{"id":12217,"date":"2010-03-03T18:30:00","date_gmt":"2010-03-03T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12188"},"modified":"2010-03-03T18:30:00","modified_gmt":"2010-03-03T17:30:00","slug":"humanoid-4-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/03\/03\/humanoid-4-konec\/","title":{"rendered":"Humanoid 4. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: T\u00fdnka<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Venku se setm\u011blo a jen pouli\u010dn\u00ed lampy oza\u0159ovaly cestu kolem silnic a dom\u016f. Tom sed\u011bl u okna a d\u00edval se ven. V\u0161ude bylo pr\u00e1zdno. V \u010d\u00e1sti, kde \u017eil, bylo minimum lid\u00ed. A byl za to r\u00e1d. V centru se to nep\u0159etr\u017eit\u011b hem\u017eilo sv\u011btly, postavami a auty. V\u0161ude \u0161um a hluk. \u017d\u00e1dn\u00fd klid a kr\u00e1sn\u00e9 ticho. Otev\u0159el okno a sedl si na terasu. Zap\u00e1lil si cigaretu a vyfoukl kou\u0159, kter\u00fd se rozb\u011bhl tmou jako sametov\u00fd z\u00e1voj. Byla trochu zima. L\u00e9to pomalu kon\u010dilo. Cel\u00fd tenhle sv\u011bt byl tak usp\u011bchan\u00fd a on miloval chv\u00edle, kdy nemusel nad ni\u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161let. Jen sed\u011bl. Sed\u011bl se svou kytarou a hladil jednotliv\u00e9 struny sv\u00fdmi prsty, kter\u00e9 jako projev spokojenosti vyluzovaly pod jeho doteky slastn\u00e9 zvuky hudby. Lidem, kte\u0159\u00ed Toma znali, p\u0159ipadal starom\u00f3dn\u00ed. V\u0161ichni \u017eili ve sv\u011bt\u011b elektroniky, v\u0161echno za n\u011b d\u011blali roboti a oni se jen hnali kup\u0159edu, ani\u017e by v\u011bd\u011bli za \u010d\u00edm. On sed\u00e1val ve\u010der venku a brnkal na svou kytaru. Nem\u011bl Humanoida k tomu, aby za n\u011bj ven\u010dil psa nebo myl n\u00e1dob\u00ed. M\u011bl ho, proto\u017ee cht\u011bl. Proto\u017ee nebyl tak po\u0161pin\u011bn\u00fd okoln\u00edm sv\u011btem jako ti lid\u00e9. Pravda, nebyl \u017eiv\u00fd. Ned\u00fdchal a srdce mu nebu\u0161ilo l\u00e1skou pro nikoho, proto\u017ee \u017e\u00e1dn\u00e9 nem\u011bl. Ale Tomovi to nevadilo. M\u011bl ho jako spole\u010dnost. Tom chodil ka\u017ed\u00fd v\u00edkend do parku a hr\u00e1l si se sv\u00fdm psem, radoval se z \u010derstv\u00e9ho de\u0161t\u011b, zat\u00edmco jin\u00ed se p\u0159ed n\u00edm zamra\u010den\u011b schov\u00e1vali pod de\u0161tn\u00edk. Tom si v\u00e1\u017eil v\u0161eho, co se nezm\u011bnilo. Co mu p\u0159ipom\u00ednalo \u010dasy, kdy byl sv\u011bt je\u0161t\u011b norm\u00e1ln\u00ed. Kdy lid\u00e9 m\u011bli jeden druh\u00e9ho r\u00e1di, pom\u00e1hali si a navz\u00e1jem se poslouchali. Te\u010f jel ka\u017ed\u00fd s\u00e1m za sebe. Tom taky. Ale on \u017eil prost\u011b jinak.<\/div>\n
Bill p\u0159i\u0161el potichu za n\u00edm a sedl si na k\u0159eslo. D\u00edval se p\u0159ed sebe, jako by tam v\u016fbec nebyl. Tom se usm\u00e1l. Byl r\u00e1d, kdy\u017e tam nebyl s\u00e1m, ale z\u00e1rove\u0148 byl r\u00e1d, \u017ee se mu nikdo nevt\u00edr\u00e1 a necpe mu nic do hlavy. Prost\u011b m\u011bl jen radost, \u017ee Bill p\u0159i\u0161el.<\/div>\n
\n
„N\u011bkdy si p\u0159ipad\u00e1m hrozn\u011b s\u00e1m, s\u00e1m proti v\u0161em\u2026“ povzdechl a pot\u00e1hl z cigarety. Bill pokyvoval hlavou a ze rt\u016f se mi linula jak\u00e1si tich\u00e1 melodie. Tom se nat\u00e1hl pro kytaru a polo\u017eil si ji na kolena. Chv\u00edli ml\u010dky sed\u011bl a poslouchal. Jeho robot jen klidn\u011b sed\u011bl. D\u00edval se do tmy a pobrukoval si jakousi p\u00edsni\u010dku, kterou Tom nikdy p\u0159edt\u00edm nesly\u0161el. Pomalu za\u010dal prsty vybrnk\u00e1vat zvuky, podobn\u00fdm t\u011bm, kter\u00e9 si Bill prozp\u011bvoval. Kdy\u017e se trefil celou jednou slokou, Bill ztichl a oto\u010dil na n\u011bj mechanicky hlavu. D\u00edval se do jeho o\u010d\u00ed a sledoval jeho prsty pob\u00edhaj\u00edc\u00ed po strunk\u00e1ch.<\/div>\n
