{"id":12196,"date":"2010-03-06T18:30:00","date_gmt":"2010-03-06T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12167"},"modified":"2010-03-06T18:30:00","modified_gmt":"2010-03-06T17:30:00","slug":"psano-osudem-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/03\/06\/psano-osudem-2-2\/","title":{"rendered":"Ps\u00e1no osudem 2\/2"},"content":{"rendered":"
autor: Bajik<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Du\u0161e \u010d\u00edslo 45 733 176 a p\u016fl,“ ozvalo se odn\u011bkud a j\u00e1 tu\u0161il, \u017ee to jsem ur\u010dit\u011b j\u00e1. Vlastn\u011b musel jsem to b\u00fdt j\u00e1, p\u0159ede mnou u\u017e nikdo nest\u00e1l. Ale\u2026 N\u011bco mi tu nesed\u011blo.<\/div>\n
„To jsi ty,“ \u0159ekla Dixie a popl\u00e1cala m\u011b po rameni. Nereagoval jsem.<\/div>\n
„A p\u016fl?“ oto\u010dil jsem se na Dixie a ta p\u0159ik\u00fdvla.<\/div>\n
V tu chv\u00edli mi to do\u0161lo. \u0158ekl bych, \u017ee \u00fapln\u011b v\u0161echno, co mi doj\u00edt m\u011blo.<\/div>\n
Du bist alles was ich bin<\/em><\/p>\n

Proto\u017ee on byl v\u0161echno, co jsem byl j\u00e1. Proto\u017ee jeho \u010d\u00edslo muselo b\u00fdt stejn\u00e9 jako to moje. Proto\u017ee on byl ta druh\u00e1 p\u016flka du\u0161e. A p\u016fl\u2026<\/p><\/div>\n

Jasn\u011b. V\u017edycky jsem ho vy\u0159adil jako prvn\u00edho, proto\u017ee to byl bratr, dvoj\u010de, proto\u017ee to by nebyl on, \u017ee by miloval n\u011bkoho jin\u00e9ho ne\u017e sebe, p\u0159ednostn\u011b. Proto\u017ee to bylo zak\u00e1zan\u00e9, proto\u017ee to bylo neuv\u011b\u0159iteln\u00e9. Proto\u017ee se to vymykalo v\u0161em z\u00e1sad\u00e1m. Ale\u2026<\/div>\n
To pro n\u011bj jsem znamenal v\u0161echno. To on se ke mn\u011b v posledn\u00ed dob\u011b choval nejzvl\u00e1\u0161tn\u011bji. To on mi byl \u00fapln\u011b nejbl\u00ed\u017ee. To do n\u011bj bych nikdy ne\u0159ekl, \u017ee by m\u011b mohl\u2026 milovat.<\/div>\n
To slovo zn\u011blo tak bl\u00e1zniv\u011b a sm\u00e1l bych se tomu, sm\u00e1l bych se sob\u011b, kdyby mi zrovna nem\u011blo j\u00edt o \u017eivot, doslova.<\/div>\n
„V\u011bd\u011bla jsem, \u017ee na to p\u0159ijde\u0161,“ \u0159ekla Dixie, stoupla si na \u0161pi\u010dky a l\u00edbla m\u011b na tv\u00e1\u0159. „Jsem na tebe py\u0161n\u00e1. A te\u010f jdi, po\u010dk\u00e1m na tebe za dve\u0159mi na opa\u010dn\u00e9 stran\u011b m\u00edstnosti,“ popostr\u010dila m\u011b v mate\u0159sk\u00e9m gestu a j\u00e1 ve\u0161el do velk\u00fdch, t\u011b\u017ek\u00fdch dve\u0159\u00ed. Nemohl jsem tomu uv\u011b\u0159it. Kv\u016fli Tomovi jsem te\u010f um\u00edral, dvakr\u00e1t. Jednou tady naho\u0159e, podruh\u00e9 tam dole, kdy\u017e m\u011b kone\u010dn\u011b z\u00e1chran\u00e1\u0159i vyprostili z Tomova auta. Fajn, jestli p\u0159e\u017eiju a budu si to pamatovat, p\u011bkn\u011b mu to spo\u010d\u00edt\u00e1m, ho\u0161\u00e1nkovi.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Dve\u0159e se za mnou zav\u0159ely a j\u00e1 ti\u0161e, s hloup\u00fdmi my\u0161lenkami ve sv\u00e9 hlav\u011b a p\u0159ihloupl\u00fdm v\u00edt\u011bzn\u00fdm \u00fasm\u011bvem, vstoupil do m\u00edstnosti. Byl to jako velk\u00fd s\u00e1l beze stropu. Na prot\u011bj\u0161\u00ed stran\u011b m\u00edstnosti byly dvoje dve\u0159e, tak jak \u0159ekla Dixie. Zaj\u00edmalo by m\u011b, kter\u00fdmi z nich pak projdu.<\/div>\n
„Va\u0161e \u010d\u00edslo,“ ozvalo se odkudsi a j\u00e1 oto\u010dil za t\u00edm divn\u00fdm, hlubok\u00fdm, tajemn\u00fdm hlasem hlavu.<\/div>\n
„45 733 176 a p\u016fl,“ vyklepl jsem z ruk\u00e1vu a netu\u0161il jsem, jak jsem mohl tak rychle \u0159\u00edct tak \u0161\u00edlen\u00fd \u010d\u00edslo, kdy\u017e jsem ho sly\u0161el jednou. N\u011bjak\u00fd nebesk\u00fd instinkt? Jen tak zn\u00e1t \u010d\u00edslo du\u0161e? Ta divn\u00e1 postava s hlubok\u00fdm hlasem m\u011bla obrovskou hlavu. N\u011bco jako Srdcov\u00e1 kr\u00e1lovna v Alence v \u0159\u00ed\u0161i div\u016f od Burtona. Pobl\u00ed\u017e toho stvo\u0159en\u00ed sed\u011bly je\u0161t\u011b dv\u011b osoby, ty v\u0161ak u\u017e vypadaly norm\u00e1ln\u011b. \u0158ekl bych, \u017ee to museli b\u00fdt n\u011bjac\u00ed poskoci, podle prvn\u00edho dojmu.<\/div>\n
Jeden z nich, sed\u00edc nalevo, podal Velk\u00e9 hlav\u011b n\u011bjakou slo\u017eku. \u017de by mou slo\u017eku? Velk\u00e1 hlava ji otev\u0159ela, p\u0159ejela po n\u00ed pohledem a zase polo\u017eila na st\u016fl p\u0159ed sebe.<\/div>\n
„V\u00edte, pro\u010d tu jste?“ zeptala se m\u011b t\u00edm sv\u00fdm hlasem, co mi po\u0159\u00e1d n\u011bjak ne\u0161el do hlavy; teda mohl jsem doufat, \u017ee tohle mi \u010d\u00edst my\u0161lenky nemohlo.<\/div>\n
„Byl jsem s t\u00edm sezn\u00e1men,“ \u0159ekl jsem. Ale tohle jsem nebyl j\u00e1. \u017de bych p\u0159ehodil na autopilota? Nikdy jsem takhle nemluvil. Najednou p\u0159ijdu do R\u00e1je a ejhle! Pro\u010d mi Dixie nic ne\u0159ekla?<\/div>\n
