{"id":12253,"date":"2010-02-27T16:00:00","date_gmt":"2010-02-27T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12224"},"modified":"2010-02-27T16:00:00","modified_gmt":"2010-02-27T15:00:00","slug":"vylecim-te-laskou-45","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/02\/27\/vylecim-te-laskou-45\/","title":{"rendered":"Vyl\u00e9\u010d\u00edm t\u011b l\u00e1skou 45."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Z pln\u00fdch, pootev\u0159en\u00fdch rt\u016f se vydral slab\u00fd v\u00fddech a pravideln\u00e9, rychl\u00e9 kroky zanikly v neru\u0161en\u00e9m no\u010dn\u00edm tichu nemocni\u010dn\u00ed chodby. Hn\u011bd\u00e9, mandlov\u00e9 o\u010di pomalu zamrkaly a mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 jen vzhl\u00e9dnul k pohledu p\u0159ed sebou.<\/p>\n<\/div>\n
St\u00e1l tady, na m\u00edst\u011b, na kter\u00e9m se ocitl snad nes\u010detn\u011bkr\u00e1t… stejn\u011b, jako se na n\u011bm ocitl pr\u00e1v\u011b te\u010f, pr\u00e1v\u011b v tuto chv\u00edli. Dve\u0159e nemocni\u010dn\u00edho pokoje \u010dernovlas\u00e9ho chlapce – to bylo to, po \u010dem pr\u00e1v\u011b te\u010f putoval pohled Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed. Zhluboka se nadechl a c\u00edtil, jak se cel\u00e9 jeho nitro pomalu za\u010dalo sv\u00edrat \u00fazkost\u00ed. Nev\u011bd\u011bl, jestli by opravdu sm\u011bl vej\u00edt dovnit\u0159, netu\u0161il, jak by na n\u011bj Bill po tom v\u0161em zareagoval… jedno v\u0161ak v\u011bd\u011bl jist\u011b. U\u017e necht\u011bl ustoupit stranou ani o krok. Ne te\u010f, kdy\u017e se v n\u011bm odvaha a posledn\u00ed zbytky jeho sil vzep\u0159ely a on se kone\u010dn\u011b odhodlal k tomu, co m\u011bl ud\u011blat u\u017e d\u00e1vno. Poslechnout sv\u00e9 srdce. Sly\u0161el jeho hlas ve sv\u00fdch u\u0161\u00edch, ve sv\u00e9 mysli, c\u00edtil, jak se rozl\u00e9v\u00e1 cel\u00fdm jeho nitrem… a on u\u017e necht\u011bl \u010dekat d\u00e9le. C\u00edtil, jak se jeho srdce rozbu\u0161ilo jako o z\u00e1vod a nitro sev\u0159elo \u00fazkost\u00ed i o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm, kdy\u017e se zhluboka nadechl, zat\u00edmco jeho dla\u0148 pomalu spo\u010dinula na klice b\u00edl\u00fdch, nemocni\u010dn\u00edch dve\u0159\u00ed…<\/p>\n<\/div>\n
Jasn\u00e9, st\u0159\u00edb\u0159it\u00e9 sv\u011btlo m\u011bs\u00edce a jeho bly\u0161tiv\u00fdch dru\u017ei\u010dek hv\u011bzd oz\u00e1\u0159ilo jeho tv\u00e1\u0159, kdy\u017e dve\u0159e m\u00edrn\u011b pootev\u0159el. Pomalu vstoupil dovnit\u0159 a jen ti\u0161e za sebou zav\u0159el, aby se mohl \u010delem oto\u010dit do m\u00edstnosti. Jeho o\u010di okam\u017eit\u011b p\u0159il\u00e1kala b\u00edl\u00e1, nemocni\u010dn\u00ed pe\u0159ina, kterou tak dob\u0159e znal. Jeho srdce vynechalo jeden \u00fader a Tom c\u00edtil, jak se jeho dech zatajil p\u0159i tom n\u00e1dhern\u00e9m pohledu p\u0159ed sebou.<\/p>\n<\/div>\n
