{"id":12259,"date":"2010-02-26T17:00:00","date_gmt":"2010-02-26T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12230"},"modified":"2010-02-26T17:00:00","modified_gmt":"2010-02-26T16:00:00","slug":"cas-vyprsel-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/02\/26\/cas-vyprsel-5\/","title":{"rendered":"\u010cas vypr\u0161el 5."},"content":{"rendered":"
autor: Elis<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Dv\u011b policejn\u00ed auta p\u0159ed n\u00e1mi, dv\u011b za n\u00e1mi, haldy lid\u00ed kolem, k\u0159ik, trouben\u00ed, houk\u00e1n\u00ed… To v\u0161echno se d\u011blo okolo na\u0161eho busu, kdy\u017e jsme se sna\u017eili projet jedn\u00edm proudem silnice do nejbli\u017e\u0161\u00edho v\u011bt\u0161\u00edho m\u011bsta, vzd\u00e1len\u00e9ho asi dvacet kilometr\u016f, kde se taky p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se to stalo, m\u011bl konat n\u00e1\u0161 koncert. A kdy\u017e odj\u00ed\u017ed\u011bl „st\u0159ed pozornosti“, dala se do pohybu i ostatn\u00ed vozidla a ucpan\u00e1 vozovka se pomalu uvol\u0148ovala.<\/div>\n
Jakmile jsem nabral trochu sil, za\u010dal jsem s vysv\u011btlov\u00e1n\u00edm. Bylo jasn\u00e9, \u017ee pro sebe si to nechat nem\u016f\u017eu. Za chv\u00edli to ze m\u011b tak jako tak vyt\u00e1hne policie. J\u00e1 jim to mus\u00edm \u0159\u00edct, u\u017e kv\u016fli Billovi. S nejv\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost\u00ed jedeme stejn\u011b na komisa\u0159stv\u00ed. A nav\u00edc, jedin\u00e9 u\u0161i, kter\u00e9 to usly\u0161\u00ed, budou pat\u0159it Gustavovi, Georgovi, Davidovi a Arnoldovi (na\u0161emu \u0159idi\u010di).<\/p>\n<\/div>\n
„…Kdy\u017e jsem se pak probral, byla u\u017e tma a oni n\u011bkde… n\u011bkde hodn\u011b daleko…“ zakon\u010dil jsem vypravov\u00e1n\u00ed. Nev\u00edm pro\u010d, ale n\u011bkde tam uvnit\u0159 mi bylo skoro neznateln\u011b, o milimetr, o malinkej \u017edib\u00ed\u010dek, kousil\u00ednek l\u00edp…<\/div>\n
„\u0158ekl jsi to policajt\u016fm?“ Zeptal se Georg.<\/div>\n
„No… vlastn\u011b… asi ne. Nebo jo. J\u00e1 nev\u00edm. Nepamatuju se!“ nemohl jsem si na nic vzpomenout. „Asi jsem jim \u0159ekl jenom to, \u017ee Billa unesli. Anebo… j\u00e1 fakt nev\u00edm…“<\/div>\n
„To bude dobr\u00fd. Oni ho najdou, uvid\u00ed\u0161.“ Popl\u00e1cal m\u011b po z\u00e1dech David.<\/div>\n
„Kdybys tak m\u011bl pravdu…“ pronesl jsem zdrcen\u011b. U\u017e toho bylo moc. N\u011bjak se mi kl\u00ed\u017eila v\u00ed\u010dka. C\u00edtil jsem se tak stra\u0161n\u011b unaven\u011b, vy\u010derpan\u011b. Jako by kolem m\u011b vypnuli zvuk a zpomalili obraz. Nevn\u00edmal jsem, co kdo \u0159\u00edk\u00e1. Nevn\u00edmal jsem nic. V\u00ed\u010dka klesla a j\u00e1 upadl do hlubin sn\u011bn\u00ed…<\/div>\n
\n
>>> * <<<<\/p>\n<\/div>\n
Nejd\u0159\u00edv m\u011b obklopovala tma. \u010cerno\u010dern\u00e1 tma. Nemohl jsem z n\u00ed nal\u00e9zt v\u00fdchod. Ani mal\u00e9 sv\u011bt\u00e9lko. Bloudil jsem v n\u00ed snad v\u011b\u010dnost, ne\u017e se zjevil jasn\u00fd obraz.<\/div>\n
