{"id":12266,"date":"2010-02-25T18:00:00","date_gmt":"2010-02-25T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12237"},"modified":"2010-02-25T18:00:00","modified_gmt":"2010-02-25T17:00:00","slug":"se-mnou-se-bat-nemusis-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/02\/25\/se-mnou-se-bat-nemusis-3\/","title":{"rendered":"Se mnou se b\u00e1t nemus\u00ed\u0161 3."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill za\u0159adil p\u00e1r jednotliv\u00fdch dokument\u016f do spr\u00e1vn\u00fdch slo\u017eek, vy\u0159\u00eddil asi \u010dty\u0159i telefon\u00e1ty, a to bylo za cel\u00e9 dopoledne v\u0161echno. Jak\u00fd kontrast oproti v\u010derej\u0161ku, kdy se ani nezastavil. P\u0159estal pochodovat bez\u00fa\u010deln\u011b po m\u00edstnosti, posadil se na svou \u017eidli, zapadl do op\u011bradla a zad\u00edval se na strop, p\u0159i tom k\u00fdval nohama sem a tam. Rozvlekl\u00e1 nuda. Tak by popsal dne\u0161n\u00ed den v pr\u00e1ci. Dokonce Tom se na n\u011bj nebyl ani na chvilku pod\u00edvat, aby ho trochu rozpt\u00fdlil. On, na rozd\u00edl od n\u011bj, toti\u017e zam\u011bstnan\u00fd byl. St\u0159\u00eddala se mu jedna sch\u016fzka s klientem za druhou, tak\u017ee se r\u00e1no jen pozdravili a od t\u00e9 doby ho nevid\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
A pro\u010d by ho vlastn\u011b m\u011bl cht\u00edt vid\u011bt? V\u017edy\u0165 to nen\u00ed d\u016fle\u017eit\u00e9, nebo ano? Nevyznal se v sob\u011b. V\u0161echno to, co c\u00edtil, bylo tak moc nov\u00e9. Nevyhled\u00e1val spole\u010dnost druh\u00fdch, ale p\u0159istihl se, \u017ee tou\u017e\u00ed po t\u00e9 Tomov\u011b. Podivn\u00e1 zmatenost, rozechv\u011blost, strach, chu\u0165 dotknout se, obava, \u017ee se sp\u00e1l\u00ed. V\u00ed\u0159ilo toho v n\u011bm tolik a on nev\u011bd\u011bl, co si s t\u00edm po\u010d\u00edt, co to v\u0161echno znamen\u00e1. L\u00edbilo se mu, kdy\u017e ho Tom v\u010dera chytil za ruce. Cht\u011bl by, aby to ud\u011blal znovu. A mohl by to ud\u011blat s\u00e1m? Odstr\u010dil by ho a nebo by nechal jeho dla\u0148 v t\u00e9 sv\u00e9?<\/p>\n<\/div>\n
U\u017e asi po st\u00e9 kouknul na hodiny, kter\u00e9 mu v archivu visely na st\u011bn\u011b. 13:10. V\u010dera ji\u017e touhle dobou odch\u00e1zeli na ob\u011bd a dnes Tom nikde. V\u011bd\u011bl, \u017ee m\u00e1 v kancel\u00e1\u0159i je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 lidi, nechal si pootev\u0159en\u00e9 dve\u0159e, aby vid\u011bl, a\u017e p\u016fjdou pry\u010d. Sta\u010dilo jen vydr\u017eet. On byl ale netrp\u011bliv\u00fd. T\u011b\u0161il se. To snad po m\u00e1min\u011b odchodu neza\u017eil. Pro n\u011bj to bylo jako mal\u00fd z\u00e1zrak, \u017ee Tom cht\u011bl j\u00edt znovu. Domn\u00edval se, \u017ee u\u017e se to opakovat nebude, kdy\u017e se choval tak\u2026 divn\u011b. O to v\u011bt\u0161\u00ed m\u011bl te\u010f radost. P\u0159\u00e1l si nepokazit to.<\/p>\n<\/div>\n
