{"id":12205,"date":"2010-03-05T17:00:00","date_gmt":"2010-03-05T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12176"},"modified":"2010-03-05T17:00:00","modified_gmt":"2010-03-05T16:00:00","slug":"vylecim-te-laskou-47","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/03\/05\/vylecim-te-laskou-47\/","title":{"rendered":"Vyl\u00e9\u010d\u00edm t\u011b l\u00e1skou 47."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Dlouh\u00e9, \u0161t\u00edhl\u00e9 prsty jen letmo p\u0159ejely po lemu zelen\u00e9 ko\u0161ile a jejich majitel jen vys\u00edlen\u011b vydechl, o\u010dima t\u011bkaj\u00edc po lidupr\u00e1zdn\u00e9, nicne\u0159\u00edkaj\u00edc\u00ed nemocni\u010dn\u00ed chodb\u011b. Pevn\u011b stisknul sv\u00e9 zpocen\u00e9 dlan\u011b k sob\u011b, poposedl si na jednom z b\u00edl\u00fdch, ko\u017een\u00fdch k\u0159es\u00edlek a nerv\u00f3zn\u011b za\u010dal podup\u00e1vat svou pravou nohou, pravideln\u00fd rytmus v\u0161ak jeho nervozitu je\u0161t\u011b v\u00edce zvy\u0161oval, ne\u017e aby mu od n\u00ed pom\u00e1hal. P\u0159ipadalo mu, \u017ee tu sed\u00ed a \u010dek\u00e1 snad u\u017e celou v\u011b\u010dnost, skute\u010dnost se v\u0161ak podobala pouh\u00fdm n\u011bkolika minut\u00e1m. Ani to v\u0161ak nedok\u00e1zalo vyhnat z Tomovy mysli ty neust\u00e1l\u00e9, dot\u011brn\u00e9 my\u0161lenky, kter\u00e9 se mu v n\u00ed prom\u00edtaly. Znova se zhluboka nadechl a u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 pohledem netrp\u011bliv\u011b p\u0159elet\u011bl po hodink\u00e1ch na sv\u00e9m lev\u00e9m z\u00e1p\u011bst\u00ed, aby se mohl op\u0159\u00edt o ko\u017een\u00e9 op\u011bradlo, p\u0159iv\u0159\u00edt v\u00ed\u010dka a alespo\u0148 na okam\u017eik zapomenout na to, co se pr\u00e1v\u011b odehr\u00e1valo za pouhou st\u011bnou. Bill byl na s\u00e1le sotva deset minut, ani to v\u0161ak z Toma nevyhnalo ten divn\u00fd, sv\u00edraj\u00edc\u00ed pocit, kter\u00fd c\u00edtil u\u017e od okam\u017eiku, kdy dnes r\u00e1no poprv\u00e9 otev\u0159el o\u010di. Pocit strachu…<\/div>\n
<\/div>\n
Jeho my\u0161lenky a jejich tok p\u0159eru\u0161ily a\u017e rychl\u00e9, dosti sly\u0161iteln\u00e9 kroky, kter\u00e9 se b\u011bhem n\u011bkolika vte\u0159in roznesly ztichlou nemocni\u010dn\u00ed chodbou. Pomalu vzhl\u00e9dl od sv\u00fdch dlan\u00ed, a kdy\u017e se jeho o\u010di setkaly s t\u011bmi tolik zn\u00e1m\u00fdmi, jeho u\u017e tak dost nepravideln\u00fd dech se na okam\u017eik zastavil.<\/div>\n
„Tome,“ Simonin hlas protrhl ticho nemocni\u010dn\u00ed chodby a dolinul se a\u017e k u\u0161\u00edm mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e, kter\u00fd jako by procitl z toho v\u00edru my\u0161lenek zp\u00e1tky do reality. V m\u017eiku byl na nohou a za n\u011bkolik m\u00e1lo vte\u0159in u\u017e poc\u00edtil teplou, h\u0159ejivou n\u00e1ru\u010d sv\u00e9 matky, konej\u0161iv\u011b ji hlad\u00edc po vlasech.<\/div>\n
„Mami,“ za\u0161eptal a p\u0159itisknul si svou mamku bl\u00ed\u017e k sob\u011b. C\u00edtil, \u017ee te\u010f pot\u0159ebuje jej\u00ed bl\u00edzkost a oporu… stejn\u011b, jako ona pot\u0159ebuje tu jeho.<\/div>\n
„Kde… kde je Bill?“ Simonina ot\u00e1zka protrhla ticho mezi nimi a Simone pomalu vzhl\u00e9dla k o\u010d\u00edm sv\u00e9ho star\u0161\u00edho syna. B\u00e1la se, co v nich najde, odpov\u011bd\u00ed j\u00ed v\u0161ak byl jen pohled, kter\u00fd k n\u00ed Tom vyslal.<\/div>\n
„Vzali si ho na s\u00e1l, asi p\u0159ed deseti minutami. Nikdo tam nesm\u00ed, nepustili tam ani m\u011b,“ dodal a vid\u011bl, jak Simone sklopila sv\u016fj pohled, vrt\u00edc hlavou.<\/div>\n