V b\u00edl\u00fdch pe\u0159in\u00e1ch le\u017eelo sp\u00edc\u00ed, \u010dernovlas\u00e9 stvo\u0159en\u00ed a svou kr\u00e1sou a nevinnost\u00ed, kter\u00e1 z n\u011bj i ve sp\u00e1nku p\u0159\u00edmo \u010di\u0161ela, si jen podma\u0148ovalo smysly mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e, kter\u00fd te\u010f jen nesm\u011ble a v om\u00e1men\u00ed p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e k nemocni\u010dn\u00ed posteli, neschopen slova. Hlas se mu vytratil n\u011bkam do nezn\u00e1ma, te\u010f nebyl schopen mluvit, myslet, \u010di cokoli jin\u00e9ho. Te\u010f byl schopen jen st\u00e1t a nechat se un\u00e1\u0161et tou dokonalost\u00ed, tou n\u00e1dhernou bl\u00edzkost\u00ed a kouzlem, jeho kouzlem, kter\u00e9 te\u010f c\u00edtil v\u0161ude kolem sebe. Naplnilo cel\u00e9 jeho nitro, zaplnilo a vyhnalo tu pr\u00e1zdnotu, kter\u00e1 Toma tolik tr\u00e1pila. Poc\u00edtil jeho zn\u00e1m\u00e9, h\u0159ejiv\u00e9 teplo a se slab\u00fdm \u00fasm\u011bvem znova up\u0159el o\u010di na ten skvost p\u0159ed sebou. Byl kr\u00e1sn\u00fd, po\u0159\u00e1d tak k\u0159ehk\u00fd a nevinn\u00fd, s dokonalost\u00ed, kterou Tomovy o\u010di je\u0161t\u011b nikdy nespat\u0159ily. A on tu dokonalost opustil. Jak jen tohle mohl ud\u011blat? Jak mu mohl lh\u00e1t p\u0159es to v\u0161echno, co k n\u011bmu c\u00edtil? Jak jej mohl takhle zradit? Copak si Bill opravdu nezaslou\u017eil nic jin\u00e9ho?<\/div>\n
\n
V\u00fd\u010ditky znovu zaplnily Tomovu mysl a on jen nepatrn\u011b zavrt\u011bl hlavou, sna\u017e\u00edc se je tak vyhnat ze sv\u00e9 hlavy. Necht\u011bl na n\u011b myslet, ani se jimi zaob\u00edrat, pohled na \u010dernovlas\u00e9ho chlapce mu to v\u0161ak ani v nejmen\u0161\u00edm neuleh\u010doval. Zhluboka se nadechl a popo\u0161el bl\u00ed\u017e k jeho nemocni\u010dn\u00ed posteli. Nep\u0159i\u0161el sem p\u0159eci proto, aby s\u00e1m sebe litoval. Na to u\u017e bylo v tuto chv\u00edli pozd\u011b. Pomalu se posadil na svou \u017eidli… a zad\u00edval se do sp\u00edc\u00ed, nehybn\u00e9 tv\u00e1\u0159e sv\u00e9 l\u00e1sky.<\/p>\n<\/div>\n
„Billi… u\u017e sp\u00ed\u0161?“ za\u0161eptal do ve\u010dern\u00edho ticha, jeho ot\u00e1zka v\u0161ak i po n\u011bkolika vte\u0159in\u00e1ch z\u016fstala nezodpov\u011bzenou, co\u017e Toma utvrdilo jen v jedin\u00e9m. Ti\u0161e vydechl… a pohled jeho o\u010d\u00ed znova spo\u010dinul na k\u0159ehk\u00e9, porcel\u00e1nov\u011b b\u00edl\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Jeho rty se zvlnily do mal\u00e9ho \u00fasm\u011bvu a Tom se pousm\u00e1l, kdy\u017e se v jeho mysli za\u010daly m\u00edhat obrazy, vzpom\u00ednky z posledn\u00edch t\u0159\u00ed t\u00fddn\u016f. Byly to ty nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed dny v jeho \u017eivot\u011b… a on si to pomalu, s pohledem up\u0159en\u00fdm na \u010dernovl\u00e1skovu tv\u00e1\u0159, za\u010d\u00ednal uv\u011bdomovat.<\/p>\n<\/div>\n
„Pamatuju si, kdy\u017e jsem t\u011b tady tenkr\u00e1t uvid\u011bl poprv\u00e9, sp\u00edc\u00edho v b\u00edl\u00fdch pe\u0159in\u00e1ch. Vypadal jsi \u00fapln\u011b stejn\u011b jako te\u010f. P\u0159esn\u011b si vybavuji, jakou barvu m\u011bly tv\u00e9 o\u010di, kdy\u017e poprv\u00e9 vzhl\u00e9dly k t\u011bm m\u00fdm, kdy\u017e jsi mi v\u011bnoval sv\u016fj prvn\u00ed pohled, kter\u00fd pro m\u011b tolik znamenal a zanechal ve mn\u011b to n\u011bco, co ka\u017ed\u00fdm dnem, ka\u017edou chvilkou, minutou s tebou st\u00e1le rostlo a vzkv\u00e9talo. Vzpom\u00edn\u00e1m si na ka\u017ed\u00fd den, na v\u0161echno, co se pro n\u00e1s stalo tolik kr\u00e1sn\u00fdm a neopakovateln\u00fdm. Na to, kdy\u017e jsi se m\u011b poprv\u00e9 dotkl, kdy\u017e jsi m\u011b