{"id":12212,"date":"2010-03-04T17:00:00","date_gmt":"2010-03-04T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12183"},"modified":"2010-03-04T17:00:00","modified_gmt":"2010-03-04T16:00:00","slug":"nightmare-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/03\/04\/nightmare-5\/","title":{"rendered":"Nightmare 5."},"content":{"rendered":"
autor: Lea<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Nevyda\u0159en\u00e9 pl\u00e1ny<\/p>\n<\/div>\n
V pokoji panovalo naprost\u00e9 ticho. Ticho, kter\u00e9 jen ob\u010das p\u0159ehlu\u0161il tich\u00fd vzlyk anebo vzdech. I kdy\u017e bylo ticho, tak jste mohli c\u00edtit tu bolest a beznad\u011bj, kter\u00e1 visela ve vzduchu.<\/div>\n
Andreas dlouho ml\u010del. Jedin\u00e9, \u010deho byl schopn\u00fd, bylo to, \u017ee si Billa tisknul k sob\u011b a poskytoval mu pocit bezpe\u010d\u00ed, alespo\u0148 na chv\u00edli. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, co se stane, a\u017e se Bill vr\u00e1t\u00ed dom\u016f.<\/div>\n
„Bille… pro\u010d jsi mi to ne\u0159ekl u\u017e tenkr\u00e1t?“ ozval se kone\u010dn\u011b blon\u010f\u00e1k. Bill popot\u00e1hl.<\/div>\n
„B\u00e1l jsem se… nedovede\u0161 si p\u0159edstavit, jak dok\u00e1\u017ee b\u00fdt krut\u00fd,“ za\u0161eptal. Andy ho pohladil po vlasech. D\u00edval se na to zhroucen\u00e9 a zni\u010den\u00e9 stvo\u0159en\u00ed, a do o\u010d\u00ed se mu draly slzy, kdy\u017e si pomyslel, co v\u0161echno musel Bill vytrp\u011bt. A za co trp\u011bl? Za to, \u017ee je kr\u00e1sn\u00fd, nebo sex s n\u00edm je dobr\u00fd? Jak nespravedliv\u00e9, ale p\u0159esto pravdiv\u00e9.<\/div>\n
„Hlavn\u011b u\u017e se netrap. Slibuju ti, \u017ee u\u017e ti nikdy neubl\u00ed\u017e\u00ed,“ konej\u0161il ho.<\/div>\n
Bill si povzdechl a zabo\u0159il sv\u016fj obli\u010dej je\u0161t\u011b v\u00edc do Andreasova tri\u010dka. Jak r\u00e1d by v\u011b\u0159il jeho slov\u016fm…<\/div>\n
„Z\u00edtra zajdeme na policii a… „<\/div>\n
„Ne!!“ vyk\u0159ikl Bill a prudce se posadil. Andy na n\u011bho nech\u00e1pav\u011b hled\u011bl. Nic nech\u00e1pal.<\/div>\n
„Bille… uklidni se. Jen nahl\u00e1s\u00edme, \u017ee t\u011b Tom…“<\/div>\n
„\u0158\u00edk\u00e1m, \u017ee ne!!“ zaje\u010del Bill t\u00e9m\u011b\u0159 hystericky. Andreas ho chytl za ruce a pod\u00edval se mu do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Co se d\u011bje? Pro\u010d nechce\u0161 na policii?“ zeptal se ho nal\u00e9hav\u011b. Bill sklonil hlavu.<\/div>\n
„Rodi\u010de by mi to nikdy neodpustili. Nev\u011b\u0159ili by mi. D\u00e1vali by mi to za vinu a nebo mi \u0159ekli, \u017ee jsem Toma vyprovokoval. Vyhodili by m\u011b z domu. Nem\u011bl bych kde bydlet. A nem\u00e1m d\u016fkazy,“ vzlykl ti\u0161e Bill, a je\u0161t\u011b v\u00edc se k p\u0159\u00edteli p\u0159itiskl. Pot\u0159eboval c\u00edtit, \u017ee je n\u011bkdo u n\u011bj. N\u011bkdo, kdo ho chr\u00e1n\u00ed, a kdo mu kdykoliv \u0159ekne mil\u00e9 slovo nebo ho obejme, ani\u017e by mu ubl\u00ed\u017eil.<\/div>\n
