{"id":12225,"date":"2010-03-02T18:30:00","date_gmt":"2010-03-02T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12196"},"modified":"2010-03-02T18:30:00","modified_gmt":"2010-03-02T17:30:00","slug":"prosim-ne-21-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/03\/02\/prosim-ne-21-konec\/","title":{"rendered":"Pros\u00edm… ne! 21. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
T\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1k, zazvonil zvonec a morbidn\u00ed pov\u00eddce je konec… to se v\u00e1m ulevilo, co? \ud83d\ude42 tak si u\u017eijte posledn\u00ed d\u00edlek, a mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b n\u011bkdy v budoucnosti n\u011bco stvo\u0159\u00edm \ud83d\ude42 va\u0161e \u00c1\u010fa \ud83d\ude42<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Bill se \u0159\u00edtil chodbou jako smysl\u016f zbaven\u00fd. Ani\u017e by tu\u0161il n\u011bjak zvl\u00e1\u0161\u0165 jasn\u011b, kam b\u011b\u017e\u00ed, podv\u011bdom\u011b vyb\u00edhal schody \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00fd\u0161 a v\u00fd\u0161. Nesly\u0161el, jak ho Tom vol\u00e1, nereagoval na to, \u017ee b\u011b\u017e\u00ed za n\u00edm. Slzy mu rozmaz\u00e1valy cestu, kterou sotva vid\u011bl, a p\u0159esto\u017ee b\u00fdval Tom za b\u011b\u017en\u00fdch okolnost\u00ed rychlej\u0161\u00ed a fyzicky v\u00fdkonn\u011bj\u0161\u00ed, te\u010f Bill svou rychlost\u00ed mezeru mezi nimi zvy\u0161oval. U\u017e ani nemohl popadnout dech, ale hnal se d\u00e1l a d\u00e1l, nehled\u00edc na to, \u017ee slzy rozmaz\u00e1vaj\u00ed jeho umn\u011b nanesen\u00e9 st\u00edny, kter\u00e9 mu st\u00e9kaly po tv\u00e1\u0159\u00edch v nevzhledn\u00fdch \u010dern\u00fdch \u0161mouh\u00e1ch.<\/div>\n
To, co vid\u011bl a sly\u0161el, t\u011b\u017ece zranilo jeho k\u0159ehkou du\u0161i. Tolik Tomovi d\u016fv\u011b\u0159oval! Pot\u00e9, jak b\u00e1zliv\u011b se na za\u010d\u00e1tku dne\u0161n\u00edho ve\u010dera k Tomovi zachoval, m\u011bl pocit \u0161\u00edlen\u00fdch v\u00fd\u010ditek. Cht\u011bl se mu te\u010f jenom j\u00edt omluvit, v\u0161echno mu vysv\u011btlit, a mo\u017en\u00e1 i zkusit napravit to, co tak pokazil. B\u00e1l se, aby Toma nevzbudil, skoro ho i opou\u0161t\u011bla odvaha, kdy\u017e se p\u0159ibl\u00ed\u017eil k jeho pokoji, ale kdy\u017e vid\u011bl pootev\u0159en\u00e9 dve\u0159e, ruka, kter\u00e1 cht\u011bla zaklepat, samovoln\u011b klesla a on opatrn\u011b po \u0161pi\u010dk\u00e1ch ve\u0161el dovnit\u0159. A tam vid\u011bl, jak se ti dva k sob\u011b tul\u00ed, sly\u0161el jejich n\u011b\u017en\u00e1 vyzn\u00e1n\u00ed, vid\u011bl, jak se Tom chyst\u00e1 tu holku doprovodit ven… Myslel si, \u017ee se odpl\u00ed\u017e\u00ed zp\u00e1tky a nikdo o jeho p\u0159\u00edtomnosti nebude v\u011bd\u011bt. Ale jeho emoce byly siln\u011bj\u0161\u00ed, u\u017e v prvn\u00edch vte\u0159in\u00e1ch, kdy si domyslel, co se mezi t\u011bma dv\u011bma dnes ve\u010der stalo, jeho tv\u00e1\u0159 pokryly hork\u00e9 slzy a vzlyky mu odum\u00edraly v hrdle, ale kdy\u017e sly\u0161el Tomovo vyzn\u00e1n\u00ed, neudr\u017eel to v sob\u011b.<\/div>\n