„Jen zp\u00edvej, m\u016f\u017eeme to zkusit spolu\u2026“ mrkl na Billa a ten lehce pootev\u0159el \u00fasta. P\u0159i\u0161lo mu to hrozn\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, jako by se Bill n\u011bkdy choval divn\u011b. Jinak ne\u017e oby\u010dejn\u00fd naprogramovan\u00fd Humanoid. Jako by se v n\u011bm \u010das od \u010dasu probouzelo n\u011bco, co ani on s\u00e1m neznal.<\/div>\n
„\u2026but will I ever know the World Behind my Wall\u2026“ \u0160eptal Bill potichu a o\u010di se mu ve sv\u011btle zaleskly.<\/div>\n
„Odkud to zn\u00e1\u0161?“ zeptal se ti\u0161e Tom a spustil ruce z kytary.<\/div>\n
„Nezn\u00e1m. Bylo to v m\u00e9 hlav\u011b najednou samo,“ odpov\u011bd\u011bl Bill neh\u00fdbaj\u00edc pohledem ani o centimetr.<\/div>\n
„Tak\u017ee jsi to vymyslel?“ usm\u00e1l se Tom a k\u00fdvl na n\u011bj. Nic neodpov\u011bd\u011bl. „Co se ti asi hon\u00ed hlavou\u2026“ povzdechl a uculil se do tmy.<\/p>\n<\/div>\n
Bill si stoupl a op\u0159el se o z\u00e1bradl\u00ed, ti\u0161e pozoroval hv\u011bzdi\u010dky, kter\u00e9 se t\u0159pytily na \u010dern\u00e9 obloze. Tom jej sledoval. Up\u0159en\u011b. Bez mrknut\u00ed. Najednou se po Billov\u011b tv\u00e1\u0159i svezla slza. Byla t\u0159pytiv\u00e1 jako diamant a Tom si j\u00ed nemohl nev\u0161imnout.<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161\u2026 m\u016f\u017ee\u0161 m\u011b obejmout?“ vyklouzlo z Billov\u00fdch \u00fast a po Tomov\u011b t\u011ble p\u0159ejel mr\u00e1z. Vzpomn\u011bl si, \u017ee tuhle v\u011btu mu \u0159ekl on, kdy\u017e se c\u00edtil naprosto bezmocn\u00fd. Ml\u010dky k n\u011bmu p\u0159istoupil a vzal ho do n\u00e1ru\u010de. Byl tak k\u0159ehk\u00fd. Tom jej tiskl k sob\u011b a nech\u00e1pal d\u011bn\u00ed kolem sebe. Pro\u010d se tohle d\u011bje? Tohle roboti ned\u011blaj\u00ed. Nemaj\u00ed city. Nev\u011bd\u00ed, co je smutek\u2026 Billova hlava se zvedla z Tomova ramena a up\u0159en\u011b se d\u00edvala do jeho hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed. Slzi\u010dky se z jeho o\u010dek koulely po b\u00edl\u00e9 dokonal\u00e9 tv\u00e1\u0159i a z\u016fst\u00e1valy malou chv\u00edli na nar\u016f\u017eov\u011bl\u00fdch rtech. Tom nev\u011bd\u011bl pro\u010d, ale uc\u00edtil nutk\u00e1n\u00ed p\u0159ibl\u00ed\u017eit sv\u016fj obli\u010dej k jeho. Billovy rty se zlehka dotkly t\u011bch Tomov\u00fdch. Najednou, jako by ob\u011bma projela r\u00e1na elekt\u0159inou, ozvalo se cosi divn\u00e9ho, jako kdy\u017e praskne \u017e\u00e1rovka, jako zvuk zkratu, a Tom uc\u00edtil v\u0161ude po t\u011ble obrovsk\u00e9 teplo, kter\u00e9 z Billa s\u00e1lalo. H\u0159\u00e1l jako slune\u010dn\u00ed paprsky a jeho o\u010di se ut\u00e1p\u011bly v proudu slan\u00fdch perel. Tom jej tiskl, dr\u017eel jej v n\u00e1ru\u010d\u00ed tak pevn\u011b, jako by jej u\u017e nikdy nem\u011bl pustit. Bill se st\u00e1le sv\u00fdmi rty dot\u00fdkal Tomovy tv\u00e1\u0159e a plakal.<\/div>\n
„Nepla\u010d, nepla\u010d\u2026“ konej\u0161il jej ti\u0161e Tom a jemn\u011b hladil Billovy vlasy.<\/div>\n
„C\u00edt\u00edm n\u011bco, jako by m\u011b to tady n\u011bkde p\u00e1lilo,“ Bill vzal jemn\u011b do sv\u00e9 dlan\u011b Tomovu a polo\u017eil ji kamsi na sv\u016fj hrudn\u00edk.<\/div>\n