„Ztratil jsem bratra,“ p\u00edpl najednou. „Nechci ztratit je\u0161t\u011b rodi\u010de.“<\/div>\n
Andreas si povzdechl. Tu\u0161il, jak se Bill c\u00edt\u00ed. Kdyby si m\u011bl vybrat on, asi by volil stejn\u011b. Byl to hrozn\u00fd pocit, \u017ee mu nem\u016f\u017ee nijak pomoci. Jen ho ut\u011b\u0161it a uklid\u0148ovat mil\u00fdmi slovy…<\/div>\n
Objal ho a Bill se k n\u011bmu vd\u011b\u010dn\u011b p\u0159itiskl. Teplo Andyho t\u011bla a jeho h\u0159ejiv\u00e9 ruce, kter\u00e9 ho hladily po z\u00e1dech, mu d\u00e1valy chu\u0165 \u017e\u00edt.<\/div>\n
„M\u00e1m t\u011b moc r\u00e1d, Andy,“ za\u0161eptal a z o\u010d\u00ed mu znovu tekly slzy. „K\u00e9\u017e bych se nikdy nemusel vracet dom\u016f… „<\/div>\n
„To je ono!“ vyk\u0159ikl najednou Andreas, a\u017e Bill polekan\u011b nadsko\u010dil. Zad\u00edval se na blon\u010f\u00e1ka. Zelen\u00e9 o\u010di mu \u017ehnuly vzru\u0161en\u00edm a cel\u00fd se t\u0159\u00e1sl nedo\u010dkavost\u00ed.<\/div>\n
\n
„C-co se d\u011bje?“ zeptal se vypla\u0161en\u011b Bill. Kamar\u00e1d ho uchopil za drobnou ru\u010dku.<\/div>\n
„Bille, \u0159ekni rodi\u010d\u016fm, \u017ee se chce\u0161 odst\u011bhovat. M\u016f\u017ee\u0161 se t\u0159eba nast\u011bhovat ke mn\u011b. Bylo by to nejlep\u0161\u00ed, pomohl bych ti, proto\u017ee Tom se nebude cht\u00edt tak lehko vzd\u00e1t. Anebo bychom se mohli slo\u017eit na n\u011bjak\u00fd byte\u010dek daleko od Magdeburku. Byl bys ve v\u011bt\u0161\u00edm bezpe\u010d\u00ed. Pokud bys cht\u011bl, mohli bychom n\u011bjak zmizet z N\u011bmecka, vzpamatoval by ses, a pak by sis n\u011bkoho na\u0161el, bydlel bych s tebou a bylo by n\u00e1m dob\u0159e…“<\/p>\n<\/div>\n
Bill poslouchal Andrease jako ve sn\u00e1ch. Hn\u011bd\u00e9 o\u010di m\u011bl m\u00edrn\u011b vykulen\u00e9 a pusu pootev\u0159enou p\u0159ekvapen\u00edm. Nikdy ho nenapadlo, \u017ee by se mohl odst\u011bhovat. To ur\u010dit\u011b nen\u00ed tak snadn\u00e9. Tom to nedovol\u00ed. I kdy\u017e… mohlo by se to pov\u00e9st…<\/div>\n
Uv\u011bdomoval si, jak by to bylo v\u0161echno kr\u00e1sn\u00e9, kdyby utekl od Toma a u\u017e ho nikdy nevid\u011bl. Kdyby se mohl zase klidn\u011b vyspat beze strachu, \u017ee ho n\u011bkdo probud\u00ed a zn\u00e1siln\u00ed. Nedok\u00e1zal si p\u0159edstavit, \u017ee by ho u\u017e nikdy neml\u00e1til, nikdo by mu nezp\u016fsoboval bolest. Nikdo by mu neubli\u017eoval…<\/div>\n
„Andy, to by bylo… n\u00e1dhern\u00e9,“ \u0161eptnul ti\u0161e a slzy dojet\u00ed se mu t\u0159pytily na \u0159as\u00e1ch. Andreas se z\u00e1\u0159iv\u011b usm\u00e1l a pevn\u011b kamar\u00e1da objal.<\/div>\n
„\u0158ekni to rodi\u010d\u016fm, je\u0161t\u011b dnes. Maj\u00ed m\u011b r\u00e1di, budou souhlasit. Vydr\u017e tam je\u0161t\u011b dnes posledn\u00ed noc, a pak u\u017e t\u011b nic tr\u00e1pit nebude,“ navrhl Andreas a Bill souhlasn\u011b p\u0159ik\u00fdvl. Jedna noc a bude svobodn\u00fd. Neuv\u011b\u0159iteln\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
