{"id":12231,"date":"2010-03-01T18:30:00","date_gmt":"2010-03-01T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12202"},"modified":"2010-03-01T18:30:00","modified_gmt":"2010-03-01T17:30:00","slug":"se-mnou-se-bat-nemusis-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/03\/01\/se-mnou-se-bat-nemusis-4\/","title":{"rendered":"Se mnou se b\u00e1t nemus\u00ed\u0161 4."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tom podal sle\u010dn\u011b za p\u0159ep\u00e1\u017ekou bankovku a ta mu za ni dala dva l\u00edstky a vr\u00e1tila zp\u011bt n\u011bjak\u00e9 drobn\u00e9.<\/div>\n
„Moc d\u011bkuji.“ Nezapom\u00ednal Tom na vychov\u00e1n\u00ed a p\u0159idal \u00fasm\u011bv. „Tak jde se na to.“ M\u00e1vl pap\u00edrky Billovi p\u0159ed nosem a ten po nich radostn\u011b ch\u0148apnul. Se zaujet\u00edm si je prohl\u00e9dl, vsunul do sv\u00e9 kapsy, a teprve potom mohli oba chlapci pokra\u010dovat d\u00e1l k ob\u010derstven\u00ed. A Bill se Toma samoz\u0159ejm\u011b nezapomn\u011bl chytnout za ruku.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, m\u016f\u017eu se na n\u011bco zeptat?“ Nedalo to Tomovi, kdy\u017e st\u00e1li frontu na popcorn.<\/div>\n
„Jasn\u011b.“ K\u00fdvl chlapec, ani\u017e by tu\u0161il, co z Toma vypadne.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, nechci, aby sis to n\u011bjak \u0161patn\u011b vylo\u017eil. Jsem r\u00e1d, \u017ee se to d\u011bje a m\u016f\u017ee\u0161 to d\u011blat d\u00e1l, jen\u2026 m\u00e1 to na\u0161e dr\u017een\u00ed se za ruce n\u011bjak\u00fd d\u016fvod?“ Mo\u017en\u00e1 nebylo tak \u00fapln\u011b nutn\u00e9 do toho vrtat. T\u0159eba \u010dernovl\u00e1sek ani p\u0159\u00edli\u0161 nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, pro\u010d to d\u011bl\u00e1, a on na to te\u010f jen nevhodn\u011b upozornil a v\u00edckr\u00e1t se to u\u017e nestane. Pokud to ale Bill v\u011bd\u011bl, tak on cht\u011bl taky. Ne nadarmo se stal t\u00edm, k\u00fdm je. Jednodu\u0161e tou\u017eil zn\u00e1t pozad\u00ed k v\u011bcem, kter\u00e9 se kolem n\u011bj odehr\u00e1valy.<\/p>\n<\/div>\n
Bill strnul a st\u0159elil pohledem k jejich spojen\u00fdm dlan\u00edm. Prvn\u00ed reakce byla, \u017ee Toma pustil.<\/div>\n
„Promi\u0148 j\u00e1\u2026 myslel, \u017ee m\u016f\u017eu\u2026 tak se mi neztrat\u00ed\u0161.“ Drmolil a Tomovi to ned\u00e1valo moc smysl.<\/div>\n
„Jasn\u011b, \u017ee m\u016f\u017ee\u0161. V\u017edy\u0165 jsem \u0159ekl, \u017ee je to v po\u0159\u00e1dku. Klidn\u011b se m\u011b zase chytni.“ Nat\u00e1hl k Billovi ruku a \u010dekal, jestli ji p\u0159ijme. Ulevilo se mu, kdy\u017e to Bill ud\u011blal. U\u017e si pomalu za\u010d\u00ednal myslet, \u017ee to tot\u00e1ln\u011b pokazil a s t\u00edmhle jedin\u00fdm dotekem, kter\u00fd m\u011bl, bude konec.<\/div>\n
„Jaks myslel „tak se mi neztrat\u00ed\u0161“?“ Zareagoval na to, co Bill \u0159\u00edkal.<\/div>\n