\n
Nemohl, v\u011b\u0159il mu! Tolik jeho slov\u016fm pln\u00fdm l\u00e1sky a n\u00e1klonnosti v\u011b\u0159il! Myslel si, \u017ee mu bratr nel\u017ee, ale v\u0161ecko nasv\u011bd\u010dovalo tomu, \u017ee to byly jenom plan\u00e9 \u0159e\u010di… C\u00edtil k n\u011bmu vlastn\u011b kdy Tom n\u011bco v\u011bt\u0161\u00edho? Byly jeho city alespo\u0148 n\u011bkdy up\u0159\u00edmn\u00e9? Nebo i jeho z\u00e1chrana ze zajet\u00ed byla jenom nutnost\u00ed, nikoliv z up\u0159\u00edmnosti?<\/p>\n<\/div>\n
Zastavil se a\u017e na sam\u00e9m okraji st\u0159echy. Nap\u0159ed polekan\u011b shl\u00e9dnul dol\u016f do hlubin. Srdce mu prudce bu\u0161ilo a jedna slza se dokonce odtrhla od jeho tv\u00e1\u0159e, aby skanula do t\u00e9 \u010dern\u00e9 propasti, kterou i p\u0159es velice pozdn\u00ed dobu ob\u010das proz\u00e1\u0159ily reflektory proj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00edch aut. Studen\u00fd no\u010dn\u00ed v\u00edtr mu vh\u00e1n\u011bl jeho vlastn\u00ed vlasy do obli\u010deje a jeho rty se t\u0159\u00e1sly jako snad nikdy. I t\u011blo se klepalo, nedok\u00e1zal v\u0161ak ur\u010dit, jestli to bylo t\u011bmi d\u011bsiv\u00fdmi pocity, kter\u00e9 j\u00edm zm\u00edtaly, nebo zimou, proto\u017ee byl jenom v tenk\u00fdch tepl\u00e1k\u00e1ch a tri\u010dku s kr\u00e1tk\u00fdm ruk\u00e1vem. Teprve kdy\u017e se mu do o\u010d\u00ed vehnaly dal\u0161\u00ed slzy, v\u00e1hav\u011b se oto\u010dil. Snad za to mohl i Tom\u016fv hlas…<\/div>\n
Bratra v\u0161ak vid\u011bl jenom matn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, pros\u00edm… pros\u00edm,“ zachrapt\u011bl Tom pot\u00e9, co bez dechu, s prudk\u00fdm bod\u00e1n\u00edm mezi \u017eebry vb\u011bhnul na st\u0159echu a poznal, kde Bill stoj\u00ed. Vyrazil k n\u011bmu, ale Bill se rozt\u0159\u00e1sl je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/div>\n
„Nep\u0159ibli\u017euj se!“ v\u0159\u00edskl hystericky, a je\u0161t\u011b v\u00edc se p\u0159ibl\u00ed\u017eil k okraji st\u0159echy. U\u017e p\u0159ed chv\u00edl\u00ed st\u00e1l nebezpe\u010dn\u011b bl\u00edzko okraje, ale te\u010f byl je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e a Toma to d\u011bsilo. V\u017edy\u0165 sta\u010dil u\u017e jedin\u00fd kr\u016f\u010dek! Sta\u010dilo, aby Bill dostal n\u011bjak\u00fd tik nebo se zachv\u011bl o n\u011bco v\u00edc a kdykoliv se mohl p\u0159ev\u00e1\u017eit a spadnout! A p\u00e1d z dvac\u00e1t\u00e9ho \u0161est\u00e9ho patra by t\u011b\u017eko p\u0159e\u017eil…<\/div>\n
„Bille, pros\u00edm… ustup od toho kraje,“ \u0161eptnul Tom a tak jako v Billov\u00fdch, i v jeho o\u010d\u00edch, se nyn\u00ed za\u010daly t\u0159pytit slzy, kdy\u017e se i p\u0159es Bill\u016fv z\u00e1kaz sna\u017eil d\u011blat pomal\u00e9, nen\u00e1padn\u00e9 kroky sm\u011brem ke sv\u00e9mu bratrovi, aby ho mohl zachytit, zachr\u00e1nit od p\u0159\u00edpadn\u00e9ho p\u00e1du, ale mezera mezi nimi byla po\u0159\u00e1d a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 velik\u00e1.<\/div>\n
