{"id":12273,"date":"2010-02-25T14:30:00","date_gmt":"2010-02-25T13:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12244"},"modified":"2010-02-25T14:30:00","modified_gmt":"2010-02-25T13:30:00","slug":"du-bist-alles-was-ich-bin","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/02\/25\/du-bist-alles-was-ich-bin\/","title":{"rendered":"Du bist alles, was ich bin…"},"content":{"rendered":"
autor: LucSinQa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Do \u010dern\u00e9ho pokoje pln\u00e9ho pr\u00e1zdnoty vstoupil pruh sv\u011btla, vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z pootev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed. \u010cernovlas\u00e9 klub\u00ed\u010dko se kr\u010dilo v rohu postele a z o\u010d\u00ed se mu valily miliony slz. Slz, kter\u00e9 byly pln\u00e9 bolesti, smutku a bezmoci. Chlapec si rychle set\u0159el slzy, aby zakryl i sebemen\u0161\u00ed stopy po slan\u00e9 tekutin\u011b, kterou produkovaly jeho o\u010di, ale neda\u0159ilo se mu. Do jeho kr\u00e1sn\u011b \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed se mu valilo dal\u0161\u00ed mno\u017estv\u00ed slz, kter\u00e9 se sna\u017eil zahnat do kouta a propustit je na svobodu a\u017e ve chv\u00edli, kdy bude m\u00edt stoprocentn\u00ed jistotu, \u017ee jej nikdo neuvid\u00ed. Sna\u017eil se zti\u0161it sv\u00e9 p\u0159ed chv\u00edl\u00ed velmi hlasit\u00e9 vzlyky, kter\u00e9 nem\u011bl nikdo sly\u0161et. Zvedl svou tv\u00e1\u0159 ke dve\u0159\u00edm a p\u0159es o\u010di mu ihned spadla jeho pom\u011brn\u011b dlouh\u00e1 ofina, zakr\u00fdvaj\u00edc mu prav\u00e9 oko. Op\u011bt sklopil hlavu a sv\u016fj pohled zabodl do \u00fahledn\u011b slo\u017een\u00e9 deky. C\u00edtil, jak se nepatrn\u011b zhoupla postel. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, kdo toho byl str\u016fjcem. Ten, na kter\u00e9ho myslel ka\u017edou noc p\u0159ed span\u00edm, a ten, kter\u00fd se mu nabour\u00e1val i do t\u011bch nejtajn\u011bj\u0161\u00edch sn\u016f. Do sv\u011bta, o kter\u00e9m si myslel, \u017ee alespo\u0148 tam m\u016f\u017ee na malou chvilku zapomenout a \u017e\u00edt ve sv\u011bt\u011b, kde je ka\u017ed\u00fd \u0161\u0165astn\u00fd, a kde ka\u017ed\u00fd den slunce vyh\u00e1n\u00ed z jasn\u011b modr\u00e9 oblohy.<\/p>\n<\/div>\n
„Vypadni.“ Bylo to jedin\u00e9, na co se \u010dernovl\u00e1sek v tuhle chv\u00edli zmohl a jeho hlas p\u0159i tom nem\u011bl prapodivn\u00fd t\u00f3n. Pod\u00edval se na osobu, kter\u00e1 pr\u00e1v\u011b sed\u011bla na jeho krvav\u011b rud\u00e9m povle\u010den\u00ed na kraji postele se zna\u010dnou nen\u00e1vist\u00ed, ale z\u00e1rove\u0148 nehynouc\u00ed l\u00e1skou v o\u010d\u00edch. Nen\u00e1vid\u011bl ho, ale z\u00e1rove\u0148 miloval. Nen\u00e1vid\u011bl jej za tu v\u011b\u010dnou a ostrou bolest, kterou ho ka\u017edodenn\u011b, i kdy\u017e nev\u011bdomky, zaplavoval. Za to, \u017ee si ni\u010deho nev\u0161iml. Nev\u0161iml si jeho bolesti, kterou m\u011bl zarytou hluboko v o\u010d\u00edch, du\u0161i a srdci. Miloval ho pro jeho skv\u011blou povahu, kter\u00e1 ale dok\u00e1zala mnohdy ubl\u00ed\u017eit. Dokonce a\u017e tak, \u017ee m\u011bl pocit, jako kdyby mu m\u011blo bouchnout srdce. Jako kdyby se m\u011blo rozlet\u011bt na miliony mal\u00fdch kousk\u016f a nikdo, nikdo by ho nikdy neodk\u00e1zal d\u00e1t dohromady. Dok\u00e1zal by pro n\u011bj ob\u011btovat cokoliv. Ud\u011blal by pro n\u011bj prvn\u00ed posledn\u00ed, jen\u017ee to on nev\u011bd\u011bl. Ani nemohl. Nedok\u00e1zal by mu to \u0159\u00edct.<\/div>\n