„To nevad\u00ed, po\u010dk\u00e1m tu tak dlouho, jak jenom to bude mo\u017en\u00e9, je mi jedno, kolik \u010dasu tu str\u00e1v\u00edm. Cht\u011bla jsem p\u0159ijet d\u0159\u00edv, ale v cel\u00e9m m\u011bst\u011b jsou snad kilometrov\u00e9 kolony, nestihla jsem to d\u0159\u00edv,“ odv\u011btila provinile a vys\u00edlen\u011b se posadila na m\u00edsto vedle Toma, kter\u00e9 j\u00ed mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 uvolnil. Nesouhlasn\u011b v\u0161ak zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„To v\u016fbec nevad\u00ed, mami. D\u016fle\u017eit\u00e9 je, \u017ee jsi tady. Nemus\u00ed\u0161 m\u00edt strach, sl\u00edbili, \u017ee n\u00e1s budou pr\u016fb\u011b\u017en\u011b informovat,“ dodal a p\u0159es jeho rty p\u0159el\u00e9tnul slab\u00fd, povzbudiv\u00fd \u00fasm\u011bv, kdy\u017e konej\u0161iv\u011b stiskl mat\u010dinu dla\u0148 v t\u00e9 sv\u00e9. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee pr\u00e1v\u011b te\u010f pro Billa nic ud\u011blat nemohou… ani on a ani Simone. Proto se jen uvoln\u011bn\u011b op\u0159el o b\u00edl\u00e9 op\u011bradlo a v duchu mysl\u00edc na svou l\u00e1sku, netrp\u011bliv\u011b vy\u010dk\u00e1val…<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Slunce u\u017e se sta\u010dilo na modr\u00e9 obloze vyhoupnout o tro\u0161ku v\u00fd\u0161, ud\u011blalo dal\u0161\u00ed ze sv\u00fdch zlatav\u00fdch krok\u016f a sto\u010dilo sv\u00e9 paprsky o kousek d\u00e1l, kdy\u017e se Tom\u016fv pr\u00e1zdn\u00fd pohled up\u0159el do b\u00edl\u00e9 st\u011bny p\u0159ed sebou. Nerv\u00f3zn\u011b si promnul zpocen\u00e9 dlan\u011b a o\u010dima u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 vyhledal b\u00edl\u00e9 d\u0159ev\u011bn\u00e9 dve\u0159e opera\u010dn\u00edho s\u00e1lu. St\u00e1le byly stejn\u00e9, ani za t\u011bch n\u011bkolik dal\u0161\u00edch minut se na nich nic nezm\u011bnilo. St\u00e1le byly zav\u0159en\u00e9 a jejich b\u00edl\u00e1 klika na nich jen klidn\u011b spo\u010d\u00edvala, ani\u017e by se jen na okam\u017eik slab\u011b pohnula. Neud\u011blaly jedin\u00fd, by\u0165 sebemen\u0161\u00ed pohyb… a to bylo pr\u00e1v\u011b to, co Toma za\u010d\u00ednalo znepokojovat st\u00e1le v\u00edc a v\u00edc.<\/div>\n
Pomalu od nich odtrhl sv\u016fj tolik o\u010dek\u00e1vaj\u00edc\u00ed pohled a spo\u010dinul j\u00edm na hodink\u00e1ch na sv\u00e9m z\u00e1p\u011bst\u00ed. P\u0159i\u0161lo mu, jako by snad ru\u010di\u010dky tikaly m\u00e9n\u011b a slab\u011bji ne\u017e obvykle, jako by se snad zastavil \u010das a sv\u011bt kolem n\u011bj. Sed\u011bl tu a \u010dekal snad u\u017e dvacet minut, dvacet minut odpo\u010d\u00edt\u00e1val vte\u0159inu po vte\u0159in\u011b a sna\u017eil se vn\u00edmat st\u00e1le pomalej\u0161\u00ed \u010das… ani jednou za tu, pro n\u011bj dlouhou chv\u00edli, se neotev\u0159ely dve\u0159e s\u00e1lu a nikdo z n\u011bj nevy\u0161el ven, aby jim podal alespo\u0148 n\u011bjakou zpr\u00e1vu o Billov\u011b aktu\u00e1ln\u00edm stavu.<\/p>\n<\/div>\n
A to bylo pr\u00e1v\u011b to, co Toma znepokojovalo ze v\u0161eho nejv\u00edc. Sl\u00edbili mu p\u0159ece, \u017ee ho budou pr\u016fb\u011b\u017en\u011b informovat… a on jim v\u011b\u0159il, pohledem st\u00e1le t\u011bkaj\u00edc po b\u00edl\u00fdch dve\u0159\u00edch. Jak v\u0161ak vte\u0159iny a minuty ut\u00edkaly, jeho strach rostl a po\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed d\u016fv\u011bra se za\u010d\u00ednala m\u011bnit v n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho. V n\u011bco, co te\u010f nemilosrdn\u011b sv\u00edralo Tomovo nitro ostr\u00fdmi provazy, a \u010demu se Tom pomalu ale jist\u011b za\u010d\u00ednal podd\u00e1vat st\u00e1le v\u00edc a v\u00edc. C\u00edtil, \u017ee to