St\u00e1l jsem v kuchyni a rukou se op\u00edral o linku. V\u0161ude bylo ticho, a\u017e na vr\u010den\u00ed ledni\u010dky. Rozhl\u00ed\u017eel jsem se kolem. Vl\u00e1dl tu klid. V\u0161e le\u017eelo na sv\u00e9m m\u00edst\u011b.<\/div>\n
N\u00e1hle jsem zaslechl cvaknut\u00ed z\u00e1mku domovn\u00edch dve\u0159\u00ed a za n\u011bkolik sekund se do kuchyn\u011b v\u0159\u00edtil Bill. Nesl si dv\u011b n\u00e1kupn\u00ed ta\u0161ky a cel\u00fd z\u00e1\u0159il \u0161t\u011bst\u00edm. Z\u016fstal jsem na n\u011bj civ\u011bt.<\/div>\n
„Tome?“ zarazil se. „Hej, Tome, se\u0161 v pohod\u011b?“ zam\u00e1val mi rukou p\u0159ed obli\u010dejem, kdy\u017e jsem se nem\u011bl k odpov\u011bdi. „Vypad\u00e1\u0161, jako bys vid\u011bl ducha.“ Pousm\u00e1l se a proplul n\u011bkam do ob\u00fdvac\u00edho pokoje.<\/div>\n
„Co…“ nech\u00e1pal jsem to. „Bille?“ ve\u0161el jsem do pokoje hned za bratrem. Ten tam v\u0161ak nebyl. A na konferen\u010dn\u00edm stolku le\u017eelo p\u00e1r p\u0159ip\u00edn\u00e1\u010dk\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
>>> * <<<<\/p>\n<\/div>\n
„Bille!!“ zak\u0159i\u010del jsem a z\u00e1rove\u0148 jsem otev\u0159el o\u010di.<\/div>\n
„U\u017e se probral.“ Sly\u0161el jsem n\u011b\u010d\u00ed nedo\u010dkav\u00fd hlas. Nevid\u011bl jsem v\u0161ak jeho p\u016fvodce, jeliko\u017e si moje o\u010di teprve p\u0159ivykaly na n\u00e1hl\u00fd p\u0159\u00edval sv\u011btla.<\/div>\n
Opatrn\u011b jsem se posadil a rozezn\u00e1val jednotliv\u00e9 osoby – Gustava, Georga, Davida, n\u011bjak\u00fdho chl\u00e1pka a… m\u00e1mu! O\u010di m\u011bla opuchl\u00e9 a tv\u00e1\u0159 je\u0161t\u011b mokrou od pl\u00e1\u010de. Te\u010f se ale lehce pousm\u00e1la.<\/div>\n
„Tome.“ Pronesla zdrcen\u011b a objala m\u011b. „Kluci mi v\u0161echno \u0159ekli.“ A dala se znovu do pl\u00e1\u010de.<\/div>\n
„Mami. Mami.“ Ut\u011b\u0161oval jsem ji a popl\u00e1c\u00e1val po z\u00e1dech. Kone\u010dn\u011b jsem rozpoznal m\u00edstnost, kde jsem le\u017eel. Kupodivu to byl m\u016fj pokoj. Jeli jsme o pades\u00e1t dva kilometr\u016f d\u00e1l? K n\u00e1m? Ale aspo\u0148 n\u011bjak\u00e1 n\u00e1plast na tu hr\u016fzu kolem. Byl jsem doma. S m\u00e1mou a klukama. A n\u011bjak\u00fdm chl\u00e1pkem, co bude asi doktor, soud\u011b podle toho p\u0159\u00edstroje na kontrolu dechu, co m\u011bl p\u0159ehozenej kolem krku.“<\/div>\n
„Tys n\u00e1m ale nahnal strachu.“ \u0158ekl.<\/div>\n
„Co se stalo?“ Zeptal jsem se, proto\u017ee jsem o tom popravd\u011b nem\u011bl ani p\u00e1ru.<\/div>\n
„Norm\u00e1ln\u00ed kolaps. Srdce u\u017e nevydr\u017eelo n\u00e1tlak okol\u00ed, a tak jsi omdlel.“ Vysv\u011btlil mi a podal mi sklenici vody. V\u0161ichni na m\u011b z\u00edrali. Byl jsem jak akvarijn\u00ed rybi\u010dka, kter\u00e1 se na n\u011bjakou chv\u00edli obr\u00e1tila b\u0159\u00ed\u0161kem nahoru. A te\u010f v\u0161ichni \u010dekaj\u00ed, jestli se zase vr\u00e1t\u00ed do norm\u00e1lu. Mysl\u00edm, \u017ee se mi to poda\u0159ilo. \u00dasp\u011b\u0161n\u011b jsem vstal, i kdy\u017e se mi hlava je\u0161t\u011b tro\u0161ku motala. Gustav s Georgem m\u011b hbit\u011b podep\u0159eli.<\/div>\n
