{"id":12240,"date":"2010-02-28T18:30:00","date_gmt":"2010-02-28T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12211"},"modified":"2010-02-28T18:30:00","modified_gmt":"2010-02-28T17:30:00","slug":"advent-25-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/02\/28\/advent-25-2-2\/","title":{"rendered":"Advent 25. (2\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Saj\u00fc & Lorett<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Rozechv\u011bl\u00fdmi prsty jsem ho obmotal do hu\u0148at\u00e9 modr\u00e9 \u0161\u00e1ly a \u010depice stejn\u00e9 barvy. Stra\u0161n\u011b mu slu\u0161\u00ed, miluju, kdy\u017e mu ji mohu s\u00e1m nasadit a starat se o n\u011bj. Je to m\u016fj poklad, kter\u00fd si chr\u00e1n\u00edm v\u00edc ne\u017e oko v hlav\u011b. Chud\u00e1\u010dek m\u016fj, m\u00e1 stra\u0161n\u011b slab\u00e9 nohy a cel\u00e9 jeho t\u011blo se chv\u011bje. Rozmyslel jsem si to a cht\u011bl jsem jej nechat doma, hezky v teplou\u010dku a v moj\u00ed posteli, ale sl\u00edbil jsem mu opraven\u00ed toho zatracen\u00e9ho igl\u00fa, a kdy\u017e on m\u011b tak \u017ealostn\u011b prosil\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Scotty, nech toho!“ ok\u0159iknu toho \u010dern\u00e9ho \u010f\u00e1bla. Chce si s Billem hr\u00e1t a chce se s n\u00edm honit. Bill si s n\u00edm v\u017edycky \u0161\u0165astn\u011b hr\u00e1l, a kdy\u017e ho m\u011bl u sebe, jeho pozornost v\u017edycky sl\u00edzl t\u00e9m\u011b\u0159 jen on. Ale te\u010f je m\u016fj Billi tolik slab\u00fd, a kdy\u017e se Scotty do\u017eaduje pozornosti a sk\u00e1\u010de po tom m\u00e9m mal\u00e9m ku\u0159\u00e1tku, kter\u00e9 m\u00e1lem poval\u00ed do hromady sn\u011bhu, roz\u010dert\u00ed m\u011b to. Je\u0161t\u011b tak aby Billovi n\u011bco ud\u011blal, a roztrhnu ho jak hada, rebel jeden.<\/p>\n<\/div>\n
„Tom, to p\u0159eci nevad\u00ed. Je jenom r\u00e1d, \u017ee m\u011b vid\u00ed,“ \u0161pitne ze zem\u011b. Pr\u00e1v\u011b ho Scotty shodil k zemi a \u0161\u0165astn\u00fd jako blecha mu ol\u00edzl tv\u00e1\u0159. P\u0159eto\u010d\u00edm nad t\u00edm hafanem o\u010di a kleknu si na kolena k Billovi. Mus\u00edm mu d\u00e1t ale za pravdu. Jakmile ve\u0161el na zahradu, jakmile ud\u011blal prvn\u00edch p\u00e1r kr\u016f\u010dk\u016f a usm\u00e1l se, p\u0159\u00edroda jako kdyby on\u011bm\u011bla a nebe se otev\u0159elo. Z mohutn\u00fdch mrak\u016f se na zem za\u010daly sn\u00e1\u0161et velk\u00e9 sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky a jehli\u010dnat\u00e9 stromy, jako kdyby pod jeho kr\u00e1sou za\u010daly ti\u0161e zp\u00edvat. Sklop\u00edm pohled. P\u0159ed jeho kr\u00e1sou se klan\u00ed sama p\u0159\u00edroda, nebe jej uct\u00edv\u00e1 a sn\u00e1\u0161\u00ed mu dary v podob\u011b jeho milovan\u00fdch vlo\u010dek, tam, kam vstoup\u00ed, jako kdyby se v\u0161e sp\u00edc\u00ed probudilo, a i p\u0159esto mi jej otec \u010das chce nemilostn\u011b vz\u00edt\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Nebol\u00ed t\u011b, jak jsi spadl?“ za\u0161ept\u00e1m a ode\u017eenu Scottyho, abych te\u010f mohl svou l\u00e1sku obdivovat j\u00e1. V\u017edy\u0165 i to zv\u00ed\u0159e vis\u00ed na ka\u017ed\u00e9m z jeho pohyb\u016f.<\/div>\n
„Jenom tro\u0161i\u010dku. Ne\u2026 nem\u016f\u017eu se p\u0159ece zlobit, \u017ee se se mnou cht\u011bl Scotty p\u0159iv\u00edtat,“ po\u0161le pejskovi vzdu\u0161nou pusinku, jen co jeho rty samy o sebe zamlaskaj\u00ed a Scotty se m\u016f\u017ee sam\u00fdm \u0161t\u011bst\u00edm zbl\u00e1znit. P\u0159icupit\u00e1 za Billem a hlavu polo\u017e\u00ed na jeho loket, smutn\u011b se kouk\u00e1 a ti\u0161e k\u0148u\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Ale no tak, Scotty,“ rozechv\u011blou rukou jej moje ku\u0159\u00e1tko za\u010dne hladit a drbat za u\u0161ima. Povzdychnu si ti\u0161e, jako kdyby i pes c\u00edtil, \u017ee ta nadpozemsk\u00e1 bytost n\u00e1s mus\u00ed opustit. Vzdorovit\u011b zdvihnu hlavu k nebesk\u00e9 v\u00fd\u0161i. Sleduju, jak se pomalu nebe hal\u00ed do tmav\u011b modra a jak se l\u00edn\u011b rozsv\u011bcuj\u00ed prvn\u00ed z hv\u011bzd. Ve\u010dernice. Pol\u00e1rka.<\/div>\n
\n
Siln\u011b p\u0159itisknu o\u010di k sob\u011b, tv\u00e1\u0159 mi pos\u00e9vaj\u00ed obrovsk\u00e9 sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky. K\u00e9\u017e by tak jedna z hv\u011bzd spadla a m\u00e9 bystr\u00e9 o\u010di ji zachytily! K\u00e9\u017e by tak moj\u00ed l\u00e1sce ta hv\u011bzda p\u0159inesla oby\u010dejn\u00e1 \u017eivot. K\u00e9\u017e by n\u00e1m darovala ten dar.<\/p>\n<\/div>\n
„Tom?“<\/div>\n
Trhnu sebou a zahled\u00edm se na moji panenku. „Copak?“<\/div>\n
„Uprav\u00edme to igl\u00fa?“ ucul\u00ed se roztomile. V\u00edtr si hraje s poddajnost\u00ed jeho jemn\u00fdch vlas\u016f a zkou\u0161\u00ed, kam v\u0161ude je m\u016f\u017ee rozh\u00e1zet. Sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky je pos\u00e9vaj\u00ed a zdob\u00ed jako ten nejdra\u017e\u0161\u00ed \u00fa\u010des. Pevn\u011b na jeho vlasech dr\u017e\u00ed a nerozt\u00e1p\u00ed se, pouze se \u0161iroko daleko t\u0159pyt\u00ed jako st\u0159\u00edbro. Nemohu mu to nedovolit. Rychle se postav\u00edm, galantn\u011b pomohu sv\u00e9mu ku\u0159\u00e1tku vst\u00e1t a zavedu jej k na\u0161emu ledov\u00e9mu dome\u010dku. Usm\u00edv\u00e1 se a do zasn\u011b\u017een\u00e9ho okna<\/em> bouchne p\u011bst\u00ed, na\u010de\u017e se utvo\u0159en\u00fd sn\u00edh probo\u0159\u00ed dovnit\u0159. Zazub\u00ed se a trochu se mu podlom\u00ed noha, kdy\u017e chce p\u0159ej\u00edt k dal\u0161\u00edmu ok\u00fdnku, u kter\u00e9ho pot\u00e9 ud\u011bl\u00e1 to stejn\u00e9. Poru\u010d\u00edm Scottymu, aby n\u00e1m vyhrabal vchod, a ob\u011bhnu cel\u00e9 igl\u00fa a\u017e k Billovi. Sed\u00ed na zemi, z\u00e1dy se op\u00edr\u00e1 o ledovou st\u011bnu igl\u00fa.<\/p>\n<\/div>\n
„Tys spadl?“ loupnu po n\u011bm o\u010dima a Billi provinile p\u0159ik\u00fdvne.<\/div>\n
„To nevad\u00ed.“ Usm\u011bju se a u\u017eu\u017e se chci sehnout k n\u011bmu, kdy\u017e ten mal\u00fd \u010dert\u00edk po mn\u011b hod\u00ed p\u011bkn\u011b kulatou sn\u011bhovou kouli. Se sm\u00edchem se vy\u0161kr\u00e1be na nohy a sna\u017e\u00ed se mi ut\u00e9ct.<\/div>\n