poprv\u00e9 pol\u00edbil, kdy\u017e jsi m\u011b poprv\u00e9 venku p\u0159ed lidmi vzal za ruku. Ka\u017ed\u00fd den jsi mi n\u011bco dal, ka\u017ed\u00fdm dnem sis m\u011b z\u00edsk\u00e1val v\u00edc a v\u00edc. Ka\u017ed\u00fd den s tebou byl pro m\u011b n\u00e1dhern\u00fd, u\u017e jen t\u00edm, \u017ee v n\u011bm z\u00e1\u0159ilo m\u00e9 slunce. T\u00edm, \u017ee jsi v n\u011bm z\u00e1\u0159il ty,“ prvn\u00ed slza si pomalu na\u0161la cesti\u010dku po Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i a Tom jen ti\u0161e vydechl. Necht\u011bl u\u017e br\u00e1nit sv\u00fdm slz\u00e1m, u\u017e se necht\u011bl d\u00e9le p\u0159em\u00e1hat, u\u017e necht\u011bl b\u00fdt siln\u00fd. To n\u011bco bylo siln\u011bj\u0161\u00ed, mnohem siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e on… a on u\u017e tomu necht\u011bl odporovat. Slzy stoupaly do jeho o\u010d\u00ed a voln\u011b st\u00e9kaly po jeho tv\u00e1\u0159i, zat\u00edmco se jeho hlas za\u010d\u00ednal t\u0159\u00e1st… a jeho ruka se nev\u011bdomky sunula k t\u00e9 le\u017e\u00edc\u00ed, porcel\u00e1nov\u011b b\u00edl\u00e9…<\/p>\n<\/div>\n
„Tak pro\u010d se to v\u0161echno muselo pokazit, pro\u010d? Pov\u011bz mi to, l\u00e1sko. Pro\u010d se tohle muselo st\u00e1t n\u00e1m dv\u011bma? Pro\u010d u\u017e to nen\u00ed tak, jako to b\u00fdvalo d\u0159\u00edv, je\u0161t\u011b p\u0159ed dv\u011bma dny? Ne, j\u00e1 moc dob\u0159e v\u00edm pro\u010d…,“ Tom\u016fv hlas zanikl s posledn\u00edm slovem a Tom se jen rozt\u0159esen\u011b nadechl. V\u011bd\u011bl, na \u010d\u00ed stran\u011b je vina… a v\u00fd\u010ditky jeho sv\u011bdom\u00ed mu nedovolovaly schovat ji jen tak n\u011bkam do z\u00e1kout\u00ed sv\u00e9 mysli.<\/p>\n<\/div>\n
„To j\u00e1 jsem v\u0161echno zavinil. J\u00e1 bych m\u011bl b\u00fdt potrestan\u00fd, je to v\u0161echno moje vina. M\u011bl jsem ti \u0159\u00edct pravdu a ne ti skute\u010dnost zap\u00edrat. Bylo by to sice hrozn\u00e9… ale nebylo by to hor\u0161\u00ed ne\u017e to, co jsi doopravdy sly\u0161el. Kdyby tak \u0161el vr\u00e1tit \u010das, kdybych si to doopravdy mohl p\u0159\u00e1t a v\u011bd\u011bl bych, \u017ee se mi to spln\u00ed… v\u0161echno bych ud\u011blal jinak. Tak jsem dostal sv\u016fj trest a zaslou\u017e\u00edm si ho. Ale ty… ty si ho p\u0159eci nezaslou\u017e\u00ed\u0161, l\u00e1sko. Zaslou\u017e\u00ed\u0161 si \u017eivot… a te\u010f u\u017e v\u00edm, \u017ee si nezaslou\u017e\u00ed\u0161 n\u011bkoho tak zbab\u011bl\u00e9ho, jako jsem j\u00e1. Lhal jsem ti a to si nikdy neodpust\u00edm. Nikdy si neodpust\u00edm to, jak jsem ti ubl\u00ed\u017eil… proto\u017ee to m\u011b ni\u010d\u00ed st\u00e1le v\u00edc a v\u00edc. To, \u017ee jsem t\u011b opustil, kdy\u017e jsi m\u011b pot\u0159eboval nejv\u00edc. Nikdy nebudu ni\u010deho litovat v\u00edc ne\u017e toho, \u017ee jsem ode\u0161el a nechal t\u011b samotn\u00e9ho. A\u017e te\u010f jsem si toti\u017e uv\u011bdomil, co pro m\u011b doopravdy znamen\u00e1\u0161…,“ tich\u00fd \u0161epot se roznesl cel\u00fdm pokojem a jeho majitel jen pon\u00ed\u017een\u011b sklopil svou hlavu dol\u016f. C\u00edtil, jak se na jeho tv\u00e1\u0159i tvo\u0159\u00ed dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed pot\u016f\u010dky slz, to mu v\u0161ak v tuhle chv\u00edli bylo \u00fapln\u011b jedno. C\u00edtil, \u017ee tenhle trest si zaslou\u017eil, te\u010f u\u017e pro n\u011bj nebylo cesty zp\u011bt. M\u011blo v\u0161ak p\u0159ij\u00edt n\u011bco, co ani v nejmen\u0161\u00edm neo\u010dek\u00e1val…<\/p>\n<\/div>\n
