{"id":12227,"date":"2010-03-02T17:00:00","date_gmt":"2010-03-02T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12198"},"modified":"2010-03-02T17:00:00","modified_gmt":"2010-03-02T16:00:00","slug":"vylecim-te-laskou-46","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/03\/02\/vylecim-te-laskou-46\/","title":{"rendered":"Vyl\u00e9\u010d\u00edm t\u011b l\u00e1skou 46."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Inkoustov\u011b \u010dern\u00e1, tmav\u00e1 obloha povolila sv\u016fj \u010derno\u010dern\u00fd, no\u010dn\u00ed kab\u00e1t a ustoupila tak ze sv\u00e9 tmav\u00e9 barvy, kterou v n\u011bkolika posledn\u00edch hodin\u00e1ch ovl\u00e1dala. B\u011blav\u00e9 p\u00e1ry a mlhy nad sp\u00edc\u00edm m\u011bstem se pomalu rozpl\u00fdvaly… a\u017e po nich z\u016fstalo jen n\u011bkolik r\u016f\u017eov\u00fdch \u010derv\u00e1nk\u016f na nebi, st\u00e1le je\u0161t\u011b ztmavl\u00e9m do \u0161era. Rozpustily se rychle, b\u011bhem n\u011bkolika minut jako p\u00e1ra nad hrncem a s posledn\u00ed zhas\u00ednaj\u00edc\u00ed hv\u011bzdou uvolnily oblohu tomu nejjasn\u011bj\u0161\u00edmu, jeho\u017e p\u0159\u00edchod celou noc o\u010dek\u00e1valy. Jeho p\u0159\u00edchod se s ka\u017edou nar\u016fstaj\u00edc\u00ed vte\u0159inou bl\u00ed\u017eil, oblohou u\u017e sta\u010dilo prol\u00e9tnout prvn\u00ed sv\u011btlo rozb\u0159esku… a na v\u00fdchod\u011b za kopci se za\u010d\u00ednal zra\u010dit a rozl\u00e9vat rann\u00ed \u00fasvit…<\/p>\n<\/div>\n
Prvn\u00ed slune\u010dn\u00ed paprsky dopadly na porcel\u00e1nov\u011b b\u00edlou tv\u00e1\u0159 \u010dernovlas\u00e9ho chlapce a on jen pomalu pozvedl pohled sv\u00fdch pr\u00e1zdn\u00fdch, vystra\u0161en\u00fdch o\u010d\u00ed. Sta\u010dil jen okam\u017eik, aby se setkal s bly\u0161tiv\u00fdm odleskem, kter\u00fd oz\u00e1\u0159il jeho tv\u00e1\u0159… a on v\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e nen\u00ed cesty zp\u011bt. Jeho hlava jen vys\u00edlen\u011b klesla na pol\u0161t\u00e1\u0159… a prvn\u00ed slza si na\u0161la cestu zpod jeho hust\u00fdch \u0159as a\u017e na l\u00edci.<\/div>\n
Jeho o\u010di pevn\u011b semknuly sv\u00e1 v\u00ed\u010dka a Bill jen ti\u0161e vydechl. V\u011bd\u011bl, \u017ee tohle je konec, konec v\u0161eho. S rann\u00edm rozb\u0159eskem za\u010d\u00ednal jeho den… mo\u017en\u00e1 posledn\u00ed v jeho \u017eivot\u011b… a Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee v\u00edce \u010dasu u\u017e mu nezb\u00fdv\u00e1. Slune\u010dn\u00ed paprsky jej sice probudily teprve p\u0159ed n\u011bkolika minutami, i p\u0159esto si v\u0161ak tuto skute\u010dnost moc dob\u0159e uv\u011bdomoval, a to u\u017e ve chv\u00edli, kdy poprv\u00e9 rozlepil sv\u00e1 v\u00ed\u010dka do dne\u0161n\u00edho r\u00e1na. Trhan\u011b vydechl a nato\u010dil pohled sv\u00fdch o\u010d\u00ed k oknu, za kter\u00fdm se a\u017e dote\u010f sp\u00edc\u00ed m\u011bsto probouzelo do nov\u00e9ho, letn\u00edho r\u00e1na a na obloze ji\u017e z\u00e1\u0159ily prvn\u00ed, zlat\u00e9 stopy toho, bez \u010deho on nedok\u00e1zal \u017e\u00edt ani den. Pevn\u011b semknul v\u00ed\u010dka k sob\u011b… a prsty si set\u0159el dal\u0161\u00ed slzu, kter\u00e1 se po vzoru t\u00e9 prvn\u00ed skut\u00e1lela po jeho l\u00edci jako zrnko hrachu. Mo\u017en\u00e1 mu dnes naposled bylo dovoleno spat\u0159it v\u00fdchod slunce…<\/div>\n