„Ne, neustoup\u00edm,“ zachrapt\u011bl Bill a tro\u0161ku se zakuckal vlastn\u00edm pl\u00e1\u010dem. Chvilku mezi nimi bylo ticho, ale pak Bill couvnul je\u0161t\u011b o kousek v\u00edc a zastavil se, a\u017e kdy\u017e uc\u00edtil, \u017ee jeho prav\u00e9 chodidlo je z p\u016flky ve vzduchu. Rad\u0161i p\u0159e\u0161l\u00e1pnul, aby ob\u011bma nohama st\u00e1l pevn\u011b na st\u0159e\u0161e a vy\u010d\u00edtav\u011b se na Toma zad\u00edval.<\/div>\n
„P – pro\u010d?“<\/div>\n
„Co pro\u010d?“ nech\u00e1pal Tom. „Jedin\u00fd pro\u010d, kter\u00fd mi zrovna vrt\u00e1 hlavou, je to, pro\u010d jsi tady, pro\u010d tohle d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Pro\u010d?“ zas\u00edpal Bill nep\u0159irozen\u011b vysok\u00fdm hlasem. „M\u011bl bych se pt\u00e1t j\u00e1 tebe! Pro\u010d ty mi to d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„J\u00e1?“ zarazil se Tom. „Co ti d\u011bl\u00e1m?“<\/div>\n
„Ty se pt\u00e1\u0161? Ty se po tom v\u0161em pt\u00e1\u0161?“ vyp\u00edsknul Bill. „J\u00e1… j\u00e1 idiot jsem ti v\u011b\u0159il, myslel jsem, \u017ee to, cos mi \u0159\u00edkal… \u017ees to myslel v\u00e1\u017en\u011b! \u017de to, \u017ee m\u011b miluje\u0161… \u017ee to je pravda, a tys m\u011b p\u0159itom jenom vyu\u017e\u00edval v dob\u00e1ch, kdy jsi nikoho nem\u011bl!“<\/p>\n<\/div>\n
Lucie se p\u0159itiskla je\u0161t\u011b v\u00edc ke dve\u0159\u00edm na st\u0159echu. Necht\u011bla, aby ji kluci vid\u011bli. Po tv\u00e1\u0159\u00edch se j\u00ed kut\u00e1lely slzy, kdy\u017e ml\u010dky pozorovala drama, kter\u00e9 se p\u0159ed n\u00ed d\u011blo, a slova, kter\u00e1 sly\u0161ela, j\u00ed trhala srdce. Ano, kolikr\u00e1t si \u0159\u00edkala, jak by bylo roztomil\u00e9 a mo\u017en\u00e1 i ze v\u0161eho nejlep\u0161\u00ed, kdyby jej\u00ed milovan\u00e1 dvoj\u010d\u00e1tka nakonec vztah zakotvila spolu mezi sebou. Ano, ve skute\u010dnosti v\u011bd\u011bla, \u017ee by to bylo solidn\u011b absurdn\u00ed, v\u017edy\u0165 incest je trestn\u00fd! Ale p\u0159edstava to byla roztomil\u00e1, z rozhovor\u016f v\u011bd\u011bla, jak bl\u00edzko k sob\u011b ti dva maj\u00ed a na kolika fotk\u00e1ch to skute\u010dn\u011b vypadalo, jako by mezi sebou tajn\u011b m\u011bli n\u011bco v\u00edc!<\/div>\n
Ale ne, ona se sna\u017eila \u017e\u00edt v realit\u011b, v domn\u011bn\u00ed, \u017ee oni dva jsou snad dosp\u011bl\u00ed a dost rozumn\u00ed na to, aby tenhle fiktivn\u00ed vztah nep\u0159ipustili. Akor\u00e1t by z toho oba m\u011bli probl\u00e9my a tr\u00e1pen\u00ed, kdyby si nedali pozor a n\u011bkdo je p\u0159i tom p\u0159istihl. Ale vypadalo to, podle toho, co si z Billov\u00fdch v\u011bt vydedukovala, \u017ee ti dva spolu m\u011bli n\u011bco v\u00edc, ne\u017e jenom ryze bratrsk\u00fd vztah. A pokud tomu tak bylo, tak za tohle, co se te\u010f d\u011bje, m\u016f\u017ee pr\u00e1v\u011b ona!<\/div>\n
