutn\u011b m\u011b to nebav\u00ed – co\u017e ale neplat\u00ed u vyb\u00edr\u00e1n\u00ed kytar a dal\u0161\u00edch podobn\u00fdch modern\u00edch serepeti\u010dek, \u017ee. Hlavou mi prol\u00edt\u00e1 tolik r\u016fzn\u00fdch v\u011bc\u00ed v\u010detn\u011b v\u00fdstra\u017en\u00e9ho, rud\u011b blikaj\u00edc\u00edho maj\u00e1\u010dku s poplachem, \u017ee p\u0159eci n\u011bjak\u00e9 ty d\u00e1re\u010dky pod strome\u010dek sehnat mus\u00edm. Je to nutnost! Zmo\u017een\u011b si sund\u00e1m \u010depici a rukou si zase ot\u0159u strastmi zpocen\u00e9 \u010delo. Mrzne a j\u00e1 se tu pot\u00edm. No ne, dal\u0161\u00ed paradox! Sakra. Sly\u0161el jsem u\u017e hodn\u011b zv\u011bst\u00ed koluj\u00edc\u00edch sv\u011btem o tom, jak l\u00e1ska zatem\u0148uje mozek a sou\u010dasn\u011b n\u00e1m na o\u010di nasazuje r\u016f\u017eov\u00e9 br\u00fdle nev\u011bdomosti. Sly\u0161el jsem to a pov\u011bt\u0161inu \u010dasu jsem tomu nikdy nev\u011b\u0159il. Oby\u010dejn\u011b bych popadnul prvn\u00ed, m\u00edrn\u011b provokuj\u00edc\u00ed d\u00e1rek, tak jako tehdy, kdy\u017e jsem d\u011bdovi koupil pestrou kolekci playboye, bylo mi jedno, co za zhotoven\u00e9 p\u0159edm\u011bty<\/em> d\u00e1rek bude obsahovat, hlavn\u011b \u017ee se v\u0161ude objevoval ten vypo\u010d\u00edtav\u00fd zaj\u00edc, to bylo hlavn\u00ed. Jen\u017ee te\u010f\u2026 po prvn\u00edm adventu jsem se j\u00e1, ten nezvladateln\u00fd \u017eivel, zm\u011bnil v n\u011bco jin\u00e9ho. P\u0159ehodnotily se moje ve\u0161ker\u00e9 priority \u017eivota a j\u00e1 kone\u010dn\u011b v\u011b\u0159\u00edm na v\u0161emocnou s\u00edlu l\u00e1sky. Billovy nesm\u011bl\u00e9 doteky, horkost jeho t\u011bla, chu\u0165 jeho polibk\u016f, jemnost jeho vlas\u016f, hebkost jeho rt\u016f, m\u011bkk\u00e9 v\u00fdk\u0159iky jeho hlasu\u2026 Polekan\u011b sebou \u0161vihnu, kdy\u017e op\u011bt p\u0159istihnu sv\u00e9 v\u010derej\u0161\u00ed a st\u00e1le tolik \u010derstv\u00e9 vzpom\u00ednky. Moje srdce bije pr\u00e1v\u011b tolik jako v\u010dera, jen douf\u00e1m, \u017ee jsem si to nep\u0159edstavoval moc \u017eiv\u011b a nevzdychl jsem?! Nasucho polknu a pohl\u00e9dnu na nep\u0159\u00edtomn\u00e9ho Gustava. Balvan z m\u00e9ho srdce spadne, p\u0159esto ve mn\u011b po\u0159\u00e1d hlod\u00e1 \u010derv\u00ed\u010dek pochybnost\u00ed a zpytav\u00e9 sv\u011bdom\u00ed. Tyhle hlouposti ale hod\u00edm za hlavu tehdy, kdy ke mn\u011b buben\u00edk zvedne p\u0159echytra\u010del\u00fd pohled.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak co Kaulitz vykoumal?