{"id":122,"date":"2019-05-12T16:00:00","date_gmt":"2019-05-12T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=117"},"modified":"2019-05-12T16:00:00","modified_gmt":"2019-05-12T15:00:00","slug":"in-my-eyes-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2019\/05\/12\/in-my-eyes-8\/","title":{"rendered":"In My Eyes 8."},"content":{"rendered":"
autor: SunlovestheMoon<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e byl Tom v Gustavov\u011b pracovn\u011b naposledy, tak p\u0159es opuchl\u00e9 o\u010di jen sova vid\u011bl. Te\u010f kdy\u017e op\u011bt sed\u011bl na o\u0161et\u0159ovac\u00edm leh\u00e1tku, Tom byl ohromen velikost\u00ed m\u00edstnosti srovnateln\u00e9 s velikost\u00ed cel\u00e9ho jeho bytu v Schanzenviertelu. Drah\u00e9 vybaven\u00ed se lesklo a Tom si se zv\u011bdavost\u00ed prohl\u00ed\u017eel celou jednu ze\u010f oblo\u017eenou n\u011b\u010d\u00edm, co vypadalo jako l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 n\u00e1stroje a mnoh\u00e9 z nich t\u00e9m\u011b\u0159 muzejn\u00ed kousky.<\/div>\n
Gustavovy ruce byly chladn\u00e9 proti Tomov\u011b k\u016f\u017ei, kdy\u017e sv\u00e9ho pacienta prohl\u00ed\u017eel a spokojen\u011b pok\u00fdval hlavou p\u0159i pohledu na jeho hlavu a ret. „Nem\u011bl bys m\u00edt \u017e\u00e1dn\u00e9 jizvy. Vypad\u00e1 to dob\u0159e.“<\/div>\n
„Vlastn\u011b jsem o tom p\u0159em\u00fd\u0161lel, v\u0161iml jsem si, \u017ee ty stehy zmizely.“<\/div>\n
„Byly to vst\u0159ebateln\u00e9 stehy, kter\u00e9 se samy rozpustily,“ vysv\u011btlil Gustav, jakmile skon\u010dil.<\/div>\n
Tom slezl z leh\u00e1tka a lehce sebou p\u0159itom trhnul. Bude to je\u0161t\u011b chv\u00edli trvat, ne\u017e bude \u00fapln\u011b v po\u0159\u00e1dku. „D\u011bkuju, doktore. Ehm, co dlu\u017e\u00edm za l\u00e9\u010dbu?“ Promnul si zadn\u00ed stranu krku a uv\u011bdomil si, \u017ee si s blon\u010fat\u00fdm mu\u017eem je\u0161t\u011b neza\u010dal tykat.<\/div>\n
Gustav jen m\u00e1vl rukou. „O to u\u017e bylo postar\u00e1no; Billem.“<\/div>\n
\n

P\u0159i zm\u00ednce Billova jm\u00e9na se Tomovy rty zkroutily vzh\u016fru. O chv\u00edli d\u0159\u00edve Bill za\u010dal panika\u0159it, kdy\u017e se uk\u00e1zalo, \u017ee on a Gustav doma nemaj\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e9 j\u00eddlo. Toma to nijak neobt\u011b\u017eovalo, jeliko\u017e \u010dasto popadl j\u00eddlo a\u017e po cest\u011b, stejn\u011b jako prvn\u00edch p\u00e1r dn\u00ed, kdy m\u011bl neust\u00e1le n\u011bjak\u00e9 poch\u016fzky.<\/p><\/div>\n