Jeho o\u010di pomalu zamrkaly a sto\u010dily sv\u016fj pohled na druhou polovinu sv\u00e9 nemocni\u010dn\u00ed postele a p\u0159es jeho tv\u00e1\u0159 se mihl jen slabou\u010dk\u00fd, sotva znateln\u00fd n\u00e1znak \u00fasm\u011bvu. Pozorn\u011b se zad\u00edval na osobu, le\u017e\u00edc\u00ed vedle sebe a jeho srdce se rozbu\u0161ilo jako o z\u00e1vod, kdy\u017e o\u010dima p\u0159ejel po linii jeho t\u011bla, kterou nezahalovalo nic, by\u0165 jen sebemen\u0161\u00ed kousek oble\u010den\u00ed. Jejich nah\u00e1, odhalen\u00e1 t\u011bla, propleten\u00e1 do sebe – to bylo to, co Billovi na n\u011bkolik vte\u0159in vyrazilo dech… a v jeho temn\u00e9, \u010dern\u00e9 mysli rozv\u00ed\u0159ilo n\u011bkolik barevn\u00fdch vzpom\u00ednek minul\u00e9 noci. I p\u0159esto je v\u0161ak \u010dernovlas\u00fd chlapec vypustil ze sv\u00e9 mysli a zad\u00edval se na svou l\u00e1sku p\u0159ed sebou.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Nemusel p\u0159em\u00fd\u0161let a ani ve sv\u00e9 mysli hledat jedinou, by\u0165 sebemen\u0161\u00ed vzpom\u00ednku. On tu skute\u010dnost m\u011bl v sob\u011b, nosil ji ve sv\u00e9m srdci a nitru, vid\u011bl ji p\u0159ed o\u010dima jako ten nej\u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00ed, nejdokonalej\u0161\u00ed obraz… a sta\u010dilo se jen zad\u00edvat do t\u00e9 n\u00e1dhern\u00e9 tv\u00e1\u0159e, jen p\u00e1r milimetr\u016f od t\u00e9 jeho. Nic v\u00edc Bill nepot\u0159eboval, aby si vybavil skute\u010dnost n\u011bkolika posledn\u00edch hodin. Byla to ta nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed noc v jeho \u017eivot\u011b a on moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee to bylo to posledn\u00ed a z\u00e1rove\u0148 nejdokonalej\u0161\u00ed, co jim bylo dovoleno spolu pro\u017e\u00edt. Nic kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edho pro n\u011bj u\u017e nemohlo existovat a Bill si to moc dob\u0159e uv\u011bdomoval. O\u010dima putoval po tom dokonal\u00e9m, odhalen\u00e9m t\u011ble p\u0159ed sebou a jen s bu\u0161\u00edc\u00edm srdcem si uv\u011bdomoval obrazy v\u010derej\u0161\u00ed noci. Jen on a Tom… a jejich milov\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 je oba napl\u0148ovalo, kter\u00e9 je znova dovedlo spojit v jedno t\u011blo a v jednu du\u0161i p\u0159esn\u011b tak, jako to m\u011blo b\u00fdt. Nikdy se od sebe nem\u011bli odpojit, jejich odlou\u010den\u00ed to v\u0161echno jen zhor\u0161ilo… a byla to pr\u00e1v\u011b ta noc, kter\u00e1 je sv\u00fdm kouzlem op\u011bt spojila k sob\u011b.<\/div>\n
A Bill to v\u011bd\u011bl. U\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 se zad\u00edval do Tomovy tv\u00e1\u0159e a o\u010dima po n\u00ed milimetr po milimetru p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl. Tom byl tak \u00fa\u017easn\u00fd, tak dokonal\u00fd, a\u017e to jemu samotn\u00e9mu vyr\u00e1\u017eelo dech. V jednu chv\u00edli dok\u00e1zal b\u00fdt jemn\u00fd a neskute\u010dn\u011b n\u011b\u017en\u00fd, v tu druhou si zase bral Billovo t\u011blo se v\u0161\u00ed v\u00e1\u0161n\u00ed a touhou, kter\u00e1 jej ovl\u00e1dala. Nebylo jedin\u00e9 minuty, ani sekundy, kterou by ztratili pro nic za nic. Jejich noc se zd\u00e1la b\u00fdt nekone\u010dnou… a oni neznali nic, co by jim dok\u00e1zalo vz\u00edt jej\u00ed kouzlo…<\/p>\n<\/div>\n
Prvn\u00ed paprsky vych\u00e1zej\u00edc\u00edho slunce – to bylo to, co Billa vyvedlo z omylu a odpov\u011bd\u011blo mu tak na jeho ot\u00e1zku. To ony mu odpo\u010d\u00edt\u00e1valy minuty a vte\u0159iny, ony mu vzaly to n\u00e1dhern\u00e9 kouzlo jejich posledn\u00ed, spole\u010dn\u00e9 noci, ony jej vr\u00e1tily zp\u00e1tky do krut\u00e9, tvrd\u00e9 reality. Jeho \u010das vypr\u0161el. Le\u017eel tu na sv\u00e9 nemocni\u010dn\u00ed posteli a d\u00edval se do tv\u00e1\u0159e sv\u00e9 sp\u00edc\u00ed l\u00e1sky. Necht\u011bl myslet na n\u011bkolik n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch chvil, p\u0159esto\u017ee k nim jeho mysl st\u00e1le ut\u00edkala. Mohl si u\u017e\u00edvat posledn\u00ed chvilky v bl\u00edzkosti sv\u00e9ho Toma… a on jich cht\u011bl vyu\u017e\u00edt. Netu\u0161il, co bude d\u00e1l, a a\u010dkoli si to v hloubi du\u0161e myslel, st\u00e1le se b\u00e1l na to jen pomyslet. V\u011bd\u011bl, \u017ee jen za n\u011bkolik m\u00e1lo hodin u\u017e bude konec, v\u011bd\u011bl, \u017ee mu zb\u00fdv\u00e1 st\u00e1le m\u00e9n\u011b a m\u00e9n\u011b \u010dasu… a tak\u00e9 v\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e zanedlouho jej opust\u00ed.<\/div>\n