\n
„Bille, j\u00e1 -„<\/div>\n
„Nic ne\u0159\u00edkej. Jen pros\u00edm, odejdi..“ Nezn\u00e1m\u00fd v Billov\u011b pokoji ani nestihl do\u0159\u00edct v\u011btu, a u\u017e byl p\u0159eru\u0161en tich\u00fdm hl\u00e1skem, ze kter\u00e9ho p\u0159\u00edmo s\u00e1lalo utrpen\u00ed. Musel ho poprosit, aby ode\u0161el. Jen\u017ee nezn\u00e1m\u00fd nemohl te\u010f odej\u00edt. Ne te\u010f, kdy\u017e se kone\u010dn\u011b odhodlal n\u011bco ud\u011blat. Nemohl to jen tak vzd\u00e1t. Kdyby te\u010f ode\u0161el, u\u017e nikdy by nenabral tolik odvahy, kterou m\u011bl te\u010f, a b\u016fh v\u00ed, jak by v\u0161echno skon\u010dilo.<\/div>\n
„Ne, Bille, vyslechni m\u011b, ne\u017e m\u011b za\u010dne\u0161 znovu vyhazovat.“ Osoba, kter\u00e1 byla v pokoji podle \u010dernovl\u00e1ska nav\u00edc, se s je\u0161t\u011b mal\u00fdm, pl\u00e1polaj\u00edc\u00edm plam\u00ednkem nad\u011bje zahled\u011bla do \u0159eky pln\u00e9 t\u00e9 nejslad\u0161\u00ed \u010dokol\u00e1dy. Bill jen nepatrn\u011b k\u00fdvnul hlavou a sv\u00fdm pohledem se sna\u017eil soust\u0159edit na n\u011bjakou ned\u016fle\u017eitou v\u011bc u n\u011bho v pokoji. Nemohl se na n\u011bj jen tak d\u00edvat. V\u017edy\u0165 od n\u011bj sed\u011bl p\u0159ibli\u017en\u011b metr a p\u016fl, jeho p\u0159ekr\u00e1sn\u00e1 v\u016fn\u011b se dostala a\u017e k \u010dernovl\u00e1skovi a v\u0161echno, jako kdyby se najednou obr\u00e1tilo vzh\u016fru nohama. Byl to pro n\u011bj tak kr\u00e1sn\u00fd, ale z\u00e1rove\u0148 nep\u0159\u00edjemn\u00fd pocit. Zhluboka se nadechl a nas\u00e1l jeho dokonalou v\u016fni. Nedok\u00e1zal identifikovat, \u010d\u00edm von\u011bl. Byla to prost\u011b jeho zvl\u00e1\u0161tn\u00ed a specifick\u00e1. Poznal by j\u00ed kdekoliv. P\u0159iv\u0159el o\u010di a potichu vydechnul.<\/div>\n
<\/div>\n
„V\u00ed\u0161\u2026“ Nezn\u00e1m\u00fd se kone\u010dn\u011b odhodlal prolomit to nep\u0159\u00edjemn\u00e9 ticho a p\u0159isunul se bl\u00ed\u017e k Billovi. Ned\u011blilo je ani p\u016fl metru a pro oba to bylo, jako kdyby m\u011bli za chv\u00edli zem\u0159\u00edt. „Posledn\u00ed dobou\u2026 Posledn\u00ed dobou se toho moc zm\u011bnilo. V\u00ed\u0161, Bille, p\u0159em\u00fd\u0161lel jsem.“ Chlapec se odml\u010del a pohl\u00e9dl na Billa, kter\u00fd na n\u011bj up\u00edral sv\u00e9 \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di pln\u00e9 otazn\u00edk\u016f. V\u016fbec ho nech\u00e1pal. Nech\u00e1pal, co se mu tady pr\u00e1v\u011b sna\u017e\u00ed \u0159\u00edct. ‚Naru\u0161itel‘ si skousnul ret a pokra\u010doval. „V\u0161echno, co se pr\u00e1v\u011b te\u010f d\u011bje. Je to tak\u2026 nem\u00e1m pro to spr\u00e1vn\u00e9 pojmenov\u00e1n\u00ed. Je to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. V\u00edm, \u017ee a\u017e ti tohle v\u0161echno \u0159eknu, bude\u0161 m\u011b asi pova\u017eovat za bl\u00e1zna, zr\u016fdu, nebo naprost\u00e9ho \u0161\u00edlence, ale je to tak.