{"id":12261,"date":"2010-02-26T16:00:00","date_gmt":"2010-02-26T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12232"},"modified":"2010-02-26T16:00:00","modified_gmt":"2010-02-26T15:00:00","slug":"prosim-ne-20","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/02\/26\/prosim-ne-20\/","title":{"rendered":"Pros\u00edm… ne! 20."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa
<\/strong><\/div>\n
Tak mil\u00e1\u010dci, omlouv\u00e1m se v\u00e1m za tro\u0161ku del\u0161\u00ed \u010dek\u00e1n\u00ed, ale opustila m\u011b m\u00faza, n\u011bjak jsem nev\u011bd\u011bla, jak pokra\u010dovat. Tak tady kone\u010dn\u011b m\u00e1te po dlouh\u00e9m mozkov\u00e9m hloub\u00e1n\u00ed a dloub\u00e1n\u00ed dal\u0161\u00ed d\u00edl a u\u017e\u00edvejte si ho, nen\u00ed to sice posledn\u00ed d\u00edl, ale \u0159\u00edt\u00edme se zcela nen\u00e1padn\u011b do fin\u00e1le p\u0159\u00edb\u011bhu!!! \ud83d\ude42<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tom uchopil d\u00edvku kolem pasu je\u0161t\u011b pevn\u011bji a se rty vpit\u00fdmi v t\u011bch jej\u00edch ji donutil odcouvat a\u017e k v\u00fdtahu. Jen na okam\u017eik p\u0159eru\u0161il polibek, jen aby se mohl nadechnout a zm\u00e1\u010dknout p\u0159\u00edslu\u0161n\u00e9 tla\u010d\u00edtko. Jakmile se v\u00fdtah rozjel, op\u011bt za\u010dal v\u011bnovat svou pozornost Lucii, kter\u00e1 st\u00e1la jako v transu a jenom om\u00e1men\u011b p\u0159ij\u00edmala, co j\u00ed kytarista d\u00e1val. Kdy\u017e se chystala na dne\u0161n\u00ed, respektive u\u017e v\u010derej\u0161\u00ed koncert, ani ve snu by ji nenapadlo, \u017ee vyhraje setk\u00e1n\u00ed, byla osudu vd\u011b\u010dn\u00e1 u\u017e jen za to, \u017ee m\u016f\u017ee se sv\u00fdmi hv\u011bzdn\u00fdmi mil\u00e1\u010dky d\u00fdchat spole\u010dn\u00fd vzduch, \u017ee je v\u016fbec uvid\u00ed na vlastn\u00ed o\u010di. A te\u010f tady stoj\u00ed ve v\u00fdtahu, vypad\u00e1 to, \u017ee v\u0161echno sm\u011b\u0159uje k tomu, aby se stala dal\u0161\u00ed sou\u010d\u00e1st\u00ed sb\u00edrky Tomov\u00fdch jednor\u00e1zovek, a p\u0159esto\u017ee m\u011bla svou hrdost, te\u010f ji nemohla nikde nal\u00e9zt. V\u017edycky se jenom u\u0161kl\u00edbala nad \u010dl\u00e1nky, kter\u00e9 hl\u00e1saly, jak d\u00edvky nad Tomem omdl\u00e9valy. \u0158\u00edk\u00e1vala si v\u017edycky, jak m\u016f\u017eou b\u00fdt tak lacin\u00e9, \u017ee na jeho hv\u00edzdnut\u00ed naklu\u0161ou do jeho postele jako vycvi\u010den\u00ed pejsci, a te\u010f je jednou z nich. Sta\u010dila romantick\u00e1 ve\u010de\u0159e a najednou se chov\u00e1 tak, jak by si nikdy nepomyslela, \u017ee se kdy zachov\u00e1. Sta\u010dilo, aby vn\u00edmala Tomovu bl\u00edzkost a n\u00e1hle byla jako v transu…<\/div>\n
\u017de jsou v hotelov\u00e9m pokoji, si uv\u011bdomila a\u017e ve chv\u00edli, kdy upadla do m\u011bkk\u00fdch pe\u0159in.<\/div>\n
