{"id":12265,"date":"2010-02-25T18:30:00","date_gmt":"2010-02-25T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12236"},"modified":"2010-02-25T18:30:00","modified_gmt":"2010-02-25T17:30:00","slug":"advent-25-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/02\/25\/advent-25-1-2\/","title":{"rendered":"Advent 25. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Saj\u00fc & Lorett<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Ned\u011ble, posledn\u00ed Advent<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Pokoj je st\u00e1le zahalen\u00fd ve tm\u011b, kter\u00e1 ve mn\u011b vzbuzuje pocit pr\u00e1zdnoty, i p\u0159esto\u017ee to moje mal\u00e9 ku\u0159\u00e1tko d\u0159\u00edm\u00e1 na m\u00e9 hrudi. C\u00edt\u00edm jeho chv\u011bn\u00ed, c\u00edt\u00edm jeho chladiv\u00fd dech na sv\u00fdch prsou, a p\u0159esto nejsem sto zamhou\u0159it o\u010di. Sleduji u\u017e tolik hodin strop nad sebou, p\u0159i ka\u017ed\u00e9m st\u00ednu, jen\u017e vyd\u00e1 proj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00ed auto, p\u0159iv\u00edr\u00e1m o\u010di a sna\u017e\u00edm se nemyslet na to, \u017ee je posledn\u00ed Advent. \u017de jsou to p\u0159esn\u011b \u010dty\u0159i t\u00fddny, kter\u00e9 uplynuly od na\u0161eho prvn\u00edho setk\u00e1n\u00ed. Od na\u0161eho prvn\u00edho pohl\u00e9dnut\u00ed si do o\u010d\u00ed, \u010di na\u0161ich prvn\u00edch p\u00e1r slov. Vypadal n\u00e1dhern\u011b, kdy\u017e na m\u011b up\u00edral sv\u016fj vyd\u011b\u0161en\u00fd pohled, pohled zran\u011bn\u00e9 la\u0148ky. Kdy\u017e se tulil k m\u00e9 mikin\u011b a p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl pohledem po m\u00e9 tv\u00e1\u0159i. U\u017e kdy\u017e byl jen pouh\u00fd porcel\u00e1n, vypadal jako nejn\u00e1dhern\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc, kter\u00e1 na sv\u011bt\u011b existuje, a \u017e\u00e1dn\u00e1 z t\u011bch hloup\u00fdch panenek, kter\u00e9 jsou po cel\u00e9m dom\u011b, nen\u00ed, nebyla a nikdy nebude tak n\u00e1dhern\u00e1 jako on. Tak stra\u0161n\u011b rychle to uteklo a strach, kter\u00fd se m\u011b zmoc\u0148uje, je ka\u017edou vte\u0159inou v\u011bt\u0161\u00ed, siln\u011bj\u0161\u00ed, bolestiv\u011bj\u0161\u00ed. Mu\u010d\u00ed m\u011b to. T\u00fdr\u00e1 m\u011b to za\u017eiva a m\u00e9 nitro se trh\u00e1 na malink\u00e9 kous\u00ed\u010dky. Srdce mi pomalu ale jist\u011b vyhas\u00edn\u00e1, av\u0161ak vyhasne a\u017e ve chv\u00edli, kdy ho ztrat\u00edm, p\u0159esto\u017ee ve mn\u011b d\u0159\u00edm\u00e1 mal\u00e1 nad\u011bje. Plam\u00ednek nad\u011bje, kter\u00fd mi na\u0161ept\u00e1v\u00e1, \u017ee neodejde. \u017de tu se mnou bude na v\u011bky v\u011bk\u016f. P\u0159iv\u0159u tro\u0161ku v\u00ed\u010dka, prsty se n\u011b\u017en\u011b p\u0159eb\u00edr\u00e1m tou kr\u00e1snou zm\u011bt\u00ed \u010dern\u011b. V o\u010d\u00edch m\u011b samovoln\u011b \u0161t\u00edpaj\u00ed slzy, v hlav\u011b mi st\u0159\u00eddav\u011b hu\u010d\u00ed, po p\u00e1r vte\u0159in\u00e1ch si m\u016fj mozek s klidem p\u0159ehr\u00e1v\u00e1 melodie p\u00edsni\u010dek, kter\u00e9 nejrad\u0161i vybrnk\u00e1v\u00e1m na kytaru, a zase se vyst\u0159\u00eddaj\u00ed s neust\u00e1l\u00fdm hu\u010den\u00edm, \u010di poslouch\u00e1n\u00edm tikotu hodin, kter\u00e9 m\u011b znerv\u00f3z\u0148uj\u00ed. Pohledem sklouznu na bud\u00edk, jen\u017e stoj\u00ed poklidn\u011b na no\u010dn\u00edm stolku. 6:02. Mus\u00edm ti\u0161e polknout. Je\u0161t\u011b 17 hodin a 58 sekund, do toho proklat\u00e9ho dne. Z kuchyn\u011b a\u017e sem dol\u00e9h\u00e1 v\u016fn\u011b pe\u010den\u00e9ho cukrov\u00ed, se kter\u00fdm si babi\u010dka ned\u00e1 pokoj. Zahled\u00edm se znovu na to svoje ku\u0159\u00e1tko, rukou sjedu na jeho z\u00e1p\u011bst\u00ed, jako bych se pot\u0159eboval p\u0159esv\u011bd\u010dit o tepu, i p\u0159esto\u017ee jasn\u011b c\u00edt\u00edm jeho dech na sv\u00e9m hrudn\u00edku. Opatrn\u011b ho polo\u017e\u00edm na stranu postele. Ti\u0161e n\u011bco nesrozumiteln\u011b zamuml\u00e1, ov\u0161em okam\u017eit\u011b na\u0161pul\u00ed sv\u00e9 poddajn\u00e9, r\u016f\u017eov\u00e9 rty, sto\u010d\u00ed se do klub\u00ed\u010dka a znovu ti\u0161e cosi zamuml\u00e1.<\/div>\n