Dve\u0159e naproti p\u0159es chodbu se otev\u0159ely a postupn\u011b z nich vy\u0161lo zhruba p\u011bt lid\u00ed. Zase se zav\u0159ely a Tom op\u011bt nikde. Roztr\u017eit\u011b podup\u00e1val nohou o podlahu. Znovu hodiny. 13:23. A te\u010f se dokonce ozval i jeho \u017ealudek. Hlasit\u00e9 \u0161kr\u010den\u00ed poukazovalo na fakt, \u017ee u\u017e by Bill docela r\u00e1d i n\u011bco sn\u011bdl.<\/div>\n
\n
O p\u00e1r minut pozd\u011bji z nich kone\u010dn\u011b vy\u0161el i Tom. Bill se zavrt\u011bl na \u017eidli. M\u011bl by mu b\u011b\u017eet v \u00fastrety? Nemusel. Tomovy kroky ihned vedly do archivu.<\/div>\n
„Tak m\u016f\u017eeme?“<\/div>\n
„Ano, Tome.“ Ujistil ho Bill a vysko\u010dil na nohy, pusu od ucha k uchu. Obl\u00e9kl si kab\u00e1t a popadl svou kabelku.<\/div>\n
„P\u00e1ni.“ Vydechl Tom naprosto u vytr\u017een\u00ed.<\/div>\n
„Co?“ Zarazil se Bill v p\u016flce pohybu.<\/div>\n
„Ty se usm\u00edv\u00e1\u0161.“ Zkonstatoval Tom. Bylo to k neuv\u011b\u0159en\u00ed. Vypadalo to skoro, jako kdyby vykouklo slunce zpoza mrak\u016f. Bill zrudnul.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026“ Koktnul v rozpac\u00edch. Najednou nev\u011bd\u011bl, jestli je to \u0161patn\u011b nebo dob\u0159e.<\/div>\n
„Nene, to je v po\u0159\u00e1dku. Slu\u0161\u00ed ti to. M\u011bl bys to d\u011blat \u010dast\u011bji.“ Billova \u010derve\u0148 snad je\u0161t\u011b zes\u00edlila. Skousl si ret a zap\u00edchl o\u010di do podlahy. \u00dasm\u011bv na rtech ale z\u016fst\u00e1val. Ne\u0161el zastavit.<\/div>\n
„Tak jdeme.“ Zavelel Tom, kter\u00fd se uvnit\u0159 tetelil blahem. Billova tv\u00e1\u0159 vypadala tak jinak, kdy\u017e ji zdobil \u00fasm\u011bv. Mnohem l\u00e9pe.<\/p>\n<\/div>\n
Otev\u0159el dve\u0159e doko\u0159\u00e1n a nechal Billa proj\u00edt prvn\u00edho.<\/div>\n
„Dnes bych za\u0161el kousek d\u00e1l. Je to asi p\u011bt sedm minut ch\u016fze. M\u00e1m to tam r\u00e1d. D\u011blaj tam dobr\u00fd zape\u010den\u00fd t\u011bstoviny. Co ty na to?“ Seznamoval Billa se sv\u00fdm n\u00e1vrhem, kdy\u017e sj\u00ed\u017ed\u011bli dol\u016f v\u00fdtahem.<\/div>\n
„Jsem pro.“ K\u00fdvnul Bill.<\/p>\n<\/div>\n
Cesta se jim nakonec malinko prot\u00e1hla. Nakukovali do v\u00fdloh r\u016fzn\u00fdch obchod\u016f, kter\u00fdch byla na Friedrich Stra\u03b2e spousta, a nic neopom\u00edjeli komentovat. Bill se neuv\u011b\u0159iteln\u00fdm zp\u016fsobem dok\u00e1zal uvolnit a Tom poznal, \u017ee je docela upov\u00eddan\u00fd. Tedy alespo\u0148 pokud se nakousne t\u00e9ma, kter\u00e9 ho zaj\u00edm\u00e1. M\u00f3da. Kr\u00e1m\u016f s oble\u010den\u00edm m\u00edjeli spoustu a Tom \u017easl, jak\u00fd p\u0159ehled m\u00e1 chlapec o jednotliv\u00fdch zna\u010dk\u00e1ch. On s\u00e1m si neodpustil zastavit se u autosalonu s v\u00e1\u017en\u011b luxusn\u00edmi auty.<\/div>\n
„B\u00f3\u017ee. Jednou si takovouhle super k\u00e1ru po\u0159\u00edd\u00edm.“ Dloubal prstem do skla, ukazuj\u00edc tak na sv\u00e9ho favorita.<\/div>\n