„A co s t\u00edm hodl\u00e1te d\u011blat?“<\/p>\n<\/div>\n
Uh, tak tohle jsem ne\u010dekal. Jak jako co s t\u00edm hodl\u00e1m d\u011blat? Co s t\u00edm snad hodlaj\u00ed d\u011blat oni, nebo Tom, ne?<\/div>\n
„V\u0161e, co se s t\u00edm bude d\u00e1t d\u011blat,“ odpov\u011bd\u011bl jsem po chv\u00edli. Doufal jsem, \u017ee to sta\u010d\u00ed. Nev\u011bd\u011bl jsem, jak to u Poroty chod\u00ed.<\/div>\n
Kdy\u017e se v\u0161ichni t\u0159i k sob\u011b naklonili, za\u010dal jsem b\u00fdt nerv\u00f3zn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e p\u0159edt\u00edm. Te\u010f to m\u011blo p\u0159ij\u00edt. M\u016fj rozsudek. Potily se mi dlan\u011b a srdce div nevysko\u010dilo z hrudi. Byl jsem v tuhle chv\u00edli v\u0161echno, jen ne klidn\u00fd.<\/div>\n
Kdy\u017e se ‚poskoci‘ odvr\u00e1tili od Velk\u00e9 hlavy, p\u0159i\u0161la m\u00e1 chv\u00edle.<\/div>\n
„Porota se usnesla, \u017ee v\u00e1\u0161 n\u00e1vrat na zemi jako ‚Bill Kaulitz‘ se zam\u00edt\u00e1. Pro opu\u0161t\u011bn\u00ed m\u00edstnosti pou\u017eijte dve\u0159e nalevo,“ uk\u00e1zala Velk\u00e1 hlava za sebe.<\/div>\n
Zam\u00edt\u00e1.<\/em><\/div>\n
To slovo bylo proklet\u00e9. V u\u0161\u00edch mi zn\u011blo d\u00e9le, ne\u017e m\u011blo. Nebyl jsem schopen slova, jedin\u00e9ho pohybu. Nechali m\u011b um\u0159\u00edt<\/em>. Zd\u00e1lo se, \u017ee moje odpov\u011b\u010f, \u017ee ud\u011bl\u00e1m v\u0161echno, nesta\u010dila. Cht\u011blo se mi um\u0159\u00edt\u2026 Aha, docela ironie. Pr\u00e1v\u011b jsem um\u0159el<\/em>. M\u00e9 srdce dotlouklo, m\u016fj dech se zastavil. I kdy\u017e jsem tolikr\u00e1t cht\u011bl v\u011bd\u011bt, jak\u00e9 to je, jak\u00fd to je pocit, ta slavn\u00e1 smrt, nikdy jsem to nemyslel v\u00e1\u017en\u011b, a\u0165 jsem byl v jak\u00e9koli situaci, kdy\u017e jsem na smrt pom\u00fd\u0161lel jako na osvobozen\u00ed. Nikdy jsem doopravdy<\/em> necht\u011bl um\u0159\u00edt.<\/div>\n
V\u0161echny pl\u00e1ny, \u017ee um\u0159u spole\u010dn\u011b s Tomem, aby se ani jeden z n\u00e1s netr\u00e1pil, byly v prachu. Nedok\u00e1zal jsem si p\u0159edstavit, co bude d\u011blat, a\u017e se neproberu, a\u017e budou v\u0161echny \u00fadery do m\u00e9 hrudi, a\u017e budou v\u0161echny polibky \u017eivota marn\u00e9, nav\u017edy ztracen\u00e9. Potk\u00e1m se s n\u00edm tady, nebo budou t\u00fdrat jak m\u011b, tak jej, a jeho pokusy vz\u00edt si \u017eivot budou ignorovat?<\/div>\n
„Ehm,“ upozornil jsem na sebe, kdy\u017e cht\u011bli zavolat dal\u0161\u00edho, hlas se mi neuv\u011b\u0159iteln\u011b klepal, „ne\u017e projdu dve\u0159mi, mohl bych se pod\u00edvat do knihy du\u0161e 45 733 176 a p\u016fl, Toma Kaulitze?“<\/div>\n
Koukli se na m\u011b jako na bl\u00e1zna, co \u017ee to po nich chci? Mysl\u00edm to v\u00e1\u017en\u011b? Ano, samoz\u0159ejm\u011b \u017ee to mysl\u00edm v\u00e1\u017en\u011b.<\/div>\n
„Je mezi \u017eiv\u00fdmi, jeho \u017divot se st\u00e1le p\u00ed\u0161e, je to proti v\u0161em z\u00e1kon\u016fm R\u00e1je!“ \u0159ekl ten sed\u00edc\u00ed napravo.<\/div>\n
„Je to naprosto nep\u0159\u00edpustn\u00e9!“ souhlasil ten sed\u00edc\u00ed napravo.<\/div>\n
„Jen chci v\u011bd\u011bt, kde jsem ud\u011blal chybu, jak dlouho to trv\u00e1. Nechci nijak zas\u00e1hnout do jeho \u017divota,“ ospravedl\u0148oval jsem se. Nehodlal jsem ud\u011blat \u017e\u00e1dn\u00fd p\u0159estupek v\u016f\u010di ostatn\u00edm, jen jsem se cht\u011bl pod\u00edvat, co za\u017e\u00edval, kdy\u017e se na m\u011b pod\u00edval, kdy\u017e m\u011b poslouchal, kdy\u017e cokoli. Cht\u011bl jsem v\u011bd\u011bt, jak moc m\u011b\u2026 miluje<\/em>.<\/div>\n
„Doneste mu tu knihu,“ \u0159ekla Velk\u00e1 hlava.<\/div>\n
„Ale v\u017edy\u0165 to je-“ spustili ti dva najednou.<\/div>\n
„Pravidla ur\u010duji j\u00e1! Doneste mu tu zpropadenou kopii!“ zopakovala p\u0159\u00edsn\u011bji Velk\u00e1 hlava a j\u00e1 j\u00ed v\u011bnoval d\u011bkovn\u00fd pohled. „Nem\u00e1me tu jen jeho! Venku \u010dekaj\u00ed \u0159ady du\u0161\u00ed, tak pohn\u011bte zadky!“<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ hlesl jsem t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b, kdy\u017e mi jeden z nich podal knihu. Velk\u00e1 hlava luskla prsty a j\u00e1 se ocitl pry\u010d, jakoby v n\u011bjak\u00e9 tmav\u00e9 bublin\u011b daleko, daleko od R\u00e1je, od Poroty, od s\u00edn\u011b bez stropu. S\u00e1m s knihou a Smrt\u00ed.<\/div>\n
Zhluboka jsem se nadechnul, i kdy\u017e mrtv\u00e9 du\u0161e kysl\u00edk k \u017eivotu nepot\u0159ebuj\u00ed, a zad\u00edval se dlouze na knihu, na kter\u00e9 bylo pouze \u010d\u00edslo. Nem\u011bl jsem n\u011bjak odvahu nahl\u00e9dnout do n\u00ed. Bylo to jako \u010d\u00edst si ciz\u00ed den\u00edk. Ale co, jemu to stejn\u011b vadit nebude a nikdy se to nedozv\u00ed, kdy\u017e tady z\u016fstanu na v\u011bky v\u011bk\u016f.<\/div>\n