„Ty!“ zahul\u00e1k\u00e1m na n\u011bj. „Ty zlobidlo!“ zav\u0159\u00edsk\u00e1m, ot\u00edraj\u00edc si z obli\u010deje studen\u00fd sn\u00edh a rozute\u010du se jeho sm\u011brem. Sm\u011bje se, ob\u010das trochu sykne, m\u00e1 vratk\u00e9 nohy, jeho t\u011blo se chv\u011bje, neut\u00edk\u00e1 rychle. Oto\u010d\u00ed se m\u00fdm sm\u011brem s \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Hod\u00ed po mn\u011b je\u0161t\u011b jednou koul\u00ed, obratn\u011b se j\u00ed vyhnu. Zkou\u0161\u00ed to s dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed a tref\u00ed m\u011b jenom jednou. Sm\u011bje se a opravdu mi p\u0159ipom\u00edn\u00e1 mal\u00e9 d\u00edt\u011b, je stra\u0161n\u011b roztomil\u00fd. Taky po n\u011bm hod\u00edm kouli. Stref\u00edm jej do nohy a on se m\u016fj Bill ihned sk\u00e1c\u00ed k zemi. Tak d\u011bsn\u011b se leknu! Ud\u00fdchan\u011b za n\u00edm dob\u011bhnu.<\/p>\n<\/div>\n
„Copak to d\u011bl\u00e1\u0161,“ polo\u017e\u00edm si jej na nohy a sto\u010d\u00edm do sv\u00fdch rukou. Odhrnuju mu vlasy z \u010dela a sn\u00edh z obli\u010deje. Chv\u011bje se, ale na tohle jsme si u\u017e oba \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b zvykli. Pouh\u00e9 nev\u00edm<\/em> \u0161pitne ti\u0161e, zubama drkotaj\u00edc o sebe. P\u0159esto se na jeho tv\u00e1\u0159i r\u00fdsuje mali\u010dk\u00fd \u00fasm\u011bv. Sklon\u00edm se k n\u011bmu a nal\u00e9hav\u011b p\u0159itisknu sv\u00e9 rty na ty jeho.<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 d\u00e1vat pozor, ty\u2026“ pohlad\u00edm jej po tv\u00e1\u0159i a prsty starostliv\u011b p\u0159itisknu na jeho hork\u00e9 \u010delo. V\u017edy\u0165 drkot\u00e1 zuby, jak je vymrzl\u00fd za tu chvili\u010dku, co jsme tady, ale \u010delo m\u00e1 \u00fapln\u011b hork\u00e9, nech\u00e1pu.<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvne.<\/div>\n
„P\u016fjdeme tomu Scottymu pomoct?“ \u010dek\u00e1m jeho reakci.<\/div>\n
„Jasn\u011b \u017ee.“ Horliv\u011b p\u0159ik\u00fdvne a pomali\u010dku se zvedne, trochu sebou trhne, ruce si p\u0159itiskne na bij\u00edc\u00ed srdce, horliv\u011b d\u00fdch\u00e1 a se sklen\u011bn\u00fdma o\u010dima kouk\u00e1 na n\u011bjak\u00fd bod p\u0159ed sebou. Zt\u011b\u017eka polyk\u00e1. Jist\u011b jej to v\u0161echno mus\u00ed bolet\u2026 P\u0159iv\u0159u provinile o\u010di.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
V\u0161echno m\u011b po\u0159\u00e1d tak nesnesiteln\u011b bol\u00ed. P\u0159esto se sna\u017e\u00edm bolest nevn\u00edmat a sna\u017e\u00edm se v\u0161echny posledn\u00ed chv\u00edle se svou\u2026 ehm\u2026 se svou l\u00e1skou str\u00e1vit \u0161\u0165astn\u011b. Ne\u0159\u00edk\u00e1m mu, jak m\u011b to bol\u00ed, p\u0159esto jsem si v\u011bdom, \u017ee on to jist\u011b v\u00ed. Z jeho starostliv\u00fdch a soucitn\u00fdch pohled\u016f \u010dtu, jak moc se o m\u011b boj\u00ed, ba dokonce si d\u00e1v\u00e1 i za vinu to, co se se mnou d\u011bje. Stra\u0161n\u011b m\u011b t\u00ed\u017e\u00ed srdce. Zav\u0159u siln\u011b o\u010di. Ta nicota, kter\u00e1 se hned pot\u00e9 rozhost\u00ed v\u0161ude okolo m\u011b, je p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e1 a spaluj\u00edc\u00ed. M\u00e1m z n\u00ed strach. V\u0161ude okolo se tak jako ka\u017edou p\u0159edv\u00e1no\u010dn\u00ed ned\u011bli, co jsem tady sm\u011bl za\u017e\u00edt, rozl\u00e9haj\u00ed koledy. Je to tak kr\u00e1sn\u00e9 a nut\u00ed m\u011b to smutnit nad t\u00edm, \u017ee prav\u00e9 V\u00e1noce nebudu moci nikdy za\u017e\u00edt. P\u0159itisknu si na svou hru\u010f hromadu sn\u011bhu. Zdvihnu pohled k t\u00e9m\u011b\u0159 u\u017e \u010dern\u00e9mu nebi a noha mi \u0161kobrtne o tu druhou, a j\u00e1 u\u017e po n\u011bkolik\u00e1t\u00e9 pad\u00e1m k zemi.<\/div>\n
„Oh.“ Prudce vydechnu, kdy\u017e spadnu do jeho h\u0159ejiv\u00e9 n\u00e1ru\u010de.<\/div>\n
„Billi,“ povzdychne si ti\u0161e. „Dneska u\u017e toho bylo dost. Poj\u010f, p\u016fjdeme dom\u016f.“ Odv\u00e1d\u00ed m\u011b do domu. Ale j\u00e1 se je\u0161t\u011b nechci rozlou\u010dit s takovou kr\u00e1sou p\u0159ed sebou. Chci si je\u0161t\u011b vychutnat, jak stud\u00ed sn\u00edh. Hled\u00edm do jeho o\u010d\u00ed, a z\u00e1rove\u0148 si sund\u00e1m ob\u011b rukavice. Ruce se mi ob\u011b chv\u011bj\u00ed, zabo\u0159\u00edm je do sn\u011bhu okolo n\u00e1s. P\u0159iv\u0159u o\u010di, a jakmile poc\u00edt\u00edm chlad t\u011bch mistrovsk\u00fdch and\u011blsk\u00fdch d\u00edlek, jist\u011b sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky vyr\u00e1b\u011bj\u00ed and\u011bl\u00e9, slastn\u011b vydechnu.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak\u2026 tak dob\u0159e,“ hlesnu ti\u0161e. Neunikne mi oddech z jeho o\u010d\u00ed. Vezme m\u011b do sv\u00e9 n\u00e1ru\u010de a stoupne si se mnou. Nese m\u011b do domu, sn\u00edh pod n\u00edm k\u0159upe a v\u0161echno na m\u011b p\u016fsob\u00ed tak nostalgicky. Sleduji hv\u011bzdy rozh\u00e1zen\u00e9 po obloze a marn\u011b se sna\u017e\u00edm naj\u00edt Pol\u00e1rku. Chci j\u00ed je\u0161t\u011b jednou vid\u011bt. Jednou naposledy.<\/div>\n
„Tom, pros\u00edm. Uk\u00e1\u017ee\u0161 mi je\u0161t\u011b jednou Pol\u00e1rku?“<\/div>\n
„To v\u00ed\u0161, \u017ee jo,“ sklon\u00ed se ke mn\u011b a po\u0161imr\u00e1 m\u011b sv\u00fdm nosem. Oplat\u00edm mu to, tak\u017ee se na\u0161e nosy navz\u00e1jem ot\u0159ou, na\u010de\u017e m\u011b je\u0161t\u011b jednou pomali\u010dku pol\u00edb\u00ed na rty. Zaklon\u00ed hlavu a oto\u010d\u00ed se se mnou, pohledem opravdu hled\u00e1 tu hv\u011bzdu, co pro m\u011b tolik znamen\u00e1.<\/div>\n
„Tam.“ K\u00fdvne hlavou n\u011bkam do v\u00fd\u0161e. „Vid\u00ed\u0161 tam tu nejjasn\u011bj\u0161\u00ed?“ za\u0161ept\u00e1, snad aby hv\u011bzdy nepolekal, a aby nebe nespadlo. Zk\u0159iv\u00edm trochu obo\u010d\u00ed a zaost\u0159\u00edm pohled. Usm\u011bji se, kdy\u017e ji spat\u0159\u00edm.<\/div>\n
„Je p\u0159ekr\u00e1sn\u00e1,“ s\u00e1m sly\u0161\u00edm obdiv ve sv\u00e9m hlase.<\/div>\n
„Tak jako ty, moje Pol\u00e1rko<\/em>.“ Op\u011bt se ke mn\u011b sklon\u00ed a pol\u00edb\u00ed m\u011b. M\u00e1m tolik r\u00e1d jeho polibky. Nech\u00e1v\u00e1m se jimi ukol\u00e9b\u00e1vat a skoro p\u0159est\u00e1v\u00e1m vn\u00edmat, \u017ee u\u017e d\u00e1vno nejsme venku, ale \u017ee m\u011b nese po schodech do sv\u00e9ho pokoje. Rozechv\u011bl\u00fdma rukama ho obejmu okolo krku, abych se tro\u0161ku vyv\u00fd\u0161il a na jeho rty dos\u00e1hl l\u00e9pe. Venku u\u017e je velik\u00e1 tma pom\u011brn\u011b dlouho, a te\u010f kdy\u017e ji sleduji z oken, mi ta obloha p\u0159ipad\u00e1 je\u0161t\u011b temn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e p\u0159ed chv\u00edl\u00ed. Nechci v\u011bd\u011bt, kolik je hodin, ned\u00edv\u00e1m se na \u017e\u00e1dn\u00e9 hodiny, kter\u00e9 cestou m\u00edj\u00edme. Nechci v\u011bd\u011bt, kolik b\u00eddn\u00e9ho \u010dasu mi je\u0161t\u011b zb\u00fdv\u00e1. Tom m\u011b jemn\u011b l\u00edb\u00e1, jde se mnou, a p\u0159itom p\u0159iv\u00edr\u00e1 o\u010di. Usm\u011bji se, kdy\u017e otev\u00edr\u00e1 dve\u0159e do sv\u00e9ho pokoje.<\/p>\n<\/div>\n