Pak doktorova slova pln\u011b vst\u0159ebal.<\/div>\n
„Co? Ne, ne. M\u016f\u017eu za to zaplatit s\u00e1m,“ protestoval Tom.<\/div>\n
Gustav se na Toma pod\u00edval se zv\u011bdav\u00fdm v\u00fdrazem. „Bez ur\u00e1\u017eky, ale m\u00e9 poplatky jsou velmi vysok\u00e9.“ Kdy\u017e vid\u011bl tvrdohlav\u00e9 pozvednut\u00ed Tomovy brady, znovu to zv\u00e1\u017eil a s p\u0159ik\u00fdvnut\u00edm z po\u010d\u00edta\u010de vytiskl \u00fa\u010det.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ Tom pap\u00edr zb\u011b\u017en\u011b prol\u00e9tl pohledem, a ihned se pod\u00edval znovu, tentokr\u00e1t d\u016fkladn\u011bji. Podle jeho odhadu to bylo skoro t\u0159ikr\u00e1t tolik, co by zaplatil v soukrom\u00e9 nemocnici. Vzhl\u00e9dl, kdy\u017e k n\u011bmu Gustav p\u0159istoupil.<\/div>\n
„M\u011bl bych t\u011b varovat, \u017ee Bill tohle nep\u0159ijme,“ Gustav poklepal na pap\u00edr.<\/div>\n
Tom pokr\u010dil rameny a rozhl\u00e9dl se po m\u00edstnosti. „Tady moc \u010dasto pacienti neb\u00fdvaj\u00ed, \u017ee?“ zeptal se.<\/div>\n
Gustav n\u00e1sledoval Tom\u016fv pohled a zavrt\u011bl hlavou. „Ty jsi m\u016fj prvn\u00ed pacient. To leh\u00e1tko je tady sp\u00ed\u0161e ze sentiment\u00e1ln\u00edch d\u016fvod\u016f.“<\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\n

Sentiment\u00e1ln\u00edch<\/em>. Doktor nemohl b\u00fdt o v\u00edce ne\u017e jen p\u00e1r let star\u0161\u00ed ne\u017e Tom. Nechal si to slovo chv\u00edli proch\u00e1zet hlavou, ne\u017e ho p\u0159idal jako dal\u0161\u00ed ot\u00e1zku na sv\u016fj seznam.<\/div>\n
Zaslechli otev\u00edr\u00e1n\u00ed dve\u0159\u00ed, a kdy\u017e se Tom pohnul, aby doktora n\u00e1sledoval na chodbu, vzhl\u00e9dl a spat\u0159il cedulku se jm\u00e9nem na dve\u0159\u00edch pracovny. „Dr. Franke Stein?“ Utrousil, zat\u00edmco dorazili za Billem do kuchyn\u011b.<\/div>\n
„Jen takov\u00fd mal\u00fd Bill\u016fv vt\u00edpek.“<\/div>\n
„Ach?“ Zamumlal Tom, a v tom zahl\u00e9dl Billa obklopen\u00e9ho n\u011bkolika n\u00e1kupn\u00edmi ta\u0161kami s j\u00eddlem, z\u00e1dy k n\u011bmu, tak\u017ee m\u011bl dobr\u00fd v\u00fdhled na jeho dlouh\u00e9 nohy v t\u011bsn\u00fdch, \u0161ed\u00fdch d\u017e\u00edn\u00e1ch a mal\u00e9, ale pevn\u00e9 pozad\u00ed povystr\u010den\u00e9 vzh\u016fru, jak se Bill sklonil k otev\u0159en\u00e9 lednici.<\/div>\n
Bill se oto\u010dil a nakoukl p\u0159es rameno. „Gustavova pr\u00e1ce,“ vysv\u011btloval, zat\u00edmco uklidil n\u011bkolik dal\u0161\u00edch v\u011bc\u00ed, ne\u017e se narovnal a zav\u0159el lednici, „je genetika.“ Billovy rty se nad t\u00edm vt\u00edpkem zkroutily, ale jeho hn\u011bd\u00e9 o\u010di h\u0159\u00e1ly hrdost\u00ed.<\/div>\n
M\u011blo to tak bl\u00edzko k \u00fasm\u011bvu, jak jen kdy Tom na Billovi vid\u011bl, a \u017ee to ani nebylo nasm\u011brov\u00e1no na n\u011bj, to v\u00edce ne\u017e jen trochu bolelo. Ale pousm\u00e1l se na n\u011bj na opl\u00e1tku, zat\u00edmco u toho pozvedl obo\u010d\u00ed. „Nevypad\u00e1te o tolik star\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1, doktore,“ \u0159ekl lehce.<\/div>\n
„Dokon\u010dil jsem \u0161kolu d\u0159\u00edv,“ odpov\u011bd\u011bl Gustav skromn\u011b, vyt\u00e1hl z ta\u0161ky krabi\u010dky s j\u00eddlem a Bill pro Toma p\u0159ipravil tal\u00ed\u0159 a vidli\u010dku. „Kolik jsi toho j\u00eddla koupil, Bille?“<\/div>\n
„No, nev\u011bd\u011bl jsem, co m\u00e1 Tom r\u00e1d\u2026 a tak jsem vzal r\u016fzn\u00e9 v\u011bci.“ Bill se zap\u0159el rukama o pult a sk\u00e1kal pohledem z j\u00eddla na Toma. „Je to p\u0159\u00edli\u0161 moc?“<\/div>\n
\n