Zpocen\u00e9 dlan\u011b jsem si ot\u0159el do kalhot a otev\u0159el jsem knihu. Sv\u011btlo vyza\u0159uj\u00edc\u00ed z jej\u00edch str\u00e1nek bylo oslepuj\u00edc\u00ed, proplulo temnotou v bublin\u011b a je\u0161t\u011b d\u00e1l. Z\u00e1\u0159il jsem jako hv\u011bzda. Jako opravdov\u00e1 hv\u011bzda na no\u010dn\u00ed obloze.<\/p>\n<\/div>\n
–Sp\u00ed. Sleeping beauty. Chud\u00e1\u010dek m\u016fj unaven\u00fd. A to byl tak zv\u011bdav\u00fd, jak ten film dopadne. To pot\u00e1p\u011bn\u00ed ho asi zmohlo. Chv\u00edli se jen d\u00edv\u00e1m, jak klidn\u011b oddechuje. Vypnu televizi. Aspo\u0148 bych ho mohl odn\u00e9st do postele. Do jeho nebo do sv\u00e9?<\/em><\/div>\n
Jak dlouho to budu muset je\u0161t\u011b tajit? Nebo\u2026 Jak mu to m\u00e1m sakra \u0159\u00edct? Br\u00e1cho, miluju t\u011b? Nebo je je\u0161t\u011b moc brzo na to mu to \u0159\u00edct? V\u0161echno by bylo jednodu\u0161\u0161\u00ed, kdybych v\u011bd\u011bl, jak zareaguje. Bo\u017ee, jak dlouho to budu muset je\u0161t\u011b p\u0159edst\u00edrat, tu lhostejnost?<\/em><\/div>\n
Vezmu jej opatrn\u011b do n\u00e1ru\u010de a on obmot\u00e1 ruce kolem m\u00e9ho krku. Nijak se nezdr\u00e1h\u00e1. N\u011bco ti\u0161e zamru\u010d\u00ed, zat\u00edmco jej nesu p\u0159es pr\u00e1h jako nev\u011bstu, jako mou malou \u010dernou nev\u011bstu. Polo\u017e\u00edm jej do rozestlan\u00e9 postele, t\u011b\u017eko se zbav\u00edm pocitu, \u017ee jsem ho m\u011bl v n\u00e1ru\u010di, \u017ee jsem jej m\u011bl tak moc bl\u00edzko. Jeho \u010dern\u00e9 vlasy kontrastuj\u00ed i uprost\u0159ed noci s b\u00edl\u00fdmi pol\u0161t\u00e1\u0159ky na posteli. Zakryji jej po bradu tenkou b\u00edlou dekou a pohlad\u00edm jej po tv\u00e1\u0159i. Dlouze vydechne a lehce se mu zk\u0159iv\u00ed \u00fasta v \u00fasm\u011bvu. V kr\u00e1sn\u00e9m \u00fasm\u011bvu, kter\u00fd pat\u0159\u00ed jen a jen mn\u011b.<\/em><\/div>\n
Nahnu se k n\u011bmu a pol\u00edb\u00edm jej kr\u00e1tce na \u010delo. „Spi sladce, B\u00ed.“-<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Aha, tak takhle jsem se tenkr\u00e1t dostal do t\u00e9 postele. Nemohlo za to ale jen to pot\u00e1p\u011bn\u00ed, vypil jsem tro\u0161ku v\u00edc v\u00edna a\u2026 Usm\u011bju se. Jako mal\u00e1 \u010dern\u00e1 nev\u011bsta. Vtipn\u00e9. Kdybych se dostal zp\u00e1tky dol\u016f, p\u011bkn\u011b bych mu tu nev\u011bstu vyb\u00edlil.<\/div>\n
Oto\u010dil jsem o n\u011bkolik des\u00edtek str\u00e1nek d\u00e1l. I kdy\u017e jsem prvn\u011b cht\u011bl oto\u010dit str\u00e1nky zp\u00e1tky, abych vid\u011bl, kdy TO vlastn\u011b za\u010dalo, ale n\u011bco mi \u0159\u00edkalo, \u017ee je to zbyte\u010dn\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
–„Tak co na ty fotky \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“ zept\u00e1 se m\u011b nevinn\u011b, d\u00edvaj\u00edc se mi p\u0159es rameno na obrazovku laptopu, kde \u0161ipkami proj\u00ed\u017ed\u00edm jeho fotky z focen\u00ed pro Stern. Po ka\u017ed\u00e9m nov\u00e9m focen\u00ed byl na sebe tak py\u0161n\u00fd. A j\u00e1 samoz\u0159ejm\u011b na n\u011bj.<\/em><\/div>\n
Co na to \u0159\u00edk\u00e1m? M\u016f\u017eu snad na to n\u011bco \u0159\u00edct? Chod\u00edc\u00ed dokonalost. Kolikr\u00e1t chce je\u0161t\u011b sly\u0161et, \u017ee \u017e\u00e1dn\u00e1 sebehez\u010d\u00ed \u017eensk\u00e1 ani chlap na n\u011bj prost\u011b nem\u00e1? \u017de on je prost\u011b \u010d\u00edslo jedna, a\u0165 u\u017e si bulv\u00e1rn\u00ed \u010dasopisy a jejich pitom\u00e9 ankety o nejo\u0161kliv\u011bj\u0161\u00ed \u017eenskou \u0159\u00edkaj\u00ed, co cht\u011bj\u00ed? V\u017edy\u0165 on je kluk, a kdo jin\u00fd, ne\u017e j\u00e1, by to m\u011bl v\u011bd\u011bt nejl\u00edp?<\/em><\/div>\n
„Up\u0159\u00edmn\u011b? Vypad\u00e1\u0161 jak d\u011bvka, ale t\u011bm dvan\u00e1ctk\u00e1m, co t\u011b zbo\u017e\u0148uj\u00ed, se to bude l\u00edbit,“ \u0159ekl jsem a on na m\u011b jen vypl\u00e1zne jazyk. Dob\u0159e, nebude se l\u00edbit jen dvan\u00e1ctk\u00e1m, ale taky mn\u011b. Dok\u00e1\u017ee b\u00fdt tak nehor\u00e1zn\u011b sexy, a\u017e bych ho n\u011bkdy nejrad\u0161i p\u0159irazil ke st\u011bn\u011b a vy\u0161ukal mu mozek z hlavy. No, bude to t\u011b\u017ek\u00fd turn\u00e9.<\/em><\/div>\n
„Zas jen z\u00e1vid\u00ed\u0161, \u017ee vypad\u00e1m l\u00edp a nepot\u0159ebuju k tomu Photoshop,“ op\u00e1\u010d\u00ed mi rozpustile a posad\u00ed se na pohovku. Chv\u00edli nic ne\u0159\u00edk\u00e1, jen na m\u011b kouk\u00e1 a p\u0159ihlouple se cul\u00ed. Je k se\u017er\u00e1n\u00ed, sakra. Nic netu\u0161\u00ed, cukr\u00e1tko. Mo\u017en\u00e1 bych mu to m\u011bl \u0159\u00edct co nejd\u0159\u00edv, bude to dobr\u00fd jak pro m\u011b, tak pro n\u011bj. Nebo rad\u011bji po\u010dkat, a\u017e skon\u010d\u00ed turn\u00e9? Zaklapnu notebook a oto\u010d\u00edm se na \u017eidli \u010delem k n\u011bmu.<\/em><\/div>\n