„Copak?“ za\u0161ept\u00e1 t\u011bsn\u011b u m\u00fdch rt\u016f. Na\u0161e vzd\u00e1lenost by se mohla vy\u010d\u00edslit na pouh\u00fdch p\u00e1r milimetr\u016f.<\/div>\n
„Nese\u0161 si m\u011b jako nev\u011bstu,“ \u0161pitnu. Zadrhne se. N\u011bjakou chv\u00edli hypnotizuje m\u016fj pohled. Mohu sledovat, jak se jeho pohled st\u00e1v\u00e1 rozost\u0159en\u00fd, jak mu v o\u010d\u00edch p\u0159ib\u00fdv\u00e1 v\u00edce t\u00e9 slan\u00e9 vody. Zhluboka d\u00fdch\u00e1, tak moc se sna\u017e\u00ed nebre\u010det a zachovat si tv\u00e1\u0159 toho siln\u00e9ho, p\u0159esto moc dob\u0159e c\u00edt\u00edm, jak ho to v\u0161echno ni\u010d\u00ed. Jeho spodn\u00ed ret se chv\u011bje a z o\u010d\u00ed mu nar\u00e1z vytryskne n\u011bkolik obrovsk\u00fdch slz. Srdce se mi op\u011bt siln\u011b rozbu\u0161\u00ed a prudce mi jej prop\u00edchne dal\u0161\u00ed z t\u011bch \u0161pendl\u00edk\u016f. Zachv\u011bji se a ruce mu polo\u017e\u00edm na tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Neplakej, Tom,“ hlesnu ti\u0161e, zat\u00edmco on m\u011b pokl\u00e1d\u00e1 na postel. Zni\u010den\u011b tiskne svou vlhkou tv\u00e1\u0159 do m\u00e9ho krku. T\u011b\u017ece d\u00fdch\u00e1 a t\u0159ese se t\u00e9m\u011b\u0159 stejn\u011b jako j\u00e1. Dere mi to srdce na n\u011bkolik set kousk\u016f. A\u017e te\u010f si kone\u010dn\u011b uv\u011bdom\u00edm, \u017ee m\u016fj Tom je vlastn\u011b tak\u00e9 jako d\u00edt\u011b. Tak\u00e9 se tak boj\u00ed a nechce ztratit svou milovanou hra\u010dku, svou porcel\u00e1novou panenku, i kdy\u017e dosp\u011blost dot\u011brn\u011b vol\u00e1. Odt\u00e1hnu jeho obli\u010dej od sebe. Rukama si p\u0159idr\u017euji jeho tv\u00e1\u0159. Jeho slzy mi m\u00e1\u010d\u00ed ob\u011b ruce. Unaven\u011b p\u0159itisknu sv\u00e9 o\u010di a v z\u00e1p\u011bt\u00ed ihned otev\u0159u.<\/div>\n
„Tom,“ \u0161eptnu ti\u0161e a s\u00e1m vyhled\u00e1m jeho rty. Jemn\u011b p\u0159es ty jeho p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00edm. Ot\u00edr\u00e1m se o n\u011b a vst\u0159eb\u00e1v\u00e1m jejich hebkost.<\/div>\n
„Nesm\u00ed\u0161 mi odej\u00edt,“ potichou\u010dku vzlykne. „Pot\u0159ebuju t\u011b u sebe, l\u00e1sko.“ Siln\u00fdm objet\u00edm si m\u011b tul\u00ed k sob\u011b. Z jeho t\u011bla s\u00e1l\u00e1 tolik tepla, kter\u00e9 zah\u00e1n\u00ed pry\u010d zimu a chlad. Jemn\u011b m\u011b l\u00edb\u00e1, skl\u00e1n\u00ed se ke mn\u011b a ti\u0161e mi vzdych\u00e1 do \u00fast. Jeho slzy padaj\u00ed na na\u0161e propojen\u00e9 rty. Zhluboka d\u00fdch\u00e1m pod n\u00e1tlakem siln\u011b bij\u00edc\u00edho srdce. Ruce se mi chv\u011bj\u00ed, dlan\u011b samy od sebe pot\u00ed. Obejmu jej okolo krku a vz\u00e1jemn\u011b si d\u00fdch\u00e1me na tv\u00e1\u0159e. Jeho dech ros\u00ed m\u00e9 rty a m\u016fj pohled se pod jeho jemn\u00fdmi a \u017e\u00e1dostiv\u00fdmi polibky ml\u017e\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ipad\u00e1m si, jako nejzamilovan\u011bj\u0161\u00ed bl\u00e1zen sv\u011bta. Cel\u00fd sv\u011bt, jako by se p\u0159ed n\u00e1mi klan\u011bl, jako by cel\u00fd sv\u011bt d\u00e1val prostor jen pro n\u00e1s. Nadzvednu hlavu a pohlad\u00edm ho po b\u011blostn\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Je to ten nejdra\u017e\u0161\u00ed skvost, kter\u00fd existuje. V\u016fbec m\u011b nezaj\u00edm\u00e1 \u010das. Je mi jedno, kolik hodin zb\u00fdv\u00e1, ne\u017e odbije p\u016flnoc a v\u0161echen \u010das se pro n\u00e1s zastav\u00ed, nebo\u0165 ten druh\u00fd sv\u011bt si mou Pol\u00e1rku<\/em> znovu p\u0159ivlastn\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Up\u0159en\u011b se mu d\u00edv\u00e1m do o\u010d\u00ed, kter\u00e9 m\u00e1 znovu tak obrovsk\u00e9, tak roz\u0161\u00ed\u0159en\u00e9 a z\u00e1\u0159iv\u00e9. Ruce opatrn\u011b omot\u00e1 okolo m\u00e9ho krku, hlavu znovu nat\u00e1hne, aby se na\u0161e rty mohly spojit v jedno. Srdce mi nep\u0159irozen\u011b rychle bije, v b\u0159i\u0161e mi l\u00e9taj\u00ed mot\u00fdlci a dlan\u011b se mi pot\u00ed. Ot\u0159u se lehce rty o jeho, jsou tak pln\u00e9, m\u011bkk\u00e9. Mali\u010dko je od sebe rozev\u0159e, na\u010de\u017e proniknu mezi n\u011b jazykem, propl\u00e9taj\u00edc ho s t\u00edm jeho. Slast\u00ed zakl\u00e1n\u00ed hlavu, hlad\u00ed m\u011b nehty po krku, prsty klou\u017ee i pod tri\u010dko, kde m\u011b hlad\u00ed po rameni. Nadechnu se, p\u0159itisknu jej bl\u00ed\u017e na sebe. Na\u0161e hrudn\u00edky se nadzved\u00e1vaj\u00ed, ot\u00edraj\u00ed se o sebe. P\u0159ejedu si jazykem po rtech, kdy\u017e se mu zad\u00edv\u00e1m do o\u010d\u00ed a znovu n\u011bkolikr\u00e1t sv\u00fdmi rty zapohybuju proti t\u011bm jeho. Jsou n\u00e1dhern\u011b vlhk\u00e9, natekl\u00e9 a st\u00e1le tak \u017e\u00e1dostiv\u011b pootev\u0159en\u00e9.<\/div>\n
„T\u0159ese\u0161 se,“ za\u0161ept\u00e1m ti\u0161e. Jeho tv\u00e1\u0159e naberou rud\u00fd n\u00e1dech. Vypad\u00e1 rozko\u0161n\u011b. P\u0159ik\u00fdvne, sklop\u00ed pohled, kdy\u017e dlan\u011b posune p\u0159es m\u00e9 pa\u017ee na boky, kde opatrn\u011b uchop\u00ed lem m\u00e9ho tri\u010dka, kter\u00e9 za\u010dne vyhrnovat nahoru. P\u0159ekvapen\u00edm rozev\u0159u rty, st\u00e1le up\u00edraje pohled do toho jeho. Poslu\u0161n\u011b se usad\u00edm tak, aby mi tri\u010dko mohl p\u0159et\u00e1hnout p\u0159es hlavu, a kdy\u017e chci s\u00e1hnout na jeho tri\u010dko, zavrt\u00ed vzpurn\u011b hlavou a s\u00e1m si ho sund\u00e1. Vypad\u00e1 n\u00e1dhern\u011b. Po\u0159\u00e1d, kdykoli jej vid\u00edm, probleskne mou mysl\u00ed my\u0161lenka, jak n\u00e1dhern\u011b vypad\u00e1, jak dokonal\u00fd je. Jeho ploch\u00fd hrudn\u00edk, d\u011btsk\u00fd a k\u0159ehk\u00fd ji\u017e napohled, rychle se mu zved\u00e1. Stydliv\u011b se mi zad\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed. D\u011bl\u00e1 to v\u017edy, kdy\u017e ho vid\u00edm odhalen\u00e9ho. Je jako ta nej\u010dist\u0161\u00ed, nejneposkvrn\u011bn\u011bj\u0161\u00ed lilie na sv\u011bt\u011b. Tak k\u0159ehk\u00fd a \u010dist\u00fd. P\u0159itisknu rty k jeho krku, odkud pomalu sklouznu na jeho kl\u00ed\u010dn\u00ed kost. Zanech\u00e1v\u00e1m za sebou vlhk\u00e9 cesti\u010dky, kdy\u017e se jeho poko\u017eky dot\u00fdk\u00e1m jazykem. Dr\u017e\u00edm jej pevn\u011b za boky, kter\u00e9 mnu prsty, abych jej uklidnil a z\u00e1rove\u0148 uvolnil. Znovu polo\u017e\u00ed ruce na m\u00e1 ramena, ze kter\u00fdch sklouzne na z\u00e1da, po kter\u00fdch m\u011b za\u010dne n\u011b\u017en\u011b hladit nehty, kdy\u017e skousnu lehce k\u016f\u017ei na jeho krku a za\u010dnu jej po n\u011bm l\u00edbat.<\/p>\n<\/div>\n