“ k\u00fdvne na m\u011b ten blond\u00fdn. „P\u0159e\u010detl jsem cel\u00fd \u010dasopis, zat\u00edmco ty tady po\u0159\u00e1d sed\u00ed\u0161, jako kdyby se nechumelilo,“ vzhledem k tomu, \u017ee se opravdu za\u010d\u00edn\u00e1 sh\u00e1n\u011bt men\u0161\u00ed chumelenice, jeho slova dost\u00e1vaj\u00ed po\u0159\u00e1dn\u00fd \u0159\u00edz a j\u00e1 se navzdory vyp\u011bt\u00ed sil a p\u0159e\u0161rotovan\u00e9ho mozku usilovn\u00fdm p\u0159em\u00fd\u0161len\u00edm nad t\u011b\u017ek\u00fdm \u00fakolem koupit d\u00e1rky, mus\u00edm pobaven\u011b za\u0159ehtat. „Jak kouk\u00e1m, nejsp\u00ed\u0161 si nic, ty hlavo dubov\u00e1, nevymyslel, \u017ee, no nep\u0159ikyvuj, mn\u011b je to jasn\u00e9. Ale jestli chce\u0161 pomoct\u2026 no, n\u011bco m\u011b napadlo.“<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„D\u00edvej se, V\u00e1noce nejsou o drah\u00fdch d\u00e1rc\u00edch, to si jen lidi takhle zaslepili kebule, \u010dist\u011b marketingov\u00fd tah, v\u00ed\u0161, je to toti\u017e snad nejv\u011bt\u0161\u00ed obdob\u00ed, kdy se v\u0161emo\u017en\u011b vyd\u011bl\u00e1v\u00e1 a o V\u00e1noc\u00edch se to\u010d\u00ed stra\u0161n\u011b moc pen\u011b\u017e za d\u00e1rky. A\u0165 u\u017e jsou rozmazlen\u00e9 d\u011bti, co cht\u011bj\u00ed ty nejdra\u017e\u0161\u00ed hra\u010dky, a\u017e po v\u00fdrostky s modern\u00ed elektronikou, kter\u00e9 j\u00e1 stejn\u011b moc nerozum\u00edm, tak\u017ee\u2026“<\/div>\n
„Ano. J\u00e1 v\u00edm,“ p\u0159ik\u00fdvnu, a\u017e se mi vlasy zat\u0159epotaj\u00ed do v\u0161ech stran. Rychl\u00fdm, a te\u010f u\u017e nau\u010den\u00fdm pohybem, si uprav\u00edm \u010depici, aby mi nemrzly u\u0161i, a na malou chv\u00edli vzhl\u00e9dnu k nebi, z n\u011bho\u017e se pomalu sn\u00e1\u0161en\u00ed sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky. „Jsou tak p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9.“ Vzdychnu zapln\u011bn obdivem k t\u00e9 mraziv\u00e9 kr\u00e1se. Nat\u00e1hnu dla\u0148 s \u010dern\u00fdmi rukavicemi, na kter\u00e9 mi kontrastuj\u00edc\u00ed b\u00edl\u00e9 vlo\u010dky voln\u00fdm p\u00e1dem dopadnou, a p\u0159esto se nerozt\u00e1p\u00ed!<\/div>\n
„Ano. To jsou,“ p\u0159itak\u00e1 mi babi\u010dka, svi\u017en\u011b se prod\u00edraj\u00edc\u00ed sn\u011bhem. Cht\u011bl jsem j\u00ed zprvu trochu pomoci, aby t\u0159eba neupadla, mn\u011b u\u017e se to stalo n\u011bkolikr\u00e1t, a fakt to bolelo, ale ona mi odv\u011btila, \u017ee zas tak star\u00e1 babka ch\u0148apka nen\u00ed a tenhle popra\u0161ek pr\u00fd zvl\u00e1dne. Je\u0161t\u011b te\u010f se uculuji. Babi\u010dka um\u00ed b\u00fdt vtipn\u00e1 a Tom je nejsp\u00ed\u0161 po n\u00ed. Zvednu pohled od rozmanitosti sn\u011bhov\u00fdch vlo\u010dek, kter\u00e9 jsou od sebe odli\u0161n\u00e9 a\u017e natolik stejn\u00e9 a p\u0159ekr\u00e1sn\u011b dokonal\u00e9, a\u017e mi z jejich perfektnosti p\u0159ech\u00e1z\u00ed zrak na moj\u00ed spole\u010dnici. Ruce si ot\u0159u o kab\u00e1tek, jen\u017e se op\u011bt z \u010dern\u00e9 pomalu ale jist\u011b vlivem padaj\u00edc\u00ed b\u00edl\u00e9ho popra\u0161ku m\u011bn\u00ed na b\u011blostn\u00fd pl\u00e1\u0161\u0165. Trochu nakr\u010d\u00edm obo\u010d\u00ed a sleduji babi\u010dku. Je sice o hodn\u011b star\u0161\u00ed