„Ahoj, mami,“ ozval se Bill\u016fv hlas ode dve\u0159\u00ed na druh\u00fd den. Zul si boty, svl\u00e9kl bundi\u010dku a \u0161el pol\u00edbit mamku na tv\u00e1\u0159. Ta na chv\u00edli p\u0159estala m\u00edchat j\u00eddlo, kter\u00e9 m\u011bla na spor\u00e1ku a usm\u00e1la se.<\/div>\n
„Jak bylo u Andrease?“ zeptala se z\u00e1\u0159\u00edc\u00edho synka.<\/div>\n
„Skv\u011ble. M\u011bl se ve Francii \u00fa\u017easn\u011b, necht\u011blo se mu ani vracet,“ zasm\u00e1l se. Simone se usm\u00e1la. To byl cel\u00fd Andreas.<\/div>\n
„Pod\u00edvej, co mi dovezl,“ pochlubil se Bill a uk\u00e1zal mamce p\u0159\u00edv\u011b\u0161ek ve tvaru p\u00edsmena B na tenk\u00e9m \u0159et\u00edzku. „Je to z Pa\u0159\u00ed\u017ee,“ dodal zasn\u011bn\u011b. Pa\u0159\u00ed\u017e ho odjak\u017eiva uchvacovala.<\/div>\n
„N\u00e1dhern\u00e9, Bille, Andy m\u00e1 vkus“ p\u0159ik\u00fdvla s \u00fasm\u011bvem Simone a zam\u00edchala om\u00e1\u010dku, aby se nesp\u00e1lila. „Ty dneska jenom z\u00e1\u0159\u00ed\u0161,“ podotkla.<\/div>\n
„No jo, vlastn\u011b… “ za\u010dal Bill, ale pak se zarazil. P\u0159es mat\u010dino rameno zahl\u00e9dl Toma, kter\u00fd byl op\u0159en\u00fd o futra a propaloval ho pohledem. Zatajil se mu dech a sev\u0159elo srdce. Tom\u016fv pohled byl napln\u011bn\u00fd zlost\u00ed a cht\u00ed\u010dem. \u010cernovl\u00e1sek se rozt\u0159\u00e1sl.<\/div>\n
„\u0158eknu ti to u ve\u010de\u0159e,“ za\u0161eptal. Simone vyc\u00edtila zm\u011bnu v jeho chov\u00e1n\u00ed. Vid\u011bla, \u017ee up\u00edr\u00e1 pohled n\u011bkam za n\u00ed. Oto\u010dila se a usm\u00e1la se.<\/div>\n
„Ach, to jsi ty, Tome,“ usm\u00e1la se mile na synka, kter\u00e9mu okam\u017eit\u011b zmizel vztek z o\u010d\u00ed a nahradil ho pohled miluj\u00edc\u00edho synka. Usm\u00e1l se.<\/div>\n
„Ahoj, Bille,“ pozdravil sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku a ten se rozt\u0159\u00e1sl je\u0161t\u011b v\u00edc. „M\u011bl ses dob\u0159e?“ pokra\u010doval d\u00e1l v p\u0159etv\u00e1\u0159ce. To posledn\u00ed, co pot\u0159eboval, bylo, aby Simone pojala podez\u0159en\u00ed.<\/div>\n
„No tak, Bille, co ml\u010d\u00ed\u0161 jako za\u0159ezan\u00fd,“ \u0161\u0165ouchla Simone do sv\u00e9ho mlad\u0161\u00edho synka. „\u017de ty jsi celou noc s Andreasem prokecal? To by v\u00e1m bylo podobn\u00fd. Mazec nahoru a jdi se trochu prospat ne\u017e bude ve\u010de\u0159e.“<\/p>\n<\/div>\n
Billovy o\u010di se naplnily hr\u016fzou. V\u011bd\u011bl, \u017ee jakmile vejde do sv\u00e9ho pokoje, tak se ocitne v d\u011bsiv\u00e9 pasti, z kter\u00e9 nebude \u00faniku, ale nedok\u00e1zal odporovat. Pomal\u00fdm a rozt\u0159esen\u00fdm krokem se roze\u0161el ven z kuchyn\u011b, ke schod\u016fm. Ne\u017e sta\u010dil vyj\u00edt prvn\u00ed schod, uc\u00edtil, jak mu n\u011b\u010d\u00ed ruce \u0161ahaj\u00ed na zadek. Bolestn\u011b p\u0159iv\u0159el o\u010di. Neudr\u017eel se a vzlykl.<\/div>\n