\n
Hlavu si podep\u0159u rukou, st\u00e1le ho sleduj\u00edc. Vypad\u00e1 neodolateln\u011b, kouzeln\u011b, k\u0159ehce a zraniteln\u011b. Mus\u00edm si povzdechnout. Pro\u010d nedop\u0159eje osud sv\u011btu jednu jedinou dokonalost, kterou ztv\u00e1rn\u00ed pr\u00e1v\u011b on? Je to nespravedlnost. Je toho tolik, co neum\u00ed. Co se mus\u00ed je\u0161t\u011b nau\u010dit, co mu mus\u00edm uk\u00e1zat a vysv\u011btlit. Je toho tolik, co jsme nestihli. Vid\u011bl Pa\u0159\u00ed\u017e, ale co t\u0159eba Berl\u00edn? Kol\u00edn? Hamburg? Bonn? Stuttgart? Velk\u00fd Pr\u00e1tr ve V\u00eddni? Koloseum v \u0158\u00edm\u011b? Co je \u0161patn\u00e9ho na tom, \u017ee mu chci uk\u00e1zat sv\u011bt? \u017de chci, aby cel\u00fd sv\u011bt v\u011bd\u011bl, \u017ee opravdu je \u010dlov\u011bk, kter\u00fd je dokonal\u00fd. Ten, na kter\u00e9ho se pr\u00e1v\u011b te\u010f d\u00edv\u00e1m, kter\u00e9ho hlad\u00edm n\u011b\u017en\u011b po tv\u00e1\u0159i a vlasech. P\u0159ikryji ho a\u017e po u\u0161i do pe\u0159iny, n\u011b\u017en\u011b ho pol\u00edb\u00edm na \u010delo, up\u0159u na n\u011bj znovu sv\u016fj pohled.<\/p>\n<\/div>\n
*flashback*<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d m\u011b po\u0159\u00e1d l\u00edb\u00e1\u0161 na \u010delo?“ za\u0161ept\u00e1 nevinn\u011b, zv\u011bdavost z n\u011bj v\u0161ak p\u0159\u00edmo s\u00e1l\u00e1. Ruce obmotan\u00e9 kolem m\u00e9ho hrudn\u00edku, stoje na \u0161pi\u010dk\u00e1ch a up\u0159en\u011b se d\u00edvaj\u00edc do m\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d se pt\u00e1\u0161?“ oplat\u00edm mu ot\u00e1zku. R\u00e1d ho p\u0159iv\u00e1d\u00edm do rozpak\u016f a r\u00e1d sleduji, kdy\u017e se \u010dert\u00ed za to, \u017ee mu neodpov\u00edd\u00e1m p\u0159\u00edmo, ale prodlu\u017euji to. Cvrnknu ho n\u011b\u017en\u011b po nos\u00edku, kdy\u017e m\u011b lehounce p\u011bsti\u010dkou bouchne do hrudi, ov\u0161em je to jako kdybych to ani nepoc\u00edtil, jakou m\u00e1 ‚s\u00edlu‘. Za\u0161kleb\u00edm se a sjedu dlan\u011bmi p\u0159es jeho \u00fatl\u00fd pas na mal\u00fd zade\u010dek, kter\u00fd la\u0161kovn\u011b stisknu v dlan\u00edch, ruce vr\u00e1t\u00edm zp\u00e1tky na jeho boky.<\/em><\/div>\n
„Odpov\u011bz, pro\u010d?“ zv\u011bdav\u011b nat\u00e1hne krk a ot\u0159e se n\u011b\u017en\u011b rty o mou bradu.<\/em><\/div>\n
„Cht\u011bl bys to v\u011bd\u011bt?“ zasm\u011bji se, op\u0159u se z\u00e1dy o umyvadlo, dlan\u011bmi jej p\u0159it\u00e1hnu bl\u00ed\u017ee ke sv\u00e9mu t\u011blu. Horliv\u011b p\u0159ik\u00fdvne, zamrk\u00e1 a omot\u00e1 ruce kolem m\u00e9ho krku. „Je to pro m\u011b d\u016fv\u011brn\u00e9 gesto, d\u00e1v\u00e1m ti t\u00edm najevo, \u017ee t\u011b miluji a-a \u017ee t\u011b chr\u00e1n\u00edm,“ na p\u00e1r sekund se odml\u010d\u00edm, st\u00e1le hled\u00edc zp\u0159\u00edma do jeho n\u00e1dhern\u00fdch, \u010dokol\u00e1dov\u00fdch, podmaniv\u00fdch o\u010d\u00ed. P\u0159ik\u00fdvne s pootev\u0159en\u00fdmi rty, jako by cht\u011bl cosi \u0159\u00edci, ale nepust\u00edm ho ke slovu. „Ochra\u0148uji si t\u011b, a ochr\u00e1n\u00edm si t\u011b p\u0159ed v\u0161\u00edm, p\u0159ed cel\u00fdm sv\u011btem, rozum\u00ed\u0161?“ za\u0161ept\u00e1m potichu. P\u0159ik\u00fdvne, m\u016f\u017eu vid\u011bt lesk v jeho o\u010d\u00edch, co\u017e m\u011b usv\u011bd\u010d\u00ed v tom, \u017ee co nevid\u011bt mu po tv\u00e1\u0159\u00edch za\u010dnou st\u00e9kat slzy. Jen lehce ho l\u00edbnu na nos, ne\u017e mu sklouznu rty na jeho, kde ho za\u010dnu n\u011b\u017en\u011b l\u00edbat.<\/em><\/div>\n