„Tomi,“ tich\u00e9, a\u017e zast\u0159en\u00e9 \u0161pitnut\u00ed protrhlo ticho v pokoji, mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 jej v\u0161ak dob\u0159e sly\u0161el. Pomalu vzhl\u00e9dnul… a c\u00edtil, jak jeho srdce vynechalo jeden \u00fader. Jeho p\u0159ekvapen\u00ed u\u017e nemohlo b\u00fdt v\u011bt\u0161\u00ed, kdy\u017e se pohled jeho o\u010d\u00ed setkal s pohledem t\u011bch n\u00e1dhern\u00fdch \u010dokol\u00e1d, kter\u00e9 k n\u011bmu vzhl\u00e9dly, aby se mohly na n\u011bkolik dlouh\u00fdch vte\u0159in up\u0159\u00edt do t\u011bch jeho. C\u00edtil, jak mu pod jejich pohledem tuhne krev, c\u00edtil to horko, a z\u00e1rove\u0148 i strach, prostupuj\u00edc\u00ed jeho nitrem, kter\u00fd v n\u011bm s\u00edla tohoto okam\u017eiku vyvol\u00e1vala.<\/div>\n
„Zopakuj to, pros\u00edm. Zopakuj pros\u00edm to posledn\u00ed slovo,“ k\u0159ehk\u00e9, a\u017e dote\u010f le\u017e\u00edc\u00ed t\u011blo, se vy\u0161plhalo do sedu a \u010dernovlas\u00fd chlapec jen znova up\u0159el sv\u00e9 o\u010di do t\u011bch Tomov\u00fdch. Cht\u011bl to znova sly\u0161et, tolik si to jedin\u00e9 sl\u016fvko p\u0159\u00e1l. Te\u010f u\u017e nebylo pochyb, \u017ee byl sv\u011bdkem cel\u00e9ho Tomova tich\u00e9ho monologu, kter\u00fd mu znova a znova zn\u011bl v hlav\u011b. A nepochyboval o tom ani Tom. Jeho dla\u0148 n\u011b\u017en\u011b spo\u010dinula na Billov\u011b sklopen\u00e9 tv\u00e1\u0159i a jemn\u011b si ji nadzvedla do \u00farovn\u011b t\u00e9 sv\u00e9, zat\u00edmco po jeho l\u00edci st\u00e9kaly dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed slzy.<\/p>\n<\/div>\n
„Co ti m\u00e1m zopakovat, Billi? To, \u017ee jsi to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, co m\u011b kdy potkalo? \u017de pro m\u011b znamen\u00e1\u0161 to, co je\u0161t\u011b nikdo na sv\u011bt\u011b? \u017de t\u011b u\u017e nikdy nechci ztratit? \u017de t\u011b st\u00e1le v\u00edc a v\u00edc miluju? Opravdu ti to m\u00e1m zopakovat, l\u00e1sko?“ Tomovy o\u010di se up\u0159ely do t\u011bch Billov\u00fdch a Tom n\u011b\u017en\u011b p\u0159ejel b\u0159\u00ed\u0161kem sv\u00e9ho palce po t\u00e9 dokonal\u00e9, hebk\u00e9 poko\u017ece. A\u017e te\u010f, se sv\u00fdmi slovy si uv\u011bdomoval, \u017ee \u010dernovlas\u00fd chlapec nebyl jen n\u011bjakou jeho polovi\u010dkou, n\u011bk\u00fdm, s k\u00fdm by mohl m\u00edt vztah. Znamenal pro n\u011bj mnohem v\u00edc, ne\u017e by si kdokoli mohl myslet.<\/div>\n
A Tom to v\u011bd\u011bl. Tohle nebyl jeho hlas. Byl to hlas srdce, jeho srdce, kter\u00fd te\u010f vych\u00e1zel nejen z jeho rt\u016f, ale tak\u00e9 z jeho nitra. A Tom podv\u011bdom\u011b c\u00edtil, \u017ee je to dob\u0159e. D\u00edval se do t\u011bch n\u00e1dhern\u00fdch, o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed… a spat\u0159il prvn\u00ed, malou slzu, kter\u00e1 si na\u0161la cestu zpod hust\u00fdch, \u010dern\u00fdch \u0159as.<\/p>\n<\/div>\n