Zhluboka se nadechl a uslzen\u00fdm pohledem sv\u00fdch o\u010d\u00ed se zad\u00edval do Tomovy sp\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159e. On jej za p\u00e1r hodin opust\u00ed, odejde z tohoto sv\u011bta n\u011bkam do nezn\u00e1ma… ale co Tom? Z\u016fstane tu bez n\u011bj, bez l\u00e1sky, \u00fapln\u011b s\u00e1m. Jen ta my\u0161lenka v Billovi vyvolala sv\u00edraj\u00edc\u00ed pocit a on vzhl\u00e9dnul k Tomov\u00fdm slab\u011b se chv\u011bj\u00edc\u00edm \u0159as\u00e1m. On za to nemohl… on ne. Nezaslou\u017eil si samotu. Zaslou\u017eil si klidn\u00fd, kr\u00e1sn\u00fd \u017eivot s n\u011bk\u00fdm, kdo by mu d\u00e1val v\u0161echnu svou l\u00e1sku, kdo by jej miloval a st\u00e1l mu po jeho boku cel\u00fd \u017eivot. Pro\u010d to jen on nedok\u00e1zal? Byl to snad jeho osud odej\u00edt a zanechat tak m\u00edsto po Tomov\u011b boku n\u011bkomu jin\u00e9mu? P\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka a c\u00edtil, jak se zpod nich vylilo n\u011bkolik dal\u0161\u00edch slz jen p\u0159i my\u0161lence, \u017ee by se Tom dot\u00fdkal n\u011bkoho jin\u00e9ho, n\u011bkomu jin\u00e9mu by dal sv\u00e9 srdce a svou l\u00e1sku, n\u011bkoho jin\u00e9ho by l\u00edbal, n\u011bkoho jin\u00e9ho by miloval… Pomalu zavrt\u011bl hlavou a jeho o\u010di znova spo\u010dinuly sv\u00fdm pohledem pln\u00fdm slz na t\u00e9 kr\u00e1sn\u00e9, dokonal\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Nesm\u011bl se te\u010f tr\u00e1pit a plakat. Musel mu to p\u0159\u00e1t… pr\u00e1v\u011b proto, \u017ee jej tolik miloval.<\/p>\n<\/div>\n
Jeho t\u011blo ji\u017e za\u010d\u00ednal ovl\u00e1dat t\u0159as, na jeho poko\u017ece se vytvo\u0159ila hus\u00ed k\u016f\u017ee, p\u0159esto v\u0161ak tomu tlaku a n\u00e1poru ve sv\u00e9 mysli st\u00e1le odol\u00e1val. Slzy zasychaly na jeho tv\u00e1\u0159i stejn\u011b, jako se na n\u00ed i tvo\u0159ily a on st\u00e1le oddan\u011b hled\u011bl do sp\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159e naproti t\u00e9 sv\u00e9. Cht\u011bl si uchovat ve sv\u00e9 mysli jej\u00ed obraz… stejn\u011b, jako pohled o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 se na n\u011bj po p\u00e1r dlouh\u00fdch minut\u00e1ch kone\u010dn\u011b up\u0159ely zpod p\u0159iv\u0159en\u00fdch v\u00ed\u010dek. Jejich majitel se poprv\u00e9 nadechl \u010derstv\u00e9ho, rann\u00edho vzduchu a jakmile se mu kone\u010dn\u011b dostal do plic, kr\u00e1tce zamrkal, aby mohl sv\u00fdma o\u010dima znova vyhledat to mo\u0159e \u010dokol\u00e1dy, kter\u00e9 se na n\u011bj up\u00edralo…<\/div>\n
Le\u017eeli naproti sob\u011b jen ve velmi mal\u00e9 vzd\u00e1lenosti a pohledy jejich o\u010d\u00ed se ut\u00e1p\u011bly v o\u010d\u00edch toho druh\u00e9ho, kter\u00e9 na sebe oba up\u00edrali. Ani jeden z nich se neodva\u017eoval prolomit to dlouh\u00e9, nekone\u010dn\u00e9 ticho mezi nimi. Oba v\u011bd\u011bli, co je u\u017e za n\u011bkolik chvil \u010dek\u00e1, oba si uv\u011bdomovali ty my\u0161lenky, kter\u00e9 se u\u017e za p\u00e1r des\u00edtek minut m\u011bly st\u00e1t skute\u010dnost\u00ed. Oba si uv\u011bdomovali s\u00edlu t\u011bchto posledn\u00edch, spole\u010dn\u00fdch okam\u017eik\u016f, kter\u00e9 m\u011bly b\u00fdt t\u00edm jedin\u00fdm a z\u00e1rove\u0148 posledn\u00edm, co spolu mohli pro\u017e\u00edt.<\/p>\n<\/div>\n