„Tom,“ zachrapt\u00ed potichu. Polo\u017e\u00edm ho opatrn\u011b do pe\u0159in. Nep\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm u\u017e ani nad t\u00edm, co d\u011bl\u00e1m. Lask\u00e1m jeho jemnou poko\u017eku, ke kter\u00e9 v\u017edy nen\u00e1padn\u011b p\u0159i\u010dichnu, nebo\u0165 von\u00ed jinak, ne\u017e v\u0161echny ostatn\u00ed. Nikdo nem\u00e1 tak podmanivou, osobitnou v\u016fni, jako on. Von\u00ed jako n\u011bkolik v\u011bc\u00ed dohromady, a p\u0159esto se ned\u00e1 identifikovat spr\u00e1vn\u011b ani jedna. Rty se dotknu opatrn\u011b jemn\u00e9ho hrbolku, t\u00e9 r\u016f\u017eov\u00e9 malink\u00e9 malinky. Jeho t\u011blo chutn\u00e1 tak dokonale. Slast\u00ed se pod m\u00fdmi polibky a doteky prop\u00edn\u00e1, p\u0159iv\u00edr\u00e1 v\u00ed\u010dka a tich\u00e9 vzdechy se derou z jeho pootev\u0159en\u00fdch rt\u016f. N\u011b\u017en\u011b se na n\u011bj usm\u011bju, kdy\u017e ke mn\u011b pozvedne tv\u00e1\u0159. „Tom,“ \u0161eptne znovu, zna\u010dn\u011b nak\u0159\u00e1pl\u00fdm hlasem. P\u0159itisknu rty k jeho druh\u00e9 bradavce, tlum\u00edm tak sv\u00e9 projevy slasti a vzru\u0161en\u00ed, je\u017e se prol\u00ednaj\u00ed m\u00fdm t\u011blem. M\u00e1m chu\u0165 k\u0159i\u010det \u0161t\u011bst\u00edm, nebo\u0165 to, co se pr\u00e1v\u011b d\u011bje, m\u011b \u010din\u00ed \u0161\u0165astn\u00fdm. V\u00edm, \u017ee je jen m\u016fj. V\u00edm, \u017ee to, co pr\u00e1v\u011b te\u010f d\u011bl\u00e1m a to, co te\u010f pro\u017e\u00edv\u00e1, za\u017e\u00edv\u00e1 poprv\u00e9. A j\u00e1 jsem ten, kdo mu m\u016f\u017ee uk\u00e1zat i takovou cestu \u017eivota.<\/p>\n<\/div>\n
„Tom?“ zachrapt\u00ed. P\u0159estanu si vychutn\u00e1vat chu\u0165 jeho drobn\u00e9 bradavky. Zap\u0159u se dlan\u011bmi vedle jeho hlavy a vyhoupnu se nad n\u011bj. Up\u0159en\u011b se mu zahled\u00edm do o\u010d\u00ed. Rychle oddechujeme, na\u0161e dechy do sebe nar\u00e1\u017eej\u00ed. Lehounce, jako mot\u00fdl\u00ed k\u0159\u00eddla, dotknu se t\u011bch m\u011bkk\u00fdch pol\u0161t\u00e1\u0159k\u016f. Sleduji jeho dlouh\u00e9 \u0159asy, kter\u00e9 se t\u0159epotaj\u00ed, jak se sna\u017e\u00ed neotev\u0159\u00edt je\u0161t\u011b v\u00ed\u010dka. „Uka\u017e mi, co znamen\u00e1 d\u00e1t l\u00e1sku. Chci, abys mi ji dal, abys mi ji uk\u00e1zal,“ \u0161eptne potichu, \u017ee to t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159eslechnu, ale moje u\u0161i ta slova zachyt\u00ed a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e. Srdce mi na p\u00e1r sekund vypov\u00ed slu\u017ebu, na\u010de\u017e se hlasit\u011b, mocn\u011b a prudce rozbu\u0161\u00ed. Zatemn\u00ed se mi t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159ed o\u010dima, jako by m\u011b n\u011bkdo uhodil kovovou ty\u010d\u00ed p\u0159\u00edmo do hlavy. \u010cek\u00e1m, kdy m\u011b n\u011bkdo pl\u00e1cne p\u0159es obli\u010dej, a j\u00e1 se probud\u00edm, ale nen\u00ed tomu tak ani po dvou, t\u0159ech a nakonec p\u011bti minut\u00e1ch, kdy mu om\u00e1men\u011b hled\u00edm zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed a sna\u017e\u00edm se pravideln\u011b d\u00fdchat. Ch\u00e1pu to dob\u0159e, nebo jsem to jen blb\u011b pochopil? Proboha!<\/div>\n
„L-l\u00e1sko,“ za\u0161ept\u00e1m om\u00e1men\u011b, pohlad\u00edm ho n\u011b\u017en\u011b po boku a sjedu na jeho stehno. „T-to mysl\u00ed\u0161-\u2026“ nemus\u00edm to ani do\u0159\u00edct, on p\u0159ik\u00fdvne t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b hlavou. Vypad\u00e1 tak rozhodn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Opatrn\u011b jej znovu za\u010dnu l\u00edbat. Tak n\u011b\u017en\u011b, jak jen je to mo\u017en\u00fd. Chci, aby c\u00edtil stejn\u00e9 pocity, stejn\u011b slastn\u00e9, jak\u00e9 c\u00edt\u00edm j\u00e1. N\u011bkolikr\u00e1t se sv\u00fdm hrudn\u00edkem ot\u0159u o ten jeho, ti\u0161e vzdychne a zad\u00edv\u00e1 se mi s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem do o\u010d\u00ed, kdy\u017e se po p\u00e1r minut\u00e1ch od sebe ud\u00fdchan\u011b odtrhneme.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Up\u0159en\u011b mu hled\u00edm do o\u010d\u00ed, hned na to pohledem zkoum\u00e1m tu bezchybnou tv\u00e1\u0159 p\u0159ed sebou. Nech\u00e1v\u00e1m jeho dlan\u011b putovat po sv\u00e9m t\u011ble. Srdce mi bije, jako kdybych ob\u011bhl minim\u00e1ln\u011b 5x cel\u00fd d\u016fm nebo b\u011bhal venku se Scottym. V b\u0159i\u0161e m\u00e1m zvl\u00e1\u0161tn\u00ed sv\u00edr\u00e1n\u00ed, to kr\u00e1sn\u00e9 lecht\u00e1n\u00ed, kdykoli m\u011b pol\u00edb\u00ed \u010di se m\u011b jen lehce sv\u00fdmi dlan\u011bmi dotkne. Propnu se v p\u00e1te\u0159i, jeho rty mapuj\u00ed moje b\u0159\u00ed\u0161ko, laskaj\u00ed m\u011b a jazykem vytv\u00e1\u0159\u00ed cesti\u010dky. Nev\u00edm, kam bude m\u00ed\u0159it jeho dal\u0161\u00ed polibek, \u010di dal\u0161\u00ed dotek, a to m\u011b p\u0159iv\u00e1d\u00ed do kr\u00e1sn\u00fdch rozpak\u016f. Nev\u00edm, co bude n\u00e1sledovat a jenom p\u0159i t\u00e9 p\u0159edstav\u011b, CO by se mohlo d\u00edt, m\u00e9 t\u011blo ho\u0159\u00ed. Je jako v jednom ohni. Dlan\u011bmi m\u011b pevn\u011b obj\u00edm\u00e1 kolem bok\u016f, lask\u00e1 m\u016fj pup\u00edk a prstem hlad\u00ed m\u00edsto u vystoupl\u00e9 kosti.<\/div>\n