Ta ot\u00e1zka byla up\u0159\u00edmn\u00e1, pomyslel si Tom, kdy\u017e se d\u00edval na r\u016fzn\u00e9 n\u00e1doby s j\u00eddlem a na ten jedin\u00fd p\u0159ipraven\u00fd tal\u00ed\u0159. Bylo tam dost j\u00eddla na n\u011bkolik dn\u00ed. Tom si tak\u00e9 v\u0161iml, \u017ee jeho rozhovor s Gustavem byl chyt\u0159e odvr\u017een. „Je toho hodn\u011b, ale vy mi to pom\u016f\u017eete sn\u00edst, ne?“<\/p><\/div>\n

„Mo\u017en\u00e1 pozd\u011bji, m\u00e1m n\u011bjakou pr\u00e1ci, ale ty se do toho pus\u0165.“ Bill po Tomovi bl\u00fdskl dal\u0161\u00edm pohledem, ne\u017e se oto\u010dil ke Gustavovi, kter\u00fd, jako by odpov\u00eddal na n\u011bjakou jeho nesly\u0161itelnou ot\u00e1zku, ode\u0161el z kuchyn\u011b spolu s n\u00edm sm\u011brem ke Gustavov\u011b kancel\u00e1\u0159i.<\/div>\n
Tom, zanechan\u00fd s j\u00eddlem o samot\u011b, se c\u00edtil podivn\u011b nem\u00edstn\u011b. Oba p\u0159\u00e1tel\u00e9 od jeho n\u00e1vratu ka\u017edou noc na hodinu zmizeli a vraceli se s lehce na\u010dervenal\u00fdmi tv\u00e1\u0159emi, ob\u010das i s tajupln\u00fdmi \u00fasm\u011bvy. Toma to nutilo uva\u017eovat, jestli je v tom Billov\u011b a Gustavov\u011b p\u0159\u00e1telstv\u00ed n\u011bco v\u00edc, ne\u017e vid\u011bl. Cosi mu \u0159\u00edkalo, \u017ee jejich vztah nen\u00ed fyzick\u00fd, ale na tom, jak spolu mluvili a jak se k sob\u011b chovali, bylo n\u011bco, co vypov\u00eddalo o dlouh\u00e9m spole\u010dn\u00e9m \u017eivot\u011b. Tom v\u011bd\u011bl o lidech, jejich\u017e p\u0159\u00e1telstv\u00ed trvalo p\u0159es \u010dty\u0159icet let a kte\u0159\u00ed nem\u011bli bl\u00edzko k tomu druhu bl\u00edzkosti, kter\u00e9ho tady byl sv\u011bdkem, a uva\u017eoval, jak\u00fd asi byl jejich p\u0159\u00edb\u011bh.<\/div>\n
\n

Byla to ta hlavn\u00ed v\u011bc, kter\u00e1 mu br\u00e1nila v tom, aby iracion\u00e1ln\u011b \u017e\u00e1rlil – s v\u011bdom\u00edm, \u017ee na to je\u0161t\u011b nem\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00e9 pr\u00e1vo – a p\u0159esto to tak c\u00edtil. Nevrle se posadil ke stolu a jedl, ani\u017e by c\u00edtil chu\u0165 j\u00eddla, a p\u0159em\u00fd\u0161lel o sv\u00fdch ot\u00e1zk\u00e1ch, kdy\u017e se jeho mysl vr\u00e1tila ke snu z p\u0159edchoz\u00ed noci. Byla to sp\u00ed\u0161e no\u010dn\u00ed m\u016fra: lid\u00e9 krv\u00e1celi, ale bez zn\u00e1mek napaden\u00ed. Byl tam i zlod\u011bj, ten, kter\u00fd jej napadl, s rozbitou lebkou a s kousky mozkov\u00e9 hmoty a krve prosakuj\u00edc\u00ed ven.<\/p><\/div>\n