„Hmm,“ prot\u00e1hl Bill nikterak nevzru\u0161en\u011b. On s\u00e1m podobn\u00fd komfort pova\u017eoval za zbyte\u010dnost. Auto ano, ale pro\u010d za n\u011bj d\u00e1vat tak astronomick\u00e9 \u010d\u00e1stky. D\u016fle\u017eit\u00e9 je, \u017ee jezd\u00ed, no ne?<\/div>\n
„Co? Nel\u00edb\u00ed se ti?“<\/div>\n
„Ale jo.“ P\u0159iznal Bill. „Takhle na kouk\u00e1n\u00ed. Ale jezdit bych v n\u011bm nemusel. Mysl\u00edm, \u017ee by mi ho ukradli p\u0159\u00edmo zpod zadku.“ Tom se rozesm\u00e1l.<\/div>\n
„Hej, nezm\u00ednil ses, \u017ee um\u00ed\u0161 bejt i vtipnej.“<\/p>\n<\/div>\n
Bill se zazubil.<\/div>\n
„Spoustu toho o mn\u011b je\u0161t\u011b nev\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„To je pravda.“ Zv\u00e1\u017en\u011bl Tom. Hned se ale zase potm\u011b\u0161ile uculil. „S t\u00edm bychom m\u011bli n\u011bco ud\u011blat. Tak\u017ee mi pov\u011bz, Bille, m\u00e1\u0161 n\u011bjakou holku?“ Vyp\u00e1lil na rovinu ot\u00e1zku, kter\u00e1 ho u\u017e del\u0161\u00ed \u010das p\u00e1lila na jazyku. Nepo\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee by Bill \u0159ekl ano. Cht\u011bl se ale n\u011bjak oklikou dop\u00eddit toho, koho \u010dernovl\u00e1sek vlastn\u011b up\u0159ednost\u0148uje.<\/div>\n
„Ne.“ Nic rozvit\u011bj\u0161\u00edho. Tom tedy pokra\u010doval d\u00e1l.<\/div>\n
„A l\u00edb\u00ed se ti n\u011bjak\u00e1?“<\/div>\n
„Ani ne.“ Dostalo se mu odpov\u011bdi. Bill ne\u010dekal na to, a\u017e Tom st\u0159el\u00ed dal\u0161\u00ed dotaz a pomalou ch\u016fz\u00ed se od autosalonu roze\u0161el sm\u011brem, kde m\u011bla b\u00fdt restaurace, ke kter\u00e9 se vydali. P\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli by tohle t\u00e9ma m\u011bl stopnout, proto\u017ee k n\u011bmu v podstat\u011b nebylo co \u0159\u00edct. Nikdy \u017e\u00e1dnou nem\u011bl, ani ho to nenutilo se za holkama ot\u00e1\u010det. Ne\u0159e\u0161il to. Stejn\u011b nikdy nebyla p\u0159\u00edle\u017eitost, ani by to nefungovalo. On p\u0159eci nechodil ven. Nemohl\u2026 Na druhou stranu, pro\u010d si o tom nepopov\u00eddat? Cht\u011bl b\u00fdt k Tomovi up\u0159\u00edmn\u00fd, cht\u011bl v sob\u011b p\u0159ekonat strach a alespo\u0148 s t\u00edmhle \u010dlov\u011bkem se neb\u00e1t mluvit o \u010demkoli.<\/p>\n<\/div>\n
„A tak n\u011bkdo jin\u00fd se ti l\u00edb\u00ed?“ Nevzd\u00e1val se Tom.<\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161?“ Cht\u011bl v\u011bd\u011bt.<\/div>\n
„No\u2026 nemusej se ti l\u00edbit zrovna d\u011bv\u010data. Jsou i jin\u00fd mo\u017enosti. Mysl\u00edm t\u0159eba kluci. Klidn\u011b mi to \u0159ekni. Na tom nen\u00ed nic \u0161patn\u00e9ho.“ Bill se zastavil a zad\u00edval se na Toma. Nev\u011bd\u011bl, co odpov\u011bd\u011bt. Cht\u011bl vyhrknout, \u017ee se mu l\u00edb\u00ed jeden kluk, ale to mu nep\u0159ipadalo p\u0159\u00edli\u0161 vhodn\u00e9.<\/div>\n