„\u0158ekni mi, \u017ee se mi to jen nezd\u00e1. \u0158ekni mi, \u017ee to nen\u00ed jen kr\u00e1sn\u00fd sen,“ Bill\u016fv hlas protrhl ticho mezi nimi a Bill jen prosebn\u011b vzhl\u00e9dnul k tv\u00e1\u0159i mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e. Je\u0161t\u011b st\u00e1le si nebyl jist\u00fd t\u00edm, co se tu odehr\u00e1valo a b\u00e1l se, \u017ee by se to jen pouh\u00fdm probuzen\u00edm mohlo zni\u010dit.<\/div>\n
„Ne, nezd\u00e1, Bille,“ p\u0159es Tomovy rty p\u0159el\u00e9tnul jemn\u00fd \u00fasm\u011bv a Tom n\u011b\u017en\u011b pohladil svou h\u0159ejivou dlan\u00ed Billovu tv\u00e1\u0159. C\u00edtil, jak se do jeho doteku \u010dernovl\u00e1sek op\u0159el.<\/div>\n
„Doka\u017e to,“ za\u0161eptal, ani\u017e by si uv\u011bdomil, co svou prosbou zp\u016fsob\u00ed. Tohle byla Tomova chv\u00edle, chv\u00edle, na kterou tak dlouho \u010dekal.<\/p>\n<\/div>\n
A on se rozhodl j\u00ed vyu\u017e\u00edt. Jeho hork\u00fd dech pomalu ovanul Billovu tv\u00e1\u0159… a jeho rty se pomalu, n\u011b\u017en\u011b vpily do t\u011bch nar\u016f\u017eov\u011bl\u00fdch, m\u011bkk\u00fdch pol\u0161t\u00e1\u0159k\u016f, kter\u00e9 jim sv\u00fdm pootev\u0159en\u00edm vy\u0161ly vst\u0159\u00edc. Kone\u010dn\u011b c\u00edtil Tomovy rty na t\u011bch sv\u00fdch, kone\u010dn\u011b se mu splnilo jeho p\u0159\u00e1n\u00ed, kone\u010dn\u011b o ni\u010dem nepochyboval. Tom jej p\u0159esv\u011bd\u010dil t\u00edm nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm zp\u016fsobem, nebylo u\u017e nic, co by Billovi mohlo br\u00e1nit. Vr\u00e1til mu polibek jeho rt\u016f a uvoln\u011bn\u011b se do n\u011bj pousm\u00e1l, zat\u00edmco po jeho tv\u00e1\u0159i st\u00e9kaly dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed slzy. Kone\u010dn\u011b m\u011bl u sebe sv\u00e9ho Toma, svou l\u00e1sku a jeho p\u0159\u00e1n\u00ed se stalo skute\u010dnost\u00ed. Te\u010f u\u017e nemohl b\u00fdt \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„L\u00e1sko, odpus\u0165. Odpus\u0165 mi pros\u00edm,“ Tomovy rty se pomalu odpojily od t\u011bch Billov\u00fdch a Tom pon\u00ed\u017een\u011b sklopil pohled, op\u00edraj\u00edc sv\u00e9 \u010delo o to Billovo. St\u00e1le je\u0161t\u011b c\u00edtil sv\u00e9 v\u00fd\u010ditky a svou vinu, odpov\u011b\u010f \u010dernovlas\u00e9ho chlapce v\u0161ak ani v nejmen\u0161\u00edm neo\u010dek\u00e1val. Bill nesouhlasn\u011b zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Ne, ne, Tome. J\u00e1 ti nem\u00e1m co odpou\u0161t\u011bt. To, co se stalo, je jen moje vina. M\u011bl jsem t\u011b vyslechnout a mo\u017en\u00e1 by to v\u0161echno dopadlo \u00fapln\u011b jinak,“ pronesl v\u00e1\u017en\u011b, tentokr\u00e1t to byl v\u0161ak Tom, kdo nesouhlasn\u011b zavrt\u011bl hlavou. Za tohle p\u0159eci mohl jen on s\u00e1m.<\/div>\n
„Ne, to ne, Bille. Ty za to nem\u016f\u017ee\u0161. To j\u00e1 jsem ti lhal a zap\u00edral jsem… a to si nikdy neodpust\u00edm. Neb\u00fdt toho, nikdy by ses to nemusel dozv\u011bd\u011bt takhle,“ za\u0161eptal a n\u011b\u017en\u011b si p\u0159itulil to n\u00e1dhern\u00e9, \u010dernovlas\u00e9 stvo\u0159en\u00ed do sv\u00e9 n\u00e1ru\u010de. C\u00edtil teplo jeho t\u011bla, dokud Bill\u016fv hlas neprotrhl ticho mezi nimi.