{"id":12268,"date":"2010-02-25T17:00:00","date_gmt":"2010-02-25T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12239"},"modified":"2010-02-25T17:00:00","modified_gmt":"2010-02-25T16:00:00","slug":"humanoid-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/02\/25\/humanoid-2\/","title":{"rendered":"Humanoid 2."},"content":{"rendered":"
autor: T\u00fdnka<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
P\u00e1tek. P\u0159i\u0161el dom\u016f, otev\u0159el k\u00f3dovan\u00e9 dve\u0159e. Svl\u00e9kl se. V dom\u011b bylo ticho. \u017d\u00e1dn\u00fd obvykl\u00fd pozdrav od Billa. Scotty spal schoulen\u00fd ve sv\u00e9m pel\u00ed\u0161ku a jen l\u00edn\u011b zvedl hlavu. Tom se pod\u00edval na hodinky. Ano, dnes byl doma o n\u011bco d\u0159\u00edv ne\u017e jindy, mo\u017en\u00e1 proto na n\u011bj Bill ne\u010dekal ve dve\u0159\u00edch. Pokr\u010dil rameny a ve\u0161el. V\u0161echno bylo perfektn\u011b uklizen\u00e9. Podlaha se leskla, n\u00e1dob\u00ed bylo \u00fahledn\u011b p\u0159erovnan\u00e9 podle velikosti, pol\u0161t\u00e1\u0159ky vyrovnan\u00e9 podle barev a ve\u0161ker\u00e9 v\u011bci vy\u010di\u0161t\u011bn\u00e9 od prachu. Ale Billa nikde nevid\u011bl. Odlo\u017eil kytaru, co m\u011bl na z\u00e1dech a vydal se prozkoumat zbytek domu, mo\u017en\u00e1 bude jeho Humanoid n\u011bkde tam. Potichu kr\u00e1\u010del b\u00edlou chodbou, ve\u0161el do lo\u017enice. Bill pr\u00e1v\u011b stlal postel a ti\u0161e si u toho zp\u00edval jakousi melodii. Tom se podivil. Roboti si m\u016f\u017eou zp\u00edvat? Um\u011bj\u00ed si zp\u00edvat?<\/div>\n
„Ahoj,“ pozdravil a nechal svoje my\u0161lenky odplout kamsi do nezn\u00e1ma.<\/div>\n
„P\u0159eji kr\u00e1sn\u00fd den. Dnes je 18. \u010dervna, patn\u00e1ct hodin, t\u0159icet p\u011bt minut a dvacet sedm sekund p\u0159esn\u011b. Pros\u00edm zadejte \u00fakol,“ Tomova p\u00e1te\u010dn\u00ed n\u00e1lada poklesla kamsi k bodu mrazu. Tohle je snad hor\u0161\u00ed ne\u017e ten pes, co si ho ani nev\u0161imne. Je to jako mluvit se zd\u00ed. Nebo s po\u010d\u00edta\u010dem. Ale co by vlastn\u011b cht\u011bl. V\u017edy\u0165 on mluv\u00ed pr\u00e1v\u011b s n\u00edm. Pov\u00edd\u00e1 si jen s kupou desti\u010dek a dr\u00e1tk\u016f v iluzi lidsk\u00e9ho t\u011bla.<\/div>\n
„To jsem fakt pot\u0159eboval, aby se mnou n\u011bkdo takhle mluvil,“ povzdechl a sedl si na ustlanou postel. „Co sis to zp\u00edval?“ Bill nep\u0159\u00edtomn\u011b z\u00edral p\u0159ed sebe.<\/div>\n
„Nezp\u00edval jsem si,“ odv\u011btil a p\u0159esunul se k oknu, u kter\u00e9ho za\u010dal upravovat z\u00e1clony.<\/div>\n
„Ale ano, zp\u00edval, j\u00e1 t\u011b sly\u0161el,“ robot z\u016fstal nehnut\u011b st\u00e1t na m\u00edst\u011b.<\/div>\n
„N\u011bkde jsem to sly\u0161el a ulo\u017eil na sv\u016fj harddisk,“ odpov\u011bd\u011bl klidn\u011b a d\u00e1l se v\u011bnoval sv\u00e9 pr\u00e1ci. Tom sledoval jeho dlouh\u00e9 prsty, jak si hraj\u00ed s b\u00edlou krajkou. M\u011bl kr\u00e1sn\u00e9 ruce. Bez chybi\u010dky.<\/div>\n
„Zazp\u00edv\u00e1\u0161 mi to znova a j\u00e1 se to nau\u010d\u00edm zahr\u00e1t, co ty na to?“ Bill se oto\u010dil k n\u011bmu a up\u0159en\u011b se d\u00edval kamsi do st\u011bny.<\/div>\n
„Zadejte \u00fadaje, kdy m\u00e1 b\u00fdt \u00fakol proveden.“ Tomovi se zkrabatilo \u010delo. Tahle um\u011bl\u00e1 \u0159e\u010d, kterou na n\u011bj Bill mluvil, mu byla nep\u0159\u00edjemn\u00e1. C\u00edtil p\u0159i t\u011bch slovech naprost\u00fd chlad. A p\u0159itom on jen necht\u011bl b\u00fdt s\u00e1m. Tohle bylo mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Nech\u00e1me to b\u00fdt,“ m\u00e1vl rukou a ode\u0161el.<\/div>\n