„Nikdy ti nebudu moci b\u00fdt dost vd\u011b\u010dn\u00fd za to v\u0161echno, co jsi pro m\u011b ud\u011blal. Byly to ty nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed t\u0159i t\u00fddny m\u00e9ho \u017eivota… a j\u00e1 na n\u011b nikdy nezapomenu, nikdy. Miloval jsem t\u011b, miluji t\u011b… a nav\u017edy t\u011b budu milovat,“ Bill\u016fv tich\u00fd \u0161epot prolomil ticho v pokoji a Bill pozvedl pohled sv\u00fdch o\u010d\u00ed. Nedok\u00e1zal u\u017e d\u00e9le skr\u00fdvat slzy. Samovoln\u011b st\u00e9kaly po jeho tv\u00e1\u0159i, kdy\u017e oddan\u011b hled\u011bl do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed a sna\u017eil se zadr\u017eet sv\u00e9 vzlyky a t\u0159as sv\u00e9ho t\u011bla. Pevn\u011b semknul v\u00ed\u010dka k sob\u011b… a na to uc\u00edtil, jak m\u011bkk\u00e1, h\u0159ejiv\u00e1 dla\u0148 n\u011b\u017en\u011b p\u0159ejela po jeho uplakan\u00e9 tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Ned\u011blej to. Je\u0161t\u011b mi ne\u0159\u00edkej sbohem. Je\u0161t\u011b ne, pros\u00edm,“ Tomova tich\u00e1 prosba se roznesla cel\u00fdm pokojem a\u017e k u\u0161\u00edm \u010dernovlas\u00e9ho chlapce a Tom c\u00edtil, jak se i jeho o\u010di za\u010d\u00ednaj\u00ed zal\u00e9vat slzami. Ani on u\u017e nedovedl d\u00e9le br\u00e1nit sv\u00fdm cit\u016fm. Ne te\u010f, kdy\u017e hled\u011bl do t\u00e9 n\u00e1dhern\u00e9 tv\u00e1\u0159e, po kter\u00e9 st\u00e9kalo snad mo\u0159e t\u011bch slan\u00fdch kapi\u010dek. Nedok\u00e1zal to. V\u011bd\u011bl, \u017ee pr\u00e1v\u011b te\u010f jej jeho l\u00e1ska pot\u0159ebuje… snad v\u00edc, ne\u017e kdy jindy.<\/p>\n<\/div>\n
Jeho n\u00e1ru\u010d byla t\u00edm jedin\u00fdm, a mo\u017en\u00e1 i t\u00edm nejvz\u00e1cn\u011bj\u0161\u00edm, co mohl v tuto chv\u00edli \u010dernovlas\u00e9mu chlapci d\u00e1t. Tiskl si jej k sob\u011b, l\u00edbal ve vlasech a m\u00edrn\u00fdm pohupov\u00e1n\u00edm se sna\u017eil uklidnit ten neovladateln\u00fd t\u0159as jeho t\u011bla. Stvo\u0159en\u00ed v jeho n\u00e1ru\u010di se chv\u011blo st\u00e1le v\u00edce a v\u00edce, a st\u00e1le hlasit\u011bji vzlykalo do ticha pokoje, zat\u00edmco jeho hork\u00e9 slzy dopadaly na Tomovu nahou k\u016f\u017ei.<\/div>\n
„Boj\u00edm se, Tome. Tolik moc se boj\u00edm. N-nechci um\u0159\u00edt.“ Billova slova p\u0159eru\u0161il dal\u0161\u00ed jeho vzlyk a Bill se jen rozt\u0159esen\u011b nadechl, st\u00e1le se tisknouc k Tomovu t\u011blu. Pot\u0159eboval jej te\u010f c\u00edtit, pot\u0159eboval jej m\u00edt u sebe. Strach a bezmoc ji\u017e pln\u011b ovl\u00e1daly jeho mysl a jeho t\u011blo se v Tomov\u011b n\u00e1ru\u010di jen ot\u0159\u00e1salo st\u00e1le intenzivn\u011bj\u0161\u00edmi vzlyky. Tomova dla\u0148 jemn\u011b spo\u010dinula na Billov\u00fdch vlasech a Tom si Billa p\u0159ivinul bl\u00ed\u017e k sob\u011b. Ne, tohle nemohl dopustit. Billovo t\u011blo se t\u0159\u00e1slo st\u00e1le v\u00edc a v\u00edc, jeho ruce se podobaly kus\u016fm ledu a odst\u00edn jeho tv\u00e1\u0159e by se dal srovnat s prvn\u00edm b\u00edl\u00fdm sn\u011bhem. U\u017e te\u010f byla jeho l\u00e1ska na pokraji sil… a to byl teprve za\u010d\u00e1tek toho v\u0161eho.<\/p>\n<\/div>\n
Opatrn\u011b vzal jeho t\u0159esouc\u00ed se ruce do sv\u00fdch a nato\u010dil si jeho tv\u00e1\u0159 k t\u00e9 sv\u00e9, aby se mohl zad\u00edvat do Billov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 k n\u011bmu vzhl\u00e9dly skrz nov\u00fd vodop\u00e1d slz. Jeho srdce a nitro se okam\u017eit\u011b sev\u0159elo, kdy\u017e mu byl odpov\u011bd\u00ed strach a nejistota, zra\u010d\u00edc\u00ed se v nich.<\/div>\n