n\u011bco<\/em> v n\u011bm roste st\u00e1le siln\u011bji a siln\u011bji… a moc dob\u0159e si to uv\u011bdomoval. C\u00edtil, \u017ee se n\u011bco d\u011bje, c\u00edtil, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku. Jeho ruce se rozt\u0159\u00e1sly o pozn\u00e1n\u00ed rychleji, kdy\u017e se pohled jeho o\u010d\u00ed znova setkal se zav\u0159en\u00fdmi dve\u0159mi, a nato spo\u010dinul na Simone, sed\u00edc\u00ed vedle n\u011bj. Sed\u011bla ti\u0161e a s pohledem up\u0159en\u00fdm n\u011bkam do nezn\u00e1ma si jen nerv\u00f3zn\u011b pohr\u00e1vala s prst\u00fdnky na sv\u00fdch prstech. Tom od n\u00ed znova odtrhl sv\u016fj pohled a zhluboka se nadechl. V\u011bd\u011bl u\u017e te\u010f, \u017ee by tu nevydr\u017eel \u010dekat a\u017e do konce, jen tak. Moc dob\u0159e si uv\u011bdomoval ten nep\u0159\u00edjemn\u00fd, sv\u00edraj\u00edc\u00ed pocit, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b zaplnil celou jeho mysl a sev\u0159el jeho nitro. Napov\u011bd\u011bl Tomovi v\u0161e, \u010d\u00edm si pot\u0159eboval b\u00fdt jist\u00fd… a pro co se pr\u00e1v\u011b rozhodl. Nemohl u\u017e d\u00e9le \u010dekat… u\u017e ne.<\/div>\n
„Mami… jdu se pod\u00edvat dovnit\u0159, snad m\u011b tam pust\u00ed. Za chvilku se vr\u00e1t\u00edm, neboj,“ ozn\u00e1mil Simone, a kdy\u017e mu bylo odpov\u011bd\u00ed jej\u00ed kr\u00e1tk\u00e9 pok\u00fdv\u00e1n\u00ed hlavou, pomalu dlan\u00ed spo\u010dinul na b\u00edl\u00e9 klice nemocni\u010dn\u00edch dve\u0159\u00ed, vedouc\u00edch k jeho l\u00e1sce…<\/div>\n
<\/div>\n
Jeho kroky se staly je\u0161t\u011b ti\u0161\u0161\u00edmi, kdy\u017e vstoupil do s\u00e1lu, zav\u00edraj\u00edc za sebou dve\u0159e. Hrobov\u00e9, a\u017e d\u011bsiv\u00e9 ticho se rozprost\u00edralo v\u0161ude kolem n\u011bj, naru\u0161ovalo ho jen slab\u00e9 p\u00edp\u00e1n\u00ed n\u011bkolika p\u0159\u00edstroj\u016f. Tomovo nitro se st\u00e1hlo je\u0161t\u011b v\u00edc a jeho dech se vytratil n\u011bkam do nezn\u00e1ma. Netu\u0161il, co tohle cel\u00e9 znamen\u00e1, pocit, \u017ee atmosf\u00e9ra kolem n\u011bj nenazna\u010duje nic dobr\u00e9ho v n\u011bm v\u0161ak rostl s ka\u017edou dal\u0161\u00ed vte\u0159inou. B\u00e1l se, co najde a s \u010d\u00edm se setk\u00e1 uvnit\u0159… odpov\u011bdi se mu v\u0161ak dostalo v okam\u017eiku, kdy sv\u00fdmi rozt\u0159esen\u00fdmi prsty odhrnul dlouh\u00fd zelen\u00fd z\u00e1v\u011bs.<\/div>\n
Jeho pohledu se naskytlo n\u011bkolik jeho koleg\u016f, nehybn\u011b rozm\u00edst\u011bn\u00fdch v\u0161ude kolem. V\u0161ichni byli a\u017e nezvykle ti\u0161\u0161\u00ed, jejich hlasy v\u0161ak utichly v okam\u017eiku, kdy mezi sebou zaznamenali p\u0159\u00edtomnost mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e. Tomovy o\u010di vyhledaly tv\u00e1\u0159 ka\u017ed\u00e9ho z nich a Tom jen pomalu, p\u0159ekvapen\u011b zamrkal. N\u011bco tady p\u0159eci jen nebylo v po\u0159\u00e1dku.<\/p>\n<\/div>\n
„Co se stalo? Co se d\u011bje? Tak pov\u011bzte,“ vyzval v\u0161echny p\u0159\u00edtomn\u00e9 netrp\u011bliv\u011b, odpov\u011bd\u00ed mu v\u0161ak byly jen sklopen\u00e9 pohledy, kter\u00e9 jeden po druh\u00e9m uh\u00fdbaly p\u0159ed t\u00edm jeho s tis\u00edci otazn\u00edky. Byl to jen jeden, kter\u00fd se odv\u00e1\u017eil vzhl\u00e9dnout k tomu jeho a jeho majitel pomalu p\u0159e\u0161l\u00e1pnul na m\u00edst\u011b. N\u011bkdo mu to musel \u0159\u00edct, n\u011bkdo mu tu skute\u010dnost musel p\u0159iznat… a t\u00edm n\u011bk\u00fdm byl pan Hoffmann, nerv\u00f3zn\u011b post\u00e1vaj\u00edc\u00ed na sv\u00e9m m\u00edst\u011b.<\/div>\n