*konec flasbacku*<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Postav\u00edm se, nat\u00e1hnu na sebe rychle tepl\u00e1ky, p\u0159et\u00e1hnu si p\u0159es hlavu tri\u010dko, kter\u00e9 m\u00e1m slo\u017eeno na stole a vyd\u00e1m se rychle pry\u010d z pokoje. Pot\u0159ebuji uvoln\u011bn\u00ed, pot\u0159ebuji p\u0159estat myslet na to, jak ho ztr\u00e1c\u00edm a kolik \u010dasu je\u0161t\u011b zb\u00fdv\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
C\u00edt\u00edm, jak se cel\u00e9 moje t\u011blo chv\u011bje, i p\u0159esto\u017ee se choul\u00edm pod pe\u0159inu. Hlasivky mi vypov\u011bd\u011bly slu\u017ebu a necht\u011bj\u00ed nijak spolupracovat, i p\u0159esto\u017ee se nam\u00e1h\u00e1m a sna\u017e\u00edm se. Z m\u00fdch otev\u0159en\u00fdch rt\u016f v\u0161ak vych\u00e1z\u00ed jen jak\u00e9si chr\u010den\u00ed a jsem p\u0159\u00edli\u0161 slab\u00fd, abych se dok\u00e1zal postavit na vlastn\u00ed nohy. C\u00edt\u00edm, jak moje, v\u017edy ledov\u00e9 t\u011blo, p\u0159\u00edmo ho\u0159\u00ed. Denn\u00ed sv\u011btlo pronik\u00e1 do pokoje, bije m\u011b do o\u010d\u00ed. Siln\u011b se k sob\u011b sna\u017e\u00edm tisknout v\u00ed\u010dka, i p\u0159esto mi p\u0159ijde, \u017ee sv\u011btlo pronikne i p\u0159es bari\u00e9ru m\u00fdch \u0159as. Chvilkami p\u0159est\u00e1v\u00e1m d\u00fdchat, kdy\u017e m\u00fdm t\u011blem projede pal\u010div\u00e1 bolest, je\u017e su\u017euje m\u00e9 t\u011blo. Co se to jen d\u011bje? Pro\u010d m\u00e1m takov\u00e9 siln\u00e9 k\u0159e\u010de a bolesti? V hlav\u011b mi \u0159in\u010d\u00ed, t\u0159e\u0161t\u00ed a hu\u010d\u00ed. Vsadil bych se, \u017ee snad i p\u00e1ra jde z m\u00fdch u\u0161\u00ed. M\u011bn\u00edm se. C\u00edt\u00edm to. C\u00edt\u00edm, \u017ee p\u0159ich\u00e1z\u00ed m\u016fj \u010das odej\u00edt z tohoto sv\u011bta. Ze sv\u011bta, kde se c\u00edt\u00edm kr\u00e1sn\u011b, jen kdy\u017e mohu kr\u00e1\u010det po jeho boku. Po boku Tom.<\/div>\n
„T-T-Tom,“ poda\u0159\u00ed se mi ze sebe vydat. Pot\u0159ebuji ho. Pot\u0159ebuji, aby m\u011b dr\u017eel za ruku a \u0161eptal mi, \u017ee v\u0161e, co se pr\u00e1v\u011b d\u011bje, pomine, \u017ee jsem jen nastydl, i kdy\u017e m\u011b p\u0159ed nastydnut\u00edm chr\u00e1nil, jak jen to bylo mo\u017en\u00e9. \u017de m\u00e1m usnout a a\u017e znovu otev\u0159u zt\u011b\u017ekl\u00e1 v\u00ed\u010dka, bude v\u0161echno dobr\u00e9. „TOM!“ zana\u0159\u00edk\u00e1m zoufale ti\u0161e. Po tv\u00e1\u0159\u00edch mi kanou slzy, kter\u00fdm nedok\u00e1\u017eu br\u00e1nit. Jen a\u0165 si kanou, to tr\u00e1pen\u00ed, kter\u00e9 c\u00edt\u00edm, n\u011bjak mus\u00ed ven. Sv\u00edr\u00e1 se mi cel\u00e1 hru\u010f, srdce mi prudce bije, jindy zase, jako by b\u00edt p\u0159est\u00e1valo a jen slab\u011b tlu\u010de. Jako by ve mn\u011b um\u00edral plam\u00ednek \u017eivota. Chci tak moc, kdy\u017e chci jen \u017e\u00edt?<\/p>\n<\/div>\n