Povzdechne si a jeho \u00fasm\u011bv zmiz\u00ed. „Boj\u00edm se, \u017ee to nezvl\u00e1dnu,“ \u0159\u00edk\u00e1 t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161iteln\u011b.<\/em><\/div>\n
„Co nezvl\u00e1dne\u0161?“ stoupnu si a jdu k n\u011bmu. Pokr\u010d\u00ed rameny a ruce slo\u017e\u00ed do kl\u00edna. Posad\u00edm se vedle n\u011bj a \u010dek\u00e1m, co z n\u011bj vypadne. Stejn\u011b jsou v\u0161echny jeho obavy \u0161patn\u00e9, on v\u017edycky v\u0161echno zvl\u00e1dne na v\u00fdbornou.<\/em><\/div>\n
„To turn\u00e9\u2026 Tolik koncert\u016f za tak kr\u00e1tkou dobu\u2026“<\/em><\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee by to bylo jinak, kdyby v\u0161ichni nev\u011bd\u011bli, \u017ee to zvl\u00e1dne\u0161? Vzpome\u0148 si, jak ses b\u00e1l p\u0159ed na\u0161\u00edm prvn\u00edm velk\u00fdm koncertem. Zvl\u00e1dnul jsi to napoprv\u00e9 l\u00edp ne\u017e kdokoli jin\u00fd. Zbyte\u010dn\u011b se stresuje\u0161,“ \u0159\u00edk\u00e1m a pomalu mu mas\u00edruju rameno. „Jedl jsi u\u017e dneska v\u016fbec n\u011bco?“ zept\u00e1m se ho, kdy\u017e mu zakru\u010d\u00ed v b\u0159\u00ed\u0161ku. Mohla by to b\u00fdt dobr\u00e1 p\u0159\u00edle\u017eitost mu to \u0159\u00edct.<\/em><\/div>\n
„N\u011bco m\u00e1lo,“ odpov\u00ed ti\u0161e.<\/em><\/div>\n
„Tak poj\u010f, pojedeme se n\u011bkam naj\u00edst,“ \u0159\u00edk\u00e1m a vstanu p\u0159itom z pohovky. „A bude\u0161 se usm\u00edvat, paparazzi t\u011b nem\u016f\u017eou chytit jako smutn\u00e9ho, v\u00ed\u0161, co by to bylo zase kec\u016f v Bildu?“-<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Dne\u0161n\u00ed odpoledne. Povzdechnul jsem si. Po\u0159\u00e1d jsem to m\u011bl v \u017eiv\u00fd pam\u011bti. Sed\u011bli jsme v aut\u011b a jeli dom\u016f, kdy\u017e najednou se na k\u0159i\u017eovatce, kter\u00e1 byla celou dobu pr\u00e1zdn\u00e1, objevilo auto a narazilo do Tomova. Na stranu spolujezdce. Tam, kde jsem sed\u011bl j\u00e1.<\/div>\n
P\u0159elistuju o dv\u011b str\u00e1nky d\u00e1l. V\u017edy\u0165 jsme ani na tu ve\u010de\u0159i nestihli dorazit.<\/p>\n<\/div>\n
-Airbagy vyst\u0159elily, jen co se ciz\u00ed auto dotklo toho m\u00e9ho. Auto se n\u011bkolikr\u00e1t oto\u010d\u00ed jak ru\u010di\u010dky na hodink\u00e1ch. Jedin\u00e9, co c\u00edt\u00edm, je strach a panika. Jakmile auto zastav\u00ed, bouchnu se \u010delem o volant. Tro\u0161ku dezorientovan\u011b se pod\u00edv\u00e1m na Billa.<\/em><\/div>\n
Neh\u00fdb\u00e1 se. St\u0159epy z ok\u00e9nka m\u00e1 za\u0159ezan\u00e9 v jeho tenk\u00e9m kab\u00e1tku a v obli\u010deji, b\u00edl\u00e9 tri\u010dko je pot\u0159\u00edsn\u011bn\u00e9 krv\u00ed. Jen d\u00edky jeho lehce se nadzved\u00e1vaj\u00edc\u00ed hrudi uzn\u00e1m, \u017ee \u017eije. Nedovedu si v\u0161ak p\u0159edstavit, co v\u0161echno mu m\u016f\u017ee b\u00fdt. M\u016f\u017ee m\u00edt zl\u00e1manou nohu, \u017eebra, p\u00e1nev.<\/em><\/div>\n
Rychle si odepnu p\u00e1s a polo\u017e\u00edm prsty na Bill\u016fv krk, abych c\u00edtil jeho tep. Je stra\u0161n\u011b slab\u00fd. Odepnu i jeho p\u00e1s a Bill bezvl\u00e1dn\u011b spadne. Pohotov\u011b jej chytnu a posad\u00edm zp\u00e1tky do seda\u010dky s t\u00edm, \u017ee seda\u010dku tro\u0161ku naklon\u00edm dozadu.<\/em><\/div>\n
S\u00e1hnu po mobilu a vol\u00e1m z\u00e1chranku. A hasi\u010de, proto\u017ee jej z auta nevyt\u00e1hnu. A policajty, proto\u017ee ten hajzl, co tu nehodu zp\u016fsobil, nesm\u00ed odej\u00edt bez trestu.<\/em><\/div>\n
Odhrnu tomu mal\u00e9mu zatemn\u011bl\u00e9mu slun\u00ed\u010dku vl\u00e1sky z \u010dela. Oh, sakra. Te\u010de z n\u011bj krve jak z vola. Promi\u0148, Bille. D\u00e1m mu prst pod nos, uf, jeho dech se lehce odr\u00e1\u017e\u00ed na m\u00e9 k\u016f\u017ei. D\u00fdch\u00e1. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d d\u00fdch\u00e1.<\/em><\/div>\n
„Bill\u00ed. Br\u00e1\u0161ko,“ sna\u017e\u00edm se jej vzbudit a lehce ho popl\u00e1c\u00e1v\u00e1m po t\u00e9 zdrav\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Panebo\u017ee, mus\u00ed se vzbudit! Prost\u011b mus\u00ed! Jinak\u2026 Nev\u00edm, co bych jinak d\u011blal. Nikdy jsem nepomyslel, \u017ee by\u2026 Ne, ne, on je nesmrteln\u00fd. Prost\u011b neum\u0159e. Je to jen\u2026 mal\u00e1 r\u00e1na; zahoj\u00ed se a bude to v po\u0159\u00e1dku. Z hlavy v\u017edycky te\u010de hodn\u011b krve. Ale\u2026 co je pak ta skvrna na b\u0159i\u0161e?<\/em><\/div>\n
Ne, nesm\u00edm myslet na nejhor\u0161\u00ed. Oklepe se a bude to fajn. Jako poka\u017ed\u00e9. Nem\u016f\u017ee se p\u0159ece nic st\u00e1t. Mus\u00ed se probrat. –<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Tak na tohle nem\u00e1m. Vzhl\u00e9dnul jsem od knihy a rychle zamrkal, abych zahnal slzy. Tyhle jeho\u2026 optimistick\u00fd \u00favahy. Nedovedu si p\u0159edstavit, co bych d\u011blal j\u00e1, kdyby tam sed\u011bl on. Myslel bych na to sam\u00e9? \u017de m\u011b neopust\u00ed? \u017de to p\u0159e\u017eije? Nebo bych rad\u011bji sjel autem z \u00fatesu, abych zbavil bolesti oba?<\/div>\n