„Tome… promi\u0148. Omlouv\u00e1m se, ale… srdce…,“ vydechl zt\u011b\u017ekle a rychle uhnul sv\u00fdm pohledem p\u0159ed t\u00edm Tomov\u00fdm, kter\u00fd se do n\u011bj zabodl… a nato vyhledal sv\u00edt\u00edc\u00ed obrazovku n\u011bkde za jeho z\u00e1dy. Nemohl uv\u011b\u0159it sv\u00fdm u\u0161\u00edm, ani o\u010d\u00edm, p\u0159\u00e1l si se z cel\u00e9ho tohoto zl\u00e9ho snu probudit… dlouh\u00e1, p\u0159\u00edm\u00e1 \u010d\u00e1ra p\u0159ed jeho o\u010dima mu v\u0161ak byla jasnou odpov\u011bd\u00ed.<\/div>\n
„Ne… t-to ne. Tohle nem\u016f\u017ee b\u00fdt pravda… tohle ne!“ rychle zavrt\u011bl hlavou, ani to mu v\u0161ak z mysli nevyvr\u00e1tilo tu hr\u016fznou skute\u010dnost, kterou se pr\u00e1v\u011b dozv\u011bd\u011bl. Jeho o\u010di se za\u010daly nekontrolovateln\u011b zal\u00e9vat slzami a on se pomalu sesunul k bezvl\u00e1dn\u00e9mu t\u011blu, aby mohl vz\u00edt b\u00edlou, chladnou dla\u0148 do t\u00e9 sv\u00e9.<\/div>\n
„L-l\u00e1sko, t-to… t-to ne… t-to… to nem\u016f\u017ee\u0161…,“ \u0161eptal ti\u0161e mezi vzlyky, zat\u00edmco se prvn\u00ed slza vykut\u00e1lela z jeho o\u010d\u00ed… a dopadla na huben\u00e9, bezvl\u00e1dn\u00e9 t\u011blo \u010dernovlas\u00e9ho stvo\u0159en\u00ed…<\/div>\n
\n

<\/div>\n

Dlouh\u00e9, \u010dern\u00e9 \u0159asy pomalu pozvedly sv\u016fj hust\u00fd z\u00e1voj a dovolily tak dv\u011bma mandlov\u00fdm o\u010d\u00edm kone\u010dn\u011b alespo\u0148 pohl\u00e9dnout p\u0159ed sebe. Pomalu se rozhl\u00e9dly kolem sebe a jejich majitel jen nepatrn\u011b cuknul svou voln\u011b le\u017e\u00edc\u00ed rukou. Jeho t\u011blo v\u0161ak zareagovalo okam\u017eit\u011b a \u010dernovlas\u00fd chlapec jen p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, znova se rozhl\u00ed\u017eej\u00edc kolem sebe. P\u0159ipadalo mu, jako by spal celou v\u011b\u010dnost, prolet\u011bl snad strojem \u010dasu… a najednou se probudil tady. Jeho o\u010di putovaly v\u0161ude kolem n\u011bj, nesetk\u00e1valy se v\u0161ak s ni\u010d\u00edm jin\u00fdm, ne\u017e s temnou, \u010derno\u010dernou tmou, rozprost\u00edraj\u00edc\u00ed se snad v\u0161ude, kam jen dohl\u00e9dly.<\/div>\n
Jeho t\u011blo sebou jen nepatrn\u011b cuklo a Bill se pomalu vy\u0161plhal do sedu. Tma se st\u00e1le rozpl\u00fdvala a z\u00e1rove\u0148 st\u00e1le zhu\u0161\u0165ovala v\u0161ude kolem n\u011bj a nedovolovala jeho o\u010d\u00edm skrze ni proniknout. Jeho ruce p\u0159ejely po n\u011b\u010dem tvrd\u00e9m a z\u00e1rove\u0148 i m\u011bkk\u00e9m, na \u010dem pr\u00e1v\u011b sed\u011blo jeho t\u011blo a Bill jen m\u00edrn\u011b svra\u0161til \u010delo, sna\u017e\u00edc se tak oddat svou mysl zv\u011bdav\u00fdm dot\u011brn\u00fdm my\u0161lenk\u00e1m. Bylo tu n\u011bco, co mu nedovolovalo rozeznat to prost\u0159ed\u00ed, ve kter\u00e9m se pr\u00e1v\u011b nach\u00e1zel, n\u011bco, co mu br\u00e1nilo re\u00e1ln\u011b a racion\u00e1ln\u011b uva\u017eovat. Netu\u0161il, pro\u010d tu je, co tu d\u011bl\u00e1 a kde se vlastn\u011b v\u016fbec nach\u00e1z\u00ed… n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed chvilky mu v\u0161ak m\u011bly toto tajemstv\u00ed poodhalit.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ahoj, Bille,“ tich\u00fd, a\u017e zast\u0159en\u00fd hlas, se dolinul k u\u0161\u00edm \u010dernovlas\u00e9ho chlapce a p\u0159eru\u0161il tak ve\u0161ker\u00e9 jeho my\u0161lenky proud\u00edc\u00ed jeho hlavou. Bill se pomalu pooto\u010dil, vz\u00e1p\u011bt\u00ed v\u0161ak jako by do n\u011bj ude\u0159il blesk.<\/div>\n