„No tak, pro\u010d bre\u010d\u00ed\u0161?“ ozval se Tom\u016fv chladn\u00fd hlas. Bill neodpov\u011bd\u011bl, jen strachem znovu vzlykl.<\/div>\n
„Bo\u017ee, ty jsi fakt jak holka. Jdi nahoru,“ syknul na\u0161tvan\u011b a popostr\u010dil bratra nahoru. Ten vyd\u011b\u0161en\u011b zamrkal a poslu\u0161n\u011b \u0161el do sv\u00e9ho pokoje. Bylo mu \u0161patn\u011b samo ze sebe, \u017ee Toma poslouch\u00e1 jak pes, ale nic jin\u00e9ho mu nezb\u00fdvalo.<\/div>\n
Ve\u0161el do sv\u00e9ho pokoje a zhluboka se nadechl, a \u010dekal, kdy ho hrub\u00e9 dlan\u011b hod\u00ed na postel a strhnou z n\u011bj oble\u010den\u00ed…<\/div>\n
Nic takov\u00e9ho se v\u0161ak nestalo. Bill zamrkal. Pak se zhluboka nadechl a odv\u00e1\u017eil se pooto\u010dit hlavu. Ke sv\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed zjistil, \u017ee Tom tady nen\u00ed. Nech\u00e1pal, jak je to mo\u017en\u00e9. V\u017edy\u0165… on myslel… \u017ee ho jde…<\/div>\n
Zaslechl mat\u010din hlas a Tom\u016fv sm\u00edch. Sev\u0159el se mu \u017ealudek. Bylo a\u017e k podivu, jak byl Tom k ostatn\u00edm mil\u00fd, p\u0159\u00e1telsk\u00fd a ochotn\u00fd. Pro\u010d si vybral zrovna Billa? Pro\u010d ne n\u011bkoho jin\u00e9ho? To chce opravdu tolik, kdy\u017e chce norm\u00e1ln\u00ed \u017eivot se sv\u00fdm bratrem?<\/div>\n
Asi ano. Osud rozhoduje za n\u011bho.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, ve\u010de\u0159e!“ k\u0159ikla Simone. Bill zaklapl kn\u00ed\u017eku, kterou si \u010detl a s povzdechem vstal. P\u0159ed zrcadlem si lehce upravil vlasy a pomalu \u0161el dol\u016f. V\u016fbec se mu tam necht\u011blo z prost\u00e9ho d\u016fvodu. Byl tam Tom.<\/div>\n
Ve\u0161el do kuchyn\u011b. Simone zrovna rozdala tal\u00ed\u0159e a chlapec si zd\u011b\u0161en\u011b uv\u011bdomil, \u017ee si bude muset sednout vedle Toma. To snad ne… ned\u00e1 mu pokoj ani u ve\u010de\u0159e. Nikdy mu ned\u00e1 pokoj. Na kr\u00e1tk\u00fd okam\u017eik semknul v\u00ed\u010dka tak pevn\u011b, jak jen mohl, a pak si poslu\u0161n\u011b sedl vedle sv\u00e9ho bratra. Ten pooto\u010dil sm\u011brem k Billovi hlavu a za\u0161klebil se. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl jak\u00e1 bou\u0159e se v Billov\u011b nitru odehr\u00e1v\u00e1.<\/div>\n
„Dobrou chu\u0165,“ usm\u00e1la se Simone a v\u0161ichni za\u010dali ve\u010de\u0159et. Tom si pov\u00eddal s Gordonem a Simone se k nim ob\u010das p\u0159idala, jen Bill se ml\u010dky nimral ve sv\u00e9m j\u00eddle.<\/div>\n
„Bille! Jez po\u0159\u00e1dn\u011b,“ ok\u0159ikla ho matka, ale pak se na Billa starostliv\u011b pod\u00edvala. „Mus\u00ed\u0161 j\u00edst. Jsi kost a k\u016f\u017ee. V posledn\u00ed dob\u011b vypad\u00e1\u0161 unaven\u011b a ztrhan\u011b,“ \u0159ekne starostliv\u011b. Bill sklopil o\u010di. Copak mohl klidn\u011b j\u00edst, kdy\u017e v\u011bd\u011bl, co ho za chv\u00edli \u010dek\u00e1? Copak mohl b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd, kdy\u017e m\u011bl bratra, kter\u00fd ho nen\u00e1vid\u011bl a ubli\u017eoval mu t\u00edm nejhor\u0161\u00edm zp\u016fsobem?<\/div>\n