Pevn\u011b stiskla sv\u00e1 v\u00ed\u010dka a bolestn\u011b vydechla. Kdyby si b\u00fdvala dok\u00e1zala p\u0159ipustit, \u017ee mezi dvoj\u010daty je n\u011bco v\u00edc, rozhodn\u011b by se Tomem nenechala p\u0159emluvit k tomu, co se dneska v noci stalo. Akor\u00e1t by jim to zkazila. Ale ne, ona se sna\u017eila dr\u017eet se chladn\u00e9 logiky, kter\u00e1 mo\u017enost incestu pova\u017eovala za absurdn\u00ed, a te\u010f to vypad\u00e1, \u017ee to v\u0161echno skute\u010dn\u011b pokazila jenom a pouze ona. Pokud Bill sko\u010d\u00ed, bude to jedin\u011b jej\u00ed vina. Zat\u00edm to vypadalo pouze jako tro\u0161ku upraven\u00fd v\u00fdjev z klipu Spring nicht, ale tohle nebyl klip, tohle byla krut\u00e1 realita… a ten pocit viny ji dr\u017eel na m\u00edst\u011b, neschopnou se hnout, neschopnou jakkoliv zas\u00e1hnout. Beztak kdyby ji vid\u011bli, tak by ji snad zabili. Bill ji u\u017e te\u010f nen\u00e1vid\u00ed, proto\u017ee se vyspala s jeho bratrem, a Tom kdyby ji te\u010f vid\u011bl, tak by ji za\u010dal nen\u00e1vid\u011bt kv\u016fli situaci, v jak\u00e9 se te\u010f Bill nach\u00e1zel. Ti\u0161e vzlykla a sklopila hlavu. Je to jenom jej\u00ed vina…<\/p>\n<\/div>\n
„Ne, Tome… nev\u011b\u0159\u00edm ti,“ vzlykl Bill.<\/div>\n
„Ale Bille… pro\u010d bych ti lhal?“ zakv\u00edlel Tom zoufale. „Dneska v noci… to byl jenom \u00falet… po\u0159\u00e1d miluju jen tebe!“<\/div>\n
„Tak \u00falet…“ sklopil zarudl\u00e9 o\u010di Bill, p\u0159i\u010dem\u017e mu do vlas\u016f spadly prvn\u00ed de\u0161\u0165ov\u00e9 kapky. „Tak to bys to t\u00e9 sle\u010dn\u011b musel \u0159\u00edct jinak… zn\u011blo to na pouh\u00fd \u00falet a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 v\u00e1\u017en\u011b… p\u0159\u00edli\u0161. Jenom jsi mi celou tu dobu lhal…“<\/div>\n
„Ne, nelhal!“ vyk\u0159ikl ne\u0161\u0165astn\u011b Tom. „Jak t\u011b m\u00e1m p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee jsem ti nelhal? Pros\u00edm, Bill\u00ed…“<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161 se sna\u017eit… dnes v noci jsem vid\u011bl dost,“ hlesnul Bill. „Mrz\u00ed m\u011b to… sbohem, Tomi.“<\/p>\n<\/div>\n
Sly\u0161el, ale nevn\u00edmal bratr\u016fv zd\u011b\u0161en\u00fd v\u00fdk\u0159ik, kdy\u017e se prudce oto\u010dil a po hlav\u011b se vrhnul do vzdu\u0161n\u00e9ho prostoru, kter\u00fd ho d\u011blil od zem\u011b. U\u017e nedok\u00e1zal un\u00e9st to, jak mu bratr lhal, jak ho vyu\u017e\u00edval. Nedok\u00e1zal se s t\u00edm vyrovnat, jeho du\u0161e to neunesla.<\/div>\n
P\u00e1d, kter\u00fd ve skute\u010dnosti trval jen n\u011bkolik vte\u0159in, se mu najednou jevil jako cel\u00e1 v\u011b\u010dnost. Jeho t\u011blo jako by se jen zvolna sn\u00e1\u0161elo mezi kapkami s\u00edl\u00edc\u00edho lij\u00e1ku, vlasy za n\u00edm vl\u00e1ly jako \u010dern\u00fd z\u00e1voj a hlavou mu v\u00ed\u0159ilo tis\u00edce my\u0161lenek. Najednou vid\u011bl a c\u00edtil ty nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed momenty, kter\u00e9 s Tomem kdy pro\u017eil. Byly tak n\u00e1dhern\u00e9, co kdyby se je\u0161t\u011b n\u011bkdy v budoucnosti dok\u00e1zaly opakovat? Mohl d\u00e1t Tomovi je\u0161t\u011b jednu \u0161anci, zkusit znovu uv\u011b\u0159it jeho slov\u016fm.<\/div>\n