ne\u017e Tom, ale on je na n\u00ed celkem podobn\u00fd. Te\u010f si teprve uv\u011bdomuji n\u011bjak\u00e9 jejich spole\u010dn\u00e9 a nezanedbateln\u00e9 rysy v tv\u00e1\u0159\u00edch. Taky bych cht\u011bl b\u00fdt na n\u011bkoho podobn\u00fd. Povzdychnu si. Proto\u017ee a\u0165 jsem se po ulic\u00edch rozhl\u00ed\u017eel v\u017edy, ani v Pa\u0159\u00ed\u017ei jsem nikoho na m\u011b podobn\u00e9ho nevid\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
„Nenau\u010dila jsem Toma marnivosti a p\u0159\u00edli\u0161 jsme ho s d\u011bdou nerozmazlovali, tak\u017ee byl v\u017edycky r\u00e1d za v\u0161echno, co jsme mu dali, a\u0165 u\u017e to byla sebev\u011bt\u0161\u00ed hloupost. A t\u00edm chci \u0159\u00edct, \u017ee \u010dlov\u011bk by m\u011bl b\u00fdt r\u00e1d za to, \u017ee si na n\u011bj ten n\u011bkdo druh\u00fd vzpomn\u011bl,“ spiklenecky na m\u011b mrkne. P\u0159ikyvuji j\u00ed. V\u017edy\u0165 vlastn\u011b na v\u0161echny tyhle v\u011bci, kter\u00e9 mi pov\u00edd\u00e1, jsem p\u0159i\u0161el u\u017e d\u0159\u00edv. A to d\u00edky jemu, moj\u00ed l\u00e1sce. P\u0159iv\u0159u pot\u011b\u0161en\u011b o\u010di, abych zamrkal a n\u011bkolik sn\u011bhov\u00fdch vlo\u010dek se z m\u00fdch \u0159as rozplynulo po m\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Spokojen\u011b se usm\u011bji a m\u00e9 l\u00edce snad hal\u00ed i n\u00e1dech r\u016f\u017ee. Ned\u011ble byla pro m\u011b nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm dnem, jak\u00fd jsem mohl za\u017e\u00edt. Po\u0159\u00e1d nad t\u00edm mus\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161let. Bylo to n\u011bco\u2026 bylo to tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed! Pat\u0159il jsem mu a-a j\u00e1 vlastn\u011b byl j\u00edm! Byl jsem Tomem a on byl mnou. Byli jsme jedno t\u011blo a j\u00e1\u2026 ach\u2026 pamatuji si jen \u00fatr\u017eky, a z\u00e1rove\u0148 v\u0161echny ty chv\u00edle. Je to tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Rychle si str\u010d\u00edm ruku p\u0159ed pusu a zb\u011bsil\u00fdm, tepl\u00fdm dechem si oh\u0159\u00edv\u00e1m tv\u00e1\u0159. Moje prsty se samovoln\u011b t\u0159epotaj\u00ed. Chci to vr\u00e1tit, chci vr\u00e1tit ten \u010das, kdy jsem byl Tomovi nejbl\u00ed\u017ee.<\/p>\n<\/div>\n
„\u2026ale no tak, panenko,<\/em> ty m\u011b v\u016fbec neposlouch\u00e1\u0161!“ ohrad\u00ed se dot\u010den\u011b babi\u010dka, p\u0159esto\u017ee jej\u00ed tv\u00e1\u0159 zdob\u00ed pobaven\u00fd a v\u0161ev\u011bdouc\u00ed \u00fasm\u011bv. V\u00ed snad, na co mysl\u00edm? Jde to n\u011bjak poznat? Na tv\u00e1\u0159i ihned poc\u00edt\u00edm nep\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo, jist\u011b zase rudnu, jako kdyby m\u011b na\u010dapala b\u016fhv\u00ed p\u0159i \u010dem. Omluvn\u011b se usm\u011bji.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, babi\u010dko. Co jsi \u0159\u00edkala?“<\/div>\n