„Necht\u011bl jsi mi n\u011bco \u0159\u00edct?“ ozvala se po chvilce Simone. Bill se zhluboka nadechl a odlo\u017eil p\u0159\u00edbor.<\/div>\n
„Ano, cht\u011bl.“<\/div>\n
„A co?“ zeptala se m\u00e1ma se z\u00e1jmem a pohl\u00e9dla na synka.<\/div>\n
Bill se znovu nadechl, i kdy\u017e se mu dech siln\u011b t\u0159\u00e1sl. C\u00edtil na sob\u011b Tom\u016fv spaluj\u00edc\u00ed pohled. M\u011bl strach. Strach z toho, \u017ee mu ubl\u00ed\u017e\u00ed d\u0159\u00edv ne\u017e odejde.<\/div>\n
„St\u011bhuju se.“<\/div>\n
Kuchyn\u00ed se rozhostilo ticho. Nev\u011b\u0159\u00edcn\u00e9 ticho. Nikdo nevydal ani hl\u00e1sku. Nikdo nedok\u00e1zal pochopit, pro\u010d se Bill chce odst\u011bhovat, kdy\u017e se mu vr\u00e1til bratr a t\u00e1ta. Nech\u00e1pal to v\u016fbec nikdo. Nikdo, a\u017e na Toma. Tomu za\u010daly o\u010di nebezpe\u010dn\u011b jisk\u0159it zlost\u00ed. Ten mal\u00fd podraz\u00e1k mu chce ut\u00e9ct. Hodl\u00e1 se p\u0159ed n\u00edm schovat.<\/div>\n
„Bille… to je… ne\u010dekan\u00e9,“ vykoktala kone\u010dn\u011b Simone. Bill ml\u010dky hled\u011bl do stolu, aby nemusel sn\u00e1\u0161et nal\u00e9hav\u00e9 pohledy obou rodi\u010d\u016f.<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee tu z\u016fstane\u0161, po tom, co jsme p\u0159ijeli,“ p\u0159idal se Jorgen. Bill kone\u010dn\u011b zvedl hlavu. V\u011bd\u011bl, \u017ee vysv\u011btlen\u00ed se nevyhne.<\/div>\n
„Pl\u00e1noval jsem to u\u017e dlouho. Andreas dostal nab\u00eddku na pr\u00e1ci v Hamburku. Nen\u00ed to zase tak extr\u00e9mn\u011b daleko. \u0158ekl, \u017ee by mi taky sehnal pr\u00e1ci a byt bychom si na\u0161li,“ \u0159ekl s povzdechem le\u017e, kterou si s Andym vymyslel. Prav\u00fd d\u016fvod jeho odjezdu nikdo nesm\u00ed v\u011bd\u011bt.<\/div>\n
„S Andreasem? Netu\u0161ila jsem, \u017ee chce odjet,“ podivila se Simone. Bill j\u00ed na to odpov\u011bd\u011bl pokr\u010den\u00edm ramen.<\/div>\n
„Bille… nechce\u0161 si to je\u0161t\u011b rozmyslet?“ ozval se Tom\u016fv smutn\u00fd hlas. Bill se na n\u011bho oto\u010dil. A\u010dkoliv m\u011bl jeho bratr smutn\u00fd hlas i obli\u010dej, v obli\u010deji mu tan\u010dily plam\u00ednky zlosti. Byl odjak\u017eiva v\u00fdborn\u00fd herec.<\/div>\n
„Ne. Nechci,“ \u0159ekl rozhodn\u011b a sna\u017eil se, aby to vyzn\u011blo tvrd\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1… myslel jsem… \u017ee kdy\u017e jsem zase na\u0161el br\u00e1\u0161ku, \u017ee budeme spolu.“ Tom vypadal, \u017ee se m\u00e1lem rozpl\u00e1\u010de. Simone se na n\u011bho soucitn\u011b pod\u00edvala, a pak se obr\u00e1tila zp\u011bt ke sv\u00e9mu mlad\u0161\u00edmu synkovi.<\/div>\n