Ale na to bylo a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b, \u010das u\u017e se nedal vr\u00e1tit. Vzpom\u00ednky najednou zmizely, jak se zem\u011b bl\u00ed\u017eila \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc, vid\u011bl ve sv\u00e9 hlav\u011b jen Tomovy ne\u0161\u0165astn\u00e9 o\u010di, kdy\u017e s n\u00edm te\u010f mluvil na st\u0159e\u0161e a jeho hlavou se za\u010daly linout jeho vlastn\u00ed texty.<\/div>\n
… ich schrei in die Nacht f\u00fcr Dich, lass mich nicht im Stich, spring nicht… erinne sich, an Dich und mich…<\/em><\/div>\n
… ich wird da nicht allein sein, lass uns gemeinsam in die Nacht…<\/em><\/div>\n
… du bist automatisch, nur automatisch, automatisch, so automatisch…<\/em><\/div>\n
… f\u00fcr immer Du und ich, f\u00fcr immer jetzt, f\u00fcr immer je – …<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Najednou byly jeho my\u0161lenky p\u0159eru\u0161eny pal\u010divou bolest\u00ed. Uc\u00edtil ji nap\u0159ed v hlav\u011b, z\u00e1hy v cel\u00e9m t\u011ble. Bylo to p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9, k nevydr\u017een\u00ed, m\u011bl pocit, \u017ee se mu snad cel\u00e1 lebka musela rozprasknout na tis\u00edce kousk\u016f. Ta bolest ho ni\u010dila, su\u017eovala, vn\u00edmal jenom planouc\u00ed horkost krve, \u0159inouc\u00ed se mu z obli\u010deje, kter\u00e1 ho mu\u010dila v\u00edc a v\u00edc, dokud najednou nep\u0159estal vn\u00edmat.<\/div>\n
U\u017e m\u011bl najednou dojem, jako by byl v\u016fbec nespadl. Najednou m\u011bl pocit, jako by se mu v\u016fbec nic nestalo. Nic ho nebolelo. Nic nevid\u011bl, jen tmu, nic nesly\u0161el, jen osvobozuj\u00edc\u00ed ticho…<\/p>\n<\/div>\n
„BILLE, NEEEEEE!“<\/div>\n
Tomovi div\u017ee nepraskly hlasivky, jak zaje\u010del. Jako zparalyzovan\u00fd, neschopn\u00fd se hnout, s hr\u016fzou sledoval, jak mu bratr miz\u00ed ze zorn\u00e9ho pole. Rozt\u0159\u00e1sl se mu spodn\u00ed ret. To p\u0159ece nem\u016f\u017ee b\u00fdt pravda! Je\u0161t\u011b p\u0159ed vte\u0159inou na okraji byl, a najednou tam prost\u011b… prost\u011b nebyl. Rozeb\u011bhl se k okraji akor\u00e1t, aby vid\u011bl, jak k\u0159ehk\u00e9 t\u011blo tvrd\u011b z gigantick\u00e9 v\u00fd\u0161ky dopad\u00e1 na asfaltov\u00fd chodn\u00edk.<\/div>\n
„Proboha, Bille…“<\/div>\n
Hlas mu najednou zcela vypov\u011bd\u011bl slu\u017ebu. Ne, tohle prost\u011b nemohla b\u00fdt pravda! Zav\u0159el o\u010di, ale kdy\u017e je zase otev\u0159el, vid\u011bl Billovo t\u011blo, jak le\u017e\u00ed bez hnut\u00ed. T\u00edm, \u017ee byla noc, o n\u011bm je\u0161t\u011b nikdo nev\u011bd\u011bl, jinak by kolem bylo ur\u010dit\u011b u\u017e hafo lid\u00ed. Le\u017eel jen kousek od hranice no\u010dn\u00ed tmy a oran\u017eov\u00e9ho sv\u011btla z pouli\u010dn\u00ed lampy, a v mdl\u00e9m sv\u011btle bylo vid\u011bt, jak se po chodn\u00edku, lesknouc\u00edm se de\u0161t\u011bm, rozl\u00e9v\u00e1 krev vyt\u00e9kaj\u00edc\u00ed zpod t\u011bla.<\/div>\n