„Bille, ty neum\u0159e\u0161. Operace a jej\u00ed postup je p\u0159esn\u011b napl\u00e1novan\u00fd, nemus\u00ed\u0161 se b\u00e1t. Sestavili jsme t\u00fdm t\u011bch nejlep\u0161\u00edch, nejzku\u0161en\u011bj\u0161\u00edch l\u00e9ka\u0159\u016f z cel\u00e9 nemocnice, moc dob\u0159e v\u00edc, co maj\u00ed d\u011blat. Nedovol\u00edm, abys mi um\u0159el, to bych nikdy nedopustil. Ud\u011bl\u00e1m v\u0161e, co bude v m\u00fdch sil\u00e1ch. V\u010dera jsem ti n\u011bco sl\u00edbil, Bille… a sv\u016fj slib tak\u00e9 dodr\u017e\u00edm,“ odv\u011btil v\u00e1\u017en\u011b a up\u0159\u00edmn\u011b se zad\u00edval do Billov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 k n\u011bmu vzhl\u00e9dly. Musel dodat odvahu a nad\u011bji… sob\u011b i jemu.<\/div>\n
„Tomi… bu\u010f tam, pros\u00edm, se mnou. Pros\u00edm…,“ za\u0161eptal proti Tomov\u011b k\u016f\u017ei a p\u0159itisknul se k jeho t\u011blu, kter\u00e9 jej ve sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di sev\u0159elo je\u0161t\u011b pevn\u011bji, jako by jej nikdy necht\u011blo pustit.<\/div>\n
„Neboj, l\u00e1sko, budu tam celou dobu s tebou a budu jim pom\u00e1hat. Nedovol\u00edm, abys mi um\u0159el pod rukama. Bude\u0161 \u017e\u00edt d\u00e1l, to ti slibuju,“ odpov\u011bd\u011bl up\u0159\u00edmn\u011b, nato v\u0161ak sklopil pohled sv\u00fdch o\u010d\u00ed n\u011bkam dol\u016f. Zat\u00edm st\u00e1le je\u0161t\u011b v\u011b\u0159il v tu jednu lep\u0161\u00ed mo\u017enost… ani ta druh\u00e1 se v\u0161ak zdaleka nedala vylou\u010dit. A Tom si moc dob\u0159e uv\u011bdomoval a c\u00edtil ve sv\u00e9m nitru, co by se stalo, kdyby se stala skute\u010dnost\u00ed.<\/div>\n
„A pokud se Nejvy\u0161\u0161\u00edmu zl\u00edb\u00ed vz\u00edt mi i to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, co m\u00e1m… potom u\u017e ani m\u016fj \u017eivot nebude m\u00edt smysl,“ za\u0161eptal ti\u0161e a pomalu sklopil pohled sv\u00fdch o\u010d\u00ed n\u011bkam dol\u016f. Billovy o\u010di vyst\u0159elily k t\u011bm jeho a Bill si jen n\u011bm\u011b opakoval Tomova slova, neust\u00e1le zn\u011bj\u00edc\u00ed v jeho mysli. Potom u\u017e ani m\u016fj \u017eivot nebude m\u00edt smysl.<\/em> Ti\u0161e vydechl a r\u00e1zn\u011b zavrt\u011bl hlavou. Tohle nemohl Tom myslet v\u00e1\u017en\u011b, tohle ne.<\/div>\n
„Ne, Tome, t-tohle… tohle nesm\u00ed\u0161 \u0159\u00edkat,“ r\u00e1zn\u011b zavrt\u011bl hlavou, odpov\u011bd\u00ed mu v\u0161ak byly Tomovy o\u010di, kter\u00e9 se up\u0159ely do t\u011bch jeho a dla\u0148, kter\u00e1 spo\u010dinula s tou jeho v n\u011b\u017en\u00e9m dotyku. Tom moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, co je v s\u00e1zce… a tak\u00e9 v\u011bd\u011bl, \u017ee jen spolu mohou dne\u0161n\u00ed r\u00e1no p\u0159e\u017e\u00edt.<\/div>\n
„Slibuji ti, \u017ee v\u0161echno dob\u0159e dopadne, Billi. Ale te\u010f u\u017e bychom se m\u011bli j\u00edt p\u0159ipravit… je \u010das,“ odv\u011btil a n\u011b\u017en\u011b pol\u00edbil svou l\u00e1sku na \u010delo. C\u00edtil tu nervozitu a ten strach v ka\u017ed\u00e9 bu\u0148ce sv\u00e9ho t\u011bla… kter\u00fd je\u0161t\u011b v\u00edce zes\u00edlil, kdy\u017e se k jeho u\u0161\u00edm dolinulo osm \u00fader\u016f hodin na kosteln\u00ed v\u011b\u017ei. Zb\u00fdvala u\u017e jen hodina…<\/p>\n<\/div>\n
Hn\u011bd\u00e9 mandlov\u00e9 o\u010di pomalu zamrkaly a naposled se rozhl\u00e9dly po cel\u00e9m nemocni\u010dn\u00edm pokoji. Jasn\u00e9 slunce u\u017e za\u010d\u00ednalo stoupat vysoko na blankytn\u011b modrou oblohu a sv\u00fdm jasem a z\u00e1\u0159\u00ed p\u0159il\u00e1kalo pohled \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, kter\u00fd se na n\u011bj up\u0159el. Chv\u00edli po n\u011bm jen p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl… dokud jeho majitele nevyru\u0161ilo slab\u00e9 cvaknut\u00ed dve\u0159\u00ed a n\u011bkolik krok\u016f vch\u00e1zej\u00edc\u00edch dovnit\u0159. Pomalu se oto\u010dil \u010delem ke dve\u0159\u00edm a tro\u0161ku zamrkal, kdy\u017e se n\u011bkde za jeho z\u00e1dy ozval tich\u00fd hlas.<\/div>\n