„Nev\u00edm.“ \u0158ekl nakonec. Toma to zarazilo.<\/div>\n
„Jak nev\u00ed\u0161? Je ti dva a dvacet. To jsi snad nikdy s nik\u00fdm\u2026“ Ustrnul a vykulil o\u010di, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee je tu i tahle mo\u017enost.<\/div>\n
„Vlastn\u011b\u2026 ne.“ Potvrdil mu to Bill. Tedy, jen to ti\u0161e ku\u0148knul. Za\u010d\u00ednal si p\u0159ipadat malinko trapn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Tom chv\u00edli ml\u010del. Honem nev\u011bd\u011bl, jak na to reagovat.<\/div>\n
„Je to divn\u00fd. J\u00e1 v\u00edm.“ Stihl mezit\u00edm promluvit Bill.<\/div>\n
„Nene, to v\u016fbec ne.“ Vyvracel mu to o p\u0159ekot. „Jen trochu neobvykl\u00fd, ale nic, za co by ses musel styd\u011bt.“ Uji\u0161\u0165oval ho. „Tak\u017ee\u2026 ty ani netu\u0161\u00ed\u0161, jestli m\u00e1\u0161 rad\u0161i kluky nebo holky?“ Pokra\u010doval v tom mlad\u00fd pr\u00e1vn\u00edk d\u00e1l. U\u017e se sta\u010dil malinko oklepat ze zji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee Bill je ve sv\u00e9m v\u011bku dle v\u0161eho panic, a hodlal ho p\u0159im\u011bt alespo\u0148 k tomu, aby si vybral orientaci. A v\u017edy\u0165 ono to ani tolik p\u0159ekvapiv\u00e9 nebylo, kdy\u017e se nad t\u00edm malinko zamyslel. Jak by v\u016fbec takhle plach\u00fd kluk mohl navazovat vztahy? M\u011blo ho to napadnout samotn\u00e9ho.<\/p>\n<\/div>\n
Bill nakr\u010dil \u010delo a o\u0161il se.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1\u2026 nejsem si jist\u00fd\u2026 asi nejsp\u00ed\u0161\u2026 kluci?“ Vyslovil to tak, jako by se snad na to Toma ptal.<\/div>\n
„OK,“ zubil se Tom. „Kdy\u017e si do\u0161el k t\u00e9hle domn\u011bnce, tak to znamen\u00e1, \u017ee t\u011b k tomu muselo n\u011bco nav\u00e9st. Tak\u017ee na rovinu. Co p\u0159esn\u011b to bylo? N\u011bkdy se ti n\u011bco zd\u00e1lo, nebo si na n\u011bkoho mysl\u00ed\u0161? Pov\u011bz. V\u00e1\u017en\u011b se ti nikdy nikdo nel\u00edbil?“ Tom nepozn\u00e1val s\u00e1m sebe. Takov\u00e9hle neodbytn\u00e9 dot\u00edr\u00e1n\u00ed nem\u011bl ve zvyku. On ale tak moc cht\u011bl zn\u00e1t svoje p\u0159\u00edpadn\u00e9 \u0161ance.<\/div>\n
„To je t\u011b\u017ek\u00fd\u2026 u\u017e toho, pros\u00edm, rad\u011bji nechme.“ Rezignoval Bill a sv\u011bsil ramena. Cht\u011bl b\u00fdt sice up\u0159\u00edmn\u00fd, ale z\u00e1rove\u0148 nebyl p\u0159ipraven\u00fd j\u00edt s pravdou ven. Stejn\u011b by byl nakonec jenom zklam\u00e1n\u00edm. Tak jako pro v\u0161echny.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b.“ Zamumlal Tom a oba se zase dali do ch\u016fze.<\/p>\n<\/div>\n