„\u017de se to bude Tomovi jist\u011b l\u00edbit,“ mrkne na m\u011b okem.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Jist\u011b. Jsem si v\u00edce jak stoprocentn\u011b jist\u00e1. Ale te\u010f u\u017e poj\u010f, mus\u00edme je\u0161t\u011b nakoupit p\u00e1r drobnost\u00ed, co n\u00e1m chyb\u00ed v z\u00e1sob\u011b,“ zab\u011bduje. „A taky si vybere\u0161 n\u011bco, co ti chutn\u00e1. V\u00edm, \u017ee ti dosti \u0161makuje sladk\u00e9.“<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Vr\u00e1t\u00edm se dom\u016f ov\u011b\u0161en\u00fd n\u011bkolika ta\u0161kami, rozhodn\u011b ale ne s tolika, co Gustav. Kupoval jsem v\u011bci, nakonec jsem to s jeho pomoc\u00ed fakticky zvl\u00e1dnul, a douf\u00e1m, \u017ee se to m\u00e9mu ku\u0159\u00e1kovi bude l\u00edbit, ale nejsou to tak velk\u00e9 v\u011bci, mysl\u00edm jako velikost\u00ed, jsou men\u0161\u00ed ne\u017e Gustavovy. Ale to je taky vlastn\u011b jedno. Ta jeho po\u010detn\u00e1 familie stoj\u00ed za to. Unaven\u011b ze sebe shod\u00edm bundu a \u010depici, tepl\u00e1 \u010delenka s n\u00ed let\u00ed jakbysmet do \u0161upl\u00edku. Doma je oproti venku tropick\u00e9 vedro, cel\u00fd se zpot\u00edm. Odkopnu boty do botn\u00edku, n\u011bjak se nestar\u00e1m, jestli tam budou p\u011bkn\u011b polo\u017eeny anebo jen hekticky odstr\u010deny. Billovi s takov\u00fdm chov\u00e1n\u00edm jist\u011b p\u0159\u00edklad ned\u011bl\u00e1m, ale kdy\u017e on je po\u0159\u00e1d tak stra\u0161n\u011b \u010dist\u00fd a nevinn\u00fd, bez ne\u0159esti\u2026 no, pokud se to nebere v\u0161echno do \u00fapln\u00e9ho slova, tak ano. Doposud byl bez jak\u00e9hokoliv h\u0159\u00edchu a ne\u0159esti. Je\u0161t\u011b te\u010f se mi chv\u011bj\u00ed kolena, kdy\u017e ti\u0161e opatrn\u011b na\u0161lapuji ztichl\u00fdm domem.<\/p>\n<\/div>\n
Fakt, \u017ee uvnit\u0159 nikdo nen\u00ed, bylo patrn\u00e9 u\u017e z venku, proto\u017ee byl d\u016fm cel\u00fd temn\u00fd, ale i tak se ve mn\u011b probouzej\u00ed touhy z d\u011btsk\u00fdch let, kdy jsem si hr\u00e1l na tajn\u00e9ho agenta. V\u0161ak p\u0159i pohledu do zrcadla se mus\u00edm s\u00e1m sob\u011b zasm\u00e1t. Nyn\u00ed jsem sp\u00ed\u0161 jako lupi\u010d, kdyby n\u011bjak\u00fd udatn\u00fd agent na stran\u011b dobra. Schov\u00e1m v\u0161echny d\u00e1rky na douf\u00e1m, \u017ee bezpe\u010dn\u00e9 m\u00edsto a t\u00e1hle z\u00edvnu. N\u011bjak m\u011b to nakupov\u00e1n\u00ed unavilo. Babi\u010dka s Billem se stejn\u011b je\u0161t\u011b kdesi potloukaj\u00ed\u2026 dovedu si p\u0159edstavit ty jej\u00ed n\u00e1kupn\u00ed trasy a man\u00e9vry. V\u017edycky jde jen pro p\u00e1r d\u016fle\u017eit\u00fdch drobn\u016fstek, kter\u00e9 n\u00e1m chyb\u00ed v z\u00e1sob\u011b, le\u010d fakt, \u017ee se pak dom\u016f taras\u00ed ov\u011b\u0161ena igelitkami z p\u0159epln\u011bn\u00e9ho n\u00e1kupn\u00edho ko\u0161\u00edku, je v\u011bc druh\u00e1. Ona se v\u016fbec v\u017edycky p\u0159ehnan\u011b staralo o to, jestli m\u00e1me co j\u00edst. Jako pan\u00ed hospodyn\u011b se tedy nezap\u0159e.<\/div>\n