Na rozd\u00edl od ostatn\u00edch sn\u016f si Tom tenhle pamatoval. Zlod\u011bj, kter\u00fd byl p\u0159edt\u00edm p\u0159\u00edmo p\u0159ed n\u00edm, nyn\u00ed le\u017eel v dostate\u010dn\u00e9 vzd\u00e1lenosti a byla tam ze\u010f se \u0161pinavou \u0161mouhou, jako by ten mu\u017e do n\u00ed narazil, a\u010dkoliv ta \u0161mouha za\u010d\u00ednala daleko v\u00fd\u0161, ne\u017e byla skute\u010dn\u00e1 v\u00fd\u0161ka mu\u017ee. Tom nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel a p\u0159itom se rozhl\u00ed\u017eel po n\u011b\u010dem k pit\u00ed. Doufal, \u017ee si s nimi dnes ve\u010der promluv\u00ed o tom, pro\u010d je tady, pro\u010d je tak d\u016fle\u017eit\u00e9, aby byl sledov\u00e1n. Cel\u00e1 ta situace se zd\u00e1la b\u00fdt mnohem zlov\u011bstn\u011bj\u0161\u00ed, kdyby to z\u00e1rove\u0148 nevypadalo, jako by jej chr\u00e1nili.<\/div>\n
\n

Oto\u010dil se k lednici, aby popadl pivo, kter\u00e9 tam Bill uklidil, a chystal se ji zav\u0159\u00edt, kdy\u017e n\u011bco upoutalo jeho pozornost. T\u011b\u017ek\u00fd plastov\u00fd \u0161t\u00edtek byl zachycen o okraj \u0161upl\u00edku na zeleninu a Toma zamrazilo v z\u00e1dech p\u0159i pohledu na st\u00edn matn\u011b \u010derven\u00e9 barvy. Odlo\u017eil pivo na kuchy\u0148skou linku, nat\u00e1hl ruku a otev\u0159el \u0161upl\u00edk, jen aby ho spat\u0159il pln\u00fd pytl\u00edk\u016f s krv\u00ed.<\/p><\/div>\n

Tom jeden vyt\u00e1hl, chladn\u00fd pytl\u00edk byl v jeho ruce p\u0159ekvapiv\u011b t\u011b\u017ek\u00fd. P\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee to m\u011blo co do\u010din\u011bn\u00ed s doktorovou prac\u00ed, a\u010dkoliv Tom uva\u017eoval, pro\u010d si doktor uchov\u00e1v\u00e1 krev tady, kdy\u017e m\u00e1 ve sv\u00e9 pracovn\u011b obrovskou l\u00e9ka\u0159skou lednici. Tom na otev\u0159enou lednici chv\u00edli z\u00edral a jeho mysl vst\u0159eb\u00e1vala tu naprostou \u010distotu cel\u00e9ho za\u0159\u00edzen\u00ed. P\u0159ejel prstem po pr\u00e1zdn\u00e9 polici a byl bez poskvrnky. Nemus\u00ed to nic znamenat, \u0159\u00edkal si. Zav\u0159el dve\u0159e lednice a nep\u0159\u00edtomn\u011b odlo\u017eil krevn\u00ed vak na linku, p\u0159esto se v\u0161ak zd\u00e1lo, jako by na n\u011bj to modern\u00ed za\u0159\u00edzen\u00ed mrklo ve v\u0161\u00ed sv\u00e9 leskl\u00e9 novot\u011b. Nejasn\u011b si v\u0161iml, \u017ee jedin\u00e9 uskladn\u011bn\u00e9 potraviny v jednici byly ty, kter\u00e9 tam Bill vlo\u017eil p\u0159ed chv\u00edl\u00ed.<\/div>\n
Toma v tu chv\u00edli napadla \u0161\u00edlen\u00e1 my\u0161lenka, \u017ee Bill ani doktor nejed\u00ed.<\/div>\n
Sm\u011b\u0161n\u00e9<\/em>, pomyslel si a u\u0161kl\u00edbl se nad svou vlastn\u00ed p\u0159edstavivost\u00ed.<\/div>\n
\n