„M\u016f\u017eeme?“ Tomova ot\u00e1zka p\u0159eru\u0161ila ticho v pokoji a Tom pomalu p\u0159e\u0161l\u00e1pnul na sv\u00e9m m\u00edst\u011b, up\u00edraj\u00edc sv\u016fj pohled k ot\u00e1\u010dej\u00edc\u00edmu se \u010dernovlas\u00e9mu chlapci. Byl to pr\u00e1v\u011b on, on a je\u0161t\u011b n\u011bkolik l\u00e9ka\u0159\u016f, kte\u0159\u00ed se naskytli Billov\u00fdm o\u010d\u00edm. Tro\u0161ku zamrkal na ten pohled p\u0159ed sebou a nato jej up\u0159el na hodiny na b\u00edl\u00e9 st\u011bn\u011b.<\/div>\n
Nemohl uv\u011b\u0159it sv\u00fdm o\u010d\u00edm. Nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee ta posledn\u00ed hodina, kter\u00e1 do operace zb\u00fdvala, utekla tak rychle, ani\u017e by jen mrknul okem, ani\u017e by se jen sta\u010dil nadechnout. V\u0161echno se v jeho t\u011ble vzp\u00edralo, ka\u017ed\u00e1, by\u0165 sebemen\u0161\u00ed bu\u0148ka k\u0159i\u010dela a protestovala, a ani jeho mozek nehodlal p\u0159ijmout skute\u010dnost, \u017ee jeho \u010das je u konce. Posledn\u00ed vte\u0159ina uplynula… a jeho lh\u016fta vypr\u0161ela ve chv\u00edli, kdy bylo Tomovi a ostatn\u00edm odpov\u011bd\u00ed kr\u00e1tk\u00e9 pok\u00fdv\u00e1n\u00ed \u010dernovlasou hlavou. Jej\u00ed majitel p\u0159istoupil o p\u00e1r krok\u016f bl\u00ed\u017e a na po\u017e\u00e1d\u00e1n\u00ed Tomov\u00fdch koleg\u016f si lehl na nemocni\u010dn\u00ed postel s n\u011bkolika mal\u00fdmi kole\u010dky vespod.<\/div>\n
Nevn\u00edmal nic a nikoho kolem sebe, jen stropy b\u00edl\u00fdch chodeb a hlasy l\u00e9ka\u0159\u016f n\u011bkde nad sebou. Tom jej celou dobu dr\u017eel za ruku, kdy\u017e s n\u00edm po boku jeho postele proch\u00e1zel nemocni\u010dn\u00edmi chodbami, ani jeho teplo a p\u0159\u00edtomnost v\u0161ak nedok\u00e1zala z Billa vyhnat ty my\u0161lenky, city a to v\u0161echno, co jej pr\u00e1v\u011b ovl\u00e1dalo. Necht\u011bl ani pom\u00fd\u0161let na n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed minuty, p\u0159\u00e1l si, aby se tato chodba stala nekone\u010dnou… skon\u010dila v\u0161ak mnohem d\u0159\u00edv, ne\u017e o\u010dek\u00e1val.<\/div>\n
Sta\u010dil jen letm\u00fd pohled, kter\u00fdm p\u0159elet\u011bl malou cedulku na b\u00edl\u00fdch dve\u0159\u00edch, aby si uv\u011bdomil, \u017ee je u c\u00edle sv\u00e9 cesty. V\u0161echno v jeho nitru se sev\u0159elo, kdy\u017e se po chv\u00edli rozhl\u00e9dnul po m\u00edstnosti kolem sebe. V\u0161ude kolem n\u011bj, kam se jen rozhl\u00e9dnul, post\u00e1vali l\u00e9ka\u0159i a sest\u0159i\u010dky a o n\u011b\u010dem zaujat\u011b diskutovali. Jejich zelen\u00e9 pl\u00e1\u0161t\u011b, rukavice, v\u0161echny ty zvl\u00e1\u0161tn\u00ed p\u0159\u00edstroje kolem a stovky r\u016fzn\u00fdch no\u017e\u016f Billovi sta\u010dily napov\u011bd\u011bt v\u0161e, \u010d\u00edm si a\u017e dote\u010f nebyl jist\u00fd. Byl na opera\u010dn\u00edm s\u00e1le. Je\u0161t\u011b nikdy tu nebyl, te\u010f tu v\u0161ak le\u017eel uprost\u0159ed v\u0161eho toho, \u010deho se ob\u00e1val nejv\u00edc. Jeho strach je\u0161t\u011b vzrostl na tu nejvy\u0161\u0161\u00ed mo\u017enou m\u00edru, jeho t\u011blo ovl\u00e1dl t\u0159as a polilo horko, kdy\u017e si tu skute\u010dnost jen uv\u011bdomil. P\u0159\u00e1l si alespo\u0148 se pohnout, ut\u00e9ci od toho v\u0161eho co nejd\u00e1l, jeho r\u00e1zem zd\u0159ev\u011bn\u011bl\u00e9 nohy a motaj\u00edc\u00ed se hlava mu to v\u0161ak ani trochu nedovolovaly.