„Vst\u00e1v\u00e1me, ku\u0159\u00e1tko-\u2026“ pod\u00edv\u00e1m se zpod p\u0159iv\u0159en\u00fdch v\u00ed\u010dek na Tom, kter\u00fd stoj\u00ed mezi dve\u0159mi s t\u00e1cem. S pootev\u0159en\u00fdmi rty a vykulen\u00fdma o\u010dima na m\u011b hled\u00ed. „Ehm, p\u0159i\u0161el jsem t\u011b vzbudit a ty jsi u\u017e vzh\u016fru?“ sna\u017e\u00ed se usm\u00edvat, i p\u0159esto pozn\u00e1m, \u017ee ten \u00fasm\u011bv nen\u00ed up\u0159\u00edmn\u00fd. Jsem s n\u00edm ka\u017ed\u00fd den a u\u017e v\u00edm, kter\u00e9 \u00fasm\u011bvy m\u00e1. Jestlipak m\u00e1m taky takovou sb\u00edrku nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edch \u00fasm\u011bv\u016f? Sleduji, jak si sed\u00e1 na kraj postele a chyt\u00e1 mou zk\u0159ehlou dla\u0148 do sv\u00e9. Zimnice mnou doslova zm\u00edt\u00e1. Jako by do m\u011b vstupoval n\u011bkdo druh\u00fd. N\u011bkdo ciz\u00ed. Tlumen\u011b vzlyknu, jakmile m\u00fdm t\u011blem projede ostr\u00e1, pal\u010div\u00e1 bolest. Po tv\u00e1\u0159\u00edch se mi za\u010dnou r\u00e1zem kut\u00e1let dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed slzy, nejsem schopen cokoli \u0159\u00edci, jakkoli Tom poprosit, aby byl u m\u011b a neopou\u0161t\u011bl m\u011b. Aby neodch\u00e1zel a ochr\u00e1nil m\u011b sv\u00fdm polibkem na \u010delo.<\/p>\n<\/div>\n
Ledva vid\u00edm, o\u010di se mi ml\u017e\u00ed, v\u00ed\u010dka t\u011b\u017eknou a samy od sebe padaj\u00ed. M\u00e9 t\u011blo si d\u011bl\u00e1, co jen chce, neposlouch\u00e1 a nevn\u00edm\u00e1 to, co chci j\u00e1.<\/p>\n

<\/div>\n

Tom<\/strong><\/div>\n
Om\u00e1men\u011b hled\u00edm na jeho b\u011blavou tv\u00e1\u0159. Cel\u00fd ho\u0159\u00ed, sta\u010d\u00ed mi k tomu by\u0165 jedin\u00fd dotek na jeho \u010delo. Chv\u011bje se, doslova se zm\u00edt\u00e1 a j\u00e1 z jeho slab\u00fdch stisk\u016f dlan\u011b m\u016f\u017eu dokonale vy\u010d\u00edst, \u017ee se nec\u00edt\u00ed dob\u0159e, \u017ee ho nejsp\u00ed\u0161 cosi bol\u00ed. Nepromluvil. Za celou dobu, co tu sed\u00edm, a \u017ee je to u\u017e dlouh\u00e1 doba, nic ne\u0159\u00edk\u00e1, jen se t\u0159ese, ob\u010das zakv\u00edl\u00ed a po tv\u00e1\u0159\u00edch se mu st\u00e1le a st\u00e1le kut\u00e1lej\u00ed krokod\u00fdl\u00ed slzy. Nejsem sto j\u00edt pro babi\u010dku, aby mu dala n\u011bjak\u00fd ten jej\u00ed l\u00e9k nebo \u010daj na uklidn\u011bn\u00ed, \u010di uklidn\u011bn\u00ed bolest\u00ed. V o\u010d\u00edch m\u011b p\u00e1l\u00ed slzy a je to, jako by se m\u011bly co nevid\u011bt rozkut\u00e1let po m\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch, stejn\u011b jako se kut\u00e1lej\u00ed po t\u011bch jeho. Jedn\u00edm pohybem st\u00edr\u00e1m nov\u00e9 a nov\u00e9 slzy z t\u011bch n\u00e1dhern\u00fdch, porcel\u00e1nov\u00fd<\/em> tv\u00e1\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Nepla\u010d, l\u00e1sko, bude to dobr\u00e9, ano? V\u0161echna ta bolest pomine,“ za\u0161ept\u00e1m. Up\u0159en\u011b se na m\u011b d\u00edv\u00e1, lehce p\u0159ikyvuje, ale jeho pl\u00e1\u010d a vzlyky neutichaj\u00ed, sp\u00ed\u0161e nab\u00edraj\u00ed na intenzit\u011b. Ti\u0161e si povzdechnu. Tiskne se t\u011blem ke zdi, opatrn\u011b nadzvednu pe\u0159inu, pod kterou proklouznu, lehnu si vedle jeho slab\u00e9ho t\u011bla, je\u017e se t\u0159ese. „M\u00e1\u0161 hlad? M\u011bl bys mo\u017en\u00e1 n\u011bco mal\u00e9ho sn\u00edst, co?“ prob\u00edr\u00e1m se t\u011bmi n\u00e1dhern\u00fdmi vlasy. Mluv\u00edm cokoli, co mi p\u0159ijde na mysl, jen abych odvedl jeho my\u0161lenky od toho, co se s n\u00edm pr\u00e1v\u011b d\u011bje, av\u0161ak moc dob\u0159e tu\u0161\u00edm, \u017ee to nejde.<\/p>\n<\/div>\n
Ti\u0161e, t\u00e9m\u011b\u0159 nez\u0159eteln\u011b vydechne m\u00e9 jm\u00e9no. P\u0159i\u0161oupne se opatrn\u011b ke mn\u011b a hlasit\u011b se nadechne, jako by cht\u011bl vys\u00e1t z m\u00edstnosti ve\u0161ker\u00fd vzduch.<\/div>\n