Jeho dech se zatajil a hlas se vytratil n\u011bkam do nezn\u00e1ma… kdy\u017e se jeho o\u010d\u00edm naskytl ten zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, a\u017e vyj\u00edme\u010dn\u00fd pohled p\u0159ed sebou. P\u0159\u00edmo proti n\u011bmu, jen p\u00e1r kr\u016f\u010dk\u016f opod\u00e1l, st\u00e1la mal\u00e1, tich\u00e1 bytost a pozorn\u011b na n\u011bj up\u00edrala sv\u00e9 velk\u00e9, blankytn\u011b modr\u00e9 o\u010di. Jej\u00ed obli\u010dej byl a\u017e nadpozemsky kr\u00e1sn\u00fd, lemovaly jej dlouh\u00e9, jasn\u011b sv\u011btl\u00e9 vlasy, z nich\u017e p\u00e1r neslo odlesk zlata. Na sob\u011b m\u011blo to stvo\u0159en\u00ed dlouh\u00e9 a velmi kr\u00e1sn\u00e9 \u0161aty, kter\u00e9 jen podtrhovaly jeho neoby\u010dejnost. Sv\u00fdm vzhledem se a\u017e n\u00e1padn\u011b podobalo k\u0159ehk\u00e9 panence… alespo\u0148 to si Bill v prvn\u00edm okam\u017eiku proz\u0159en\u00ed pomyslel. Nemohl z n\u00ed spustit o\u010di, jeho zv\u011bdavost se v\u0161ak i p\u0159esto v\u0161echno p\u0159ihl\u00e1sila o slovo.<\/div>\n
„Kdo… kdo jsi? A… jakto, \u017ee… \u017ee v\u00ed\u0161, jak se jmenuji?“ vychrlil prvn\u00ed svou ot\u00e1zku, kter\u00e1 se mu utvo\u0159ila na jazyku, odpov\u011b\u010f, kter\u00e9 se mu v\u0161ak vz\u00e1p\u011bt\u00ed dostalo v\u016fbec neo\u010dek\u00e1val.<\/div>\n
„Kdo jsem? \u0158ekn\u011bme, \u017ee jsem od te\u010f tv\u00e1 nov\u00e1 p\u0159\u00edtelkyn\u011b a spole\u010dnice, pokud se ti bude l\u00edbit. A m\u00e1\u0161 pravdu, v\u00edm, jak se jmenuje\u0161… i p\u0159esto, \u017ee jsme si je\u0161t\u011b p\u0159edstaveni nebyli. J\u00e1 zn\u00e1m toti\u017e ka\u017ed\u00e9ho,“ odv\u011btila panenka sv\u00fdm tajemn\u00fdm hlasem a v m\u017eiku se jej\u00ed modr\u00e9 stud\u00e1nky up\u0159ely do Billov\u00fdch \u010dokol\u00e1d, kter\u00e9 p\u0159ed nimi v\u0161ak rychle uhnuly, zat\u00edmco mysl jejich majitele pracovala na pln\u00e9 obr\u00e1tky. Necht\u011bl b\u00fdt neomalen\u00fd, zamot\u00e1val se do toho v\u0161ak st\u00e1le v\u00edc a v\u00edc.<\/div>\n
„A kde… kde to jsem?“ optal se dal\u0161\u00ed svou ot\u00e1zku a odpov\u011bd\u00ed mu op\u011bt byla ta zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, nekone\u010dn\u00e1 mod\u0159. Panenka zamrkala sv\u00fdmi dlouh\u00fdmi \u0159asami a m\u00edrn\u011b zavrt\u011bla hlavou s dlouh\u00fdmi, kr\u00e1sn\u00fdmi vlasy.<\/div>\n
„Na tom nez\u00e1le\u017e\u00ed,“ odv\u011btila klidn\u011b a pozorn\u011bji se zad\u00edvala na \u010dernovlas\u00e9ho chlapce p\u0159ed sebou, kter\u00fd v\u0161ak tentokr\u00e1t nechal jej\u00ed odpov\u011b\u010f bez odezvy.<\/p>\n<\/div>\n
Jeho o\u010di se znova rozhl\u00e9dly kolem a Bill se zhluboka nadechl. Jeho mysl pracovala na pln\u00e9 obr\u00e1tky, st\u00e1le se sna\u017eil uv\u011bdomit si skute\u010dnost, h\u00e1danky mal\u00e9 panenky, skr\u00fdvaj\u00edc\u00ed odpov\u011b\u010f v\u0161ak byly na jeho rozum a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 kr\u00e1tk\u00e9 a on nedovedl pochopit ani jednu z nich. Zastyd\u011bl se s\u00e1m nad sebou… jak\u00e9 v\u0161ak bylo jeho p\u0159ekvapen\u00ed, kdy\u017e ticho prolomil ten zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, av\u0161ak tolik kr\u00e1sn\u00fd a uklid\u0148uj\u00edc\u00ed hlas.<\/div>\n
„Te\u010f si ur\u010dit\u011b \u0159\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee m\u00e9 odpov\u011bdi jsou na tvou hlavu a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 t\u011b\u017ek\u00e9, ale styd\u00ed\u0161 se to p\u0159ede mnou p\u0159iznat. V\u00edm p\u0159esn\u011b, co si mysl\u00ed\u0161, Bille. Vid\u00edm to v tv\u00fdch o\u010d\u00edch… to ony jsou mi oknem do tv\u00e9 du\u0161e a nikdy neum\u00ed lh\u00e1t,“ panen\u010diny o\u010di znova zamrkaly a ona je znova up\u0159ela na Billa p\u0159ed sebou. Neuniklo j\u00ed p\u0159ekvapen\u00ed a neskr\u00fdvan\u00fd \u00fa\u017eas, se kter\u00fdm na ni pohl\u00e9dl.<\/div>\n