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u00e1m strach, Tomi. M\u00e1m velk\u00fd strach. N-nechci um\u0159\u00edt,“ za\u0161eptal ti\u0161e a hlas se mu t\u0159\u00e1sl, kdy\u017e se jeho slzy vp\u00edjely do l\u00e1tky Tomova tri\u010dka. A Tom jej c\u00edtil. Jeho nitro se sev\u0159elo \u00fazkost\u00ed a smutkem. Ta slova… Bill je vyslovil tak zoufale, tak beznad\u011bjn\u011b, a\u017e to v Tomovi samotn\u00e9m vyvol\u00e1valo bolest a strach, kter\u00fd s ka\u017edou dal\u0161\u00ed vte\u0159inou pomalu nar\u016fstal. Ne, tohle nemohl dopustit. Alespo\u0148 on musel m\u00edt odvahu a nad\u011bji bojovat… jen tak mohli z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed r\u00e1no p\u0159e\u017e\u00edt. Pomalu se posadil p\u0159ed Billa, vzal jeho tv\u00e1\u0159 do sv\u00fdch dlan\u00ed a zad\u00edval se do jeho zoufal\u00fdch o\u010d\u00ed. C\u00edtil, \u017ee pr\u00e1v\u011b te\u010f mus\u00ed spojit sv\u00e9 s\u00edly. Oba…<\/div>\n
„Bille, ty neum\u0159e\u0161. Bude\u0161 \u017e\u00edt a tu operaci p\u0159e\u017eije\u0161, i kdyby jsi nem\u011bl ani tu nejmen\u0161\u00ed nad\u011bji na sv\u011bt\u011b. Z\u00edtra zabojuje\u0161… a bude\u0161 \u017e\u00edt d\u00e1l. To ti slibuju,“ za\u0161eptal v\u00e1\u017en\u011b a vid\u011bl, jak Bill n\u011bkolikr\u00e1t zamrkal dlouh\u00fdmi \u0159asami. Jeho o\u010di se za\u010daly zal\u00e9vat slzami, p\u0159esto st\u00e1le hled\u011bl do t\u011bch Tomov\u00fdch, pln\u00fdch nad\u011bje a odhodl\u00e1n\u00ed. Nedok\u00e1zal mu na jeho slova odpov\u011bd\u011bt. Ne te\u010f, kdy\u017e hled\u011bl do jeho n\u00e1dhern\u00fdch, up\u0159\u00edmn\u00fdch o\u010d\u00ed. Copak mu mohl sebrat jeho nad\u011bji, kter\u00e1 se v nich zra\u010dila? Musel mu ji dop\u0159\u00e1t… pr\u00e1v\u011b proto, \u017ee on \u017e\u00e1dnou nec\u00edtil.<\/p>\n<\/div>\n
„Myslel jsem… b\u00e1l jsem se, \u017ee… \u017ee u\u017e nikdy nep\u0159ijde\u0161. \u017de jsi na m\u011b zapomn\u011bl. \u017de t\u011b u\u017e nikdy neuvid\u00edm,“ za\u0161eptal s hlavou sklopenou a jen p\u0159i t\u00e9 my\u0161lence, se z jeho o\u010d\u00ed vylilo n\u011bkolik dal\u0161\u00edch slz. Tom v\u0161ak nesouhlasn\u011b zavrt\u011bl hlavou a p\u0159itulil si jej do sv\u00e9ho objet\u00ed, vdechuj\u00edc v\u016fni jeho n\u00e1dhern\u00fdch, hebk\u00fdch vlas\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
„Nedok\u00e1zal bych na tebe zapomenout. Jen ty dva dny, p\u00e1r hodin bez tebe, pro m\u011b byla cel\u00e1 v\u011b\u010dnost. Nikdy bych t\u011b nedok\u00e1zal opustit, nikdy. Nikdy t\u011b nep\u0159estanu milovat a b\u00fdt ti vd\u011b\u010dn\u00fd za to, jak\u00fdm jsi m\u016fj \u017eivot ud\u011blal. Pat\u0159\u00ed ti tohle… a nikomu jin\u00e9mu u\u017e nikdy pat\u0159it nebude, a\u0165 se stane cokoli,“ za\u0161eptal do Billov\u00fdch vlas\u016f a n\u011b\u017en\u011b vzal do sv\u00e9 dlan\u011b tu jeho, aby si ji mohl p\u0159ilo\u017eit na m\u00edsto, kde mu pod k\u016f\u017e\u00ed bilo jeho srdce. Kone\u010dn\u011b bylo op\u011bt \u0161\u0165astn\u00e9, kone\u010dn\u011b jej op\u011bt h\u0159\u00e1la l\u00e1ska \u010dernovlas\u00e9ho chlapce. Pomalu vzhl\u00e9dnul k Tomovi, kter\u00fd se znova nadechl.<\/div>\n
„\u0158ekli mi, \u017ee…“<\/div>\n
„P\u0161\u0161\u0161t,“ Bill\u016fv ukazov\u00e1\u010dek jemn\u011b spo\u010dinul na Tomov\u00fdch rtech a Bill pomalu zavrt\u011bl hlavou. Necht\u011bl te\u010f nic sly\u0161et, ne te\u010f, kdy\u017e m\u011bl u sebe svou l\u00e1sku a jeho bl\u00edzkost jej napl\u0148ovala s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm okam\u017eikem v\u00edc a v\u00edc.<\/p>\n<\/div>\n