„No,“ za\u010dal zvolna Bill a dloubal \u0161pi\u010dkou boty do koberce, kter\u00fd tu v\u0161ude pokr\u00fdval podlahy. „To \u0159\u00edk\u00e1vala m\u00e1ma\u2026 ona u\u017e byla dost star\u00e1 a po tak velk\u00fdm m\u011bst\u011b se nedok\u00e1zala pohybovat tak dob\u0159e jako mlad\u00fd \u010dlov\u011bk. M\u011bla strach\u2026 strach ze v\u0161ech t\u011bch aut a dav\u016f lid\u00ed, a kdy\u017e jsme \u0161li do m\u011bsta, tak se m\u011b dr\u017eela za ruku. Ona na m\u011b dost visela a necht\u011bla, aby se mi n\u011bco stalo. A j\u00e1 jsem te\u010f\u2026 myslel jsem\u2026 s tebou\u2026 jen jsem\u2026“ Zadrh\u00e1val se a nebyl sto dokon\u010dit my\u0161lenku. Bylo to n\u011bco, co je\u0161t\u011b necht\u011bl \u0159\u00edct nahlas. Te\u010f to ale nakousl a nev\u011bd\u011bl, jak z toho ven. Tom ov\u0161em pochopil.<\/div>\n
\n
„J\u00e1 se ti nikam neztrat\u00edm.“ Za\u0161eptal tak, aby to pat\u0159ilo jen Billov\u00fdm u\u0161\u00edm a ne nikomu kolem, a p\u0159it\u00e1hl si ho do objet\u00ed. „Slibuju.“ Vtiskl mu mal\u00fd polibek na \u010delo a zase se odt\u00e1hl. „Mn\u011b se jen tak nezbav\u00ed\u0161.“ Dodal rozvern\u011b a cvrnknul ho do brady.<\/p>\n<\/div>\n
Bill se usm\u00e1l. T\u00ed\u017eiv\u00e1 chvilka byla za n\u00edm. Malinko se zaleknul, kdy\u017e to cel\u00e9 za\u010dali rozeb\u00edrat. Byla to dal\u0161\u00ed jeho podivnost a on si nebyl jist\u00fd, kolik jich je\u0161t\u011b Tom snese. Necht\u011bl, aby jednou p\u0159i\u0161el den, kdy by ho m\u011bl dost. Za ten kr\u00e1tk\u00fd \u010das si na n\u011bj Bill pozoruhodn\u011b zvykl a t\u011b\u0161ilo ho b\u00fdt s n\u00edm. Na druhou stranu v\u011bd\u011bl, \u017ee mu absolutn\u011b nem\u00e1 co nab\u00eddnout. V\u017edy\u0165 on byl oproti n\u011bmu nikdo. Tom to brzy pozn\u00e1 a p\u0159estane ho vyhled\u00e1vat, br\u00e1t na ob\u011bd a zv\u00e1t do kina. P\u0159\u00e1l si jen, aby ta chv\u00edle p\u0159i\u0161la co nejd\u00e9le. Bylo tak zoufale m\u00e1lo sv\u011btla v jeho \u017eivot\u011b, a pokud m\u011blo tohle sv\u00edtit jen na chv\u00edli, hodlal se t\u00e9 tro\u0161ky \u010dasu dr\u017eet zuby nehty.<\/p>\n<\/div>\n
„Jeden velkej popcorn a dv\u011b st\u0159edn\u00ed koly.“ Nahl\u00e1sil Tom mlad\u00e9mu klukovi za pultem, kdy\u017e na n\u011b do\u0161la \u0159ada. Ten objedn\u00e1vku hbit\u011b vy\u0159\u00eddil. Tom podal Billovi kornout s vyprskanou kuku\u0159ic\u00ed a s\u00e1m vzal do rukou kel\u00edmky s n\u00e1poji.<\/div>\n
„Tu\u0161\u00edm, \u017ee je na t\u011bch l\u00edstk\u00e1ch s\u00e1l p\u011bt, ale pro jistotu se je\u0161t\u011b mrkni.“ Bill zalovil v kapse pro vstupenky a vyt\u00e1hl je ven.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 pravdu. \u0158ada F, sedadlo sedm a osm.“ Doup\u0159esnil je\u0161t\u011b.<\/div>\n
„P\u0159\u00edjemnou z\u00e1bavu.“ Pop\u0159\u00e1la jim uvad\u011b\u010dka, kdy\u017e zkontrolovala jejich vstupy a nechala je proj\u00edt do s\u00e1lu.<\/p>\n<\/div>\n
Vypadalo to tu hezky. Modern\u00ed kino s \u0161irok\u00fdmi pohodln\u00fdmi polstrovan\u00fdmi sedadly a velk\u00fdm pl\u00e1tnem. Chlapci na\u0161li sv\u00e1 m\u00edsta, usadili se a \u010dekali na za\u010d\u00e1tek filmu, sem tam uzob\u00e1vaj\u00edc popcorn. Netrvalo dlouho a do\u010dkali se \u00favodn\u00edch titulk\u016f. Bill okam\u017eit\u011b zam\u011b\u0159il svou pozornost na b\u011b\u017e\u00edc\u00ed obr\u00e1zky p\u0159ed n\u00edm, za to Tom v\u016fbec netu\u0161il, o \u010dem film