„Ano, m\u00e1\u0161 pravdu, Bille. Nejsem \u010dlov\u011bkem, ale nejsem ani v\u011bc\u00ed a ani hra\u010dkou. Nepoch\u00e1z\u00edm z tv\u00e9ho sv\u011bta, poch\u00e1z\u00edm z toho jin\u00e9ho… a to je to, co ti chci te\u010f uk\u00e1zat,“ odv\u011btila a pomalu p\u0159istoupila k sed\u00edc\u00edmu Billovi, s laskav\u00fdm a vl\u00eddn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na sv\u00e9 bezchybn\u00e9 tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Podej mi ruku,“ vyzvala jej a nastavila tu svou. Nebyla v\u011bt\u0161\u00ed ne\u017e Bill, jej\u00ed v\u00fd\u0161ka byla n\u011bkolikr\u00e1t men\u0161\u00ed, p\u0159esto se v\u0161ak jejich ruce sta\u010dily spojit. Billov\u00fdm t\u011blem prolet\u011blo slab\u00e9 chv\u011bn\u00ed, kter\u00e9 se je\u0161t\u011b zes\u00edlilo, kdy\u017e spolu s panenkou ud\u011blal prvn\u00ed krok. P\u0159ipadal si, jako by se p\u0159i ka\u017ed\u00e9m kroku, ka\u017ed\u00e9m dal\u0161\u00edm na\u0161l\u00e1pnut\u00ed vzn\u00e1\u0161el… a skute\u010dn\u011b nebyl daleko od pravdy.<\/div>\n
<\/div>\n
Nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, kam jeho kroky sm\u011b\u0159uj\u00ed, netrvalo v\u0161ak dlouho a ony se s t\u011bmi panen\u010din\u00fdmi zastavily p\u0159ed velk\u00fdmi dve\u0159mi, pobit\u00fdmi kovem. Ob\u011b jejich poloviny byly jen slab\u011b pootev\u0159en\u00e9 a skrze n\u011b vych\u00e1zela b\u00edl\u00e1, hust\u00e1 mlha, kter\u00e1 op\u011btovn\u011b mizela kamsi do ztracena. Panenka znovu zamrkala a pomalu pustila Billovu dla\u0148. V\u011bd\u011bla, \u017ee jsou u c\u00edle. Jej\u00ed mal\u00e1 ruka zlehka spo\u010dinula na prav\u00e9 polovin\u011b dve\u0159\u00ed a jen m\u00edrn\u011b se do n\u00ed op\u0159ela.<\/div>\n
„Pod\u00edvej,“ vyb\u00eddla Billa po sv\u00e9m boku a pomalu shl\u00e9dla dol\u016f. Billovy o\u010di zv\u011bdav\u011b n\u00e1sledovaly ty jej\u00ed a pomalu se skrz nekone\u010dnou mlhu prod\u00edraly pohledem st\u00e1le n\u00ed\u017e a n\u00ed\u017e, a\u017e…<\/div>\n
Billovo srdce vynechalo jeden \u00fader a Bill jen nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zamrkal, znova shl\u00ed\u017eej\u00edc dol\u016f. Nemohl uv\u011b\u0159it sv\u00fdm o\u010d\u00edm. Tam dole, \u00fapln\u011b dole, dok\u00e1zal skrz neproniknutelnou mlhu z\u0159eteln\u011b rozeznat osobu. Svou osobu. Osobu s \u010dern\u00fdmi vlasy, sev\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky, le\u017e\u00edc\u00ed na jak\u00e9msi stole, uprost\u0159ed v\u0161emo\u017en\u00fdch p\u0159\u00edstroj\u016f.<\/div>\n
„A-ale… t-to… t-to jsem j\u00e1. V\u017edy\u0165 ale… jsem p-p\u0159eci tady…,“ odv\u011btil zmaten\u011b a zad\u00edval se nejd\u0159\u00edve dol\u016f a potom na sv\u00e9 t\u011blo, stoj\u00edc\u00ed st\u00e1le na jednom m\u00edst\u011b. Panenka v\u0161ak nesouhlasn\u011b zavrt\u011bla hlavou.<\/div>\n
„Ne, ne, Bille. Tam dole… tam je jenom tv\u00e9 t\u011blo, tv\u00e1 du\u0161e je ale tady. To, co vid\u00ed\u0161 dole, je jen pl\u00e1\u0161\u0165<\/em>, doopravdy jsi tady… tady se mnou,“ odv\u011btila a znova se zad\u00edvala na Billa, jeho\u017e pohled shl\u00e9dnul dol\u016f. Tohle nech\u00e1pal.<\/div>\n
„T-to… t-to nen\u00ed mo\u017en\u00e9,“ odpov\u011bd\u011bl, zast\u0159en\u00fd hlas za jeho z\u00e1dy mu v\u0161ak odpov\u011bd\u011bl je\u0161t\u011b tajemn\u011bji, ne\u017e p\u0159edt\u00edm.<\/div>\n