\n
Bill sed\u011bl v kuchyni u stolu a p\u0159ipravoval ve\u010de\u0159i, kterou mu Tom zadal. Scotty honil po dom\u011b p\u00edskac\u00ed hra\u010dku a Tom sed\u011bl na pohovce, nep\u0159\u00edtomn\u011b z\u00edraj\u00edc z okna. Byl s\u00e1m. Zase si p\u0159ipadal tak stra\u0161n\u011b s\u00e1m. Ale p\u0159itom nebyl. M\u011bl Billa. M\u011bl robota, kter\u00fd mu d\u011blal spole\u010dnost. Za cel\u00fd den na n\u011bj promluvil p\u00e1r slov v \u0161ifr\u00e1ch, kter\u00e9 Tom snad ani sly\u0161et necht\u011bl. V\u011bty jako: „Zadejte \u00fakol, p\u0159esn\u00e9 sou\u0159adnice\u2026“ u\u017e nevn\u00edmal. P\u0159em\u00edtal, pro\u010d nem\u016f\u017ee b\u00fdt s\u017eit\u00fd se sv\u00fdm Humanoidem tak, jako ostatn\u00ed lid\u00e9. Mo\u017en\u00e1 toho chce po um\u011bl\u00e9m \u010dlov\u011bku a\u017e moc. Mo\u017en\u00e1 cht\u011bl jen city. Jen aby ho m\u011bl n\u011bkdo r\u00e1d. A na to si nevybral pr\u00e1v\u011b to spr\u00e1vn\u00e9. Kupa \u0161rotu ho nikdy nem\u016f\u017ee milovat. Nebo ano?
„V tom obchod\u011b \u0159\u00edkali, \u017ee m\u00e1\u0161 zabudovan\u00fd vn\u00edm\u00e1n\u00ed pocit\u016f. N\u011bjak jsem to je\u0161t\u011b neobjevil,“ mluvil ti\u0161e k Billovi, kter\u00fd se v\u011bnoval loup\u00e1n\u00ed cibule. Toma zarazilo, jak se u toho skoro ani nepohnul. V\u017edycky, kdy\u017e kr\u00e1jel nebo loupal cibuli on s\u00e1m, tekly mu slzy jako p\u0159i hysterick\u00e9m pl\u00e1\u010di. Bill nic. Uv\u011bdomoval si, jak moc je tenhle sv\u011bt um\u011bl\u00fd. Nem\u011bl to r\u00e1d. „Uka\u017e, ud\u011bl\u00e1m to s\u00e1m,“ popostr\u010dil Billa od stolu a za\u010dal kr\u00e1jet. Do o\u010d\u00ed se mu nahrnuly slzy, jak jej cibule \u0161t\u00edpala. „Div\u00edm se, \u017ee kdy\u017e u\u017e vynalezli roboty, pro\u010d nevynaleznou i nebre\u010d\u00edc\u00ed cibuli\u2026“ mumlal si pro sebe a slzi\u010dky mu tekly po tv\u00e1\u0159\u00edch.<\/div>\n
„Va\u0161e pocity jsou \u0161patn\u00e9. Identifikuji pl\u00e1\u010d. P\u0159\u00edznak deprese. M\u00e1m vybrat vhodn\u00e9 antidepresivum?“ Tom proto\u010dil uslzen\u00e9 o\u010di. M\u011bl chu\u0165 mu tu cibuli nacpat do nosu, aby rozeznal pl\u00e1\u010d ze smutku a slzy p\u0159i kr\u00e1jen\u00ed cibule.<\/div>\n
„Panebo\u017ee!!“ zak\u0159i\u010del, hodil cibul\u00ed o ze\u010f a utekl do lo\u017enice. Sedl si na postel a civ\u011bl do zdi. „Pro\u010d jsem si, j\u00e1 v\u016fl, kupoval blb\u00fdho robota!!“ nad\u00e1val s\u00e1m sob\u011b a slzy se mu hrnuly do o\u010d\u00ed. Byl tak s\u00e1m. Tak stra\u0161n\u011b s\u00e1m a nev\u011bd\u011bl, jak z toho ven. A ta kupa \u0161rotu mu to je\u0161t\u011b zt\u011b\u017eovala. „Bille!“ zaje\u010del a Humanoid poslu\u0161n\u011b p\u0159icupital. Cht\u011bl ho rozb\u00edt na kousky, nebo alespo\u0148 vypnout, rozlo\u017eit a zav\u0159\u00edt zp\u00e1tky do t\u00e9 bedny. D\u00edval se na n\u011bj, jak stoj\u00ed mezi dve\u0159mi a c\u00edtil, jak se jeho vztek m\u011bn\u00ed v l\u00edtost. On byl vlastn\u011b ten \u0161\u0165astn\u00fd. To on by si nem\u011bl na nic st\u011b\u017eovat. Proto\u017ee on mohl d\u00fdchat vzduch, bilo mu v hrudi srdce, a dokonce si v tu chv\u00edli uv\u011bdomoval i to, \u017ee je r\u00e1d, jak pro\u017e\u00edv\u00e1 sv\u00e9 pocity. \u017de on v\u00ed, co je vztek. V\u00ed, co je l\u00e1ska, a v\u00ed, co je samota. To o Billovi \u0159\u00edct nemohl. Ten nikdy nepozn\u00e1 jak\u00e9 to je, c\u00edtit se s\u00e1m proti cel\u00e9mu sv\u011btu. Nikdy nebude v\u011bd\u011bt, jak zah\u0159eje ob\u011bt\u00ed\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Tom poklepal vedle sebe na postel a Bill si poslu\u0161n\u011b sedl. Z\u00edral kamsi p\u0159ed sebe. Pak se pomalu oto\u010dil na Toma. A d\u00edval se mu zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Bille, m\u016f\u017ee\u0161\u2026 m\u016f\u017ee\u0161 m\u011b obejmout?