P\u0159el\u00edtnu o\u010dima dal\u0161\u00edch p\u00e1r \u0159\u00e1dk\u016f. Tentokr\u00e1t u\u017e to neustoj\u00edm a opravdu se rozbre\u010d\u00edm. Jo, opravdu m\u011b miluje. Tohle nejsou tak moc obavy ze strany dvoj\u010dete. Miluje m\u011b, miluje m\u011b, miluje m\u011b. A j\u00e1 byl celou tu dobu tak slep\u00fd a ni\u010deho si nev\u0161imnul. Kdyby to tele d\u00e1valo tohle v\u00edc najevo! Anebo j\u00e1 m\u011bl b\u00fdt v\u0161\u00edmav\u011bj\u0161\u00ed. Ud\u011blal bych cokoli, abych mohl vr\u00e1tit \u010das a v\u0161imnout si toho, nechat si to \u0159\u00edct.<\/p>\n<\/div>\n
-Tak jako te\u010f jsem se je\u0161t\u011b nikdy o nikoho neb\u00e1l. Le\u017e\u00ed\u0161 tu tak bezmocn\u011b na nos\u00edtk\u00e1ch, l\u00e9ka\u0159i zji\u0161\u0165uj\u00ed, co ti vlastn\u011b je, a j\u00e1 se strachuju. Boj\u00edm se tak moc, \u017ee se neprobud\u00ed\u0161, l\u00e1sko. Cht\u011bl bych ti pomoct, ale nev\u00edm jak. Jen tady doktor\u016fm p\u0159ek\u00e1\u017e\u00edm. M\u011bl bych uhnout, aby t\u011b mohli zachr\u00e1nit. Proto\u017ee bez tebe by \u017eivot nem\u011bl smysl. U\u017e zase mluv\u00edm, mysl\u00edm k tob\u011b. V\u00ed\u0161 to? C\u00edt\u00ed\u0161 to?<\/em><\/div>\n
„Zvl\u00e1dne\u0161 to, Bill\u00ed,“ za\u0161ept\u00e1m mu do vlas\u016f, s\u00e1m sob\u011b si nalh\u00e1v\u00e1m, a vezmu jeho dla\u0148 do sv\u00fdch rukou a lehce ji zm\u00e1\u010dknu. T\u0159eba v\u00ed, \u017ee tady jsem. T\u0159eba m\u011b sly\u0161\u00ed. K\u00e9\u017e by m\u011b sly\u0161el. K\u00e9\u017e by se to splnilo. V\u0161echno se zd\u00e1 b\u00fdt zma\u0159en\u00e9, kdy\u017e za\u010dne i doktorka panika\u0159it.<\/em><\/div>\n
„Heinrichu, ztr\u00e1c\u00edme ho!“ zak\u0159i\u010d\u00ed na druh\u00e9ho o\u0161et\u0159uj\u00edc\u00edho a ten m\u011b odsune na stranu. Jednaj\u00ed rychle. V\u0161echno to sleduju z koutu sanitky a modl\u00edm se, aby p\u0159e\u017eil. Ma\u010dkaj\u00ed jeho hrudn\u00edk a sna\u017e\u00ed se uv\u00e9st jeho srdce zase do pohybu. L\u00e9ka\u0159ka se skl\u00e1n\u00ed, aby mu vtiskla polibek \u017eivota. Ale bez v\u00fdznamu. D\u00e1l si tam v klidu le\u017e\u00ed a krv\u00e1c\u00ed. Sakra, Bille, tohle mi nem\u016f\u017ee\u0161 ud\u011blat!!!<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tohle bylo v\u0161echno. Zaklapl jsem kn\u00ed\u017eku a v tom okam\u017eiku se ocitnul v s\u00e1le bez stropu. Velk\u00e1 hlava si ode m\u011b vzala kn\u00ed\u017eku, rychle mi ji vytrhla z ruky, snad se b\u00e1la, abych ji nezamok\u0159il slzami je\u0161t\u011b v\u00edc, a \u0161la si sednout na sv\u00e9 v\u00fdsostn\u00e9 m\u00edsto.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ hlesl jsem je\u0161t\u011b jednou ti\u0161e a ot\u0159el jsem si o\u010di. Teprve te\u010f jsem si uv\u011bdomil, \u017ee nejsem nal\u00ed\u010den\u00fd. Na m\u00e9 ruce nebyla \u017e\u00e1dn\u00e1 stopa po rozmazan\u00e9 \u0159asence nebo tu\u017ece. Byl jsem \u010dist\u00fd.<\/div>\n
Rozev\u0159i n\u00e1ru\u010d, R\u00e1ji, hv\u011bzda p\u0159ich\u00e1z\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Velk\u00e1 hlava ud\u011blala pouze posunek rukou. „Dve\u0159e napravo,“ \u0159ekla r\u00e1zn\u011b.<\/div>\n
Po\u010dkat. P\u0159edt\u00edm \u0159ekla dve\u0159e nalevo. Znamen\u00e1 to, \u017ee m\u011b nech\u00e1 j\u00edt zp\u00e1tky?<\/div>\n
„P\u0159edt\u00edm-„<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 jsem se p\u0159edt\u00edm spletl. Odejd\u011bte dve\u0159mi napravo!“ zak\u0159i\u010dela na m\u011b a nenechala m\u011b ani dopov\u011bd\u011bt v\u011btu. Sklopil jsem hlavu a \u0161el jsem tam, kam mi poru\u010dila. Necht\u011bl jsem tam u\u017e b\u00fdt. Cht\u011bl jsem pod\u011bkovat, ale\u2026 Byl jsem z toho tak vedle.<\/div>\n
Panebo\u017ee, pustila m\u011b, pustila m\u011b! Nemohlo to b\u00fdt mo\u017en\u00e9. Cel\u00e9 mi to p\u0159ipadalo jako sen. Prvn\u011b ne, a nakonec jo. Tome, let\u00edm za tebou!<\/div>\n
T\u00e9m\u011b\u0159 jsem p\u0159eb\u011bhnul s\u00e1l a otev\u0159el dve\u0159e napravo. St\u00e1la za nimi Dixie a \u010dekala na m\u011b. Nemusela nic \u0159\u00edkat a j\u00e1 nemusel taky nic \u0159\u00edkat. Objala m\u011b.<\/div>\n
„Nechala jsem ho nahl\u00e9dnout do m\u00e9 hlavy, aby vid\u011bl, co si mysl\u00ed\u0161. Nedovede\u0161 si p\u0159edstavit, jak moc to bolelo,“ za\u0161eptala mi do ucha.<\/div>\n
„Tos ty?“ zeptal jsem se jednodu\u0161e a pod\u00edval se j\u00ed do zelen\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„V \u017eivot\u011b jsem neud\u011blala nic p\u0159esv\u011bd\u010div\u011bj\u0161\u00edho. Uznal, \u017ee to mo\u017en\u00e1 p\u0159ehnal, \u017ee si to m\u011bl nechat chvilku promyslet. Vr\u00e1t\u00ed t\u011b na zem, a to je hlavn\u00ed, nebo ne?“ usm\u00e1la se na m\u011b povzbudiv\u011b mezi slzami.<\/div>\n