Pak, ne\u017e stihl to nutk\u00e1n\u00ed zpracovat, se Tom n\u00e1hle ohnul a \u00fa\u0161klebek mu z obli\u010deje opadl, jakmile za\u010dal otev\u00edrat sk\u0159\u00ed\u0148ku za sk\u0159\u00ed\u0148kou, o\u010di se mu s ka\u017edou dal\u0161\u00ed \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edce roz\u0161i\u0159ovaly. Krom\u011b obvykl\u00e9ho n\u00e1dob\u00ed, skleni\u010dek a n\u00e1\u010din\u00ed se tam nenach\u00e1zela jedin\u00e1 plechovka, krabi\u010dka nebo bal\u00ed\u010dek.<\/p><\/div>\n

Hled\u011bl na otev\u0159en\u00e9 sk\u0159\u00ed\u0148ky a c\u00edtil po cel\u00e9m t\u011ble podivn\u00e9 chv\u011bn\u00ed, jako by m\u011bl v sob\u011b a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 kofeinu. Ot\u00e1zky se mu v hlav\u011b rozto\u010dily jako na koloto\u010di. Muselo existovat n\u011bjak\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed, pomyslel si, muselo. Jakoby silou v\u016fle se mu jednotliv\u00e9 ot\u00e1zky za\u010daly v hlav\u011b se\u0159azovat jedna za druhou, n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed pravideln\u00fd vzor, ale to, co mu z toho vych\u00e1zelo, bylo stejn\u011b sm\u011b\u0161n\u00e9 jako my\u0161lenka, \u017ee Bill a Gustav nejed\u00ed.<\/div>\n
Tom zav\u0159el o\u010di a znovu je otev\u0159el. Police z\u016fstaly pr\u00e1zdn\u00e9. O\u010di mu padly na krevn\u00ed vak a on se zapot\u00e1cel, promnul si z\u00e1tylek a levou rukou p\u0159itom shodil l\u00e1hev s pivem, kter\u00e1 tak s hlasitou r\u00e1nou dopadla na podlahu vedle jeho nohou.<\/div>\n
\n

Najednou se tam, na druh\u00e9 stran\u011b m\u00edstnosti, bez jedin\u00e9ho zvuku objevili Bill s Gustavem, jako by byli p\u0159ivol\u00e1ni hlukem. Tom se a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 rychle polekan\u011b oto\u010dil a \u0161l\u00e1pl do piva. Poc\u00edtil z\u00e1blesk paniky, \u017ee si op\u011bt poran\u00ed \u017eebra, kdy\u017e uklouzl a klop\u00fdtnul, p\u0159ipravil se na bolest, ale nic jej nemohlo p\u0159ipravit na p\u00e1r rukou kolem jeho t\u011bla. Tomovi se siln\u011b rozbu\u0161ilo srdce, kdy\u017e se zad\u00edval do Billov\u00fdch medov\u011b zbarven\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/p><\/div>\n

Koutkem oka Tom mohl vid\u011bt Gustava, nehybn\u011b stoj\u00edc\u00edho na druh\u00e9 stran\u011b m\u00edstnosti, kde s\u00e1m Bill st\u00e1l jen p\u0159ed n\u011bkolika vte\u0159inami, a jeho tv\u00e1\u0159 byla stejn\u011b neutr\u00e1ln\u00ed jako Billova. Nikdo z nich se nepohnul, ta situace zas\u00e1hla v\u0161echny t\u0159i. Tomovi siln\u011b bu\u0161ilo srdce a on si ol\u00edzl rty.<\/div>\n
\n