„D\u00edky, kluci, ale to zvl\u00e1dnu s\u00e1m.“ Za\u010dal jsem se belhat z pokoje. Super. U\u017e jsem zase jako rybka. Nebo rad\u0161i – prost\u011b jenom v pohod\u011b. Pokud by se to tak dalo \u0159\u00edct. Z okna jsem vid\u011bl, jak se rozedn\u00edv\u00e1.<\/div>\n
„Kam chce\u0161 j\u00edt?“ strachovala se mamka.<\/div>\n
„\u0158\u00edct, co v\u00edm, policii.“ To \u017ee chci?<\/div>\n
„To u\u017e jsme ud\u011blali.“ Ozn\u00e1mil mi David.<\/div>\n
„M\u011bl bys z\u016fstat v klidu doma.“ Radil doktor.<\/div>\n
V klidu? Jak si to jako p\u0159edstavuje? \u017de tu budu sed\u011bt jak pecka a \u010dekat, co bude d\u00e1l?<\/div>\n
Za\u0159in\u010del telefon.<\/div>\n
„Pan\u00ed Kaulitzov\u00e1.“ Zaslechl jsem nal\u00e9hav\u00fd hlas jdouc\u00ed zezdola. M\u00e1ma tam okam\u017eit\u011b vystartovala a v\u0161ichni ostatn\u00ed za n\u00ed. Dob\u011bhli jsme do p\u0159eds\u00edn\u011b k telefonu, kde sed\u011bli dva policist\u00e9 s nahr\u00e1vac\u00edm za\u0159\u00edzen\u00edm.<\/div>\n
„Halo?“ M\u00e1ma zvedla sluch\u00e1tko. Hlasy, kter\u00e9 se ozvaly, se p\u0159es p\u0159ipojen\u00fd p\u0159\u00edstroj rozl\u00e9haly celou m\u00edstnost\u00ed.<\/div>\n
„Mami.“ Ozval se Bill na druh\u00e9m konci telefonn\u00edho apar\u00e1tu. Br\u00e1\u0161ko!<\/div>\n
„Bille!“ Vyk\u0159ikla m\u00e1ma.<\/div>\n
„M\u00e1me va\u0161eho syna.“ P\u0159eru\u0161il ji n\u011bkdo na druh\u00e9 stran\u011b. „Pokud ho je\u0161t\u011b chcete vid\u011bt, se\u017ee\u0148te do z\u00edt\u0159ej\u0161\u00edho ve\u010dera dva miliony eur. Podrobnosti o p\u0159ed\u00e1n\u00ed v\u00e1m je\u0161t\u011b sd\u011bl\u00edme. A \u017e\u00e1dnou policii, rozum\u00edte? Jinak to v\u00e1\u0161 syn p\u011bkn\u011b schyt\u00e1!“ a zav\u011bsil…<\/p>\n<\/div>\n
autor: Elis<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Elis Dv\u011b policejn\u00ed auta p\u0159ed n\u00e1mi, dv\u011b za n\u00e1mi, haldy lid\u00ed kolem, k\u0159ik, trouben\u00ed, houk\u00e1n\u00ed… To v\u0161echno se d\u011blo okolo na\u0161eho busu, kdy\u017e jsme se sna\u017eili projet jedn\u00edm proudem silnice do nejbli\u017e\u0161\u00edho v\u011bt\u0161\u00edho m\u011bsta, vzd\u00e1len\u00e9ho asi dvacet kilometr\u016f, kde se taky<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[305],"tags":[],"class_list":["post-12259","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cas-vyprsel"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12259","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12259"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12259\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12259"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12259"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12259"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}