U\u017e u\u017e cht\u011bl bezd\u011b\u010dn\u011b taky sko\u010dit, nemohlo to p\u0159ece takhle skon\u010dit, mus\u00ed existovat zp\u016fsob, jak Billovi pomoct! Zachytila ho v\u0161ak \u00fatl\u00e1 ruka, a kdy\u017e vzhl\u00e9dl, matn\u011b rozpoznal Luciinu uplakanou tv\u00e1\u0159.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome… nesm\u00ed\u0161 sko\u010dit…“<\/div>\n
Up\u0159el na ni sv\u016fj pohled. Necht\u011bl se na ni d\u00edvat, jedna \u010d\u00e1st jeho bytosti ji z toho v\u0161eho vinila. Ale druh\u00e1 \u010d\u00e1st, ta v\u011bt\u0161\u00ed, si za\u010dala uv\u011bdomovat jedin\u00e9. To on od Billa t\u00e9 noci ode\u0161el, to on d\u00edvku pozval na ve\u010de\u0159i a do sv\u00e9ho pokoje, to on blb\u011b zav\u0159el dve\u0159e, to on dopustil, \u017ee je Bill spolu vid\u011bl, to kv\u016fli n\u011bmu te\u010f sko\u010dil…<\/div>\n
Vyklouzl svou rukou z jej\u00edho sev\u0159en\u00ed, naposledy se na ni zmaten\u011b pod\u00edval a rychle se rozeb\u011bhl po schodech dol\u016f. Bral je po t\u0159ech. Kolikr\u00e1t ho jenom p\u0159idr\u017eov\u00e1n\u00ed se z\u00e1bradl\u00ed zachra\u0148ovalo p\u0159ed rozbit\u00fdm nosem, ale on to ne\u0159e\u0161il, dokud se, lapaj\u00edc po dechu, neprohnal recepc\u00ed rovnou p\u0159ed hotel. Chvilku zmaten\u011b pob\u00edhal, ne\u017e zvl\u00e1dl ur\u010dit sm\u011br strany budovy, z n\u00ed\u017e Bill sko\u010dil. Op\u011bt se rozeb\u011bhl, kdy\u017e sv\u00e9 dvoj\u010de uvid\u011bl…<\/div>\n
„Bille… proboha… pros\u00edm t\u011b, Bille… Bill\u00ed, pros\u00edm!“<\/div>\n
Se strachem klekl na chodn\u00edk, nestaraj\u00edc se o to, \u017ee si m\u00e1ch\u00e1 kalhoty v kalu\u017ei od de\u0161t\u011b a v krvi bratra, a opatrn\u011b ho chytil za ramena.<\/div>\n
„Brou\u010dku, pros\u00edm…“<\/div>\n
Opatrn\u011b ho oto\u010dil obli\u010dejem k sob\u011b…<\/div>\n
„\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1!“<\/p>\n<\/div>\n
Ani ve snu by ho nenapadlo, co uvid\u00ed. Vlastn\u011b by se to dalo \u010dekat, proto\u017ee takov\u00e1 v\u00fd\u0161ka musela m\u00edt na cel\u00e9 v\u011bci v\u00fdrazn\u00fd vliv, ale Tomovi to prost\u011b nedo\u0161lo. O to d\u011bsiv\u011bj\u0161\u00ed pro n\u011bj byl \u0161ok, kdy\u017e spat\u0159il Bill\u016fv obli\u010dej.<\/div>\n
Bylo z\u0159eteln\u011b poznat, \u017ee horn\u00ed \u010d\u00e1st hlavy a obli\u010dej odnesly prvn\u00ed n\u00e1raz. K\u016f\u017ei m\u011bl celou tot\u00e1ln\u011b sed\u0159enou, nos zlomen\u00fd a prom\u00e1\u010dkl\u00fd sm\u011brem do lebky, dost zub\u016f bylo na chodn\u00edku vyra\u017een\u00fdch. Krk sv\u00edral se z\u00e1dy nep\u0159irozen\u00fd uhel, jak mu n\u00e1raz hlavy do asfaltu zlomil vaz. Ale nejhor\u0161\u00ed byl pohled do tv\u00e1\u0159e. Nejen, \u017ee byla cel\u00e1 zalit\u00e1 krv\u00ed, ale Billovy o\u010di byly otev\u0159en\u00e9. V kombinaci s krv\u00ed okolo to vypadalo dost d\u011bsiv\u011b samo o sob\u011b, ale to nejhor\u0161\u00ed bylo zachov\u00e1no p\u0159\u00edmo v \u010dokol\u00e1dov\u00fdch duhovk\u00e1ch. Byla v nich vepsan\u00e1 l\u00edtost, beznad\u011bj… a cosi jako… touha? Z\u00e1blesk nad\u011bje, odpu\u0161t\u011bn\u00ed? Nebylo to snadno identifikovateln\u00e9, ale ten pohled Toma d\u011bsil mnohem v\u00edc, ne\u017e zdeformovan\u00fd obli\u010dej. Bylo v n\u011bm vryto, jak moc Billovi ubl\u00ed\u017eil…<\/p>\n<\/div>\n