je. Ustavi\u010dn\u011b po o\u010dku nen\u00e1padn\u011b sledoval Billa, jeho m\u011bn\u00edc\u00ed se v\u00fdrazy ve tv\u00e1\u0159i podle toho, v jak\u00e9 \u010d\u00e1sti d\u011bje zrovinka p\u0159\u00edb\u011bh byl, d\u00edval se, jak si do \u00fast vkl\u00e1d\u00e1 chom\u00e1\u010dky b\u00edl\u00e9 kuku\u0159ice, \u017ev\u00fdk\u00e1 je, a jak mu sem tam n\u011bjak\u00fd drobek spadne na tri\u010dko. Vylo\u017een\u011b fascinace. Bill v n\u011bm probouzel nejen sv\u00fdm zjevem a chov\u00e1n\u00edm, ale i t\u011bmi st\u0159\u00edpky, kter\u00e9 mu sem tam unikly o jeho \u017eivot\u011b, silnou pot\u0159ebu ho ochra\u0148ovat. Cht\u011bl by si ho stulit do n\u00e1ru\u010de, tak, jako to ud\u011blal v t\u00e9 front\u011b p\u0159ed ob\u010derstven\u00edm, ale tentokr\u00e1t ho u\u017e tak rychle nepustit.<\/p>\n<\/div>\n
„Par\u00e1da.“ Zhodnotil to Bill, kdy\u017e film kon\u010dil a dosrkl ze sv\u00e9ho kel\u00edmku posledn\u00ed zbytky koly. „Jak se ti to l\u00edbilo?“ Ptal se Toma.<\/div>\n
„Co?“ Probral se osloven\u00fd teprve nyn\u00ed ze sv\u00e9ho transu.<\/div>\n
„Film. Jak se ti l\u00edbil ten film?“ Zopakoval mu Bill svou ot\u00e1zku.<\/div>\n
„Fajn. Bylo to hezk\u00fd.“ Odpov\u011bd\u011bl neutr\u00e1ln\u011b a nebyl si tak \u00fapln\u011b jist\u00fd, zda m\u00edn\u00ed to, co tu prom\u00edtali.<\/p>\n<\/div>\n
Odch\u00e1zej\u00edc\u00ed lidi je donutili tak\u00e9 se zvednout. S proud\u00edc\u00edm davem tedy opou\u0161t\u011bli kino.<\/div>\n
„Cht\u011bl bys je\u0161t\u011b n\u011bco podniknout?“ Tom se jen t\u011b\u017ece smi\u0159oval s my\u0161lenkou, \u017ee by se te\u010f m\u011bli rozlou\u010dit. Bill si vyhrnul ruk\u00e1v kab\u00e1tu, aby zkontroloval \u010das. Vykulil o\u010di na ten mal\u00fd cifern\u00edk a skoro se zapomn\u011bl nadechnout. 22:28. Takhle pozd\u011b dom\u016f nikdy nep\u0159i\u0161el. Nav\u00edc ani nenahl\u00e1sil, \u017ee se n\u011bkde zdr\u017e\u00ed. V\u016fbec mu to nedo\u0161lo. Radost z Tomova pozv\u00e1n\u00ed byla siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e my\u0161lenky na mo\u017en\u00e9 d\u016fsledky.<\/div>\n
„Mus\u00edm dom\u016f.“ Vyhrknul a Tomovi neuniklo, jak z ni\u010deho nic znerv\u00f3zn\u011bl. Ani se ho tedy nepokusil p\u0159esv\u011bd\u010dit, aby dne\u0161n\u00ed ve\u010der je\u0161t\u011b prot\u00e1hl.<\/div>\n
„Dob\u0159e. Tak j\u00e1 t\u011b tedy odvezu. Poj\u010f.“ Vyzval ho a p\u0159e\u0161el k autu.<\/p>\n<\/div>\n
„Ne!“ Zarazil ho cel\u00fd vyd\u011b\u0161en\u00fd. „J\u00e1 pojedu S-Bahnem. Tady odsud mi to jede p\u0159\u00edmo, ani nemus\u00edm nikde p\u0159estupovat.“ Dodal je\u0161t\u011b v nad\u011bji, \u017ee Tom nebude na odvozu trvat, kdy\u017e vyzdvihne snadnost, s jakou se dom\u016f doprav\u00ed s\u00e1m.<\/div>\n
„Nebl\u00e1zni, Bille. V\u017edy\u0165 jsem ti to sl\u00edbil. P\u0159eci v\u0161echny ty svoje ta\u0161ky nepot\u00e1hne\u0161 v ruk\u00e1ch.“ Nedal se Tom odb\u00fdt.<\/div>\n
„Je to jen trocha l\u00e1tky. Nen\u00ed to t\u011b\u017ek\u00fd.“<\/div>\n