„T-Tom,“ zachrapt\u00ed. Jakoby a\u017e te\u010f, kdyby mi do\u0161la tahle situace. Jakoby a\u017e te\u010f mi za\u010dalo v\u0161echno zapadat a m\u016fj mozek si to v\u0161echno za\u010d\u00ednal uv\u011bdomovat. „M-m\u011b-m\u011bn\u00edm se\u2026“ za\u0161ept\u00e1. Po tv\u00e1\u0159\u00edch se mi za\u010dnou pomalu klouzat slzy, kter\u00fdm d\u00e1v\u00e1m prostor. Nebr\u00e1n\u00edm jim v tom, jen a\u0165 kanou po m\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch, a\u0165 si d\u011blaj\u00ed, co cht\u011bj\u00ed, je mi to jedno. V\u0161echno mi je jedno. „B-budu z-znovu panenka, a-ale nezlob\u00edm se\u2026“ \u0161ept\u00e1 z pln\u00fdch plic. Vn\u00edm\u00e1m jeho slabou ru\u010dku, kterou se m\u011b sna\u017e\u00ed dot\u00fdkat po m\u00e9m b\u0159i\u0161e, jako by si cht\u011bl zapamatovat ka\u017ed\u00fd z\u00e1hyb. I p\u0159esto, jak se urputn\u011b sna\u017e\u00ed, jeho ruka ud\u011bl\u00e1 p\u00e1r pohyb\u016f a hned na to p\u0159estane. Zt\u011b\u017eka oddechuje, m\u00e1 st\u00e1le zav\u0159en\u00e1 v\u00ed\u010dka, zpod kter\u00fdch st\u00e9kaj\u00ed slzy, a vzlyk\u00e1.<\/div>\n
„Nemluv, l\u00e1sko, ud\u011bl\u00e1 se ti \u0161patn\u011b a to p\u0159eci nechce\u0161, vi\u010f? Igl\u00fa je zasn\u011b\u017een\u00fd, p\u0159ipadlo p\u0159es noc a\u017e moc sn\u011bhu, mus\u00edme ho j\u00edt co nejd\u0159\u00edv znovu upravit, abychom v n\u011bm mohli sed\u011bt, krmit se a koulovat, hm?“ za\u0161ept\u00e1m. Nechci, aby pokra\u010doval v tom, co za\u010dal. Nechci, aby \u0159ekl to, co cht\u011bl. Sv\u00edr\u00e1 se mi snad v\u0161echno v t\u011ble.<\/div>\n
„N-ne, mus\u00edm to \u0159\u00edci\u2026“ zachrapt\u00ed potichu.<\/div>\n
„Nemluv, Billi,“ vydechne babi\u010dka mezi dve\u0159mi. Z jej\u00edho v\u00fdrazu ve tv\u00e1\u0159i, ze kter\u00e9ho dok\u00e1\u017eu \u010d\u00edst, m\u016f\u017eu vid\u011bt, \u017ee si p\u0159ed p\u00e1r sekundami set\u0159ela z\u00e1st\u011brou slzy z tv\u00e1\u0159\u00ed. Oba se na ni d\u00edv\u00e1me, up\u00edr\u00e1 na n\u00e1s ten sv\u016fj typick\u00fd, vl\u00eddn\u00fd pohled. Jako by n\u00e1m n\u00edm \u0159\u00edkala, \u017ee sv\u011bt jde d\u00e1l, stejn\u011b jako \u017eivot, a my nem\u016f\u017eeme p\u0159est\u00e1vat \u017e\u00edt a mus\u00edme bojovat. „Donesu ti bylinkov\u00fd \u010daj, Billi,“ vezme t\u00e1c ze stolu, up\u0159e na m\u011b sv\u00e9 zarudl\u00e9 o\u010di a odejde rychle z pokoje, aby n\u00e1s nechala samotn\u00e9. Opatrn\u011b ho pohlad\u00edm po jemn\u00e9 tv\u00e1\u0159i, na kter\u00e9 m\u00e1 rozpit\u00e1 l\u00ed\u010didla.<\/p>\n<\/div>\n
„Nemluv, l\u00e1sko. Nechci, aby ses nam\u00e1hal. Vy\u010derp\u00e1\u0161 si v\u0161echny s\u00edly a to j\u00e1 nechci. Bude\u0161 sp\u00e1t, posiln\u00ed t\u011b ten \u010daj a a\u017e se probud\u00ed\u0161\u2026“ polknu, nadechnu se a znovu ho pohlad\u00edm po \u010dele, kter\u00e9 m\u00e1 zpocen\u00e9. „\u2026 budu tady, budu t\u011b obj\u00edmat a p\u016fjde upravit na\u0161e igl\u00fa, ano?“ d\u00edv\u00e1m se mu up\u0159en\u011b do o\u010d\u00ed. Sna\u017e\u00edm se mu pohledem nazna\u010dit, \u017ee jsem jen s n\u00edm a jinak to nikdy nebude. Miluju ho k zbl\u00e1zn\u011bn\u00ed. Ud\u011blal bych pro n\u011bj prvn\u00ed i posledn\u00ed. Byl bych snad i \u0161\u0165asten, kdyby se to, co se te\u010f d\u011bje jemu, d\u011blo pr\u00e1v\u011b mn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
(\u2026)<\/p>\n<\/div>\n