U\u0161li p\u00e1r metr\u016f a Tom uc\u00edtil na sv\u00e9 ruce dotek. Kouknul se na Billa. Ten se ale d\u00edval p\u0159ed sebe, \u0161el klidn\u011b d\u00e1l, nenech\u00e1vaj\u00edc na sob\u011b nic zn\u00e1t, ale jeho ruka hmatala po t\u00e9 Tomov\u011b. Mu\u017ei s cop\u00e1nky se cht\u011blo za\u010d\u00edt v\u00fdskat a k\u0159i\u010det nesm\u00edrnou radost\u00ed. To by ale nejsp\u00ed\u0161 vylekal nejen Billa, ale i p\u016flku lid\u00ed na ulici. Ovl\u00e1dl se tedy. Po tom, co Bill tak utnul jejich rozhovor, byl zklaman\u00fd. Domn\u00edval se, \u017ee je bez \u0161ance. A najednou svitla \u00fa\u017easn\u00e1 jisk\u0159i\u010dka nad\u011bje. Bylo mu jedno, \u017ee by je mohl zahl\u00e9dnout n\u011bkdo, p\u0159ed k\u00fdm by to \u0161patn\u011b vysv\u011btloval. Jednodu\u0161e nechal Billovu drobnou ruku vklouznout do sv\u00e9 dlan\u011b a h\u0159ejiv\u011b ji stisknul. Ani jeden zbytek cesty k restauraci nepromluvil. Na to ten pocit z doteku byl pro n\u011b p\u0159\u00edli\u0161 intenzivn\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Necht\u011bl bys j\u00edt dnes po pr\u00e1ci trochu nakupovat?“ Ptal se Tom, kdy\u017e se na konci pracovn\u00edho t\u00fddne vraceli z poledn\u00ed pauzy. „Pak bychom si t\u0159eba mohli zaj\u00edt do kina a j\u00e1 bych t\u011b ve\u010der hodil dom\u016f. Co ty na to?“ Tom si p\u0159\u00e1l s Billem str\u00e1vit trochu v\u00edce \u010dasu, ne\u017e byla jen kr\u00e1tk\u00e1 doba, kterou spolu byli p\u0159i ob\u011bd\u011b. Nav\u00edc mu p\u0159ipadalo, \u017ee za ten t\u00fdden si na n\u011bj \u010dernovl\u00e1sek natolik zvyknul, \u017ee by mohl souhlasit. Troufl by si i tvrdit, \u017ee si ho obl\u00edbil. Necht\u011bl ale rad\u011bji zat\u00edm p\u0159edb\u00edhat ud\u00e1lostem. Krom ob\u010dasn\u00e9ho dr\u017een\u00ed se za ruce, o kter\u00e9m stejn\u011b nemluvili, pro\u010d se d\u011bje, nem\u011bl nic, co by ho utvrdilo v tom, \u017ee by t\u0159eba mohl ud\u011blat dal\u0161\u00ed mal\u00fd kr\u016f\u010dek kup\u0159edu. Tou\u017eil po polibku. Nem\u011bl k n\u011bmu ale dostatek kur\u00e1\u017ee. D\u011bsila ho p\u0159edstava, \u017ee by ho Bill neop\u011btoval a st\u00e1hnul se zp\u011bt do sv\u00e9 ulity, ve kter\u00e9 byl schovan\u00fd, kdy\u017e ho v pond\u011bl\u00ed poznal. I tak prozat\u00edm jen nesm\u011ble vykukoval ven. Sta\u010dila by drobnost a vypla\u0161il by ho.<\/div>\n
„P\u016fjdu r\u00e1d.“ Sl\u00edbil Bill k jeho neskonal\u00e9mu pot\u011b\u0161en\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
T\u011bch zbyl\u00fdch p\u00e1r hodin Tom v kancel\u00e1\u0159i prosed\u011bl jako na trn\u00ed. \u0160patn\u011b se soust\u0159edil a my\u0161lenky mu neust\u00e1le ul\u00edt\u00e1valy za dve\u0159e p\u0159es chodbu, kde sed\u011bl za sv\u00fdm stolem Bill. S hr\u016fzou si uv\u011bdomil, \u017ee jestli to takhle p\u016fjde d\u00e1l, tak nebude v\u016fbec schopn\u00fd pracovat. M\u011bl by se p\u0159estat chovat jako puber\u0165\u00e1k a za\u010d\u00edt se koncentrovat. Bude se muset nau\u010dit od sebe striktn\u011b odd\u011blovat pracovn\u00ed povinnosti a pauzy na ob\u011bd, s voln\u00fdm \u010dasem po pracovn\u00ed dob\u011b, jinak to z jeho kari\u00e9rou p\u016fjde p\u011bkn\u011b z kopce.