Jeho rty se pomalu p\u0159ibli\u017eovaly k t\u011bm Tomov\u00fdm v\u00edc a v\u00edc… a\u017e se spojily v dlouh\u00e9m, proc\u00edt\u011bn\u00e9m polibku. Oba chlapci do n\u011bj dali v\u0161e, v\u0161echny sv\u00e9 city, v\u0161echnu svou l\u00e1sku, kterou k tomu druh\u00e9mu c\u00edtili. \u010c\u00edm v\u00edce se l\u00edbali, t\u00edm v\u00edce c\u00edtili, jak je oba napl\u0148uje. S ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm polibkem rostla horkost jejich t\u011bl, sv\u011bt kolem nich p\u0159est\u00e1val existovat… a oba u\u017e c\u00edtili kouzlo dne\u0161n\u00ed noci, kter\u00e1 pro n\u011b pr\u00e1v\u011b za\u010d\u00ednala.<\/p>\n<\/div>\n
„Z\u016fsta\u0148 tu se mnou, Tome. Pros\u00edm…,“ Billovy rty ti\u0161e za\u0161eptaly proti t\u011bm Tomov\u00fdm a Bill sv\u00fdma o\u010dima vyhledal ty o\u0159\u00ed\u0161kov\u00e9. Zra\u010dilo se v nich tolik l\u00e1sky a n\u011bhy a on nev\u011bd\u011bl, jestli se m\u00e1 sm\u00e1t nebo plakat. C\u00edtil Tomovu dla\u0148 na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i… a kdy\u017e mu byl na rtech vtisknut mal\u00fd polibek, c\u00edtil a v\u011bd\u011bl u\u017e jist\u011b, \u017ee je jeho rozhodnut\u00ed spr\u00e1vn\u00e9…<\/p>\n<\/div>\n
Jejich ruce, dlan\u011b i t\u011bla jednaly instinktivn\u011b, tak, jak to oba chlapci c\u00edtili a jak si to p\u0159\u00e1li. Netrvalo dlouho a kousky jejich oble\u010den\u00ed pokryly b\u00edlou podlahu, zat\u00edmco se jejich majitel\u00e9 k sob\u011b tou\u017eebn\u011b tiskli, ztr\u00e1cej\u00edc se v polibc\u00edch toho druh\u00e9ho. Jejich doteky mapovaly t\u011bla toho druh\u00e9ho a oni nemysleli na nic, jen na ty neopakovateln\u00e9 okam\u017eiky, kter\u00e9 pr\u00e1v\u011b pro\u017e\u00edvali. Byli od sebe odlou\u010deni moc dlouho, a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dlouho na to, aby dok\u00e1zali skr\u00fdvat a potla\u010dovat svou touhu po tom druh\u00e9m… a sv\u00e9 vzru\u0161en\u00ed, kter\u00e9 postupn\u011b za\u010dalo prostupovat jejich t\u011bly a rostlo s ka\u017edou dal\u0161\u00ed vte\u0159inou, s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm okam\u017eikem.<\/p>\n<\/div>\n
Tomovy rty se pomalu odpojily od t\u011bch Billov\u00fdch a Tom se zad\u00edval do toho hlubok\u00e9ho mo\u0159e \u010dokol\u00e1dy, kter\u00e9 k n\u011bmu vzhl\u00e9dlo. C\u00edtil to… snad v\u00edc a intenzivn\u011bji, ne\u017e kdy jindy.<\/p>\n<\/div>\n
„\u0158ekni, l\u00e1sko, cht\u011bl by ses milovat? \u0158ekni, cht\u011bl?“ za\u0161eptal proti jeho rt\u016fm, jeho odpov\u011b\u010f v\u0161ak ani v nejmen\u0161\u00edm neo\u010dek\u00e1val. Mr\u00e1z p\u0159eb\u011bhl po jeho z\u00e1dech a jeho srdce vynechalo jeden \u00fader, kdy\u017e uc\u00edtil hork\u00fd dech na sv\u00e9m krku a k jeho u\u0161\u00edm se dolinul Bill\u016fv, touhou zast\u0159en\u00fd hlas.<\/div>\n
„Netou\u017e\u00edm po ni\u010dem jin\u00e9m,“ za\u0161eptal a rty se lehce ot\u0159el o Tomovu k\u016f\u017ei na krku. Nepot\u0159eboval u\u017e o ni\u010dem p\u0159em\u00fd\u0161let. Pomalu se pokl\u00e1dal do hebk\u00fdch, sn\u011bhob\u00edl\u00fdch pe\u0159in… a nato uc\u00edtil, jak jemn\u00e9, citliv\u00e9 prsty sjely k lemu jeho boxerek…<\/p>\n<\/div>\n