D\u011bkovn\u011b se zad\u00edv\u00e1m na b\u00e1bi, kter\u00e1 p\u0159i\u0161la pro hrne\u010dek s vypit\u00fdm \u010dajem. Je to jen p\u00e1r minut, co usnul a \u0161eptem m\u011b prosil, abych ho neopou\u0161t\u011bl a byl jen s n\u00edm, a j\u00e1 nehodl\u00e1m jednat jinak. Navlh\u010d\u00edm dal\u0161\u00ed kapesn\u00edk v ledov\u00e9 vod\u011b a p\u0159ilo\u017e\u00edm jej k jeho rozp\u00e1len\u00e9mu \u010delu, sna\u017e\u00edc se zklidnit hore\u010dku, prostupuj\u00edc\u00ed jeho t\u011blem. Sleduji, jak se pravideln\u011b nadzved\u00e1v\u00e1 jeho hru\u010f. Je to tak ukol\u00e9b\u00e1vaj\u00edc\u00ed. Nahoru a dol\u016f. Ti\u0161e vzdych\u00e1 a ob\u010das bolestiv\u011b zadrhne dech a jeho grimasy v tv\u00e1\u0159i se zk\u0159iv\u00ed. Jestli\u017ee jej to bol\u00ed i ve sp\u00e1nku, mus\u00ed to b\u00fdt spaluj\u00edc\u00ed jako samotn\u00fd \u017e\u00e1r vysok\u00e9ho ohn\u011b. Ti\u0161e a soucitn\u011b si povzdechnu. Polo\u017e\u00edm si hlavu na ruce a sleduju jeho tv\u00e1\u0159. Tak dokonalou, t\u00e9m\u011b\u0159 u\u017e porcel\u00e1novou tv\u00e1\u0159. Srdce se mi zastav\u00ed. Kvapn\u011b a bezmy\u0161lenkovit\u011b po n\u00ed p\u0159ejedu h\u0159betem ruky. Ti\u0161e si oddychnu, kdy\u017e zaznamen\u00e1m m\u011bkkost a vl\u00e1\u010dnost jeho pleti. Sklon\u00edm se nad n\u011bj a jemn\u011b ho pol\u00edb\u00edm. Smutn\u011b polknu a zav\u0159u o\u010di, rty se jen lehou\u010dce dotknu t\u011bch jeho. Mo\u017en\u00e1 jen jako pohlazen\u00ed sv\u011b\u017e\u00edho v\u00e1nku, proto\u017ee v\u011bt\u0161\u00ed intenzitu se boj\u00edm zapojit, nemohu a nechci jej p\u0159eci probudit ze sn\u011bn\u00ed. Nechci, aby se probudil do ukrutn\u00e9 bolesti, je\u017e su\u017euje jeho bezbrann\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko.<\/p>\n<\/div>\n
Uv\u011bdom\u00edm si, \u017ee jeho rty jsou snad je\u0161t\u011b heb\u010d\u00ed, ne\u017e kdy\u017e jsem jej pol\u00edbil naposledy. Jsou hork\u00e9 a lehce poddajn\u00e9, hebk\u00e9 jako samet. Zad\u00edv\u00e1m se na jeho p\u0159edlouh\u00e9 \u0159asy. Del\u0161\u00ed a hust\u0161\u00ed z\u00e1voj \u010dern\u00fdch \u0159as jsem snad krom\u011b n\u011bj je\u0161t\u011b nikdy nevid\u011bl. Jako mrkac\u00ed porcel\u00e1nov\u00e1 panenka. Bolestn\u011b se svezu zp\u00e1tky na sv\u00e9 ruce. N\u011bkolik velk\u00fdch slz se nen\u00e1siln\u011b vydere ven z m\u00fdch o\u010d\u00ed. Tam za svobodou, kde budou pomalu ale jist\u011b um\u00edrat zasych\u00e1n\u00edm na m\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Nem\u00e1m s\u00edlu si je ot\u0159\u00edt. Zm\u016f\u017eu se jen na sledov\u00e1n\u00ed sv\u00e9ho milovan\u00e9ho ku\u0159\u00e1tka, kter\u00e9 m\u011b ve sp\u00e1nku hled\u00e1, bruml\u00e1 moje jm\u00e9no a ti\u0161e m\u011b vol\u00e1. P\u0159itul\u00edm si ho k sob\u011b. A i kdy\u017e m\u00e1 silnou hore\u010dku, dobrovoln\u011b ho zah\u0159\u00edv\u00e1m sv\u00fdm t\u011blem. O\u010di mi samou jeho kr\u00e1sou p\u0159ech\u00e1zej\u00ed a n\u00e1sledn\u011b t\u011b\u017eknou. Vezmu jeho ruku do sv\u00e9 tak, jak se to d\u011bl\u00e1 mal\u00fdm d\u011btem, kter\u00e9 se boj\u00ed samy ve\u010der v post\u00fdlce sp\u00e1t. C\u00edt\u00edm \u0161imr\u00e1n\u00ed a prostupov\u00e1n\u00ed energie jemn\u00e9 elekt\u0159iny a je\u0161t\u011b \u010dehosi, co zatem\u0148uje m\u016fj mozek, jen\u017e se p\u0159ed t\u00edm klan\u00ed, a m\u00e9 srdce p\u0159ed t\u00edm kolabuje.