Mal\u00e1tn\u011b si lehnu na postel a hlavu zabo\u0159\u00edm do Billova pol\u0161t\u00e1\u0159e. Ovon\u00edm jej a spokojen\u011b zav\u0159u o\u010di. Jeho jemn\u00e1, a\u017e kv\u011btinov\u00e1 v\u016fn\u011b, m\u011b spolehliv\u011b ukol\u00e9b\u00e1v\u00e1 a zav\u00e1d\u00ed zp\u00e1tky k v\u010derej\u0161\u00edmu ve\u010deru. U\u017e jej u sebe chci, a to prost\u011b hned!<\/p>\n<\/div>\n
(\u2026)<\/p>\n<\/div>\n
Trhnu sebou a prudce rozlep\u00edm o\u010di. Vystra\u0161en\u011b se posad\u00edm a sleduji dve\u0159e p\u0159ed sebou. N\u011bkolikr\u00e1t nech\u00e1pav\u011b mrk\u00e1m. Od spodu u\u017e do m\u00e9ho temn\u00e9ho pokoje dol\u00e9h\u00e1 matn\u00e9 sv\u011btlo a zvuk televize sv\u011bd\u010d\u00ed o tom, \u017ee pokud si n\u011bjak\u00fd zlod\u011bj jako kulisu nezapnul televizi, zbytek rodiny u\u017e je doma. T\u011b\u017ece si oddychnu a rukou si promnu cop\u00e1nky. Je\u0161t\u011b jednou se zabo\u0159\u00edm do vyh\u0159\u00e1t\u00fdch pe\u0159in a se \u0161iroce rozev\u0159en\u00fdma o\u010dima sleduj\u00edce strop, se sna\u017e\u00edm dostate\u010dn\u011b probudit. Jde to celkem ztuha, zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e si v\u016fbec nepamatuju, \u017ee jsem usnul. Zavrt\u00edm nad sebou hlavou a pomalu se vyd\u00e1m do koupelny, kde si opl\u00e1chnu obli\u010dej, a u\u017eu\u017e beru schody po dvou dol\u016f. Je mi trochu nejasn\u00fd, pro\u010d za mnou Bill nep\u0159i\u0161el a neprobudil m\u011b, kdy\u017e u\u017e jsou doma, ale t\u0159eba p\u0159i\u0161li p\u0159ed chvilkou. Nem\u00e1 cenu se t\u00edm n\u011bjak zaob\u00edrat. Babi\u010dka si hov\u00ed se \u0161\u00e1lkem von\u00edc\u00ed k\u00e1vy v j\u00eddeln\u011b u stolu a po\u017eitk\u00e1\u0159sky ji up\u00edj\u00ed, \u010dte velk\u00e9 noviny, a z\u00e1rove\u0148 lu\u0161t\u00ed k\u0159\u00ed\u017eovku v takov\u00e9 mali\u010dk\u00e9m \u010dasopise, kde jsou sam\u00e9 h\u00e1danky, sou\u010dasn\u011b m\u00e1 ale v merku jak m\u016fj p\u0159\u00edchod ze schod\u016f, tak i pu\u0161t\u011bnou televizi v ob\u00fdv\u00e1ku, nech\u00e1pu to. Nikdy jsem nech\u00e1pal, jak m\u016f\u017ee zvl\u00e1dat d\u011blat tolik \u010dinnost\u00ed nar\u00e1z.<\/p>\n<\/div>\n
„Ahoj, babi,“ zachrapt\u00edm je\u0161t\u011b trochu. „Jak jste se m\u011bli? A kde je Bill?“ rozhl\u00e9dnu se okolo sebe, kdy\u017e ho nikde nevid\u00edm, trochu ustra\u0161en\u011b babi\u010dku vyb\u00edz\u00edm pohledem, aby si s tou odpov\u011bd\u00ed posp\u00ed\u0161ila. Ale moje babi\u010dka si nejprve mus\u00ed dop\u00edt a pomalu polknou sousto, odlo\u017eit \u0161\u00e1lek zp\u00e1tky na st\u016fl, ruce polo\u017eit na noviny a zalo\u017eit dlan\u011b mezi sebe a sjet si m\u011b p\u0159\u00edsn\u00fdm pohledem, jako kdyby mi bylo p\u011bt, dob\u0159e si to pamatuji. O\u0161iju se, i kdy\u017e v\u00edm, \u017ee to d\u011bl\u00e1 schv\u00e1ln\u011b! Hraje si snad se mnou, co moje nervy vydr\u017e\u00ed? Tohle j\u00ed nedaruju!<\/p>\n<\/div>\n