„Bille… l\u00e1sko… pros\u00edm, d\u00fdchej…“ zachrapt\u011bl Tom, kdy\u017e sjel rukou na bratr\u016fv krk. Pokusil se nahmatat puls, ale marn\u011b… v o\u010d\u00edch se mu zat\u0159pytily nov\u00e9 slzy, kdy\u017e si bezd\u011b\u010dn\u011b vzpomn\u011bl na jejich p\u00edsni\u010dku. Der Puls in die Adern ist viel zu schwach…<\/em> Jen\u017ee tady u\u017e nebylo \u017e\u00e1dn\u00e9 srdce, kter\u00e9 by je probilo skrz noc, aby se uk\u00e1zalo, \u017ee to byl jenom n\u011bjak\u00fd hloup\u00fd sen, ba dokonce nebyl ani slab\u00fd puls, nebyl toti\u017e u\u017e \u017e\u00e1dn\u00fd. Tohle byla krut\u00e1 realita a Tom si \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc za\u010d\u00ednal uv\u011bdomovat, \u017ee p\u00e1d z takov\u00e9hle v\u00fd\u0161ky by nep\u0159e\u017eil nikdo. Nikdo. To znamen\u00e1, \u017ee ani Bill…<\/div>\n
„Bill\u00ed… pros\u00edm… neopou\u0161t\u011bj m\u011b,“ vzlykl a marn\u011b s bratrem zat\u0159\u00e1sl, doc\u00edlil akor\u00e1t toho, \u017ee se jeho hlava bezmocn\u011b klimbala ze strany na stranu. „Bill\u00ed… l\u00e1sko moje… ne! Pros\u00edm… d\u00fdchej! D\u00ddCHEJ!“<\/p>\n<\/div>\n
Ani si neuv\u011bdomil, \u017ee Lucie, kter\u00e1 za n\u00edm p\u0159ib\u011bhla jen o n\u011bkolik okam\u017eik\u016f pozd\u011bji, se slzami v o\u010d\u00edch zavolala sanitku. \u017de celou dobu ti\u0161e, ne\u0161\u0165astn\u011b sed\u011bla vedle n\u011bj. I kdy\u017e m\u011bl Tom pocit, \u017ee to nen\u00ed mo\u017en\u00e9, aby se n\u011bkdo c\u00edtil v tuhle chv\u00edli h\u016f\u0159 ne\u017e on, bylo tomu tak. D\u00edvka toti\u017e v\u011bd\u011bla, \u017ee pr\u00e1v\u011b jej\u00ed p\u0159\u00edtomnost byla p\u0159\u00ed\u010dinou Billova zoufal\u00e9ho \u010dinu. A o to hor\u0161\u00ed byl jej\u00ed pocit pot\u00e9, co p\u0159ijela sanitka. L\u00e9ka\u0159 toti\u017e skute\u010dn\u011b ur\u010dil u\u017e jenom smrt…<\/p>\n

<\/div>\n

Epilog<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Toho dne skupina Tokio Hotel ozn\u00e1mila sv\u016fj konec. Smutek dr\u017eely tis\u00edce, desetitis\u00edce lid\u00ed po cel\u00e9m sv\u011bt\u011b. P\u0159ev\u00e1\u017en\u011b to byly fanynky, ale i zna\u010dn\u00e1 \u010d\u00e1st ve\u0159ejnosti si po odchodu kapely z hudebn\u00ed sc\u00e9ny uv\u011bdomila, jak dob\u0159\u00ed ve skute\u010dnosti tihle \u010dty\u0159i kluci byli, a \u017ee ty ur\u00e1\u017eky na jejich osoby nebyly pr\u00e1vem.<\/em><\/div>\n