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Otev\u0159u o\u010di. Chv\u00edli nic nevid\u00edm, jen mlhovou temnotu a nic v\u00edc. Zachv\u00e1t\u00ed m\u011b strach. To nicota m\u011b pohlcuje a j\u00e1 j\u00ed dobrovoln\u011b vych\u00e1z\u00edm vst\u0159\u00edc. Zat\u0159epu siln\u011b hlavou, o\u010di p\u0159itisknu k sob\u011b, ruce polo\u017e\u00edm p\u0159es n\u011b. Pomali\u010dku a v\u00e1hav\u011b je op\u011bt otev\u00edr\u00e1m, vn\u00edm\u00e1m jen tmu, je\u017e hal\u00ed m\u00e9 dlan\u011b, polo\u017een\u00e9 p\u0159es m\u00e9 o\u010di, a \u0161imr\u00e1n\u00ed m\u00fdch dlouh\u00fdch \u0159as, kter\u00e9 sm\u00fd\u010d\u00ed \u010d\u00e1ry zaryt\u00e9 v m\u00fdch dlan\u00edch. L\u00edn\u011b a boj\u00e1cn\u011b si dlan\u011b sund\u00e1v\u00e1m z o\u010d\u00ed. A n\u00e1sledn\u00e9 sv\u011btlo zahal\u00ed m\u00e9 o\u010di do b\u00edl\u00e9 slepoty. Mrk\u00e1m a sna\u017e\u00edm se zaost\u0159it, na\u010de\u017e m\u00e9 o\u010di kone\u010dn\u011b p\u0159ivyknou panoramatu okolo m\u011b. Zhluboka si povzdychnu, srdce mi po\u0159\u00e1d bije jako spla\u0161en\u00e9. Rozhl\u00e9dnu se okolo sebe, abych si v z\u00e1p\u011bt\u00ed pov\u0161imnul dokonalosti sp\u00edc\u00ed vedle m\u011b. Je u m\u011b natisknut\u00fd, jeho obli\u010dej je klidn\u00fd. Jednou rukou mne obj\u00edm\u00e1 okolo pasu. Bla\u017een\u011b p\u0159iv\u0159u o\u010di. Pohled na m\u00e9ho sp\u00edc\u00edho Tom, kter\u00fd si m\u011b u sebe pevn\u011b dr\u017e\u00ed, dok\u00e1\u017ee p\u0159eb\u00edt v\u0161echny bolesti sv\u00edraj\u00edc\u00ed m\u00e9 t\u011blo. Hlavu polo\u017e\u00edm t\u011bsn\u011b k t\u00e9 jeho. Sleduji jej, je tak p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd. Poslouch\u00e1m jeho dech, je trochu pomalej\u0161\u00ed, ne\u017e ten m\u016fj, p\u0159esto m\u011b to nut\u00ed d\u00fdchat stejn\u011b rychle, tak jako d\u00fdch\u00e1 on.<\/p>\n<\/div>\n
Siln\u011b p\u0159itisknu o\u010di nad pal\u010divou bolest\u00ed, kter\u00e9 znenad\u00e1n\u00ed probleskne mou hlavou a stejn\u011b tak jako blesk z \u010dist\u00e9ho nebe op\u011bt zmiz\u00ed. V t\u011ble se mi m\u00eds\u00ed tolik pocit\u016f a j\u00e1 je neum\u00edm po\u0159\u00e1dn\u011b identifikovat. C\u00edt\u00edm \u017e\u00e1r a bolest, n\u011bco co ve mne v\u0161echno sv\u00edr\u00e1, co zpomaluje chod m\u00e9ho srdce, a tak\u00e9 n\u011bco, d\u00edky \u010demu se to moje srd\u00ed\u010dko je\u0161t\u011b nezastavilo a nevzdalo svou pou\u0165. Jeho dla\u0148 je trochu v\u011bt\u0161\u00ed ne\u017e ta moje, proto ji sev\u0159u v obou sv\u00fdch ruk\u00e1ch. Jemn\u011b ji l\u00edb\u00e1m, rty mas\u00edruji jej\u00ed suchou poko\u017eku. Up\u0159en\u011b sleduji jeho o\u010di. Tul\u00edm se k n\u011bmu a mazl\u00edm se s n\u00edm. Hled\u00e1m jeho bl\u00edzkost a to h\u0159ejiv\u00e9 teplo, kter\u00e9 m\u011b celou dobu zah\u0159\u00edvalo. Jeho dlouh\u00e9 \u0159asy se nepatrn\u011b zat\u0159epotaj\u00ed jako k\u0159\u00eddla n\u011bjak\u00fdch mot\u00fdl\u016f, kter\u00e9 jsem vid\u011bl v televizi, jak si l\u00e9taj\u00ed po tropick\u00fdch pralesech sem a tam. A za p\u00e1r kr\u00e1tk\u00fdch okam\u017eik\u016f se ty dv\u011b hlubok\u00e9 stud\u00e1nky klidn\u011b otev\u0159ou. Jeho tv\u00e1\u0159 zdob\u00ed malink\u00fd, a p\u0159esto tak kr\u00e1sn\u00fd \u00fasm\u011bv. Hn\u011bdost jeho mandlov\u00fdch o\u010d\u00ed je nep\u0159edstaviteln\u00e1 a rozmanit\u00e1. M\u00edsty mi p\u0159ipad\u00e1 jako temn\u00e1, skoro a\u017e \u010dern\u00e1, a jinde jsou zase kous\u00ed\u010dky z\u00e1\u0159iv\u00fdch jantar\u016f, kter\u00e9 s tou temnotou propojuje sladk\u00fd med. M\u00e1m r\u00e1d jeho o\u010di a dlan\u011b. Ke \u0161t\u011bst\u00ed by mi sta\u010dilo tohle na\u0161e pouh\u00e9 souso\u0161\u00ed. Abych mohl vn\u00edmat jeho v\u016fni a doh\u00e1n\u011bt dech s t\u00edm jeho. Abych se mohl ut\u00e1p\u011bt v jeho o\u010d\u00edch, abych mohl c\u00edtit teplo prostupuj\u00edc\u00ed skrz jeho t\u011blo k tomu m\u00e9mu, sladkost jeho polibk\u016f. P\u0159iv\u0159u o\u010di nad bolest\u00ed, kter\u00e1 pr\u00e1v\u011b jako kdy\u017e ostr\u00fdm \u0161pendl\u00edkem prop\u00edchla moje srdce. Rychle si p\u0159itisknu jeho dla\u0148 tam, kde zt\u011b\u017eka bije ten p\u0159epracovan\u00fd org\u00e1n m\u00e9ho t\u011bla. Ti\u0161e popot\u00e1hnu tlak a nosem se ot\u0159u o ten jeho.<\/p>\n<\/div>\n