„Ahoj, Tome,“ vl\u00eddn\u011b se usm\u011bje. „No, my jsme se m\u011bli bezvadn\u011b. Ode dne\u0161ka si budu br\u00e1t Billa na n\u00e1kupy pravideln\u011b, mus\u00edm ho trochu vycvi\u010dit. Chud\u00e1\u010dek. T\u011bch p\u00e1r ta\u0161ek z obchodu, kter\u00e9 se mnou nesl, vycucly pln\u011b jeho s\u00edly. \u0160el za tebou, ale proto\u017ee ty jsi star\u00fd ochrapa, necht\u011bl t\u011b budit a \u017ee se bude tedy d\u00edvat na poh\u00e1dky, no a usnul, brou\u010dek.“<\/div>\n
„Tys ho nechala tarasit t\u011bch sv\u00fdch p\u00e1r drobn\u016fstek? Babi! \u0158\u00edkal jsem ti, \u017ee kdy\u017e pojede\u0161 nakoupit, tak t\u011b tam klidn\u011b hod\u00edm autem.“<\/div>\n
„A j\u00e1 si to pamatuji,“ p\u0159isv\u011bd\u010d\u00ed mi babi\u010dka a j\u00e1 mus\u00edm odolat touze proto\u010dit o\u010di, p\u0159esto se za\u010dnu sm\u00e1t.<\/div>\n
„Tak j\u00e1 jdu toho na\u0161eho unaven\u00e9ho chud\u00e1\u010dka dopravit do postele,“ zazub\u00edm se na ni a v ob\u00fdv\u00e1ku jsem cobydup. Televizi nevyp\u00edn\u00e1m, babi\u010dka ji m\u00e1 jako kulisu, a kleknu si k pohovce, na kter\u00e9 se to moje klub\u00ed\u010dko choul\u00ed do deky. Pravideln\u011b oddechuje. Je tak stra\u0161n\u011b sladk\u00fd! C\u00edt\u00edm, jak mi srdce ples\u00e1 blahem. V\u017edy\u0165 u\u017e tady d\u00e1vno nemusel b\u00fdt\u2026 u\u017e d\u00e1vno jsem ho nemusel m\u00edt u sebe! Sm\u00ed\u0159en\u011b a \u0161\u0165astn\u011b p\u0159iv\u0159u o\u010di, pohlad\u00edm to svoje ku\u0159\u00e1tko po roz\u010dep\u00fd\u0159en\u00fdch havran\u00edch vlasech a m\u00e1lem srdce mi utrhne, kdy\u017e se neklidn\u011b zavrt\u00ed a \u017ealostn\u011b n\u011bco zak\u0148our\u00e1. N\u011bco se mu asi zd\u00e1, proto\u017ee i ze sp\u00e1nku vyhled\u00e1v\u00e1 moje dal\u0161\u00ed doteky.<\/p>\n<\/div>\n
„Poj\u010f za mnou, ty moje ku\u0159\u00e1tko,“ opatrn\u011b si ho vezmu do n\u00e1ru\u010de, nechci ho probudit, kdy\u017e tak unaven\u011b sp\u00ed. P\u0159esto si a\u017e na sv\u011btle v\u0161imnu, \u017ee jeho o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka nejsou \u010derno\u010dern\u00e1 a dokonale vyst\u00ednovan\u00e1 jako v\u017edycky, ale te\u010f jsou podivn\u011b sv\u011btl\u00e1, \u0161ed\u00e1 a rozmazan\u00e1. N\u011bkde dokonce tvo\u0159\u00ed \u0161mouhy pod jeho o\u010dima! Stoj\u00edm s n\u00edm pod sv\u011btlem a hled\u00edm na n\u011bj, jako kdyby p\u0159ilet\u011bl z Marsu. Nedomysl\u00edm ale fakt, \u017ee sv\u011btlo mu nejsp\u00ed\u0161 sv\u00edt\u00ed do o\u010d\u00ed, a m\u016fj mil\u00e1\u010dek se mi za\u010dne sv\u00edjet a ruce si strkat p\u0159es obli\u010dej, a\u017e se probud\u00ed. Zachrapt\u00ed a m\u017eik\u00e1 p\u0159ed sebe, rychle s n\u00edm popojdu do st\u00ednu na schody, ned\u011bl\u00e1 mi probl\u00e9m ho dr\u017eet, je lehou\u010dk\u00fd jako p\u00edrko.<\/p>\n<\/div>\n