„T-tady by se mi l\u00edbila mal\u00e1 hv\u011bzdi\u010dka,“ \u0161eptne ti\u0161e. Jeho dech se rozt\u0159\u00ed\u0161t\u00ed o m\u016fj podb\u0159i\u0161ek a mn\u011b to zp\u016fsob\u00ed hus\u00ed k\u016f\u017ei po cel\u00e9m t\u011ble. C\u00edt\u00edm, jak se mi vzadu na krku naje\u017eily snad v\u0161echny vlasy a chloupky. Nehty zatnu do jeho ramenou, ve slabin\u00e1ch mi p\u0159\u00edjemn\u011b tepe a j\u00e1 se toho tep\u00e1n\u00ed chci zbavit. Nev\u00edm, co d\u011blat, a p\u0159esto si p\u0159eji, aby se mu to l\u00edbilo, jako se l\u00edb\u00ed m\u011b jeho po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed. Vyhoupnu se pomalu do sedu, kdy\u017e mu nazna\u010d\u00edm, aby se odt\u00e1hl. Posad\u00edm se na jeho kl\u00edn, dlan\u011bmi mapuj\u00edc jeho hrudn\u00edk, ramena a z\u00e1da. Sklouz\u00e1v\u00e1m p\u0159es boky na vypracovan\u00e9 b\u0159\u00ed\u0161ko, kter\u00e9 vypad\u00e1 tak kr\u00e1sn\u011b v z\u00e1\u0159i lampi\u010dky. I kdy\u017e\u2026 on vypad\u00e1 kr\u00e1sn\u011b cel\u00fd a po\u0159\u00e1d. Zaklon\u00edm hlavu, kdy\u017e za\u010dne l\u00edbat m\u016fj krk a p\u0159esouvat polibky a\u017e na moje rameno, kter\u00e9 lehce skousne zuby. Je to tak p\u0159\u00edjemn\u00e9. Zapohybuji n\u011bkolikr\u00e1t boky oproti jeho kl\u00ednu. C\u00edt\u00edm, jak m\u011b n\u011bco<\/em> tla\u010d\u00ed do zade\u010dku, skousnu si lehce spodn\u00ed ret.<\/p>\n<\/div>\n
Vn\u00edm\u00e1m ka\u017ed\u00e9 jeho nadechnut\u00ed. Chci si vychutnat posledn\u00ed chvilky s n\u00edm, nebo\u0165, jak mi tma za okny napov\u00edd\u00e1, m\u016fj \u010das se bl\u00ed\u017e\u00ed ke konci. V\u00edm, \u017ee tohle jsou posledn\u00ed chvilky, kdy m\u016f\u017eu b\u00fdt jeho a on m\u016fj. Boj\u00edm se toho, co p\u0159ijde pak. Boj\u00edm se toho, co p\u0159ijde, a\u017e se dole v ob\u00fdv\u00e1ku rozezn\u00ed zvon\u011bn\u00ed hodin, hl\u00e1saj\u00edc\u00ed p\u016flnoc. A\u017e ve mn\u011b vyhasne \u017eivot, kter\u00fd jsem mohl \u017e\u00edt pouh\u00e9 4 t\u00fddny a znovu se prom\u011bn\u00edm v porcel\u00e1novou panenku. V panenku, kter\u00e1 nikam nepat\u0159\u00ed, nebo\u0165 jsem nebyl p\u0159ijal ani ve sv\u011bt\u011b d\u00e1rk\u016f, porcel\u00e1n\u016f \u010di hra\u010dek. Kam vlastn\u011b tedy pat\u0159\u00edm? V o\u010d\u00edch m\u011b za\u0161t\u00edpaj\u00ed slzy, ale hned je za\u017eenu, kdy\u017e m\u00fdm t\u011blem projede vlna \u010dehosi, jakmile jeho ruka rozepne p\u00e1sek na m\u00fdch kalhot\u00e1ch. N\u011bkolikr\u00e1t zamrk\u00e1m, tak\u017ee m\u011b m\u00e9 \u0159asy po\u0161imraj\u00ed na l\u00ed\u010dk\u00e1ch. Tomiho prsty se chv\u011bj\u00ed, stejn\u011b jako moje. Napodob\u00edm ho. Rukou proniknu mezi na\u0161e t\u011bla a rozepnu pomalu p\u00e1sek na t\u011bch jeho kalhot\u00e1ch. Ob\u011b spony cvaknou o sebe a na na\u0161ich tv\u00e1\u0159\u00edch se rozhost\u00ed \u00fasm\u011bv. Je tak kr\u00e1sn\u00fd. P\u0159\u00e1l bych si, b\u00fdt tu s n\u00edm nav\u017edy. Probouzet se v jeho pevn\u00e9m objet\u00ed a nech\u00e1vat se ukol\u00e9b\u00e1vat ke sp\u00e1nku.<\/div>\n
„Ch-chci l\u00e1sku, tvoj\u00ed l\u00e1sku,“ za\u0161ept\u00e1m mu ucha. Pol\u00edb\u00edm ho na u\u0161n\u00ed lal\u016f\u010dek, kde m\u00e1 \u010dernou kulatou ozdobu.<\/p>\n<\/div>\n
Pomalu ze sebe navz\u00e1jem sund\u00e1v\u00e1me jednotliv\u00e9 oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 je\u0161t\u011b st\u00e1le hal\u00ed na\u0161e t\u011bla p\u0159ed sv\u011btlem. D\u00fdch\u00e1m snad s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm odhalen\u00edm jeho t\u011bla rychleji. Nev\u00edm, co s rukama a boj\u00edm se, \u017ee ud\u011bl\u00e1m n\u011bco, co se mu nebude l\u00edbit. Je nah\u00fd a j\u00e1 jen b\u00e1zliv\u011b sleduji jeho n\u00e1dhern\u00e9, vysportovan\u00e9 t\u011blo. Oproti mn\u011b je \u00fapln\u011b jin\u00fd. Je tak hn\u011bd\u00fd, nev\u00edm, jak to dok\u00e1zal. Moje poko\u017eka je b\u00edl\u00e1. B\u00edl\u00e1, jako sn\u00edh.<\/div>\n
„Jsi p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd,“ za\u0161ept\u00e1me, oba ve stejnou chvilku. Znovu se tak n\u00e1dhern\u011b, tak dokonale usm\u00edv\u00e1. Tlumen\u011b vydechnu, kdy\u017e m\u011b znovu pomalu polo\u017e\u00ed do m\u011bkk\u00e9 pe\u0159iny, na postel. Rozt\u00e1hnu od sebe nohy, aby se mezi n\u011b mohl vej\u00edt. Tolik se styd\u00edm, ale sna\u017e\u00edm se to zahnat pry\u010d. Sna\u017e\u00edm se, aby to \u0161lo okolo m\u011b a j\u00e1 se neb\u00e1l, nestyd\u011bl a dal mu v\u0161echnu l\u00e1sku.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Se zna\u010dn\u00fdm vykolejen\u00edm sleduji jeho dlouh\u00e9 nohy, je\u017e m\u00e1 rozta\u017een\u00e9 od sebe, le\u017e\u00ed tam, v barevn\u00fdch pe\u0159in\u00e1ch, tak n\u00e1dhern\u011b nevinn\u00fd. Mus\u00edm lapat p\u0159i ka\u017ed\u00e9m pohledu na jeho dokonal\u00e9 t\u011blo po kysl\u00edku, nebo\u0165 o n\u011bj p\u0159ich\u00e1z\u00edm. P\u0159ejedu dlan\u00ed po alabastrov\u011b b\u00edl\u00e9 poko\u017ece, vlasy barvy ebenu m\u00e1 rozprost\u0159en\u00e9 v\u0161ude po pol\u0161t\u00e1\u0159i a nesm\u011ble na m\u011b up\u00edr\u00e1 sv\u016fj pohled, kter\u00fdm m\u011b vyb\u00edz\u00ed k dal\u0161\u00edm krok\u016fm. M\u00e1m strach d\u011blat cokoli dal\u0161\u00edho, p\u0159esto nem\u016f\u017eu odolat. Chce po mn\u011b, abych mu dal l\u00e1sku, a v moj\u00ed mysli se no\u0159\u00ed vzpom\u00ednky na to, co mi \u0159ekl d\u011bdek Schinbert. Tohle je to, \u010d\u00edm ho vykoup\u00edm od toho druh\u00e9ho<\/em> \u017eivota v \u0159\u00ed\u0161i porcel\u00e1nu?<\/p>\n<\/div>\n
Polibky znovu za\u010dnu pokr\u00fdvat jeho hrudn\u00edk, jeho b\u0159icho. Chci vypudit v\u0161echny zl\u00e9 my\u0161lenky a pono\u0159it se dostate\u010dn\u011b do toho, co po mn\u011b \u017e\u00e1d\u00e1. Chce, abych mu uk\u00e1zal l\u00e1sku, a j\u00e1 mu j\u00ed uk\u00e1zat chci. Chci mu ji d\u00e1t se v\u0161\u00edm v\u0161udy. Znovu se za\u010dnu v\u011bnovat t\u011bm dv\u011bma mal\u00fdm bradavk\u00e1m, kter\u00e9 jsou ztvrdl\u00e9 od neust\u00e1l\u00e9ho t\u0159en\u00ed a lask\u00e1n\u00ed jazykem. Zad\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed, nasucho polknu, polibky tvo\u0159\u00edc\u00edmi cesti\u010dku, se p\u0159esunu a\u017e k jeho natekl\u00e9mu penisu. Ol\u00edznu si pomalu rty, vydechnu na\u0148 hork\u00fd dech a uchop\u00edm jej u sam\u00e9ho ko\u0159ene, prsty n\u011b\u017en\u011b p\u0159ejedu po jeho, ji\u017e na pohled pln\u00fdch, varlatech a jazykem navlh\u010d\u00edm je\u0161t\u011b v\u00edc vlhkou \u0161pi\u010dku. Zuby se o n\u00ed tro\u0161ku ot\u0159u. Pokojem se rozl\u00e9haj\u00ed jeho hlasit\u00e9 vzdechy, prsty sv\u00edr\u00e1 pe\u0159inu a prop\u00edn\u00e1 se v p\u00e1te\u0159i. Nedovolil mi jej t\u00e9m\u011b\u0159 ani vid\u011bt, a te\u010f se ho na tom nejintimn\u011bj\u0161\u00edm m\u00edst\u011b dot\u00fdk\u00e1m jazykem a rty?