„Brou\u010dku, je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d t\u011b v\u0161echno tak bol\u00ed?“ zataj\u00ed dech a starostliv\u011b si m\u011b stul\u00ed a\u017e \u00fapln\u011b k sob\u011b. Nechci, aby se tr\u00e1pil, a proto pomalu zavrt\u00edm hlavou.<\/div>\n
„U\u017e\u2026 u\u017e ne tak,“ hlesnu rozechv\u011ble a ud\u00fdchan\u011b. „Jen m\u011b bol\u00ed tady,“ tisknu jeho ruku ke sv\u00e9mu srdci. „Moc,“ dod\u00e1m \u0161eptem.<\/div>\n
Trhav\u011b polkne a na mal\u00fd moment p\u0159iv\u0159e o\u010di. Smutn\u011b se na m\u011b usm\u011bje a vl\u00eddn\u011b m\u011b pohlad\u00ed po cel\u00e9 d\u00e9lce m\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Op\u0159u se do jeho dotek\u016f. V\u0161echno m\u00e1 sv\u016fj \u010das. Ve vzpom\u00ednk\u00e1ch chci uchovat si v\u016fni moj\u00ed l\u00e1sky.<\/em> Jak bych jen mohl \u017e\u00edt bez n\u00ed? Bez svoj\u00ed l\u00e1sky? Doteky nech\u00e1v\u00e1m se ov\u00edvat a ope\u010dov\u00e1vat, nech\u00e1v\u00e1m se mazlit se sv\u00fdm \u0161t\u011bst\u00edm a pohledem dobrovoln\u011b ut\u00e1p\u00edm se v kr\u00e1se jeho o\u010d\u00ed. Ach Bo\u017ee, d\u011bkuji ti. D\u011bkuji ti, \u017ee j\u00e1, pouh\u00e1 necitelnost, v\u011bc, v\u00fdtvor \u010dlov\u011bka a b\u00edl\u00e1 hmota porcel\u00e1nu, sm\u011bl jsem poc\u00edtit p\u0159\u00edd\u011bl t\u00e9 nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed l\u00e1sky. L\u00e1sku, je\u017e je abstraktn\u00ed dokonalost\u00ed, budoucnost v\u0161ech budoucnost\u00ed, a p\u0159eci i smutek vt\u00edrav\u00e9 bolesti. Pestrost a rozmanitost. Vrchol v\u0161ech po\u017eadovan\u00fdch vrchol\u016f. D\u011bkuji ti. M\u00e1m jej tak lidsky r\u00e1d, a p\u0159esto \u010dlov\u011bkem nejsem. On je v\u0161e, po \u010dem jsem kdy tou\u017eil, to, pro\u010d jsem v\u0161e je\u0161t\u011b po cel\u00e9 v\u011bky v\u011bk\u016f nevzdal a pro co je\u0161t\u011b samou bolest\u00ed m\u00e9 srdce tlu\u010de. Nesp\u011bch\u00e1m. V\u00edm, \u017ee \u010das mne dohon\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Pro l\u00e1sku sv\u00e9mu koni odpou\u0161t\u00edm,<\/em><\/div>\n
\u017ee se tak loud\u00e1, vynech\u00e1v\u00e1 zkraty,<\/em><\/div>\n
pro\u010d by m\u011bl sp\u011bchat, kdy\u017e t\u011b opou\u0161t\u00edm,<\/em><\/div>\n
na sp\u011bch je \u010das a\u017e pojedeme zp\u00e1tky\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: Saj\u00fc & Lorett<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saj\u00fc & Lorett Ned\u011ble, posledn\u00ed Advent Pokoj je st\u00e1le zahalen\u00fd ve tm\u011b, kter\u00e1 ve mn\u011b vzbuzuje pocit pr\u00e1zdnoty, i p\u0159esto\u017ee to moje mal\u00e9 ku\u0159\u00e1tko d\u0159\u00edm\u00e1 na m\u00e9 hrudi. C\u00edt\u00edm jeho chv\u011bn\u00ed, c\u00edt\u00edm jeho chladiv\u00fd dech na sv\u00fdch prsou, a p\u0159esto nejsem<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[287],"tags":[],"class_list":["post-12265","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-advent"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12265","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12265"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12265\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12265"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12265"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12265"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}