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak, j\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee bychom mohli za\u010d\u00edt,“ hlas, linouc\u00ed se k jeho u\u0161\u00edm vytrhl Billa ze v\u0161ech jeho my\u0161lenek a p\u0159inutil jej tak vzhl\u00e9dnout. St\u00e1l nad n\u00edm asi t\u0159icetilet\u00fd l\u00e9ka\u0159 a s klidn\u00fdm \u00fasm\u011bvem si m\u011b\u0159il jeho tv\u00e1\u0159, kter\u00e1 se znova za\u010dala rozhl\u00ed\u017eet v\u0161ude kolem. Jeho o\u010di se setkaly s t\u011bmi o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdmi a on jen ti\u0161e vydechl. Byl tu, Tom tu po\u0159\u00e1d byl s n\u00edm.<\/div>\n
A to bylo pr\u00e1v\u011b to, co bylo pro Billa v tuto chv\u00edli nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed. Nevn\u00edmal nikoho a nic kolem sebe, ani anesteziolog\u016fv hlas, kter\u00fd k n\u011bmu klidn\u011b promlouval.<\/div>\n
„Tak, jenom si to tu je\u0161t\u011b zkontroluji, mali\u010dko to p\u00edchne, ale nemus\u00edte m\u00edt v\u016fbec strach,“ mumlal si jakoby s\u00e1m pro sebe a odsunul se ke sv\u00e9mu mal\u00e9mu stole\u010dku. Ani jeden z chlapc\u016f jej v\u0161ak nevn\u00edmal. D\u00edvali se do o\u010d\u00ed toho druh\u00e9ho s neskr\u00fdvanou n\u011bhou, l\u00e1skou a oddanost\u00ed. Oba v\u011bd\u011bli, \u017ee je to to posledn\u00ed, co mohou tomu druh\u00e9mu d\u00e1t. Tomovy o\u010di pomalu zamrkaly a Tom naposled stisknul ve sv\u00e9 dlani tu Billovu. Bylo mu jedno, jestli jej te\u010f uvid\u00ed v\u0161ichni nebo nikdo. Opatrn\u011b se sklonil k t\u00e9 n\u00e1dhern\u00e9 tv\u00e1\u0159i a naposled se vpil do nab\u011bhl\u00fdch m\u011bkk\u00fdch rt\u016f.<\/div>\n
„Miluji t\u011b, l\u00e1sko,“ za\u0161eptal proti t\u011bm hebk\u00fdm pol\u0161t\u00e1\u0159k\u016fm a pomalu se od nich odt\u00e1hl, d\u00edvaj\u00edc se do porcel\u00e1nov\u011b b\u00edl\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Jeho slova zn\u011bla pro Billa jako rajsk\u00e1 hudba, jako to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, co mohl na konci sv\u00e9 cesty sly\u0161et. Slab\u011b se pousm\u00e1l… a nato uc\u00edtil slab\u00e9 p\u00edchnut\u00ed do jedn\u00e9 z n\u011bkolika sv\u00fdch \u017eil. U\u017e u\u017e mu cht\u011bl odpov\u011bd\u011bt, l\u00e1tka v jeho t\u011ble v\u0161ak byla siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e on. Cel\u00e9 jeho t\u011blo za\u010d\u00ednalo tuhnout, jeho v\u00ed\u010dka zt\u011b\u017ekla… a obraz mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e p\u0159ed n\u00edm se pomalu rozpl\u00fdval… a\u017e se stal sou\u010d\u00e1st\u00ed jedn\u00e9 velk\u00e9, \u010derno\u010dern\u00e9 tmy…<\/p>\n<\/div>\n
Tomovy o\u010di pomalu zamrkaly a on je na okam\u017eik pevn\u011b semknul k sob\u011b. Rychle zahnal slzy, derouc\u00ed se na povrch a nato polo\u017eil Billovu bezvl\u00e1dnou ruku pod\u00e9l jeho ztuhl\u00e9ho t\u011bla. V\u011bd\u011bl, \u017ee te\u010f u\u017e nen\u00ed vhodn\u00e1 chv\u00edle k p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed. Jejich \u010das se zkracoval… a on nesm\u011bl promarnit ani minutu.<\/div>\n
R\u00e1zn\u00fdm krokem vy\u0161el vp\u0159ed a za okam\u017eik u\u017e vstupoval do dve\u0159\u00ed mal\u00e9 \u0161atny, kterou pr\u00e1v\u011b v\u0161ichni jeho kolegov\u00e9 opou\u0161t\u011bli. Rychle odhrnul z\u00e1v\u011bs a v m\u017eiku si p\u0159es hlavu p\u0159et\u00e1hl dlouh\u00fd, zelen\u00fd pl\u00e1\u0161\u0165, berouc do sv\u00fdch prst\u016f rukavice. V\u011bd\u011bl, \u017ee si mus\u00ed co nejv\u00edce posp\u00ed\u0161it, proto se jen narychlo upravil, m\u00ed\u0159\u00edc ke dve\u0159\u00edm, vedouc\u00edm do s\u00e1lu.<\/p>\n<\/div>\n