„Tom!“ vyk\u0159ikne slastn\u011b, kdy\u017e sjedu rty p\u0159es jeho penis a zakmit\u00e1m kolem n\u011bj jazykem. „Tom, Tom, Tom,“ \u0161ept\u00e1 hore\u010dn\u011b, zm\u00edt\u00e1 se pode mnou a proh\u00fdb\u00e1 se. Rukou vklouzne do m\u00fdch cop\u00e1nk\u016f, ve kter\u00fdch m\u011b za\u010dne hladit a lehounce za n\u011b tahat. Tak siln\u011b,<\/em> jak mu to vlastn\u00ed t\u011blo dovol\u00ed. Odt\u00e1hnu se od n\u011bj, jazykem polask\u00e1m jeho vrcholek a \u0161pi\u010dkou jazyka obkrou\u017e\u00edm malou \u0161t\u011brbinku, ne\u017e p\u0159estanu jakkoli ope\u010dov\u00e1vat jeho penis. Chyt\u00edm jej za boky, jazykem p\u0159ejedu n\u011bkolikr\u00e1t po jeho varlatech, ne\u017e se dostanu k tomu mal\u00e9mu zade\u010dku. Jednou rukou se nat\u00e1hnu pro mal\u00fd pol\u0161t\u00e1\u0159, kter\u00fd pod n\u011bj polo\u017e\u00edm, abych si jej vyv\u00fd\u0161il. Je to v\u016fbec poprv\u00e9, co budu d\u011blat n\u011bco takov\u00e9ho. Je to vlastn\u011b takov\u00e9 moje mal\u00e9 poprv\u00e9<\/em> stejn\u011b jako jeho.<\/p>\n<\/div>\n
„C-co t-to jde\u0161 d\u011blat?“ \u0161eptne potichu, z jeho hlasu je zn\u00e1t vzru\u0161en\u00ed, p\u0159ekvapen\u00ed a nap\u011bt\u00ed. N\u011b\u017en\u011b ho pol\u00edb\u00edm na stehno, na\u010de\u017e si ho vyzvednu v\u00fd\u0161 a pomalu rozt\u00e1hnu jeho p\u016flky od sebe. Prohne se v z\u00e1dech, kdy\u017e jazykem opatrn\u011b obkrou\u017e\u00edm jeho vstup do t\u011bla.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Projede mnou osten vzru\u0161en\u00ed, slasti a z\u00e1rove\u0148 n\u011b\u010deho tak zvl\u00e1\u0161tn\u00edho. Zalap\u00e1m po dechu, kdy\u017e c\u00edt\u00edm okolo sebe takov\u00e9 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed vlhko, co mi zp\u016fsobuje nejsp\u00ed\u0161 jeho jazyk. D\u00fdch\u00e1 na m\u011b hork\u00fd dech, co\u017e m\u011b p\u0159iv\u00e1d\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 do mdlob. Vzru\u0161en\u00edm se chv\u011bji po cel\u00e9m t\u011ble, po kter\u00e9m m\u00e1m hus\u00ed k\u016f\u017ei. Znovu zalap\u00e1m po dechu a bolestiv\u011b vyk\u0159iknu, do o\u010d\u00ed se mi proderou slzy, kterou sklouznou z koutku oka po m\u00fdch sp\u00e1nc\u00edch a vpij\u00ed se do pe\u0159in. Pronikne do m\u011b jedn\u00edm prstem a svaly stisknu nev\u011bdomky k sob\u011b. Tolik to bol\u00ed. Skousnu si spodn\u00ed ret, abych nevzlykl nahlas.<\/div>\n
„U-uvolni se, l\u00e1sko,“ za\u0161ept\u00e1 konej\u0161iv\u00fdm hlasem. Jen slab\u011b p\u0159ik\u00fdvnu, ale moje \u00fasta nejsou schopna vydat ze sebe ani jen hl\u00e1sku. Strnule le\u017e\u00edm na jednom a tom sam\u00e9m m\u00edst\u011b, neschopen se jakkoli pohnout.<\/div>\n
„M\u00e1m p\u0159estat?“ zept\u00e1 se pevn\u00fdm hlasem, le\u010d z n\u011bj m\u016f\u017eu rozeznat jasnou nervozitu. Urputn\u011b zavrt\u00edm hlavou. Sev\u0159u mezi prsty jemnou pe\u0159inu, zatnu zuby k sob\u011b a sna\u017eliv\u011b se uvoln\u00edm. N\u011bkolikr\u00e1t ve mn\u011b prstem zapohybuje, odvr\u00e1t\u00edm hlavu na stranu a hlasit\u011b zavzlyk\u00e1m, jakmile k jednomu prstu p\u0159id\u00e1 druh\u00fd. Nic ned\u011bl\u00e1. Jen je ve mn\u011b a nech\u00e1v\u00e1 kolem sv\u00fdch prst\u016f, sv\u00edrat moje svaly.<\/div>\n
„T-Tom,“ \u0161eptnu hore\u010dn\u011b, kdy\u017e rozt\u00e1hne prsty pomalu od sebe. Znovu zavzlyk\u00e1m, st\u00e1hnu kolem jeho prst\u016f svaly.<\/p>\n<\/div>\n
Uvoln\u00edm se ve chv\u00edli, kdy ze m\u011b prsty vyt\u00e1hne. S p\u0159imhou\u0159en\u00fdma o\u010dima m\u011b sleduje, st\u00e1le se cel\u00fd t\u0159esu a c\u00edt\u00edm z\u0159eteln\u011b, jak n\u011bco<\/em> bylo v m\u00e9m zade\u010dku. Odt\u00e1hne se ode m\u011b. Popla\u0161en\u011b zamrk\u00e1m. Pro\u010d se odtahuje? Nechci, aby p\u0159estal. Chci, tak moc chci, aby pokra\u010doval, i p\u0159es tu bolest, kterou jsem c\u00edtil, a st\u00e1le m\u011b sv\u00edr\u00e1. Zavrt\u00edm urputn\u011b hlavou a p\u0159itisknu si jeho dla\u0148 k boku.<\/div>\n
„P-po-pokra\u010duj, Tom,“ prosebn\u011b se mu zad\u00edv\u00e1m do o\u010d\u00ed. Lesknou se, z\u00e1\u0159\u00ed. No\u0159\u00edm se znovu do t\u00e9 zm\u011bti hn\u011bd\u00e9, ml\u00e9\u010dn\u00e9 \u010dokol\u00e1dky. Jeho pohled je stejn\u011b tak sladk\u00fd jako sladk\u00e1 \u010dokol\u00e1da, kterou m\u00e1m tolik r\u00e1d. Sklon\u00ed se nade m\u011b, n\u011b\u017en\u011b se ot\u0159e sv\u00fdmi rty o ty m\u00e9, ne\u017e tlumen\u011b vydechne a polibky se znovu p\u0159esune na m\u016fj krk, hrudn\u00edk a b\u0159\u00ed\u0161ko. Pevn\u011b se dr\u017e\u00edm jeho pa\u017e\u00ed, chv\u011bji se a zm\u00edt\u00e1m. M\u00e9 t\u011blo ho\u0159\u00ed. P\u0159ipad\u00e1m si, jako bych st\u00e1l v kruhu, kter\u00fd by ho\u0159el, a jeho plameny m\u011b pohlcovaly. Jako by m\u011b \u017e\u00e1r ohn\u011b rozpaloval. Znovu mi odd\u00e1l\u00ed stehna od sebe, automaticky je ovinu kolem jeho pasu. Jedn\u00e1m tak instinktivn\u011b. Nezam\u00fd\u0161l\u00edm se nad t\u00edm, kam d\u00e1t ruce, kam jej pol\u00edbit nebo zda-li jej obejmout nohama okolo pasu. V\u0161echno to, co d\u011bl\u00e1 on, i to, co d\u011bl\u00e1m j\u00e1, mi p\u0159ijde p\u0159irozen\u00e9. \u017d\u00e1dostiv\u011b pootev\u0159u rty, kdy\u017e mi jazykem mezi n\u011b pronikne. Proplete se mnou jazyk. N\u011b\u017en\u011b a hluboce. Zamuml\u00e1 n\u011bco na moji adresu, ale nejsem sto vn\u00edmat. Hlad\u00edm jeho zpola zpocen\u00e9 t\u011blo, slast\u00ed p\u0159iv\u00edr\u00e1m v\u00ed\u010dka, kdy\u017e c\u00edt\u00edm jeho penis na sv\u00e9m kl\u00edn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Op\u011bt popla\u0161en\u011b zamrk\u00e1m, kdy\u017e se ode m\u011b odt\u00e1hne, pust\u00ed m\u011b ze sv\u00e9ho objet\u00ed a sleze z postele. Lehce se ot\u0159e rty o m\u00e9 koleno. Nadzvednu se na loktech, sleduj\u00edc, kam kr\u00e1\u010d\u00ed. Zastav\u00ed se u stolu, ze kter\u00e9ho n\u011bco vyt\u00e1hne. M\u016f\u017ee b\u00fdt opravdu n\u011bkdo tak kr\u00e1sn\u00fd, jako je m\u016fj Tom? P\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka. Mou hlavou znovu projede ostr\u00e1, prudk\u00e1 bolest, kter\u00e1 hned zmiz\u00ed, ale vr\u00e1t\u00ed se a znovu mou hlavou prolet\u00ed jako blesk.<\/div>\n
„J-jsem tu,“ \u0161eptne m\u011bkce, znovu se vr\u00e1t\u00ed mezi m\u00e9 rozta\u017een\u00e9 nohy, uvoln\u011bn\u011b se polo\u017e\u00edm na z\u00e1da a sleduji jej. M\u00e1m pot\u0159ebu se ho neust\u00e1le dot\u00fdkat. Zapamatov\u00e1vat si ka\u017ed\u00fd jeho z\u00e1hyb t\u011bla, a ka\u017ed\u00fd jeho v\u00fdraz p\u0159i jednotliv\u00fdch situac\u00edch. V ruce sv\u00edr\u00e1 n\u011bjak\u00fd mali\u010dk\u00fd bal\u00ed\u010dek, kter\u00fd rozbal\u00ed a vyt\u00e1hne z n\u011bj klobou\u010dek. Pr\u016fhledn\u00fd, \u010derven\u00fd. Pootev\u0159u zv\u011bdav\u011b rty, v o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed, co s n\u00edm bude d\u011blat, kdy\u017e si klekne na nohy, p\u0159it\u00e1hne si m\u011b bl\u00ed\u017e k sob\u011b a ten klobou\u010dek nasad\u00ed na sv\u016fj kl\u00edn. Znovu p\u0159ekvapen\u011b pootev\u0159u rty, zamrk\u00e1m, kdy\u017e po sob\u011b n\u011bkolikr\u00e1t sklouzne dlan\u00ed. Chyt\u00ed mou dla\u0148, kterou si navede k sob\u011b, a j\u00e1 se prsty dotknu t\u00e9 v\u011bci na jeho kl\u00edn\u011b. Je to mastn\u00e9. P\u0159i\u010dichnu ke sv\u00fdm prst\u016fm. Von\u00ed to zvl\u00e1\u0161tn\u011b. N\u011bco mi to p\u0159ipom\u00edn\u00e1, ale nem\u016f\u017eu si vzpomenout co.<\/p>\n<\/div>\n