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e se mu s vyp\u011bt\u00edm ve\u0161ker\u00e9ho \u00fasil\u00ed povedlo dod\u011blat v\u0161e nezbytn\u00e9, \u00falevn\u011b zastr\u010dil posledn\u00ed desky do \u0161upl\u00edku a p\u0159e\u0161el k mal\u00e9 sk\u0159\u00edni v rohu, kam odkl\u00e1dal sv\u00e9 oble\u010den\u00ed a jin\u00e9 osobn\u00ed v\u011bci, kter\u00e9 nenech\u00e1val jen tak povalovat po kancel\u00e1\u0159i na o\u010d\u00edch klient\u016fm. Tak trochu po\u010d\u00edtal s dne\u0161n\u00edm odpoledn\u00edm programem u\u017e r\u00e1no, kdy\u017e se chystal do pr\u00e1ce, tak\u017ee si s sebou vzal pohodln\u011bj\u0161\u00ed oble\u010den\u00ed, aby se d\u00e1l nemusel ma\u010dkat v obleku, kter\u00fd s oblibou zrovinka nenosil. Bohu\u017eel jeho zam\u011bstn\u00e1n\u00ed to vy\u017eadovalo. Ze v\u0161eho se svl\u00e9kl a naskl\u00e1dal to do p\u0159ipraven\u00e9 ta\u0161ky. Nijak ho netr\u00e1pilo, \u017ee to poma\u010dk\u00e1. Stejn\u011b se to chystal vz\u00edt do \u010dist\u00edrny. Na nohy nat\u00e1hl voln\u00e9 sv\u011btl\u00e9 rifle, na sebe \u010dern\u00e9 tri\u010dko s b\u00edl\u00fdm potiskem, b\u00edlou mikinu s kapucou a p\u0159es to si vzal je\u0161t\u011b \u010dernou ko\u017eenou bundu. Tenisky ve stejn\u00fdch barv\u00e1ch a na hlavu \u010dern\u00fd \u0161\u00e1tek. Pen\u011b\u017eenku, mobil, kl\u00ed\u010de od auta a domu narval do kapes, v kter\u00fdch bylo v tomhle oble\u010den\u00ed dostatek m\u00edsta, a do ruky popadl ta\u0161ku se svle\u010den\u00fdmi v\u011bcmi. Zamkl za sebou dve\u0159e od sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159e a ve\u0161el za Billem.<\/p>\n<\/div>\n
\u010cernovlas\u00fd chlapec zvedl hlavu od po\u010d\u00edta\u010de, kdy\u017e zaregistroval, \u017ee do m\u00edstnosti n\u011bkdo ve\u0161el a v prvn\u00ed vte\u0159in\u011b sebou trhnul \u00falekem. Pak v tom cizinci poznal Toma a m\u00edrn\u011b mu poklesla \u010delist.<\/div>\n
„P\u00e1ni.“ Ohromen\u00fd ze sebe vypustil. „V\u016fbec jsem t\u011b nepoznal.“<\/div>\n
„A l\u00edb\u00ed?“ Cht\u011bl v\u011bd\u011bt Tom a oto\u010dil se kolem sv\u00e9 osy.<\/div>\n
„Moc.“ Ujistil ho Bill. „Je to\u2026 jin\u00fd. Ale slu\u0161\u00ed ti to.“<\/div>\n
„To jsem r\u00e1d.“ Zap\u00fd\u0159il se Tom. Byl polichocen\u00fd. A taky cht\u011bl Billovi uk\u00e1zat svoji p\u0159irozenou str\u00e1nku, ne jen toho pr\u00e1vn\u00edka v uhlazen\u00fdch hadrech.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak to zabal a vyr\u00e1\u017e\u00edme.“ Popohnal ho.<\/div>\n