„Tohle je u\u017e podruh\u00e9, co jsi m\u011b zachr\u00e1nil.“<\/p><\/div>\n

Bill Toma jemn\u011b odvedl pry\u010d od rozlit\u00e9ho piva, ne\u017e spustil ruce a poodstoupil. Vz\u00e1jemn\u011b pozorovali jeden druh\u00e9ho, Bill se k Tomovi choval jako k plach\u00e9mu h\u0159\u00edb\u011bti.<\/div>\n
„Tohle u\u017e je podruh\u00e9, co jsi m\u011b takhle zachr\u00e1nil,“ zopakoval Tom. Rychle se pod\u00edval na Gustava, pak znovu na Billa, jen m\u00edrn\u011b uji\u0161t\u011bn, \u017ee \u017e\u00e1dn\u00fd z nich neud\u011bl\u00e1 n\u011bjak\u00fd ne\u010dekan\u00fd pohyb.<\/div>\n
„Ano,“ odpov\u011bd\u011bl Bill.<\/div>\n
„Jak jsi to ud\u011blal?“ Tom dr\u017eel sv\u016fj hlas n\u00edzko, bylo to lep\u0161\u00ed pro potla\u010den\u00ed paniky.<\/div>\n
„Jen jsem se pohnul-„<\/div>\n
„Ne,“ pop\u0159el to Tom. „Ne, to ur\u010dit\u011b ne, st\u00e1l jsi p\u0159esn\u011b tam, kde stoj\u00ed on,“ Tom zap\u00edchl prst Gustavov\u00fdm sm\u011brem, „a j\u00e1 jsem nevid\u011bl, \u017ee by ses pohnul. Tak pro\u010d to tak je?“<\/div>\n
„Pro\u010d se neposad\u00ed\u0161, Tome?“ Navrhl Bill klidn\u00fdm hlasem, jako by m\u011bl v \u00famyslu uklidnit i jeho.<\/div>\n
Tom zavrt\u011bl hlavou. „Jsem v pohod\u011b tak, jak jsem. Krom\u011b toho m\u00e1m pocit, \u017ee by ti v cest\u011b nest\u00e1lo v\u016fbec nic, kdyby ses cht\u011bl ke mn\u011b dostat,“ z nap\u011bt\u00ed v t\u011ble jej bolela \u017eebra.<\/div>\n
\n

Bill si Toma zv\u011bdav\u011b prohl\u00ed\u017eel, pak se jeho pohled p\u0159esunul k otev\u0159en\u00fdm sk\u0159\u00ed\u0148k\u00e1m a krevn\u00edmu vaku a na tv\u00e1\u0159i mu p\u0159eb\u011bhlo porozum\u011bn\u00ed, ne\u017e naklonil hlavu zp\u00e1tky na Toma.<\/p><\/div>\n

„Kdyby, Tome? O \u017e\u00e1dn\u00e9m kdyby tady nen\u00ed pochyb,“ ujistil ho Bill, ta v\u00fdhru\u017eka zn\u011bla absurdn\u011b lehce. „Ale neboj se, tady jsi v bezpe\u010d\u00ed, to u\u017e bys m\u011bl v\u011bd\u011bt.“ A s t\u00edm se Bill jen tak oto\u010dil, aby uklidil rozlit\u00e9 pivo, a Gustav postoupil kup\u0159edu, obe\u0161el Toma, aby uklidil krevn\u00ed vak zp\u00e1tky do lednice, zat\u00edmco Tom tam jen st\u00e1l a nev\u011bd\u011bl, jestli se m\u00e1 sm\u00e1t nebo vy\u0161ilovat. P\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee d\u011bl\u00e1 tak trochu od oboj\u00edho. „Tome, b\u011b\u017e se posadit,“ vzdychl Bill a vyhodil rozbit\u00e9 sklo. Ot\u0159el si ruce, postavil se p\u0159ed Toma a za\u010dal se k n\u011bmu natahovat, kdy\u017e vtom se Tom okam\u017eit\u011b odt\u00e1hnul. Bill ruce zase spustil a obez\u0159etn\u011b si jej prohl\u00ed\u017eel. „Co jsi \u010dekal, Tome? P\u0159i\u0161el jsi sem zjistit pravdu, nen\u00ed to snad to, co jsi \u0159\u00edkal?“<\/div>\n
„J\u00e1 – j\u00e1, ano, ale tohle\u2026 do prdele. Tohle nen\u00ed skute\u010dn\u00e9,“ Tom za\u010dal zrychlen\u011b d\u00fdchat. A poprv\u00e9 za dobu, kter\u00e1 mu p\u0159ipadala jako cel\u00e9 t\u00fddny, se jej Bill t\u00e9m\u011b\u0159 dotkl a Tom se odt\u00e1hl.<\/div>\n
„Tome, Tome,“ Bill sev\u0159el ob\u011bma chladn\u00fdmi dlan\u011bmi Tomovu tv\u00e1\u0159 a uzamkl s n\u00edm sv\u016fj pohled. „D\u00fdchej.“<\/div>\n
\n