“ Chlapec vzal do ruky c\u00edp sv\u00e9ho tri\u010dka a nerv\u00f3zn\u011b jej za\u010dal \u017emoulat. Bylo to pro n\u011bj nep\u0159\u00edjemn\u00e9, mluvit na tohle t\u00e9ma, ale jednou se u\u017e odhodlal, a te\u010f u\u017e nem\u016f\u017ee odej\u00edt. Co by si o n\u011bm bratr asi pomyslel, kdyby te\u010f jen tak n\u00e1hle beze slova ode\u0161el. „J\u00e1, nev\u00edm jak to \u0159\u00edct\u2026“ \u0161eptnul nakonec a pomalu se k Billovi za\u010dal p\u0159ibli\u017eovat.<\/p>\n<\/div>\n
Jejich rty od sebe byly maxim\u00e1ln\u011b deset milimetr\u016f a oba c\u00edtili hork\u00fd, zrychlen\u00fd dech toho druh\u00e9ho. Jejich nosy se o sebe ot\u00edraly a Bill nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 ud\u011blat. Tolik si p\u0159\u00e1l c\u00edtit jeho hork\u00e9 rty na t\u011bch sv\u00fdch, jen\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee to nem\u016f\u017ee. Nemohl se ani pohnout. Jako kdyby zkamen\u011bl a m\u00edsto n\u011bj tady na posteli sed\u011bla kamenn\u00e1 socha. Nezn\u00e1m\u00fd se kone\u010dn\u011b odhodlal a spojil jejich rty v jedny. \u010cekal, \u017ee mu na tv\u00e1\u0159i p\u0159istane facka, \u017ee bude muset sl\u00fdchat miliony nad\u00e1vek a nebo, \u017ee s n\u00edm Bill u\u017e nikdy nepromluv\u00ed, ale ani jedno z toho se nestalo. Bill jako kdyby o\u017eivnul a z opojen\u00ed se do polibku p\u0159idal. Automaticky si ho k sob\u011b p\u0159it\u00e1hl a Billovy ruce se spojily za jeho krkem. Lehce pootev\u0159el \u00fasta a t\u00edm rozpoutal v\u00e1\u0161nivou bitku jazyk\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
„To, to nejde\u2026 to nejde, Tome.“ Kdy\u017e si \u010dernovl\u00e1sek kone\u010dn\u011b uv\u011bdomil, co se stalo, rychle se odt\u00e1hnul a p\u0159em\u00edstil se na druh\u00fd konec postele. Vystra\u0161en\u011b koukal do hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 byly skoro stejn\u00e9, jako ty jeho.<\/div>\n
„Bille\u2026“ usly\u0161el sametov\u00fd hlas a rychle sklopil hlavu dol\u016f. Teprve te\u010f si po\u0159\u00e1dn\u011b uv\u011bdomil, co se vlastn\u011b stalo. Nev\u011bdomky si p\u0159ejel prsty po rtech a pot\u00e9 si ten doln\u00ed skousnul. Je\u0161t\u011b te\u010f na sv\u00fdch rtech c\u00edtil chu\u0165, kter\u00e1 pat\u0159ila t\u011bm Tomov\u00fdm, ale moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee tohle se nikdy nem\u011blo st\u00e1t. Bill m\u011bl z\u016fst\u00e1vat zav\u0159en\u00fd ve sv\u00e9m pokoji a vyl\u00e9zt jen, kdy\u017e musel. Nikoho si nep\u0159ipou\u0161t\u011bt k t\u011blu a Tom si m\u011bl naj\u00edm n\u011bjakou hezkou a milou p\u0159\u00edtelkyni, se kterou by str\u00e1vil zbytek sv\u00e9ho \u017eivota. To on se m\u011bl tr\u00e1pit. Jen\u017ee to, co se pr\u00e1v\u011b stalo v\u0161echno m\u011bn\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„To\u2026 To nejde. A ty to moc dob\u0159e v\u00ed\u0161, Tome.“ \u0158ekl \u010dernovl\u00e1sek p\u0159idu\u0161en\u00fdm hl\u00e1skem a z jeho o\u010d\u00ed se op\u011bt za\u010daly valit proudy hork\u00fdch slz, kter\u00e9 dopadaly a\u017e na jeho \u010dern\u00e9 tri\u010dko.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm\u2026“ Tom sklopil hlavu a bolestn\u011b sev\u0159el v\u00ed\u010dka, aby zabr\u00e1nil slz\u00e1m.<\/div>\n