„Tome… tohle nejde…“<\/div>\n
„Jde… v\u0161echno jde, kdy\u017e se chce…“<\/div>\n
„Ale j\u00e1 – „<\/div>\n
„No tak, taky to chce\u0161,“ zachr\u010del Tom a s roztou\u017een\u00fdm v\u00fdrazem na ni pomalu ulehl. „Bude se ti to l\u00edbit, slibuju…“<\/div>\n
„Ale j\u00e1…“<\/div>\n
…nev\u00edm,<\/em> dodala Lucie u\u017e jenom v duchu. V\u00edc u\u017e nam\u00edtnout nestihla. Uc\u00edtila toti\u017e, jak Tomovy ruce sebejist\u011b, ale p\u0159itom citliv\u011b a n\u011b\u017en\u011b, vklouzly pod jej\u00ed tri\u010dko. Na okam\u017eik \u00fapln\u011b ztuhla, ale hebk\u00e1 b\u0159\u00ed\u0161ka prst\u016f ji dok\u00e1zala bez probl\u00e9m\u016f uvolnit, tak jako sametov\u00e9 rty, kter\u00e9 j\u00ed v letm\u00fdch polibc\u00edch, \u0161imraj\u00edc\u00edch jako mot\u00fdl\u00ed k\u0159\u00eddla, zasyp\u00e1valy cel\u00fd obli\u010dej. Netrvalo dlouho a ona se tomu za\u010dala zcela podd\u00e1vat, u\u017e nedok\u00e1zala na jak\u00fdkoliv protest myslet, a u\u017e v\u016fbec ho navrhnout. Okouzlen\u011b nech\u00e1vala dychtiv\u00e9ho kytaristu, a\u0165 si s n\u00ed d\u011bl\u00e1, co chce, a jenom se pokojn\u011b pod\u0159izovala v\u0161em jeho gest\u016fm a dotek\u016fm…<\/div>\n
\n
Tom se spokojen\u011b usm\u00e1l, kdy\u017e odhodil kamsi na podlahu d\u00edv\u010dino spodn\u00ed pr\u00e1dlo, a s\u00e1m se za\u010dal taky rychle svl\u00e9kat, aby mu nic neuniklo. Jakmile p\u0159ed sebou vid\u011bl nah\u00e9 \u017eensk\u00e9 t\u011blo, byl tot\u00e1ln\u011b k nezastaven\u00ed. Absolutn\u011b nemyslel na nic jin\u00e9ho, a u\u017e v\u016fbec ne na to, \u017ee na n\u011bj t\u0159eba jeho mlad\u0161\u00ed br\u00e1\u0161ka provinile \u010dek\u00e1 v pokoji, se slzami v o\u010d\u00edch a fale\u0161n\u00fdm, pro n\u011bj v\u0161ak neskute\u010dn\u011b re\u00e1ln\u00fdm pocitem viny. Nevn\u00edmal jak\u00fdkoliv pocit l\u00e1sky v\u016f\u010di tomu ne\u0161\u0165astn\u00e9mu \u010dernovlas\u00e9mu stvo\u0159en\u00ed, kter\u00e9 se telepaticky ze v\u0161ech sil sna\u017eilo k n\u011bmu vys\u00edlat prosebn\u00e9 my\u0161lenky, aby za n\u00edm p\u0159i\u0161el zp\u00e1tky.<\/div>\n
Ne, \u017ee by k Billovi nic nec\u00edtil, po\u0159\u00e1d ho velice miloval, jenom si to do\u010dasn\u011b neuv\u011bdomoval. Tolik t\u00fddn\u016f u\u017e si odep\u00edral jak\u00fdkoliv sex, aby byl bratrovi v\u011brn\u00fd, tolik noc\u00ed se budil s tvrdou erekc\u00ed a pozoruj\u00edc nic netu\u0161\u00edc\u00edho sp\u00edc\u00edho Billa, musel prov\u00e9st pod pe\u0159inou malou ru\u010dn\u00ed pr\u00e1ci, aby se mu ulevilo. Tolik t\u00fddn\u016f o sv\u00e9 pov\u011bsti d\u011bvka\u0159e, kterou m\u00edval, skoro ani nev\u011bd\u011bl.<\/div>\n