„Jo, to je. T\u011b\u0161\u00ed\u0161 se, a\u017e se vr\u00e1t\u00ed\u0161 ke knize, \u017ee?“ usm\u00e1l jsem se na ni j\u00e1.<\/div>\n
„Ani netu\u0161\u00ed\u0161 jak moc,“ pustila m\u011b z objet\u00ed. „A te\u010f b\u011b\u017e, nenech ho se b\u00e1t,“ popostr\u010dila m\u011b.<\/div>\n
„Budu si to pamatovat? V\u00ed\u0161, tebe, R\u00e1j\u2026“<\/div>\n
„Z\u00e1le\u017e\u00ed na tom, jestli si to bude\u0161 cht\u00edt nechat v pam\u011bti. Hlavn\u011b to u\u017e te\u010f nepokaz,“ \u0159ekla Dixie a j\u00e1 se propadl do tmy. Pokolik\u00e1t\u00e9 dneska u\u017e?<\/p>\n<\/div>\n
Nebylo kolem m\u011b nic jin\u00e9ho ne\u017e tma. Tma a chlad. Padal jsem, nev\u00edm jak dlouho, nev\u00edm kam. A pak\u2026<\/div>\n
C\u00edtil jsem znovu vzduch ve sv\u00fdch plic\u00edch, srdce mi ude\u0159ilo o \u017eebra. Byl jsem tam. Znovu a znovu a nikdy se u\u017e nenech\u00e1m vz\u00edt zp\u00e1tky. Znovu jsem c\u00edtil tu tupou bolest hlavy a vlastn\u011b m\u011b bolelo cel\u00e9 t\u011blo.<\/div>\n
„M\u00e1me ho!“ zak\u0159i\u010dela doktorka a m\u011b div nepraskly bub\u00ednky. Tro\u0161ku ohleduplnosti na zran\u011bn\u00e9ho? Posv\u00edtili mi baterkou do oka. \u00da, bol\u00ed, bol\u00ed, bol\u00ed. Nen\u00ed nic lep\u0161\u00edho ne\u017e ostr\u00e9 sv\u011btlo do o\u010d\u00ed. D\u011bkuju mockr\u00e1t.<\/div>\n
Poc\u00edtil jsem \u00falevu. Ta panika p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed od Toma utichla. Byl tam se mnou a byl \u0161\u0165astn\u00fd. Mo\u017en\u00e1 ne moc, ale bylo mu l\u00edp. Podstatn\u011b l\u00edp.<\/p>\n<\/div>\n
~\u00b0~<\/div>\n
Pomali\u010dku jsem otev\u0159el o\u010di, i kdy\u017e to \u0161lo p\u0159es m\u00e1 zt\u011b\u017ekl\u00e1 v\u00ed\u010dka t\u011b\u017eko. Ostr\u00e9 sv\u011btlo mi dalo r\u00e1nu p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed, ale ust\u00e1l jsem to. Musel jsem. Byla to taky jedin\u00e1 bolest, kterou jsem zat\u00edm c\u00edtil.<\/div>\n
„Probral se,“ \u0159ekl \u017eensk\u00fd hlas a osoba p\u0159isko\u010dila ke mn\u011b. Chvilku mi trvalo, ne\u017e jsem zaost\u0159il, a pod tou osobou vid\u011bl m\u00e1mu. „Tolik jsem se o tebe b\u00e1la, zlat\u00ed\u010dko,“ \u0159ekla a l\u00edbla m\u011b na \u010delo.<\/div>\n
Cht\u011bl jsem j\u00ed \u0159\u00edct, \u017ee ji r\u00e1d vid\u00edm, ale z krku vy\u0161lo jen chr\u010den\u00ed.<\/div>\n
„Nenam\u00e1hej se, Bill\u00ed,“ \u0159ekla a pohladila m\u011b lehce po \u010dele. Cht\u011bl jsem se pod\u00edvat po m\u00edstnosti, ale zacl\u00e1n\u011bla tam. Nikoho jsem p\u0159es ni nevid\u011bl. Okolo krku jsem m\u011bl l\u00edmec, ani hlavou jsem nemohl pohnout. Jo, skv\u011bl\u00fd, na co je\u0161t\u011b p\u0159ijdu?<\/div>\n
„Poj\u010f, Sim, nech\u00e1me ho odpo\u010d\u00edvat,“ \u0159ekl Gordon a zatahal m\u00e1mu za ruku. „Uzdrav se, chlape,“ \u0159ekl mi a j\u00e1 se prost\u011b musel usm\u00e1t. Jinak to ani ne\u0161lo.<\/div>\n
„Z\u00edtra za tebou p\u0159ijdu sama, bez tohodle bru\u010douna,“ \u0161pitla m\u00e1ma nahlas, usm\u00e1la se a znovu m\u011b pohladila po \u010dele.<\/div>\n
Cht\u011bl jsem \u0159\u00edct, a\u0165 tady z\u016fstanou. Necht\u011bl jsem tady b\u00fdt s\u00e1m. Kde je vlastn\u011b Tom? Obvi\u0148oval se z toho, \u017ee m\u011b cht\u011bl vz\u00edt na ve\u010de\u0159i a nevy\u0161lo to? \u017de to dopadlo \u00fapln\u011b jinak?<\/div>\n
„D\u00edk, mami. Gordone,“ zachraptil jsem a m\u00e1ma mi je\u0161t\u011b od dve\u0159\u00ed zam\u00e1vala. R\u00e1d jsem ji vid\u011bl \u0161\u0165astnou. To on ji d\u011blal \u0161\u0165astnou. A ur\u010dit\u011b i ta skute\u010dnost, \u017ee jsem \u017eiv\u00fd. Utekl jsem hrobn\u00edkovi z lopaty. Doslovn\u011b.<\/div>\n
„D\u00edky, Dixie,“ za\u0161eptal jsem si pro sebe a zav\u0159el o\u010di.<\/div>\n
„Kdopak je Dixie? N\u011bjak\u00e1 sest\u0159i\u010dka?“ zeptal se m\u011b hlas a j\u00e1 prudce otev\u0159el o\u010di. V\u017edy\u0165 jsem ho nevid\u011bl. Nebyl tam. No, mo\u017en\u00e1 to bylo t\u00edm, \u017ee m\u00edstnost byla velk\u00e1 a j\u00e1 nemohl oto\u010dit hlavou. Jo, to bude ono.<\/div>\n
„Tome?“ \u0161eptl jsem a jmenovan\u00fd p\u0159i\u0161el k posteli a sednul si na kraj.<\/div>\n
„\u00c1no?“ usm\u00e1l se na m\u011b. „Kdopak je Dixie?“ zeptal se m\u011b je\u0161t\u011b jednou a zvednul postel tak, abych sed\u011bl. Au, p\u00edchlo m\u011b mezi \u017eebry. A zase a zase. Bolelo to. Zkroutil jsem obli\u010dej v bolestn\u00e9 grimase.<\/div>\n
„Nepochopil bys to,“ \u0159ekl jsem jen zt\u011b\u017eka. „Mohl bys m\u011b zas polo\u017eit, pros\u00edm?“<\/div>\n