„Bille, ned\u011blej ukvapen\u00e1 rozhodnut\u00ed. Jestli se bude\u0161 cht\u00edt opravdu odst\u011bhovat, nebudu ti tedy br\u00e1nit, ale… chci, abys tu z\u016fstal,“ promlouvala k n\u011bmu a sna\u017eila se ho p\u0159iv\u00e9st k rozumu.<\/div>\n
\u010cernovlas\u00fd chlapec zavrt\u011bl hlavou a chystal se \u0159\u00edct, \u017ee je pevn\u011b rozhodnut\u00fd, kdy\u017e v tom uc\u00edtil pevn\u00fd stisk na rameni.<\/div>\n
„J\u00e1 si s br\u00e1chou promluv\u00edm, mami,“ navrhl Tom nevinn\u011b. Rodi\u010de souhlasn\u011b p\u0159ik\u00fdvli, nev\u0161\u00edmaj\u00edc si hr\u016fzy v o\u010d\u00edch sv\u00e9ho mlad\u0161\u00edho synka. Vid\u011bli v tom jen snahu nep\u0159ij\u00edt o bratra.<\/div>\n
„Poj\u010f nahoru, Bill\u00ed, jen ti n\u011bco \u0159eknu,“ usm\u00e1l se mile Tom.<\/p>\n<\/div>\n
Bill se chv\u011bl hr\u016fzou jako je\u0161t\u011b nikdy. Litoval, \u017ee chodil v\u016fbec dom\u016f. M\u011blo ho to napadnout, \u017ee ho nepust\u00ed. T\u0159\u00e1sl se jako osika a skoro nevn\u00edmal, \u017ee ho Tom zvedl ze \u017eidle a sm\u011bruje ho ke schod\u016fm. Do o\u010d\u00ed se mu tla\u010dily slzy, strach ho t\u00e9m\u011b ochromoval, nemohl se skoro h\u00fdbat. Kdyby ho Tom nevedl, z\u016fstal by st\u00e1t na m\u00edst\u011b a ani se nehnul.<\/div>\n
„Toho bude\u0161 litovat,“ zasy\u010del mu najednou Tom do ucha. Bill ztuhnul je\u0161t\u011b v\u00edc. Otev\u0159el pusu, aby vyk\u0159ikl o pomoc, aby p\u0159ivolal rodi\u010de, ale Tom mu zacpal pusu a str\u010dil ho do pokoje, a\u017e chlapec upadl, a zabouchl za nimi dve\u0159e.<\/div>\n
Bill kle\u010del na zemi a pod\u00edval se na bratra p\u0159es clonu \u010dern\u00fdch vlas\u016f. V\u011bd\u011bl, co ho \u010dek\u00e1. A taky v\u011bd\u011bl, \u017ee to bude hor\u0161\u00ed ne\u017e obvykle.<\/div>\n
Necht\u011bl to ud\u011blat, ale u\u017e nemohl d\u00e1l. Bude to muset ud\u011blat, kdy\u017e mu nepom\u016f\u017eou rodi\u010de, pom\u016f\u017ee mu n\u011bkdo jin\u00fd.<\/div>\n
Snad…<\/p>\n<\/div>\n
autor: Lea<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/p>\n

<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lea Nevyda\u0159en\u00e9 pl\u00e1ny V pokoji panovalo naprost\u00e9 ticho. Ticho, kter\u00e9 jen ob\u010das p\u0159ehlu\u0161il tich\u00fd vzlyk anebo vzdech. I kdy\u017e bylo ticho, tak jste mohli c\u00edtit tu bolest a beznad\u011bj, kter\u00e1 visela ve vzduchu. Andreas dlouho ml\u010del. Jedin\u00e9, \u010deho byl schopn\u00fd, bylo<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[310],"tags":[],"class_list":["post-12212","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nightmare"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12212","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12212"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12212\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12212"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12212"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12212"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}