„Bille, no tak. J\u00e1 bych t\u011b cht\u011bl odv\u00e9st. Nastup si, pros\u00edm, do auta, ano?“ Bill se st\u00e1val je\u0161t\u011b v\u00edce zoufalej\u0161\u00edm. On to prost\u011b necht\u011bl pochopit. Nemohl se s Tomem jen tak uk\u00e1zat p\u0159ed domem. To posledn\u00ed, po \u010dem tou\u017eil, bylo vysv\u011btlovat, s k\u00fdm se tak pozd\u011b vr\u00e1til. U\u017e tak bude m\u00edt dost nep\u0159\u00edjemnost\u00ed.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 s tebou jet nechci!“ Zvednul na Toma hlas, skoro to zak\u0159i\u010del. Nev\u011bd\u011bl u\u017e, jak jinak ho odradit.<\/p>\n<\/div>\n
Tom jen p\u0159ekvapen\u011b zalapal po dechu. Takhle prudkou reakci ne\u010dekal.<\/div>\n
„Dob\u0159e.“ Zvedl ruce do vzduchu v gestu kapitulace a odemkl auto, aby mohl Bill\u016fv n\u00e1kup vyt\u00e1hnout ven. „Ud\u011blal jsem n\u011bco \u0161patn\u011b?“ Ptal se opatrn\u011b, kdy\u017e vyskl\u00e1dal pap\u00edrov\u00e9 ta\u0161ky vedle Billa na chodn\u00edk. Ten jen zavrt\u011bl hlavou. T\u0159\u00e1sla se mu brada.<\/div>\n
„Ne.“ Na\u0161el v sob\u011b s\u00edlu promluvit tak, aby se mu sly\u0161iteln\u011b nechv\u011bl i hlas. „Nen\u00ed to tebou. J\u00e1 jen\u2026 chci jet s\u00e1m. Pros\u00edm, respektuj to.“ P\u00edpnul a ud\u011blal krok sm\u011brem k Tomovi, pak ale z\u016fstal st\u00e1t. Tom tedy tu zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed vzd\u00e1lenost mezi nimi zru\u0161il s\u00e1m. Rozt\u00e1hl pa\u017ee a dal tak Billovi mo\u017enost rozhodnout se s\u00e1m, zda chce obejmout. Bill ji p\u0159ijal a stulil se mu do n\u00e1ru\u010de. Po tak skv\u011bl\u00e9m dni mu bylo najednou na nic. Necht\u011bl od Toma odch\u00e1zet, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee nic jin\u00e9ho mu stejn\u011b nezb\u00fdv\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
„Promi\u0148.“ P\u00edpl s nosem zabo\u0159en\u00fdm do jeho ramene.<\/div>\n
„Neomlouvej se. P\u0159eje\u0161 si to tak, tak to tak prost\u011b bude. P\u0159\u00ed\u0161t\u011b t\u011b nebudu k ni\u010demu nutit, OK?“<\/div>\n
„Hmm.“ Zahuhlal Bill a je\u0161t\u011b v\u00edce zes\u00edlil stisk pa\u017e\u00ed, kter\u00e9 m\u011bl omotan\u00e9 kolem Tomova pasu. Zaplavoval ho pocit bezpe\u010d\u00ed. Tom, jeho v\u016fn\u011b, h\u0159ejiv\u00e9 oble\u010den\u00ed, to v\u0161echno ho najednou v\u0161ude obklopovalo jako n\u011bjak\u00fd \u00fakryt p\u0159ed cel\u00fdm sv\u011btem. Jen velice nesnadno se mu ho opou\u0161t\u011blo. Zavrt\u011bl se a vymanil se ze sev\u0159en\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Nepustili se ale \u00fapln\u011b. Koukli na sebe a Tom ho pohladil po tv\u00e1\u0159i. Bill se op\u0159el do toho doteku a p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka.<\/div>\n
„Mus\u00edm j\u00edt.“ Za\u0161eptal.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm.“ Povzdechl si Tom. „Jen mi dovol\u2026 kdy\u017e t\u011b nem\u016f\u017eu odv\u00e9st, m\u016f\u017eu\u2026“ Bill \u010dekal, a\u017e dopov\u00ed svou prosbu, nerozpojuj\u00edc s n\u00edm pohled. „M\u016f\u017eu t\u011b pol\u00edbit? Jen\u2026 na rozlou\u010denou.“ Dodal.<\/p>\n<\/div>\n
Bill hlasit\u011b zafun\u011bl.<\/div>\n