Ale te\u010f se to vydralo na povrch. Vzpom\u00ednky na jeho star\u00fd \u017eivot. Na doby, kdy Billa pova\u017eoval jenom za sv\u00e9ho bratra, za sv\u00e9 dvoj\u010de, nic jin\u00e9ho, a ty vzpom\u00ednky ho te\u010f ovl\u00e1daly, jako by byl n\u011bjak\u00e1 loutka. Jednal jako v blouzniv\u00e9m opojen\u00ed, kdy\u017e Lucii zalehl, rty se p\u0159is\u00e1l k jej\u00edm \u0148adr\u016fm a prsty d\u016fkladn\u011b studoval jej\u00ed kl\u00edn. Nezdr\u017eel se u t\u00e9hle \u010dinnosti dlouho, tak dlouho u\u017e se \u017e\u00e1dnou holkou nespal, a te\u010f se to v n\u011bm hromadilo jako tlak v papi\u0148\u00e1ku, a on musel jednat, jinak by se zbl\u00e1znil…<\/div>\n
Opatrn\u011b, aby to d\u00edvku moc nebolelo, ale p\u0159esto razantn\u011b, do n\u00ed vnikl, ruce zamotal do jej\u00edch vlas\u016f, a jakmile kolem sebe c\u00edtil t\u011bsnou horkost, zast\u00e9nal blahem tak, jako by byl u\u017e hotov\u00fd, nikdy je\u0161t\u011b nevyjekl u\u017e takhle na za\u010d\u00e1tku.<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ipadalo mu, jako by se snad miloval poprv\u00e9. Mo\u017en\u00e1 to bylo jen dlouhou absenc\u00ed no\u010dn\u00edch radov\u00e1nek, mo\u017en\u00e1 to bylo t\u00edm zvl\u00e1\u0161tn\u00edm citem, kter\u00fd k Lucii cel\u00fd ve\u010der poci\u0165oval, a kter\u00fd te\u010f mnohon\u00e1sobn\u011b zes\u00edlil. Ale p\u0159ipadalo mu, \u017ee snad nikdy v \u017eivot\u011b si to v\u00edc neu\u017e\u00edval. Po prvn\u00edch minut\u00e1ch nejistoty s n\u00edm Lucie za\u010dala spolupracovat a on se kone\u010dn\u011b odv\u00e1\u017eil zrychlit. Kdy\u017e pot\u011b\u0161en\u011b zaznamenal, \u017ee to d\u00edvce nevad\u00ed, vyk\u0159ikl a rozjel se na kompletn\u00ed maximum, na kter\u00e9 se jenom zmohl. Lucie s n\u00edm i nad\u00e1le dr\u017eela stejn\u00e9 tempo, p\u0159izp\u016fsobovala se, jak jen mohla, ale i kdyby se j\u00ed to n\u00e1hodou nel\u00edbilo, co\u017e skute\u010dn\u011b nehrozilo, m\u011bla by sm\u016flu, Tom se dostal do z\u00e1chvatu \u0161\u00edlenstv\u00ed. V\u016fbec nic nevn\u00edmal, sv\u011bt kolem n\u011bj byl rozmazan\u00fd, dokonce i mod\u0159 d\u00edv\u010din\u00fdch o\u010d\u00ed u\u017e ani nevid\u011bl, vn\u00edmal jen sebe a ten kouzeln\u00fd pocit, co j\u00edm prostupoval od hlavy a\u017e k pat\u011b a hromadil se v jeho p\u0159irozen\u00ed. Cop\u00e1nky se mu u\u017e skoro v\u0161echny p\u0159ilepily k lopatk\u00e1m a sp\u00e1nk\u016fm, jak se cel\u00e9 jeho vypracovan\u00e9 t\u011blo oslniv\u011b lesklo potem a do plic se vzduch dost\u00e1val v \u010d\u00edm d\u00e1l krat\u0161\u00edch intervalech, jak to cel\u00e9 neuv\u011b\u0159iteln\u011b pro\u017e\u00edval.<\/p>\n<\/div>\n