„Kam jde\u0161, Tome?“ tich\u00e1 ot\u00e1zka p\u0159eru\u0161ila tok Tomov\u00fdch my\u0161lenek a Tom jen t\u00e1zav\u011b vzhl\u00e9dl k tv\u00e1\u0159i pana Hoffmanna. Nem\u011bl \u010das te\u010f cokoli vysv\u011btlovat, u\u017e tak byl vystresovan\u00fd v\u00edc ne\u017e dost.<\/div>\n
„P\u0159eci na s\u00e1l, mus\u00edm jim pomoci,“ odpov\u011bd\u011bl netrp\u011bliv\u011b a popo\u0161el o krok bl\u00ed\u017e ke dve\u0159\u00edm. Jak\u00e9 v\u0161ak bylo jeho p\u0159ekvapen\u00ed, kdy\u017e jej \u010d\u00edsi ruka zadr\u017eela a postr\u010dila zp\u011bt do m\u00edstnosti. P\u0159ekvapen\u011b a t\u00e1zav\u011b z\u00e1rove\u0148 vyhledal sv\u00fdma o\u010dima ty l\u00e9ka\u0159ovy, stejn\u011b jako l\u00e9ka\u0159 ty jeho. Nemohl uv\u011b\u0159it vlastn\u00edm u\u0161\u00edm.<\/div>\n
„Tome, zbl\u00e1znil ses? U\u017e tak to bude hodn\u011b t\u011b\u017ek\u00fd a odv\u00e1\u017en\u00fd kousek, bude to o\u0159\u00ed\u0161ek i pro ty nejlep\u0161\u00ed z n\u00e1s, co bys tam potom d\u011blal ty? Ne, \u017ee bych t\u011b podce\u0148oval, ale tohle bude n\u00e1ro\u010dn\u00e9 i pro n\u00e1s, ne tak je\u0161t\u011b pro tebe. To ti zakazuju,“ r\u00e1zn\u011b zavrt\u011bl hlavou a postavil se do dve\u0159\u00ed, vedouc\u00edch do s\u00e1lu. Tentokr\u00e1t to byl v\u0161ak Tom, kdo nemohl uv\u011b\u0159it sv\u00fdm u\u0161\u00edm.<\/div>\n
„Ale j\u00e1…,“<\/div>\n
„U\u017e jsem jasn\u011b \u0159ekl, \u017ee ne. Tohle nen\u00ed nic pro tebe, Tome, mo\u017en\u00e1 a\u017e za p\u00e1r let, ale ne te\u010f. Posa\u010f se na chodbu p\u0159ed s\u00e1l, pokud chce\u0161, slibuju, \u017ee t\u011b budeme o v\u0161em pr\u016fb\u011b\u017en\u011b informovat. V\u0161echno m\u00e1me \u0159\u00e1dn\u011b pod kontrolou, nemus\u00ed\u0161 se b\u00e1t. Ale te\u010f u\u017e b\u011b\u017e pry\u010d… nebo budu nucen vz\u00edt to po zl\u00e9m,“ dodal a za okam\u017eik u\u017e hbit\u011b zav\u00edral dve\u0159e za Tomovou vysokou postavou.<\/p>\n<\/div>\n
Tomovy rty opustil vys\u00edlen\u00fd v\u00fddech a on naposled o\u010dima spo\u010dinul na b\u00edl\u00fdch dve\u0159\u00edch, kter\u00e9 se za n\u00edm tak rychle zav\u0159ely. Tohle nemohl zvl\u00e1dnout, tohle ne. Jen tak sed\u011bt, \u010dekat a doufat, \u017ee v\u0161echno dob\u0159e dopadne a neud\u011blat pro to v\u016fbec nic. Nic v\u00edc v\u0161ak v tuto chv\u00edli ud\u011blat nemohl…<\/div>\n
Jeho t\u011blo se pomalu sesunulo po b\u00edl\u00fdch, ko\u017een\u00fdch k\u0159es\u00edlk\u00e1ch a on vys\u00edlen\u011b slo\u017eil svou hlavu do dlan\u00ed. Jeho l\u00e1ska pr\u00e1v\u011b za\u010d\u00ednala sv\u016fj boj… a jemu u\u017e nezb\u00fdvalo nic jin\u00e9ho. Jen \u010dekat…<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Inkoustov\u011b \u010dern\u00e1, tmav\u00e1 obloha povolila sv\u016fj \u010derno\u010dern\u00fd, no\u010dn\u00ed kab\u00e1t a ustoupila tak ze sv\u00e9 tmav\u00e9 barvy, kterou v n\u011bkolika posledn\u00edch hodin\u00e1ch ovl\u00e1dala. B\u011blav\u00e9 p\u00e1ry a mlhy nad sp\u00edc\u00edm m\u011bstem se pomalu rozpl\u00fdvaly… a\u017e po nich z\u016fstalo jen n\u011bkolik r\u016f\u017eov\u00fdch \u010derv\u00e1nk\u016f<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[272],"tags":[],"class_list":["post-12227","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vylecim-te-laskou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12227","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12227"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12227\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12227"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12227"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12227"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}