Jejich t\u011bla p\u016fsobila sehran\u011b, tak automaticky, a p\u0159esto tak v\u00fdjime\u010dn\u011b v t\u00e9 hork\u00e9 letn\u00ed noci, kterou ani jeden z nich necht\u011bl ukon\u010dit. Nav\u017edy si cht\u011bli zapamatovat to dokonal\u00e9 spojen\u00ed, nav\u017edy cht\u011bli c\u00edtit bl\u00edzkost toho druh\u00e9ho. Tomovy rty se zvlnily do \u00fasm\u011bvu a Tom se s\u00e1m pro sebe pousm\u00e1l, p\u0159iv\u00edraj\u00edc v\u00ed\u010dka. Tentokr\u00e1t to byl toti\u017e Bill, kdo ud\u00e1val tempo jejich milov\u00e1n\u00ed, jemu Tom dovolil vz\u00edt si jej. A ani v nejmen\u0161\u00edm nelitoval, ani na okam\u017eik si nic nevy\u010d\u00edtal. Bylo n\u00e1dhern\u00e9 c\u00edtit v sob\u011b horkost \u010dernovl\u00e1skova t\u011bla. Bill byl neskute\u010dn\u011b opatrn\u00fd a n\u011b\u017en\u00fd a pr\u00e1v\u011b to se Tomovi na n\u011bm l\u00edbilo nejv\u00edc. Jeho srdce zah\u0159\u00e1l pocit \u0161t\u011bst\u00ed a blaha, kdy\u017e ve sv\u00e9m t\u011ble uc\u00edtil Bill\u016fv vrchol… a o n\u011bkolik chvil pozd\u011bji to byl on, kdo pomalu vniknul do jeho t\u011bla.<\/p>\n<\/div>\n
Jejich t\u011bla se propl\u00e9tala v sob\u011b, u\u017e\u00edvala si toho druh\u00e9ho a jejich majitel\u00e9 nevn\u00edmali sv\u011bt a ani nic jin\u00e9ho kolem sebe. V\u0161echno pro n\u011b najednou ztratilo svou cenu, v\u0161echno p\u0159estalo existovat. Jen s\u00edla t\u011bchto okam\u017eik\u016f, tato noc… a oni dva a jejich t\u011bla, spl\u00fdvaj\u00edc\u00ed v tom nejdokonalej\u0161\u00edm spojen\u00ed, kter\u00e9 bylo t\u00edm nekr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm, co spolu mohli pro\u017e\u00edt. Oba v\u011bd\u011bli, \u017ee je to naposledy…<\/p>\n<\/div>\n
Promilovali spolu t\u00e9m\u011b\u0159 celou noc. Jejich \u010das ub\u00edhal rychle, s ka\u017edou dal\u0161\u00ed vte\u0159inou… a oni u\u017e necht\u011bli ztratit ani jednu. St\u0159\u00edbrn\u00fd m\u011bs\u00edc a zlatav\u00e9 hv\u011bzdy byly sv\u011bdky jejich posledn\u00ed spole\u010dn\u00e9 noci, jejich milov\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 bylo t\u00edm posledn\u00edm, co jim bylo dovoleno pro\u017e\u00edt…<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Z pln\u00fdch, pootev\u0159en\u00fdch rt\u016f se vydral slab\u00fd v\u00fddech a pravideln\u00e9, rychl\u00e9 kroky zanikly v neru\u0161en\u00e9m no\u010dn\u00edm tichu nemocni\u010dn\u00ed chodby. Hn\u011bd\u00e9, mandlov\u00e9 o\u010di pomalu zamrkaly a mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 jen vzhl\u00e9dnul k pohledu p\u0159ed sebou. St\u00e1l tady, na m\u00edst\u011b, na kter\u00e9m se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[272],"tags":[],"class_list":["post-12253","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vylecim-te-laskou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12253","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12253"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12253\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12253"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12253"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12253"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}