„J-je\u0161t\u011b \u017e\u00e1d\u00e1\u0161 l\u00e1sku?“ za\u0161ept\u00e1 n\u011b\u017en\u011b a j\u00e1 jen p\u0159ik\u00fdvnu. Nechci mluvit, m\u00e1m strach, \u017ee dal\u0161\u00ed slova by naru\u0161ila tuhle atmosf\u00e9ru. Ten vzduch prosycen\u00fd l\u00e1skou, n\u011b\u017enost\u00ed a posledn\u00edch chvil, kter\u00e9 m\u016f\u017eeme str\u00e1vit spolu. Zat\u0159epu lehce hlavou. Nechci myslet na to \u0161patn\u00e9. Obejmu ho okolo krku, kdy\u017e stisknu nohama v\u00edc jeho boky a p\u0159it\u00e1hne si m\u011b za zade\u010dek na sebe. P\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka. C\u00edt\u00edm se, jako nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk na sv\u011bt\u011b. Hlad\u00ed m\u011b a l\u00edb\u00e1, \u0161ept\u00e1 tich\u00e1 sl\u016fvka, neust\u00e1le opakuje slova, kter\u00e9 mi v\u017edycky \u0159\u00edk\u00e1; ku\u0159\u00e1tko, ko\u0165\u00e1tko, l\u00e1sko, Pol\u00e1rko<\/em> ov\u0161em na jedno zapom\u00edn\u00e1\u2026 na panenku.<\/em> Jakoby z\u00e1m\u011brn\u011b se tomu vyh\u00fdb\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
Penisem p\u0159ejede po m\u00e9m zade\u010dku, znovu dlan\u011bmi rozt\u00e1hne m\u00e9 p\u016flky od sebe. T\u00e9m\u011b\u0159 sly\u0161\u00edm, jak siln\u011b moje srdce bije a stejn\u011b t\u00e9m\u011b\u0159 sly\u0161\u00edm, jak bije srdce m\u00e9ho Toma. Ned\u00fdch\u00e1m, kdy\u017e sv\u00fdm penisem znovu p\u0159ejede po m\u00e9m vstupu a za\u010dne do m\u011b vstupovat. Svaly sev\u0159u automaticky k sob\u011b, neschopen mluven\u00ed, neschopen \u010dehokoli. K\u0159e\u010dovit\u011b sev\u0159u ruce, na jeho z\u00e1dech, v p\u011bst, nohama sev\u0159u pevn\u011b jeho boky a zade\u010dkem \u0161kubnu d\u00e1l od n\u011bj, jako bych se cht\u011bl zbavit toho nep\u0159\u00edjemna, jak do m\u011b pomalu prostupuje.<\/div>\n
„U-uvolni se, ko\u0165\u00e1tko,<\/em>“ zachrapt\u00ed. Tolik moc chci, ale nejde to. Jako by se ve mn\u011b n\u011bco zablokovalo a j\u00e1 sv\u00e9 t\u011blo nemohl ovl\u00e1dat. Zana\u0159\u00edk\u00e1m pla\u010dtiv\u011b jeho jm\u00e9no, z o\u010d\u00ed mi znovu st\u00e9kaj\u00ed slzy po tv\u00e1\u0159\u00edch, na\u010de\u017e nehty zaryji do jeho jemn\u00e9 k\u016f\u017ee. V\u0161echno, jako by se uvnit\u0159 m\u011b trhalo a p\u0159esto m\u011b to napl\u0148uje po okraj l\u00e1skou.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Je tak \u00fazk\u00fd. C\u00edt\u00edm, jak m\u011b sv\u00edr\u00e1 sv\u00fdm zade\u010dkem, a vn\u00edm\u00e1m, jak se sna\u017e\u00ed uvolnit, i p\u0159esto mu to v\u0161ak nejde a j\u00e1 ho ch\u00e1pu. Jsem prvn\u00ed, kdo mohl proniknout do jeho t\u011bla. Chv\u011bji se nedo\u010dkavost\u00ed, a\u017e se pono\u0159\u00edm do jeho t\u011bla tak, jak jsem si to p\u0159edstavoval. Zad\u00edv\u00e1m se mu do uslzen\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 na m\u011b up\u0159e. Pomalu se za\u010dnu posunovat, proniknu do n\u011bj tak, jak je jen mo\u017en\u00e9, tak, jak m\u011b jen p\u0159ijme. Srdce se mi rychle rozbije, nehty zaryje do m\u00fdch zad. P\u0159iv\u0159e v\u00ed\u010dka, jeho \u0159asy se chv\u011bj\u00ed. Nevn\u00edm\u00e1m sv\u011bt okolo sebe. V\u0161echen d\u011bj jde mimo n\u00e1s. Poprv\u00e9 se proti n\u011bmu zapohybuju, pohled st\u00e1le up\u0159en\u00fd na jeho n\u00e1dhern\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Zk\u0159iv\u00ed obli\u010dej, usuzuji bolest\u00ed, a zak\u0148u\u010d\u00ed, na\u010de\u017e t\u00e1hle vyk\u0159ikne. Jeho v\u00fdk\u0159ik se spoj\u00ed s m\u00fdm t\u00e1hl\u00fdm vzdechem. Dr\u017e\u00edm jej st\u00e1le za boky, n\u011b\u017en\u011b jej palcem hlad\u00edm po boc\u00edch. Chci, aby byl tak \u0161\u0165astn\u00fd jako j\u00e1. Chci, aby c\u00edtil v\u0161echnu l\u00e1sku, kterou mu jen m\u016f\u017eu d\u00e1t.<\/p>\n<\/div>\n
Ve chv\u00edli, kdy se mu na tv\u00e1\u0159i rozhost\u00ed slastn\u00fd, \u0161\u0165astn\u00fd \u00fasm\u011bv, v\u00edm, \u017ee l\u00e1sku, kterou jsem mu cht\u011bl dop\u0159\u00e1t, mu pr\u00e1v\u011b dop\u0159\u00e1v\u00e1m. Za\u0161ept\u00e1 potichu moje jm\u00e9no, na\u010de\u017e se pode mnou vzru\u0161en\u011b propne a p\u0159iv\u0159e v\u00ed\u010dka, odd\u00e1vaj\u00edc se tak m\u00fdm pomal\u00fdm, l\u00edn\u00fdm, n\u011b\u017en\u00fdm p\u0159\u00edraz\u016fm proti jeho t\u011blu.<\/p>\n<\/div>\n
(\u2026)<\/p>\n<\/div>\n
L\u00e1skypln\u011b jej dr\u017e\u00edm v n\u00e1ru\u010d\u00ed, tisknu ho na sebe tak pevn\u011b, jak jen m\u016f\u017eu. Jeho t\u011blo se t\u0159ese stejn\u011b tak siln\u011b, jako to moje a neust\u00e1le m\u011b pusinkuje na krk a rty. Nemluv\u00edme. Nem\u00e1 cenu mluvit. V\u0161echna na\u0161e l\u00e1ska se nad n\u00e1mi doslova vzn\u00e1\u0161\u00ed. C\u00edt\u00edm ji stejn\u011b tak siln\u011b, jako j\u00ed c\u00edt\u00ed on. Ka\u017ed\u00fd jeho dotek m\u011b uklid\u0148uje a ukazuje, \u017ee je je\u0161t\u011b tady, vedle m\u011b. \u017de to nebyl jen pouh\u00fd sen, ze kter\u00e9ho se probud\u00edm a zjist\u00edm, \u017ee n\u00e1m zb\u00fdv\u00e1 jen p\u00e1r des\u00edtek minut do konce Adventn\u00ed ned\u011ble. Nastra\u017e\u00edm u\u0161i. Zaposlouch\u00e1m se do hlasit\u00e9 koledy, je\u017e je sly\u0161et dokonale i p\u0159es zav\u0159en\u00e1 okna zvenku. Koutkem oka sklouznu na hodinu. Dvacet minut<\/em>. U\u017e jen dvacet minut, a mo\u017en\u00e1 se mi zbort\u00ed \u017eivot. Je to, jako bych \u010dekal na popravu. Jako bych v\u011bd\u011bl, co m\u011b \u010dek\u00e1 a dobrovoln\u011b do toho vstupoval. Bolestn\u011b semknu v\u00ed\u010dka.<\/div>\n
„Tom?“ za\u0161ept\u00e1 do ticha pokoje. Sklon\u00edm k n\u011bmu pohled, rukou ho pohlad\u00edm po rameni a v\u00edc jej p\u0159itul\u00edm do m\u00e9ho n\u00e1ru\u010d\u00ed. „Jsem tolik unaven\u00fd,“ zachrapt\u00ed ospale. Ledva na m\u011b m\u017eour\u00e1 o\u010dima. Jindy velik\u00e9 o\u010di se zdaj\u00ed b\u00fdt najednou tak mali\u010dk\u00e9. P\u0159iv\u0159e v\u00ed\u010dka a p\u0159itiskne sv\u00e9 chv\u011bj\u00edc\u00ed se t\u011blo k tomu m\u00e9mu. Ani j\u00e1 nejsem nikterak \u010dil\u00fd, ale strach, zu\u017euj\u00edc\u00ed m\u00e9 t\u011blo, je nesnesiteln\u00fd.<\/div>\n
„Tom?“ za\u0161ept\u00e1 znovu. T\u00edm sv\u00fdm p\u0159ekr\u00e1sn\u00fdm, zvoniv\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„Ano?“ usm\u011bji se na n\u011bj, vtisk\u00e1vaje drobn\u00fd polibek jeho \u010delu.<\/div>\n
„Miluji t\u011b,“ zachrapt\u00ed skoro nesly\u0161n\u011b. O\u010di se mi zalij\u00ed slzami. Srdce se v tu chv\u00edli rozbije.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe, Pol\u00e1rko<\/em>,“ za\u0161ept\u00e1m. V\u00edm, \u017ee to sly\u0161el, ale nijak nereagoval. Hlad\u00edm d\u00e1l jeho chv\u011bj\u00edc\u00ed se t\u011blo. T\u011blo, kter\u00e9 se m\u00e1 prom\u011bnit v k\u0159ehk\u00fd porcel\u00e1n. Z o\u010d\u00ed mi samovoln\u011b st\u00e9kaj\u00ed slzy, kter\u00fdm nedok\u00e1\u017eu zabr\u00e1nit. Zoufalstv\u00ed ze m\u011b te\u010f doslova s\u00e1l\u00e1. Strach z rann\u00edho probuzen\u00ed m\u011b su\u017euje ka\u017edou sekundou v\u00edc. Strach z toho, \u017ee m\u00e1 jedin\u00e1 l\u00e1ska zmiz\u00ed, stejn\u011b tak rychle, jako se objevila.<\/p>\n<\/div>\n
Jak zachr\u00e1nit jeho \u017eivot m\u00e1m?