„Tak co tady je\u0161t\u011b d\u011bl\u00e1\u0161?! Vypadni!“ Bill na Toma up\u0159el svoje uplakan\u00e1 kukadla, ze kter\u00fdch se je\u0161t\u011b te\u010f valily oce\u00e1ny slz, a za\u010dal na n\u011bj k\u0159i\u010det. S\u00e1m nev\u011bd\u011bl, pro\u010d to d\u011bl\u00e1. V\u017edy\u0165 pr\u00e1v\u011b tohle bylo to, po \u010dem tak dlouho tou\u017eil, a te\u010f, kdy\u017e se mu jeho sen kone\u010dn\u011b splnil, od sebe Toma odh\u00e1n\u00ed. Tom se pomalu zvednul z postele a sna\u017eil se nevn\u00edmat hlasit\u00e9 vzlyky, kter\u00e9 vych\u00e1zely ze rt\u016f, kter\u00e9 je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed v\u00e1\u0161niv\u011b l\u00edbal.<\/p>\n<\/div>\n
*O rok pozd\u011bji*<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„M\u011bj se, mami.“ Tom se na Simone z\u00e1\u0159iv\u011b usm\u00e1l a obejmul ji.<\/div>\n
„Bude\u0161 mi chyb\u011bt, brou\u010dku.“ Simone na Toma zvedla svoje uplakan\u00e9 o\u010di a \u0161la s n\u00edm k autu, ve kter\u00e9m u\u017e sed\u011bla jeho p\u0159\u00edtelkyn\u011b, se kterou se st\u011bhoval do Berl\u00edna. Simone je\u0161t\u011b chv\u00edli st\u00e1la p\u0159ed domem a sledovala silnici, kterou p\u0159ed chv\u00edl\u00ed odjel jej\u00ed milovan\u00fd syn.<\/p>\n<\/div>\n
Tom svoji maminku nerad opou\u0161t\u011bl, ale nemohl u\u017e d\u00e1l bydlet v tom dom\u011b. Nav\u00edc byl plnolet\u00fd, tak\u017ee v tom nebyl \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m. Bylo pro n\u011bj p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9, v\u00eddat kolem sebe titulky \u010dl\u00e1nk\u016f novin v podob\u011b „18-let\u00fd chlapec sp\u00e1chal sebevra\u017edu. Nikdo nev\u00ed d\u016fvod!“ a podobn\u011b. P\u0159in\u00e1\u0161elo mu to neskute\u010dnou bolest. A i kdy\u017e to u\u017e bylo n\u011bco p\u0159es rok, ob\u010das se na\u0161el \u010dlov\u011bk, kter\u00fd mu to v\u0161echno p\u0159ipomenul. Rozhodl se za\u010d\u00edt nov\u00fd \u017eivot. \u017divot pln\u00fd p\u0159etv\u00e1\u0159ky, hran\u00fdch \u00fasm\u011bv\u016f a l\u017e\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
autor: LucSinQa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LucSinQa Do \u010dern\u00e9ho pokoje pln\u00e9ho pr\u00e1zdnoty vstoupil pruh sv\u011btla, vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z pootev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed. \u010cernovlas\u00e9 klub\u00ed\u010dko se kr\u010dilo v rohu postele a z o\u010d\u00ed se mu valily miliony slz. Slz, kter\u00e9 byly pln\u00e9 bolesti, smutku a bezmoci. Chlapec si rychle set\u0159el slzy,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-12273","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12273","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12273"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12273\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12273"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12273"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12273"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}