„Vte\u0159inku.“ Vy\u017e\u00e1dal si Bill a rychle za\u010dal zav\u00edrat programy, kter\u00e9 m\u011bl v po\u010d\u00edta\u010di otev\u0159en\u00e9, pak ho je\u0161t\u011b vypnul, porovnal kancel\u00e1\u0159sk\u00e9 pot\u0159eby, co se mu povalovaly po stole, a u\u017e si bral od Toma sv\u016fj kab\u00e1t, kter\u00fd mu zat\u00edm mlad\u00fd mu\u017e vyt\u00e1hl ze sk\u0159\u00edn\u011b spolu s jeho ta\u0161kou. Bill si ho ani nesta\u010dil zapnout a u\u017e ho Tom vystrkoval ze dve\u0159\u00ed. Byl netrp\u011bliv\u00fd. T\u011b\u0161il se jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Na chodb\u011b na\u0161t\u011bst\u00ed nikoho nepotkali. Ka\u017ed\u00fd odsud v p\u00e1tek ut\u00edkal co nejd\u0159\u00edv to bylo mo\u017en\u00e9. Bill se Toma chytil za ruku u\u017e ve v\u00fdtahu a takhle spolu do\u0161li a\u017e na m\u00edsto, kde m\u011bl Tom zaparkovan\u00e9 auto. Na zadn\u00ed sedalo odhodil ta\u0161ku s pr\u00e1dlem, pak otev\u0159el dve\u0159e u spolujezdce a p\u0159idr\u017eel je Billovi, aby mohl pohodln\u011b nastoupit. S\u00e1m se usadil za volantem a oto\u010dil kl\u00ed\u010dkem v zapalov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Jel bych na Kurf\u00fcrstendamm. Pot\u0159ebuju n\u011bjak\u00e9 nov\u00e9 oble\u010den\u00ed a tam je toho nejv\u00edc na jednom m\u00edst\u011b, co ty na to?“<\/div>\n
„Klidn\u011b. Tam je to docela fajn.“ Nenam\u00edtal nic Bill. Sice nechod\u00edval ven za \u00fa\u010delem z\u00e1bavy s p\u0159\u00e1teli, ale co m\u011bl ve m\u011bst\u011b prochozen\u00e9, byla dobr\u00e1 m\u00edsta, kde se dalo nakupovat.<\/p>\n<\/div>\n
A te\u010f, kdy\u017e k tomu m\u011bl spole\u010dn\u00edka, to byla o to v\u011bt\u0161\u00ed z\u00e1bava. Z\u00e1\u0159ily mu o\u010di, kdy\u017e se vrhal na stojany pln\u00e9 kus\u016f od\u011bv\u016f, kter\u00e9 shled\u00e1val cool. V\u0161echno to nad\u0161en\u011b ukazoval Tomovi, odb\u00edhal do zku\u0161ebn\u00edch kabinek, a pak po n\u011bm cht\u011bl hodnocen\u00ed, jak vypad\u00e1. A Tom se jen bez\u00fat\u011b\u0161n\u011b hryzal do rtu. Vsadil by se, \u017ee to \u010dernovlas\u00e9 pt\u00e1\u010de nem\u011blo ani po tuchy, jak moc sexy je, kdy\u017e se p\u0159ed n\u00edm nat\u0159\u00e1s\u00e1 p\u0159ed zrcadly v kabin\u00e1ch v tom nov\u00e9m oble\u010den\u00ed. Sv\u00fdm zp\u016fsobem byl vy\u0159\u00edzen\u00fd a \u0161\u0165astn\u00fd z\u00e1rove\u0148. \u0160\u0165astn\u00fd z Billa, \u017ee je tu s n\u00edm, sm\u011bje se nahlas, vyjad\u0159uje svoje nad\u0161en\u00ed a radost, ve tv\u00e1\u0159i \u017e\u00e1dn\u00e1 ustra\u0161enost nebo chmury. Dostal se do sv\u011bta, kde v\u0161echno, co ho kdy tr\u00e1pilo, mizelo.<\/p>\n<\/div>\n
Po dvou hodin\u00e1ch se vraceli k autu, obt\u011b\u017ek\u00e1ni spoustou ta\u0161ek. Z toho jen nepatrn\u00e1 \u010d\u00e1st jejich obsahu pat\u0159ila Tomovi.<\/div>\n
„Ty sis toho ale moc nekoupil.“ V\u0161imnul si Bill, kdy\u017e to v\u0161echno spolu skl\u00e1dali do kufru.<\/div>\n
„Jo, pot\u0159eboval jsem hlavn\u011b n\u011bjak\u00fd nudn\u00fd hadry do pr\u00e1ce a na obchody k tomu pot\u0159ebn\u00fd se n\u011bjak nedostalo.“ Vysv\u011btlil Tom.<\/div>\n
„Aha.“<\/div>\n