Cel\u00fd pokoj se plnil p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b jeho steny, d\u00edvka state\u010dn\u011b skous\u00e1vala rty a naopak se sna\u017eila, aby byla co nejv\u00edc potichu. A\u010dkoliv se j\u00ed to l\u00edbilo, p\u0159esto c\u00edtila posledn\u00edch n\u011bkolik des\u00edtek sekund p\u0159i ka\u017ed\u00e9m p\u0159\u00edrazu \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm intenzivn\u011bj\u0161\u00ed tlak, kter\u00fd postupn\u011b za\u010dal hrani\u010dit s bolest\u00ed, ale ona nehodlala dopustit, aby j\u00ed unikl jak\u00fdkoliv necht\u011bn\u00fd n\u00e1\u0159ek. Je\u0161t\u011b by si o n\u00ed Tom pomyslel, kdov\u00edjak\u00e1 to je \u0161\u00edlen\u00e1 c\u00ed\u0165a, a co h\u016f\u0159, mohl by m\u00edt pocit, \u017ee j\u00ed ubl\u00ed\u017eil, a to ona odm\u00edtala dopustit, pokud to jen bylo v jej\u00edch sil\u00e1ch. Dote\u010f si pamatovala, jak nesn\u00e1\u0161ela ty r\u00e1doby fanynky, kter\u00e9 se kolem kluk\u016f motaly, vt\u011brn\u00e9 jako Alpa, a pak v\u0161eho mo\u017en\u00e9ho vyu\u017e\u00edvaly k tomu, aby sv\u00e9 mil\u00e1\u010dky pon\u00ed\u017eily v m\u00e9di\u00edch, za co\u017e samoz\u0159ejm\u011b dostaly dob\u0159e zaplaceno. A ji tr\u00e1pilo pomy\u0161len\u00ed, \u017ee by t\u0159eba vyk\u0159ikla, Tom by to poznal, nic by ne\u0159e\u0161il, ale pak by si t\u0159eba mohl myslet, \u017ee ho ona n\u011bkde ud\u00e1. Ne, u\u017e tolik let, co je poslouchala, k n\u011bmu vzhl\u00ed\u017eela jako ke sv\u00e9 modle, i kdy\u017e p\u0159es sv\u016fj bezmezn\u00fd obdiv moc dob\u0159e v\u011bd\u011bla, \u017ee to je jenom oby\u010dejn\u00fd \u010dlov\u011bk, kter\u00fd se krom\u011b sv\u00e9 sl\u00e1vy od ostatn\u00edch lid\u00ed skoro v\u016fbec neli\u0161\u00ed. Bylo j\u00ed moc dob\u0159e jasn\u00e9, \u017ee po dne\u0161n\u00ed noci ho z\u0159ejm\u011b u\u017e nikdy neuvid\u00ed, pokud zase nep\u0159ijedou koncertovat, ale kdy\u017e se mu pod\u00edvala do obli\u010deje zast\u0159en\u00e9ho slast\u00ed, jen se pousm\u00e1la. V\u011bd\u011bla, \u017ee ne ka\u017ed\u00fd m\u00e1 tu \u010dest ud\u011blat tak b\u00e1je\u010dn\u00e9mu klukovi dob\u0159e, proto rad\u0161i skouskla sv\u00e9 \u00fazkostliv\u011b p\u011bst\u011bn\u00e9 rty je\u0161t\u011b v\u00edc a rad\u0161i se sna\u017eila u\u017e\u00edvat si ka\u017edou vte\u0159inu. Tu\u0161ila toti\u017e, \u017ee s posledn\u00edm p\u0159\u00edrazem to skon\u010d\u00ed, ona se oble\u010de, odejde a bude v\u0161emu konec…<\/p>\n<\/div>\n
„Ne, necho\u010f pry\u010d… pros\u00edm…“<\/div>\n