„Oh, promi\u0148. Zapomn\u011bl jsem,“ \u0159ekl a zase mi postel polo\u017eil. Ruku, ve kter\u00e9 jsem m\u011bl zavedenou hadi\u010dku od kapa\u010dky, mi polo\u017eil na b\u0159icho a sednul si bl\u00ed\u017e ke mn\u011b. Odhrnul mi vlasy z \u010dela, okolo kter\u00e9ho jsem m\u011bl obvaz. „B\u00e1l jsem se o tebe. M\u00e1lem ses neprobral, v\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm. Ale m\u011bl jsem aspo\u0148 \u010das, abych se dozv\u011bd\u011bl spoustu zaj\u00edmav\u00fdch v\u011bc\u00ed. V\u00ed\u0161, kdy\u017e mi prob\u011bhl \u017eivot p\u0159ed o\u010dima, n\u011bjak mi do\u0161lo, \u017ee to nejcenn\u011bj\u0161\u00ed, co m\u00e1m, jse\u0161 vlastn\u011b ty,“ \u0159ekl jsem a odka\u0161lal si. D\u011bsn\u011b m\u011b \u0161kr\u00e1balo v krku. Tom nereagoval, koukal z okna a byl zamy\u0161len\u00fd. Jo, jse\u0161 kret\u00e9n, Bille. Nem\u011bl jsi v\u016fbec nic \u0159\u00edkat. Ani jedno pitom\u00e9 slov\u00ed\u010dko.<\/div>\n
„Tome? Jse\u0161 je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d tady?“ za\u0161eptal jsem opatrn\u011b.<\/div>\n
„Co? Jo, jsem tady. Promi\u0148, jen jsem\u2026 se zamyslel. \u0158\u00edkal jsi n\u011bco?“<\/div>\n
„Ne, stejn\u011b to nebylo nic d\u016fle\u017eit\u00e9ho,“ usm\u00e1l jsem se nepatrn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Opakovalo se to den co den. Nebyl schopn\u00fd mi to \u0159\u00edct. P\u0159itom jsem vid\u011bl, jak\u00fdm zp\u016fsobem se na m\u011b d\u00edv\u00e1, jak\u00fdm zp\u016fsobem se mnou mluv\u00ed, jak nepatrn\u011b se m\u011b dot\u00fdk\u00e1 a j\u00e1 p\u0159itom v\u00edm, co v\u0161echno to pro n\u011bj znamen\u00e1.<\/div>\n
„Jo, n\u011bco jsem ti donesl,“ usm\u00e1l se na m\u011b a vstal z postele. \u0160el n\u011bkam ke dve\u0159\u00edm a pak se vr\u00e1til k posteli. „Abys tady nebyl tak s\u00e1m, kdy\u017e te\u010f budu chodit k soudu,“ \u0159ekl s \u00fasm\u011bvem a polo\u017eil mi na b\u0159icho velkou ply\u0161ovou beru\u0161ku. Poposunul jsem se na posteli, abych aspo\u0148 tro\u0161ku sed\u011bl, i kdy\u017e to je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d bolelo, a pohladil jsem beru\u0161ku po um\u011bl\u00fdch vlasech. Nev\u0161imnul jsem si, \u017ee by n\u011bco donesl. Aha, vlastn\u011b jsem si ani v\u0161imnout nemohl, kdy\u017e jsem spal. „V hra\u010dk\u00e1rn\u011b m\u011bli sam\u00fd medv\u00eddky a slony, ale ta beru\u0161ka byla jedine\u010dn\u00e1. Stejn\u011b jako ty.“<\/div>\n
Uhladil jsem beru\u0161ce vlasy na stranu. „Koukej, emo beru\u0161ka,“ zasm\u00e1l jsem se.<\/div>\n
„Anebo beru\u0161ka Bill, kdy\u017e ti bylo patn\u00e1ct,“ usm\u00e1l se Tom\u00ed na m\u011b. „U\u017e p\u016fjdu, za chv\u00edli dojde sestra, aby ti dala pr\u00e1\u0161ky. Tak ahoj, emo beru\u0161ko. Ahoj, B\u00ed,“ pohladil beru\u0161ku po te\u010dk\u00e1ch na z\u00e1dech a chystal se mi d\u00e1t pusu na \u010delo. Te\u010f, nebo nikdy.<\/div>\n
„Tom\u00ed,“ \u0159ekl jsem a jmenovan\u00fd zpozorn\u011bl. „To \u010delo m\u011b je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d bol\u00ed\u2026“<\/div>\n
„Uh, dob\u0159e, no,“ povyt\u00e1hnul obo\u010d\u00ed a byl na odchodu. Panebo\u017ee, ty pitomej ignorante! Tome, ty jse\u0161 tak blbej a posranej mi to kurva \u0159\u00edct do o\u010d\u00ed! Kdyby byl tro\u0161ku dom\u00fd\u0161liv\u00fd, pol\u00edbil by m\u011b. Jo, mo\u017en\u00e1 to opravdu chci. Toma, nad sebou. Ale jak to tak vypad\u00e1, co si neud\u011bl\u00e1m, to nem\u00e1m.<\/div>\n
„Tome, vra\u0165 se, pros\u00edm,“ za\u0161kemral jsem a Tom se vr\u00e1til t\u00edm sv\u00fdm kol\u00edbav\u00fdm krokem zp\u00e1tky k posteli. Chytnul jsem jej rukou, ve kter\u00fd jsem m\u011bl hadi\u010dku, za tri\u010dko a p\u0159it\u00e1hnul si ho k sob\u011b bl\u00ed\u017e. „Kdy\u017e u\u017e jsem kv\u016fli tomu m\u00e1lem um\u0159el, tak nebu\u010f posranej a \u0159ekni mi to!“<\/div>\n
„Ale\u2026 co?“ pokr\u010dil rameny. \u017de by to v\u0161echno byl jen sen? \u017de by nebyla \u017e\u00e1dn\u00e1 Dixie? Ale co u\u017e, k \u010dertu! Bylo mi to jedno. Te\u010f u\u017e to nebyl jen Tom\u016fv probl\u00e9m, ale i m\u016fj. A j\u00e1 na rozd\u00edl od n\u011bj, s t\u00edm cht\u011bl n\u011bco d\u011blat a ne se u\u017e\u00edrat pocitem, \u017ee se pro\u0159eknu, \u017ee se mi vysm\u011bje.<\/div>\n
Tou zdravou rukou, co jsem ho s n\u00ed dr\u017eel za tri\u010dko, jsem si ho p\u0159it\u00e1hnul, jeho obli\u010dej pro p\u0159esnost, ke sv\u00e9mu a pol\u00edbil jej tvrd\u011b na rty. Bylo mi jedno, co si o mn\u011b bude myslet, jestli se mi to v\u0161echno jen zd\u00e1lo. Te\u010f jsem to c\u00edtil i j\u00e1, ne jen v\u00fdplod fantazie, kter\u00fd m\u011b cht\u011bl kv\u016fli tomu nechat um\u0159\u00edt.<\/div>\n
Vlastn\u011b m\u011b ani nijak nep\u0159ekvapilo, kdy\u017e se jeho rty pohnuly proti m\u00fdm. Tak dlouho jsem nikoho nel\u00edbal, \u017ee jsem vlastn\u011b zapomn\u011bl, jak\u00fd to je pocit, jak se to vlastn\u011b d\u011bl\u00e1. Na\u0161t\u011bst\u00ed vzal iniciativu do sv\u00fdch rukou, respektive do sv\u00fdch rt\u016f. Jemn\u011b laskal m\u00e9 rty, jemn\u011b m\u011b l\u00edbal. M\u011bl to, co cht\u011bl.<\/div>\n