Tom s p\u0159ekvapen\u00edm zjistil, \u017ee se nedok\u00e1\u017ee odt\u00e1hnout z Billova jemn\u00e9ho, ale pevn\u00e9ho sev\u0159en\u00ed. Pod\u00edval se mu do o\u010d\u00ed a zachv\u011bl se nad pocitem, kter\u00fd j\u00edm prostoupil, ne\u017e zav\u0159el o\u010di.<\/p><\/div>\n

D\u00fdchej<\/em>, sly\u0161el Billa \u0159\u00edct, c\u00edtil z\u00e1van vzduchu od Billov\u00fdch \u00fast tak bl\u00edzko t\u011bm jeho. A tak Tom lehce pootev\u0159el rty a pomalu se nadechl, a pak znovu. U t\u0159et\u00edho v\u00fddechu c\u00edtil, jak se za\u010d\u00edn\u00e1 zklid\u0148ovat, kdy\u017e na rtech uc\u00edtil dotek n\u011b\u010deho jemn\u00e9ho a chladn\u00e9ho. Pak se mu zasekl dech v hrdle a teplo se mu hromadilo v podb\u0159i\u0161ku dokonce je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e se Billovy rty dotkly t\u011bch jeho s t\u00edm nejmen\u0161\u00edm tlakem, lehce se o n\u011bj ot\u0159ely a zd\u00e1lo se, jako by byly na pokraji prohlouben\u00ed, kdy\u017e Bill zav\u00e1hal, zachv\u011bl se a odt\u00e1hl se.<\/div>\n
„Jsi si sednout, Tome. J\u00e1 – budeme tam za chv\u00edli,“ \u0159ekl Bill ti\u0161e a odvedl om\u00e1men\u00e9ho Toma k pohovce.<\/div>\n
Kdy\u017e se k Tomovi p\u0159ipojili i Bill s Gustavem, n\u00e1lada byla znateln\u011b klidn\u011bj\u0161\u00ed. Tom si pomyslel, \u017ee to se nejsp\u00ed\u0161 vypnula \u010d\u00e1st jeho psychiky, aby sama sebe ochr\u00e1nila. Gustav se posadil na k\u0159eslo naproti Billovi, kter\u00fd sed\u011bl na pohovce vedle Toma, s dostate\u010dn\u00fdm prostorem mezi nimi a s jednou nohou zastr\u010denou pod druhou.<\/div>\n
„Dob\u0159e, poj\u010fme si promluvit,“ \u0159ekl Bill.<\/p>\n

autor: SunlovestheMoon<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

<\/strong> original<\/span><\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: SunlovestheMoon Kdy\u017e byl Tom v Gustavov\u011b pracovn\u011b naposledy, tak p\u0159es opuchl\u00e9 o\u010di jen sova vid\u011bl. Te\u010f kdy\u017e op\u011bt sed\u011bl na o\u0161et\u0159ovac\u00edm leh\u00e1tku, Tom byl ohromen velikost\u00ed m\u00edstnosti srovnateln\u00e9 s velikost\u00ed cel\u00e9ho jeho bytu v Schanzenviertelu. Drah\u00e9 vybaven\u00ed se lesklo a Tom<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[714],"tags":[],"class_list":["post-122","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-in-my-eyes"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/122","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=122"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/122\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=122"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=122"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=122"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}