„Ano, pros\u00edm. Ud\u011blej to.“ Vyd\u00fdchl a zav\u0159el o\u010di v o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed. Cht\u011bl to jako drobnou sv\u011bt\u00e9lkuj\u00edc\u00ed vzpom\u00ednku, kterou by si mohl odn\u00e9st do t\u011bch dvou tmav\u00fdch dn\u016f pln\u00fdch samoty, kter\u00e9 byly p\u0159ed n\u00edm. Tom se k n\u011bmu nahnul bl\u00ed\u017e a t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e spojil jejich rty, sklopil v\u00ed\u010dka tak\u00e9. Zlehka se dotknul t\u00e9 r\u016f\u017eov\u00e9 m\u011bkkosti a na p\u00e1r vte\u0159in na n\u00ed z\u016fstal p\u0159itisknut\u00fd. Pak pol\u00edbil ka\u017ed\u00fd ret zvl\u00e1\u0161\u0165 a Billova \u00fasta se proti n\u011bmu tak\u00e9 pohnula. Je\u0161t\u011b p\u00e1rkr\u00e1t se navz\u00e1jem polaskali a pak se Bill odt\u00e1hl. Op\u0159el si \u010delo o to Tomovo.<\/div>\n
„D\u011bkuju.“ P\u00edpnul. Tom c\u00edtil, jak se Bill\u016fv nos ot\u00edr\u00e1 o ten jeho. Trochu to lechtalo. Ale p\u0159\u00edjemn\u011b. Jejich dechy se vz\u00e1jemn\u011b t\u0159\u00ed\u0161tily o tv\u00e1\u0159e toho druh\u00e9ho a Tomovi se cht\u011blo zasku\u010det, kdy\u017e c\u00edtil, jak se Bill vypro\u0161\u0165uje z jeho n\u00e1ru\u010de.<\/p>\n<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek se na n\u011bj smutn\u011b usm\u00e1l a posb\u00edral svoje ta\u0161ky.<\/div>\n
„Co m\u00e1\u0161 v pl\u00e1nu na v\u00edkend?“ Blikla Tomovi nad\u011bje, \u017ee by se vlastn\u011b nemuseli lou\u010dit na moc dlouho.<\/div>\n
„M\u00e1m pr\u00e1ci. Uvid\u00edme se v pond\u011bl\u00ed.“ Poh\u0159bil Bill jeho n\u00e1pad.<\/div>\n
„OK.“ Nechal to Tom b\u00fdt. M\u011bl podez\u0159en\u00ed, \u017ee je to jen v\u00fdmluva, ale nenal\u00e9hal. Dopadlo by to stejn\u011b jako s t\u00edm odvozem dom\u016f. Bill m\u011bl jisto jist\u011b n\u011bjak\u00fd d\u016fvod, pro\u010d ho odm\u00edtal, ale ur\u010dit\u011b to nebyla v\u00edkendov\u00e1 pracovn\u00ed vyt\u00ed\u017eenost. A i kdy\u017e k sob\u011b m\u011bli navz\u00e1jem tak bl\u00edzko, bylo nejsp\u00ed\u0161e je\u0161t\u011b moc brzy, aby ho Bill pustil do sv\u00e9ho sv\u011bta bez v\u00fdhrad.<\/div>\n
„M\u011bj se p\u011bkn\u011b.“ Pop\u0159\u00e1l mu a l\u00edbnul ho naposledy v kr\u00e1tkosti na \u010delo. Je\u0161t\u011b mu m\u00e1vl, ale to u\u017e Bill nevid\u011bl. Odch\u00e1zel na n\u00e1stupi\u0161t\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
\u2026<\/p>\n<\/div>\n
V\u00edkend se Tomovi t\u00e1hl jako snad je\u0161t\u011b nikdy. Nem\u011bl ani chu\u0165 ukr\u00e1tit si ho s n\u011bjak\u00fdmi p\u0159\u00e1teli a nebo n\u00e1v\u0161t\u011bvou rodi\u010d\u016f, tak\u017ee se jen bez\u00fa\u010deln\u011b potuloval po sv\u00e9m byt\u011b, st\u0159\u00eddav\u011b koukal na televizi a nebo do stropu – to kdy\u017e se v\u00e1lel v posteli. Ani do t\u011blocvi\u010dny se nedonutil zaj\u00edt. Nemohl mu ani zavolat, proto\u017ee ho nenapadlo si od Billa vy\u017e\u00e1dat \u010d\u00edslo, kdy\u017e se p\u0159es t\u00fdden ka\u017ed\u00fd den v\u00eddali v pr\u00e1ci.<\/p>\n<\/div>\n