„Tomi,“ op\u011bt moje jm\u00e9no tak jem\u0148ou\u010dce vyslov\u00ed a v tu r\u00e1nu, jako kdyby ve mn\u011b cosi vybuchlo a cel\u00fdm t\u011blem se te\u010f rozl\u00e9hal ten p\u0159\u00edjemn\u00fd pocit. Sklon\u00edm se k n\u011bmu a jemn\u011b ho pol\u00edb\u00edm, nau\u010den\u011b na\u0161pul\u00ed rty, na\u010de\u017e po na\u0161em odtr\u017een\u00ed tichounce mlasknou.<\/div>\n
„Promi\u0148, brou\u010dku,“ \u0161eptnu a \u010delem se ot\u00edr\u00e1m o to jeho, na n\u011bm\u017e mu le\u017e\u00ed neu\u010desan\u00e1 ofina. „Necht\u011bl jsem t\u011b probudit, ale n\u011bjak jsem se zdr\u017eel pod sv\u011btlem. U\u017e t\u011b ale nesu do postele, hm?“<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvne a tul\u00ed sv\u016fj obli\u010dej do m\u00e9ho tri\u010dka. Cestou do na\u0161eho pokoje mi je\u0161t\u011b unaven\u011b, nen\u00ed je\u0161t\u011b \u00fapln\u011b probuzen\u00fd, muml\u00e1, jak to bylo s babi\u010dkou pr\u00edma a \u017ee se mu to nakupov\u00e1n\u00ed l\u00edbilo. Bo\u017ee, jenom, a\u0165 z n\u011bj nen\u00ed n\u00e1kupn\u00ed \u0161\u00edlenec. Zasm\u011bju se svoj\u00ed vlastn\u00ed my\u0161lence a polo\u017e\u00edm ho na postel do rozestlan\u00fdch pe\u0159in. Rozsv\u00edt\u00edm lampi\u010dku a sednu si vedle n\u011bj. Sv\u00fdma velk\u00fdma o\u010dima na m\u011b kouk\u00e1 jako mal\u00e9 \u0161t\u011b\u0148\u00e1tko. Chyt\u00ed m\u00e9 ruce do sv\u00fdch a p\u0159itiskne si je k \u00fast\u016fm, za\u010dne je jemn\u011b l\u00edbat. Tohle d\u011bl\u00e1 \u010dasto. Usm\u011bju se a p\u0159itul\u00edm si ho k sob\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Jsi jin\u00fd,“ \u0161eptnu, a kdy\u017e si jej polo\u017e\u00edm do n\u00e1ru\u010de na sv\u00e9 nohy, prsty mu lehce rozt\u00edr\u00e1m zbytky \u0161ed\u00fdch st\u00edn\u016f, kter\u00e9 lemuj\u00ed jeho o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Nel\u00edb\u00edm se ti?“ zachrapt\u00ed ti\u0161e a ustra\u0161en\u011b. R\u00e1zn\u011b zavrt\u00edm hlavou a d\u00e1l pokra\u010duji v hlazen\u00ed a pozn\u00e1v\u00e1n\u00ed jeho tv\u00e1\u0159e, v tom letm\u00e9m rozt\u00edr\u00e1n\u00ed jeho l\u00ed\u010didel. P\u0159iv\u00edr\u00e1 o\u010di a mn\u011b je jasn\u00e9, \u017ee nem\u00e1 potuchy o tom, co s n\u00edm te\u010f d\u011bl\u00e1m.<\/div>\n
„Ale takhle to p\u0159eci v\u016fbec nemysl\u00edm, Billi,“ naklon\u00edm se a d\u00e1m mu pusu na \u010delo. „Jsi takov\u00fd m\u016fj and\u00edlek, moje sv\u011bt\u00fdlko,“ usm\u011bju se \u0161\u0165astn\u011b a se zatajen\u00fdm dechem st\u00edr\u00e1m mastnou \u0161edou. Ot\u00edr\u00e1m si ji do kalhot a je mi te\u010f \u00fapln\u011b jedno, \u017ee budou \u0161pinav\u00e9. M\u00e1 zav\u0159en\u00e9 o\u010di a poslepu si hraje s trs\u00e1tkem, kter\u00e9 jsem mu dal.<\/div>\n