„Tam je srd\u00ed\u010dko. A asi ti bije,“ usm\u00e1l se Tom, p\u0159ipadal si jako ve snu, jako v poh\u00e1dce, kter\u00e1 mo\u017en\u00e1 skon\u010d\u00ed, a\u017e otev\u0159e o\u010di a zaslep\u00ed ho slune\u010dn\u00ed sv\u011btlo. Nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, co se pr\u00e1v\u011b stalo. Prostupoval j\u00edm pocit napln\u011bn\u00ed, ten pocit, kdy\u017e \u010dlov\u011bk v\u00ed, \u017ee u\u017e na nic nen\u00ed s\u00e1m.<\/p>\n<\/div>\n
Pozoroval Billovy tv\u00e1\u0159i\u010dky, kter\u00e9 se z bled\u00e9 zbarvily lehce do r\u016f\u017eova, jeho dlan\u011b h\u0159\u00e1ly, jeho o\u010dka mrkala a rt\u00edky se pomalu rozt\u00e1hly do \u00fasm\u011bvu. Bill u\u017e d\u00e1vno nebyl Humanoid XB-360 se s\u00e9riov\u00fdm \u010d\u00edslem. On te\u010f byl jeho druh\u00e1 p\u016flka. Druh\u00e1 p\u016flka jeho srd\u00ed\u010dka, kter\u00e9 zb\u011bsile tlouklo. Sedli si spole\u010dn\u011b do k\u0159esla a Tom dlouho, dlouho do noci brnkal na kytaru Billovu melodii. Ten jen ti\u0161e poslouchal a pozoroval v\u0161ecko kolem. Hladil Scottyho, kter\u00fd b\u011bhal kolem a c\u00edtil jeho jem\u0148ou\u010dkou srst, p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl prstem po Tomov\u011b nos\u00edku a c\u00edtil jak m\u00e1 hebou\u010dk\u00fd obli\u010dej, zhluboka se nadechl a uc\u00edtil v\u016fni vzduchu, z\u00e1van v\u011bt\u0159\u00edku a teplo Tomovy n\u00e1ru\u010de.<\/div>\n
„U\u017e tam, v t\u00e9 tov\u00e1rn\u011b, jsem c\u00edtil takov\u00e9 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed teplo, ne\u017e m\u011b dali to t\u00e9 krabice. A pak, ka\u017ed\u00fd den po\u0159\u00e1d v\u00edc se mi honily hlavou my\u0161lenky, jak\u00fd je sv\u011bt\u2026 Jak vypad\u00e1 smutek a jak zase radost, co je sv\u011bt, a pro\u010d lid\u00e9 maj\u00ed pocity a jak\u00e9 jsou? Po\u0159\u00e1d jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel a pak, n\u011bjak se to stalo\u2026“ \u0161eptal si s\u00e1m pro sebe. Tom c\u00edtil, co Bill pro\u017e\u00edv\u00e1. V\u011bd\u011bl, \u017ee si p\u0159ipad\u00e1 jinak. Nedok\u00e1zal to definovat, nebo popsat slovy, ale ten pocit jej napl\u0148oval tak\u00e9. Bill se najednou octl v nov\u00e9m sv\u011bt\u011b. Mo\u017en\u00e1, d\u00edky Tomovi. Mo\u017en\u00e1 proto, \u017ee Tom mu dal \u0161anci neb\u00fdt jen bezduch\u00fdm robotem bez cit\u016f a my\u0161lenek. Mo\u017en\u00e1, \u017ee pr\u00e1v\u011b Tom v n\u011bm zalo\u017eil mal\u00fd plam\u00ednek pozn\u00e1n\u00ed, kter\u00fd st\u00e1le rostl. Mo\u017en\u00e1, proto, \u017ee jej Tom nebral jako s\u00e9riov\u00e9ho Humanoida XB-360\u2026 Mo\u017en\u00e1 proto je z n\u011bj to, co te\u010f d\u00fdch\u00e1 a c\u00edt\u00ed l\u00e1sku. V\u0161echno je pro n\u011bj nov\u00e9. Pro oba je v\u0161echno nov\u00e9. A jen spole\u010dn\u011b to m\u016f\u017eou zvl\u00e1dnout\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Konec<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
autor: T\u00fdnka<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: T\u00fdnka Venku se setm\u011blo a jen pouli\u010dn\u00ed lampy oza\u0159ovaly cestu kolem silnic a dom\u016f. Tom sed\u011bl u okna a d\u00edval se ven. V\u0161ude bylo pr\u00e1zdno. V \u010d\u00e1sti, kde \u017eil, bylo minimum lid\u00ed. A byl za to r\u00e1d. V centru se to<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[311],"tags":[],"class_list":["post-12217","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-humanoid"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12217","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12217"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12217\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12217"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12217"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12217"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}