V pond\u011bl\u00ed se do firmy p\u0159i\u0159\u00edtil jako velk\u00e1 voda t\u00e9m\u011b\u0159 o hodinu d\u0159\u00edve, ne\u017e m\u011bl jinak ve zvyku p\u0159ich\u00e1zet. Z pr\u00e1vn\u00edch z\u00e1stupc\u016f tu byl snad prvn\u00ed. Jen Birgit na n\u011bj hore\u010dn\u011b m\u00e1vala zpoza pult\u00edku recepce. Pozdravil ji a rychle kolem n\u00ed proch\u00e1zel d\u00e1l do sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159e, aby tak nem\u011bla v\u016fbec mo\u017enost zap\u0159\u00edst s n\u00edm hovor. Vzal za kliku ale \u00fapln\u011b jin\u00fdch dve\u0159\u00ed. Zacloumal s nimi, ale v archivu bylo zam\u010deno. Bill je\u0161t\u011b nedorazil. Nebylo divu. Co by tu taky d\u011blal tak brzo?<\/p>\n<\/div>\n
„Do prdele!“ Ulevil si nahlas a d\u00e1l si n\u011bco brblal, kdy\u017e odemykal svoje dve\u0159e. Kdyby mu n\u011bkdo je\u0161t\u011b p\u0159ed osmi dny \u0159ekl, \u017ee se takhle bezhlav\u011b zabouchne, nejsp\u00ed\u0161 by si na \u010dele vykrou\u017eil kole\u010dko a doty\u010dn\u00e9mu by doporu\u010dil vy\u0161et\u0159en\u00ed na psychiatrick\u00e9 ambulanci. Te\u010f by ho ale pot\u0159eboval sp\u00ed\u0161 on. Ne\u0161lo to ovl\u00e1dnout. Zmoc\u0148ovaly se ho tak neuv\u011b\u0159iteln\u011b siln\u00e9 n\u00e1valy pocit\u016f a to k tomu sta\u010dilo, aby na toho \u010dernovlas\u00e9ho kluka jen pomyslel. Co teprve, kdy\u017e ho m\u011bl vedle sebe.<\/p>\n<\/div>\n
Odlo\u017eil si kab\u00e1t a lejstra z p\u0159\u00edru\u010dn\u00edho kuf\u0159\u00edku vyskl\u00e1dal na psac\u00ed st\u016fl. Rozhl\u00e9dl se po m\u00edstnosti a hledal, kam postavil kafe. Pak si uv\u011bdomil, \u017ee jak se tu sna\u017eil b\u00fdt co nejd\u0159\u00edv, zapomn\u011bl si ho koupit.<\/div>\n
„Sakra!“ Zaklel znovu a zhroutil se do \u017eidle. Byl nemo\u017en\u00fd, kdy\u017e si r\u00e1no nedal kafe. Pot\u0159eboval ho, aby se nastartoval, jinak mu to nemyslelo. Nemohl si doj\u00edt ani do automatu, proto\u017ee to by musel proj\u00edt kolem recepce a on dnes ani v nejmen\u0161\u00edm nem\u011bl chu\u0165 \u010delit Birgit. Zav\u0159el o\u010di, b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f si mnul sp\u00e1nky a u toho p\u0159idu\u0161en\u011b k\u0148u\u010del.<\/p>\n<\/div>\n
„\u0160patn\u011b si spal?“ Ozval se hlas, kter\u00fd mu ve vte\u0159in\u011b zvedl tepovou frekvenci a rozbu\u0161il srdce.<\/div>\n
„Bille.“ Nad\u0161en\u011b vyp\u00edskl a hnal se ke dve\u0159\u00edm, kde klu\u010dina post\u00e1val a op\u00edral se o futra. „Tak r\u00e1d t\u011b vid\u00edm.“ P\u0159iznal mu. Vt\u00e1hl ho za ruku dovnit\u0159, zabouchl za nimi dve\u0159e a pevn\u011b ho objal.<\/div>\n
„Och, auva.“ Usyknul a Tom ho rychle pustil.<\/div>\n
„Co se stalo? Ubl\u00ed\u017eil jsem ti? Tebe n\u011bco bol\u00ed?“ Chrlil na n\u011bj jednu ot\u00e1zku za druhou a skenoval ho pohledem, aby zjistil, co je v nepo\u0159\u00e1dku.<\/div>\n
„Jen opatrn\u011b. Ne tak zhurta. Jsem neohraban\u00fd nemehlo.“ P\u0159iznal. „O v\u00edkendu jsem se skut\u00e1lel ze schod\u016f a jsem malinko doboulovanej. Ta zima je nekone\u010dn\u00e1 a my se nem\u016f\u017eeme zbavit ledu na schodech.“ Vysv\u011btlil, pro\u010d mu Tomovo pevn\u00e9 objet\u00ed neud\u011blalo zrovinka nejl\u00e9pe.<\/p>\n<\/div>\n
„Aha.“ Zakabonil se Tom. „M\u016f\u017eu se pod\u00edvat?“ Do\u017eadoval se a jal se mu rozep\u00ednat kab\u00e1t.<\/div>\n