Tom se Billova poh\u0159bu nez\u00fa\u010dastnil. Pocit viny ho zni\u010dil natolik, \u017ee je\u0161t\u011b toho dne musel nastoupit do psychiatrick\u00e9 l\u00e9\u010debny pot\u00e9, co se po odvozu bratra poh\u0159ebn\u00ed slu\u017ebou nervov\u011b zhroutil a pokusil se v hotelov\u00e9m pokoji o sebevra\u017edu. Musel tam z\u016fstat \u0159adu m\u011bs\u00edc\u016f, a jeliko\u017e v nervov\u00e9m zoufalstv\u00ed vypov\u011bd\u011bl zdravotnick\u00e9mu person\u00e1lu v\u0161ecko, m\u011bl pak David se sv\u00fdmi pr\u00e1vn\u00edky dost co d\u011blat, aby ho zachr\u00e1nil p\u0159ed v\u011bzen\u00edm za vztah s bratrem. Do konce \u017eivota se v\u0161ak se smrt\u00ed bratra nedok\u00e1zal pln\u011b vyrovnat a nikdo na jeho tv\u00e1\u0159i nikdy nevid\u011bl \u00fasm\u011bv, byly tam jen slzy a smutek. Na\u0161t\u011bst\u00ed v\u0161ak nemusel trp\u011bt dlouho, sta\u010dilo p\u00e1r n\u00e1v\u0161t\u011bv na h\u0159bitov\u011b, a on splnil to, co si s Billem sl\u00edbili u\u017e jako mal\u00e9 d\u011bti. Ukon\u010dil vlastn\u00ed \u017eivot, aby se pokusil naj\u00edt sv\u00e9 dvoj\u010de v nekone\u010dn\u00fdch d\u00e1lav\u00e1ch v\u011b\u010dnosti. Jeho t\u011blo na\u0161li le\u017eet na Billov\u011b hrob\u011b a jestli se n\u011bkdy v dal\u0161\u00edm \u017eivot\u011b s bratrem setk\u00e1, nikdo s jistotou \u0159\u00edct nemohl…<\/em><\/div>\n
A o n\u011bco pozd\u011bji se v denn\u00edch zpr\u00e1v\u00e1ch objevila informace o mlad\u00e9 \u010dernovlas\u00e9 d\u00edvce, kter\u00e1 sko\u010dila pod jedouc\u00ed vlak. Nikdo nev\u011bd\u011bl, pro\u010d to ud\u011blala, kdy\u017e m\u011bla cel\u00fd \u017eivot p\u0159ed sebou, dost lid\u00ed si v\u0161ak myslelo, \u017ee neunesla tlak bulv\u00e1ru, kter\u00fd do n\u00ed rejpal od doby, kdy ji p\u0159istihl p\u0159i p\u00e1r ob\u010dasn\u00fdch n\u00e1v\u0161t\u011bv\u00e1ch l\u00e9\u010debny, v n\u00ed\u017e byl Tom zav\u0159en\u00fd.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
A jestli se ti t\u0159i n\u011bkdy v posmrtn\u00e9m \u017eivot\u011b potkali? Jestli si mezi sebou v\u0161echno vy\u0159\u00edkali, minim\u00e1ln\u011b Bill s Tomem? To se nikdy nikdo nedozv\u00ed…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa T\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1k, zazvonil zvonec a morbidn\u00ed pov\u00eddce je konec… to se v\u00e1m ulevilo, co? \ud83d\ude42 tak si u\u017eijte posledn\u00ed d\u00edlek, a mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b n\u011bkdy v budoucnosti n\u011bco stvo\u0159\u00edm \ud83d\ude42 va\u0161e \u00c1\u010fa \ud83d\ude42 Bill se \u0159\u00edtil chodbou jako smysl\u016f zbaven\u00fd. Ani\u017e by<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[266],"tags":[],"class_list":["post-12225","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-prosim-ne"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12225","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12225"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12225\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12225"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12225"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12225"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}