„Co to d\u011bl\u00e1\u0161?“ opt\u00e1 se sm\u00ed\u0159liv\u011b. Je mi \u00fapln\u011b odevzdan\u00fd, tolik se mi l\u00edb\u00ed to, jak bezmezn\u011b mi v\u011b\u0159\u00ed.<\/div>\n
„V\u0161ak pak to uvid\u00ed\u0161,“ za\u0161ept\u00e1m mu do ou\u0161ka a obloukem mu rozma\u017eu posledn\u00ed ne\u010distoty<\/em> z o\u010d\u00ed. Odt\u00e1hnu od n\u011bj trochu hlavu a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b se na n\u011bj d\u00edv\u00e1m. Jeho tv\u00e1\u0159 a ple\u0165 m\u00e1 jednotnou sv\u011btlou barvu, kdepak u\u017e n\u011bjak\u00e9 tmav\u00e9 st\u00edny! Otev\u0159e o\u010di doko\u0159\u00e1n a kouk\u00e1 na m\u011b. Jeho \u0159asy jsou samy o sob\u011b po\u0159\u00e1d tolik dlouh\u00e9! Mus\u00edm se jednou rukou chytit za srdce. Je tak\u2026tak nadpozemsky kr\u00e1sn\u00fd!! Nen\u00ed namalovan\u00fd, te\u010f je \u00fapln\u011b p\u0159irozen\u00fd, jako elf z P\u00e1na prsten\u016f. Nasucho polknu a zpocen\u00e9 ruce ot\u0159u do sv\u00fdch voln\u00fdch rifl\u00ed. Chyt\u00edm jeho tv\u00e1\u0159 do sv\u00fdch dlan\u00ed a om\u00e1men\u011b ho sleduju. Je tak jin\u00fd! Tak jin\u00fd a p\u0159esto tolik stejn\u00fd. Bez l\u00ed\u010didel je je\u0161t\u011b k\u0159eh\u010d\u00ed a bezbrann\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e jsem si myslel.<\/p>\n<\/div>\n
„Jsi tak p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd, tak p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd, Pol\u00e1rko.“<\/p>\n<\/div>\n
O\u010d\u00edm je d\u00e1n tv\u016fj p\u011bkn\u00fd zevn\u011bj\u0161ek,<\/em><\/div>\n
srdci tv\u00e1 l\u00e1ska, m\u00e1 l\u00e1ska a m\u016fj vd\u011bk.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: Saj\u00fc & Lorett<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saj\u00fc & Lorett P\u0159edv\u00e1no\u010dn\u00ed shon Tom Zoufale si promnu \u010delo, unaven\u011b se usad\u00edm na lavi\u010dku ve velik\u00e9m obchodn\u00edm centru. Je tu milion kr\u00e1m\u016f a j\u00e1 nev\u00edm, co mu m\u00e1m koupit, aby jej to pot\u011b\u0161ilo. Hlavou mi v\u00ed\u0159\u00ed tolik n\u00e1pad\u016f, a p\u0159esto<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[287],"tags":[],"class_list":["post-12187","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-advent"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12187","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12187"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12187\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12187"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12187"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12187"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}