„Tome, p\u0159esta\u0148!“ Ok\u0159iknul ho Bill a odehnal jeho ruce. „Nejsi doktor a j\u00e1 se tu nebudu svl\u00edkat.“<\/div>\n
„Jsem doktor.“ Op\u00e1\u010dil.<\/div>\n
„Ale ne medic\u00edny.“ U\u0161kl\u00edbl se Bill a k\u0159e\u010dovit\u011b si dr\u017eel ji\u017e rozepnut\u00fd kab\u00e1t u sebe. „M\u00e1m jen p\u00e1r mod\u0159in a trochu nara\u017een\u00fd \u017eebra. Nic, co by bylo nutn\u00fd ohled\u00e1vat.“<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 pravdu. Promi\u0148. Jen jsem m\u011bl starost.“<\/div>\n
„To nemus\u00ed\u0161. Budu v pohod\u011b.“ Usm\u00e1l se Bill, ale nebyl to \u00fasm\u011bv, kter\u00fd u n\u011bj byl zvykl\u00fd v\u00eddat za posledn\u00ed dny minul\u00fd t\u00fdden. Dote\u010f Billovo vysv\u011btlen\u00ed jeho zran\u011bn\u00ed zn\u011blo v\u011brohodn\u011b, ale to pousm\u00e1n\u00ed v n\u011bm vyvolalo pochyby. Byl v n\u011bm smutek, neup\u0159\u00edmnost, byl pln\u00fd strachu, strachu z pravdy, skute\u010dnosti. A klopil o\u010di k podlaze. To u\u017e moc ned\u011bl\u00e1val.<\/p>\n<\/div>\n
„\u0158ekl bys mi, kdyby se d\u011blo n\u011bco v\u00e1\u017en\u00e9ho, \u017ee jo?“<\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161?“ Cht\u011bl, aby mu to Tom up\u0159esnil.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, kdyby se stalo n\u011bco jin\u00e9ho, ne\u017e p\u00e1d ze schod\u016f.“<\/div>\n
„Nic jin\u00e9ho se nestalo.“ Odsekl Bill pon\u011bkud ost\u0159eji. „Nebo mi nev\u011b\u0159\u00ed\u0161?“ Vystr\u010dil bojovn\u011b bradu. Na sv\u00e9m tvrzen\u00ed si hodlal trvat. Pro\u010d by to m\u011blo b\u00fdt jinak? Nel\u00edbilo se mu, \u017ee Tom o n\u011bm pochybuje.<\/div>\n
„Ne, samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ti v\u011b\u0159\u00edm. V\u00edm, \u017ee bys mi nelhal.“ Usm\u00ed\u0159il si ho hned Tom a pohladil ho po tv\u00e1\u0159i. Nechal to b\u00fdt. Nejsp\u00ed\u0161 se mu jen n\u011bco zd\u00e1lo. T\u011bch radostn\u00fdch \u00fasm\u011bv\u016f nebylo zase tolik. Kdy\u017e se nad t\u00edm tak zamyslel, bylo mnohem v\u00edc t\u011bch smutn\u00fdch, proto\u017ee Bill byl pln\u00fd smutku a \u017ealu p\u0159edev\u0161\u00edm ze ztr\u00e1ty matky. To p\u0159eci v\u011bd\u011bl. U\u017e n\u011bkolikr\u00e1t mluvil o tom, jak ji postr\u00e1d\u00e1. Nebylo f\u00e9r ho tu podez\u0159\u00edvat z neup\u0159\u00edmnosti. Prost\u011b si v\u011bci jen \u0161patn\u011b vylo\u017eil.<\/p>\n<\/div>\n
„Obj\u00edmat se t\u011b tedy bol\u00ed.“ Shrnul Tom situaci.<\/div>\n
„Tro\u0161ku.“ K\u00fdvl Bill.<\/div>\n
„A bol\u00ed t\u011b taky tohle?“ S \u0161ibalsk\u00fdm \u00fasm\u011bvem se k \u010dernovl\u00e1skovi nahnul a zlehka ho pol\u00edbil na rty. Bill se do polibku usm\u00e1l.<\/div>\n
„Ne, tohle nebol\u00ed.“ Potvrdil mu, kdy\u017e se Tom odt\u00e1hl.<\/div>\n
„Tak to r\u00e1d sly\u0161\u00edm.“ Znovu spojil jejich rty a tentokr\u00e1t polibek mnohem v\u00edce prohloubil. Bill spokojen\u011b zavrn\u011bl a v\u00edce se na n\u011bj natiskl t\u011blem.<\/p>\n<\/div>\n
Ozvalo se klep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e. Oba chlapci od sebe v tu r\u00e1nu odsko\u010dili. Tom se p\u0159esunul a\u017e ke sv\u00e9mu psac\u00edmu stolu a teprve odtamtud nepatrn\u011b chraplav\u00fdm hlasem pronesl.<\/div>\n