Bylo u\u017e d\u00e1vno po v\u0161em, je\u0161t\u011b se n\u011bkolik neskute\u010dn\u011b dlouh\u00fdch minut k sob\u011b tulili, dokud se jejich v\u00e1\u0161n\u00ed zdvi\u017een\u00fd tlak nevr\u00e1til zp\u011bt k norm\u00e1ln\u00edm hodnot\u00e1m, ale pak se Lucie v domn\u011bn\u00ed, \u017ee Tom u\u017e d\u00e1vno sp\u00ed, za\u010dala obl\u00e9kat. Nemohla tu s n\u00edm z\u016fstat, r\u00e1no by je tu ur\u010dit\u011b p\u0159istihli novin\u00e1\u0159i a ona by jen byla Tomovi p\u0159\u00edt\u011b\u017e\u00ed, kter\u00e1 rozv\u00ed\u0159\u00ed dal\u0161\u00ed sn\u016f\u0161ku drb\u016f a pomluv. A to ona necht\u011bla, a\u010dkoliv j\u00ed to trhalo srdce, v\u011bd\u011bla, \u017ee bude lep\u0161\u00ed odej\u00edt co nejd\u0159\u00edv. Za\u010dala se tedy obl\u00e9kat, ani\u017e by tu\u0161ila, \u017ee ji pozoruje p\u00e1r \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed, ukryt\u00fd pod hustou clonou \u0159as. A\u017e teprve tich\u00e1 prosba, kter\u00e1 zazn\u011bla pokojem, ji zastavila.<\/div>\n
„J\u00e1… myslela jsem, \u017ee u\u017e sp\u00ed\u0161,“ zrozpa\u010dit\u011bla d\u00edvka a pon\u011bkud j\u00ed z\u010dervenaly tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„A kdybych t\u011b nezastavil, tak bys ode\u0161la, vi\u010f?“<\/div>\n
Lucie vykulila o\u010di. Ne nad t\u00edm, co Tom \u0159ekl, ale nad t\u00edm, jak<\/em> to \u0159ekl. Nebyl to norm\u00e1ln\u00ed hlas. T\u00f3n, kter\u00fdm kytarista b\u011b\u017en\u011b mluvil. Ta v\u011bta byla pln\u00e1 smutku, ubl\u00ed\u017eenosti, osam\u011blosti a… l\u00edtosti? Popo\u0161la p\u00e1r krok\u016f a sedla si na kraj postele.<\/div>\n
„J\u00e1 jen… necht\u011bla jsem, aby n\u00e1s tady r\u00e1no n\u011bkdo vid\u011bl… abys m\u011bl z toho pr\u016f\u0161vih,“ ku\u0148kla lehce provinile. „Novin\u00e1\u0159i by si ur\u010dit\u011b mysleli, \u017ee spolu chod\u00edme a – „<\/div>\n
„A co kdy\u017e spolu skute\u010dn\u011b chod\u00edme?“ op\u00e1\u010dil Tom r\u00e1doby apatick\u00fdm, nev\u0161\u00edmav\u00fdm hlasem, ale jeho o\u010di probod\u00e1valy pokojov\u00e9 \u0161ero s neuv\u011b\u0159itelnou pozornost\u00ed, kdy\u017e se zad\u00edval d\u00edvce do obli\u010deje, o\u010dek\u00e1vaj\u00edc jej\u00ed reakci. Kone\u010dn\u011b si toti\u017e uv\u011bdomil, co znamenal ten cit, kter\u00fd ho k n\u00ed p\u0159itahoval u\u017e od sam\u00e9ho za\u010d\u00e1tku b\u011bhem setk\u00e1n\u00ed s v\u00fdherci sout\u011b\u017ee… Kdy\u017e se ale Lucie nem\u011bla k \u017e\u00e1dn\u00e9 odpov\u011bdi, tro\u0161ku si povzdychl.<\/div>\n
„Nechci t\u011b do ni\u010deho nutit, jestli nechce\u0161, sta\u010d\u00ed \u0159\u00edct a j\u00e1 t\u011b nech\u00e1m b\u00fdt…“<\/div>\n
Lucie zavrt\u011bla hlavou.<\/div>\n
„Ale… se\u0161 si t\u00edm jist\u00fd?“ zeptala se opatrn\u011b. Sama u\u017e jednou za\u017eila pocit b\u00e1je\u010dn\u00e9ho poblouzn\u011bn\u00ed, av\u0161ak po p\u00e1r dnech tehdy p\u0159i\u0161el ho\u0159k\u00fd p\u00e1d na zem. Rozhodn\u011b tenhle pocit nep\u0159\u00e1la nikomu za\u017e\u00edt, a u\u017e v\u016fbec ne jej\u00edmu milovan\u00e9mu Tomovi…<\/div>\n