V\u017edy\u0165 v\u0161echnu l\u00e1sku jsem mu daroval.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
M\u00e1 v\u00ed\u010dka samovoln\u011b klesaj\u00ed, neuv\u011bdomuj\u00edc si fakt rann\u00edho probuzen\u00ed. Rann\u00edho probuzen\u00ed, kter\u00e9 mi doslova zm\u011bn\u00ed \u017eivot.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
N\u011bkolikr\u00e1t prudce zamrk\u00e1m, m\u00fdm cel\u00fdm t\u011blem prostupuje \u0161\u00edlen\u00e1, pal\u010div\u00e1 bolest, kter\u00e1 m\u011b trh\u00e1 na kousky. Hrudn\u00edk se mi rychle zved\u00e1, v n\u011bm moje srdce bu\u0161\u00ed jako na poplach. Z\u00e1da se mi sama od sebe proh\u00fdbaj\u00ed a j\u00e1 ledva mohu d\u00fdchat, d\u00edky t\u00e9 ostr\u00e9 bolesti. Sev\u0159u v ruce c\u00edp pe\u0159iny. V\u0161echno se se mnou to\u010d\u00ed, v hlav\u011b hu\u010d\u00ed a t\u0159e\u0161t\u00ed. Znovu zalap\u00e1m po dechu, nejsem schopen se nahnout a probudit Toma. Nejsem schopen k\u0159i\u010det, nebo\u0165 m\u00e1 \u00fasta jsou jako zalepen\u00e1 tuh\u00fdm lepidlem. K\u0148our\u00e1m, a p\u0159esto m\u00e1m pocit, \u017ee nic z m\u00fdch \u00fast nevych\u00e1z\u00ed. Co se to d\u011bje? Pro\u010d c\u00edt\u00edm tu nesnesitelnou bolest? Pro\u010d nem\u016f\u017eu k\u0159i\u010det ani t\u00e9m\u011b\u0159 po\u0159\u00e1dn\u011b d\u00fdchat? Hlavu polo\u017e\u00edm na pol\u0161t\u00e1\u0159, c\u00edt\u00edm, jak po m\u00e9m \u010dele perl\u00ed kr\u016fp\u011bje potu. T\u0159esu se, zm\u00edt\u00e1m se a vzlyk\u00e1m. K m\u00fdm u\u0161\u00edm se op\u011bt nic nedost\u00e1v\u00e1. Jsem, jako uzav\u0159en\u00fd v n\u011bjak\u00e9 bublin\u011b, ze kter\u00e9 nejde sly\u0161et nic, co se uvnit\u0159 d\u011bje. Zk\u0159iv\u00edm obli\u010dej bolest\u00ed, p\u0159ed o\u010dima m\u00e1m v\u0161echny vzpom\u00ednky. A\u0165 u\u017e prvn\u00ed pohled do jeho o\u010d\u00ed, prvn\u00ed polibek, mazlen\u00ed se se Scottym. V \u00fastech c\u00edt\u00edm st\u0159\u00eddavou chu\u0165 sladk\u00e9 a slan\u00e9, p\u00e1liv\u00e9 a ho\u0159k\u00e9\u2026 Prom\u00edt\u00e1 se mi v hlav\u011b snad v\u0161echno, co jsem na tomhle sv\u011bt\u011b pro\u017eil, nevyj\u00edmaje posledn\u00ed spln\u011bn\u00fd sen. Daroval mi l\u00e1sku. V\u0161echnu l\u00e1sku, kterou mohl, a j\u00e1 jsem za to vd\u011b\u010den\u00fd. Jestli se nyn\u00ed m\u011bn\u00edm v panenku<\/em>, nesm\u00ed si to vy\u010d\u00edtat. Nechci, aby trp\u011bl po zbytek jeho \u017eivota t\u00edm, \u017ee m\u011b nedok\u00e1zal zachr\u00e1nit.<\/p>\n<\/div>\n
Kolik vte\u0159in, minut nebo hodin ub\u011bhlo? St\u00e1le mnou proch\u00e1z\u00ed pal\u010div\u00e1 bolest, p\u0159ed kterou se sna\u017e\u00edm ukr\u00fdt v m\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch, vzpom\u00ednk\u00e1ch, p\u0159esto to nejde. Jako by si m\u011b na\u0161la a t\u00e1hla znovu k sob\u011b. Chci z\u016fstat tady. Chci \u017e\u00edt a b\u00fdt po jeho boku. Po tv\u00e1\u0159\u00edch mi st\u00e9kaj\u00ed slzy, pohled se mi ml\u017e\u00ed, tak\u017ee strop, kter\u00fd jsem sledoval, kdy\u017e jsem nem\u011bl bolest\u00ed sev\u0159en\u00e1 v\u00ed\u010dka, te\u010f t\u00e9m\u011b\u0159 nevid\u00edm.<\/div>\n
„Dost! Pros\u00edm!“ vyk\u0159iknu, v\u00edm, \u017ee k\u0159i\u010d\u00edm, ale znovu nic nesly\u0161\u00edm. N\u011bkolikr\u00e1t sebou \u0161kubnu, m\u00e1 hru\u010f, jako by se rozev\u00edrala a \u017ehnouc\u00ed paprsek mi proch\u00e1zel srdcem. M\u00e9 t\u011blo ochabne. P\u0159estane mnou proch\u00e1zet bolest. Hlava p\u0159est\u00e1v\u00e1 t\u0159e\u0161tit a srdce se pomalu zklid\u0148uje. C\u00edt\u00edm, jak mi padaj\u00ed v\u00ed\u010dka, jak tlukot srdce se sni\u017euje na men\u0161\u00ed po\u010det \u00fader\u016f za minutu.<\/div>\n
„Miluji t\u011b,“ zachrapt\u00edm z posledn\u00edch sil, ne\u017e plam\u00ednek \u010dehosi vyhasne. C\u00edt\u00edm se tak bezmocn\u00fd. Jsem bezmocn\u00fd\u2026<\/p>\n<\/div>\n
M\u00e1 v\u00ed\u010dka pomalu klesnou, uvoln\u00edm pevn\u00fd stisk, pe\u0159ina mi vyklouzne z pomezi prst\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Saj\u00fc & Lorett<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saj\u00fc & Lorett Tom Rozechv\u011bl\u00fdmi prsty jsem ho obmotal do hu\u0148at\u00e9 modr\u00e9 \u0161\u00e1ly a \u010depice stejn\u00e9 barvy. Stra\u0161n\u011b mu slu\u0161\u00ed, miluju, kdy\u017e mu ji mohu s\u00e1m nasadit a starat se o n\u011bj. Je to m\u016fj poklad, kter\u00fd si chr\u00e1n\u00edm v\u00edc ne\u017e<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[287],"tags":[],"class_list":["post-12240","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-advent"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12240","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12240"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12240\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12240"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12240"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12240"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}