„Tom\u00ed, dojde sestra. Uvid\u00ed n\u00e1s,“ odstr\u010dil jsem ho jemn\u011b od sebe.<\/div>\n
„O to je to v\u011bt\u0161\u00ed adrenalin, nemysl\u00ed\u0161? U\u017e tohle je\u2026“ pol\u00edbil m\u011b lehce na rty.<\/div>\n
„\u0160\u00edlen\u00e9?“ zkusil jsem dokon\u010dit jeho v\u011btu a on pok\u00fdval hlavou na souhlas.<\/div>\n
„Dobrou noc,“ pohladil m\u011b po tv\u00e1\u0159i a odch\u00e1zel. Ve dve\u0159\u00edch se akor\u00e1t srazil se sestrou. Nato\u010dil jsem hlavu, ignoruj\u00edc l\u00edmec, kter\u00fd mi necht\u011bli sundat, a skrz okno do chodby jsem se za n\u00edm je\u0161t\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„Jak se c\u00edt\u00edte?“ zeptala se sestra nez\u00e1vazn\u011b, kdy\u017e chystala injekci proti bolesti do hadi\u010dky v ruce.<\/div>\n
„Dneska u\u017e je to lep\u0161\u00ed,“ \u0159ekl jsem a vlastn\u011b jsem ani tak nelhal. Byl jsem r\u00e1d, \u017ee jsme si to tro\u0161ku vyjasnili. No, vlastn\u011b jsme si nevyjasnili lautr nic, ale na tom nez\u00e1le\u017eelo. Pol\u00edbil m\u011b zp\u00e1tky a nic proti tomu nem\u011bl. Muselo to n\u011bco znamenat.<\/div>\n
„Z\u00edtra by v\u00e1s m\u011bli p\u0159esunout na norm\u00e1ln\u00ed pokoj\u2026 Te\u010f se chvilku prosp\u00edte. Ulev\u00ed se v\u00e1m od bolesti,“ \u0159\u00edkala, kdy\u017e p\u00edchala jakousi sra\u010dku do hadi\u010dky v m\u00e9 ruce. Pot\u00e9 ze m\u011b sundala beru\u0161ku a polo\u017eila ji na \u017eidli vedle postele.<\/div>\n
Pokojem se ozvaly vibrace vych\u00e1zej\u00edc\u00ed ze \u0161upl\u00edku. M\u011bl jsem mobil st\u00e1le zapnut\u00fd, i kdy\u017e jsem nesm\u011bl. Omluvn\u011b jsem se usm\u00e1l na sestru a ta mi mobil vyt\u00e1hla.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ hlesl jsem ti\u0161e a vzal mobil do lev\u00e9 ruky. Byl jsem tak neohraban\u00fd, kdy\u017e jsem m\u011bl pravou ruku v s\u00e1d\u0159e a nemohl jsem s n\u00ed nic d\u011blat. Na displeji mi blikala zpr\u00e1va od Toma. Ani jsem si nev\u0161imnul, \u017ee sestra zmizela z pokoje. \u010cetl jsem si obsah smsky znovu a znovu, dokud se mi neza\u010daly kl\u00ed\u017eit v\u00ed\u010dka.<\/div>\n
Miluju te:-*<\/em><\/p>\n

<\/div>\n

„Voil\u00e1, m\u00e1 \u010dern\u00e1 nev\u011bsto. V\u00edtej doma,“ \u0159ekl Tom, kdy\u017e m\u011b p\u0159enesl p\u0159es pr\u00e1h do m\u00e9ho pokoje. I kdy\u017e jsem u\u017e p\u011bkn\u011b dlouho mohl chodit po sv\u00fdch, prost\u011b na tom trval. Polo\u017eil m\u011b do postele a lehnul si vedle m\u011b.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee um\u00edm l\u00edbat?“ zeptal jsem se, abych prolomil ticho. A Tom se rozesm\u00e1l, nahlas. Nech\u00e1pav\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edval. Pohladil jsem beru\u0161ku mezi n\u00e1mi.<\/div>\n
„V\u0161ak ty taky nic jin\u00e9ho ne\u017e dob\u0159e l\u00edbat neum\u00ed\u0161,“ zasm\u00e1l se Tom a j\u00e1 na\u0161tvan\u011b nakr\u010dil \u010delo.<\/div>\n
„Zmetku!“ vyk\u0159ikl jsem a sednul si na n\u011bj. Tom se po\u0159\u00e1d sm\u00e1l, j\u00e1 se nat\u0159\u00e1sal na jeho b\u0159ichu jako sb\u00edje\u010dka a rozbolely m\u011b \u017eebra.<\/div>\n
„Jo, jen se sm\u011bj,“ \u0159ekl jsem naoko na\u0161tvan\u011b a Tom m\u011b za ruce polo\u017eil na sebe. Svou ruku mi obmotal okolo pasu a nosem se ot\u0159el o moje \u010delo. Nemyslel to \u0161patn\u011b, j\u00e1 to p\u0159ece v\u011bd\u011bl ze v\u0161ech nejl\u00e9pe.<\/div>\n
„Neboj, ta\u0165ka Tomi se o v\u0161echno postar\u00e1, a ty bude\u0161 \u0161ukat jak star\u00e1 d\u011bvka,“ \u0159ekl a tohle m\u011b docela nakrklo. Prop\u00edchl jsem ho pohledem a on m\u011b jenom pol\u00edbil na moje na\u0161pulen\u00e9 rty.<\/div>\n
V\u0161ak po\u010dkej, Kaulitzi, a\u017e budu fit! To teprve za\u017eije\u0161, co ve mn\u011b doopravdy je!<\/p>\n<\/div>\n
autor: Bajik<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Bajik „Du\u0161e \u010d\u00edslo 45 733 176 a p\u016fl,“ ozvalo se odn\u011bkud a j\u00e1 tu\u0161il, \u017ee to jsem ur\u010dit\u011b j\u00e1. Vlastn\u011b musel jsem to b\u00fdt j\u00e1, p\u0159ede mnou u\u017e nikdo nest\u00e1l. Ale\u2026 N\u011bco mi tu nesed\u011blo. „To jsi ty,“ \u0159ekla Dixie a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-12196","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12196","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12196"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12196\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12196"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12196"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12196"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}