“ za\u0161eptal. Robot nat\u00e1hl sv\u00e9 k\u0159ehk\u00e9 ru\u010dky a sev\u0159el Toma v objet\u00ed. Bylo to tak absurdn\u00ed, nechat se konej\u0161it n\u011b\u010d\u00edm, co ani nev\u00ed o tom, \u017ee v\u00e1s ut\u011b\u0161uje. Ale on byl r\u00e1d i za tohle. U\u017e dlouho ho nikdo nep\u0159itiskl k sob\u011b. U\u017e dlouho nec\u00edtil, jak\u00e9 to je, b\u00fdt n\u011bkomu nabl\u00edzku. A nez\u00e1le\u017eelo, jestli v\u00e1s tiskne robot nebo \u010dlov\u011bk, kter\u00e9mu na citech nez\u00e1le\u017e\u00ed. A takov\u00ed byli skoro v\u0161ichni. Tomovi po tv\u00e1\u0159\u00edch tekly slzy. V\u00ed\u010dka m\u011bl zav\u0159en\u00e1 a c\u00edtil, jak ho slan\u00e9 kapky p\u00e1l\u00ed na rtech. Zaregistroval, \u017ee Bill zamrkal. Zvedl hlavu. Jeho o\u010di byly kaln\u00e9. Jakoby zalit\u00e9 slzami.<\/div>\n
„Copak ty snad um\u00ed\u0161 simulovat i depku?“ musel se nad t\u00edm trochu pousm\u00e1t. Bill nep\u0159\u00edtomn\u011b civ\u011bl. Znovu zamrkal a po porcel\u00e1nov\u00e9 pleti se svezly dv\u011b slan\u00e9 perly. Tom koukal s vykulen\u00fdma o\u010dima. Asi m\u00e1 v\u00e1\u017en\u011b tenhle Humanoid nainstalovan\u00e9 vn\u00edm\u00e1n\u00ed pocit\u016f, proto\u017ee jinak si to nedovedl vysv\u011btlit. Bill ho st\u00e1le obj\u00edmal. Pak lehce polo\u017eil hlavu na Tomovo rameno.<\/div>\n
„Nechci nic \u0159\u00edkat.“ Proklouzlo mezi Billov\u00fdmi rty. Tom nic nech\u00e1pal. Jeho robot o\u017eil? Nebo se v n\u011bm zapnul n\u011bjak\u00fd tajn\u00fd program, na kter\u00fd zat\u00edm nep\u0159i\u0161el? Nebo se prost\u011b vzbou\u0159il proti sv\u00fdm naprogramovan\u00fdm vlastnostem? Hlavou mu b\u011bhala spousta ot\u00e1zek. Ale nechal je zam\u010den\u00e9 za sv\u00fdmi rty. Lehl si na postel, Bill vedle n\u011bho. D\u00edval se kamsi do tmy a hladil Billovy \u010dern\u00e9 vlasy. Jeho Humanoid jen p\u0159iv\u00edral v\u00ed\u010dka. Zd\u00e1lo se, \u017ee us\u00edn\u00e1\u2026.<\/p>\n<\/div>\n
autor: T\u00fdnka<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Klikni na anketu, d\u00edky J. :o)<\/em><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: T\u00fdnka P\u00e1tek. P\u0159i\u0161el dom\u016f, otev\u0159el k\u00f3dovan\u00e9 dve\u0159e. Svl\u00e9kl se. V dom\u011b bylo ticho. \u017d\u00e1dn\u00fd obvykl\u00fd pozdrav od Billa. Scotty spal schoulen\u00fd ve sv\u00e9m pel\u00ed\u0161ku a jen l\u00edn\u011b zvedl hlavu. Tom se pod\u00edval na hodinky. Ano, dnes byl doma o n\u011bco d\u0159\u00edv<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[311],"tags":[],"class_list":["post-12268","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-humanoid"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12268","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12268"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12268\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12268"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12268"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12268"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}