„U n\u00e1s je mo\u017en\u00e9 v\u0161echno,“ za\u0161eptala panenka je\u0161t\u011b ti\u0161\u0161eji, moc dob\u0159e v\u0161ak v\u011bd\u011bla a c\u00edtila, \u017ee ji Billovy o\u010di ani u\u0161i te\u010f nevn\u00edmaj\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Jeho srdce se rozbu\u0161ilo o pozn\u00e1n\u00ed rychleji a jeho dech se zatajil, kdy\u017e jeho o\u010di spat\u0159ily vysokou, \u0161t\u00edhlou postavu, \u010dern\u00e9 cop\u00e1nky a mandlov\u011b hn\u011bd\u00e9, o\u0159\u00ed\u0161kov\u00e9 o\u010di… pln\u00e9 leskl\u00fdch slz.<\/div>\n
„Tomi,“ Billovy rty ti\u0161e vydechly jm\u00e9no sv\u00e9 l\u00e1sky a Bill je znova shl\u00e9dnul dol\u016f. Vid\u011bl, jak mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 kle\u010d\u00ed u jeho t\u011bla s tv\u00e1\u0159\u00ed v dlan\u00edch, jak po chv\u00edli vst\u00e1v\u00e1 a bere do rukou l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 n\u00e1\u010din\u00ed, rozhl\u00ed\u017eej\u00edc se po ostatn\u00edch. Jeho srdce probodl osten smutku a bolesti, kdy\u017e spat\u0159il na t\u00e9, pro n\u011bj nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed tv\u00e1\u0159i, stopy po slz\u00e1ch. Pevn\u011b semknul v\u00ed\u010dka a c\u00edtil, jak se i jeho o\u010di za\u010d\u00ednaj\u00ed zal\u00e9vat slzami. Jen ten pohled na ztr\u00e1pen\u00e9ho Toma jej sv\u00edral a bolel st\u00e1le v\u00edc. Zamyslel se nad jeho slzami a odpov\u011b\u010fmi mal\u00e9 panenky. Znamenalo to snad, \u017ee u\u017e doopravdy byly v\u0161echny jeho nad\u011bje ztracen\u00e9?<\/div>\n
„N-nechci… nechci, aby se Tomi tr\u00e1pil. Nechci, aby byl smutn\u00fd a tr\u00e1pil se… kv\u016fli mn\u011b. Ud\u011blal bych v\u0161echno na sv\u011bt\u011b pro to, abych ho u\u010dinil \u0161\u0165astn\u00fdm,“ za\u0161eptal a nedovedl u\u017e d\u00e9le skr\u00fdvat sv\u00e9 slzy. C\u00edtil, jak st\u00e9kaj\u00ed po jeho tv\u00e1\u0159i, bylo mu to v\u0161ak \u00fapln\u011b jedno. Z jeho rt\u016f se vydral prvn\u00ed vzlyk, kdy\u017e se pooto\u010dil a prosebn\u011b vzhl\u00e9dl do t\u00e9 vl\u00eddn\u00e9 tv\u00e1\u0159e mal\u00e9 panenky.<\/div>\n
„Panenko, pora\u010f mi, co m\u00e1m d\u011blat. Co m\u00e1m ud\u011blat pro to, aby byl Tom takov\u00fd jako d\u0159\u00edv? Nechci, aby se tr\u00e1pil, nechci, aby jej to bolelo a byl smutn\u00fd kv\u016fli mn\u011b. Miluji ho,“ \u0161eptl ti\u0161e a sklopil uslzen\u00fd pohled sv\u00fdch o\u010d\u00ed… tak\u017ee nemohl vid\u011bt mil\u00fd \u00fasm\u011bv, kter\u00fd rozz\u00e1\u0159il rty mal\u00e9 panenky. V\u011bd\u011bla p\u0159esn\u011b, co mus\u00ed ud\u011blat… a necht\u011bla to oddalovat ani vte\u0159inu. Sta\u010dil jedin\u00fd pohled p\u0159ed sebe a jedin\u00fd pohled dol\u016f… a ona v\u011bd\u011bla, \u017ee jeho<\/em> rozhodnut\u00ed bylo spr\u00e1vn\u00e9.<\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, Bille. M\u011bla bych ti uk\u00e1zat je\u0161t\u011b n\u011bco d\u016fle\u017eit\u00e9ho,“ odv\u011btila, a kdy\u017e Bill vzhl\u00e9dnul, pomalu popo\u0161la o p\u00e1r kr\u016f\u010dk\u016f d\u00e1l, dokud se jej\u00edmu i Billovu pohledu nenaskytlo n\u011bkolik schod\u016f, vedouc\u00edch n\u011bkam do nezn\u00e1ma. Sv\u011btlo, vych\u00e1zej\u00edc\u00ed sm\u011brem, kter\u00fdm vedly, zaslepilo na okam\u017eik Billovy o\u010di a on si mrk\u00e1n\u00edm sv\u00fdch v\u00ed\u010dek sna\u017eil zvyknout na ten, a\u017e b\u00edl\u00fd jas.