„Hele, j\u00e1 rad\u0161i p\u016fjdu,“ zvedla se a pozorovala, jak se Tom s posmutn\u011bl\u00fdm v\u00fdrazem loudav\u011b zved\u00e1 z postele a obl\u00e9k\u00e1 se, aby ji aspo\u0148 doprovodil p\u0159ed hotel. „Ale,“ dodala s tajupln\u00fdm \u00fasm\u011bvem. „Pokud r\u00e1no nebo po p\u00e1r dnech, a\u017e budete na cest\u00e1ch, bude\u0161 po\u0159\u00e1d c\u00edtit to sam\u00e9, co c\u00edt\u00ed\u0161 te\u010f,“ \u0161eptla a polo\u017eila svou dla\u0148 do m\u00edst, kde mu bu\u0161ilo srdce. „Pak se m\u016f\u017ee\u0161 ozvat… a j\u00e1 ti slibuju, \u017ee pak s tebou p\u016fjdu kamkoliv…“<\/div>\n
„O – opravdu?“ \u0161eptnul Tom nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b, na\u010de\u017e jeho tv\u00e1\u0159 rozz\u00e1\u0159il \u0161\u0165astn\u00fd up\u0159\u00edmn\u00fd \u00fasm\u011bv. Vydechl a pevn\u011b k sob\u011b d\u00edvku p\u0159ivinul. „Proboha… nem\u016f\u017eu tomu uv\u011b\u0159it… \u017ee jsem kone\u010dn\u011b na\u0161el… l\u00e1sku,“ zachrapt\u011bl dojat\u011b do jej\u00edch vlas\u016f. „Miluju t\u011b…“<\/p>\n<\/div>\n
Na okam\u017eik pokojem zavl\u00e1dlo ticho, kter\u00e9 ale po chv\u00edli p\u0159eru\u0161il hlasit\u00fd vzlyk, nepat\u0159\u00edc\u00ed ani Tomovi, ani Lucii. Tom zvedl hlavu a za\u010dal se po pokoji rozhl\u00ed\u017eet. A\u017e teprve te\u010f si uv\u011bdomil, \u017ee cestou na pokoj z\u0159ejm\u011b dve\u0159e naplno nezav\u0159el, ale jenom je omylem p\u0159ibouchl tak, \u017ee \u00fapln\u011b nezacvakly. A d\u00edky tomu te\u010f u nich mohl spat\u0159it p\u00e1r o\u010d\u00ed, navlas stejn\u00fd, jako m\u011bl on s\u00e1m. Ten pohled byl zdrcen\u00fd, pln\u00fd slz, v\u00fd\u010ditek, beznad\u011bje a zlomenosti, kdy\u017e se Bill oto\u010dil a s dal\u0161\u00edm zoufal\u00fdm vzlykem se rozeb\u011bhl hotelovou chodbou pry\u010d…<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Tak mil\u00e1\u010dci, omlouv\u00e1m se v\u00e1m za tro\u0161ku del\u0161\u00ed \u010dek\u00e1n\u00ed, ale opustila m\u011b m\u00faza, n\u011bjak jsem nev\u011bd\u011bla, jak pokra\u010dovat. Tak tady kone\u010dn\u011b m\u00e1te po dlouh\u00e9m mozkov\u00e9m hloub\u00e1n\u00ed a dloub\u00e1n\u00ed dal\u0161\u00ed d\u00edl a u\u017e\u00edvejte si ho, nen\u00ed to sice posledn\u00ed d\u00edl, ale<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[266],"tags":[],"class_list":["post-12261","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-prosim-ne"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12261","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12261"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12261\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12261"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12261"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12261"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}