„Ale jestli z toho nejse\u0161 je\u0161t\u011b otr\u00e1ven\u00fd, tak nen\u00ed moc pozd\u011b.“ Kouknul Tom na sv\u00e9 n\u00e1ramkov\u00e9 hodinky. „M\u016f\u017eem zasko\u010dit skoupit p\u00e1r sak, a pak se p\u0159esunout do toho kina.“<\/div>\n
„To by \u0161lo.“ K\u00fdvl Bill.<\/p>\n<\/div>\n
Z kr\u00e1mu vych\u00e1zeli b\u011bhem p\u016fl hodinky. Tom si velice rychle vybral asi t\u0159i saka, do toho ko\u0161ile s kravatou a p\u00e1r kalhot. Tohle oble\u010den\u00ed nenakupoval moc r\u00e1d, tak\u017ee jeho v\u00fdb\u011bru ani nev\u011bnoval nijak p\u0159\u00edli\u0161n\u011b zdlouhavou pozornost. Muselo jen splnit \u00fa\u010del. A stejn\u011b v\u0161echny ty obleky vypadaly skoro stejn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Bill si hrcnul do auta a zapnul si p\u00e1s. Posko\u010dil si na seda\u010dce a zatleskal rukama. Tom to cel\u00e9 pozoroval.<\/div>\n
„D\u011bje se n\u011bco?“ Pobaven\u011b se do\u017eadoval v\u011bd\u011bt.<\/div>\n
„Jo.“ Vypadlo z Billa. „T\u011b\u0161\u00edm se. Dlouho jsem v kin\u011b nebyl.“<\/div>\n
„Aha.“ Zasm\u00e1l se Tom a nastartoval. „Tak to mus\u00edme honem napravit. A koup\u00edme si k tomu spoustu popcornu a k\u00fdbl coly.“ Vyjmenov\u00e1val. Bill zaplesal a tlesknul si znovu.<\/div>\n
„Jup\u00ed! Popcorn! D\u011bkuju, Tomi.“ Vyhrknul a v t\u00e9 radostn\u00e9 euforii se nahnul k Tomovi a pol\u00edbil ho na tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Za m\u00e1lo.“ Vypravil ze sebe Tom po chv\u00edli a k\u0159e\u010dovit\u011b sev\u0159el volant. Jinak tu toti\u017e visela hrozba, \u017ee se neudr\u017e\u00ed a bude mu tu pusu cht\u00edt vr\u00e1tit, ale v mnohem v\u011bt\u0161\u00edm m\u011b\u0159\u00edtku a nejsp\u00ed\u0161 by to nebylo na tv\u00e1\u0159. A rozhodn\u011b tak\u00e9 nepochyboval o tom, \u017ee z takhle uvoln\u011bn\u00fdm Billem je p\u0159ed nimi je\u0161t\u011b docela zaj\u00edmav\u00fd zbytek ve\u010dera.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki Bill za\u0159adil p\u00e1r jednotliv\u00fdch dokument\u016f do spr\u00e1vn\u00fdch slo\u017eek, vy\u0159\u00eddil asi \u010dty\u0159i telefon\u00e1ty, a to bylo za cel\u00e9 dopoledne v\u0161echno. Jak\u00fd kontrast oproti v\u010derej\u0161ku, kdy se ani nezastavil. P\u0159estal pochodovat bez\u00fa\u010deln\u011b po m\u00edstnosti, posadil se na svou \u017eidli, zapadl do op\u011bradla<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[309],"tags":[],"class_list":["post-12266","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-se-mnou-se-bat-nemusis"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12266","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12266"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12266\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12266"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12266"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12266"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}