<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161 ty schody, Bille? Tam naho\u0159e, na konci t\u011bch schod\u016f… tam jsou a p\u0159eb\u00fdvaj\u00ed lid\u00e9, kte\u0159\u00ed u\u017e dokon\u010dili sv\u016fj pozemsk\u00fd \u017eivot a sv\u00e9 putov\u00e1n\u00ed. Lid\u00e9, kte\u0159\u00ed za\u017eili smutek, bolest, nemoc a strach, ale tak\u00e9 radost, \u0161t\u011bst\u00ed a l\u00e1sku. Lid\u00e9, kte\u0159\u00ed si v\u00e1\u017eili sv\u00e9ho \u017eivota a tak\u00e9 si jej u\u017eili stejn\u011b, jako l\u00e1sky a z pozemsk\u00e9ho sv\u011bta odch\u00e1zeli s t\u00edm, \u017ee za\u017eili v\u0161e. A ty mezi n\u011b nepat\u0159\u00ed\u0161, Bille. Nejvy\u0161\u0161\u00ed<\/em> to \u0159\u00edkal,“ panen\u010din hlas zn\u011bl tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b, p\u0159esto v\u0161ak tak kr\u00e1sn\u011b. Pozvedla pohled sv\u00fdch modr\u00fdch stud\u00e1nek a zad\u00edvala se do Billov\u00fdch, st\u00e1le zmaten\u00fdch a uslzen\u00fdch o\u010d\u00ed. V\u011bd\u011bla, \u017ee \u017eivot je to, co si tenhle chlapec zaslou\u017e\u00ed.<\/div>\n
„B\u011b\u017e za Tomem, Bille, a miluj ho p\u0159esn\u011b tak, jak to ty s\u00e1m c\u00edt\u00ed\u0161. V\u017edy\u0165 l\u00e1ska – to je to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, co m\u016f\u017ee \u010dlov\u011bka potkat a \u010deho si \u010dlov\u011bk mus\u00ed um\u011bt v\u00e1\u017eit a chr\u00e1nit to, p\u0159esn\u011b jako ty, Bille. Neza\u017eil jsi to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, co ti Tom mohl d\u00e1t, a proto do na\u0161eho sv\u011bta pat\u0159it nem\u016f\u017ee\u0161. Ty pat\u0159\u00ed\u0161 tam, tam dol\u016f, kde na tebe \u010dek\u00e1 Tom, jeho srdce a jeho l\u00e1ska. Tam je tv\u00e9 m\u00edsto, po jeho boku, Bille,“ dodala panenka a jej\u00ed rty se zvlnily do \u00fasm\u011bvu… stejn\u011b, jako ty Billovy. Nemohl uv\u011b\u0159it sv\u00fdm u\u0161\u00edm. Ne, tohle nemohla b\u00fdt pravda.<\/div>\n
„Panenko, j-j\u00e1… d\u011bkuji, d\u011bkuji ti moc. Nikdy ti to nezapomenu,“ odv\u011btil a hled\u011bl do t\u00e9 n\u00e1dhern\u00e9 mod\u0159i, zat\u00edmco jeho kroky jakoby samy od sebe za\u010daly sm\u011b\u0159ovat dozadu. Panenka mu jeho \u00fasm\u011bv \u0161\u0165astn\u011b oplatila.<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 mi za co d\u011bkovat, Bille. Miluj Toma a va\u017e si sv\u00e9 l\u00e1sky, ona je to nejvz\u00e1cn\u011bj\u0161\u00ed, co mu m\u016f\u017ee\u0161 d\u00e1t. Jsem r\u00e1da, \u017ee jsem t\u011b mohla poznat. Ur\u010dit\u011b se n\u011bkdy uvid\u00edme. Hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed,“ \u0161eptla a z\u00e1\u0159iv\u011b se usm\u00e1la za odch\u00e1zej\u00edc\u00ed postavou \u010dernovlas\u00e9ho chlapce.<\/div>\n
<\/div>\n
Jej\u00ed \u00fasm\u011bv byl \u0161\u0165astn\u00fd – stejn\u011b, jako ten Bill\u016fv… dokud jej neoslepilo nov\u00e9, jasn\u00e9 sv\u011btlo zvl\u00e1\u0161tn\u00edch odlesk\u016f…<\/div>\n
<\/div>\n
Snad to bylo cel\u00e9 jenom sen… nebo ne?<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Dlouh\u00e9, \u0161t\u00edhl\u00e9 prsty jen letmo p\u0159ejely po lemu zelen\u00e9 ko\u0161ile a jejich majitel jen vys\u00edlen\u011b vydechl, o\u010dima t\u011bkaj\u00edc po lidupr\u00e1zdn\u00e9, nicne\u0159\u00edkaj\u00edc\u00ed nemocni\u010dn\u00ed chodb\u011b. Pevn\u011b stisknul sv\u00e9 zpocen\u00e9 dlan\u011b k sob\u011b, poposedl si na jednom z b\u00edl\u00fdch, ko\u017een\u00fdch k\u0159es\u00edlek a nerv\u00f3zn\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[272],"tags":[],"class_list":["post-12205","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vylecim-te-laskou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12205","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12205"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12205\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12205"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12205"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12205"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}