„Vstupte.“ Osoba za dve\u0159mi reagovala na v\u00fdzvu okam\u017eit\u011b. Ve\u0161la blon\u010fat\u00e1 Birgit, na Billovu p\u0159\u00edtomnost reagovala jen pozvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm a sm\u011brem k Tomovi neopomn\u011bla vyslat p\u00e1r z\u00e1\u0159iv\u00fdch \u00fasm\u011bv\u016f<\/div>\n
„Tome, nesu ti po\u0161tu.“ Za\u0161vito\u0159ila a zvedla v\u00fd\u0161 p\u00e1r ob\u00e1lek, je\u017e t\u0159\u00edmala v ruce.<\/div>\n
„Moc d\u011bkuju za don\u00e1\u0161ku.“ U\u0161kl\u00edbl se Tom ironicky. Bylo zvykem, \u017ee po\u0161tu si v\u0161ichni vyzved\u00e1vali na recepci, jemu se ov\u0161em dost\u00e1valo t\u00e9 pocty, \u017ee mu byla doru\u010dov\u00e1na a\u017e do kancel\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 za\u010d.“ Ujistila ho Birgit, efektn\u011b se oto\u010dila na sv\u00e9m jehlov\u00e9m podpatku, a vln\u00edc boky si to zase vypochodovala ven.<\/p>\n<\/div>\n
„Jako by na tu jej\u00ed velkou prdel byl n\u011bkdo zv\u011bdav\u011bj.“ Zahuhlal si Tom na\u0161tvan\u011b pod nos. To bylo o fous. \u00dapln\u011b se mu z toho orosilo \u010delo. Bill tu jeho pozn\u00e1mku nep\u0159eslechl a pobavila ho.<\/div>\n
„Nem\u00e1 velkej zadek.“ Oponoval.<\/div>\n
„To teda m\u00e1. V\u0161echny \u017eensk\u00fd maj \u0161irok\u00fd zadky.“ Umanut\u011b si Tom mlel svoje. Bill se u\u017e sm\u00e1l nahlas. „To nen\u00ed vtipn\u00fd. Prost\u011b se mi nel\u00edb\u011bj babsk\u00fd zadky, co je na tom k sm\u00edchu?“ Tom to \u0159\u00edkal s naprosto kamenn\u00fdm obli\u010dejem a to Billa rozesm\u00edvalo je\u0161t\u011b v\u00edc. Dr\u017eel se za hrudn\u00edk a sna\u017eil se uklidnit. Tolik sm\u00edchu bolelo.<\/div>\n
„J\u00e1 jdu rad\u0161i pracovat. D\u0159\u00edv ne\u017e se dozv\u00edm, jak\u00fd zadnice se ti vlastn\u011b l\u00edb\u011bj.“ Rozhodl se Bill st\u00e1hnout, kdy\u017e se p\u0159estal sm\u00e1t natolik, aby byl schopn\u00fd mluvit. Otev\u0159el si dve\u0159e a mizel pry\u010d.<\/p>\n<\/div>\n
„L\u00edb\u00ed se mi ta tvoje.“ Stihnul za n\u00edm Tom je\u0161t\u011b pohotov\u011b k\u0159iknout a sm\u00e1l se u\u017e taky.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki Tom podal sle\u010dn\u011b za p\u0159ep\u00e1\u017ekou bankovku a ta mu za ni dala dva l\u00edstky a vr\u00e1tila zp\u011bt n\u011bjak\u00e9 drobn\u00e9. „Moc d\u011bkuji.“ Nezapom\u00ednal Tom na vychov\u00e1n\u00ed a p\u0159idal \u00fasm\u011bv. „Tak jde se na to.“ M\u00e1vl pap\u00edrky Billovi p\u0159ed nosem a ten<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[309],"tags":[],"class_list":["post-12231","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-se-mnou-se-bat-nemusis"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12231","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12231"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12231\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12231"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12231"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12231"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}